Sinajský "pochod"

24.3.2013

Analytická poznámka

Sinajský "pochod"

Sinajský pochod.doc (137 kB)
Sinajský pochod.odt (53,6 kB)
Sinajský pochod.epub (81,3 kB)
Sinajský pochod.pdf (204413)

O misi národů ve světové historii

“Nězavisimaja gazeta” z 12.02.97 publikovala stať Marka Race "Politika formování otevřené společnosti" s podtitulkem "Pokusy vymyslet a realizovat misi národa ve světové historii nekončí dobře."

Ačkoliv stať M. Race je prázdné bludosloví, je třeba souhlasit s tvrzením: Pokusy vymyslet a realizovat misi národa ve světové historii nekončí dobře.

Pro mnoho současných "marků", s ohledem na jejich kulturně podmíněný původ, nejsou Evangelium i chronologicky pozdější Korán kánonem. Avšak ve spojení s poučením M.Race ohledně výmyslů a pokusů realizovat "misi národa ve světové historii", je záhodno připomenout novozákonní verš o smítku v cizím oku při neschopnosti rozpoznat trám ve vlastním.

Pro pochopení podobenství o trámu ve vlastním oku ve spojení s "vymyšlenou misí národa ve světové historii" se obrátíme ke Koránu. Korán je svého druhu zrcadlem smyslu biblických a talmudických zamlčení a bludosloví: "Ti, kterým bylo dáno nésti Tóru, a oni ji potom nenesli, jsou podobni oslu, jenž naložen je knihami. Jak hnusná je podoba lidí, kteří za lež prohlašují znamení Boží! Ale Bůh nepovede cestou správnou lid nespravedlivý. !" — Korán, 62:5.

Z toho je možné pochopit, že mise národů ve světové historii přeci jen objektivně existují. A Korán ukazuje konkrétně na to, že v hluboké minulosti soukmenovci mnohých nyní aktivních v politice, publicistice i obchodě "marků" odmítli vyplnění jim nabídnuté Seshora osvětové mise ve vztahu k ostatním národům Země.

Pouští pěšky 42 let! Proč?

Je známo, že do Sinajské pouště odešli z Egypta starověcí Židé pod vedením Mojžíše. V tom je Bible a Korán zajedno. Sinajský poloostrov je relativně malý a i pomalá karavana ho je schopná přejet za 2-3 týdny. To přivádí k otázkám:

• Co ve skutečnosti v Sinajské poušti probíhalo 40 let?

• Kdo do ní vešel a kdo z ní vyšel?

• Jak se stalo, že ti, kterým "bylo dáno nésti Tóru" s cílem osvícení všech bez výjimky národů, se po odchodu z pouště pustili do vyhlazování obyvatel dožidovské Palestiny, a když se usídlili v Palestině, sami klesli k ještě horšímu modlářství a mnohoboží (Jeremiáš 7:31, Ezechiel 16:20), než jimi vyhlazené původní obyvatelstvo?

Vykladači-tradicionalisté opakují tvrzení o tom, že Mojžíš vodil své svěřence 40 let po poušti v kruhu údajně proto, aby přirozeným způsobem vymřeli všichni ti, čí psychika byla od dětství poškozena a potlačena egyptským otroctvím; a aby v poušti vyrostlo pokolení neznající otroctví, skutečně svobodní lidé. Může to být tak? - zamyslete se sami. Ale nezapomeňte, že Mojžíš se z pouště živý nedostal! Kde je jeho mohyla není známo (Deuteronomium 34:6). Odešel na onen svět dříve, než do Palestiny z pouště vtrhli starověcí židovští kočovníci a bez milosti zabíjeli všechny a ničili vše, co jim stálo v cestě. Takže mínění Mojžíše o příčinách 40 leté "tůry" zůstalo neznámé.

