16.5.2015

předchozí část

20150209_o_aktualni_situaci 117.doc (626 kB)
20150209_o_aktualni_situaci 117.pdf (554,4 kB)

...

A pokud nastudovat faktologii historie USA, pak se najdou plně úspěšní (v odlišnosti od malých zlodějíčků, které popsal O.Henri), sociálně vysoce postavení, společností vážení „velcí kombinátoři“, například George Soros.

V Rusku se prakticky všem zajedl život pod nadvládou „režimu Velkého kombinátora“ k počátku roku 1996 – roku prvních prezidentských voleb podle ústavy z roku 1993. Oficiální rating „předsedy“, jakoby zakladatele režimu B. Jelcina byl v únoru 1996 na úrovni 6%, což v perspektivě hovořilo o vítězství v prezidentských volbách kandidáta za komunistickou stranu G.Zjuganova, načež by režim Zjuganova stál před úkolem masově potrestat zrádce-liberály – politické aktivisty minulých let: takové jsou zákony davo-“elitarizmu“. Proto ti, koho zosobňoval B.Jelcin, byli nuceni uchýlit se k pomoci polittechnologů, kteří z vákua vytvořili „technického kandidáta“ A.I.Lebedě, který zajistil vítězství Jelcina¹; a B.Jelcin se musel během předvolební kampaně krýt infarktem². V důsledku toho za necelé 4 roky předal liberální předseda Jelcin moc „režimu čekistů“³, který byl ihned obviněn v tom, že je to „režim Velkého inkvizitora“. Avšak postliberální „režim čekistů“ není „režimem Velkého inkvizitora“, ale o tom níže.

A problém liberální opozice „režimu čekistů“, který považují za další verzi „režimu Velkého inkvizitora“, spočívá v tom, že:

• jen pro liberál-kombinátory je „režim Velkého inkvizitora“ „očividné zlo“, podléhající zničení a vykořenění bez jakékoliv diskuse a pochybností o tom, za angažování libovolných prostředků – včetně agrese USA či pomoci ďábla;

• a pro drtivou většinu obyvatel v podmínkách davo-“elitarizmu“ je „režim Velkého inkvizitora“ přednostní variantou před „režimem Velkého kombinátora“, vládnoucí v 90. letech, protože:

• dodržování určitých, obecně ne příliš omezujících pravidel chování v podmínkách „režimu Velkého inkvizitora“ garantuje život a určitou prosperitu za podmínky, že „Velký inkvizitor“ zvládá řídící misi (v podobě představené F.M.Dostojevským), kterou na sebe vzal;

• a „režim Velkého kombinátora“ negarantuje nikomu nic – ani prostým lidem (ti nyní v Rusku přežívají krizi, vytvořenou „režimem Velkého kombinátora“ USA, které se ucházejí o roli „celosvětového kombinátora“), ani samotným „Velkým kombinátorům“ (na internetu lze najít zprávy a bankrotech bývalých milionářů, sebevraždách a zatčení), ani jejich politickým agentům (typu zavražděných za přívrženost „Velkému kombinátoru“ V.Listjeva, G.Starovojtové a A.Politkovské, kvůli čemuž jejich smrt nevyzývá soucit u většiny obyvatel, která by s radostí pohřbila i mnohé další jim podobné, čí jména jsou dobře známa, a proto my je uvádět nebudeme).

Ale jak už bylo poznamenáno, „režim čekistů“ není „režimem Velkého inkvizitora“, a to se projevuje v tom, že:

• ústava z roku 1993 – ústava „režimu Velkého inkvizitora“ – nebyla nahrazena a zákonodárství probíhá v souladu s ní;

• vzdělávací systém v oblasti sociální filozofie, sociologie, politologie, žurnalistiky a „píár“, státní a municipální řízení, ekonomiky a financí je bezalternativně liberální – žádné antiliberální vzhledy se do vzdělávacích standardů liberálně „myslící“ byrokracií nevpouští;

• sdělovací prostředky potlačují svobodu slova a myšlení v Rusku, nepřipouštějí ani komentáře k publikacím, ani publikace, ve kterých se obnažuje životní neadekvátnost liberálních vzhledů a obnažuje se jejich protilidská podstata;

• režim netrestá ty, kdo se vyznamenal v kombinátorství (Čubajs, Jasin, Skrynik, Serdjukov, Vasiljeva a mnozí další jsou toho důkazem).

