O co reálně šlo v operaci Apollo

O co reálně šlo v operaci Apollo

15.9.2016

Hox

 

O otázce přistání Američanů na Měsíci zde byla řeč už víckrát (zde, zde), pokusím se shrnout a pokrýt některé další aspekty, o nichž zatím nebyla příliš řeč. Apollo byla operace z úrovně globální politiky a globálního zákulisí na navrácení prestiže Spojeným státům v okamžiku, kdy beznadějně zaostávaly za Sovětským svazem v kosmickém programu a hrozila situace, kdy tento stav ohrozí dlouhodobý plán likvidace SSSR v důsledku ztráty prestiže (pomalý manévr 1953-1990 zakončený prudkým manévrem 1991). GP už tehdy měl kontrolu nad řídícími strukturami SSSR, takže nebyl problém zařídit spolupráci – operace Apollo byla společnou operací USA a SSSR, ve smyslu tiché podpory ze strany SSSR.

 

Ke kritickému okamžiku se věc měla tak, že zatímco SSSR šel ve svém programu mílovými kroky vpřed, USA se nedařilo prakticky nic (kromě vynášení družic) a hrozilo, že technologický rozdíl se změní v nepřekonatelný – SSSR plánoval pilotované expedice na Měsíc a tak dále. Zatímco doba pobytu v kosmu amerických astronautů se počítala na minuty, doba pobytu sovětských se počítala na hodiny a dny. Pro návrat prestiže tedy bylo třeba nejen dohonit soupeře, ale demonstrovat naprostou převahu.

 

Celá věc se odehrála pravděpodobně následovně. Američané začali za pomoci Wernera von Brauna vyvíjet nosiče pro měsíční mise, se střídavými úspěchy v letech 1961-1968 (bylo tam mnoho neúspěchů, explozí a tak dále – vše to, co nevyhnutelně doprovází vývoj rakety a motorů). Cílem zpočátku nebyl podvod, ale skutečně to, co bylo deklarováno – vyrobení nosiče pro měsíční mise, takový nosič musí být schopen dostat na vysokou oběžnou dráhu desítky tun učitečného nákladu. Braunovi a jeho týmu se podařilo vyvinout funkční Saturn 1B, který uměl dostat 21 tun na nízkou oběžnou dráhu (Saturn V nominálně 7x více) a který měl kapacitu i pro to, dopravit k Měsíci sondy a přístroje. Dále ale nastal problém, vývoj rakety a motorů pro měsíční mise se nedařil a to do té míry, že předposlední test Saturnu V v dubnu 1968 NASA označila jako neúspěšný z důvodů vibrací a selhání mnoha klíčových systémů.

Kurátoři projektu s touto možností ale počítali a tak už několik let paralelně běžel projekt předstírání letu na Měsíc, pokud vývoj rakety selže (s čímž se počítalo). Když se ukázalo, že skutečná raketa opravdu není k dispozici, projekt přepnuli do režimu simulace kosmického programu, což bylo doprovázeno vyhazovem stovek lidí včetně vedení, kteří se podíleli na vývoji údajného průlomu – motoru-zázraku F1 a rakety Saturn V – a lavinou podivných umrtí lidí v NASA a okolí, kteří s tím měli něco společného, v roce 1968. Bylo třeba odstranit ty, kteří by mlčky nezkousli co se mělo dále dít, včetně několika astronautů.

To že záběry z Měsíce byly točené ve studiu není třeba myslím příliš prokazovat, vyjádřil se tak například i sovětský kosmonaut Leonov ve smyslu, že Američané tam byli, ale záběry jsou ze studia, protože by byl problém tam něco natočit.

 

Načrtněme si přibližné pravděpodobné schéma celé operace, bez přebytečných podrobností:

 

1. Po selhání „Saturnu V“ v testovacím letu v dubnu 1968 je rozhodnuto, že se uskuteční imitační program namísto skutečných pokusů. Mění se vedení NASA, nové vedení prohlašuje že žádné další zkoušky už nebudou a uskuteční se rovnou ostrá mise s lidmi v prosinci 1968, což vyvolává bouři kritiky a nepochopení ze strany odborníků, a glos na téma, že riskovat životy astronautů kvůli politickému prospěchu je špatné. Kritika dává dokonalý smysl, pokud by byl let skutečný, nevěděli jen že v plánu je maškaráda.

