Poslední Gambit (10)

13.5.2014

-předchozí část-

...

Začíná být jasné, že i taliban v Afghánistánu, i socializmus Muammara Kaddáfí, i islámská republika v Íránu jsou jen formami historicky zformovaného islámu, který při veškeré pestrosti svých forem obsahem nevybočuje z mantinelů idealistického ateizmu a lehce je vpisován do procesu permanentní socialistické revoluce. Jak vidíte, Čtvrtá Socialistická Internacionála je na pochodu.

Mezi přítomnými na nějakou dobu zavládlo mlčení. Každý zpracovával vyřčené myšlenky.

— Tři „rébusy“ z Ruska už znám, — narušil mlčení Holmes. — A co znamenají ty dva kalendáře z týdeníku „Hodina zvratů“¹ za rok 1994?

(klikni pro zvětšení)

— Předpokládáme, že je to určité prodloužení třetího pikniku, — začal svůj komentář Andrej. — podívejte se sem, — přisunul „Post historický piknik“ a ukázal prstem do pravého spodního rohu třetího rébusu, — vidíte těch sedm ptáků a šipku-ukazatel směru jejich letu? Pokud tu šipku přidat k sedmi ptákům, dává to dohromady osm. A nyní se podívejte na kalendář se hvězdou, padající do černé vody. Na nebi je měsíc, hvězdy, na moři – měsíční cestička, a na břehu světlo, jako ve dne. Muž, sedící na lavičce, krmí ptáky. Kolik jich je? Osm. Stejně jako na třetím „pikniku“. Při pozornějším pohledu vyjde najevo, že čtyři už dosedli a pátý už už sedá na zem. Kolik letadel tragicky „dosedlo“ v USA? - čtyři! A nyní se podívejte na hvězdy na nebi: jsou pěti, šesti a sedmicípé. A na zemi a na vodě – jen sedmicípé. Sedmicípá hvězda je symbol súfizmu. Dvě palmy na obrázcích prvního a druhého „pikniku“ také patří k súfijským symbolům. Skrz ty symboly prosvítá spojení pikniků s kalendáři. Přičemž jedna sedmicípá hvězda se s úlomky a hořícím ohonem už zaryla do země, druhá padá do vody a třetí je v otevřené aktovce podivného člověka na lavičcce. Podle mého je ilustrace toho kalendáře druhem informování o katastrofách, které už se odehrály a o těch, které se teprve odehrají. Protože neštěstí, které se odehrály, měly spojení s letadly, obrázek upozorňuje o nějaké letecké katastrofě poblíž turistického města: o tom hovoří nábřeží a lavička, na které sedí podivný subjekt. Určit termín možné havárie je poměrně složité, i když... pokud aplikovat stejný princip, měsíc útoku v New Yorku a Washingtonu je ukázán počtem hvězd na nebi – je jich devět. Devátý měsíc je září, ve kterém došlo k útokům v USA. Den je možné uvidět v kalendáři: 11. září spadá do intervalu šířky ohrady nábřeží, kam kromě „černého úterý“ spadá i 18 a 25. září, a také 3., 10., 17., 24. a 31. října. Dnes je třetího října. Pokud se dnes nic nestane, předpokládanou katastrofu lze očekávat v další uvedené dny října.

— A rok? Jsou zde nějaké příznaky, podle kterých lze určit rok katastrof? — Zeptal se Holmes.

— Rok je v takových kolážích zakódován podle principu: chceš něco schovat, polož to na nejviditelnější místo. Nejviditelnější místo kalendáře je velmi specifické gesto postavy, sedící na lavičce. U nás v Rusku tím gestem ukazují číslo 21 – oko; na Západě – číslo 3, ale pokud sečíst sumu cifer, oboje se rovná 3. První rok nového tisíletí je roven bez nul také 21 – oko. Kalendář na rok 1994 byl publikován v „Hodině zvratů“ č. 201, což také dává sumu cifer 3. A nakonec, obraťte pozornost na levé oko člověka, krmícího ptáky, který (a přesněji jeho oko) přesně hledí na 21. „průsvit“² (při počítání zleva doprava) ohrady vycházkového nábřeží se započítání „průsvitu“, zacloněného mužem. Jistě, při zdravém skepticizmu se podobná objasnění mohou zdát plodem bujné fantazie člověka, schopného vidět v libovolné obrázku vše, co si přeje najít. Ale... není s těmi novinami „Hodina zvratů“ příliš mnoho náhod?

— Já bych například za den možné katastrofy určil 4. října. — Najednou prohlásil Pedro.

— Proč, — zeptal se Andrej.

