Rodina základ štátu a útok na 5.priorite

Nedávno som sledoval francúzsky dokument Oceán plastov, v ktorom mimo iné skúmali vplyv chemikálii na živé organizmy. Ftaláty spôsobujú feminizovanie druhu, aj ľudského. Pôsobia estrogénne a zároveň sú to antiandrogény. Je to pozorovateľné už pri novonarodených chlapcoch, ktorých matky mali počas tehotenstva v krvi zvýšený obsah ftalátov.
O vplyve na sexuálny život v neskoršom veku sa dokument nezmieňuje, každopádne vzhľadom k rastúcemu počtu rôznych LGBT v rámci 1. priority je to podozrivé.
Takže výrazné obmedzenie spotreby plastov ako príčiny mnohých
problémov je nevyhnutné, zároveň s odstraňovaním následkov.
Inak sa z hľadiska všeobecnej perspektívy vývoja ľudstva ocitneme v . . . . .
Pripájam link na zmieňovaný dokument, o ftalátoch sa pojednáva
v 45min36sec.

https://www.youtube.com/watch?v=JFAd4QuVzUM

Ahojte, nie je mi celkom jasné, ako ten obrázok funguje. Je to len akoby fotka, alebo sa predpokladá aj nejaký dej?

Když si člověk spojí demografický vývoj v Německu a tento článek, tak je to poněkud smutný pohled... .

.

Utok na rodinu je len cast vojny - a napravit to bude praca na dve generacie pri najlepsom moznom scenari.

Padlo tu par nazorov o zbitocnosti rozoberania problemov z roznych dovodov. Ale pomenovat problem jednoducho musime aby sme vedeli co to je a aby sme vobec zistili ze tu je. Uvedomenie je zaklad.

Teraz trochu viac k veci. Utok na rodinu v niekolkych urovniach je nesporny fakt. Cisla aj skusenost z kazdodenneho zivota hovoria jasne. Ale ako to napravit? Skoda tu uz je, vzorce spravania tiez. Zatmenie mozgov a nevedomie taktiez. Zatial co vieme tak najvhodnejsie prostredie pre dieta je viacgeneracne, respektive v skole viacrocnikove. Ludia postupne zacinaju chapat ze ked sli do miest a odtrhli sa od rodicov, spravili chybu. Ale vratit sa uz nechcu. Ich deti su vychovane systemom a nie nimi. Na nich vidia najviac ako strasne zlyhali pri vychove. Nenavidia sa za to a ich deti su im zrkadlom.

Jednou z mala moznosti ako z toho von je budovat to s priamim zasahom zhora do skolstva. Na to ale potrebujete niekoho, kto tomu rozumie. Podpornym faktorom moze byt vojna alebo ina celostatna udalost ktora donuti ludi spolupracovat alebo umriet. Ak sa stretne niekolko priaznivych faktorov, bolo by mozne prebudovat skolstvo.

Niet ale ucitelov aby vychovali deti tak, aby zacali rozvyjat svoje chapanie, mohol by niekto namietat. Nuz ucitelov je dost, ale nie s diplomom. Jedna z moznosti by bolo absolutne liberalizovat skolstvo. Samozrejme by sa nastavila podmienka zakladnej gramotnosti, ale skolu by mohol zalozit takmer ktokolvek a zameranie by mohla mat akekolvek. Ako by to fungovalo? Nuz pod kontrolov rodicov. Pod kontrolov deti. Kazdy by mal moznost dat svoje dieta na akukolvek skolu a "trhovy mechanizmus" by nekvalitne skoly rychlo vyradil. Ale hlavne by to dalo moznost vychovavat deti aj inac ako podla pruskeho robotickeho modelu mechanizacie. Rozvijajte tuto myslienku.