Výtky na adresu „režimu čekistů“ ze strany patriotů se svádí k tomu, že se nejedná o „režim Velkého inkvizitora“, protože netrestá liberály jako vlastizrádce a zrádce, ačkoliv je za co. A pokud by se režim vydal tou cestou, rating V.V.Putina a jeho stoupenců v tom díle by jen vyrostl. Avšak politika čistky mocenských struktur, včetně struktur sdělovacích prostředků, neprobíhá. A v tom je smysl: za prvé, nevyvolat v davově-“elitární“ společnosti masovou psychózů plošného udavačství o nepřátelích národa, načež vzniklé represe také nabývají charakter na osobní úrovni neřízeného samospádu, ve kterém masově umírají nevinní lidé, a za druhé, nedopustit vznik nové vlny strachu a děsu před represemi, která, pokud vznikne, nevyhnutelně bude panovat nad několika následujícími generacemi, předávaná jim skrz duchovní odkaz. Tj. postliberální „režim čekistů“ skutečně není „režimem Velkého inkvizitora“. Nu a ty, kdo spáchal zločin proti Rusku a zůstal právně nepotrestaným, toho potrestá Život.

Ať se taková definice líbí nebo ne, „režim čekistů“ je něco, nemající precedens v minulosti Ruska: je to proces stanovení režimu zastupitelstva Božího na Zemi všech lidí bez výjimky, ve kterém nebudou mít místo ani „inkvizitoři“, ani „kombinátoři“, protože oni všichni jsou tyrany.

Ale „režim čekistů“ není ani „režimem Velkého kombinátora“, protože:

• na svobodu kombinátorství režim ukládá ohraničení, vycházeje ze svého chápání adekvátnosti, konaje právem síly, jak i přísluší „režimu Velkého inkvizitora“;

• Západ má znova nevyčerpatelnou zásobu výtek k Rusku, vytýkaje jeho vedení ústup z obecně přijatých norem liberalizmu, tj. „režim čekistů“ provádí nějakou globální politiku, aniž vysvětluje její podstatu (na rozdíl od SSSR, zvláště stalinského SSSR);

• nejenže neprovádí, ale ani nepodporuje politiku „destalinizace“ tak, jak by chtěli liberálové a připouští činnost neostalinistů a dalších neliberálů, přičemž ideovým liberálům navrhuje ne zakazovat šíření tvorby jejich protivníků, a ideově porazit ty, kdo s nimi nesouhlasí, aby tak liberálové přesvědčili všechny o své pravdě. A to je sofistikovaný výsměch liberálům, protože liberálové nejsou připraveni k otevřené diskusi kvůli přívrženectví „dábelské logice“⁴ „velkého kombinátorství“.
  Proto vyvstává otázka: A co dělá „režim čekistů“, pokud mu jsou jakoby vlastní jak rysy antiliberálního „režimu Velkého inkvizitora“, tak rysy liberálního „režimu Velkého kombinátora“?

Odpověď je prostá:

• Do vnějšího světa vysílá stále obnovovanou záhadu „Kdo je pan Putin?“, na níž v liberální mentalitě neexistuje životu adekvátní odpověď⁵.

• Ve vnitřní politice zaujal pozici „rozhodčího“, tj. toho kdo řídí konflikt „velkých kombinátorů“ (liberálů) a „velkých inkvizitorů“ („elitářů“ - patriotů, zastánců silné role státu) a tím samým „režim čekistů“ objektivně pracuje na to, aby se Rusko nakonec osvobodilo od nadvlády „režimu Velkého inkvizitora“ nad psychodynamikou jeho společnosti a koncepcí společensko-státních vztahů, a neocitlo by se pod nadvládou globálního „režimu Velkého kombinátora“ USA.

Oba dva druhý té činnosti jsou užitečné, protože činnost-nečinnost režimu rodí okolnosti, které samy nutí lidi přemýšlet na tím, jak žije lidstvo a jak žije Rusko? V důsledku čeho žijí tak jak žijí a ne jinak? Co a jak je třeba dělat pro to, aby žít lépe?