— Vy jste určil říjen – měsíc možných katastrof, jako největší kulatý objekt ve srovnání s devíti hvězdami na nočním nebi. Ale na kresbě jsou i další kulaté objekty, cca 30x menší než měsíc – dekorativní koule ohrady vycházkového nábřeží. Je jich přesně čtyři. Pokud se rok katastrofy opakuje, jak jste ukázal, v různých variantách čtyřikrát, pak den, který můžeme určit skrz světlo v okně, se také opakuje na kresbě čtyřikrát: čtyři světla na parníku, čtyři okna na mole, čtyři okna v domě na kopečku a čtyři okna buďto kostela nebo observatoře.

— To je také jedná z možných verzí, — souhlasil Andrej. — Počkáme, uvidíme. Ačkoliv konstrukce kolem kostela-observatoře více připomíná kosmodrom, než teleskop.

— Andreji, — obrátil se k vypravěči Holmes, — a co může znamenat podivná kresba kalendáře za rok 1994, publikována v posledním čísle novin „Hodina zvratů“ za rok 1993: na horizontu táhne kůň vůz doleva, a vepředu veze herka Santa Klause doprava a hlava koně je také otočena doprava, a jeho chvost a plnovous Santy jsou jeden celek. Pravděpodobně je možné ji okomentovat je na základě specifické symboliky kultury Ruska?

— Pokoušeli jsme se nějak tu kresbu interpretovat, — po chvilce váhání se ozval Andrej. — V uvodním období zavádění sovětské moci byl v porevolučním chaosem zmítaném Rusku velmi populární básník-symbolik Majakovský. V jedném z jeho poém, s názvem „levý pochod“, jsou slova: „Herku historie popoženem. Levou! Kdo tam jde pravou? Levou! Levou!“ - něco v tom smyslu, přesně si nepamatuji. Všimnětě si koně na horizontu: hýbe se doleva, ale nakračuje pravou, a ta herka vepředu jde doprava, ale nakračuje levou. Je pro mě těžké vysvětlit asociace, které vyvolává ilustrace toho kalendáře, ale podle mě představuje celkem přesnou symboliku dvou period rozvoje Ruska do perestrojky a po ní: do perestrojky vedení SSSR, zvláště s době Stalina, deklarovalo marxistická hesla a pohyb nalevo, ale hýbalo zemi dopředu pravými metodami; po srpnovém puči 1991 byl navenek deklarován pohyb doprava, ale realizován levými, čistě trockistickými metodami: tak najednou okrást celou pracující vrstvu jedné z nejbohatších velmocí světa (zbavit je úspor, oklamat privatizací) bylo možné jen pod geniálním vedením trockistů, vždy deklarujících jedno, ale dělajících naprostý opak. Vzniká dojem, že v srpnu 1991, přesně 51 let po vraždě, Trocký ožil a pokusil se dokončit to, co mu zabránil udělat Stalin. Pro nikoho není dnes tajemství, že reformy začaly z rehabilitace trockistů, a začaly je děti a vnuci zabitých i nedobitých trockistů. Na toto podivné jubileum (51 let) poukazuje i jubilejní pořadové číslo vydání № 51(200) z 29 prosince 1993: suma cifer čísla 29 je 11, a čísla 1993 – 22, což svou číselnou mírou také souvisí s hierofanty.

Holmes vzal vydání a začal ho pečlivě studovat; obrátil a prozkoumal zadní stranu. Udeřilo do očí číslo nějaké firmy BCL – 311-1488. Pro sebe si poznamenal, že kombinace čísel odpovídá celkovému pořadovému číslu № 151 (880) týdeníku „Hodina zvratů“ z 14. října 1997. Potom obrátil pozornost na slovo „hrábě“ (tak se nazývala krátká humorná povídka) a poprosil Andreje přeložit ji do angličtiny a teprve poté se vrátil k obrázkům „pikniků“.

— Pane Verove, vy jste mluvil o „ptácích“ třetího „pikniku“, jako o letadlech kamikadze? — položil otázku Andrejovi. — Jaké máte osnovy pro takový výklad pernaté symboliky, kromě toho samozřejmě, že letadla také létají?