 

2. Dopředu jsou připraveny ve studiích záběry, fotky „z Měsíce“, je připravena infrastruktura celé operace, kdy o skutečnosti ví pár zasvěcených a drtivá většina účastníků nemá ponětí o podvodu. Pomocí vojenských letů (v té době startovaly na oběžnou dráhu pravidelně rakety s vojenským určením, jejich účel je dodnes klasifikován) byly na oběžnou dráhu umístěny komunikační uzly pro účely budoucí simulace.

 

3. Raketa Saturn V, která stála na startovací rampě v prosinci 68, byla buďto reálná raketa s motory F1, které ale neměly potřebné parametry, nebo to byla obálka kolem jiné funkční rakety, kterou Američané měli.

 

4. Astronauté nastupují na palubu, skrytě se vracejí a přemisťují se do kontrolního centra nejspíš na vojenské základně, odkud komunikují přes satelity jakoby z Apolla a z Měsíce. Nástupní můstek na rampě byl dostatečně mohutný aby se mohli nepozorovaně vrátit a od okamžiku nastoupení do startu uběhlo 1,5 hodiny, času více než dost.

 

5. Saturn V vzlétá a po pár desítkách minut padá někam do Atlantiku.

 

6. Probíhá maškaráda, kdy řídící centrum v Houstonu mnoho dní řídí iluzorní misi na Měsíc, o čemž nemá tušení.

 

7. Při „úspěšném návratu“ nastupují astronauti do kabiny návratového modulu a vojenské dopravní letadlo je vyhazuje na určené místo, kde je o chvíli později vylovuje letadlová loď s doprovodem. Aby astronauti zvládli budoucí mediální roli, po návratu je umisťují na mnoho dní do karantény, kde s nimi nejspíš pracují psychologové a během nichž opadne největší euforie, a teprve potom je vypouští do světa být ústředními postavami v show „Dokázali jsme to!“.

 

8. Na tiskovce po návratu připomínají astronauti více zmoklé slepice nebo usvědčené zločince, než někoho, kdo právě posunul možnosti lidstva (srovnej s Gagarinem). Je to přirozené, lhaní se protiví lidské podstatě a většina z nich a z pozdějších absolventů „letů na Měsíc“ jsou v roli nejspíš nedobrovolně, postaveni před hotovou věc podílet se na podvodu nebo být odklizeni. Také byli v neustálém stresu, prozradit je mohlo každé slovo a kdykoliv jim mohla být položena otázka, na kterou by neuměli odpovědět. Řídili se proto pravidlem „čím méně mluvit a čím obecněji odpovídat, tím lépe“. Z lidského hlediska je lze jen politovat, musejí po zbytek života hrát určenou roli a lhát, a jak ukázala historie nekteří nepřišli o svědomí úplně, ale osudy astrounatů misí Apollo po skončení programu jsou kapitola sama pro sebe.

 

9. Neuvěřitelně úspěšné „lety na Měsíc“ pokračují jako na běžícím pásu přesně do okamžiku, než SSSR oznamuje přerušení svého měsíčního programu, načež NASA ruší další, už předem ohlášenou misi na Měsíc, a celý program je tiše bez pompy dán k ledu bez jakékoliv technicko-technologické kontinuty, kromě pampers (v kontrastu, současné nejmodernější raketové motory – ruské – jsou technologicky odvozeny od motorů NK-33, vyvíjené pro měsíční rakety N1 v 60-70. letech.). Cíl splněn, „převaha USA“ světu dokázána a její kapitalizace bude probíhat následující desítky let.

 

9. Co se týká různých odrážečů paprsků, umístěných na Měsíc, ty tam mohly bez problémů dopravit automaty. V tomto směru na tom byli Američané celkem dobře (na tu dobu), problém měli s lety s lidskou posádkou.

