Sinajský "pochod" (2)

30.3.2013

-předchozí část-

...

Židé provedli volbu sami

S ohledem na ukázanou cenzuru, Bible, počínaje starověkými revizemi - na základě reálných faktů minulost - předkládá na zakázku zdeformovanou verzi skutečných událostí. Verze odpovídá zájmům následníků těch egyptských otrokářů, kteří kdysi zaměnili jednu misi ve světové historii nabídnutou Seshora starověkému národu, jinou misí, vymyšlenou na základě sobecké otsebjatiny.

Obě mise předpokládají sjednocení znepřáteleného mnohonacionálního lidstva v globální civilizaci, ve které nebudou války, vybudovanou na základě kultury sjednocující všechny národy.

• Mise od Boha předpokládá sjednocení na principu realizace každým z lidí Bohem jemu dané svobodné vůle a nepředpokládá otrokářství ani ve zjevných, ani v skrytých formách. To znamená, jde o sjednocení na základě přiznání rovné lidské důstojnosti všech, kdo se tomu neprotiví. (Lidská důstojnost se neprojevuje v profesi a úrovni kvalifikace: robot si může velmi dobře poradit s výkonem profesních závazků, ale lidskou důstojností nedisponuje).

• Mise od znacharstva také předpokládá sjednocení lidstva, nicméně v rasově-"elitárním" systému globálního otrokářství a hierarchie potlačení svobody vůle; otrokářství - mírné vzhledem k loajálním nevolníkům a nemilosrdné k líným nevolníkům a k nepodřizujícím se lidem svobodné vůle.

Jakkoliv zemřel Mojžíš, Božím záměrem prorok odejít ze života nemohl (nebo být odstraněný) při jakýchkoliv okolnostech dříve, než byl skrze něj předán jeho soupoutníkům a soukmenovcům dostatečný objem informací pro úspěšnou realizaci Bohem lidem nabídnuté mise ve světové historii. Bůh nevnucuje dokonce ani Pravdu navzdory jím dané svobodné vůli. A, získaje skrze Mojžíše Zjevení v prvním roce pobytu v poušti, pod jeho vedením starověcí Židé měli možnost volby správné mise a její realizace bez závislosti na tom, zda s nimi Mojžíš byl nebo odešel ze života. Během povstání, popsaného v kapitole 14 knihy Numeri, Židé sami odmítli pravou misi, čímž na sebe v zamlčení vzali jinou misi, neohlášenou otevřeně a s tou první v rozporu. Došlo z záměně Pravé mise - lživou misí, vymyšlenou egyptským znacharstvem.

Pro každou misi - svá mana nebeská

Důležitou roli v událostech sinajského "pochodu" hraje mana. Původ legendy a maně nebeské se objasňuje takto:

"Ukazuje se, že s tím Bůh neměl co do činění. Legenda o Bohu, darujícím "manu nebeskou", má plně reálný základ. I dnes v Malé asii roste lišejník lekanora jedlá. Když lekanora dozrává, obrůstá malými kuličkami - "manovými kuličkami" - a rozsypává se po zemi. V hladové roky je lidé sbírají, melou a pečou z nich chléb.

Vítr často přenáší zrna lekanory na velké vzdálenosti. Ale hlavním dopravním prostředkem "many" slouží proudy dešťové vody - smývají ji z velkých prostranství a snášejí do prohlubin a údolí. Proto "mana" velmi připomíná obilí v deštivé měsíce. Ve stejných místech je znám další druh "many nebeské", chutí připomínající med. Tento jedlý produkt dává věčně zelená rostlina Tamarisk. "— V.M.Kandyba "Záhady a tajemství všech dob", Petrohrad, 1997., s.96.

My jsme neviděli ani "lekanoru jedlou", ani "tamarisk", proto nemůžeme mluvit o jejich úrodnosti a vhodnosti pro mnohaletou výživu celého kmene. Pokud jsou vhodné, to znacharstvu to ulehčovalo činnost: nebylo třeba hnát z Egypta karavany s moukou do pouště.