Ale z Bible je jasné, že ti, kdo vyšli z pouště "osvobozeni" od psychického komplexu otroka, byli zároveň někým nějakým způsobem osvobozeni od osvětové mise přinesení druhým národům Tóry - tím věděním, které získali skrz Zjevení Mojžíši. Všechny biblické texty, popisující činy "osvobozených", hovoří o tom, že v poušti vyrostlo ne pokolení šiřitelů osvěty, nesoucích Pravdu a Svobodu všem utlačovaným ve všech zemích, ale pokolení rasistů-otrokářů, kteří z pouště vynesli ve světové historii ojedinělou doktrínu bezohledného zotročení ostatních a nemilosrdného zničení těch, kdo nesouhlasí, nicméně realizovanou už ne na základě obnažené myšlenky sobeckosti, ale údajně posvěcenou od Boha, s odkazy na zjevení dané Seshora Mojžíši. Od té doby je ta historicky unikátní doktrína rasového otrokářství cíleně rozprostraňována na všechy země světa.

Tento fakt zjevné záměny mise ve světové historii vede k otázce: Může být otrokář svobodným, nebo je on sám dvojnásobný nevolník, protože závisí nejen na svých pánech (autorech podstrčené mise), ale i na otrocích, označených pro něj pánem k využívaní?

Jak může být otrokář ve své podstatě nevolníkem svých otroků, je zřetelně ukázáno ve vztazích otroka Ezopa a otrokáře-filozofa Xanthose. Otázka směrem, že i otrokář může mít pána, ve vztahu ke kterému je on ještě zotročenější, než jeho vlastní otroci, nějak vypadl ze zorného pole historiků a literátů (a to nutí k zamyšlení).

Kdo trvá na tom, že podstata vyvolenosti Židů a světové tyranie židovstva spočívá v předuřčení Seshora, nechť popřemýšlí: nerouhá-li se on, když ukládá na Boha ohavnost zavedení na Zemi globální otrokářské civilizace?

Otrokáři mravnost netřeba

Jaký by byl pro Vyšší záměr smysl v tom, měnit jedny otrokáře, uchazeče o panování nad světem (starověký Egypt, Řím a další) na nové uchazeče, kteří byli předtím jejich otroci? Předchozí otrokáři usilovali o nadvládu a obecně takové globální misi vyhovovali. Bylo-li pro její efektivnější realizaci skutečně třeba je osvobodit od recidiv lidskosti a mravnosti a projevů lidské dobroty k protivníkům, ve kterých mohli spatřit lidi stejné důstojnosti nebo je v nějakých aspektech převyšující?

Takové recidivy mravnosti a dobroty jsou velkou vnitřní překážkou pro hordu darmojedů, která jde za vůdci, kteří usilují o zavedení totální globální tyranie. Právě recidivy lidskosti vedly v minulosti k tomu, že historicky známé vojenské expanze s cílem nastolení světové nadvlády končily pokud ne během života jednoho pokolení, to 2-3, dokonce pokud dosažené vojenské úspěchy byly nesporné. Proto politik, vida průběh procesů během několika generací, a usilující o nadvládu na světem, přichází k nutnosti "osvobodit" své vojáky v následnosti pokolení od mravních kvalit. Tím se zabýval i A. Hitler. Ale on nebyl zakladatelem konstruování psychologie lidí k dopředu určeným cílům.

Kteří neznají, co je dobro a zlo

Cílem této práce není jasnovidná rekonstrukce ve vší úplnosti reálných událostí, které byly základem biblické legendy, ne proroctví o minulosti, jak se ona skutečně odehrála, ale prozkoumání možného průběhu procesů na základě všem dostupných biblických textů. Není to zavedení nového kánonu ve výkladu Bible, ale výzva zamyslet se nad smyslem a původem v euroatlantické civilizaci panující víry v globální religiozní a historický mýtus, nahrazující jak víru Bohu, tak zdravý smysl.

