24.4.2014
...
V davově-“elitární“ společnosti jde vše více či méně „dobře“, a chování davu, včetně jeho „elitární“ části, je plně předvídatelné, dokud se ve společnosti neobjeví alternativní koncepce řízení. Symbolika a obrazy, a, následovně – i matrice, jejíž základ představují, zůstávají původními, ale nový terminologický aparát, zamykaje předchozí matrici na lexiku nové koncepce, začíná formovat nové pojmy. Jednoduše řečeno, řízení na základě matričních metod je dostatečně efektivní do té doby, než se objeví jiný subjekt s jiným smyslem míry, jinak určijící cíle řízení, které mohou vejít v antagonizmus s cíly řízení prvního subjektu. V tom je slabina metody, protože chování davu se stává nepředvídatelným a nastupuje období konceptuální nejistoty (neurčitosti). Vyvstává otázka, řízení po jaké subjektivní matrici bude efektivnější v období konceptuální neurčitosti? Odpověď je očividná: po té, která více odpovídá objektivní matrici bytí – matrici Božího předurčení.
Nemohu říct, že jsem vše pochopil z vysvětlení mého hosta z Ruska, ale když 11. září začaly události v Americe, nedobrovolně jsem si vzpoměl na „pikniky“ a hned jsem obrátil pozornost na čas 8:45. Vzpomněl jsem si na objasnění z minulého roku, proběhly nějaké samostatné asociace spojené s některými obrázky třetího pikniku, a najednou 12. září noviny „El Pais“ publikovala tento zvláštní plán Madridu s klíčem. Vidíte, pane Holmes, opici na třetím „pikniku“, možná je to jen náhoda, ale víte přece: anglicky se klíč řekne „wrench“; francouzský klíč - „monkey wrench“. Kromě toho, „wrench“ - je překrucování (textů, pravdy). Krátce, na plánu Madridu je svého druhu „opičí pracka“. Do vašeho příchodu jsme probírali otázku, zda publikace toho plánu není varováním o připravovaném teroristickém útoku v Madridu.
— Vše, co jste Andreji řekl, je velmi zajímavé. A kdo podle vás by mohl organizovat teroristické útoky v Madridu? Baskičtí separatisté1? Nebo nějaká jediná mezinárodní teroristická organizace, která už provedla své akce ve Spojených státech?
— Máte na mysli naše trockisty, Holmesi? — vstoupil do rozhovoru Paolo. Ale oni ve Španělsku dávno nebyli aktivní, ačkoliv soudě podle okolností, v naší zemi i v Evropě celkově jejich pozice sílí a mně se zdá, že nemají potřebu takových kroků. Socialistická internacionála i bez takových akcí sjednocuje Evropu a EU. Dnes jsou prakticky ve všech zemích Evropy u moci socialisté.
— Co myslíte, Paolo, trockisté mají blíže k socialistům nebo ke komunistům? — zeptal se Holmes.
— V stranických masách ten rozdíl nechápou, ale věrchuška trockistů je bezpochyby blíže k socialistům a pro ně permanentní socialistická revoluce není nějaká abstraktní myšlenka, ale realita, s kterou chtějí přinutit počítat celý svět. Nicméně je třeba mít na paměti, že od druhé poloviny minulého století trockisté, udržujíc věrnost myšlenkám permanentní socialistické revoluce, podstatně změnili taktiku boje. Testujíce nové metody na japonských „rudých armádách“ a italských „rudých brigádách“ v podmínkách Východu a Západu, rozhodli se, že je možné přistoupit ke globalizaci procesu permanentní revoluce. Ale aby ten proces běžel sám od sebe, bez zvláštních úsilí z jejich strany, bylo nutné překonat jednu překážku, jejímž nositelem byl sám Trocký, jakkoliv to může působit podivně.
— A co je to za překážku? — zeptal se Andrej.
— Víte o závěti Trockého? Položil Paolo otázku přítomným.
— Ne, — odpověděl Holmes. — Ona skutečně existuje?
— S jistotou to říct nemohu, v tom smyslu, že nikdo neviděl její originál. Přesto ten dokument koluje a jeho duch a styl velmi odpovídají chvástavému stylu prezentace Trockého, nemluvě o tom, že vyjadřuje trockistické ideje. Pokud nejste proti, můžu vás seznámit s jeho textem.