Na stejném místě V.M.Kandyba informuje: "Tisíce hadů délky do půldruhého metru spadly spolu s deštěm na dvě čtvrtě ve městě Memphis 15.1.1877" (s.94), což připomíná událost v Sinajské poušti.

Nechť si každý představí, jak početnou sociální skupinu:

• připraví o možnost kontaktu s jinými kulturami;

• vytvoří podmínky, ve kterých není třeba zabývat se produkcí materiálních statků pro zabezpečení existence;

• na základě izolace a zabezpečení vším potřebným mentoři realizují propagandu určitých myšlenek;

• ty podmínky jsou beze změny drženy v průběhu doby, za kterou vymírá první pokolení, pamatující si začátek experimentu a jemu předcházející pracovní život;

• a u druhého pokolení, které pracovní zkušenost už nemá, ale ještě si zčásti pamatuje vyprávění prvního pokolení o předcházejícím životě, už vyrůstají dospělé děti;

• to už je třetí pokolení, které vyrostlo v umělé kultuře kočovného koncentračního tábora a jeho představitelé neznají nic jiného, kromě toho, čemu je naučili jejich patroni, jejichž propagandu a nic jiného do sebe vpíjeli od samého narození.

To vše plně odpovídá sinajskému "pochodu" v té formě, jak je popsán v Bibli. Pokud manu nebeskou od Boha zaměnila mana pozemská z egyptských chrámů, přepravována do zóny "pochodu" po předem domluvených trasách na předem domluvené místa a distribuována pod hypnózou nebo narkózou; jestli je dokonce mana nebeská výmysl, to za proběhlé tisíce let mnohé pokolení Židů, čítaje Pentateuch, vědomě i nevědomě se ztotožňuje s účastníky v Bibli popsaných událostí. Tak se dostávali do rolí nositelů mise, vymyšlené pro ně cenzory a redaktory Bible. Mana nebeská a všechny události, v té formě, jak jsou popsány v Bibli, se staly objektivní historickou realitou pro psychický svět většiny Židů.

To se týká i mnohých pokolení křesťanské většiny, obklopující židovskou diasporu v Biblické civilizaci; oni vědomě i nevědomě vnímaje Bibli, vcházeli do sociálních rolí, odpovídajících misi vymyšlené pro křesťany. Autory mise pro křesťany jsou titíž majitelé biblického kánonu a kultury v Západní regionální civilizaci. A oni se postarali o to, aby každá mise vzájemně doplňovala tu druhou při realizaci globálních cílů.

Historicky existuje na místo vládců nad biblickým kánonem jediný uchazeč - klanový systém hierarchie staroegyptského žrečestva Amona. Hierarchie, která degradovala do sobeckého znacharstva a ukryla se v koleně Levitů, určeném do role kněžské "elity" mezi ostatními koleny Izraele. A reálná a vymyšlená fakta, vztažená v Bibli k činnosti Jozefa, Mojžíše a Krista, jsou zpracovány znachary "od Amona" podle jimi zkonstruovaného religiozního a historického biblického mýtu, na základě kterého se v průběhu dvou tisíc let (spolu s talmudickým doplněním pro Židy) produkuje z pokolení na pokolení mravnost a psychika lidí podle příslušné vymyšlené mise národů ve světové historii.

Mana zadarmo v průběhu čtyčiceti let a propaganda ideí rasové výjimečnosti v podmínkách celoživotní absence nutnosti pracovat pro udržení se naživu - to je opojení, které zanechá nesmazatelný psychický otisk. Ale vždyť mana byla i první rok, do oné epizody? V čem je rozdíl vlivu many DO a PO dané epizodě v knize Numeri?