Obrátíme pozornost na biblické informace, významné v analýze porození ne lidské, ale protilidské mravnosti, světonázoru, obrazů myšlení a chování. Je třeba pochopit, jak vznikla historicky unikátní mravnost a vidění světa židovstva, protože jen na jejich základě se také mohla více než tři tisíce let stabilně realizovat vymyšlená a jim vnucená mise ve světové historii k zotročení všech, která přivedla planetu do stavu globální biosféricko-ekologické a sociální krize. V krizích globálního měřítka se projevuje nepřirozenost vidění světa, mravnosti a světonázoru židovstva, majícího nadvládu ve sféře řízení západní regionální civilizace, v jejímž základu leží Bible. Je to tak, protože všechny výše uvedené krize jsou porozeny Západním způsobem života.

Jak probíhaly události po exodu Židů z Egypta může většina lidí soudit jen podle jejich popisu v Bibli. Čemu v ní věřit, o čem pochybovat, jak rekonstruovat skutečný chod událostí - každý rozhoduje sám podle svého mravně podmíněného uvážení.

Na první straně Bible ve vydání Moskevské patriarchie je hned možné najít přímou stopu na cenzuru starých textů, ke které došlo v hluboké minulosti. Na první straně knihy Genesis v poznámce čteme: "Slova v hranatých závorkách pochází z řeckého překladu 70-ti mudrců (Septuaginty, p.p.) (3. století př.n.l.)..." To znamená, v minulosti byly odstraněny z biblického kánonu, protože se někomu nehodily, ale byly vráceny v 19. století při přípravě synodálního překladu Bible do ruského jazyka.

V knize Numeri, kap. 14, nacházíme příklad utajování skutků dávno minulých. Dále rozebíraný fragment (v obou jeho verzích) je velmi významný pro chápání otázky jak mise národů ve světové historii, objektivně jim predurčených Seshora, tak o vymyšlené sobecké otsebjatině ("Ot sebja" = od sebe. Jeden z výkladů: vlastní, ničím neopodstatněný a nepodložený názor nebo akce, p.p.). Právě v knize Numeri, kap. 14 se informuje o tom jak začalo 40ti leté putování po poušti. Začal druhý rok pobytu Mojžíše a jeho svěřenců vně Egypta. Mojžíš už získal při Zjevení věroučení a organizoval život Židů v souladu s ním. Tedy, v podstatě všechny hlavní religiozní události už proběhly. Mnohaleté chození po Sinajském polooostrovu se v tom okamžiku nepředpokládalo. Byli posláni rozvědčíci do Palestiny, po jejichž návratu se plánovalo začít přesídlení v tu zemi, osídlenou v té době Kanaánci a Amalechity. Bylo-li by to přesídlení vojenské nebo mírové těžko soudit, protože po návratu rozvědčíků mezi svěřenci Mojžíše vypukla vzpoura. Nepřející si odejít do Palestiny odmítli autoritu Mojžíše a jeho stoupenců a vyzývali lid ubít je kameny (Numeri 14:10). O následujícím informuje Bible takto:

"²⁰I pravil Hospodin [Mojžíši]: odpouštím podle slova tvého. ²¹Avšak: jako že jsem živ [a vždy žije jméno Moje] a jako že je naplněna celá země velebností Hospodinovu: ²²pravím, že nikdo z mužů, kteří viděli velebnost mou a znamení má, která jsem vykonal v Egyptě a na poušti, a přece mne pokoušeli již desetkrát a neposlouchali hlasu mého, ²³neuvidí zemi, kterou jsem přislíbil otcům jejich; [jen jejich dětem, které jsou zde se mnou, které neznají, co je dobro a co zlo, všem maloletním, ničeho nemyslícím, jim dám zemi,] a nikdo z těch, kteří mne popouzejí, neuzří ji."

Text v hranatých závorkách byl obnoven podle překladu Septuaginty - verze událostí podle pánů tehdejších kánona Starého zákona (3. století př.n.l.). Srovnejte smysl verše 23 před a po obnovení odstraněných částí.