A v této činnosti – v přemýšlení – žádný státní aparát (ani defektní, ani vrcholně profesionální) není schopen zaměnit z větší části nehlasně probíhající myšlenkový proces všech a každého. Ale právě dosažení lidmi určité úrovně chápání světa, to je to, co je Rusku dnes třeba pro další rozvoj. A „režim Velkého inkvizitora“ i „režim Velkého kombinátora“ jsou totožné v tom, že vytvářejí podmínky, bránící řešení toho společenského úkolu. Proto pokud se Rusko zabývá tím přemýšlením, a čím více lidí se zapojuje do toho procesu, Bůh nám vždy pomáhá.

Ti, kdo nechce přemýšlet a osobně se rozvíjet, stává se buďto „trávou na poli boje“, nebo bojovníky v řadách na smrt se bijících přívrženců „režimu Velkého kombinátora“ a „režimu Velkého inkvizitora“. Takže i oni se zabývají obecně prospěšnou činností vzájemného potlačení.

A degradace postsovětské státnosti vytváří předpoklady k tomu, aby přeměna Ruska a jeho státnosti proběhla bez otřesů a katastrof, protože finálně zdegradovaná, zesláblá postsovětská tupo-byrokratická moc nemůže vyprovokovat revoluci a rozpoutat občanskou válku v Rusku.

2.4. Rusko a globální „antiamerikanizmus“

«Wikipedie» dává následující definici:

«Antiamerikanizmus — negativní vztah k politice, kultuře a obyvatelstvu Spojených států amerických. Poprvé byl termín antiamerikanizmus použit v roce 1948 ve Francii, od té doby byly různé aspekty domácí a zahraničněpolitické činnosti USA, a také kultury USA často terčem fundamentální kritiky. Avšak protože se tak dělo v různých kontextech a kritika byla pronášena vycházeje z širokého spektra politických a religiozních pohledů, nelze mluvit o jediném antiamerickém proudu či jediné ideologii.

V řadě případů se antiamerikanizmus projevuje především v negativním vztahu k vnější a často i vnitřní politice USA, a ne k samotnému americkému národu nebo jeho kultuře(…)

Ve vystoupení ředitele americké Národní rady o rozvědce (National Intelligence Council) Thomase Fingara „Globální trendy 2025“ (2008) se poznamenává, že nespokojenost s politikou USA ve světě je natolik velká, že libovolná americká idea ohledně mezinárodní agendy je diskreditována dopředu – už jen tím, že je americká. (…)»

Pokud pohledat na internetu články na téma „antiamerikanizmus“, ve většině případů se v nich „antiamerikanizmus“ kritizuje jako druh ničím nepodložené xenofobie, nebo se tak či onak dává pochopit, že v „antiamerikanizmu“ se projevuje závist lenivců k USA, které jsou úspěšné díky podnikavosti a pracovistosti svých obyvatel.

Nicméně, státy různých regionů planety, setkávaje se s nemožností realizovat ve spolupráci s USA a jimi podřízenými kryptokoloniemi zájmy vlastního společensko-ekonomického rozvoje, vyřešit zděděné sociokulturní, ekonomické a ekologické problémy, zjišťují, že politika USA je licoměrná a lživá; že pomoc ve vyřešení místních sociokulturních, ekonomických a ekologických problémů ze strany USA neexistuje, nebo se ztrácí na pozadí mnohem větší škody, způsobované ze strany USA, a státy v důsledku takové spolupráce se stávají kryptokoloniemi USA. Toto i je podstata západního modelu globalizace.

Společnosti, ve kterých nespokojenost se západní globalizací je dostatečně vlivný politický faktor, aby ho brala na vědomí jejich vládnoucí „elita“, to jsou naši potenciální spojenci. Stav globální civilizace se změnil od té doby, kdy car Alexandr III. naprosto správně tvrdil: „Na celém světě máme jen dva věrné spojence – naši armádu a flotilu. Všichni ostatní se při první příležitosti obrátí proti nám.“ Pro realizaci toho potenciálů je třeba vyplnit to, o čem A.S.Chomjakov psal už v roce 1839 v básni „Rusku“⁶:

Protože USA svou licoměrností, lží a politikou vykořisťování „dostanou“ na planetě postupně všechny, to státy-oběti se začínají seskupovat do bloků (ve smyslu určení bloku v práci VP SSSR „Mrtvá voda“). V procesu vytváření bloků takového druhu, zahrnujících v sobě státy různých kontinentů, je společným startovním ideovým kapitálem více či méně zjevně vyjádřený „antiamerikanizmus“, vyvolaný ve všech společnosti konkrétně právě politikou USA. Tento „antiamerikanizmus“ je z větší části emocionální, tj. Je to jednoduše odmítání politiky USA bez šířky a detailnosti jejího osmyslení a vypracování alternativní koncepce globální politiky.

