Západ a SSSR - jak ve skutečnosti probíhala "studená válka" (1)

Západ a SSSR - jak ve skutečnosti probíhala "studená válka" (1)

01.01.2014

Jak se ztrácí a získává státní suverenita

Když se rozhlížíme po světovém dění, můžeme mnohdy vidět zvláštní věc, kdy se nejeden státník či politik začne chovat způsobem, kdy doslova škodí nejen sobě, ale i své zemi. Jedním z takových případů může být minulý prezident Francie Nicolas Sarkozy, kdy se můžeme ptát, jaký zájem jej přivedl do války proti Libyi, do války, která celou zemi zatáhla do dalších sporů i s dalšími africkými zeměmi. Francie si z této války odnesla zejména ekonomické problémy, zvýšení nelegálního přistěhovalectví a celou řadu dalších problémů a sám Sarkozy ztratil na popularitě natolik, že nejen že neuspěl v následujících prezidentských volbách, ale dostal se do konfliktu i s trestním právem. Nicméně přes tuto zkušenost, nově zvolený nástupce Sarkozyho, prezident F. Hollande pokračuje v této sebevražedné politice i nadále.

Příkladů takového nelogického chování světových politiků bychom mohli najít celou řadu. Jsou natolik zvláštní, že je nelze vysvětlit pouze osobními (ne)kvalitami jejich aktérů, jejich mocenskou svévolí či krátkozrakostí. Tím bychom mohli vysvětlit jednotlivý případ, nikoliv situaci, kterou můžeme často pozorovat, situaci, kdy v čele různých zemí a národů stojí zejména takoví lidé, kteří projevují výše uvedené vlastnosti a nelogické chování. To přivádí k otázce, zda za tím neexistuje nějaký zájmový systém, který k moci záměrně přivádí lidi s výše zmíněnými charakteristikami. A skutečnost, kdy řada po sobě následujících, sebedestruktivních národních vlád prokazatelně pracuje proti zájmům zemí, které řídí, pak rozšiřuje naši otázku v tom smyslu, zda tyto země a jejich vlády jsou skutečně suverénní.

Převážná většina obyvatel se domnívá, že suverénní je taková země, kdy její správa je řízena vládou a prezidentem, kteří byli do svých úřadů zvoleni demokratickými volbami obyvatel této země nebo zemi řídí jiný monarcha, manažer či diktátor, jehož legitimita není většinou obyvatelstva zpochybňována. Vycházeje z tohoto úhlu pohledu, mnoho obyvatel často přemýšlí o tom, proč je vedení jejich země v oblasti domácí i zahraniční politiky tak nekompetentní či neadekvátní.

Lidé, kteří se zabývají otázkami řízení společnosti, mnohdy vidí některé souvislosti a propojení chování své vlády s nadnárodními zájmy a ovlivňováním této vlády ze strany cizích zemí natolik zřetelně, až to vyvolává dojem existence nějakého "světového spiknutí". V takovém případě o konkrétním politikovi, který evidentně pracuje ke škodě vlastního státu prohlásí, že se jedná o zrádce národních zájmů, ať již jej do cizích zájmů rekrutoval kdokoliv.

Společenské diskuse o suverenitě Ruska se obvykle omezují jen na konstatování toho, že Gorbačov zradil svrchovanost Sovětského svazu, což následně přineslo Rusku společenské poměry podobné studené okupaci ze strany USA/UK.

Nicméně tento přístup neodpovídá na otázku, jak se mohlo jednomu zrádci podařit zbavit celý národ suverenity a následně se i vyhnout důsledkům tohoto činu. A nevysvětluje to podstatu toho, v čem suverenita země spočívá, neboli najít takový úhel pohledu na problematiku, ze kterého by bylo možné pochopit, co měl vlastně na mysli tiskový mluvčí prezidenta RF V.V.Putina, když v pořadu "Nedělní noc" s Vladimírem Solovjevem na TV kanálu "Rossija 1" 14.dubna 2013 prohlásil: "Rusko je jednou z mála zemí na světě, která může říct - jsme suverénní stát. Ani politicky ani ekonomicky nejsme závislí na žádné jiné zemi."

Ačkoliv to mnohým může připadat jako paradoxní, právě období řízení státu V.V.Putinem lze nejlépe charakterizovat výše uvedeným vyjádřením tiskového mluvčího jako velmi přesnou definicí opětovného dosažení nezávislosti Ruska. Pro plné pochopení je nezbytné znát, jak se řídí sociální supersystémy, státní hospodářství ve smyslu státní svrchovanosti – suverénnosti a nezávislosti. Pak nebude nadále hádankou ani sebevražedné chování bývalého francouzského prezidenta Sarkozyho, ani svévolné řízení sovětského státu prvním tajemníkem KSSS N.S.Chruščovem.

Kozma Prutkov napsal: "Mnoha věcem nerozumíme nikoliv proto, že máme nesprávné poznatky nebo náš rozum je mdlý, ale proto, že zkoumané věci nezapadají do rámce našich vědomostních konceptů."

Řízení sociálních procesů dosud bohužel většinou nepatří do okruhu vědomostních konceptů nejen řadových občanů, ale ani většiny politicky aktivního obyvatelstva. Nicméně, život vyžaduje rozšiřování kruhu poznání a zařazení do něj i vědomostí o řízení procesů probíhajících v sociálních supersystémech a jejich udržitelnosti. Je nutné osvojit si axiom, že stabilní (ve smyslu předvídatelnosti) řízení jakéhokoliv objektu, tím více sociálního supersystému v podobě státu, je možné pouze realizací plné funkce řízení. A realizace plné funkce řízení je možná jen v případě, pokud stabilně ve společnosti funguje všech pět typů sociální moci a řízení je realizováno na všech šesti prioritách zobecněných prostředků řízení.
 

Plná funkce řízení

Plná funkce řízení (PFR) popisuje cirkulaci informací v procesu řízení od okamžiku, kdy subjekt řízení (ten kdo řízení provádí) definuje vektor svých cílů, až do chvíle jejich uskutečnění. PFR lze popsat následující posloupností dějů (aktivit manžera - subjektu řízení):

1. Identifikace (rozpoznání) nových faktorů (tlaků) prostředí (faktory, které vyžadují pozornost, reakci subjektu)

2. Formování stereotypu (metodiky) rozpoznávání takových faktorů pro budoucnost.

3. Komparace (porovnání) identifikovaného faktoru s vlastním vektorem (hierarchií) cílů z hlediska jeho významu – použitelnosti.

4. Formování koncepce řízení, udržitelné ve smyslu predikce (prognózy vývoje).

5. Organizace hierarchie řídících struktur a algoritmů (postupů) sloužících na dosažení vytýčených cílů.

6. Dohled nad těmito realizačními strukturami a řízení jejich koordinace (součinnost).

7. Likvidace vytvořených struktur v případě dosažení stanovených cílů, případné ztráty kontroly nad nimi nebo

jejich udržování (v operativním stavu) s perspektivou jejich využití při realizaci dalších (dílčích) cílů.


 

Pět typů sociální moci

Na soudobých školách se učí, že jsou 3 formy sociální moci – zákonodárná výkonná a soudní. Pouze na fakultách masmediální komunikace se přednáší, že ve skutečnosti jsou 4 formy moci, kdy tou čtvrtou je mediální moc.

Typů sociální moci je ve skutečnosti pět a jsou to tyto (seřazeno hierarchicky):

1. konceptuální

2. ideologická

3. zákonodárná

4. výkonná

5. soudní

 

Zastřešující a směrodatná Koncepce (ego-, nebo ne-ego-centrická) je zprostředkovaná (naplňovaná) pomocí kontrolovaného (účelově modifikovaného) převzetí (nebo i vyvinutí nové) Ideologie (filozofie, “náboženství“) zohledňující aktuální stav a tendence vývoje v cílové skupině (společnost, stát). Zákony (právní předpisy) jsou následně schvalovány pod vlivem přijaté ideologie. Zákony jsou vždy druhotné ve vztahu ke koncepci - co je v jedné koncepci tolerováno nebo podporováno, je v jiné koncepci vnímáno trestným činem. Moc výkonná je uskutečňována na základě ideologicky implementovaného (např. demokraticky schváleného) právního systému zákonů již plně automaticky a kruh nepřímého (samosvorného) řízení se uzavírá (spojovacím článkem v podobě státního zastupitelství) soudnictvím, chránícím koncepci panující v systému před vtržením cizí koncepce.

Většina začíná obvykle vnímat/realizovat řízení až od pátého kroku PFR. To "obvykle" se v plné míře týká státní správy a projevuje se v tom, že všechny procesy řízení ve státě se nachází ve stavu permanentní krize, státní struktury se vždy ukazují nepřipravené k "najednou" vzniklým "výzvám doby" a jsou schopny reagovat pouze formou vytváření dalších byrokratických struktur, které situaci často spíše jen zhoršují, než aby přinášely řešení, nehledě k nárůstu celkové administrativní zátěže. Místo toho, aby se řídící struktury zaměřily na vyšší etapy PFR a investovaly systémové zdroje a prostředky do prognózování a plánování potřebných změn, potýkají se stále více s důsledky nárůstu byrokracie, které si vyžadují stále narůstající finanční a organizační zátěž s nic neřešícím cílem – vůbec udržet stávající správní systém při životě.

Dle závěrů politologů (Alexej Levchenko - "Úředníci přetížili Rusko" Gazeta.ru, 19.03.2009), v SSSR v roce 1981 tvořilo politickou třídu obyvatelstva (byrokratická nomenklatura + vojenství) cca 0.1% populace (asi 400 tisíc lidí z 300 milionové populace). V Rusku v roce 2000 pak tuto politickou třídu tvořilo cca 0.8% procenta populace (asi 1.2 milionů lidí ze 145 milionové populace). Avšak do roku 2009 došlo v Rusku k ohromující změně, když velikost této politické třídy (rozuměj byrokracie) se zvětšila na 3 miliony lidí, při současném poklesu počtu obyvatel a tak tato skupina obyvatel tvořila již cca 2% populace. Tento jev můžeme chápat jako byrokratické přetížení společnosti.

Bohužel, po roce 2009 pokračoval nárůst byrokracie a v roce 2012 dosáhl vůbec největší úrovně, když státní aparát podle statistiků Rosstatu dosáhl velikosti 1.6 milionů lidí. (Pro srovnání - v roce 1982, v době kdy SSSR tvořilo kromě Ruska dalších 14 republik, byla velikost státního aparátu považována za ohromnou, když byla tvořena cca 2,5 miliony lidí). A to podle expertíz, když sečteme všechny dnešní poslance - federální, regionální a místní, dále ministerstva a státní instituce a jejich regionální kanceláře, všechny krajské a obecní správy, zaměstnance mnoha regulačních agentur, sociálních fondů a všech jejich nafouklých aparátů, dojdeme k číslu 6 milionů lidí umístěných v byrokracii. ("Úředníků je mnoho, jsou drazí a zbyteční" - Vedomosti.ru 31.07.2012.)

Jak vidíme, počet státních úředníků narostl, počet obyvatel poklesl a přitom se kvalitativní stav řízení společnosti (se všemi důsledky pro obyvatelstvo z toho plynoucími) dostal do téměř neúnosně zoufalého stavu.

Analýza této situace ukázala, že první čtyři etapy PFR nejsou státní správou vůbec uskutečňovány. Nicméně pokud i za této situace stát ještě nezanikl, ukazuje to na fakt, že zmíněné první čtyři etapy neprovádí státní aparát, ale nějaké nadnárodní struktury řízení. Takové převzetí řízení státu je však možné pouze v podmínkách, kdy se skrz systémy státní moci realizuje řízení cizí konceptuální moci. Jde o to, že na každé prioritě zobecněných prostředků řízení existují (z pohledu státu) jak vnější nebezpečí, tak i vnitřní.


 

Šest priorit zobecněných prostředků řízení

(či agrese - dle použití)

1. Konceptuální, metodologická - hierarchicky nejvyšší úroveň řízení, jde v ní o ovládání tvorby kulturologických matric – série poskládaných systémů symbolů, se specializovanými vzájemnými vztahy, charakteristickými pro danou/ovládanou kulturu. Tyto prostředky vytvářejí v podvědomí jednotlivců i cílových skupin příslušné/žádoucí předpřipravené příběhy/vzory jednání v obrazech či podobenstvích. Umožňují řízení dlouhodobých vzorců chování pomocí příběhů v náboženství, rozhlase, filmech, médiích.

Ovládnutí metodologie zpracování informací patří k první prioritě v útoku proti zájmovým objektům a táhne se jako červená nit všemi ostatními info-technologickými způsoby komunikace (při zneužití se dezinterpretační způsoby komunikace/vzdělávání mění na - dezinformační způsoby vedení války).

2. Chronologická – jejich podstatou jsou záměrné změny v časové posloupnosti událostí v historii (minulosti) lidské společnosti. V tomto smyslu lze historii chápat jako korporátní interpretaci dějinných faktů subjektem řízení vzhledem na žádoucí ovlivnění objektu řízení – cílovou skupinu populace. Jinak řečeno - jde o záměnu úrovní chápání vztahů mezi fakty (faktologií) - lapidárně řečeno: „Nejde až tolik o to, čemu rozumíme (co víme), ale jako tomu rozumíme (v jakých souvislostech)!“

„Všechno může být na jisté úrovni chápání pravdou.“ Finta spočívá v odhadu úrovně chápání řízeného objektu a tomu na míru přizpůsobeného namixování kokteilu pravd, polopravd a lží s cílem získání statisticky většinové kontroly nad v podvědomí (a často i vědomí) cílové skupiny.

3. Ideologická, faktologická (technologická) - různé konfese, náboženství, filozofie, paradigmata, to vše jsou formy, kterými se koncepce informační/mystifikační pyramidy moci zadržování/filtrování (dez)informací implikuje do podvědomí jednotlivců, kolektivů i davů. Systém dogmat a „zasvěcování“ – hierarchické systémy poskytování informací, v tomto smyslu i vědy a vzdělávání – skrze hierarchii titulů, „autorských práv“, atd. Při práci s davy jsou dodnes prakticky nejvíce využívány zejména masmediální prostředky komunikace jako televize, kino, rozhlas, (o internet se dnes vede boj).

4. Kreditně-finanční - zejména úročení, fiat money (nekryté peníze) a jejich deriváty. Dosud panující biblická koncepce je v této oblasti založena na doktríně Deuteronomium-Izajáš:

„Svému bratrovi nebudeš půjčovat na úrok, na žádný úrok ani za stříbro, ani za pokrm, ani za cokoliv, co se půjčuje na úrok. Cizincům však můžeš půjčovat na úrok, ale svému bratrovi na úrok půjčovat nemůžeš, aby ti Hospodin, tvůj bůh, požehnal ve všem, k čemu přiložíš svoji ruku na zemi, kterou jdeš obsadit.“ - Deuteronomium 23:19 – 20

„...budeš půjčovat mnohým národům, ale sám si nebudeš muset půjčovat. Hospodin tě učiní hlavou a ne ocasem, budeš vždy stoupat výš a neklesneš níž, pokud budeš poslouchat příkazy Hospodina, svého boha, které ti dnes uděluji, aby jsi je přísně dodržoval.“ - Deuteronomium 28:12

„Cizinci postaví tvé hradby a jejich králové ti budou k službám. Národy a království, které by ti nesloužily, zahynou. Takovéto národy propadnou úplné zkáze.“ - Starý zákon, Izajáš 60:10 — 12

Jedná se o krátce a jednoduše formulovanou sociologickou doktrínu sloužící na koncentrování k výkonu moci potřebných prostředků. Jde v ní o zabezpečení zdrojů do rukou administrátorů/ředitelů procesu globálního řízení (fašizace) společnosti a dalších možností, vyplývajících z kontroly trhů a burz širokou paletou prostředků až po masmédia.

5. Prostředky přímé genocidy – alkohol, tabák a ostatní druhy drog, některá očkování a kosmetika + některé druhy vysokofrekvenční, stereotypní či monotónní hudby. Vzniká tak psychická i fyzická závislost obětí, následují sebevraždy, ale hlavně vyšachování přirozených mechanizmů základní obranyschopnosti psychohygieny jedince. Jde o vstupní bránu do podvědomí cílové skupiny populace. Statisticky identifikované, vyhodnocené a řízené stereotypy, kolektivně-individuální psychózy umožňují následnou efektivnější kontrolu (případně paralýzu nebo eliminaci) ve vyšších, vojenských prioritách státních zájmů cílové společnosti.