— Velmi zajímavé, — zareagoval Holmes.
Paolo se pohrabal ve svých papírech, vyndal potřebnou stránku a nahlas přečetl:
Závěť
Rozuzlení je zjevně blízko. Tyto řádky budou publikovány po mé smrti.
Nemám důvod se zde zabývat hloupou a podlou pomluvou Stalina a jeho agentů: na mé revoluční cti není jediné smítko. Ani přímo, ani nepřímo jsem se nikdy neúčastnil žádných zákulisních dohod nebo jednání s nepřáteli pracující třídy. Tisíce protivníků Stalina zemřelo oběťmi podobných lživých obvinění. Nové revoluční pokolení obnoví jejich politickou čest a pomstí se katům kremlu po zásluhám.
Vroucně děkuji a zdravím druhy, kteří mi zůstali věrni v nejtěžší hodiny mého života. Nenazývám nikoho konkrétně, protože nemohu vyjmenovat všechny.
Považuji nicméně za své právo udělat vyjímku v případě své družky, Natálie Ivanovny Sedové. Vedle štěstí být bojovníkem za věc socializmu mi osud dal štěstí být jejím mužem. Během téměř čtyřiceti let našeho společného života zůstávala nevyčerpatelným zdrojem lásky, velkodušnosti a něžnosti. Prošla obrovským utrpením, zvláště v poslední období našeho života. Nacházím však útěchu v tom, že znala také dny štěstí.
Čtyricet tři let svého života jsem byl revolucionářem, a z nich jsem čtyřicet dva let bojoval pod vlajkou marxizmu. Pokud bych mohl začínat znovu, snažil bych se pochopitelně vyvarovat těch či oněch chyb, ale celkové směřování mého života by zůstalo nezměněným. Zemřu proletářským revolucionářem, marxistou, dialektickým materialistou a, z toho vyplývaje, ateistou. Má víra v komunistickou budoucnost lidstva je dnes neméně horoucí, ale pevnější, než v době mého mládí.
Nataša nyní přešla k oknu a více ho pootevřela, aby se do mého pokoje dostalo více čerstvého vzduchu. Vidím světle zelenou plochu trávy pod zdí, čisté modré nebe nad zdí a sluneční paprsky všude. Život je překrásný. Nechť nadcházející pokolení ho očistí od zla, útlaku, násilí a těší se z něho naplno.
27. února 1940, Coyoacan2, L. Trockij.
Posluchači nějakou dobu mlčeli, zjevně v očekávání nějakých komentářů od Paolo.
Je k němu nevelký dodatek, datovaný třetího března 1940, — pokračoval Paolo, — týká se této fráze: „Má víra v komunistickou budoucnost lidstva je dnes neméně horoucí, ale pevnější, než v době mého mládí.“ a zní takto: „Tu víru v člověka, v budoucnost nemůže dát žádné náboženství.“
Je známo, že Trocký zemřel v mexické nemocnici 21. srpna 1940 poté, co mu Mercader 19. srpna alpským cepínem prorazil lebku. Ale skoro tři měsíce do té vraždy a tři měsíce po napsání závěti, 24.5.1940 ve 3 hodiny ráno byl na Trockého spáchán atentát skupinou, skládající se ze 22 lidí, kterou vedl tehdy ještě nikomu neznámý umělec David Alfonso Siqueiros. Operace měla kódový název „Kachna“. Tehdy Trocký vyvázl. Dodnes se má za to, že vraždu organizoval hlavní nepřítel Trockého – Stalin, ale vnější atributy organizace těch dvou atentátů mluví o tom, že Stalina někdo určil organizátorem té v mnohých aspektech rituální akce.
— A kdo je podle vás zákazník? — zeptal se Holmes.
— Podle mého názoru je zákazníka možné určit podle vnějších příznaků zločinu. Budete zřejmě souhlasit, že alpský cepín není nejvhodnější vražedná zbraň: složitý na transport, i přesný úder zasadit je s ním bez tréninku velmi problematické; obyčejné kladivo by bylo mnohem vhodnější. Mimochodem, nevhodně zvolená zbraň prodloužila utrpení Trockého, zemřel teprve třetí den. A přesto někdo trval na cepínu. Proto je třeba se na ten předmět dívat jako na pozdrav ze švýcarských Alp. No a skupina 22 teroristů pro zasvěcené v takové oblasti musí vyvolat asociace buďto s fotbalisty, nebo s egyptskými hierofanty.