Odstraněné části informují, že z pouště vyjdou jen ti, kteří v okamžiku popisovaných událostí neznají, co je dobro a co zlo, a nic si v životě nemyslí; a také ti, komu je teprve dáno narodit se v průběhu nadcházejícího období vymírání dospělých, majících vlastní představy o tom, co je dobro a co zlo a vidících v životě smysl, podmíněný jejich skutečnou mravností. Tj. předpokládá se budoucí výchova současných dětí a těch, kdo se teprve narodí, tak, aby se jim kultura a mnohé životní návyky jejich rodičů staly cizími. Pokud je kultura rodičů objektivně zvrácená, pak její odmítnutí v následujících pokoleních může porodit jak jiným způsobem zvrácenou kulturu, tak i mravní (spravedlivou) kulturu

Epoše otrokářství odpovídá typ celospolečenské mravnosti, kdy odpovídající společenské vrstvy v různých národních kulturách nesou z pokolení na pokolení shodné mravní kvality a etiku: "otroci" - všude otroci; "patríciové" - všude "partajníci" (tj. množstevně malá a mocná část společnosti) atp.

Z porovnání obou variant verše 14:23 knihy Numeri je možné udělat závěr, že cenzoři biblického kánonu, z důvodů jim známých, nechtěli přitahovat pozornost čitatele k problematice vzniku mravnosti a kultury vnímání světa, odlišných od obecně lidských, u účastníků 40ti leté "tůry":

• Pokud probíhalo 40 let zavádění správné mravnosti a kultury, odpovídající misi "nésti Tóru" pro osvícení všech ostatních národů, pak úsilí cenzorů skrýt unikátní pedagogickou zkušenost vyzývá údiv.

• Pokud byla jedna zvrácená mravnost během 40ti let nahrazována v nových pokoleních jinou, ještě zvrácenější mravností a udržující si tu zvrácenost v následnosti pokolení kulturou, pak úsilí cenzorů zakalit od začátku vodu je objasnitelné. ČTYŘICETILETÁ "tůra" následovala právě za touto epizodou, bodem zvratu v osudu starověkých Židů.

"Před" a "po". Okamžik pravdy

Pokud se podívat na události, které proběhly DO a PO epizodě (Numeri, kap. 14 v nynější revizi), pak uvidíme následující:

Důležité události DO epizody:

• Mojžíš získal během Zjevení věroučení a založil základy organizace života Židů: deset zápovědí, bez dodatků o jejich adresaci výhradně Židům, uvedených v kap. 20 kn. Exodus.

• Mezi zápověďmi i zákaz tvořit "bohy" (Exodus 20:23)

• Mana nebeská se objevuje v kap. 16 kn. Exodus, a neříká se o její špatné kvalitě (o tom dále)

• Mojžíši jsou předány tabulky Svědectví (Exodus, 31:18)

Dále následuje epizoda s klaněním zlatému teleti, navzdory zákazu modlářství (Exodus, kap. 32). PO této epizodě jsou originální tabulky od Boha zničeny údajně samotným Mojžíšem v hněvu, Mojžíš se podruhé vzdaluje svému lidu, a když se vrátí, přináší exemplář tabulek vlastnoručně vytvořený. Epizoda se zničením původních tabulek, získaných Mojžíšem bezprostředně od Boha, je velmi podivná.

Ale PO epizodě, popsané v knize Numeri, kap. 14, řetěz "podivností", které zjevně nebo skrytě odmítají základy toho, co učil Mojžíš DO epizody, narůstá:

• Numeri, kap. 21, říká o další nespokojenosti mezi kočujícími: "⁵A lid mluvil proti Bohu a proti Mojžíšovi: Proč jste nás vyvedli z Egypta, abychom zemřeli na poušti? Neboť není tu chleba ani vody, a hnusí se nám toto lehké bídné jídlo." To je zvláštní, protože dříve stížnosti na manu nebeskou nebyly, a její chuť byla prvotřídní: "..ona byla jako koriandrové semínko, bílá, chutí jako koláč s medem." (Exodus 16:31). Z jakých příčin se mana stala už ne nebeskou, ale pozemskou náhražkou? Tehdy se stížnosti na kvalitu stávají plně pochopitelné.

