10.5.2016
Odbočení od tématu 2: Axiomatika současné ekonomické vědy
Aby bylo jasné, v řečišti jaké koncepce řízení produktivních sil lidstva byl činný Henry Ford, je nutné jasně a přesně vyjádřit některá ustanovení, mající vztah k současnému systému výroby a rozdělení produkce a služeb ve společnosti.
Z větší části jsou očividné, jako objektivní vlastnosti společensko-ekonomického života naší epochy. Avšak navzdory tomu, panující ekonomické teorie jsou vystavěny tak, jakoby u níže rozebraných otázek byly správné nějaké jiné názory, a níže uvedené byly chybné.
Nebudeme se zabývat dobou Adama Smithe a dřívějšími epochami; necháme na pokoji Robinsona Crusoe a Pátka na vymyšleném neobydleném ostrově, a obrátíme se k normálnímu každodennímu životu libovolné současné společnosti, která rozvinula technosféru a upadla do závislosti na ní. O jejím životě a hospodářské činnosti je možné tvrdit následující:
ZA PRVÉ. S malými výjimkami nemohou být žádný produkt nebo služba, které spotřebováváme, vyprodukovány samostatně nikým. Produkce jakékoliv věci nebo služby, počínaje záměrem a konče nabídnutím spotřebiteli, vyžaduje kolektivní práci, namířenou na produkci samotné věci nebo služby bezprostředně, a kromě toho práci, namířenou na její produkci nepřímo (výroba a nastavení technologického vybavení, vytvoření nutných doprovodných podmínek, například vytápění dílen atd.)
Jinými slovy, v základu blahobytu společnosti celkově, jeho sociálních skupin a jedinců, leží kolektivní práce množství lidí, často v následnosti několika generací. A v této kolektivní práci představuje každá individuální práce součet bezprostředně výrobní práce a práce řídící ohledně koordinace činnosti členů jednoho kolektivu, a také koordinace činnosti mnohých kolektivů.
ZA DRUHÉ. Pokud bychom šli od hotového produktu po technologickém řetězci etap jeho výroby naproti proudům zavlečení polotovarů do výroby, komponent, technologického vybavení, těžby nutných prvotních surovin a energonosičů, pak technologický proces bude vypadat jako rozkošatělý strom, jehož různé fragmenty se nachází pod kontrolou navzájem si nepodřízených řídících orgánů různých výrob.
Ředitelství, i třeba představené jedním člověkem, řídí direktivně-adresně v rámci své „jurisdikce“:
• fragmenty technologického procesu (kdo a co má dělat);
• výrobní koloběh (co kde vzít, komu co předat po vyplnění své části práce).
Podkladem pro obchod ve všech dobách a všech oblastech je nemožnost z těch či oněch příčin realizovat efektivní řízení koloběhu produkce direktivně-adresným způsobem.
ZA TŘETÍ. Trh polotovarů, meziproduktů a „investičních“ produktů s víceméně volnou tvorbou cen, který obsluhuje oblast výroby, je svého druhu „klih“, který různé fragmenty technologického procesu, které se nachází pod direktivně-adresným řízením různých ředitelství (v soukromém vlastnictví různých fyzických a právnických osob), „klíží“ do propojeného technologického procesu. S mírou toho, jak trh přestává být schopen být „klihem“, složité technologické procesy, kterých se účastní mnoho ředitelství a kolektivů jim administrativně podřízených, se trh rozpadá na nevyužité fragmenty, které nejsou vnitřně autonomními systémy ve smyslu výroby a spotřeby, a začínají degradovat, časem až do úplného vymizení.
ZA ČTVRTÉ. Kromě trhu plní roli takového „klihu“, který propojuje mnoho oddělených výrob (mikroekonomik) do jednoho makroekonomického systému, i kultura celkově, a především jazyková kultura, konkrétně společností podporovaný systém standardů.
ZA PÁTÉ. Odbyt zboží a služeb konečným spotřebitelům (jedincům, domácnostem, veřejným organizacím, státním institucím …) závisí nejen na potřebě v samotné produkci, nutné pro uspokojení těch či oněch funkcí spotřebitelů, ale i na platbyschopnosti potenciálních spotřebitelů a na její dynamice, jakou očekávají.