— Dobrá, pane Holmesi, — pokračoval Andrej. — Pokusím se vyložit svou verzi rozklíčování třetího rébusu, s ohledem na mé chápání metod matričního řízení, o kterých už jsem mluvil. Nezajímá mě osobnost autora kreseb a technologie jejich vytvoření. Vnímám všechny tři „pikniky“ jako matrice-scénáře možných událostí v Rusku i ve světě, přičemž pravděpodobnost jejich realizace je určena ne ani tak množinou symbolů, které obsahují, jako stavem myslí všech lidí v současné společnosti. Jsem člověkem upřímně věčícím bezprostředně Bohu a žiji ve stálém úsilí vejít v dialog s Všemohoucím, který jediný ve vesmíru se nemýlí za žádných okolností. Pojem morálky-etiky pro mě není relativní, jak se to často pokouší dokázat společnosti aktivisté kultury, ale obsahově konkrétní, to znamená, mám za to, že spravedlivost je absolutní a jediná pro všechny – i pro Boha, i pro lidi – jen s tím rozdílem, že Bůh určil morální „standardy“, nazývané spravedlivostí (čestností, mravností, …), pro Sebe Sám, a pro lidi jsou tato kritéria ideálem, o který musí usilovat za libovolných životních okolností. Odtud plyne i můj vztah ke všem událostem, včetně tragických: v současné společnosti se vše odehrává nejlepším možným způsobem s ohledem na tu objektivní a zdaleka ne pravou morálku, která reálně převládá v daný okamžik ve společnosti. To znamená, že všechno mohlo být značně horší nebo lepší, v závislosti na tom, nakolik je reálná morálka lidí daleko nebo blízko ideálům morálky, stanoveným pro všechny Všemohoucím.

Jaké byly myšlenky subjektu, vytvářejícího tento rébus, jaké objektivní morálky byl stoupencem, — to jsou jeho problémy, a on za ně nese odpovědnost před Bohem. Poněkud důležitejší jsou reakce těch lidí, u nichž nevědomé úrovně psychiky ty obrázky absorbovaly. Přitom mám samozřejmě na mysli reakci vědomou, osmyslenou, to znamená z větší části vyjádřenou určitou lexikou. A nyní si zkusme představit, že ty obrázky prošly jako vizuální obrazy před očima půl milionů občanů Petrohradu a Leningradu. Co myslíte, za dva roky, které oddělují první a třetí „piknik“, jen samotná změna názvu města něco změnila v psychice jeho obyvatel, v jejich vztahu k dění v hlavním městě, v zemi a ve světě obecně? Já myslím že ano, změnila, ačkoliv většina se nad těmi změnami vůbec nezamýšlí.

A nyní, co vidíme na obrázcích „Post historického pikniku“? Především dva hlavní symboly Ruska: spasskou věž Kremlu a hlavu chrámu Vasilije Blaženého, to znamená symboly světské a duchovní moci. Zprava na ně letí „ptáci“, přičemž směr jejich letu, ukázaný šipkou, nenechává na pochybách. O délce dne – 7.52, odpovídající 20. lednu moskevské šířky, už mluvit nebudu, protože jak jsem pochopil, vy Holmesi už o tom víte.

— Ano, o tom jsme hovořili s mým přítelem Watsonem v Londýně 22. září v den mého odletu do Curychu. Navíc, v Lichtenštejnsku, ve vile ve Vaduzu, mi jeden z vašich krajanů dokonce ukázal na „heslo historie“ na zubech postavy se sekerou, načež jsem pochopil, proč teroristické útoky v New Yorku a Washingtonu proběhly právě 11. září, v den „useknutí hlavy Jana Křtitele“. Ale zůstalo pro mě záhadou, proč se „ptáci“ asociují s letadly?

— Ten, kdo vás upozornil na „heslo historie“ – sekeru, podle které skutečně je možné pochopit příčiny tragédie Jana Křtitele (kterou on sám vyprovokoval), zjevně neví, že ta tvář je poměrně velmi podobná karikatuře portrétu posledního ministra obrany SSSR, maršála Šapošnikova.

— Nakolik je mi známo, posledním ministrem obrany SSSR, který se přidal k GKČP v srpnu 1991, byl maršál Jazov — přerušil Paolo.

— Máte pravdu Paolo. Skutečně posledním ministrem obrany do puče byl maršál Jazov, ale hned po puči Gorbačov, vrátivší se z Forosu, jmenoval generála vzdušných sil Šapošnikova posledním ministrem obrany SSSR, načež ho povýšil na maršála. Proto roli nemyslící sekery, rubající věže³ v Moskvě nebo v New Yorku (v závislosti na tom, v jakém směru začne pracovat matrice řízení událostmi), muselo hrát vojenské letectvo. V roce 1992 tento kariérista a leštič klik likvidoval ozbrojené síly Sovětského svazu, které dokonce po rozpadu velmoci zůstávaly jednotnými a proto představovaly v očích mnohých velké nebezpečí jak pro Západ, tak i pro věc rozčlenění SSSR a Ruska. A kdo ví, za jiných okolností mohl tento maršál od letectva nadělat ještě mnoho škody. A pokud by se na jeho místě ocitl jiný člověk, který by uchoval jednotu ozbrojených sil, mohl by zachránit i jednodu státu, dát historii jiný směr...