Rozdíl je. Každý si ho může prověřit vlastní zkušeností. Každodenní životní starosti, práce, vyčerpá drtivou většinu lidí. Jejich mysli jsou plné životních problémů, při jejichž šumu většina lidí jednoduše není z psychologické stránky schopná osvojovat si nové vědění, přehodnotit minulost, své myšlení a naděje do budoucna. Pokud je tlak životních okolností z člověka sňat, pak mu zůstane volný čas, kdy si může osvojovat nové vědění, přehodnotit své předchozí představy o životě, přehodnotit své plány pro budoucnost.

Odchod do pouště i Dar nebeský (mana) byly tohoto druhu odstraněním tlaku každodenních problémů z psychiku celého kmene. Rok a měsíc (Numeri 1:1), to je doba plně dostačující pro přijetí základů nového vědění o Vesmíru a roli člověka v něm, přehodnocení minulosti a záměrů do budoucnosti. Po vypršení té doby byla Židům nabídnuta cesta z pouště pro realizaci mise rozprostranění Tóry. Ale Židé šli na ruku našeptávačům a nabídku Seshora odmítli.

Teprve po tomto odmítnutí se pro ně život v poušti mění v kočovný koncetrační tábor:

• kompletní izolace od kontaktu s jinými kulturami;

• ohlupující vliv nicnedělání;

• ohlupující vliv propagandy ideí rasové výjimečnosti a nadřazenosti nad druhými národy.

Plémě biorobotů

Po završení psychického zpracování, při odchodu z kočovného koncentračního tábora, se plémě-biorobot stalo nástrojem agrese s předprogramovanou mravností a vnímáním dobra a zla, odlišující ho od zbytku lidstva.

Vy Bibli je zafixován poučný příklad masové zombifikace (biorobotizace) těch, kdo odmítli vyplnění mise dané seshora. Ve srovnání se sinajským kočovným koncentračním táborem, současné sténání inteligence o nebezpečí psychotronních zbraní a biorobotizace obyvatel nutí vzpomenout rčení: "Ti, co přišli o hlavu, pro vlasy nepláčou".

Příklad ukazuje i na způsob získání jak osobní, tak celonárodní absolutní záštity od biorobotizace: za žádných okolností se nevyhýbat misi, nabídnuté Seshora.

Ohavnost Bible a Talmudu

Abychom podložili tvrzení o záměně mise Židů nést Tóru v její skutečné podobě všem národům misí zotročení všech národů a vyhlazení nesouhlasících (přičemž ne ve svých zájmech, ale v zájmech znacharstva hierarchie Amona), uvedeme biblickou doktrínu vybudování globální rasově-"elitární" otrokářské civilizace. Její kódové jméno - doktrína "Deuteronomium-Izajáš": "Nedáš na lichvu bratru svému ani peněz, ani pokrmu, ani jakékoli věci, kteráž se dává na lichvu. Cizímu půjčíš na lichvu, ale bratru svému nedáš na lichvu, aby požehnal tobě Hospodin Bůh tvůj při všech věcech, k kterýmž bys vztáhl ruku svou v zemi, do níž vejdeš, abys dědičně obdržel ji. " (Genesis 23:19,20). Na náš zvhled je to hnusnost. Proroci Boží nemohli přinést lidem takovou ohavnost.

Slova "abys ji ovládl" (v ruském synodálním překladu bible je "... abys ji ovládl", nikoliv "..abys ji dědičně obdržel", p.p.) se netýkají tehdejšího obětování Palestiny, protože ve starověku byla obsazena vojenskou silou; týkají se všech ostatních zemí, kam přichází Židé a zachovávají v sobě vlastnosti judaismu, nesoucího kulturu lichvářského parazitizmu bez ohledu na vnější vyznání judaismu nebo jeho absenci.

Řeč není o tom, je-li parazitem ten či onen žid konkrétně. Řeč je o statistice, a o rozdělení té statistiky mezi židovstvem a národy Země.