 

10. Sovětské vedení celé představení sleduje, měří s pomocí telemetrických korábů rozmístěných kolem Kuby, ale na veřejnost kryje a předstírá že vše je realita. Opozici z řad vlastních vědců, kteří se dovtípili, administrativně umlčuje (dokumentálně doloženo výpověďmi účastníků sovětského kosmického programu – oficiální postoj zněl „dokázali to“ a kdo veřejně pochyboval, měl různé nepříjemnosti).

 

V kostce, program USA letů s lidskou posádkou nebyl kosmický program, byl to program předstírání kosmického programu.

 

Ve skutečnosti, nebýt maškarády programu Apollo, kapitulovat by musel o pár let později Západ (v důsledku nezamaskovatelné zaostalosti za SSSR a ztráty prestiže), nikoliv SSSR, což nebylo v plánu globálních kurátorů historického procesu. Pokud by SSSR stejně jako dosud byl nevyvratitelný lídr v kosmickém programu a zaostávání USA by se stalo zřejmým pro celý svět (a kosmický program byl tehdy společností chápán jako lakmusový papírek, maximální hi-tech, ještě nebyly iPhony a iPady), pak by bylo mnohem obtížnější nebo úplně nemožné nastartovat a spustit ty společenské procesy, které vedly ke krachu SSSR a rozpadu socialistického bloku, i když globální zákulisí mělo pod kontrolou vedení SSSR (jak se říká, KSSS byla největší zednářská lóže na světě): subjekt řízení musí brát ohled a objekt řízení a objektivní procesy v něm probíhající, pokud nechce utrpět katastrofu řízení.

 

 

Císařovo nové Apollo
 

48 let po aféře století se tak lidstvo nachází ohledně přistání Američanů na Měsíci ve stavu kolektivní hypnózy a schizofrenie, zcela v duchu principu „císařovy nové šaty“ - pro mnohé se to stalo jedním z pilířů jejich pohledu na svět a mnoho lidí není vůbec schopno racionálně se na celou věc podívat, nemluvě už o tom připustit, že to byla imitace. Takoví lidé jednoduše nechtějí žít ve světě, ve kterém byly mise Apollo iluze, a často raději zemřou, než by to připustili. Celá věc se komplikuje tím, že ve stavu masové hypnózy, do které byla společnost touto akcí uvržena, znamená pochybovat o americkém přistání na Měsíci mnohem více, než jen tuto otázku. Znamená to zpochybnění systému, „matrice“, autorit, znamená to vydělit se „z dobré společnosti“, dostat se do konfliktu s převládajícími stereotypy a pohledy, s kolektivním podvědomím, a tomu kdo má pochybnosti o oficiální verzi je systémem ihned nasazena „alobalová čepice“. Celá situace velmi připomíná jeden sociální experiment s opicemi: do místnosti bylo umístěno 10 opic a uprostřed byl žebřík, na jehož vrcholku byl banán. Když se ale některá z opic pokusila vylézt pro banán, spustila se na všechny opice sprška ledové vody. Opice se brzy naučily, že pro banán se neleze. Následně byla jedna opice ze skupiny vyměněna za novou, která se přirozeně pokusila vylézt pro banán. Ostatní opice se na ni ihned vrhly a nová opice se rychle naučila, že pro banán se neleze. Následně bylo takovým způsobem postupně vyměněno 9 zbývajících opic, načež vznikla skupina která reagovala stále stejně, pokud se nová opice pokusila vylézt pro banán – vrhly se na ni – ale už žádná z opic nevěděla proč. Stejně tak zde – jakmile někdo zapochybuje o přistání na Měsíci, systém se na něj „vrhne“ a ocejchuje ho („to je ten blázen co nevěří, že Američané přistáli na Měsíci“), mimo rámec diskuse o podstatě věci a mimo věcné argumenty.

V posledních dvou letech se ale ve světovém mediálním prostoru objevují čím dál více polemické materiály na toto téma, i v systémových médiích, vypadá to tedy že byl spuštěn proces přípravy informačního prostoru ke sdělení pravdy. Možná to bude úlohou Donalda Trumpa jako součást ozdravení „nemocného organismu“ USA. V důsledku sovětské „perestrojky“ 1985-1991 se dostalo na veřejnost mnoho informací, které by jinak zůstaly pod pokličkou, v případě americké „perestrojky“, která je pro USA naplánována v rámci programu odpisu USA a buržoazně-liberálního projektu obecně, není vyloučeno že na přetřes příjde i toto citlivé téma.