6. Klasické tzv. horké zbraně – zbraně „od nožů po rakety“, jsou používány v podstatě pouze výjimečně v porovnání s ostatními prostředky komunikace (vedení války). Používají se většinou pouze na operativní korekce výkyvů tendencí dlouhodobě kontrolovaných řídícími zásahy (manévry) uskutečňovanými v rámci prostředků 3. - 4. kategorie. Zejména soudobé operace řízení globální i lokální politiky, postavené na prostředcích 5. a hlavně 6. kategorie, jsou nákladné, rizikové a poměrně neefektivní.

 

Podcenění nebo ignorování interních hrozeb na vyšších prioritách řízení vede k tomu, že řízení státem přebírá konceptuálně silné nadstátní (vněstátní) řízení. V takových podmínkách může vzniknout situace, kdy na úrovni faktologické (ideologické) priority jsou deklarovány jedny cíle, ale reálně státní systém řízení bude pracovat na dosažení naprosto jiných cílů. Právě to se stalo v SSSR po smrti/vraždě Stalina.

Stejným způsobem se obnovuje suverenita státu: vnitřní konceptuální moc přebírá řízení na vyšších prioritách řízení a začíná ovlivňovat ostatní druhy moci, a prostřednictvím všech priorit řízení při určitém vnějším zdání prodloužení předchozího kursu, realizuje odluku státního řízení od vnějšího řízení (vnější konceptuální moci).

V tomto smyslu, ten nápor politických vášní, který nyní bují ve světě i v Rusku, je spojen s tím, že ruský státník V.Putin realizoval konceptuální odluku RF, tj. změnil koncepci rozvoje ruské státnosti z cíle být surovinovým přídavkem Západu na cíl vytvoření suverénního nezávislého státu, subjektu globální politiky. V současné době probíhá odluka RF od nadnárodního řízení na úrovni zákonodárné moci.

Něco podobného nynější situaci bylo v SSSR v době Chruščovovy vlády, kdy se pod jeho vedením začala rovněž realizovat změna na konceptuální úrovni řízení země. Chruščov a spol. začali po smrti Stalina realizovat principy jiné, protiruské konceptuální moci, jejímiž přívrženci byli po celou dobu.

Mohlo k tomu dojít proto, že po jejich uchvácení moci (po cca 5-letém období vnitrostranických, mocenských bojů), nebyly široké masy lidí schopny identifikovat tuto konceptuální změnu státní politiky SSSR, z toho důvodu, že oficiální ideologií SSSR byl stále marxismus - vnitřní nebezpečí na úrovni vyšší (metodologické) priority. Ideologie je však hierarchicky až třetí úroveň řízení, takže Chruščovem zahájené změny na konceptuální úrovni nebyly pro většinu populace rozpoznatelné. Marxistickou terminologii používal jak Stalin při realizaci politiky budování skutečného socializmu, tak i odpůrci jeho politiky (kryptotrockisté), kteří ve všech oblastech pracovali proti získání státní suverenity a budování skutečného socializmu.

Tato změna koncepce však přesto posléze nabyla naprosto viditelné rozměry a to v podobě trockisty zahájeného útoku proti Stalinovi v podobě obvinění z kultu osobnosti. Právě trockisté následně obvinili Stalina ze "stalinských" represí, přičemž to byli oni, kdo tyto represe ve skutečnosti prováděl. Chruščov, který vystoupil s obviněním "stalinských" represí, zjevně nemohl zapomenout, jak mu Stalin odpověděl: "Vzpamatuj se, hlupáku!" v reakci na jeho žádost o navýšení limitů represí pro 1. kategorii (popravu) a další kategorie (Chruščov byl ve 30. letech předsedou moskevské oblastní komise, p.p.). Přítomnost trockistů ve státním řízení, i po Trockého osobní porážce, byla dána tím, že do vyšších funkcí byli vybráni a páteř mladého sovětského státu tvořili profesionální revolucionáři, kteří se do Ruska dostali lodí z USA s Trockým a s Leninem v zapečetěném vlaku ze Švýcarska. Drtivá většina těch, kdo takto přijel do Ruska, se stali členy RSDSP až těsně před revolucí.

Stalin byl se svým vlasteneckým přesvědčením "bílou vránou" mezi těmito "zapálenými revolucionáři", proto veřejné ideologické distancování se od marxizmu mohlo pro Stalina reálně skončit tím, že by se stal obětí nějakých "?-ských" represí a nyní fungující spolek "Memorial" by ho počítal k nevinným obětem těchto represí. Trockisté všech druhů nenávidí Stalina zejména za to, že se projevil jako konceptuálně gramotný politik a vůdce, který dokázal marxistickou ideologii převzít a využít ji ve prospěch společnosti a pro potřeby budování suverénního státu a přinutil tak v realitě trockisty-marxisty pracovat na zájmy SSSR-Ruska a jeho obyvatel.

Po Stalinově smrti trockisté (marxisté i jiní) začali provádět politiku budování davově-"elitární" společnosti, ale protože to nešlo udělat přes noc, bylo nutné po nějakou dobu předstírat, že se pokračuje v kurzu budování skutečného socializmu, při tom však byly vytvářeny podmínky návratu k davově-"elitární" společnosti a kapitalizmu. Tato fáze se protáhla až do roku 1985, kdy se aktivní restrukturalizace (manévru perestrojky) sovětské společnosti chopil Michail Gorbačov, jemuž připadla úloha završení změn silným manévrem. Mimochodem za povšimnutí stojí fakt, že Gorbačov zahájil celý tento závěrečný manévr (jednoduše řečeno - přechod od socialismu ke kapitalismu) pod heslem "více socialismu". Z toho lze usuzovat, že ani po 32 letech od Stalinovy smrti nepřistoupili trockisté k tomu, aby obyvatelstvu řekli pravdu o povaze nadcházejících změn a celý manévr zahájili další grandiózní, celospolečenskou lží. Byli si evidentně vědomi rizik, která byla spojena s tím, že kdyby obyvatelstvo znalo skutečné cíle Gorbačovovy perestrojky, vystoupili by proti a zřejmě by procesu zabránili. Na začátku tohoto přechodu od Stalinova socialismu k davově-"elitárnímu" kapitalismu stála osoba zatvrzelého trockisty Chruščova a proto se nyní vraťme k tomu, co se po Stalinově smrti (1953) v SSSR skutečně odehrálo.

 

Cíle "studené války"

Významnou roli v organizaci revoluce roku 1917 sehrály zahraniční síly, jejichž hlavním cílem bylo udělat z Ruska surovinový přídavek Západu. Tento záměr byl zmařen ve chvíli, kdy se k moci dostal Stalin, který zásadním způsobem změnil směřování Ruska-SSSR, když zemi vymanil z područí nadnárodních zájmů a učinil z ní subjekt globální politiky. Tato Stalinova role je dnes historiky již docela dobře pochopena. Co však není dostatečně objasněno je to, jak mohlo po Stalinově smrti dojít k obrácenému vývoji společnosti, kdy se z vítěze druhé světové války, supervelmoci, která se významně podílela na globální politice, stala poražená země, která byla rozkouskována na menší státy regionálního významu a stala se tak skutečně jakýmsi surovinovým přídavkem "vyspělého Západu". Tento proces bývá většinou zjednodušeně vysvětlován tak, že sovětský systém nebyl od samého počátku životaschopný, navíc zkombinovaný s osobními pochybeními jeho vůdců, kteří tak zapříčinili selhání jak ve vnitřní, tak i v zahraniční politice, která byla motivována protilidskou podstatou celého systému. Nicméně toto vysvětlení je nejen nesprávné, ale ve skutečnosti je chybné ve své podstatě, neboť zakrývá podstatu kauzálních souvislostí a vztahů mezi jednotlivými relevantními ději - řízenými společenskými procesy a interpretuje fakta nelogickým způsobem, kdy nejsou vzájemně provázána a výklad tak neumožňuje skutečné pochopení souvislostí proběhlých událostí ve správném kontextu.

Pokud se na události po smrti Stalina podívat v celostnosti, stane se pochopitelným a naprosto zřejmým, že k moci se dostali lidé, kteří obnovili politiku zahraničních organizátorů VŘSR na přeorientování Ruska-SSSR na surovinový přídavek Západu. Tento transformační proces trval od roku 1953 do roku 1991, tedy 37 let, a takto dlouho zejména proto, že v období Stalina se v zemi narodilo několik generací lidí, kteří byli vychováni v duchu upřímného přívrženectví myšlence budování komunizmu. Upřímní přívrženci budování komunismu vstoupili do všech sociálně-ekonomických sfér společnosti a svou činností pokračovali ve Stalinově politice i po jeho smrti. Vůdci SSSR po smrti Stalina nemohli veřejně prohlásit, že kurz na vybudování mocné supervelmoci a komunizmu mění na kurz proměny Ruska v surovinový přídavek Západu a obnovení davově-"elitárních" vztahů ve společnosti. To by přivedlo k takovým procesům jak uvnitř země, tak v celém světě, které by reálně mohly přivést buď k vybudování globálního komunizmu, nebo k likvidaci současné civilizace na planetě. V libovolném případě, Globální prediktor by prohrál a takový vývoj situace nemohl dopustit. Proto dokonce silný manévr perestrojky byl spuštěn lživým sloganem "Více socializmu". Ale před uskutečněním tohoto manévru bylo nutné období, v jehož průběhu by společnost byla připravena k provedení manévru. Byla nutná doba, během které:

  • by v SSSR i ve světě proběhla dostatečně účinná diskreditační kampaň samotné myšlenky komunismu;

  • by v SSSR ve státní správě byla nahrazena generace přívrženců budování komunismu a vlastenců za přívržence davově-"elitární" společnosti a proměny Ruska v surovinový přídavek Západu, dle čehož

  • by byly změněny osnovy vzdělávacího systému.

     

Ale protože realizace všech těch cílů vyžadovala čas, bylo nutné, aby kapitalistický systém existující ve světě, nejen po celou dobu vydržel, ale byl alespoň vnějškově podobný na sílu, rovnou SSSR a zemím socialistického bloku. A s tímto měl kapitalistický systém celou druhou polovinu 20. století vážný problém. Národně-osvobozenecké hnutí, které vzniklo ve světě po druhé sv. válce, přivedlo ke krachu světový koloniální systém, což nejen zbavilo západní "rozvinuté" země zdrojů nutných k existenci, ale vytvořilo i vážné předpoklady pro vytvoření skutečně celosvětového systému socializmu. V těch podmínkách bylo Globálnímu prediktoru (GP) nutné řešit několik úloh najednou:

  • ukončení socialistických změn v SSSR;

  • zabránění vytvoření mezinárodního socialistického systému;

  • zajistit západním "rozvinutým" zemím dostatek zdrojů pro imitaci prosperity a konfrontace s SSSR na dobu, než bude SSSR zničen.

     

Všechny tyto úkoly bylo možné a nutné řešit výlučně na úkor samotného SSSR.

 

Hlavní úkol - změnit morálku lidí

Chruščov a jeho skupina se do plnění těchto úkolů pustili s plnou vervou a entuziasmem. Své úsilí nasměrovali do všech směrů života společnosti, nicméně jedním z nejprioritnějších se stala změna obsahů morálních norem ve výchově a vzdělávání nových generací.

V oblasti vzdělávání tak byl postupně a trvale měněn obsah výuky, když například byly z učebních osnov vypuštěny předměty jako logika a ústava, vědomosti nezbytné k tomu, být schopen chápat obecné děje v širších souvislostech a umět rozlišovat společenské jevy a procesy a jejich souvislosti. Bylo tak činěno s vědomím toho, že pouze lidé, kteří si dokáží o svém okolí utvořit dostatečně logicky uspořádaný popis reality, jsou schopni se ubránit manipulacím a velmi obtížně, ne-li vůbec je možné je ovládat. A o takové lidi samozřejmě ze strany nových vůdců země zájem nebyl. Zájem byl o ty, kteří byli (aniž by si to sami plně uvědomovali) připraveni loutkovému řízení ze strany svých nadřízených. Zároveň s tímto typem vzdělávání byl kladen velký důraz na psychologickou manipulaci v tom smyslu, že byl v mladých lidech systematicky budován komplex méněcennosti, ublíženectví a hanby za své ruské dědictví a jeho věčné zaostávání a pokulhávání za pokrokovým a osvíceným Západem. Za příklad takovéto manipulace uveďme zneužívání literatury, která by měla být plnohodnotným vzdělávacím předmětem, který se podílí na formování morálních a etických hodnot člověka. Řeč je o básni "Sbohem špinavé Rusko", jejíž autorství bylo připsáno M.Lermontovu, ačkoliv pro ty, kdo mu autorství přiřadil a zařadil báseň do učebních osnov, nemohlo být tajemstvím, že práce nepocházela z pera básníka.

Výzkumníci se shodují v tom, že s největší pravděpodobností autorem této "básně", která se objevila až 32 let po smrti Lermontova, byl Dmitrij Minaev, básník "Jiskry", imitátor, který ve svém "díle" převzal myšlenky z dřívějších aristokratických dob a přepsal je v duchu liberalismu, ve smyslu - nic nám není svaté. V tomto smyslu "opravil" i díla jako Evžen Oněgin, Hoře z rozumu, Mrtvé duše, Démon a další. D.D.Minaev psal tyto své parodie a epigramy v podobném duchu jako je napsána zmíněná báseň. Lze to dokumentovat stejnými stylistickými obraty.

Báseň "Sbohem špinavé Rusko" se poprvé objevila v dopise P.I.Barteneva P.A.Efaimovi ze dne 9.3.1873 s poznámkou - "zkopírováno z originálu". Dílo, na které se Bartenev odkazoval, se samozřejmě nedochovalo. Mimo toho, profesionální historik, archeolog a bibliograf z nějakého důvodu nikdy více o tomto původním rukopise, (ze kterého báseň převzal) nic neřekl, ani kde se s ním seznámil, ani kde je uložen. Pro člověka, který celý svůj život vyhledával a publikoval neznámé materiály, literární a životopisné dokumenty o ruských spisovatelích není možno takovýto přístup považovat jen za neprofesionální utajování zdrojových pramenů.

Tato zdrženlivost měla své důsledky. V roce 1955 byl publikován dopis stejného Barteneva N.V.Putjatovovi, napsaný nejpozději v roce 1877 (rok po smrti Putjatova), ale s mírně odlišnou poznámkou: "podle Lermontovova rukopisu". Zdá se tedy, že tento dovětek napovídá tomu, že ve 20. století se někdo hodně snažil o to, aby autorství této básně bylo připsáno Lermontovovi. Vydavatelé souborného Lermontovova díla z roku 1961 však, ať již nevědomky nebo právě naopak, s cílem informovat čtenáře o tom, že diskutovaná báseň je podvrh, vložili do něj i Lermontovovů rukopis "Vlast" (vydání 1., str. 706). A nic tak lépe neodhaluje podvrh, jako srovnání s básní Lermontova.

A dále, na to, že až ve 20. století bylo dovětkem falešně přidáno jméno autora, ukazuje i ta skutečnost, že v roce 1890 stejný Bartenev publikoval ještě jednu, další verzi inkriminované básně (mimochodem - všechny tři verze se od sebe odlišují) a to v časopise "Ruské archivy", kde byl zase uveden tento dovětek: "zapsáno podle slov soudobého básníka".

První verze této básně byla publikována v časopise "Ruský starověk", číslo 12 - v roce 1887, kdy ji vydal P.A.Viskovatov, opět bez uvedení původního pramene a opět to byla textově ještě další, jiná verze. I když se od Bartenevovy verze z roku 1890 lišila pouze v jednom slově. Na tomto místě je nezbytné uvést, že P.I.Bartenev spolupracoval s A.I.Gercenem, který z Londýna za peníze a v zájmu britských bankéřů vedl protiruskou propagandu.

Literární odborníci se aktivně bránili tomu, zahrnout tuto báseň do souborného Lermontovova díla. Nicméně po Stalinově smrti, bez opory mezi vedoucími představiteli SSSR, se tomu tlaku ubránit již nedokázali. K dispozici však jsou informace, které hovoří o tom, že první pokus o zavedení této básně do učebních osnov SSSR byly podniknuty již na počátku 30-tých let, ale tehdy byly tyto pokusy, s mnoha dalšími pokusy jiných rusofóbních autorů, ještě promptně smeteny ze stolu.

Myšlenka zařadit tuto hanlivou báseň do školních učebních osnov se vrátila po Stalinově smrti a masové publikování této básně bylo zahájeno za Chruščova v roce 1961. Proslýchá se, že se tak stalo z vůle ÚV KSSS prostřednictvím Akademie věd. Nicméně kdo jmenovitě za touto myšlenkou stojí a kdo tedy nese odpovědnost za to, že se tato báseň stala jakýmsi literárním kánonem, se dodnes nepodařilo objasnit.