To odmítnutí globalizace západního typu řadou zemí se projevilo ve vytvoření Eurasijského ekonomického svazu, Šanghajské organizace spolupráce, BRICS, Celní unie atd. Řada dalších států projevují zájem o činnosti těch organizací nyní, a v budoucnu budou připraveny připojit se za podmínky, že ty organizace dokáží svou efektivitu v praxi, změnnou kvality života svého obyvatelstva směrem k lepšímu a úspěšně řešíc regionální a globální ekologické problémy. To se týká také států nynější Evroské unie, protože obyvatelsvo těch zemí není nadšeno z vlivu finančně-kreditní krize r.2008 a dalších let na kvalitu života.

Otázka EU se v tomto kontextu potřebuje vysvětlení.

EU vznikla jako projev specificky evropského “antiamerikanizmu“. Ta specifika nespočívá v tom, uvést do života systémotvorné principy alternativní americkým systémotvorným principům sociální organizace a řízení, ale v přivázání sjednocené Evropy ke statusu lídra v regionální civilizaci Západu (což znamená připravit o ten status USA), a tomu úměrně v ambicích na vůdcovství v civilizačním rozvoji lidstva. Ty výhrady se ukázaly nerealizovými proto, že politici Evropské unie, pracující na základě obecně přiznané „economics“ (ekonomické teorie) a obecně přiznaných západní tradic nebyli schopní vybudovat nadstátní finanční systém na základě euro na principech, zabezpečujících lepší ukazatele funkčnosti makroekonomického systému sjednocené Evropy, než transregionální makroekonomický systém založený na dolaru. Pokud jsou principy oběhu dolaru a euro v principu identické, pak EU nemá šanci na úspěch do té doby, dokud dolarový systém nebude zrušen, a samotná EU není schopna dolarový systém položit, ale euro se jeví překážkou pro dolar.

Avšak v perspektivě se startovní antiamerikanizmus zemí, účastnícících se vytváření bloků musí projevit v blokové koncepci globalizace, alternativní biblickému projektu zotročení lidstva, protože nihilizmus (včetně ve verzi antiamerikanizmu) nemůže být tvůrčím faktorem: pro tvoření je nutné znát ne „co nechceš“ (v daném případě – skuteční i potenciální členové BRICS, EAES, ŠOS nechtějí žít pod diktátem USA a jejich pánů), ale „co konkrétně chceš a jak to přání uskutečnit v životě“. Pokud státy blokových uskupení nezvolí alternativní koncepci globalizace blokového charakteru a nebudou ji uvádět do života, bloková uskupení zkrachují, protože všechny jejich společnosti jsou nakaženy konglomerátním buržoazním liberalizmem a ten zaplní prázdnotu v prostoru idejí organizace života společnosti. Avšak alternativa existuje a prošlapává si cestu v životě: viz Závěr.

Závěr: hlavně pro ty, kdo jsou líní číst více než 2 strany textu

Je třeba ne hledat skrytý smysl v „šarádách od Rothschildů“ nebo kohokoliv dalšího, ale studovat reálný život. Pak se vyjasní, že oběh dolaru je řízený proces, v důsledku čehož vám o jeho budoucím krachu dopředu neřeknou. Ale vy sami můžete položit dolar, zapojením se do vytváření a šíření alternativního systému.

Rusko je Rusko, a ne Evropa, ne „Západ“, ne „Východ“ a ne „Jih“. „Ukrajina je Evropa“ = nebude Ukrajiny. Ukrajina je část mnohonárodnostního Ruského světa, ale Ukrajina to musí pochopit sama.

Postsovětská státnost Ruska je protinárodní, protože byla vytvořena na pokyn kurátorů Západu pro řešení úkolu zničení Ruska a derusifikace zbylého obyvatelstva. Milostí Boží ta státnost progresivně a nezvratně degraduje, čímž otevírá možnost osobnostního rozvoje mnoha lidí a proměny společnosti Ruska a lidstva jako celku. Spoléhání Obamy a jeho pánů na to, že v důsledku progresivní degradace postsovětské státnosti Ruska Rusko zmizí z mapy světa a proběhne derusifikace planety, načež bude triumfovat „Pax Americana“ nejsou adekvátní, protože pramení z nevědomosti a slabomyslnosti, jsou v rozporu s objektivní realitou.