Parazitické kultury (nacionální nebo mafiánské) se projevují v tom, že jejich nositelé zaujímají sféry činnosti s monopolně vysokými příjmy a disponující "prestižností" (a tehdy je nutné přerozdělení příjmů ve prospěch prestižních, ale ne výhodných, druhů činnosti skrze "společný kotel" (společnou kasu) - vedoucími - kápami). Ve Starém zákoně je dán parazitům příklad k následování: "Neuložil však otrockou robotu Izraelitům, ti spíš sloužili jako vojáci; byli jeho strážemi, jeho hodnostáři a jeho zbrojnoši, důstojníky jeho vozatajstva a jeho jízdy." (1. Královská 9:22)

Ale to je jen poukázání bokem na rasově-"elitární" stát. V Talmudu je už rozpracováno do teze o přímém "předurčení božím": "Zjevil se Bůh a změřil zemi a dal jinozemce do moci Izraelců. Protože děti Noa nevyplnili 7 zápovědí, Bůh předal veškerý jejich majetek Izraelitům." (cit. z knihy “Mravní bohosloví židů - talmudistů”, překl. z němčiny protoijerej (pravoslavná bohoslovecká hodnost) A.Kovalnickij, SPb 1898, reedice 1991), strana 7, s odkazem na talmudický traktát "Baba kama".

Talmud také nejednou odmítá lidskou důstojnost těch, kdo žije mimo judeo-talmudickou víru: "Rodina člověka ne-žida je rodina zvířete"; "jen Židé jsou lidé, ostatní národy mají vlastnosti zvířat, pochází od zvířat" "Domy gójů - domy zvířat"; "Žena nežidovka je zvíře." — A.Kovalnickij, s přímými odkazy na talmudické traktáty.

Od sinajské "tůry" až do našich dní judaizmus hlásá klanovou uzavřenost: "Nebudete vdávat své dcery do cizích národů a s jejich dcerami nebudete ženit své syny." - Nehemiáš 10:30; "Zabereš četné národy a ty sám nebudeš zabrán." - Deuteronomium 28:12; "Cudzí synovia vybudujú tvoje múry a ich králi ti budú slúžiť. Áno, bil som ťa vo svojom hneve, ale vo svojej priazni som sa zmiloval nad tebou. Tvoje brány budú neustále otvorené, vo dne ani v noci ich nezatvoria, aby ti priniesli blahobyt národov pod vedením svojich kráľov. Národ a kráľovstvo, čo ti nebudú slúžiť, budú zničené, národy budú úplne vyhladené mečom." - Izajáš 60:10-12

Křesťanské církve trvají na svatosti téhle hnusnosti, a kánon Nového zákona, prošedší cenzuru a revizi ještě před Nikejským koncilem (325 n.l.) to jménem Krista hlásá do skončení věků: "Nedomnívejte se, že jsem přišel zrušit Zákon nebo Proroky; nepřišel jsem je zrušit, nýbrž naplnit. Neboť amen, pravím vám: Dokud nepomine nebe a země, nepomine jediné nejmenší písmenko ani jedna čárka ze Zákona, dokud se všechno nestane." - Matouš 5:17,18. Tak je vytvořen jednotný celobiblický systém programování psychiky v souladu se záměry historických misí národů pro ně vymyšlených.

Talmud to vše objasňuje víc otevřeně: "I ti nejlepší z gójů si zašlouží smrt." - traktát Aboda zara.

I.B.Pranajtis, v minulosti profesor hebrejštiny v Římsko-katolické akademii v Petrohradu, komentuje: "Ta fráze se velmi často opakuje v různých židovských knihách, pravda ne vždy stejnými slovy.": "Kdo se neštítí ukázat dobro akumovi (ne-židu), ten po smrti nepovstane" - Zogar, 1, 25. "Žid nesmí akuma cokoliv učit" - Iore dea, 154,2. "Podvést góje je dovoleno" - Baba kama, 113. "Majetek góje - neosídlený výklenek: kdo jím první zavládne, ten je i pán." - Baba batra, 54, 16. Citáty z Talmudu citovány z knihy I.B.Pranajtise "Křesťan v Talmudu aneb tajemství rabínského účení o křesťanech", Taškent, 1911.