 

Přiznání nepřítele – porazit SSSR byla nákladná záležitost

V politice a řízení státu bylo cílem post-stalinského vedení zdiskreditovat samotnou myšlenku komunismu a toho evidentně nešlo dosáhnout bez toho, aby vedení státu nezačalo vědomě a adekvátně "chybovat" v řízení státu s doprovodným protěžováním zastánců transformace společnosti do davově-"elitární" podoby.

V tomto skrytém sabotování je nutné hledat vysvětlení Chruščovova svévolnictví a ignorování rad a doporučení odborníků. Tímto způsobem se postupně zbavil velkého množství zděděných stalinských specialistů a promrhal ekonomický potenciál země na realizaci ekonomických nesmyslů jako např. zemědělský program obhospodařování celiny. Tímtéž principem byla motivována i následující Brežněvova doba celospolečenské stagnace, kdy byly systematicky potenciál země i iniciativy obyvatelstva utápěny v moři byrokracie a na vedoucí místa byli úmyslně jmenování neadekvátní lidé.

Ve své podstatě, SSSR v chruščovsko-brežněvsko-gorbačovské období vykonal manévr pod názvem "krátký overštag", kdy Rusko-SSSR, které se pod řízením Stalina odklonilo od magistrálního starozákonního-biblického kurzu globalizace, skrze neustálé odklánění doleva (přeregulování do absurda) vrátilo na starozákonní kurz. Tento návrat na původní směrování vypadá, jakoby celá sovětská éra v historii Ruska byla zbytečná. Nicméně i když má tento manévr přívlastek "krátký", časově zabral několik desetiletí.

Konfrontace mezi oběma systémy potřebovala nemalé ekonomické zdroje. Sovětská ekonomika zformovaná Stalinem byla natolik soběstačná a životaschopná, že fakt, že Rusko dodnes existuje a nezaniklo jako stát je podmíněn ve velké míře základy, položenými ve všech sférách sociálně-ekonomické činnosti v toto období. V kontrastu, "progresivní" západní ekonomika nemůže existovat bez okrádání zbytku světa.

Převaha sovětské ekonomiky byla veřejně přiznána dokonce i nepřáteli Ruska. Například, v listopadu roku 1991 v Houstonu (USA) na výročním zasedání Amerického ropného institutu byla jako čestný host pozvána Margaret Thatcherová, tedy v době krátce předtím, než se stala britskou ex-premiérkou. Mimochodem, Margaret Thatcherová byla vzděláním chemik a po nějakou dobu tuto profesi i aktivně prováděla. Na tomto setkání měla M.Thatcherová čistě politický projev v délce cca 45 minut, který by mohl být nadepsán jako "Jak jsme zničili Sovětský svaz". Ve svém projevu řekla že:

... "Sovětský svaz je země, která představuje vážnou hrozbu pro západní svět. Nemám na mysli vojenskou hrozbu. O tu zde nejde, naše země je dostatečně vyzbrojena, včetně arzenálu jaderných zbraní. Mám na mysli ekonomickou hrozbu. Vzhledem k plánování politiky a zvláštní kombinace morálních a materiálních pobídek byl Sovětský svaz schopen dosáhnout vysoké ekonomické výkonnosti. Procento růstu HDP bylo přibližně dvojnásobné ve srovnání s našimi zeměmi. Když si k tomu připočteme ohromné přírodní bohatství této země a efektivní zemědělskou politiku, měl Sovětský svaz reálnou šanci, vytlačit nás ze světových trhů. Proto jsme neustále jednali tak, abychom oslabovali tento ekonomický potenciál Sovětského svazu a vytvářeli v jeho domácích poměrech problémy a potíže." ...

(S.Pavlov, "Zpráva M.Thatcherové - Sovětský svaz bylo nezbytné zničit", http://www.contrtv.ru/common/2025).

Ještě na konci 20. století tak představovala podle Margaret Thatcherové sovětská ekonomika, a to i po tom všem, jak byla v poststalinském období cílevědomě devastována, vážnou hrozbu pro západní svět. Co to vypovídá o možnostech sovětské ekonomiky v době bezprostředně po Stalinově smrti.

 

Jak se rozhodovalo o obdělávání celin

Jedním ze záměrně ekonomiku Sovětského svazu oslabujících opatření a domácí problémy přinášejících byla podpora západních ekonomik včetně podpory ekonomiky USA. Tato podpora byla prováděna na úkor SSSR a byla zahájena bezprostředně po Stalinově smrti. I když se to někomu může zdát jako nesmysl, není tomu tak. Pro ilustraci uvedeme některé kroky, ideologicky i ekonomicky podporující Západ, ke kterým nové vedení přistoupilo.

Odklon od Stalinovy politiky budování suverénní a silné průmyslově rozvinuté země začal prakticky ihned po jeho smrti. 21. března 1953 bylo Radou ministrů, pod čj. 149, přijato usnesení, které zrušilo plán na další industrializaci země a překonání nerovnováh (včetně regionálních) v sovětské ekonomice. Tento krok nutně vedl k tomu, že Rusko do dnešních dnů čelí krizím pramenícím z toho, že v některých regionech existuje přebytek a v jiných současně nedostatek pracovních příležitostí, umožňujících efektivně využívat přírodní bohatství země a průmyslový potenciál země. Co je však neméně důležité je fakt, že tímto krokem byly položeny základy Chruščovovy politiky na obdělávání celiny (panenské stepní půdy, p.p.).

Tento program rozvoje využití celin začal být realizován prakticky ihned po zářijovém plénu ÚV KSSS (1953), na kterém byl N.S.Chruščov zvolen 1. tajemníkem KSSS. Pamětníci informují o tom, že samotná idea o masovém obdělávání celin se poprvé objevila na programu jednání v zářijových dnech jednání pléna a širší prováděcí plán byl poprvé představen již 9.9.1953 na setkání s delegací Kazachstánu, která se podílela na práci pléna, načež byl záhy přijat již následující den, tedy po jednodenním projednání. Již v pozici 1. tajemníka KSSS se Chruščov setkal s prvním tajemníkem Komunistické strany Kazachstánu - Šajachmetovem. Na Z.S.Šajachmetova vzpomínají pamětníci jako na zastánce stalinských metod práce - talentovaného vůdce-manažera, se kterým bylo svázáno dosažení vysokého tempa rozvoje poválečné ekonomiky Kazachstánu. Není tedy divu, že se v následné diskusi ohledně toho, jestli upřednostnit intenzívní nebo extenzívní rozvoj zemědělství jednoznačně přikláněl na stranu intenzifikace. Tato (vůči Chruščovovi opoziční) pozice mu však překvapivě přinesla jediné. Na březnovém plénu ÚV KSSS v roce 1954 byl 1. tajemník Komunistické strany Kazašské SSR odvolán ze své funkce s velmi těžkým odůvodněním: "Nedostatky v řízení průmyslu, zemědělství, ideologické, stranické a organizační práci. Nové podmínky vyžadují nové normy a metody práce. Proto ...". Plénum současně přijalo usnesení "o dalším zvýšení produkce obilí v zemi a rozvoji přírodních a ladem ležících pozemků".

Je zřejmé, že mezi zářijovým a březnovým plenárním zasedáním ÚV KSSS došlo k zásadnímu obratu v zemědělské politice SSSR. V usnesení zářijového plán nebylo ani slovo o tom, že by se měly rozšiřovat osevní plochy. Jednoznačným závěrem tohoto pléna bylo "plně rozvinout produkci zrna" a pracovat na "dalším zvýšení produkce". Jinak řečeno, základem pro rozvoj zemědělství měl být intenzívní rozvoj (zvyšování úrodnosti). Nicméně na březnovém plénu se zemědělská politika změnila na extenzivní rozvoj (zvyšování osevní plochy).

Podle této nové politiky Státní plánovací komise naplánovala v Kazachstánu, na Sibiři, v Povolží, na Urale a dalších částech země rozorat a zúrodnit nových 43 milionů hektarů panenské, ladem ležící půdy. V průběhu let 1954-1960 však bylo obděláno celkem "jen" 41.8 milionů hektarů. Nenaplnění plánu však nebylo zapříčiněno nedostatečným úsilím, nýbrž důsledky, které toto obdělávání celin přineslo na životní prostředí a hospodářství jako celek.

Pro pochopení tohoto efektu je potřeba říci, že i za Stalina se brala v úvahu možnost zúrodňování celin.

Již v roce 1946-47 bylo množství zemědělských výzkumných institucí úkolováno v tom smyslu, aby navrhli další zlepšení v zajišťování spolehlivých dodávek zemědělských produktů, zlepšení produktivity v zemědělství jak rostlinném tak i živočišném, jakož i možností financování a finančních pobídek, vedoucích k růstu produktivity v zemědělství SSSR. Na podzim roku 1946 byla pro řízení a koordinaci těchto prací zřízena státní, meziresortní komise v čele s akademiky T.D.Lysenkem a V.S.Němčinovem. Volba těchto akademiků do čela této komise nebyla náhodná.

Trofim Denisovič Lysenko (1898-1976) patřil mezi sovětské kapacity v oboru biologie a agronomie. Akademik Akademie zemědělský věd (1935), akademik SSSR (1934), Akademii věd SSSR (1939). Po Stalinově smrti byl očerněn. Nicméně ve Stalinově éře SSSR byl jeho přínos k rozvoji zemědělství v zemi vládou vysoce ceněn, když se v roce 1945 stal Hrdinou socialistické práce. V letech 1941, 1943 a 1949 pak získal ocenění Laureát Stalinovy ceny prvního stupně. Nositel osmi Leninových řádů, Řádu práce a získal i celou řadu dalších vyznamenání. Lysenko byl uznáván ve vědeckém světě i v řadách sovětských nepřátel. Toto jeho renomé se odrazilo i ve skutečnosti, že po dvakráte (1938-1956 a 1961-1962) byl jmenován všesvazovým prezidentem zemědělských věd V.I.Lenina - nejvyšší vědecké instituce pro zemědělství a vodní a lesní hospodářství SSSR.

Vasilij Němčinov (1894-1964) ekonom a statistik, byl jedním ze zakladatelů ekonomicko-matematického směru sovětské vědy. Akademie věd (1946), akademik Akademie zemědělských věd (1948), akademik Běloruské SSR (1940), doktor ekonomie (1935), profesor (1928). Laureát Stalinovy ceny (1946) a laureát Leninovy ceny (1965). Nositel tří Leninových řádů, Řádu Rudé hvězdy a dvou Rudých zástav Řádu práce. Byl členem Mezinárodního statistického institutu (1958), členem Královské statistické společnosti Velké Británie (1961), čestný doktor věd Univerzity v Birminghamu (1964). Zabýval se problematikou metodiky bilancování rovnováhy ekonomiky, meziodvětvovou rovnováhou jako makroekonomickým modelem optimálního plánování.

Jak vidíme, vedoucími Stalinovy komise se stali vědci, kteří rozuměli jak přírodovědeckým, zemědělským procesům tak i procesům ekonomicko-společenským. Komise pracovala až do výše zmíněného, březnového pléna v roce 1954, kdy byla její práce ohodnocena jako neuspokojivá, zejména proto, že se postavila proti Chruščovově extenzivní zemědělské politice, zejména ve východní části SSSR. Chruščov, podporovaný celou řadou dalších vědců jako Šmalhausen, Zavadovský, Žukovský tuto politiku přednesl a prosazoval již na zářijovém plénu. Posléze se pak na cestě k realizaci této politiky přidali další vlivní podporovatelé: K.E.Vorošilov (Předseda nejvyššího sovětu SSSR a člen předsednictva ÚV KSSS), A.A.Andrejev (člen prezídia Nejvyššího sovětu SSSR a náměstek rady ministrů SSSR, nadřízený výše uvedené komise), G.M.Malenkov (Předseda rady ministrů SSSR, člen ÚV KSSS), V.M.Molotov (První místopředseda Rady ministrů SSSR, člen předsednictva ÚV KSSS) a celá řada dalších zemědělských odborníků.

Rozhodnutí rozpustit komisi souviselo s výsledky činnosti komise, která byla založena v roce 1946 a až do konce své existence v roce 1954 vypracovala celou řadu doporučujících materiálů, které odpovídaly na zadání, které dostala od ÚV KSSS v letech 1946-47. Tyto materiály, doporučení a závěry pak tvořily základ zemědělské politiky Stalinského SSSR. Komise ve svých závěrech považovala za problém přikročit k zúrodnění celin v takovém rozsahu, přestože se v letech 1949-1951 dostala pod silný tlak ze strany exponentů extenzívního rozvoje zemědělství, kteří prosazovali rovněž masivní používání chemického hnojení a přerozdělování regionálních zemědělských struktur a pozemků.

Nicméně komise ve svých dokumentech (podle svého nejlepšího přesvědčení) uvedla, že orba pustiny o rozloze cca 40 miliónů hektarů pro následné osetí pšenicí, půdy, která je ve své kvalitě velmi různorodá a vyžaduje i různorodé způsoby kultivace a to jiné, než byly doposud používány v již existujících zemědělských oblastech. Nerespektování těchto faktů by vedlo k postupné a těžké degradaci těchto zemí s nepříznivými změnami v životním prostředí a postupným nárůstem nákladů nezbytných k údržbě těchto pozemků, respektive s udržením jejich smysluplné úrodnosti. Komise zdůraznila, že dočasný efekt vysoké úrodnosti nově obdělaných celin by nebylo možné udržet déle než 2-3 roky. Komise dále uvedla, že vzhledem k zvláštnostem této půdy a podnebí v těchto lokalitách by výnosnost v dalších letech byla 2-3 krát nižší, než je dosahována v tradičních zemědělských oblastech SSSR (Ukrajina, Moldávie, severní Kavkaz, centrální černozemní region a některé oblasti Povolží). Chemickým hnojením uměle dosahovaná výnosnost by vedla k nevyhnutelnému znečišťování a zasolování půdy, což by znamenalo vznik kyselých dešťů a záplav a to vše společně by pak znamenalo rychlé šíření eroze půdy, včetně vzniku umělých rybníků v postižených oblastech. Tyto procesy by pak přinesly v oblasti od Volhy po Altaj nezbytnou postupnou likvidaci průmyslových chovů hospodářských zvířat. Během prvních 5-6 let by tak došlo k úbytku úrodné půdy (ornice a humusu) o cca 10-15% a v budoucnu by se toto číslo zvětšovalo až na hodnotu 25-35% ve srovnání s běžnou půdou.

Pro zavlažování těchto nově obdělávaných pozemků by bylo nezbytné odebírat vodu z řek Volha, Ural, Irtyš, Ob a možná také z Aralského i Kaspického moře s nutností odsolování těchto vod. To by dále vedlo k negativním změnám ve vodní bilanci, došlo by ke snižování hladiny vody v řekách a nádržích na mnoha místech země a k dramatickému zhoršení přívodu vody do zemědělstvím s problémy v navazujících oblastech ekonomiky jako rybolov, lodní doprava a vodní energetika. Pokud by se v podmínkách postupující degradace půdy, chemického hnojení a rostoucího nedostatku pokračovalo v úsilí o zvyšování výnosností obilovin, muselo by se přistoupit k regulaci toků řek jako Irtyš, Uralu, Volhy, Amu Darja, Syr Darja a Ob, což by znamenalo, že severní část Kaspického moře a Aralské moře by byla odsouzena k vysychání s dalšími velmi nepředvídatelnými negativními důsledky v "transformaci" přírodního ekosystému na Sibiři, Uralu, Kazachstánu a dalších panenských oblastech.

Lysenkova-Němčinova komise zdůraznila, že samotná kombinace negativních vlivů by během 7-10 let zapříčinila erozi a znehodnocení půdy i v sousedních regionech, v první řadě v Povolží, na severním Kavkazu a centrálním, černozemním regionu. Jen prevence tohoto půdu znehodnocujícího procesu by si vyžadovala náklady ve výši trojnásobku všech investic, které byly do zemědělství vloženy v průběhu čtvrtého pětiletého plánu (1946-1950).

Komise přesto neodmítla princip rozvoje nových osevních ploch včetně celin. Nicméně, dle názoru jejích členů bylo nezbytné za tímto účelem vyvinout nové, selektivně aplikovatelné pěstitelské postupy, které by braly v úvahu jak specifické klimatické podmínky v příslušných regionech, tak vlivy chemického hnojení na různé druhy zemědělských technologií a plodin. Argumentace a doporučení komisy z počátku roku 1950 byly vzaty v úvahu a plány na "revoluční" rozšiřování osevních ploch (celin) v nových regionech nebyly za Stalinova života realizovány.