— Vysvětlete prosím Paolo, kdo jsou to hierofanté? — zeptal se majitel bytu.
— Podívejte se sem (Paolo otevřel první „piknik“). Vidíte na jeho vrchním obrázku čtyři řady egyptských figurek. V každé z nich je rovnou pět postav. A nad nimi ještě dvě podobné figurky ovládají pár býků. Býk ve starověkém Egyptě je symbolem boha Amona-Ra. Významem je to symbolické zobrazení systému řízení davově-“elitární“ společnosti civilizace starověkého Egypta. V doslovném smyslu hierofanti „orali“ Amonem-Ra, představujíce to masám jako boží vůli. Pokud jste četli román Boleslava Pruse „Faraon“, musíte obrátit pozornost na to, jak tam žreci využili pro své zištné cíle kult boha slunce. Klíčovou scénou románu je epizoda rozvášněného davu, který hierofanti sami vybudili tak, aby vášně vyvrcholily chvíli před jimi vypočítaným zatměním slunce. Dav se nechtěl podřídit a tehdy mu hierofanti slíbili „uhasit slunce“. Když vášně byly vybičovány do limitu, slunce začalo „hasnout“ a dav v hrůze padl na kolena před chrámem, protože uvěřil, že hierofanti mají moc nad sluncem, což znamená – i nad veškerým životem na zemi. Poté, co se dav podřídil, bylo možné jeho energii směrovat libovolným směrem.
Slovo „hierofant“ znamená – znající budoucnost, čtoucí osud, tj. matrice-scénáře možného vývoje událostí. Vytvářeli dvě skupiny po 11 vyšších žrecích s hlavním hierarchou ve hlavě každé skupiny, tedy formace 2 x (10 + 1). Jedna formace měla za domovinu severní, druhá jižní část starověkého Egypta3. Existuje názor, že právě oni se první dostali k pochopení jevu globální konceptuální moci – vyšší úrovně hierarchie moci ve společnosti. Je to moc určitých myšlenek, o kterých hovořil Andrej, a lidí, kteří mají moc nad těmi idejemi.
Některé myšlenky žijí mnohem déle než lidé, proto konceptuální moc jednoduše nemohla nebýt autokratická ve své podstatě; v tom smyslu je vně libovolných volebních demokratických procedur, přesto však je na vrcholu davově-„elitární“ pyramidy. Na ten vrchol se není možné dostat s využitím demokratických procedur, ale je možné při přání a vůli se zde dostat, protože celá pyramida je postavena na velmi prostém principu: každý v míře svého chápání pracuje na sebe, a v míře nechápání na toho, kdo chápe více. Pro současnou davově-“elitární“ demokratickou společnost jsou příznačné jen tři druhy moci: zákonodárná, výkonná a soudní – konceptuální moc jednoduše neexistuje. Ale pokud někdo v davu něco neví a nechápe, neznamená to, že to neexistuje nebo přestane existovat. A aby se dav nezabýval hledáním pro něj neexistující konceptuální moci, sama konceptuální moc vymyslela vhodnou formu svého skrytí: nejvyšší moc ve společnosti patří lidem. Vymyslet větší cynizmus je těžké, protože lidé je „souhrnné jméno“, nikoliv podstatné jméno, a jakákoliv moc realizovaná lidmi nakonec vždy nese personifikovaný charakter.
Nenapadlo vás mimochodem někdy, na počest koho bylo pojmenováno naše španělské město Algeciras? — „Al“ - je prvek arabského jazyka, pozůstatek období arabské nadvlády ve Španělsku, a Geci-Ra (Chesi – Ra) je jméno jednoho z hierofantů, hlavy jedné desítky žreců starověkého Egypta doby faraona Džosera. Daň paměti hierofantům antiky, číž konceptuální moc funguje i v naší době, platíme i my. Promiňte, mírně jsem se nechal unést, pojďme se vrátit k Trockému a trockistům.