 

Diskusní téma: O co reálně šlo v operaci Apollo

Re: Re: ku poslednemu odstavcu:

Nikdo | 16.09.2016

To je jedním z cílů KSB, aby vše bylo prověřované všemi a nemohli paraziti snadno skrytě podsouvat lži a pomluvy. Ale lidstvo žije v davo-elitární společnosti a pro nikoho teď není výhodný hysterický dav, řízení všech je pak v troskách jak dobrých, tak špatných. Změna probíhá takhle jak to chápu, u moci se musejí nechat Ti špatní, ale morálka obyvatelstva je tlačí dělat (subjekt řízení) alespoň něco ve prospěch celku a postupně je vytlačí pomalu vznikající nové kádry, které dále budou zvyšovat podporu vzdělanosti a informovanosti.

Re: Re: Re: ku poslednemu odstavcu:

Vlabi | 16.09.2016

Teď by to ještě chtělo nějak prověřit, jak je to s tím "tajným kosmickým programem", který ve třetím plánu vesele běží za tím vším. Tedy ne že bych chtěla lézt pro banán. ;-)

Několik uvedení na pravou míru

Standa | 16.09.2016

V článku se píše, že Rusové měli propastný náskok. Asi by bylo dobré vyjádřit jejich náskok v konkrétních číslech:

První družice - Rusko má náskok o 109 dnů
4.10.1957 Sputnik 1 21.1.1958 Explorer 1

Člověk na oběžné dráze - Rusko má náskok o 314 dnů
12.4.1961 Gagarin 20.2.1962 Glenn

Pokud bychom počítali i suborbitílní lety na několik minut, tak první primát se podíval do Vesmíru čtvrt roku před Gagarinem a první Američan pouhý měsíc po Gagarinovi.

Glenn už samozřejmě letěl 3 hodiny. Takže je tam buď propast 1 měsíce a zároveň i propast hodinového/minutového letu, nebo je tam propast 10 měsíců a hodiny letu se týkají obou stran.

První let více lidí - Rusko má náskok 160 dnů
12.10.1964 Voschod 1 21.3.1965 Gemini 3
Je ale třeba dodat, že Gemini bylo jen dvoumístné, zatímco Voschod byl třímístný. Na druhou stranu byl Voschod tak malý, že tříčlenná posádka musela letět v teplákách, protože se skafandry by se tam nevešla.

Výstup ve skafandru - Rusko má náskok o 77 dnů
18.3.1965 Leonov 3.6.1965 White

Závěr: "Propastný" ruský náskok před Američany v družicích a pilotovaných lodích dosahoval do poloviny 60. let přibližně několika měsíců.

Další příště (měsíc, komu se co nedařilo) ....

Re: Několik uvedení na pravou míru

asdf | 16.09.2016

nezapomente ze v 60.letech uz byla v SSSR plne v proudu "trockisticka kontrarevoluce" a ze se defakto jelo na setrvacnost z ne uplne nejvyssich kadru ktere vychoval Stalin. Takze slo o uspechy doslova navzdory vedeni, ktere se snazilo sabotovat jak mohlo (a mohlo dost, ale ne moc otevrene, protoze to by uz vuci jeste nezkazene populaci neustalo, to mohl az hrobacov v 80.letech)
Mezi sabotaze lze zaradit napr.:
pokus o sabotaz sputniku 1 odpojenim baterie tesne pred startem na coz se prislo az na posledni chvili,
nevhodne personalni obsazeni, hlavne v ramci lunarniho programu (glusko)
smrt koroljeva za podivnych okolnosti pri trivialni operaci behem zavodu o Mesic,
podivnosti v nekterych neuspesich meziplanetarnich sond (nejkriklavejsi u progrmau Fobos), a je to jiste jeste mnohem vic.