 

Chruščov a celina

Obdělávání celin bylo zahájeno bez respektování závěrů komise, bez zemědělské přípravy půdy, bez potřebné dopravní infrastruktury, sýpek, servisních středisek pro zemědělské stroje, nemluvě o neexistenci ubytovacích kapacit pro zemědělce samotné (zato s velkolepou propagandou). Do nově obdělávaných regionů byly vyslány všechny v SSSR vyrobené traktory a kombajny a byli mobilizováni studenti na pracovní brigády i sezónní pracovní kolektivy mechaniků.

Rozvoj obdělávání celin se proměnil v kampaň, jako by šlo o program, který byl údajně schopen vyřešit všechny problémy s dostupností potravin. Vzniklo klima vysokého pracovního nasazení a šturmování, provázené ale všeobecnými organizačními zmatky a rozpory. Chruščovova zemědělská politika byla jednoznačně podřízena extenzívnímu rozšiřování velikosti nově obdělávaných osevních ploch. Na realizaci této zemědělské politiky byly vyčleněny ohromné zdroje. V letech 1954 - 1961 bylo do tohoto projektu vloženo 20 % všech zemědělských investic SSSR. V důsledku toho byly minimalizovány investice do tradičních zemědělských regionů SSSR, které v důsledku toho začaly zaostávat. V centrální černozemní oblasti a v oblasti středního Povolží došlo v roce 1959 oproti roku 1953 ke snížení produkce na cca polovinu. Později začala klesat produkce i v ostatních tradičních zemědělských oblastech SSSR produkujících obiloviny.

Rozorávání celin bylo v této době maximálně urychlováno, když během dvou let bylo namísto ještě přijatelných 13 milionů hektarů ploch rozoráno až 33 milionů hektarů. Díky pak mimořádnému nasazení techniky i lidí a díky přírodním faktorům prvního osevu těchto (ještě nevyčerpaných) ploch, bylo v prvních letech dosahováno mimořádně vysokých výnosů, které zajistily třetinu až polovinu produkce obilovin v celém SSSR. Nicméně už v těchto prvních letech se začala projevovat celková nepřipravenost expanzívní zemědělské politiky, kdy nedostatek zařízení pro skladování a zpracování obilovin vedl k tomu, že podstatná část sklizně byla zničena, když nebylo možné zajistit ani export tohoto obilí, ani využití pro přidruženou živočišnou výrobu. Další problémy se objevily, když se ukázalo, že ani přes veškeré vynaložené úsilí nebylo možné dosáhnout stabilní výnosnosti nově osetých ploch a v hubených letech dokonce výnos z celin ani nedosáhl osevního množství. Prognózy Lysenko-Němčinovy komisy se začaly naplňovat i nadále. V důsledku nástupu ekologické nerovnováhy a následné eroze půdy pak v letech 1956-1958 se nově obdělávané celiny o rozloze cca 10 milionů hektarů (pro představu - jde o rozlohu velikosti území Maďarska nebo Portugalska) dostaly do úplné ztrátovosti. Skutečná katastrofa pak přišla v letech 1962-1963, kdy výnosnost celiny poklesla o 65%.

Ve výsledku, v roce 1990 byla celková úrodnost zemědělských ploch SSSR 2,5 krát nižší, než v roce 1954 a rozloha ekologicky narušené, degradované zemědělské plochy se za stejné období zvýšila 7 krát.

Celá tato "obdělávání celin" věnovaná pětiletka se stala klíčovým spotřebitelem sovětských investic. Nicméně paradoxně se ukázalo, že čím větší byl objem investic, tím více klesala jejich efektivita. Tento paradox se projevil nejen v rozsahu škod, které Chruščovova politika obdělávání celin sovětskému zemědělství přinesla, ale i v tom, že od tohoto sebevražedného kurzu zemědělské politiky nebylo ustoupeno ani po celé následující Brežněvovo období celospolečenské stagnace.

Jak prokázaly reálné výsledky Chruščovovy zemědělské politiky, doporučení, argumentace a závěry Lysenko-Němčinovy komise se ukázaly jako naprosto správné.


 

Reálné ekonomické efekty obdělávání celin

Takto vypadal vývoj v produkci potravin, hlavní argument, který Chruščov uplatňoval při své extenzívní zemědělské politice. Následující tabulka uvádí údaje o hrubé sklizni v milionech tun v období Chruščovovy éry. Tato čísla hovoří samy za sebe.


 

 

1958

1962

1963

Pšenice

76,6

71

49,7

Žito

16

17

12

Kukuřice

10,2

15,5

11

Oves

13,4

5,7

4

Cukrová třtina

54,4

47,4

44

Len

0,44

0,43

0,37

Brambory

86,5

70

71,6

(zdroj: «Мировая экономика», справочник, М., 1965).

 

Sovětské zemědělství pak dorazilo Chruščovovo kukuřičné dobrodružství. Rozšíření pěstebních ploch kukuřice, činěné s cílem kompenzovat negativní vlivy obdělávání celin, ve skutečnosti ještě více podkopalo úrodnost zemědělské půdy. Ve prospěch kukuřice bylo téměř ve všech zemědělských regionech omezeno pěstování krmných travin a mnoha dalších doplňkových hospodářských plodin pro potřeby živočišné výroby. Přitom od roku 1956 nebylo nově obdělávané celiny možno pro pěstování těchto krmných plodin využívat. V důsledku toho se v celé zemi od poloviny šedesátých let výrazně snížil počet chovného skotu a chovy koní byly prakticky úplně zrušeny. O tomto vývoji svědčí následující tabulka, ukazující vývoj klíčových komodit živočišné výroby.
 

Porážka - % z chovu

1953

1959

1964

1967

Dobytek

85

91

105

94

Vepřové

93

96

103

106

Malý skot

86

93

95

88

 

Významně se snížila i produkce drůbeže, když v roce 1960 činila 515 milionů kusů, kdežto v roce 1964 již pouze 449 milionů kusů (viz. Statistická příručka "Socialistické země a kapitalistické země v roce 1968," Moskva, M.CSU, 1969).

V důsledku Chruščovovy zemědělské politiky se prudce snížila hrubá sklizeň obilovin a průmyslových plodin, zejména pšenice a ovsa, což vedlo k tomu, že od poloviny roku 1963 se SSSR přeměnil z vývozce na dovozce obilovin a krmiv.


 

Dovoz obilí - nikoliv hloupost, ale zrada

V diskutovaném období byl SSSR exportérem obilovin a to zejména vzhledem k jeho politickému závazku v podobě podpory politických režimům v zemích socialistického bloku. V roce 1963 poklesla produkce obilovin v SSSR natolik, že se stalo nemožným nadále dostát těmto politickým závazkům. Nicméně nedostát těmto závazkům, vzhledem k rozložení mocenských sil po smrti Stalina a Beriji nebylo možné. Jediný způsob jak toho dosáhnout tedy byly dovozy ze zahraničí. S plným vědomím toho, že takové dovozy budou propagandisticky využity proti SSSR, došlo k dohodě o zahájení nezbytných dovozů obilovin ze zahraničí.

Negativní důsledky importu obilí bylo možné nejen snížit, ale při určitých okolnostech dokonce proměnit v pozitivní, v novou etapu rošíření socialistického tábora ve světě, pokud by bylo obilí kupováno v zemích tzv. třetího světa, tehdy například Argentině.

Dovoz potravin je možné brát jako hrozbu státní bezpečnosti a národní suverenity. A samozřejmě, že dovozy potravin také znamenají to, že se tímto krokem podporuje zemědělství exportéra na úkor zemědělství vlastního. V případě nutnosti takový dovoz zajišťovat by bylo lepší, podpořit tímto krokem ekonomiku nějaké třetí země s perspektivou jejího zapojení na svou stranu, než podporovat ekonomiku svého ideologického nepřítele.

Nicméně Chruščov a spol. se rozhodli podpořit ekonomiku USA a obrátili se ohledně dovozů obilí na ně. A ideologický útok na sebe nenechal dlouho čekat. Na SSSR a socializmus udeřili ze všech druhů zbraní.

Např. New York Times řekly svým čtenářům, že poté co se k moci po Stalinovi dostal Chruščov, bylo mnoho úsilí investováno do zreformování zemědělské politiky a Chruščov osobně věnoval této reformě velikou pozornost. Přesto, po desetiletích tvrzení o výhodách sovětského zemědělství Chruščovovi nezbylo než přijmout těžké rozhodnutí ohledně zahájení dovozů ohromného množství obilovin ze zahraničí a přiznat tak porážku.

Obrovské objemy nákupů doslova ohromily obchodníky s obilovinami. A v ještě větší míře byla šokována západní veřejnost, když se dozvěděla podrobnosti o sovětském zemědělství. Celý svět na vlastní oči viděl zkaženost socialistického systému, který i přes obrovské finanční investice do svého zemědělství nebyl schopen vyprodukovat dost na to, aby uživil své obyvatele, až nakonec byl SSSR nucen zajišťovat potraviny pro své obyvatelstvo dovozem obilovin ze zahraničí a to dokonce z nepřátelského tábora.

Co se týká toho, jak byl organizován import obilí, také zde vedení přistoupilo na všechny možné ústupky, jen aby obilí nakoupilo u svého ideologického protivníka a podpořilo jeho ekonomiku ke škodě vlastní.

Podmínkou USA pro prodej zrna bylo, aby "Rusové kupovali obilí za naše ceny", které tehdy byly na americkém vnitřním trhu 1,8 dolarů za bušl, což bylo o 0,5 dolaru více, než byly ceny na světovém trhu. A vysoké ceny jsou vždy svědectvím deficitu a vysokých nákladů. V této situaci nebylo kupování obilí v USA ničím jiným, než podporou tamní ekonomiky a stimulací produkce.

Další podmínkou bylo, že exportní licence bude udělena pod podmínkou, že doprava bude zajišťována výhradně loděmi s americkou vlajkou. Pro „podporu“ sovětského vedení v tom, aby přijalo tuto podmínku, oznámil svaz amerických dokařů, že nebude nakládat obilí na lodě "se srpem a kladivem na přídi." Takovým způsobem SSSR kromě koupě obilí i zajistil zisky americkým zemědělcům, zajistil práci pro mořskou dopravu USA, rozumí se, po americkým cenám, což znamená výhodným výlučně pro USA. Současně byl za prostředky Ruska řešen i další problém USA a to využití lodě „Manhattan“, která byl v té době největší dopravní lodí na světě, kterou nemohl odbavit zdaleka každý námořní přístav. Nakládání této lodě se muselo uskutečňovat po částech. Nejprve byla naložena první část nákladu – v mělkých přístavech, následně se loď přesunula do hlubšího kotviště, kde nakládání pokračovalo další částí nákladu. Poslední část nákladu se pak uskutečňovala překládáním z menších lodí na volném moři. Podobně pak, jen v obráceném pořadí, se organizovalo i vykládání nákladu na sovětské straně.

Těmito dovozy si SSSR zajišťoval obilí nejen pro sebe, ale i pro plnění závazků vůči zemím socialistického tábora. A i když se snažil tuto následnou distribuci s přihlédnutím k dopravním nákladům, organizovat optimalizovaným způsobem, zcela bylo přehlédnuto, že ke hlavním škodám došlo v oblasti politické, což se později projevilo v podobě ideologické porážky SSSR a přeorientování její ekonomiky na kurz toho, kdo potravinovou pomoc tehdy poskytoval. SSSR v rámci optimalizace dopravních nákladů nechal v některých případech dovézt zrno z USA přímo do země svého spojence, čímž si tento jen potvrdil skutečnost, že zrno nepochází ze SSSR, ale z nepřátelského tábora. Např. v roce 1963 kontrahovala Kanada svoji v historii vůbec největší dodávku zrna pro SSSR a to v objemu půl miliardy dolarů. Místem doručení byla Kuba. USA byly ze strany Kanady informovány o této skutečnosti a žádné námitky ze strany USA vůči tomuto kontraktu vzneseny nebyly.

Celkově bylo ze strany socialistického tábora tímto způsoben zakoupeno více jak 20 milionů tun obilovin.

V roce 1963 bylo zakoupeno 9,4 milionu tun obilovin, což představovalo téměř 10% hrubé sklizně. Všechno importované zrno bylo nakoupenu u dvou společností – Cargill (42%) a Continental Grain (58%).


 

Proč Chruščov rozoral celinu - osvojení celiny z pohledu globální politiky

Pokud posuzovat osvojení celiny a důsledky té politiky z pozic vnitřní politiky, pak všechny okolnosti s osvojováním celiny vypadají jako nevysvětlitelné absurdity, které se politologové všech odrůd pokoušejí objasnit projevy osobních vlastností Chruščova, jeho "voluntarizmem". Pokud se podívat na osvojení celiny z pozic vnější politiky, už se objevuje určitá logika, účelnost. Nicméně skutečný smysl akcí ohledně osvojení celiny se vyjasní při pohledu z pozic globální politiky - v tom případě všechny rozpory a svévole okamžitě nabydou smysluplnosti a logiky.

 

Vysvětlení pojmů:

Vnitřní politika: činnost usilující o realizaci cílů vládnoucí vrstvy státu na svém území v rámci vlastní jurisdikce.

Zahraniční politika: činnost usilující o realizaci cílů vládnoucí vrstvy státu mimo jeho území a pravomoci ve vztahu k ostatním zemím a národům v té či oné oblasti planety.

Globální politika: činnost usilující o realizaci cílů týkajících se všeho lidstva a planety Země.

 

Právě globální politika definuje roli a místo každé země, každého státu, jejich specializaci v globálním spojení práce (nikoliv dělbě práce, ale dělbě specializace při spojení práce).

V důsledku tohoto globálního řízení celoplanetárního dění jsou některé země předurčeny k tomu, aby se staly producenty zemědělských produktů, jiné se specializují (ve smyslu – jsou specializovány) na průmyslovou výrobu, další pak na rekreační regiony, jiné tvoří surovinovou základnu, ještě jiné jsou pak finančním centrem (Švýcarsko), obchodním centrem (Velká Británie), světovou policií (USA) atd. V tomto smyslu je světové dění globálně organizováno analogicky k tomu, jak si rodiny organizují své bydlení, kde jejich dům má prostory zařízeny dle svého účelu jako ložnici na spaní, kuchyň a spíž na vaření, kanceláře, obyvák, pokoj pro hosty, zahrada, garáž, kůlna, psí bouda atd.

Toto účelově funkční rozdělení zemí/států ve světě probíhá v procesu, který získal název globalizace a je dlouhodobě realizováno prostřednictvím globální politiky.

Globalizace je proces koncentrace kontroly (řízení, správy) výrobních (produktivních) sil na planetě.

Globalizace je objektivní proces, který nelze zastavit ani zakázat, ale řízení tohoto procesu nese subjektivní charakter.

V hluboké minulosti staroegyptské žrečestvo jako první zformulovalo vlastní cíle globalizace. Právě oni vzali proces řízení globalizace do svých rukou a za tím účelem jimi byla vytvořena skupina pro realizaci řízení globalizace - světové židovstvo - a doktrína realizace globalizace - Bible (Starý zákon). Takto globalizace na planetě Zemi poslední tři tisíce let běží podle starozákonní doktríny "Deuteronomium-Izajáš".

 

Deuteronomium (5. kniha Mojžíšova):

4:1 Nyní tedy Izraeli slyš nařízení a práva, která vás učím dodržovat, abyste zůstali naživu a mohli obsadit zemi, kterou vám dává Hospodin Bůh vašich otců.

4:2 K tomu vám přikazuji, nic nepřidávejte a nic z toho neubírejte, ale zachovávejte přikázání Hospodina, svého Boha, která vám dnes dávám.

23:19-20 „Svému bratrovi (dle kontextu - židům) nebudeš půjčovat na úrok, na žádný úrok ani za stříbro, ani za pokrm, ani za cokoliv, co se půjčuje na úrok. Cizincům (nežidům) však můžeš půjčovat na úrok, ale svému bratrovi na úrok půjčovat nemůžeš, aby ti Hospodin?, tvůj bůh, požehnal ve všem, k čemu přiložíš svoji ruku na zemi, kterou jdeš obsadit“.

28:12 „... budeš půjčovat mnohým národům, ale sám si nebudeš muset půjčovat. Hospodin tě učiní hlavou a ne ocasem, budeš vždy stoupat výš a neklesneš níž, pokud budeš poslouchat příkazy Hospodina, svého boha, které ti dnes uděluji, aby jsi je přísně dodržoval“.

 

V knize Izajáš čteme tato slova:

60:1 Povstaň svatý (Jeruzalém), protože tvé světlo přišlo a sláva Hospodinova vzešla nad tebou.