EAES, ŠOS, BRICS vznikly na základě „antiamerikanizmu“, budou se rozvíjet a nabírat další státy-účastníky, realizujíc principy interakce států, národů, lidí, více odpovídající, nežli ty, vnucované Západem a USA (standardy všeobecné prodejnosti a modlářství, ležící v základech různorodého věčného fašizmu⁷ Západu). Z této příčiny globální „reich“ ve formě „Pax Americana“ nebude. Proběhne zavedení globální mnohonárodnostní civilizace lidskosti.

Degradace Západu je podmíněna tou okolností, že biblický projekt globalizace popírá objektivní zákonitosti, kterým je podřízen život lidí, kulturně svébytných společností a globální civilizace celkově (Boží předurčení bytí tohoto světa a lidstva v něm), v důsledku čehož nevratně vede všechny přívržence toho projektu ve všech jeho formách k samolikvidaci jejich kultur a biomas, nesoucích dané kultury.

Svébytný rozvoj Ruska, EAES, ŠOS, BRICS předpokládá zkonstruování systému společenského samořízení a státního řízení v každém ze států-účastníků v souladu s objektivními zákonitostmi, kterým je podřízen život lidí, kulturně svébytných společností a lidstva celkově. Ty zákonitosti je možné si představit jako souhrn šesti skupin:

1. Lidstvo je část biosféry, a existují objektivní zákonitosti, regulující vzájemné působení biosféry a Kosmu a vzájemné působení biologických druhů navzájem v rámci biosféry.

2. Lidstvo je specifickým biologickým druhem a existují specifické biologické (fyziologické a psychologické) druhové zákonitosti, regulující jeho život.

3. Existují mravně-etické noosférické a religiozní zákonitosti, regulující vzájemné vztahy majitelů rozumu a vůle.

4. Kultura je variativní, a existují sociokulturní zákonitosti, jejichž následování garantuje stabilitu společnosti v následnosti pokolení, a jejichž narušení je schopno přivést k jejímu zmizení v průběhu několika pokolení.

5. Historicky zformovaná kultura všech společností současné globální civilizace je taková, že jsme nuceni chránit se před přírodním prostředím technosférou. Technosféra je produkována a rozvíjena během hospodářské a finanční činnosti, a existují ekonomické zákonitosti, podmiňující jak rozvoj ekonomiky, tak i její degradaci a krach. Této problematice je věnována tato práce.

6. To vše dohromady může vést ke konfliktům zájmů a konfliktům různých druhů činnosti, jejichž vyřešení je nutné řídit. A existují objektivní zákonitosti řízení. Ty jsou osvětleny v materiálu „Dostatečně všeobecná teorie řízení“.

Tyto zákonitosti jsou poznatelné a jejich poznání a dobromyslná opora řízení na ně ve všech sférách života společnosti, je schopná zajistit identitu řídících rozhodnutí různých států ohledně jedněch a těchtýž otázek při plnotě suverenity každého z nich. Na to poukazoval i Chomjakov v citované básni „Rusku“ už v roce 1839.

Rusko jako první vstoupilo na cestu vybudování takového systému společenského samořízení a státního řízení, v důsledku čehož se objektivně stalo a více než 20 let je lídrem civilizačního rozvoje lidstva, ale přebývaje na té cestě, nemůže stát se a být diktátorem: ani světovým, ani ve vztahu ke spolkům typu SNS, EAES, ŠOS, BRICS. To by bylo narušením řady zákonitostí z oblasti uvedených skupin a vleklo by to za sebou pro Rusko problémy a škodu, analogicky tomu, jak se to děje na Západě: biologická degradace obyvatel, neřešitelné problémy „multikulturalizmu“, zostření ekologické krize bez jakýchkoliv perspektiv jejího vyřešení atd.

Pokud je Závěr nepochopitelný, pak je třeba najít čas na poznávání Života, zabývat se sebevzděláváním, začít číst „tlusté knihy“, naučit se myslet, začít myslet a zavádět správně vymyšlené do Života...

Vnitřní prediktor SSSR
1 — 8 února 2015