Pokračujme. Když jsem mluvil o metodách matričního řízení, které mi vysvětloval můj přítel z Ruska, říkal jsem, že všechny symboly a obrazy matrice zůstávají předchozími, ale při objevení se jiného pojmového aparátu, zformovaného alternativní koncepcí řízení, všechno zlo naplánované matricí-scénářem se může realizovat, ale... ve vztahu k těm, kdo ho plánoval.

— Podle vás, Andreji, Bůh není schopen očistit od zla navzájem se konfrontující matrice? — zeptal se Paolo.

V činnosti vzájemně vložených matric se vždy projevuje to, co se v Rusku nazývá Božím zámyslem. Složitejší je pochopit, jak se to děje. Každá matrice se naplňuje myšlenkami lidí, které se skládají z obrazů a jejich osobní energetiky. Myšlenky bývají zlé (zvrácené) nebo spravedlivé (pravé), a jak už jsme hovořili dříve, jsou vyjádřením smyslu míry jedince; zvrácené myšlenky se často oblékají do správných slov, ale díky tomu se správnými nestanou. Americká vláda, když chtěla potrestat Irák a Jugoslávii, vyjadřovala své úmysly slovy o milosrdenství. Teroristé-kamikadze, kteří chtěli potrestat Ameriku, odívali své úmysly do slov o spravedlivém trestu. Dnes Amerika, usilujíc o potrestání teroristů-kamikadze, provádí protiteroristickou operaci proti Afghánistánu s kódovým názvem „Neohraničená spravedlnost“, ačkoliv podle jejich vlastních oznámení, 15 z 19 teroristů byli poddanými království Saudská arábie. Slova – spravedlnost, trest, milosrdenství – jsou přijímána jako vyjádření dobra a spravedlivosti. Proto dobro jakýchkoliv myšlenek se projevuje ne ve slovech, ale ve skutcích. „Bůh není bohem rozvratu, ale míru“, — toto evangelické rčení mluví o tom, že Bůh nemá k nesprávnostem lidí žádný vztah; On by chtěl, aby mezi lidmi zavládlo dobro. Ale Bůh dal člověku svobodu volby a možnost získat svobodu vůle, a to znamená, že člověk (pokud je skutečně člověkem) musí sám odstranit zlo ze vztahů mezi lidmi. Proto Všemohoucí může podporovat vykořenění zla jen jedním způsobem: nepřekážet jedněm nečestným likvidovat jiné nečestné, aby ti nepřekáželi a udělali místo spravedlivým.

— Vy Andreji celou dobu mluvíte a alternativní koncepci řízení, ale mlčíte o té koncepci, která dnes dominuje ve společnosti; nebo jsem vás pochopil nesprávně?

— Předpokládal jsem, pane Holmesi, že existující koncepci nemá smysl probírat, protože my všichni v ní žijeme, minimálně na Západě, a proto ji nepřijímáme jako koncepci řízení přibližně tak, jako dítě nechápe, co je to vzduch, který dýchá. Pro mě nyní dominující koncepce, je Bible a kultura, kterou Bible rodí s jejím pojmovým a terminologickým aparátem. Dnes ta kultura prakticky dominuje na Zemi prostřednictvím jí zrozených technologií, nezávisle na tom, jaký k nim mají vztah ostatní kultury. Rádio, televize, automobil, letadlo, raketa, moderní loď, nemluvě už o různé spotřební elektronice a technice, vše je to zrozeno z biblické kultury, jejímž vývěsním štítem slouží historicky zformované křesťanství. Arabský svět s islámem, Japonsko se šintoizmem, Čína s konfuciánstvím nebo Indie s hinduizmem mohou jakkoliv vystupovat proti kultuře Západu, ale už se neobejdou bez jejích technokratických atributů, jejichž přijetím rozmývají svou kulturu skrz přijetí společností na nevědomých úrovních psychiky obrazů všech technických „hraček“ Západu, nemluvě už o technologiích jejich výroby, které se snaží získat. Zda to chtějí či ne nemá význam, proces jde jedním směrem. Ptáte se, jakto? Copak všechny ostatní kultury nemají obranu proti biblické kultuře? Odpovím naprosto jednoznačně – ne! A to proto, že nehledě na všechny odlišné vnější atributy (často velmi exotické), mají jedno společné, co je sjednocuje – davo-“elitarizmus“. Je možné nekonečně probírat hodnoty a nedostatky davo-“elitarizmu“ křesťanského, židovského, islámského, šintoistického, hinduistického, konfuciánského, a také marxistického či scientologického – stejně nakonec davo-“elitarizmus“ zůstane davo-“elitarizmem“ do té doby, než se neobjeví alternativa. Nicméně ta alternativa musí být ne ve snech o ideálech života lidí na Zemi (těch bylo ve všech kulturách vždy dost a nacházelo to reflexi v legendách, pohádkách, písních, baladách), ale především v jasném systému pohledů na všechny strany života davově-“elitární“ společnosti, vyjádřeném v konkrétním pojmovém aparátu a lexice.