Hnusnost v akci

Vše výše uvedené je doktrína, nesoucí:

• biorobotizaci ideologií parazitizmu rasové "elity" na práci "cizáckého" pracovního dobytka;

• genocidu nesouhlasných s touto ideologií.

Podstata té doktríny se neměnila od dob kánonizace Starého zákona až po současné verze Talmudu. Cenzura neodstraňovala její podstatu, jen skrývala před těmi, komu je přichystána genocida nebo osud pracovního dobytka, nejvíce otevřené deklarace o cílech jejích pánů o vybudování globálního rasového otrokářského systému.

A tato doktrína není teoretizováním osazenstva psychiatrické léčebny. Ona se cílevědomě realizuje v praxi od okamžiku odchodu Židů z pouště. Konkrétně i v Rusku v průběhu posledního století. Zvěrstva roku 1917 až 1937 byly ne zvěrstva anonymního menševizmu, vzniklého neznámo odkud. Současné pokolení menševiků ho nazývá bez jakýchkoliv osnování "bolševizmem". Jejich duchovní předkové vlezli do strany bolševiků a zvrátili její politiku. Genocida v Rusku byla organizována na základě doktríny marxizmu-leninizmu-trockizmu, jejíž klasici byli Židy. V seznamu organizátorů čistek a hierarchů státní moci těch let byli židé převažující většinou. A mezi "ostatními" prevažovali zase ženatí na židovkách.

Marxizmus-trockizmus byl světským ateistickým vyjádřením té doktríny, přizpůsobeným pro období materializmu.

Antisovětská lichvářská kontrarevoluce po roce 1985 má tentýž biblicky-talmudický obsah a realizuje se stejnými prostředky a nástroji na základě bionositele druhu Člověk rozumný.

Licoměrům a nevědoucím, neznajících smysl ani skutečné starozákonní doktríny o "vládnoucí rase", ani historii jejího vzniku a expanze, všem odmítajícím jako pomluvy mnohočíslenné svědectví o rituálních vraždých jinověrců judaizmem, všem odmítajícím rasově-"elitární" charakter státních převratů let 1917, 1953, 1985 v Rusku a sténajícím o genocidě ve vztahu k Židům, o pogromech do roku 1917 v Rusku i v roky "hitlerizmu" v Evropě atp., ti všichni by měli znát a pochopit otsebjatinu judaistické hierarchie obrácenou i směrem Židům: "Ten, kdo ignoruje slovo rabína, podléhá smrti." (traktát Erubin, 21:2), protože rabinát si připisuje právo na to, že "slovo rabína je slovo Jahve živého" (traktát Berrachot, 44:201:1)

Hitler - vnuk Rothschilda

"Šekel'gruber" - v překladu "výběrčí šekelu" - daně, vybírané z židů rabinátem a jeho pány s cílem mafiánského přerozdělení ve prospěch těch, kdo se zabývá málo ziskovými, ale pro židy významnými oblastmi, a pro výplaty šábes-gójům. Šekel'gruber je v židovské "občině" společenská pozice. Děd Hitlera nosil jméno Schicklgruber, která i ukazuje na podstatu "hitlerizmu". Když se v 19. století začala mezi evropskými židy projevovat trvalá tendence k nezvratné asimilaci s nežidovským obyvatelstvem, bylo to masovým ignorováním slov rabínů, za což je pány judaizmu stanoven trest smrti.