Všimli jste si jedné z posledních vět závěti: „Zemřu proletářským revolucionářem, marxistou, dialektickým materialistou a, z toho vyplývaje, ateistou.“ V tomto materialistickém ateizmu vystaveném na odiv byla dle mého i příčina Trockého smrti. K polovině 20. století móda materialistického ateizmu nejenže začala mizet, ale i vyzývala nevoli v prostých lidech. Proto byl Trocký bezperspektivní pro vytvoření masové podpory, a konceptuální moc během celého globálního historického procesu řídila masy využívajíc ve svých cílech kývání pomyslného kyvadla od materializmu k idealizmu – a zpět. Masy si takového kývání nevšimly proto, že jejich historická paměť nesahá za hranice dvoutýdenní minulosti, a hierofanté, chápajíce její podstatu, to využívali pro podporu stability procesu řízení podle davově-“elitární“ koncepce.
Hlavní, co vnášeli do tohoto procesu a co jim dovolovalo udržet se tak dlouho na vrcholu pyramidy, byla podpora ateizmu u mas v libovolné formě. Monopol na vědění byl zabezpečován hloubkou chápání objektivních procesů v Přírodě a společnosti, a společnost se oni postarali nezatěžovat věděním, dávajíce přednost udržování společnosti v nevědomosti a nepozorovanému směřování společnosti k té či oné volbě, která ale pokaždé produkovala vůdce, kteří byli jimi kontrolováni.
Tento monopol se jim dařilo udržovat do té doby, dokud periody výkyvů kyvadla pokrývaly život mnoha generací, to jest počítaly se staletími. Ve dvacátem století se zjevně začaly počítat desetiletími a perioda frekvence kyvadla se dostala do rozmezí aktivní činnosti jednoho pokolení. Ta okolnost ihned zvýšila pravděpodobnost toho, že se mezi těmi, koho hierofanté považují za pitomce z davu, objeví lidé, schopní nejen obrátit pozornost na ten objektivní jev, ale i zkoumat ho a pochopit. Koncepce, alternativní davově-“elitární“, se objevila jako přirozeně předurčený důsledek toho objektivního procesu.
— A proč se nemohla objevit jiná davově-“elitární“ koncepce? — znova položil otázku Pedro Collado.
— Máte pravdu, můj příteli, — pokračoval svůj výklad Paolo. — V tu dobu se nutně muselo objevit množství variant koncepcí davo-“elitarizmu“, pretendující na status novinky. A ony se skutečně objevily. Sdělovací prostředky je začínaly propagovat, dobře chápaje, že „...dav přivykl bezmyšlenkovitě za novinkami hnát se...“4. Ale, doufám že už chápete – libovolná forma davo-“elitarizmu“, i ta nejexotičtější, byla ihned vepsána do existujícího scénáře globální konceptuální mocí, protože ta měla k tomu okamžiku největší praktickou zkušenost řízení. Období existence dvou alternativních koncepcí Andrej správně nazval obdobím konceptuální neurčitosti. A to je velmi nebezpečné období, protože může být doprovázeno katastrofami různé úrovně. Ale hlavní cíl hierofantů přitom zůstává neměnný: zabezpečit stabilitu davově-“elitární“ pyramidy za libovolných podmínek.
Geopolitická hodnocení dění ve světě ukázaly, že od druhé poloviny dvacátého století byly ty podmínky více příznivé pro idealistický ateizmus. Jinými slovy, vše nutné pro úspěšné rozšíření trockizmu, očištěného od materialistického ateizmu, v kterém zabředl Trocký, už tou dobou bylo jak na Západě, tak na Východě. Zvláště vhodné podmínky pro rozšíření trockizmu, opírajícího se na idealistický ateizmus, vznikly v islámském světě.