— A podle vás ta alternativa už existuje? — zeptal se Holmes.

— Ano, už existuje v Rusku, a její symbol můžete vidět v obrázcích třetího „pikniku“.

— To smějící se dítě ve vaničce na koupání?

— Naprosto správně, pane Holmesi. A proto se vousatý Marx v hrůze drží za hlavu. Ona existuje už deset let a nazývá se Koncepce sociální bezpečnosti – zkratka KOBa, – takový byl pseudonym Stalina v první roky jeho revoluční činnosti. Jeden francouzský novinář poznamenal, že „Stalin neodešel do minulosti, ale rozpustil se v naší budoucnosti“⁴; dnes je možné říct, že už vykristalizoval, ale zatím ne v konkrétní osobě. Ačkoliv... může se objevit i osoba, o které bude možné říct, že byla přizvána matricí koncepce; může to být i více osob. Vždyť Stalin marxistická hesla jen pronášel, ale v praxi řídil zemi v souladu s nějakým účelem. A ta účelnost i byla koncepcí řízení – v obrazech, to jest matricí, na jejímž základě konal Stalin. Tehdy ta matrice nebyla vyřčena v nějaké konkrétní lexice, ale odpovídající kulturu i tak porodila. Když v minulém roce přivezli do New Yorku 37 sovětských filmů z období stalinizmu a počátku 60. let, veškerá elitní kinokritika jedním hlasem vykřikla: „To je nějaká jiná civilizace!“ - a proto lidé v Rusku, kteří té matrici přiřadili konkrétní lexiku, předpokládají, že objevení se koncepce, alternativní biblické, bylo předurčeno jako alternativa sebevražednému davo-“elitarizmu“. Ta koncepce má i odpovídající název – Mrtvá voda.

Díky tomu názvu podporuje spojení s ruským národním eposem, ve kterém existují pojmy živé a mrtvé vody. Podle pověr staré Rusi, nepřáteli rozsekaný hrdina se nejdříve polévá mrtvou vodou, načež jeho tělo srůstá, a potom ho omývají živou vodou, a hrdina ožívá. Podívejte se na druhý, „obranný piknik“. Je v něm pohádka, „Tři synové“. V ní je řeč o pokusu dvou bratrů oživit třetího, zabitého nepřáteli. A zde – Andrej ukázal na místo v textu – je řeč o „živé vodě“, kterou hledají pro bratra, ale o „mrtvé“ ani slovo. Pohádka je přetištěna ze sborníku „Moderní ruské pohádky“, které byly vytištěny v trockistickém časopise „Ogonjok“ (Ohýnek). Proč autoři „pikniku“ zapomněli na symboliku „mrtvé vody“? 5. srpna 1991, když vyšlo vydání „Hodiny zvratů“ s „Obranným piknikem“, koncepce s epickým názvem „Mrtvá voda“, která poprvé konkrétně vyjádřila alternativu davo-“elitarizmu“, už existovala. Aktivně probíhal proces formování pojmového a terminologického aparátu na její osnově, a tím pádem i formování egregoru lidí, kteří ji podporovali. Pokažení algoritmu chování alternativního egregoru, nebo vědecky – zanesení do algoritmu skrytých inverzí do vektoru cílů – je jeden ze způsobů blokování souborného intelektu. Omýt rozsekané tělo rovnou živou vodou, vynechat mrtvou, znamená oživit útržky těla, jinými slovy, oživit zombii, mrzáka, možná dokonce monstrum. Proto negativní reakce na symboliku mrtvé vody je svého druhu obrana davo-„elitarizmu“ před vtržením cizí, jemu alternativní koncepce. Tento stereotyp je ve společnosti velmi zakořeněn; existuje od té doby, odkdy existuje sám davo-“elitarizmus“.

-pokračování-