Protože světová revoluce podle marxisticko-trockistické doktríny permanentní revoluce s cílem globální expanze byla ochromena činností Lenina (uzavřel Brestský mír, čím zastavil vytváření revoluční situace v Evropě) a následnou činností I.V.Stalina (od roku 1907 hlásal "tvůrčí marxizmus", tj. rozvíjející se a ne dogmatický), to globální znachaři uvedli do činnosti krizový scénář. Polopravda o židovstvu a jeho misi ve světové historii, ozvučená Hitlerem, mu vytvořila masovou podporu, a jí doprovázející ve své podstatě lživá zamlčení odsoudili bezduchou masu "rasy nadlidí" k porážce, rozčarování a podřízenosti anonymním znacharům a programátorům globálního scénáře završení havarijního režimu. Agrese Hitlera proti SSSR dovovala v případě nejvýhodnější varianty realizace (nejvýhodnější pro globální znachary) odstranit od státní moci v SSSR Stalinské křídlo a předat moc nedobité trockistické opozici. Poté by bylo možné obnovit proces permanentní revoluce, prerušený Brestským mírem. Ale Stalinizmus v SSSR nápor ustál, kvůli čemuž musela být obnova "socializmu" po-trockistku v SSSR odložena do začátku perestrojky, symbolicky nastartované v rok 40-ti letého výročí vítězství stalinizmu, trockizmu a západní demokracie na hitlerizmem. To přivádí k nejnepříjemnějším možným závěrům pro ruské demokratizátory a nové pokolení buržoazních převlékačů kabátů: ZNACHAŘI GLOBÁLNÍ POLITIKY ABSOLUTNĚ NEMĚLI A NEMAJÍ ÚMYSL BUDOVAT V SSSR "SPRÁVNÝ" KAPITALIZMUS ZÁPADNÍHO STŘIHU. Hrubým nasazením kapitalismu měli za cíl vyvolat v národu nenávist k západně-demokratickému uspořádání, aby na vlně nenávisti ke kapitalizmu přivedli trockisty (marxisty - zjuganovce & spol) k moci, a potom "opustit" západně-demokratické režimy i ve "správných" kapitalistických zemích. Výsledkem toho by se USA, Kanada, Evropa a mnohé jejich satelity a značná část SNS ocitly v ideologicky jediné globální civilizaci (tento scénář neutralizoval Putin, p.p.).

A. Hitler, jako pověřený šekelgruber, organizoval výběr šekelu od neposlušných. Po celé evropě platili židé tento šekel svými životy. V očích znacharů globální politiky Hitler žádné zločiny nespáchal. Z toho důvodu jeho jméno nebylo v seznamu obviněných v Norimberských procesech nad válečnými zločinci ani za života, ani "posmrtně". A tato absence jména Hitlera mezi obviněnými je symbolická. V historicky nevěrohodném filmu-symbolu "Pád Berlína", jehož scénář řídil Stalin osobně, on sám, v bílém oblečení, říká přímo: "Hitler unikl soudu národů". Chcete-li věřte Stalinovi, příjmení Schicklgruber a absenci jména v seznamu obviněných. Chcete-li věřte oficiální verzi o vraždě Hitlera a o identifikaci jeho lebky. To je právo každého. Ale v americkém tisku se v roce 1989 objevila zpráva, s odkazy na očité svědky, že Hitler, Eva a adjutant Hitlera současně opustili Německo a zařídili se v Chile mezi indiány. Eva a adjutant umřeli počátkem 50. let během epidemie, Hitler byl naživu ještě v roce 1989. Indiáni se o něj starali a vážili si ho, říkali mu doktor Adolfo a on léčil jejich děti, které měl velmi rád. Podruhé o tom bylo informováno v Rusku v časopise "Zprávy ze světa" (Всемирные новости) č. 4/5 1995. Na základě dalších publikací o zmizení živého Hitlera je možné přijít k závěru, že se skutečně odehrálo pod taktovkou globální krycí operace.