60:2 Hle temnota přikrývá zemi, soumrak přichází nad národy, ale nad tebou vzejde Hospodin a ukáže se jeho sláva.

60:3 A přijdou pohané k tvému světlu a králové k jasu, jež nad tebou vzejde.

60:10 – 12 „Cizinci postaví tvé hradby a jejich králové (p-rezidenti) ti budou k službám. Národy a království, které by ti nesloužily, zahynou. Takovéto národy propadnou úplné zkáze.“

 

V Novém zákoně v Matoušově evangeliu čteme slova, pronesené (údajně - naše poznámka) Ježíšem:

5:17 Nedomnívejte se, že jsem přišel zrušit Zákon nebo Proroky; nepřišel jsem zrušit, nýbrž naplnit.

5:18 Amen pravím vám: Dokud nepomine nebe a země, nepomine jediné písmenko ani jediná čárka ze Zákona, dokud se všechno nestane.

 

Na základě této doktríny se na Zemi realizuje politika "zlaté miliardy". Podle této doktríny zdroje planety Země stačí pro zabezpečování plného spektra potřeb (demograficky podmíněných i degradačně-parazitických) jen JEDNÉ ("zlaté") miliardy lidí. Pro zabezpečení jejich komfortu je nutná ještě jedna miliarda sloužících. A připouští se ještě jedna miliarda lidí, kteří budou cílová globální politikou určená teritoria připravovat pro budoucí osídlení "zlatou miliardou". Změna místa žití "zlaté miliardy" je podmíněna následujícími faktory:

  • Vyčerpání stávajícího území, ke kterému dojde v důsledku způsobu života „zlaté“ miliardy na tomto území. Pro zajištění obnovy životního prostředí takto vydrancovaného území je nezbytné, uvolnit toto území od životních způsobů „zlaté“ miliardy. Celá „zlatá“ společnost se proto musí přestěhovat do nových území, která však pro tento účel musí být infrastrukturně připravena a samozřejmě musí být i klimaticky vhodně situována proto, aby zabezpečily pohodlný a luxusní životní styl příslušníkům „zlaté“ miliardy i po přesídlení.

  • Změnami v klimatických poměrech v jednotlivých částech planety, ať již jsou způsobeny jakýmikoliv přírodními událostmi planetárního rozsahu či jsou zapříčiněny změnami v postavení planety vůči svému kosmickému okolí (např. možná/predikovaná změna planetární osy otáčení).

Oba tyto faktory předpokládají v průběhu realizace globální politiky určité analytické a prognostické činnosti, zaměřené jednak na identifikaci území vhodných pro budoucí přesídlení populace „zlaté“ miliardy a zajištění její včasné přípravy pro budoucí kolonizaci, druhak pro identifikaci výskytu možných příčin tohoto přesídlení.

Dle politiky „zlaté“ miliardy by současné přelidnění (v současnosti 7+ miliard lidí) mělo zmizet. Přitom by se ještě současné obyvatelstvo těch území, do kterých se plánuje uskutečnit budoucí přesídlení „zlaté“ miliardy, mělo usilovně snažit o realizaci výše zmíněné infrastrukturní a geografické přípravy těchto území (odpracovat to). Současně s tímto úsilím však je potřeba, aby toto obyvatelstvo, potažmo hospodářství této země, bylo v důsledku „vhodně zvolené" globální politiky takto přivedeno na pokraj svých sil, aby nebylo schopno tuto naplánovanou, budoucí kolonizaci svého území silovými prostředky odvrátit.

Osvojování celin v SSSR pod vedením Chruščova odpovídá všem těmto cílům:

— Bylo osvojeno dříve neobydlené území,

jehož přírodně-klimatické podmínky se v budoucnosti stanou pravděpodobnostně-předurčeně nejvhodnějšími pro život lidí;

a v případě prognózované planetární katastrofy (jako například změna náklonu zemské osy) se ho nedotknou ani globální záplavy, ani globální zemětřesení.

V oblasti je dopředu zformována báze budoucí infrastruktury.

Došlo k uběhnutí doby nezbytné k rekultivaci negativních důsledků překotného osídlování celin, když došlo k obnovení potřebné vrstvy humusu a opětovnému obnovení úrodnosti. Spěch, se kterým bylo obdělávání celin uskutečněno, jakož i fakt, že v této (zdánlivě sebevražedné) politice bylo pokračováno za Brežněvovy éry, svědčí o tom, že i v tomto období bylo sovětské vedení plně pod kontrolou plánovačů globální politiky. Pokud by osvojování celin neprobíhalo v takovém tempu, negativní efekt, který by se projevil, byl dal patrioticky orientovaným silám ve vedení SSSR možnost zastavit osvojování takovými metodami, což by obrátkou anulovalo plány GP ohledně přípravy území na budoucí osídlení.

— Byl ukončen rozvoj již obydlených území SSSR s tím, že stávající ohromné lidské i materiální zdroje byly přesměrovány na budování infrastruktury tohoto nově zřizovaného, pro budoucí kolonizaci vybraného, území.

— Byl utlumem kulturní, vědecký a technologický rozvoj sovětské společnosti.

Protože místo toho, aby lidé mohli studovat a vzdělávat se, odcházeli na celiny, kde se zabývali těžkou prací s nízkou produktivitou, která nenechávala čas ani na vzdělávání, ani na kulturní růst, v důsledku čehož země trpěla nedostatkem kvalifikovaných lidí ve všech sférách.

— Byla zastaven proces stálé modernizace výroby v souladu potřebami doby.

Průmysl byl přetížen produkcí traktorů a kombajnů pro nově obdělávaná území a nezbýval mu čas, lidé ani finance, aby se zabýval perspektivním plánováním a inovačními projekty.

Jedna věc je, když průmysl zabezpečuje rozvoj už existujících produkčních zón, které pro fungování a rozvoj potřebují určité množství techniky, již má průmysl možnosti vyrobit a "svobodné" zdroje věnovat novým modelům a inovaci.

Druhá věc je, když průmysl dává všechny kapacity k neustálémů zvyšování produkce jednoho a téhož modelu, kdy intenzita produkce nedává možnost ani plnocenně modernizovat stávající model, nemluvě už o tom, navrhnout a spustit výrobu nového modelu, jehož produkce je spojena s přeladěním či modernizací celého výrobního procesu. Takto bylo zemědělství Ruska 21. století připraveno o možnost včas získat osevní a žací komplexy a další moderní zemědělskou techniku.

Ale ekonomika země, její výroba, pracuje jako domino: degradace jednoho segmentu ekonomiky nevyhnutelně vede k negativnímu efektu ve všech ostatních odvětvích ekonomiky. Překonat ten efekt je možné jen vlivem na všechna odvětví ekonomiky.

Právě v této rovině je třeba se dívat na osvojování celiny prováděné v době, kdy SSSR nominálně vedl Chruščov, který byl na tu roli vybrán výlučně s ohledem na osobní vlastnosti: hypertrofované ambice a osobní nenávist ke Stalinovi. Tyto charakteristiky Chruščova byly globálním manipulátorům potřeba na to, aby osobností Chruščova vysvětlili lidem všechny "absurdity" politicko-ekonomické činnosti SSSR té doby. Na Chruščova byl vložen úkol silného manévru (manévr, trvající krátkou dobu) radikální změny kurzu rozvoje země z politiky státu-subjektu globální politiky na politiku proměny SSSR v surovinovou kolonii Západu. Za Brežněva byl ten proces prodloužen, jen ve formě slabého manévru (pomalá změna roztažená na delší dobu).

Pokračování v tomto kurzu se vysvětlovalo potřebou překonání v ekonomice a politice negativních důsledků vedení země Chruščovovou administrativou. V realitě ale nešlo o překonání důsledků, ale k jejich všestrannému posílení. Brežněvovu stagnaci globální prediktor potřeboval zejména proto, aby mohlo dojít k závěrečnému vyčerpání potenciálu Stalinem nastartovaných vědeckých, technických a ekonomických procesů ve společnosti. Tento proces potřeboval nějaký čas, několik desetiletí. Po celou tuto dobu bylo rovněž nutno držet obyvatelstvo ve stavu naprosté nevědomosti o tom, co se kolem nich ve skutečnosti děje. Ve stavu, ve kterém lidé nemají představu o řízení sociálních supersystémů a nevidí, jak mezi sebou události delšího časového období souvisí. Právě od nevědomosti a nechápání procesů řízení pocházely nekonečné spory o příčinách porážky SSSR v roce 1941, o příčinách úpadku sovětského automobilového průmyslu atd. atd.


 

Celina a kultura – změna směru propagandy

Osvojování celin s sebou přineslo ještě jeden fakt a sice ten, že SSSR se sám vzdal propagandy převahy sovětského způsobu života a sovětské ekonomiky prostřednictvím smysluplného(obsahového) srovnávání se západním způsobem života. Sovětská filmová klasika a její mistrovská díla jako např. film „Cirkus“, která velmi názorně prezentovala tento princip propagandy, se přestala produkovat. V post-stalinské éře byla sovětská kinematografie orientována principem "nadávat na západní způsob života jen z principu", jen se prezentoval jako špatný, aniž se odhalovala podstata této špatnosti či klamu (úvěrového hospodářství) a na druhé straně nekriticky chválit sovětský způsob života. Tento typ prezentování informací je založen na principu "od protikladu". Tj. sovětská propaganda začala dosahovat opačných cílů, než deklarovala. Postupně tak sovětská kinematografie a obecně celé umění začalo ve své tvorbě prosazovat obdiv vůči Západu a přinesla i myšlenku ohledně neschopnosti sovětské ekonomiky poskytnout svému obyvatelstvu možnosti naplnění základních lidských potřeb, začala pracovat proti vlastnímu způsobu života.

Výše uvedené je dobře patrné na filmu z roku 1958 – „Ivan Brovkin na celině“ (režisér: Ivan Lukinskij, autor scénáře: George Midvani). Film, který se stal kultovní klasikou v SSSR, byl propagandisticky koncipován jako odpověď, která uváděla na pravou míru „stagnaci“ a „tmářství“, které byly dávány do souvislosti s Chruščovou politikou obdělávání celin. Signifikantní sekvence tohoto filmu, která ve skutečnosti definovala nový propagandistický koncept a skutečnou ideologii filmu je ta, ve které hlavní postava, velitel pracovní brigády Ivan Brovkin jde v doprovodu člena svého týmu nakoupit látku na obleky pro členy své brigády.

Z tohoto dialogu (ohledně kvality, množství a ceny vybírané látky) mezi nakupujícími a prodávajícím, který může sloužit jako typová ukázka tohoto způsobu propagandistické manipulace a ve kterém hraje roli každý detail, lze vyčíst následující sdělení:

  • Péče o řadové lidi byla na velmi nízké úrovni, a proto si mohli jen zřídka kdy koupit kvalitní materiály na své oblečení. Ty jsou tak u obchodníka umístěny nikoliv „po ruce“ (nejpřístupnější regály, kde jsou umístěny často prodávané materiály), ale v horních policích, tam, kam pro ně jde obchodník jen zřídka.

  • Kvalitnější materiály si mohli dovolit kupit pouze majetnější občané nebo např. hudebníci v restauracích, kteří ke své práci kvalitnější oblečení potřebovali.

  • Když se prodávající dozvěděl, že nakupující jsou pracovníci z celin, byl potěšen, protože věděl, že tito pracující jsou placeni daleko lépe než řadoví zemědělci.

  • Pracující na celinách si tak (údajně) mohli dovolit koupit nejen dražší materiál, ale mohli si dovolit koupit materiál na dva obleky, což byl pro běžnou populaci v SSSR tehdejší doby neslýchaný luxus.

Ale v této scéně se objevil ještě jeden klíčový moment. A totiž ta zdánlivě bezvýznamná epizoda, ve které prodávající dává na pult drahou látku a s nádechem nadšení kupujícím sděluje, že tento materiál je z dovozu a to (světe div se) z Číny. Z logiky rozhoru tak vyplývá klíčové sdělení – Sovětský svaz, přes veškerou svou hospodářskou sílu není schopen zajistit pro své občany kvalitní materiál na jejich oblečení a ti, pokud už jsou si takovýto materiál schopni zakoupit, musí volit materiál z dovozu, přičemž takovýto materiál je schopna vyrobit i Čína, země ve která právě skončila občanská válka, průmysl je v žalostném stavu a přesto je schopen produkovat to, co SSSR nikoliv. Toto je ta klíčová myšlenka, kterou tento film vštěpoval do myslí svých diváků. Generace sovětských lidí (bohužel) vyrostly na přesvědčení, že to odpovídá realitě. Nebylo žádnou náhodou, že slovo, které nadlouho zakořenilo ve slovníku a které bylo chápáno jako synonymum pro kvalitu bylo slovo „dovoz“. Bohužel byl potřebný kolaps Sovětského svazu k tomu, aby si lidé uvědomili, že o i přes veškerou snahu strany a vlády SSSR o umělé snižování kvality sovětské produkce, byla i tak velká většina této produkce slušné kvality. Jinou věcí pak bylo, jak s touto kvalitou bylo dále nakládáno.

Nebylo to ale jenom zemědělství, kterému Chruščov uštědřil těžké rány.


 

Zachraňte americký automobilový průmysl
 

-pokračování-

 

zdroj: fct-altai.ru, překlad Pe-tri

 

aktualizace (14.2.2014):  Kompletní materiál ke stažení (všech 5 částí):

související materiály: Dokument: Z dokladu prezídia UV KSSS na říjnovém zasedání KSSS roku 1964

Knihy o Sovětském svazu v českém knihkupectví:  megaknihy.cz/tema/83-sovetsky-svaz 
 

 

Diskusní téma: Západ a SSSR - jak ve skutečnosti probíhala studená válka (1)

.

Cico Ciciak | 28.04.2017

Všetky diely pokope v pdf
--------------
https://uloz.to/!8KEW95a1cw7q/zapad-a-sssr-jak-ve-skutecnosti-probihala-studena-valka-1-5-pdf

V.V. Piakin

Jan | 07.04.2015

Veľmi by som bol povďačný,keby Ste nám priblížili pána Piakina.Fascinuje ma svojimi znalostiami z celého sveta.
Vopred ďakujem

Neuveritelne

Otaznik | 22.10.2014

Uzasne stranky. Dakujeme nasmu skvelemu sudruhovi Stalinovi za rozkvet ZSSR, skoda ze nemohol zit dalej - nas dobrotivec. Vlastne aj Hitler bol dobrak, to len tie svine v jeho tieni vsetko zosnovali, Hitler vlastne nikoho nezabil. Dakujem mu.
Este mi chyba zmienka, kde v tomto procese su mimozemstania!!!! To predsa bez nich nemoze fungovat, aby "elita" takto sama fungovala...a najma ked sa to dohodlo 1000 rokov pred nasou dobou. Nebolo to skor? Nerozdelili si uz opice nas svet??? Treba o tom porozmyslat!!!!
Pri takom mnozstve mudrych a informovanych ludi sa clovek nemusi bat o pokracovanie sveta

Re: Neuveritelne

. | 03.11.2015

Ty si IDIOT?

Re: Re: Neuveritelne

mm | 19.06.2016

a ty jsi kokot?

..

Pavel | 28.02.2014

Čirou náhodou jsem narazil na tento rusofilní web a už dlouho jsem se tak nezasmál. Rusko jako ekonomická hrozba:) Ano, ale má to jeden háček, žijí tam Rusáci..

Re: ..

Georgij | 13.05.2014

Tak se názorně projevil demagog jemuž myšlení omezila obřízka. Nemusíš tady více oxidovat a vrať se zpět na tvá oblíbená místa haarez troubo nenávisti...

Re: Re: ..

buddy | 16.05.2014

primitivní a nebezpečný antisemitismus.. jak stupidní a podlé, any netušíš o koho jde, ale neváháš ho zařadit do skupiny, kterou očividně nenávidíš. Na fašisty učitě nadáváš, ale přesně jako oni se chováš.

výkřik "odborníka"

Jarek* | 03.02.2016

Obě Vámi citované "skupiny", jedno jsou. Jako se někde říká brambory, jinde erteple, zemáky, či kopzole.

Re: ..

Lenin zije | 25.12.2016

super clanek, kdyz mam depku, vzdycky me to rozesmeje

Definice Suverenity

Kurt | 14.01.2014

Ještě jsem článek nedočet, ale je dlouhý, tak abych nezapomněl připomínku: Prohlášení Putinova mluvčího vnímám jako možnou past na myšlení. Hovoří o politické a ekonomické nezávislosti na jiné zemi. Ale co když entita manipulující suverenitou není zemí, ale spíše skupina jedinců, kteří sice někde žijí, ale jejichž moc není vládní ergo nereprezentuje žádnou zemi. Je to drobnost, ale myslím, že podstatná. Kdyby řekl, že Rusko není ekonomicky ani politicky závislé na žádné jiné moci, bylo by to bez diskuse. Až bude ruská vláda emitovat vlastní peníze, tak budu věřit, že jsou suverénním státem. Zatím mají stále centrální banku ovládanou "bůhví kým" a jsou součástí bretonwoodského systému. Čili BIS, FED, Bank of England...