Španělsko je zde zajímavé tím, že ve své době už prožilo setkání idealistického ateizmu islámu s idealistickým ateizmem křesťanství. Zdá se mi, že takzvané „arabské teroristy“ trockisté, kteří byli schopni během historie nejedenkrát změnit svou tvář, od té doby používají pro realizaci myšlenek permanentní revoluce*. Vždyť není tajemstvím, že spolu s Araby ze Španělska v roce 1492 vyhnali i židy5, kteří pod rouškou formálně arabské a z vnějšího pohledu muslimské moci dovedli lichvou a úroky španělský národ do národně-osvobozeneckého boje. Pokud by ve Španělsku skutečně vládl islám, židovská lichva by tam neměla místo: Korán zakazuje lichvu a půjčování čehokoliv na úrok v jakékoliv, i skryté, formě, a také účast na podobných operacích v jakékoliv roli. A Španělsko mohlo dodnes být muslimským státem, pokub by Arabové sami neodstoupili od mravně-etických norem, které jim byly předány skrz Mohameda, a které ve své podstatě jsou identické s normami, které učil Kristus.
Začíná být jasné, že i taliban v Afghánistánu, i socializmus Muammara Kaddáfí, i islámská republika v Íránu jsou jen formami historicky zformovaného islámu, který při veškeré pestrosti svých forem obsahem nevybočuje z mantinelů idealistického ateizmu a lehce je vpisován do procesu permanentní socialistické revoluce. Jak vidíte, Čtvrtá Socialistická Internacionála je na pochodu.
1Během přípravy rukopisu „Posledního Gambitu“ k tisku na rádiu „Echo Moskvy“ zaznělo 21.11.2001 zvláštní odhalení celosvětově známého španělského návrháře Racco Rabana:
"Otázka: Vy jste světoobčan. No dokonce v naší upoutávce říkáme, že jste španělský návrhář.
R.Raban: Navíc Bask. To je ještě horší. To je absolutně šílená oblast. Já sám jsem šílený. Jako každý mudrc. O mudrcích vždy říkají, že jsou blázni.
Ganapolský: To Španělsko, je s vámi pořád? A Baskicko, je s vámi také pořád? Nebo pro vás je nyní vše jedno a kultura světa je společná?
R.Raban: My skutečně nyní prožíváme takový historický okamžik, kdy se mluví o globalizaci. To je rozvoj různých vazeb, formací, rádia, televize, internetu, a veškerá informace se objevuje naráz na celé planetě. Baskové... Baskové jsou potomky Atlanťanů. Těch samých, ze kterých po zatopení Atlantidy vzešli na jedné straně oceánu Máyové, a na druhé straně Baskové. Je to stará civilizace. Civilizace hledačů, pokrokářů... já sám jsem hledačem dobrodružství ve sféře ducha.“
2„Poblíž pramenů Ebru se vzpíná hora Kaukaion. Silné doubravy ji obklopují ze všech stran. Divoké útesy a kyklopské kameny ji korunují. Po tisíce let bylo toto místo považováno za posvátné. Pelasgové, Keltové, Skythové a Gétové, vyhánějíce postupně jeden druhého, se přibližovali jedni po druhých k svaté hoře, aby se na jejím vrcholku poklonili bohům. Vystupujíce do takové výšky a vytvářejíce s takovým úsilím svůj chrám v království větru a blesků, nehledá snad člověk přece jen toho jediného Boha, nezávisle na jménu, kterým ho nazývá? V centru svatého kruhu se tyčil chrám Jupitera, jako silná a nedobytná pevnost.“
V uvedeném úryvku z knihy Édouarda Schuré „Velicí zasvěcenci. Studie tajné historie náboženství.“, „náhodou“(?!) název hory, na které se rozkládal chrám Jupitera, téměř přesně foneticky odpovídá názvu městečka v Mexiku, kde našel své poslední útočiště L.D.Bronstein, známější pod jménem Trocký.
3Severní a jižní části starověkého Egypta měli vlastní barevnou symboliku – červenou a bílou (podle barvy papyrusu a rákosu). Zvláštní shodou náhod ty barvy s přidáním modré dnes jsou na vlajkách všech zemí biblické civilizace.
4Citát z Puškina, básně „Герой“
5Není to úplně přesné. Španělé nejprve v roce 1492 vyhnali ortodoxní židy, a teprve za deset let poté v roce 1502 muslimy. Vyháněli pochopitelně podle religiozních příznaků, nikoliv etnických.
* na to téma viz také Dlouhodobá antikoránická strategie GP
verze pro e-čtečky: gambit.mobi gambit.epub
Informační báze KSB