Re: Několik uvedení na pravou míru

Matej | 16.09.2016

porovnanie síce pekné len neviem odkiaľ si zobral slovo "propastný" keďže vôbec v článku nie je použité. Je tam spomenutá len veta že bola obava že náskok ZSSR sa môže stať neprekonateľným a je tam aj vysvetlené kvôli čomu to je takto mienené, takže z môjho pohľadu taká kritika o ničom

Omluva

Standa | 16.09.2016

Omlouvám se, bylo tam jen beznadějné zaostávání a hrozba nepřekonatelného rozdílu.
Beznadějnost jsem omylem zaměnil za propastnost.

Jinak dík za opravu a skvělé předvedení toho, jak se má k předkládaným informacím přistupovat. :-)

Re: Omluva

Donifan | 18.09.2016

Dosti zajimava diskuse, jiz roky se vede na foru : Trodas ;pristali ami na mesici? Napr S tou radiaci, totiz to neni tak jednoduche...dnes byl objeven dalsi pas, nehlede na to, ze jsou svedectvi soucasnych kosmicu,kteri se ani nedostali k prvnimu pasu a jiz pri zavrenych ocich videli castice...vice viz forum Trodase...dale mrknete na film ,,cestou na mesic se stalo neco zvlastniho,, kde je video o tom jak hosi v modulu vymysleli vzdalenost od zeme,velmi autenticke,neni na to co rici..vase argumenty jsou zatim prilis obecne...zdravim

Radiace

Standa | 18.09.2016

1. To fórum sleduji. Jenže Trodas teď už zase sedí ve vyšetřovací vazbě, takže je to tam mrtvé.
2. Třetí pás se objevuje jen někdy.
3. U radiace je důleřitá celková energie částic, kterou organismus pohltí Smrtelné je za celý let řádově několik Joule gama záření na kilo živé váhy, nabité částice a neutrony jsou řádově 10x (některé víc, některé méně) nebezpečnější.
Oko je velmi citlivý detektor. Mnohem citlivější, než fotografické filmy (při krátkých expozicích). Dovolil bych si velmi zhruba odhadnout, že k zaznamenání záblesku by mohla stačit energie kolem jedné jedné miliardtiny joule na kilogram. (počítám to jako 1 gram oka, zachycení každé 10 částice s mmilionkrát vyšší energií, než má foton viditelného světla)
Taková radiace by byla sice velká, ale nejspíš nebezpečná až po delší době - ale chtělo by to přesnější rozbor - odhady jsou jen řádové.

4.Co se týče toho pohledu z okna: bylo by asi dobré porovnat to, co je tam vidět, s tehdejšími údaji. Osobně si spíš myslím, že pohnuli kamerou a Zemi zastínil rám okna. Ale klidně to rozeberme.

Re: Radiace

Donifan | 19.09.2016

U té radiace, píšete nyní dosti konkrétně, ale nevím...sám Van Allen tvrdí, že prostě je to pro organismus nemožné tímto pásem proletět, tedy v hliníkovém modulu..
Dále, v tom modulu se baví kosmiči, že jsou daleko od země, ale jsou na oběžné dráze, jak je vidět posléze. Zkrátka vytvářeli dojem, že jsou napůli cesty. Říkali to v tom modulu, je to slyšet. Ovšem zeměkouli zkrátka vytvořili pěkně po Hollywoodsku...proč by to dělali, když by mohli natočit pěkně vše pravdivě..navíc je tam slyšet třetí strana, která dává pokyny kosmičům, aby hovořili se základnou...
Dále jsou to hvězdy. Je opravdu velmi divné, aby si kosmiči na konferenci jaksi vzpomínali -ne, nepamatuji si hvězdy, neviděli jsme je pokud vím...toto se hodně rozebíralo na Trodasově foru, ohledně způsobů focení apod. Ovšem, stačilo se na to trochu připravit a doručit na zem tak krásné záběry vesmíru, že by všichni konspirátoři museli hanbou se pomátnout...

Re: Re: Radiace

Standa | 19.09.2016

Průlet pásy - zvlášť tím vnitřním - by asi skutečně byl velice nebezpečný. Proto se také létá okolo (dál od rovníku, za obratníky).