• Za reptání následuje trest: útok hadů, kteří uštkávají mnoho lidí a ti umírají. Záchrana před hady je známá z obrazu "Měděný Had". Je vyjádřena jako klanění se vyrobené modle - hadu odlitému z mědi, navzdory zákazu výrobu model. To jest, záchrana před hady se realizuje ne po modlitbě Mojžíše, jak by to bylo přirozené pro monoteizmus, ale prostředky magie, fixující psychiku mnoha lidí skrz měděný umělý idol na hadí egregor.

Kdo pokoušel Evu ve formě hada pokušitele? Zde jsou vykladači Bible jednotní. Nicméně komentáře o podstatě pouštních hadů a měděného hada vykladači-tradicionalisté nedávají žádné, a jejich ztotožnění s prvním biblickým hadem je pro ně hereze.

• A zvláštní otázka: z jakých důvodů kánon Starého zákona, vedle přímých poukázání na to, že skutečný Bůh nepotřebuje oběti, stejně obsahuje pečlivě rozpracovaný rituál obětování, jež později proměnil Jeruzalémský chrám v jatka? Co je to? Dáno Seshora? Nebo otsebjatina deformátorů Zjevení, daného Bohem Mojžíši, kteří do něj zavedli prvotní magii krve?

Mojžíš byl člověk krotký

Je těžké si představit, že prorok rozbil v hněvu tabulky, získané od Boha. Prorok, na rozdíl od svěřenců, kteří málo co chápou, zná jejich význam. A tabulky jsou svatyní, která je má navést na správnou cestu. Numeri 12:3 charakterizuje Mojžíše: "Mojžíš byl nejkrotší ze všech lidí na celé Zemi". To se také velmi špatně dává do souladu s početnými kárnými akce ve vztahu k jeho málo chápajícím soukmenovcům, které mu připisuje tradiční redakce Bible. Slova Bible o Mojžíši jako o krotkém člověku souhlasí s Koránem, které nevznáší proti Mojžíšovi nijaká obvinění, ale proti Židům ano: "Ti, kterým bylo dáno nésti Tóru, a oni ji nenesli, jsou podobní oslu naloženému knihami." To znamená Mojžíš se neúčastnil záměny mise "nést Tóru" pro osvícení všech národů. To udělali jiní. O epizodě v kap. 14 knihy Numeri informuje i Korán v súře 5:

O Mojžíšovi se v Koránu mluví výhradně kladně a s respektem. Ale informuje se, že Mojžíš byl cílem nevole ze strany lidí, jimž se jeho činnost nelíbila, a také byl dvakrát cílem pokusů o jeho život (v Egyptě). Konkrétně: "Nebuďte podobni těm, kdož uráželi Mojžíše! Bůh jej pak zprostil odpovědnosti za to, co hovořili; a byl u Boha ve vážnosti." - Korán 33:69.

Jozef a stopy jeho potomků

Vzniká dojem, že do epizody v kap. 14 Numeri připravovali dávné Židy k jedné misi, a když byla příprava Židů v zásadě hotová, ale Židé odmítli přistoupit k jejímu naplnění, proběhl zásah zvnějšku, v jehož důsledku Židé vyšli ze Sinajské pouště takovými, jak o nich vypráví Bible a jak jsou známí z Historie.

Podle textů Bible a Koránu zásahy do svobodného historického rozvoje Židů začalo dlouhou před Mojžíšem. Jozef, který se dostal v sociální hierarchii Egypta ze stavu koupeného nevolníka do úrovně faraonova nejbližšího rádce, byl ženatý na Asenefě - "dceři Potifera, žrece Iliopolského" (Gn 41:50). to znamená, že potomci Jozef patřili už ke klanům hierarchie "žrečestva" Egypta. A jsa Židy, odešli spolu s Mojžíšem do Sinajské pouště, aniž by přestali sloužit kultu egyptského Amona.