Šekelgruberština "hitlerizmus" je vědomý výtvor politiky vládců nadstátních bankovních kruhů, které využili Hitlera v realizaci jejich geopolitického programu právě takovými metodami, protože od okamžiku publikace "Mein Kampf" mu vykazovali štědrou finanční podporu. To jest v bankovních kruzích se na Hitlera dívali jako na svého "člověka". V USA byly publikovány materiály kdysi tajného vyšetřování, provedeného na příkaz rakouského kancléře Dolfusse, zavražděného během prohitlerovského pokusu o státní převrat. Informuje se v nich o tom, že během vyšetřování byla ustanovena možnost příbuzenského spojení mezi Hitlerem a bankovním klanem Rothschildů: A.Hitler jako nemanželský vnuk rakouského Rothschilda (R. Epperson "Invisible hand. Introduction to look at history as a conspiracy", USA, 1992).

Šekelgruberština "hitlerizmus" dovoluje pochopit, že starozákonní-talmudická doktrína o bezvýhradné nadvládě židovské "elity" nad národy Země je blábol, srážející jak ty, co v něj věří a přemýšlí o sobě jako o "vládnoucí rase", tak i bezstarostné nepřemýšlející potřebitele svého statusu ("Bůh dal být židem - je třeba to využít"), do role podobné zvířatům, kdysi zabíjeným při obětování v Jeruzalémském chrámu.

Hnusnost k dobru nevede

Globální biosféricko-ekologická krize a množství jí doprovázejících sociálních problémů je důsledkem technicko-technologického "pokroku" posledních dvou tisíc let. Technicko-technologický "pokrok" pod bičem peněz zatížených úroky předstihuje mravní rozvoj civilizace, existující v lichvářské pasti. Takže Mark Rac má pravdu: Pokusy vymyslet a vnutit národu historickou misi nekončí dobře. Připisovat sebevražednost historicky reálné mise židovstva blahému Božímu záměru je rouhání.

Ale jelikož biblická mise je vymyšlena a vnucena, zaměňujíc sebou skutečnou misi, předloženou Seshora, to zároveň vymyšlená mise při své realizaci objektivně rodí nevyhnutelnost mise odporu a vykořenění ze života hnusné otsebjatiny staroegyptského "žrečestva". Tato alternativní mise je objektivně nutná pro přežití lidstva a není důvod ji vymýšlet: její podstatu je nutné pochopit a realizovat ku prospěchu všech národů, utlačovaných za tisíce let celobiblickým parazitizmem.

Ale protože o tomto M.Rac nic nenapsal, znamená to, že pracuje na doktrínu "Deuteronomium-Izajáš", jsa její obětí a tupým nástrojem. Dostupnost informací dovoluje pochopit (pokud je přání), jak je řízena globální historie a překonat uhlupující vliv tisícileté kultury lichvářského parazitizmu. Úroky i přerozdělení lichvářských příjmů židovské "občiny", to je mana pozemská pro otrokáře, kteří vyšli ze Sinajské pouště po smrti Mojžíše, a stejně tak pro všechny jejich potomky a proselity.

Mark Rac nazval svůj článek "Politika formování otevřené společnosti". Ve skutečnosti je to politika formování společnosti, otevřené vůči neohraničené činnosti mezinárodní mafie-zombie v realizaci cílů biblické rasové otrokářské doktríny. Takové jsou "reálie", kterým se vyhýbají zombie-analitici. Ale lidem je taková politika škodlivá a musí být potlačena a vykořeněna v historicky krátkém čase.

Očištění Ruska od hnusoty

Lilie Ševcova píše v článku "Moc v Rusku opět na křižovace":

"Napětí v ruských politických kruzích narůstá. Dnes, stejně jako v roce 1993, je řeč především o následujícím: jakým směrem se bude ubírat politický režim? K "silné ruce"? Jaký oligarcha si upevní moc? Uchová se prostor pro ohraničenou demokracii? Kroky, které podnikají jednotlivé skupiny, nutí pokládat i další otázky: je možná kompromis mezi základními silami v přechodném období, které může začít už za Jelcina? nebo současnou paralýzu moci využije jedna ze skupin? Nakolik reálné je věrchušku strašící nebezpečí, které představuje generál Lebeď? Nakolik stabilní je systém moci a bude schopen přežít následující otřesy?"