Re: Definice Suverenity

Kurt | 15.01.2014

Ach ten článek propaguje komunismus. Ten nemůže nikdy fungovat, protože prostě není v souladu s lidskou psychikou a dříve nebo později se vedení takového státu chopí psychopati, kteří se, vybaveni patřičnou rétorikou, protlačí skrze stranickou hierarchii až nahoru a svým působením takový stát rozloží. Navíc je tam spousta nelogičností. Největší je ten obrázek s tou "mimoúrovňovou křižovatkou. Jestliže leninsko-trockistické vedení započalo určitý kurz, který měl proměnit cccp v "surovinový přívěšek" Západu, tak jakto, že vektor Stalinovy politiky (Suverénní země) je totožný s tím leninským? Článek dobře začal vysvětlením podstaty společenských jevů, ale zvrhnul se v neostalinskou agitku. Ano Stalin zřejmě prováděl na globálních oligarších nezávislou politiku, ale zároveň to byl diktátor se vším všudy a snahy podsouvat mu, že se na vraždění nepodílel jsou blbost.

Re: Re: Definice Suverenity

Hox | 16.01.2014

ten obrázek je třeba chápat spíš schematicky, nejde o konkrétní směry, úhly.. z tohoto hlediska snad jen to, že po zakončení smyčky jde vektor stejným směrem jako předtím, ale je "posunutý". Autor kresby to nejspíš myslel tak, že ten kolmý směr už je přímo Stalinova koncepce uspořádání společnosti, nikoliv trockistická - ta by byla opět paralelní s původní, jen třeba jiné barvy (zobrazení toho, že forma by byla jiná, ale podstata stejná).

Celé to schéma vyjadřuje to, že koncepce uspořádání společnosti, života, kterou se snažil realizovat Stalin, je neslučitelná s biblickou koncepcí globalizace = zotročení lidstva ve jménu Boha za pomocí mj. lichvy.
Ta "smyčka" pak vyjadřuje diskreditaci té koncepce formou přeregulování do absurda a tím dosažení přesného opaku ohlášených cílů (např. "více socializmu" = návrat do divokého kapitalizmu).

článek zde je kvůli pochopení společenských procesů, které probíhaly. Některé aspekty éry Stalina jsou rozebrány v analýze "o sakrálnosti moci", která vychází paralelně s tímto materiálem.

Co se týká Stalina, je to téma emocionálně a intelektuálně obtížné na zpracování a pochopení. Například, bolševik nerovná se marxista, nerovná se trockista, i když konkrétní jedinec může být například bolševik-marxista, nebo trockista-marxista. Může však také být bolševik-nemarxista a trockista může být stejně dobře trockista-pravdoláskař (moderní typ trockistů) jako trockista-marxista. Bohužel to rozlišuje minimum lidí a často termínem "bolševik" ve skutečnosti myslí trockisty. O psychickém fenoménu trockizmu je to celý článek (v levé části, "výběr materiálů")

Dále například, "v epochu Stalina" a "z vůle/viny Stalina" jsou také dvě naprosto rozdílné věci. Stalinovi byla připsána spousta věcí, které ve skutečnosti měli na svědomí jeho nepřátelé. Absolutní moc, která se mu dnes připisuje, je mýtus, každý kdo někdy řídil i malý kolektiv, to chápe. Pokud osobu Stalina a epochu Stalina delší dobu nestudujete z ruských zdrojů, tak je pravděpodobné, že většina toho, co o Stalinovi víte, a berete jako dokázané fakty, je mýtus.
Je tady sekce na to téma (hlavní stránka, vpravo dole - "nový pohled na Stalina" - například článek "první světová informační válka" od Panarina nebo série článků od Muchina.).
Uvedu pár příkladů, které žádný historik nezpochybnil, archivy potvrzují, a nezapadají nyní přijatého obrazu Stalina.

Ve 20. letech se Stalin pokusil 2x složit funkci generální sekretáře VKP(b) a veškeré další funkce, ale ani jednou mu to plénum nedovolilo.

V roce 36 se Stalin pokusil zrušit trest smrti v SSSR, ale byl přehlasován.

"Stalinská" ústava r. 36 v původním návrhu počítala s tím, že volby budou alternativní (více kandidátů na každou pozici), a že budou kandidovat i nestraníci. Trockisté a kariéristé se toho vylekali a "najednou" začali ve svých oblastech objevovat "rozsáhlé bandy kontrarevolucionářů" a začali požadovat povolení se s tím vypořádat - ve skutečnosti to byla cesta, jak chtěli fyzicky odstranit konkurenci v nadcházejících volbách - jednalo se především o členy obkomů, rajkomů a podobně. Dali vlastně Stalinovi ultimátům - buďto nám dovolíš "rasstrely", nebo odstraníme tebe. Mezi těmi, kdo požadoval zvýšení limitů na popravy "nepřátel státu" byl i tehdejší předseda obkomu strany, Chruščov. Stalin mu tehdy odpověděl - "Vzpamatuj se, hlupáku!"
To pak vyústilo v represe let 37-38, které ale nebyly "stalinské"... v zásadě si trockisté vyřizovali účty, a odnesla to spousta nevinných lidí. Stalin chápal, že kdyby tomu kladl odpor, jednoduše by ho odstranili, tak udělal jediné co mohl - nechal trockisty, ať se likvidují mezi sebou s nadějí, že tomu bude co nejdřív schopen zabránit.
Asi 80-90 procent delegátů sjezdu, kteří si vynutili a schválili represe 37. roku, ty samé represe nepřežilo. Stalin pak odstranil z pozice narkoma vnitra psychopata Ježova, přišel tam Berija a ten první věc co udělal, okamžitě zastavil represe a cca rok ztrávil tím, že nechal přezkoumat všechny rozsudky nechvalně známých "trojek" z období 37.-38. roku, a anuloval statisíce rozsudků a osvobodil několik set tisíc lidí (ty, kdo ještě žili). Pak Berija obratem poslal "k stěnke" nebo do gulagů všechny z NKVD, kteří tam předtím posílali nevinné lidi. Procentuálně, odstranil asi 2/3 členů NKVD, kteří tam byli v momentě jeho nástupu. (mimochodem, i tyto vrahy z NKVD dnes různí "lidskoprávní" aktivisté počítají k "nevinným obětem stalinizmu")
... ale to už asi zabíhám moc do detailů. Pointa je, že není všechno tak, jak se učí v dějepise (na libovolné škole nebo fakultě). Nic z toho, co jsem psal, není vycucané z prstu, jsou to údaje z archivů, které byly otevřené pro roce 91 a částečně po roce 53, když Chruščov nechal udělat statistiku, kolik lidí bylo mezi lety 1921-1953 popraveno, kolik odesláno do gulagů atp. Tehdy to ještě nezveřejnili, ale ta analýza se dochovala a byla publikována v roce 92. Západní historikové z toho byli celkem v šoku, tu studii vydali oni... a od té doby je o té záležitosti ve veřejném prostoru "ohlušující ticho"... jejich závěr totiž byl, že "musíme konstatovat, že obětí represí v SSSR bylo řádově méně, než činili dosavadní nejmenší odhady"... a to se momentálně establishmentu nehodí..
(a v porovnání s největšími odhady v literatuře je ten rozdíl až stonásobný)

GP

MilanT | 05.01.2014

Celý článek je prostoupen myšlenkou, že celý svět je řízen agendou, jejíž počátek sahá do starověkého Egyptu. Koncepčním manuálem této agendy je pak Starý zákon a jejím vykonavatelem dědičné "elity". Cílem je prostřednictvím globalizace stvoření jediné světovlády (vyvlastnění a zotročení lidstva) ve prospěch této elity.
Těžko si umím představit, že tato idea přetrvá v nezměněné podobě 3000 let, že je naplňována a současně skryta před zraky nejen laické většiny, ale i jejich přisluhovačů - loutkových vlád.
Kladu si otázku: Jak silná by musela být motivace k prosazování této agendy pro všechny minulé generace elitářů, když bylo zcela zřejmé, že k naplnění těchto cílů nemohlo dojít během jejich života ani mnoha dalších generací jejich potomků? Nejedná se pak pouze o neustálý mocenský zápas různých zájmových skupin s ne zcela jasnými prvky autoregulace?

Re: GP

Ferko | 05.01.2014

To, že je ľudstvo manipulované sa zhodneme. To obdobie musí byť dosť dlhé, lebo rozmer manipulácie je ohromný. Kde leží počiatok to neviem, ale potrebu riadenia dobre popisuje DVTR-plná funkcia riadenia 1bod.
Skopírujem:
Identifikácia faktoru prostredia, ktorý „tlačí na psychiku“, čím vyvoláva subjektívnu potrebu riadenia. Riadenie v PFR(plná funkcia riadenia) začína práve tu.

Proste je nejaký objektívny jav, ktorý tento tlak(potrebu, možnosť) u človeka vyvoláva. Táto možnosť riadiť je tu odjakživa a je známa určitým skupinám ľudí. Kto chce túto možnosť využívať, musí poznať pravidlá života(zjednodušene povedané). Tieto pravidlá nie sú verejne známe. Chopili sa ich určité skupiny ľudí a snažia sa ich čo najviac tajiť a zneužívať, no a ďalej predávať len po svojej dedičnej línií.
Ťažko zhodnotiť kedy to začalo. Podľa archeologických nálezov tu bola minimálne jedna vyspelejšia civilizácia ako tá naša. Spomína sa Atlantída, ktorá bola zničená veľkou potopou. To ale nevylučujče možnosť iných, ešte rannejších vyspelých civilizácií. Poukazuje to na fakt, že tak ako sa môže človek a ľudstvo zdokonalovať, tak môže aj opačne degenerovať(nenapĺňa svoj potenciál a dochádza ku katastrofám).
Chcel som poukázať na to, že potreba riadiť (viesť,zlepšovať,skvalitňovať) je tu "vo vzduchu". Je dôležité ale poznať spôsoby ako riadiť. No a záleží na prístupe riadiacích pracovníkov(a ostatných) či bude prevažovať ego-centrický, alebo boho-centrický prístup.
Treba mrknúť MIM,DVTR atď.

Re: GP

Hox | 05.01.2014

jen dodám, že většina tohoto řízení se odehrává na úrovni kulturní "auto"-pilotáže (v terminologii DVTR - úloha samořízení, otázka je ke prospěchu koho), a podle principu "každý mírou svého chápání pracuje na sebe, a mírou nechápání na ty, kdo chápou více). Podrobně je to rozvedeno ve zmíněných publikacích DVTR a MIM (první sekce v menu nalevo), krátký úvod je nastíněn také v "O sociální a informační bezpečnosti jedince a společnosti" (první položka v pravém sloupci na hlavní straně)

Re: GP

MilanT | 06.01.2014

Dík za doporučení. Přečetl jsem si článek "Jak chápat GP".
Myslím, že již není co dodat. :-)

otazka komunizmu

pavol | 05.01.2014

Z clanku som vsak pochopil, ze komunizmus v podani Stalina bol pre blaho ludstva, avsak vieme kto ideu komunizmu zkoncipoval, nebol to len Marx ale aj za nim postavene entity, ako mi toto vysvetlite, neurcovali prave oni koncpeciu/ideologiu komunizmu na zotrocenie Ruska/ludstva?

Re: otazka komunizmu

taurus | 05.01.2014

Marx skoncipoval ideu komunismu, jako globalizační projekt. Ve svých úvahách se ani okrajově nezmínil třeba o tom, že zotročení lídstva probíhá díky kreditnímu (úvěrovému? rusky -"ssudnomu") procentu, t.j- díky lichvě.
Jeho následovník (agent-praktik) - Trocký, skoncipoval ideu permanentní revoluce (globalizace světa), která by se měla provést rukáma ruského národa.
Stalin tento projekt zastavil tím, že prohlásil, že se komunismus se dá postavit v jednom státě a začal realizovat ne marxistský, ale svůj projekt budování spavedlivé společností, bez vykořísťování člověka člověkem - rovné možností pro každého, kde hlavní důraz byl na vzdělánost, vyjevení tvůrčího potencialu lidí a výchova člověka nového typu, přesně jako v KSB.
Trockisté potom prohlásili tento projekt za utopií.

Re: Re: otazka komunizmu

pavol | 05.01.2014

Diky Taurusi za reakciu, je to urcite na dlhsiu diskusiu, ved v komunizme peniaze fungovat nemaju, tak aky potom urok/lichva? Co si teda myslis o Zeitgeiste?

Re: Re: Re: otazka komunizmu

taurus | 05.01.2014

Měl jsem ny myslí jeho práci "Kapital" ve které popisoval, jak dochází ke zotročení člověka. Použil termín "nadhodnota", ale nezmínil se u úrokové sazbě a o možností vydělavání peněz ze vduchu.
O Zeitgeistě vím toho málo, tak se třeba k tomu vyjádří někdo jiný.

Re: Re: Re: otazka komunizmu

Kurt | 15.01.2014

Zeitgeist je neomarxistický dokument. Není to ani příliš cítit v prvním díle, ale rozhodně to vyleze na povrch v pokračováních. Prostě žádná společnost, kde budou lidé spotřebovávat uvědoměle jen dle svých potřeb bez prostřednictví peněz nebude fungovat. Celý problém současného světa je v tom, že peníze slouží jako zboží (úrok, lichva). Kdyby sloužily jen jako prostředník směny (bez toho zbožního rozměru, který mu dali penězoměnci), nestalo by se to, co se děje.

Re: otazka komunizmu

udo | 05.01.2014

Komunizmus a marxizmus sú 2 rôzne veci i keď sa tam na letmý pohľad pár vecí spoločných isto nájde..

Áno, marxizmus síce v mnohom imituje komunizmus, podobne, ako dnešné tzv. kresťanstvo, no v tom zmysle je pôvodná myšlienka kresťanstva a komunizmu jedna a tá istá. Navyše je podstata jedného, či druhého pojmu pre sociálne dostatočne spravodlivú spolocnosť stará asi tak, ako ľudstvo samo. Prešli sme ako civilizácia veľký kus cesty a aj našim predkom patrí za to vďaka.

Môj dedko i pradedko boli napríklad kresťania-komunisti, no nikdy nie marxisti. Marxizmom sa jeho tvorcovia snažili odstrániť z ľudí Boha, keď už prestávali veriť v jeho falošný obraz cirkvami prezentovaný. Bo vedia, že tendencia je v tejto veci objektívne taká, že "Bližšie Bohu je ten, čo v neho neverí, ako ten, čo verí jeho falošnému obrazu".
Okrem toho je dobré veriť Jemu a nie len v Neho. Viera v Neho je rovnako ateizmom..aDeizmom, ak chápete.

Obmedzovanie relígie(lat. "vzťahu", priameho bezprostredného kontaktu dietok s Otcom) je jedným, zo základných atribútov otrokárskej spolonecnosti. Je to logické. Najprv obeť, hostiteľa musíte odrezať od pomoci, základného informačného zdroja, "že by dobra a zla, pravdy a lži rozlíšiť nezmohla". Sťa 40° delírium z púšte. I keď info-tok, ruka božia k dieťaťu sa vždy načahovať bude..Musíte proste "svoju" baterku prepólovať, aby dľa možnosti vždy pri PODSTATNOM kontakte s Otcom skratovala.

Marxizmus je navrhnutý ako komunizmus pre j-elitu, ktorej slúži bezpriezorný dav. V tomto zmysel je marxizmus hlbokou podstatou len ďalšou s fašistických i(A)Deológii. Tak, ako "prirodzene"(vďaka metodikám asociálneho inžinierstva) už niet Boha v denešných tzv.náboženstvách.