ZA ŠESTÉ. Finanční oběh jen doprovází oběh meziproduktů v procesu výroby a spotřeby produkce konečnými spotřebiteli a je ve vztahu k výrobě a rozdělování procesem řídícím. Vliv finančního oběhu na produkci a rozdělování, tj, na schopnost nebo neschopnost trhu být „klihem“ je výsledkem politiky subjektů, které mají moc nad financemi společnosti: státnosti (emise, daňově-dotační politika), bankovní sektor (emise, úrokové sazby a objemy úvěrů), pojistný sektor (objem pojištění a cena za risky) atd.
ZA SEDMÉ. Produkce a spotřeba ve společnosti tvoří celostný systém. Formuje se historicky a zahrnuje v sobě technologické procesy v roli kostry, která obrůstá systémem doprovodných mravně podmíněných vzájemných vztahů lidí (ideologických a pramenících z ideologických vztahů, neformalizovaných, tradicemi či jurisdikčně definovaných, finančních a dalších).
ZA OSMÉ. Blahobyt společnosti a její perspektivy se zabezpečují SUBJEKTIVNĚ prostřednictvím tohoto – OBJEKTIVNĚ existujícího a měnícího se – systému jako celku (v jehož základě leží technologie) konkrétně:
-
stanovováním cílů ve vztahu k fungování tohoto systému;
-
organizací a naladěním systému a jeho prvků:
-
na realizaci vytyčených cílů,
-
na potlačení procesů, vedoucích k uskutečnění odmítaných cílů,
-
na adaptaci (včetné té, předbíhající události) k identifikovaným novým problémům a cílům;
-
-
odpovídáním práce každého spolupracovníka (a ne robotníka-individualisty) cílům a parametrům naladění toho jediného mnohoodvětvového výrobně-spotřebního systému.
ZA DEVÁTÉ. V souladu s tím: všechny politekonomické a ekonomické teorie, které se namísto toho, aby začínaly zkoumání ekonomické tématiky z identifikace systémové celostnosti mnohoodvětvové výroby a spotřeby v současné společnosti a definování cílů řízení samoregulace toho mnohoodvětvového výrobně-spotřebního systému, zabývají zkoumáním jeho samostatných komponent a vyhýbají se položení otázky o tom, že tyto komponenty tvoří hierarchicky vyšší (ve vztahu ke každé z nich) systémovou celostnost, a otázky o řízení samoregulace té systémové celostnosti, - představují v současných podmínkách čisté šarlatánství.
Toto šarlatánství v historicky zformované kultuře stojí na profesionální korporativní mafiánské osnově a v mnoha případech už není upřímným omylem ekonomů a sociologů – akademiků, korespondentů, doktorů, profesorů, kandidátů, docentů, vědců a učitelů, - ale je přímým vyjádřením jejich parazitické sobeckosti a prodejnosti (připravenosti dodat „vědecko-teoretickou bázi“ pod jakoukoliv sociální zakázku těch, kdo platí, a připravenosti přednášet v školách jako hodnověrné znalosti to, co si někdo objedná).
ZA DESÁTÉ. Globalizace, alternativní biblické otrokářsky lichvářské variantě, vylučující katastrofu kultury nynější civilizace a propad společnosti do barbarství, podobnému americkým post-apokalyptickým filmům o „budoucnosti“, je nemožná bez konkrétního řešení problému organizace řízení samoregulace globálního výrobně-spotřebního systému v zájmech zajištění lidské důstojnosti všem lidem.
Takových je deset přikázání pro hodnocení veškeré ekonomické publicistiky a vědy. Taková je axiomatika ekonomické vědy, mající v této době právo na existenci a další rozvoj.
Budeme na to pamatovat a vrátíme se k pohledům H. Forda na organizaci výroby a rozdělení produkce a služeb ve společnosti.
4.3. Fordismus – první příchod bolševismu do Ameriky
Podstatu základního ekonomického zákona kapitalismu J.V. Stalin určil následovně:
„Hlavní rysy a požadavky základního ekonomického zákona soudobého kapitalismu by bylo možné formulovat asi takto: Zabezpečení maximálního kapitalistického zisku vykořisťováním, zbídačováním a soustavným ožebračováním většiny obyvatelstva dané země, zotročováním a soustavným olupováním národů jiných zemí, zejména zaostalých zemí, a konečně válkami a militarizací národního hospodářství, využívanými k zabezpečení nejvyšších zisků." (“EKONOMICKÉ PROBLÉMY SOCIALISMU V SSSR“, „Poznámky k ekonomickým otázkám, souvisejícím s listopadovou diskusí v roce 1951“, oddíl 7. „Otázka základních ekonomických zákonů soudobého kapitalismu a socialismu“)
Informační báze KSB