Bible informuje o všeobecné lásce k Jozefovi v Egyptě a o jeho přirozené smrti ve věku 110 let (Gn. 50:22-26). Korán informuje o zahynutí Jozefa (súra 40:36 - "A přišel k vám již dříve Josef s jasnými důkazy, a nepřestali jste pochybovat o tom, co vám přinesl. A když zahynul, řekli jste: „Bůh po něm už nevyšle posla žádného.“ A takto Bůh dává zbloudit tomu, kdo přestupníkem je a pochybovačem. "), protože jeho věroučení bylo nepřijatelné pro hierarchii Amona. Informace o zahynutí Jozefa je v Koránu spojeno s objevením se Mojžíše na dvoře Faraona v roli Božího vyslance a pochází od jednoho z členů rodu faraona (súra 40:28), informovaného o reálné pravdě minulosti.

To znamená že v době Mojžíše v Egyptě konflikt mezi Bohem a celou hierarchií žrečestva Egypta, který vznikl v době Jozefa, pokračoval. Jak je možné pochopit z Bible, konflikt vznikl v důsledku rozdílnosti pohledů na podstatu reforem společenských vztahů v Egyptě. Pokud použít současnou terminologii ohledně událostí popisovaných v Genesis, kap. 41 - 47, pak výsledkem první etapy reforem, realizovaných pod vedením Jozefa, v Egyptě vzniklo státní vlastnictví na hlavní prostředky produkce - predvším zemi. Ale z knihy Gn. 47:22 vyplývá, že státní vlastnictví byla po své podstatě klanovým vlastnictvím "žrečestva" Egypta, které si pro sebe zařídilo "komunizmus" (každému podle potřeb) na práci celé společnosti, a všechno ostatní obyvatelstvo Egypta se právně ocitlo v postavení otroků.

Je těžké si představit, že Jozef, který se dostal k vrcholům státní moci z postavení koupeného nevolníka a který viděl nemálo nespravedlivého, měl za cíl vznik klanově-"elitárního" otrokářského státu, rozrůstajícího se do globálních měřítek. Korán, který mnohokrát odsuzuje a odmítá otrokářství, Jozefa ze zavedení otrokářství neobviňuje. Je rozumné předpokládat, že na druhé etapě reforem mělo dojít k transformaci státního vlastnictví, uzurpovaného žrečeskými klany, na všenárodní. Ale hierarchie odmítla přiznat všem ostatním obyvatelům Egypta stejnou důstojnost a přistoupila k odstranění Jozefa, jak o tom informuje Korán. Bible o tom mlčí, protože hierarchie znacharů (do úrovně kterých degradovalo žrečestvo Egypta) měla zájem na to, aby před národem skryla svůj konflikt s Bohem a jeho vyslanci. (Žrečestvo nemůže být v konfliktu s Bohem, protože ono vědomě hledá Boží vůli a řídí se Božím záměrem. Znacharstvo, disponujíce mnohým věděním žrečestva, tvoří otsebjatinu, kterou zaměňuje Boží záměr v předělech dopuštění dovolených mu Seshora)

Institut židovských žen a milenek

V dobách Mojžíše konflikt mezi hierarchií egyptského znacharstva a vyslanci Boha pokračoval. A bylo by chybou myslet si, že židovská periferie egyptského pseudožrečestva, která odešla spolu s Židy, přiznávala Mojžíše v roli legitimního prvohierarchy. Ti znachaři tiše čekali na vhodný moment, aby se Mojžíše zbavili, jako se dříve zbavili Jozefa, aby po jeho smrti zvrátili skrze něho předané věroučení (Zikmund Freud v práci "Člověk Mojžíš a monoteistické náboženství" analyzuje odchod z Egypta a vyslovuje domněnku o vraždě Mojžíše. Vyslovuje domněnku, že reálně existovaly "dva základy náboženství, první byl vytěsněn druhým, nicméně později první opět vystoupil do popředí").