Jak to vidíte ???

| 04.01.2014

Z článku ale vyplývá velký problém - zatímco GP (ať je na vrcholu moci kdokoliv..) má "k ruce" desítky až sta tisíc jemu oddaných (či poddaných??) osob, které vykonávají jeho záměry. Skončí jeden západní politik či prezident a na jeho místo jsou zástupy podobných osob, které pokračují v nastoupené cestě..
Bohužel, proti GP pracují jen osamocené osoby (dříve pan Stalin a jemu věrní), nyní pan Putin a jemu věrní. A všichni tušíme, co by se stalo, kdyby se panu Putinovi "něco" stalo. Zase nová perestrojka a návrat do původních kolejí..
Dotaz tedy je - je reálné, že bude v dohledné době opozice proti GP bude natolik silná, aby nestála jen na osobě pana Putina a měla sílu přežít i v případě nečekaného neštěstí ??
Pak na to navazuje tato myšlenka - k posilování opozice proti GP dochází automaticky i tím, že klesá síla GP (USA a jemu věrné země..). Čili kdyby se podařilo shodit dolar, bylo by to strašné posílení opozice proti GP. Bohužel, jak bylo i zde psáno, tato násilná změna by byla asi hodně bolestivá či krvavá, takže (snad..) není bezprostředně aktuální.
Jak to vidíte Vy, znalejší věci???

Re: Jak to vidíte ???

Ferko | 04.01.2014

GP niesú len USA. USA sú len časťou štruktúry, podľa ktorej GP pracuje už stovky, alebo tisíce rokov. Shodenie dolaru nieje pre GP žiadny problém. GP sa snaží hlavne o to, aby všetky procesy, či už rôzne meny, pracovanie štátnych útvarov atď. spadali pod vektor cieľov GP.
Pre GP je najvhodnejší jeden stabilný model systému pre všetkých(nwo). To je ale dosť problematické zabezpečiť v rámci rýchle sa meniacich objektívnych procesov-zrýchlovania sociálneho času, zvyšovanie miery chápania populácie. GP sa rýchlo chytilo zvyšovania miery chápania populácie(objektívny proces) a rýchlo pribehli s rôznymi verziami new age.
A preto, ako tu už bolo spomenuté pod GP pracujú vetvy, ktoré vytvárajú proti sebe opozičné systémy spadajúce pod spoločný vektor cieľov(kapitalizmus vs komunizmus, rôzne náboženstvá-rozdeľuj a panuj). No a potom sa realizuje najlepšia možná varianta spadajúca pod vektor cieľov GP v rámci objektívnych procesov.
Ako som už spomenul, zvýšenie miery chápania populácie napr. v Rusku dovolilo prísť na scénu ľudom(Putinová skupina), ktorá formou vlastnej koncepcie(vlastný vektor cieľov) sa postupne ujíma čoraz rozsiahlejšich oblastí života.
Našou úlohov je nespoliehať sa len na Putina, pracovať na sebe(zvyšovať mieru chápania) a svojom okolí.

Re: Re: Jak to vidíte ???

Kyborg | 04.01.2014

Velmi dobre napísané, ako z učebnice. :-)

Re: Re: Jak to vidíte ???

Ferko | 04.01.2014

Ešte poopravenie: GP nepracuje podľa štruktúry, ale pomocou štruktúry v rámci hlavného vektora cieľov. Zvyšovanie miery chápania ľudstva nieje objektívny proces, ale dôsledok objektívneho procesu, ktorým je potreba a túžba po poznaní a odhaľovaní pravdy.
Poopravte ma niekto ak sa mýlim.

Re: Re: Re: Jak to vidíte ???

udo | 04.01.2014

Nemám v podstate čo dodať..

Snáď len, že skôr sa modlia za Putinov dlhý a zdravý život.
Je momentálne asi tým jediným ,čo ich spája s realitou, od ktorej sa plne odtrhli. Spája ich s ľuďmi.

Navyše osoby, čo stoja potichu za ním sú schopné konceptuálne myslieť a podávať funkčné alternatívy.
GP prestal byť na svojej úrovni myslenia, moci sám.
Jeho periféria z veľkej časti v novej situácii "zblbla".
Nebola na ňu vo svojej "bohorovnosti" pripravená.
Múdrejší z nich sa modlia a konajú so svojimi šéfmi.
Inak by asi zasa šli do svojich vlastných lágrov, ako kedysi trockisti.
Ľud neraz dokázal, že vie byť aj krutý k celému segmentu,
čo neurobil to, čo urobiť mal..
Podobne ako FEMA v U.S..

Ostatne za dnešnej situácie, ak by Putin predčasne odišiel,
pravdepodobne by sa objavil nový, ďalší.. a vzhľadom na náladu v populácii menej tolerantný voči pseudojudaistickému fašizmu v spoločnosti..

Myslím, že sa naozaj za neho skôr modlia..i keď k veľmi čudnému bohu :)

Re: Re: Re: Jak to vidíte ???

edil | 06.01.2014

žiaden "objektívny pohľad " na svet NEEXISTUJE !

niečo na pobavenie

Ferko | 03.01.2014

http://www.aktuality.sk/clanok/243014/gorbacov-v-roku-1984-neohlasene-navstivil-sidlo-vtedajsej-britskej-premierky-margaret-thatcherovej/

Chodil na rande do Anglicka, bol "silnou" osobnosťou atď... V Londýne už vtedy tušili, aký v sebe ukrýva potenciál :).

Re: niečo na pobavenie

Jirka | 03.01.2014

Byl jsi o pár minut rychlejší :-)
Já mám zas tohle, jaksepatří veřejnoprávní (ale doporučuju číst s kýblem pod nohama):
http://m.rozhlas.cz/zpravy/evropa/_zprava/thatcherova-a-gorbacov-si-od-zacatku-padli-do-oka-ukazuje-to-odtajneny-spis--1298736

Re: niečo na pobavenie

taurus | 04.01.2014

Gorbačov byl vytypovaný už dávno před tím, když začal dělat politickou karieru, když jednou byl s delegací na zahraniční cestě.
Zahákli ho pres strejdu, který spolupracoval za války s Němci a potom utekl do Ameriky, o kterém se Gorbačov v dotaznicích nezmiňoval. Pomáhali mu potom v kariéře přes voje lidí. Také žena, Raisa byla židovka, která se potom na nějakém banketu přiznala, že hlavním jejím cílem bylo položit SSSR. V jejích dvojící byla vedoucí a Gorbačov se často zmiňoval o tom, jak byla chytrá a jak často se s ní radil i ve státnických záležitostéch.
Zrádce to byl svědomitý, ještě dlouho předtím, než nastoupil nejvyšší státnickou funkcí.

Re: Re: niečo na pobavenie

taurus | 04.01.2014

P.S. Vím to ad Panarina. Řekl, že MI-6 zaverbovalo Gorbačeba ještě b době, kdy byl 1.tajemníkem krajského výboru, tuším v Krasnodarském krají.

Poznámka

Lin | 03.01.2014

Chtěla bych dodat, že ono případné "kataklyzma" nemusí být jen rázu náhlých planetárních katastrof. Klidně může jít i o katastrofu ekologickou, která je "plíživá". V zemích, kde je průmyslovou i "chemicko-zemědělskou" výrobou již zničené životní prostředí, kde voda je jedovatá a půda není schopná lidi uživit (třeba i vlivem Monsanto-osiva), nebude možné po dost dlouhý čas žít.
Takže dle mého názoru - v těchto zamořených oblastech se nechají lidi pomřít a "zlatá miliarda" se přesune tam, kde život bude po nutnou dobu možný.
(viz. konflikt technosféry s biosférou = hladomorem dojde k útlumu technosféry)

Jenže (myslím nahlas)... pak mě napadá, proč i u nás nebo na Ukrajině se zvažuje používat technologii těžby břidlicového plynu... a odpověď neznám...)

Střípek do mozaiky

Pe-tri | 03.01.2014

Jen na okraj bych rád zmínil, že současné (exponenciálně vzkvétající) hlavní město Kazachstánu - Astana (je jím od roku 1997) se v sovětské éře jmenovalo CELINOGRAD. A Kazachstán je, jak jistě víme, členem Celní unie.

Re: Střípek do mozaiky

taurus | 03.01.2014

Pokud naražíš na podobu slov Celinograd a celní (unie), tak v ruštině "celní" se řekne "tamoženný", tudíž tam žádná podoba není.

Jinák, kolbouk dolu, že jsi zvládl poměrně těžký překlad. Na první pokus dost náročný a dlouhý text. Jak je vidět, nejseš žádný troškář.:)

Re: Re: Střípek do mozaiky

Hox | 03.01.2014

za Astanou je asi něco jiného. Kazachstán byl po r.91 a je do jisté míry stále pod studenou okupací USA. Podle Pjakina nějaká US firma skoupila v Alma-atě inženýrské sítě jako nátlakový prostředek na Nazarbajeva, buď nás budeš poslouchat, nebo vypneme kanalizaci a utopíme vás v ....
Nazarbajev zareagoval promptně, přestěhoval hlavní město.

Re: Re: Re: Střípek do mozaiky

taurus | 03.01.2014

Tam bude ještě jedná věc, o které se Pjakin nezminil - proč Celinograd, kde přírodní podmínky oprotí Alma-Atě jsou úděsné - střídání 40stupňových veder v létě s 40stupňovými mrazy v zimě.

Celinograd je ruské historické území, kde žilo skoro 100% Rusů a po rozpadu tam začaly separatiszické tendence. Tak kvůli tomu bylo zvoleno toto město. Tím, že Nazarbajev tam založil "stolicu", odpadla nutnost dokazovat, že Astana patří Kazachům.

Re: Střípek do mozaiky

Lin | 03.01.2014

Petře, blahopřeji - a také děkuji za překlad.
Po přečtení mě napadala spousta souvislostí a také příklady od nás. Mám dojem, že jsme se u nás na některých místech docela úspěšně "celinnímu megalomanství" bránili. Viz příklad ze života:
V našem kraji byl v jistou dobu vydán rozkaz "zúrodnit" nikdy nepoužívanou půdu kolem řeky, která se s železnou pravidelností rok co rok vylévala. Po různých obštrukcích bylo přece jen zoráno a zaseto (vybráno bylo žito, které dozrává nejdřív) - ovšem s tím, že i ten nejhloupější věděl, že to stejně špatně dopadne (vědělo to i samotné vedení statku). A taky že jo. Voda spláchla pole těsně před tím, než žito dozrálo. Vedení statku bylo hnáno "vyššími místy" k zodpovědnosti, ale dopadlo to dobře - dá se říct, že se "vyšším místům" vysmáli. Pak už byly pozemky okolo řeky vždy jen loukami, kde se sušilo seno.
Okolo zboží si vzpomínám, že u nás bylo mnohé vyvážené za hranice a mnohé se nesmělo na Západě prodávat pod značkou Made in CSSR. Šlo a jak spotřební zboží (látky, boty, potraviny, sklo, porcelán...), tak o stroje (namátkou třeba tkalcovský stav Autosuk, vymyšlený u nás). A přikláním se k názoru, že naše zboží, které bylo na Západ vyvážené a pak chybělo na našich pultech, bylo zdrojem tolik chybějících deviz - a beru v potaz, že jako země socialistického bloku jsme podléhali různým "nadstandartním" clům (jako se píše v článku) a také sankcím, na nás uvaleným.

Re: Re: Střípek do mozaiky

Marosch | 06.01.2014

Tiež som zažil v roku približne 1982-84 ako naplnili vagóny zo sila kúsok od Hurbanova obilninami a na každý vagón nacapili výpravku že zdeláno v CCCP. Kam to šlo? Neviem.

Re: Střípek do mozaiky

Pe-tri | 03.01.2014

No, spíš mám na mysli skutečnost, že dnešní, tak vzkvétající Astana byla územním centrem Chruščovovy politiky obhospodařování celin - a nyní už víme proč. A těžko si představit, že GP se přestane zajímat o toto tak pracně a současně velmi cílevědomě předpřipravované území ve chvíli, kdy mu ho Gorbačov opětovně navrátil. Takže i to Nazarbajevovo vynucené stěhování může být jen zdánlivě vynucené (imitované) a ve skutečnosti může jít o další kolo plánované migrace. A ta celní unie v níž Kazachstán je, může ukazovat na podstatu možného budoucího střetu zájmů GP a Putinova Ruska. Proč asi je Nazarbajev (kýmsi držen?) prakticky v pozici diktátora (imitované demokracie) Kazachstánu ?
Jinak Taurusi dík za pochvalu, ale stejný díl patří i Hoxovi, který mne na text upozornil a překlad následně zkorigoval. Ujal jsem se překladu, protože právě takovýto typ informací si myslím že může efektivně pomoci lidem otevřít oči o dnešní prolhané realitě. Ne nadarmo jeden moudrý kdysi řekl: A pravda vás osvobodí. I další části překládaného textu jsou z tohoto hlediska hodně "zajímavé" a inspirativní.

Jen tak dál

Irwing | 02.01.2014

Už jsem si párkrát myslel, že tento web je na sestupné křivce. Posledních několik článků mě ale ukázalo opak. Díky za vaši práci.

Rozoranie celín

Miki | 02.01.2014

Videl som dokument, nepamätám si presne názov, niečo ako Prekliata kukurica - kde hovorí Francúzsky farmár o tom ako sa nechal nahovoriť na pestovanie kukurice (myslím že to bolo v polovici 70 rokov). Zoral kvalitné pasienky, kravy nahnal do maštale a začal ich krmiť silážou. Prvé tri roky bola úroda vysoká a potom začala klesať. Takto sa nastupuje na kolotoč z ktorého je veľmi ťažko vystúpiť bez toho aby si farmár nerozbil nos (v lepšom prípade) a to majú na západe dotácie - další diel do skladačky s názvom PREˇCO - už som to myslím sem niekde písal, na SK hospodária Dánsky farmári, majú prenajatú ornú pôdu ktorú likvidujú umelými hnojivami, kedže ju majú v prenájme - z cudzieho krv netečie. Ak bude dlhodobejšia neúroda, jednoducho sa zdvihnú a presťahujú sa na východ. Scenár je stále ten istý.....

príprava pôdy pre GP

Miki | 02.01.2014

Práve som prečítal článok na vedy.sk http://vedy.in/hadanie-pravdy/hadanie/2014 kde sa spomína odklon golfského prúdu, a nato čítam v tomto článku o príprave podnebia (priestoru) pre "zlatú miliardu"... Nesledujem moc počasie v okolitých krajnách ale na naše podmienky máme naozaj nezvikle teplú zimu. ak by nebolo prudkého ochladenia (podľa niektorých zdrojov vyvolané umelo) na začiatku decembra - zasiahlo VB Nemecko a CZ, na SK prišli len "zvyšky" - tak by sme mali neskoré jesenné počasie od novembra...

Re: príprava pôdy pre GP

Miki | 02.01.2014

malý výňatok z textu

<Nuž, nám dobre známy autor mnohých kníh o Tibete Lobsang Rampa už v sedemdesiatych rokoch minulého storočia v jednej z nich uviedol, že ZSSR malo pre prípad, že bude napadnuté USA a NATO pripravenú stratégiu, ktorá spočívala v tom, že ruská ponorka mala odpáliť jadrovú nálož pod jednou z hôr na dne Atlantiku. Akcia bola starostlivo vypočítaná na to, aby zničenie tejto hory zmenilo tok Golfského prúdu tak, že sa vzdiali od brehov Veľkej Británie. Ak sa tak teraz stalo bez vojenského o zásahu znamená to, že veľké zmeny naozaj začali. Ich dosah si asi málokto vie naozaj predstaviť.

Podľa viacerých informácií, ktoré sú dostupné na internete môžeme zistiť, že otázka Golfského prúdu na "pretrase" už pomerne dlho.>

Príčinou posledného ochladenia ked sa zmenilo podnebie na Sibíri bolo vraj posunutie golfského prúdu. Možno by to vysvetlovalo prečo je záujem o likvidáciu naše krajny, a prečo je žiaduce a podporované vycestovanie za prácou mimo naše územia.