Co se týče toho záběru, který konspirační teoretici vykládají jako zábět z blízka: Proti blízkému pohybu kolem Země tam nehraje pomalý pohyb prostředí. Pod lodí by musela krajina hodně rychle ubíhat. Takže varianta točení na nízké oběžné dráze je špatná. Buď je to skutečně z dálky, nebo máte pravdu se studiem. Jenže já si kontroloval i počasí v ten den. Pokud by to bylo ze studia, tak tam museli i přesně nasimulovat počasí - sedí to s oblačností, která by měla být z dálky vidět nad Amerikou. A sedí to i s fotkami, které ten den udělali - takže ten model by musel být skutečně propracovaný..

Konec toho videa podle mne ukazuje buď světlo Země odražené od vnějšího okraje okna (některá okna byla zapuštěná ve výřezech pláště) nebo Slunce skrz modré okénko :
https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/a/a4/Apollo13-load_on_deck_crop1.jpg
Ale samozřejmě to může být tentýž efekt, způsobený reflektory ve studiu.

Ke hvězdám zopakuji argument z diskusí, které už proběhly: Zkuste si to.
Nasaďte si na hlavu motocyklovou helmu se spuštěným hledím , a v noci na osvětlené ulici ve městě zkuste 2 hodiny pozorovat hvězdy. Od někoho si přitom nechte předem zpracovat program toho, co musíte za ty dvě hodiny stihnout a stihněte to.
Ulice sice asi svítí o něco méně než Sluncem nasvícený povrch Měsíce, ale jako hrubá simulace by to mohlo stačit.

Pro záběry hvězd by museli mít stativ a na objektivu sluneční clonu. S technikou, kterou měli, se z ruky vyfotit nedaly. Povedlo se jim ale asi deset snímků Venuše - nejjasnějšího objektu na obloze po Slunci a Zemi.
Přivezli také UV fotografie Země a hvězd.

Re: Re: Re: Radiace

M.C. | 22.09.2016

To je známá věc, že pokud chci fotit hvězdy, musí být expoziční čas spíše v desítkách sekund až minutách. Ale zase tak, aby se mi hvězdy nerozmazávaly otáčením Země. Stativ je samozřejmostí.
Běžnou expozicí pod 1 sec hvězdy nevyfotím.

Nedávno jsme měli pařbu u táboráku až do rána, tak jsem mohl dobře pozorovat, jak se posunují souhvězdí.
Podotýkám, že jsem skoro nepil, takže pozorování nebylo tímto ovlivněno.

Re: Re: Re: Radiace

Donifan | 01.10.2016

Proc by to mela byt nizsi obezna draha? Coz pro klamavou simulaci vzdalene zeme nemohli byt tak vysoko aby nelitaly mraky...dale porad nechapu, jak lze jasna slova kosmicu o tom ze jvidi vzdalenou zemi, kdy posleze se do modulu navali svetlo, povazovat za nepodstatna...jasne z toho vyplyva ze lhali...

nejsou na Mesici videt hvezdy lepe nez na zemi? Vyrazne lepe? Misi bylo vice,dalo by se na to pripravit...byl by to nevyvratitelny dukaz..a krasny k tomu...

Re: Oběh a hvězdy

Standa | 07.10.2016

Vyšší oběžná dráha nedává technicky smysl.
Těsně nad nízkou dráhou jsou životu nebezpečné radiační pásy. Pokud je raketa prolétne dost rychle a ve správném místě, aby nezpůsobily nemoc z ozáření, tak už doletí k Měsíci. Takže možnosti jsou buď nic, nebo nízká dráha, nebo let k Měsíci.

Na Měsíci jsou hvězdy vidět prakticky stejně jako na Zemi. Asi jako byste byl v noci na plně osvíceném hříšti ligového stadiónu a měl na hlavě motocyklovou přilbu se spuštěným hledím. Nezapomeňte, že přistání byla za měsíčního dne. Slunce sice nad hlavou asi svítí víc, než světelné rampy nad stadionem, ale pro představu by to mohlo stačit.

<< 1 | 2

Přidat nový příspěvek