Ty otázky jsou ukázkou nesmyslů, kterými domácí žurnalistika po roce 1991 zakydává kolektivní vědomí i kolektivní nevědomí Ruska. Takové nesmysly rok od roku šíří noviny, a mění se v nich ve skutečnosti jen jedno: jména těch, kdo jsou přijímání v roli skutečných nebo domnělých nebezpečí stability aktuálního vládnoucího režimu: zpočátku Jelcin - nebezpečí Gorbačovu; potom Rucký a Chasbulatov - nebezpečí Jelcinovi; po Ruckém ještě někdo, nyní došla řada na Lebedě a Čubajse, jako možné persóny č.1 následujícího režimu atd. Nicméně po celou tu dobu nikdo z nich nespatřil nebezpečí v doktríně "Deuteronomium-Izajáš" se všemi důsledky pro Rusko z ní vyplývající.

Všechen jejich boj a boj mas, které je podporují, je válka místních rváčů, ambiciózních slepců a hlupáků, neschopná vyvolat nic jiného než mlčenlivý přezíravý úsměšek ze stran nyní žijících následovníků organizátorů sinajské "tůry", těch, kdo před tisíci lety spustil proces, z pod jehož kontroly se během staletí nedostal jediný ruský politik (s výjimkou knížete Svjatoslava a Stalina); z pod jejichž kontroly se za tisíc let od křtění Rusi nedostalo jediné masové společensko-politické hnutí.

Svjatoslav, který porazil Chazarský chanát a jsa protivníkem zavedení Biblického kultu v Rusku, vytvořil podmínky pro svébytný rozvoj národů Ruska. Odmítal hnusnou doktrínu, porozenou satanistickým "žrečestvem" starověkého Egypta, za což byl i zabit.

Stalin prováděl politiku cíleného snížení cen a plánového vedení národního hospodářství v mnohonacionálním státě, který vzal kurz na vykořenění exploatace člověka člověkem. To vylučovalo možnost lichvářského vlivu na ekonomiku země, a vnější politika SSSR vylučovala možnost zatažení do lichvářské pasti SSSR jako celku.

Po vraždě Svjatoslava jeho syn od nemanželského svazku ruského knížete s dcerou chazarského rabína z města Ljubeč (institut milenek v činnosti!!!), "svatý" krvavý Vladimír-křtitel před 1000 lety zavedl zemi do zajetí staroegyptského znacharstva, zničením odkazu Svjatoslava. Uběhlo téměř tisíc let, než byl I.V.Stalin schopný zemi z tohoto zajetí osvobodit. Ale "elitarizované" okolí hlupáka Chruščova zavedlo SSSR do staroegyptského zajetí znovu. Okolojelcinské skupiny se nyní pokoušejí toto zajetí ústavně zakotvit jako normu života pro všechny národy Ruska, ale potýkají se s problémy, které vidí i Lilie Ševcova jako "křižovatku ruské moci" a redakce "NG" jako "kolizi".

Reálně má "kolize" naprosto jiný charakter: země disponuje dostatečným potenciálem pro to, aby se vyrvala z staroegyptského zajetí uzurpátorů moci v Biblické civilizaci. A proces očištění Ruska od biblické doktríny jde svým tempem. Je to proces objektivní, tvořící světovou historii. Proces, podporovaný Seshora a realizující se skrz vyřešení v jeho prospěch všech chyb a neurčitostí řízení podle biblické otrokářské doktríny, kterou demokratizátoři tupě následují a odsuzují se tím k zániku.

Vnitřní prediktor SSSR

5.3.1997
 

Синайский “турпоход” vyšlo v roce 1997 na kpe.ru