Dav se nebouří sám od sebe. Aby vznikla vzpoura, v davu musí být organizace ponoukávačů. Bible informuje o mnohých vzpourách, ale nemluví o našeptávačích.

S našeptávači je spojeno i vedení v judaizmu rodových linií po matce. Možná, že tehdejší znachaři znali to, co zná současná genetika: intelektuální schopnosti se dědí po ženské linii, geny za ně odpovědné se soustřeďují v ženském chromozomu "X". Kritérium krevní přináležitosti k židovstvu se určuje podle původu matky, ne otce. Je podmíněno krevním příbuzenstvem určité části Židů s staroegyptskými hierarchiemi znacharů, které v minulosti dělaly veškerou geopolitiku v Evropě a Západní asii. Toto udržení matriarchátu zakrývalo cizím možnost dostat se "do kuchyně" globální politiky těch let. Ale ve společnostech, kam Židé přicházeli, panoval patriarchát. Z tohoto důvodu v případě svazku židovky a nežida byli jejich potomci přijímáni domácí společností jako vlastní krev, a ne cizí-Židé, a měli možnost dosahovat libovolných významných postů obecně bez omezení ze stran společnosti s psychologií patriarchátu.

V hranaté závorky obnovených výňatku podle Septuaginty se dostala i celá část textu ve 2. a 3. kapitole knihy Králů. Její odstranění dovolilo nepřitahovat pozornost k faktu krevních svazků mezi dynastií egyptských faraonů (také patřících k systému staroegyptského žrečestva-znacharstva) a jeruzalémskou dynastií králů, počínaje Šalamounem. V důsledku té spřízněnosti by potomci Šalamouna a egyptské princezny (pokud nějací byli) také krevně patřili k "žrečeským" klanům egyptských znacharů.

Od dávných dob bylo jedním z nejefektivnějších prostředků vlivu na státní politiku, realizovanou mužem, dát mu ženu, na které se stane sexuálně a emocionálně závislý. Politiku mnohých států mnohá staletí deformoval institut židovských žen a milenek, které speciálně připravovali pro roli oblíbenkyň, schopných vykazovat vliv na činnost státníků a veřejných činitelů ve směru nutném pro pány židovstva. Biblická Ester - hrdost židovských žen - je jedním z mnohých příkladů. Není vyloučeno, že na egyptskou princeznu, rozenou v klanu znacharů Amona, byla vložena podobná mise vlivu, ale ve vztahu k tehdejšímu židovskému státu. Z toho důvodu jednu zmínku o ní zcenzurovali, aby nepřitáhli pozornost k realizaci politiky skrze "zahraniční" milenky.

Ale i sám starožidovský základ řeckojazyčné Septuaginty se vytvářel pod kontrolou egyptského znacharstva, nemluvě už o tom, že i překlad do řečtiny byl vykonán na ostrově (v izolaci od nežádoucích očí) v novém egyptském hlavním městě Alexandrii pro dohledem velitele knižních archivů egyptských Ptolemáiovců, který po svém postavení nemohl nepatřit k hiearchii tehdejšího "žrečestva" Egypta. (formální stránku vzniku Septuaginty předkládá Jozef Flavius z "První židovské válce", jsa sám knězem). To jest Septuaginta i její hebrejský základ je vyjádřením pohledu na Mojžíšovo Zjevení tehdejšího znacharstva egyptského Amona, které bylo v konfliktu jak s Mojžíšem, tak s Josefem, jejichž věroučení o jediném Bohu, zákaz modlářství a otsebjatinu magie byly pro znacharstvo nepřijatelné, protože podrývaly osnovy otrokářství, výhodného pro hierarchii.