Re: Re: príprava pôdy pre GP

Kyborg | 02.01.2014

- máme úrodnú pôdu
- sme ďaleko od brehu v prípade záplav (katalyzma)
- máme veľké zásoby pitnej vody (nie nadarmo sa snažia tahať cez Žitný ostrov ropovod - už by som len čakal ekologickú katastrovu)

Re: Re: Re: príprava pôdy pre GP

edil | 03.01.2014

MALI sme veľa pitnej vody, už nemáme, stačí precestovať krajinou a uvedomiť si PREĆO sa naše toky zmenili v potôčiky a prečo vyvážame MINERáLNE VODY/stolové z každého kúta krajiny, hladiny podzemných vôd klesli, keby ste prešli určité dediny a pýtali sa povedali by vám o koľko, navyše stavba dialnice a následné vrty zvrátili chod podzemných vôd a zapríčinili rozsiahle zosuvy, ktoré nikto neklasifikuje a nesleduje, sami občania dedín si pomáhajú ako vládzu, teraz po tomto článku už je jasné prečo sa tak deje, kedysi hrdé slovensko bohaté na minerálne a termálne pramene, je chudobné na vodu, mnohé pramene vyschli,úrodná pôda a príroda sú sužované sústavným vysúšaním pomocou sústav antén mobilných operátorov, negatívnych vyžarovačov visiacich na každom kostolnom zvone a pomocou radarov umiestnených na kojšovej holi a v malých Javorníkoch, na každom malom kopčeku sú zjazdovky s vlekmi zasnežené snehom z vodných diel z potokov, čierne vypúšťanie močovky do riek, úhyn rýb, úhyn stromov lemujúcich naše toky,výrub stromov, ktorých korene majú schopnosť podzemnú vodu zadržiavať - topoľ osikový, /vraj škodlivý pre alergikov/, výrub našich krásnych lesov, spad chemtrails, zinscenované prírodné katastrofy - tatry, úhyn vtáctva, úbytok vôd vo vodných nádržiach, a záplavy v r.2010 boli rozsiahle a vyskúšali ako to majú robiť,

...

lcc | 02.01.2014

Ďakujem za článom a teším sa na pokračovanie.

sabotáže

asdf | 02.01.2014

...zdiskreditovat samotnou myšlenku komunismu a toho evidentně nešlo dosáhnout bez toho, aby vedení státu nezačalo vědomě a adekvátně "chybovat" v řízení státu...


v tomto kontextu najednou opravdu mnoho podivných a současně klíčových událostí začíná dávat smysl... namátkou:

- záhadné úmrtí geniálního raketového konstruktéra Sergeje Koroljeva během jednoduchého lékařského zákroku, a v důsledku toho prohraný závod o Měsíc

- strategická roztržka s Čínou, kvůli nepodstatnému pidiostrůvku v hraniční řece a její přiklonění k západu a později kapitalismu

- uměle vyvolané krize v členských státech Varšavské smlouvy a následné silové řešení (Maďarsko 1956, Československo 1968... a následná diskreditace Rudé Armády dosud chápané jako osvoboditelky od nacismu)

- invaze do Afgánistánu s předvídatelnými důsledky a následná neschopnost je řešit (opět diskreditace Rudé Armády, tentokrát i v samotném SSSR)

- havárie Černobylské jaderné elektrárny. Zde se přímo uvádí že kvůli politickému tlaku, i když samozřejmě prý jen z ideologické zaslepenosti (opět tedy reinterpretace vedoucí na diskreditaci společenského systému a vědecko-technického principu)

- velmi podivné okolnosti sestřelení letu KAL 1490, např http://blisty.cz/art/42505.html, a to pak zvášť v kombinaci s:
- (pří)letem Mathiase Rusta - zdá se že analýza na http://www.outsidermedia.cz/-Motyl-zamaval-kridly-a-velka-rise-se-zhroutila-1.aspx není vůbec od věci, až na to že gorbačovým motivem opravdu nebyla naivita

a určitě by se toho našlo mnohem víc...

Re: sabotáže

| 03.01.2014

Dobré postřehy.. I velká mozaika se přece skládá z malých kamínků, že ano..

Re: Re: sabotáže

to je jedno | 28.08.2014

Komunismus Marx - Sovětského střihu prostě nemohl být funkční! Úspěchy Stalinské éry byly vykoupeny za cenu strašného krveprolití. Prý odhadem až 20 mil. obětí! (Ve 20. století to bylo Rusko, které prodělalo největší genocidu v historii lidstva!!! 8 mil. v 1. světové válce, + 20 mil. v důsledku VŘSR a následné občanské vojny a stalinských represí + 27 mil. v 2. sv. válce + emigrace 10 mil. + další emigrace po rozpadu SSSR + nízká porodnost v důsledku reforem... a z po Číňanech 2. největšího národa na světě je dnes až 9-10... a už neplatí "nás mnogo"... ). I když je nutno přiznat SSSR velké úspěchy v některých oblastech, komunismus celkově selhal. Vymlouvat se na diverzní činnost Západu je konina. I SSSR v globální soutěži škodil Západu. Ne že ne! Se společným vlastnictvím výrobních prostředků a obrovským přerozdělováním, toho co vyprodukovali ti pracovití, všem... mizí ze společnosti zodpovědnost a motivace. Pracovití jsou trestáni a lenoši odměňováni. Ideologie, propaganda, a bič to může krátkodobě dohnat, ale při běhu na delší trať a ve velkém měřítku to prostě selže. Jen svobodní lidé mohou být skutečně efektivní. Proto 100 000 svobodných vojáků Alexandra Velikého snadno porazilo milionovou armádu Perských otroků! Absence konkurence a hospodářské soutěže soukromých či aspoň polosoukromých hospodářských subjektů byla hrobem sovětského socialismu... Ale stát může vlastnit skrze akcie mnoho podnikatelských vzájemně si konkurujících subjektů... i zaměstnanci atd. Možná tak by měl vypadat ten správný komunismus... Ale Marx-Sovětský je evidentně konina!

novoroční

host | 02.01.2014

Přeji zdraví, spokojenost do nového roku. Díky Vám za tento blog.

vdaka

Kyborg | 02.01.2014

ihned mi pred zrakom utkvela scena s pelisok - tie plastove lyzicky

tesim sa na pokracovanie, v nasich koncinach nepoznam lepsej stranky ako tejto a vedy.sk

Re: vdaka

Další dobrý web | 02.01.2014

http://nadhlad.com/users/ema

Re: Re: vdaka

Kolodej | 03.01.2014

Ano, Ema triafa do cierneho.

Re: Re: Re: vdaka

y | 06.01.2014

Poznáte aj jej starý blog?
Poučné čítanie, v archíve aj pár rokov dozadu:
http://ema.blog.sk/

Velké díky

Jirka | 01.01.2014

Upřímně děkuji za tento materiál, velmi mne obohatil. A taky zpevnil některé souvislosti, které mi dosud úplně dobře nedržely. (Jen se tam kamsi vloudil šotek: to ropné sezení s železnou bestií se určitě nekonalo v kansaském Houstonu, ale v texaském.)

Re: Velké díky

Hox | 05.01.2014

kosmetická záležitost, ale díky za info, opravím

Re: Velké díky

ufon | 06.09.2016

To by nedokazala rict. Dostala by alergicky zachvat a udusila se.

Rozbiti CSSR

! | 01.01.2014

Zajimava otazka stran CSSR je zda rozbiti republiky bez referenda navzdory ustave byl cin male party vlastizradcu vcele s Havlem, Klausem a Meciarem a nebo prisly noty a nasich novych pratel na vecne casy... Pac 2 titerne narody pitomcu se osedlavaji lepe nez jeden velky...

a to nie je vsetko

popolvár | 01.01.2014

"Nebylo žádnou náhodou, že slovo, které nadlouho zakořenilo ve slovníku a které bylo chápáno jako synonymum pro kvalitu bylo slovo „dovoz"." A to sa týkalo nielen ZSSR, ale celého RVHP, kde "dovoz" bol myslený ten zo západu - vytvorenie predajnej siete Tuzex.
Plus aj opovorzlivý pohlad a názor generácie nasich rodicov na ekonomiku a hospodársku výkonnost Ruska. "Samý vojak a baletka a robit nemá kto!" Vsetko sa exportovalo na trhy ZSSR a rástlo presvedcenie, ze v ZSSR nic nedokázu vyrobit, a ak áno, tak len podradnej kvality. "Co môzu vediet, akým vzorom pre nás môzu byt, ked doteraz zijú v zemliankach..." Plus osobne si pamätám jednu scénu z filmu z obdobia ZSSR osemdesiatych rokov, ked rodina bola nadsená a vychvalovala sa pred návstevou, ze dnes si ich môze uctit - pohostit výnimocnou lahôdkou - pravý "uherákem" (madarská trvanlivá saláma). To bol doslova pre nich sviatok, nieco neslýchané, výnimocné... No aký obraz o zivote v ZSSR to mohol ten film v nás vytvorit?

Re: a to nie je vsetko

! | 02.01.2014

V roce 1987 jsem byl v Moskve a o uheraku si tam mohli nechat zdat.

Kdyz jsem videl prazdne regaly , nechapal jsem.
Pak jsem narazil na normalni obchod a byla to Berozka

Re: Re: a to nie je vsetko

Hox | 02.01.2014

ke konci 80. let byly nedostatek v SSSR vyvolávaný uměle, k zvětšení pnutí ve společnosti... zatímco regály zely prázdnotou, o pár set km dále hnily potraviny ve skladech. Citace po ruce nemám, ale našly by se.

Re: a to nie je vsetko

Miki | 02.01.2014

TUZEX bolo synonymum pre značkový a kvalitný tovat zo západu. Džínsi ktoré sa tam predávali sme nosili celá rodina postupne ako starší rástli a neboli už schopný sa do nich vtesnať, sme ich dedili my mladší a po nás ešte mladšie príbuzenstvo, prípdadne sa našili záplaty a na behanie po vonku stačili... A tak nás naučili že západné veci sú kvalitnejšie (scénka z Pelíškov Které syrky bis chtel? Ty Americké nebo z SSSR??? ) - len nám nik nepovedal že to čo sa tu poväčšinou predáva je špic ľadovca (a nik by tomu aj tak neveril), najlepšie z najlepšieho... Ved Západ treba re-prezentovať...

Re: Re: a to nie je vsetko

Aien | 03.01.2014

Dovysvětlení pro nepamětníky: v ČSSR to byl TUZEX, v SSSRbyla to samé Berjozka, pak ještě byl GUM-gosudarstvenyj universalnyj magazin-obchoďák.V TUZEXu se prodávalo západní zboží, ale byly to šunty, jen lépe zabalené. Měla jsem v té době mimčo, tak jsem koupila v tuzexu dětskou kosmetiku-prdelka se osypala a léčila jsem to domorodým olejíčkem Avirilem s azulenem. Tuzex byl pro pitomce, kteří baží po "značkovém " zboží.

Ďakujem.

Vasiľ | 01.01.2014

Pred časom som sa pýtal, prečo tu niektorí neveria na pristátie Američanov na Mesiaci a Hox mi dal odkaz práve na toto, takže veľká vďaka za preklad úvodnej časti.

Re: Ďakujem.

udo | 02.01.2014

Asi nechápem.
Čo tým presnejšie myslíš Vasiľ?

Re: Re: Ďakujem.

Vasiľ | 02.01.2014

Doslova to čo som napísal. Môj príspevok je len povzdychom, poďakovanímm inak nič konštruktívne.

Ale keby bol niekto zvedavý, tak to čo spomínam prebehlo konkrétne takto:
___________________
Čínský zajíček
taurus | 16.12.2013
USA kupodivu zajoch na Měsíci vadí.
Představitelé NASA už prohlásili, že přistání čínského stroje muže vadit realizací amerického programu LADEE. Kvůli prachu, který stroj zvednul při přistání.

Dálo by se předpokládat ve skutečnosti se Američané obávají toho, že Číňané poškodí mýtus o přistání Apolla, ale čínský stroj je příliš daleko od místa údajného přistání Američanů.
I když už nyni se dají srovnávat americké a čínské fotografie povrchu Měsíce (výrazně se od sebe liší, dokonce barvou). Vzniká ještě otázka - proč Američané kategoricky trvali na tom, aby fotografie z čínského lunochodu byly zmenšené? Nemohlo by to být proto, že není možné nalézt objekty, ponechané Američany, kvůli jejích nepřítomností?
http://oko-planet.su/politik/newsday/223018-kitay-uhodit-daleko-v-otryv-ssha-vryad-li-smogut-povtorit-svoy-apollo-mnenie.html

P.S. :-)) Takové rejpavé články už se začaly objevovat v ruském tisku. Doufám, že zajoch splní naše očekávání.
___________________
Odpovědět
Re: Čínský zajíček
Vasiľ | 16.12.2013
Sú nejaké rozumné materiály spochybňujúce pristátie Američanov na Mesiaci?
Osobne je mi úplne ukradnuté, či niekto pristál alebo nepristál na Mesiaci. Len ma zaujíma, prečo je aj tu voči tomu taký skepticizmus.
Dopátrať sa po trápnych dôkazoch o tom, že Američania na Mesiaci nepristáli, je ľahké a rovnako ľahké je väčšinu z nich vyvrátiť - nevidno hviezdy, vlajka sa vlní a pod.
Situácia je tu podla mňa podobná ako pri konšpiračných teóriách o páde WTC - rozoberajú technické detaily, výpočty pevnosti materiálov, uhol pod ktorým padali budovy a podobné technické blbosti, ktoré sú totálne nepodstatné - veď dôležité nie sú technické detaily, ale dôsledky tejto udalosti, ktoré odhaľujú prípadné motívy na jej uskutočnenie. Myslím si, že správne chápanie geopolitických pomerov objasňuje udalosti z 11. septembra oveľa lepšie ako všetky výpočty, videá a technické pojednávania dokopy.
Ak sa teda vrátime k tomu pristátiu na Mesiaci, vedel by mi niekto napísať skutočné dôvody, prečo by vláda USA zosnovala takýto podvod a prečo je to pristátie nepravda? Nemám na mysli technické detaily ako smrtiace pásy žiarenia okolo Zeme a pod, ale naozajstné geopolitické dôvody. To bolo vtedy až také dôležité presviedčať niekoho o technickej prevahe USA nad SSSR?

P.S. - k tým rôznym farbám - snímacie aparáty Američanov z roku 69 a tie Čínske z roku 2013 budú asi dosť odlišné - rozličná optika, rozličné čidlá premieňajúce svetlo na elektrický signál a rozličné spracovanie údajov do výsledného obrazu.
Odpovědět
___________________
Re: Re: Čínský zajíček
Hox | 16.12.2013
už je dávno napsáno, a dává do z hlediska globální politiky dokonalý smysl:
http://fct-altai.ru/?p=2833
http://fct-altai.ru/?p=3106
Odpovědět
___________________
Potom tam tuším Pe-tri navrhol, že by sa mohlo pracovať na preklade a Hox, že to aj bolo v pláne.

Re: Re: Re: Ďakujem.

Aien | 03.01.2014

Jsou to vlastně dvě otázky:
1. proč by Emeričané měli předstírat, že byli na Měsíci:prošustrovali peníze daňových poplatníků na tajné projekty (Montauk, Philadelphia) a tak to potřebovali zakamuflovat před veřejností.
2. Rusové byli na Měsíci už dřív a nechtěli tam amíky pustit, myslím že jim i nějakou raketovou tříkolku sestřelili.
To si nevymýšlím, to jsem četla v některé Wiesnerové knížce. :))

Re: Re: Re: Re: Ďakujem.

udo | 03.01.2014

Fajn, no neviem, či by tieto otázky pristávania, alebo nepristávania niekoho na mesiaci, spolu s "chemtrails" a pod., mali momentálne patriť k našim hlavným problémom..
Nemáme azda dosť aktuálnejších výziev..príležitostí?

Re: Re: Re: Re: Re: Ďakujem.

Pe-tri | 04.01.2014


Dle mého, ono opravdu ani tak nejde o to přistávání a nepřistávání, to jsou jen dílčí průvodní jevy obecnějších procesů, které však odhalují podstatu společenské falše prakticky celého 20.století. Miliony lidí položily život za myšlenky, které jejich vlastní vůdci sabotovali. To myslím není žádná druhořadá sranda. Dnes s odstupem a informacemi se nám to hovoří, ale kdo v té době žil ví, že řadoví lidé brali vše upřímně a smrtelně vážně. Kdo nepochopí minulost, bude nucen si ji prožít znovu je axiom, který je obecněji známý pod pojmem samsára nebo kolo života, nejen propadnutí ve školních lavicích či celoživotního poučení se. A z tohoto úhlu pohledu bych řekl, že pro jakýkoliv dnešní pokrok je znát pravdu o minulosti podmínkou nutnou, neříkám že dostačující.
Na druhou stranu by samozřejě bylo plodonosné, pohovořit (při vhodné příležitosti) o tom, jak vidíme priority pro naše dnešní snažení.
Já jsem vždy pro rovnováhu, vyvažovat zaujetí aktuálními politickými děními pravdivým pohledem do minulosti a tuto pozornost vůči svému okolí pak vyvažovat introspekcí. A vše toto analytické pak smysluplnými syntézami:)
P.

Re: Prioríty

udo | 04.01.2014

Isto..
No aby HistÉria magistra vitae nebola :)
Pochopiť lepšie skúsenosti predkov,
že by sme kolo čerta necvičili,
s "hriechu dedičného" matkou.

..a tie priorove ríty?
Človekom nám stať sa treba,
a druhým pomôcťk tomu ,
bo len tak sa končiť začne
tá motivačná bieda..
..i ľuďom po tom mračne,
vánok všetkých príde domu..

Přidat nový příspěvek