Z analýzy smyslu odstraněných fragmentů je možné pochopit, že dlouhou dobu po odchodu z Egypta a usazení se v Palestině - hlavním tranzitním uzlu tehdejších karavanních a mořských obchodních cest, a hlavně informačních cest ve Středomoří - byl Jeruzalém vnějším představitelem hierarchie znacharů Amona, majících historicky centrum ve staroegyptských Thébách (Heliopolis). Théby, stojící bokem obchodních cest a s nimi spojených informačních toků, se staly obecně nevhodnými pro řízení středomořsko-západoasijské civilizace, na což v chodě svého historického rozvoje reagovala hierarchie egyptského Amona. Právě na základě tehdejší středomořské-západoasijské civilizace vyrostla manažerským úsilím potomků žreců Amona současná euroamerická, biblická civilizace.

Hierarchie znacharstva Amona se rozhodla ovládnout hlavní informační uzel antického světa. Ale pamatujíce si na neúspěchy mnohých válek Egypta s Kanaánem, hierarchie znacharstva Amona poprvé v historii rozpracovala koncepci studené války za světovou nadvládu metodou kulturní spolupráce (agrese), ve které psychologické zpracování i protivníka, i sociální skupiny, využité v roli instrumentu agrese, se pozvedává nad chápání prvních i druhých, a překonává většině pochopitelné vedení válek zbraněmi v obyčejném chápání. Přechod k válce nemateriálními nástroji udělal agresi neviditelnou pro její oběti na mnohá staletí. (To platí i pro studenou válku NATO proti SSSR, jejíž srážky probíhaly a stále probíhají mimo zorné pole chápání většiny.)

Z toho důvodu bylo mnoho významného v organizaci biblické civilizace odstraněno z kánonu Bible. Ale tyto odstraněné části jsou zachovány v oficiálními církvemi a synagogami odmítaných apokrifech, ve starších verzích textů, a také v ústní tradici výkladu kánonu pro zasvěcence vysoké úrovně. To, co bylo nemožné odstranit, cenzoři utopili v rozum uspávajícím mnohosloví biblických textů. Téma analýzy smyslu segmentů vyňatých z Bible ještě v hluboké minulosti, na úsvitu vzniku židovských a křesťanských kultů, není nejoblíbenějším tématem nejen pro hiearachie oficiálních církví, synagog a všemožné okultisty, ale i pro mnohé politiky a politology, kteří se považují za "světské" a svobodné od tlaků biblické tradice na jejich intelekt. Skáčí z něj do stropu, nenacházeje odpověď i mnozí ortodoxní marxisté-materialisté, kteří za 70 let SSSR nebyli s to přehodnotit biblické poselství o starověké historii té civilizace, ve které vznikl marxizmus. To ukazuje na vněleksikální jednotu smyslu Bible i marxizmu a jednotu hierarchií, které je nesou.

Nicméně, nikdo v naší době není svobodný od vlivu historické mise vymyšlené pro Židy ve starověku, kterou ze Sinajské "tůry" vynesli, a kterou jejich potomci a další proselyté nesou po světě místo toho, aby nesli pravou Tóru v té formě, v jaké ji získal a ohlásil Mojžíš. (Nejpočetnější a nejznámější skupinou proselytů jsou Chazaři, kteří se stali v současném židovstvu vedoucí skupinou).

Možná, že v epizodě popsané v kn. Numeri, kap. 14, byl Mojžíš zabit. Nebo se po této epizodě sám vzdal pozice, aby se všichni, okusivší plody lži a otsebjatiny, namísto jimi odmítnuté Pravdy - pro míře svého chápání a svobodné vůli vrátili k Pravdě. Ale, soudě podle dalších událostí, právě po této epizodě začalo jak vnucování židům historické mise vymyšlené znacharstvem Egypta, tak i přidání atributu monoteismu staroegyptské magii kultu Amona.

...

pokračování