Hlavne tie hrubky v pravopise su fakt neskutocne.Miesto makkeho ypsilon a naopak.Fakt poucne.....

tento článek by se měl jmenovat zbožné přání, protože kdo si ho čte a myslí si že rodina ho něco naučí, sám ví jak to ve skutečnosti u nás vypadá. Matka nebo dědek vás pošlou poséct trávu, něco nakoupit, vylíčit sklep, zaomítat roh, ořezat strom atd. a ve většině případů odpovíme: udělej si to sám, je to zbytečná práce, nemám čas, nic spravovat nebudu kup si nové apod. a raději jdeme do blbé buzerovací zabedněné práce.
Tak se zamyslete, takto to dělejte až do jejich pohřbu nebo buďte naštvaní a choďte do blbé práce. Já myslím, že byste měli pracovat sami na sobě u sebe a okolo sebe, snažit se být z co největší části samostatní ( nebýt tak strašně moc závislí na výrobcích kde koho), potom nás nebudou ty fabriky a vůbec celý systém tak ždímat a právě toto předávat dalším pokolením a zároveň je nepumpovat těma zbytečnostma, kterýma otravují vás.

Přečetl jsem si pár reakcí na tento článek a musím s váma souhlasit. Jen jste na něco zapoměli.
Zapoměli jste napsat kdo tvoří tu kvalitní českou rodinu, ten kvalitní základ státu, který v těžkých časech ten stát podrží.
Myslíte, že to jsou ty prodavačky, které pracují za 8 tis.(a běžně každý měsíc odpracují 15-20 hod zdarma), myslíte tím ty ženy ve výrobách, které makají na tři směny za 12tis. Ty muže, kteří se v práci musí ponižovat, aby tam mohli pracovat za mzdu, která stejně jeho rodinu neuživí?
To se pak tyto pilíře potkají doma ze svýma unavenýma a vytočenýma manželkama a domov zaplní nádherná rodinná atmosféra...
Zapoměli jste napsat o dětech, kteří nenávidí své rodiče, protože to jsou, jak oni říkají, trapný socky....
No a nad tím vším bdí oko nejmoudřejšího a nejschopnějšího člověka v ČR - ČESKÉHO MANAŽÉRA.
Tito chlapíci v kravatách a moudrým výrazem ve tváři sprasili tuto zem, vykořisťují své spoluobčany způsobem hodným opravdového mistra. Vyrobili ze zbytku spoluobčanů jen podestýlku, výrobní prosatředek, který, když začne trochu zadrhávat okamžitě ven a náhrada v podobě nového kusu. Ale jaksi jim ty ty kusy začínají docházet, že ano...
Tito mladí nejenže odmítají pracovat(a já se jim nedivím), oni se vykašlou i na obranu státu. Státu, který na ně tak zvysoka se...
Takže se tady můžete ufilozofovat, můžete číst tlusté knyhy VP Ruska i pozpátku a nic vám to nepomůže.
Až jednou půjdete se svým drahým psem na večerní procházku, píchne vám nějaký mladý hrdý Čech nůž do zad, aby si mohl koupit lajnu
Hodně úspěchů v budování lepší společnosti. Hlavně naši páni MANAGERI ať jsou zdraví.
Jo, ono už i u nás je o nich kniha. Jmenuje se Hadi v oblecích aneb psychopat jde do práce

Není to, prosím vás útok na nikoho z přispěvatelů!!!!!! Rád si čtu vaše názory, rád na tyto stránky chodím, jen jsem se nechal trochu unést i když za svým názorem si stojím

Odpovědnost za výchovu dítěte a toho, co z něj vyroste, leží objektivně vždy z největší části na rodičích, i když popsané závažné problémy samozřejmě existují.

Roberte - to, cos popsal, je realita dnešního života většiny českých rodin. Snad nikdy nebylo, aby si dva na plno pracující lidé (rodiče) nebyli schopní z výdělků zabezpečit základní chod domácnosti. Souvisí to s tím, cos popsal ty a co já v příspěvku níže.

Základem "tržního hospodářství" je právě to, co popisuješ = vyždímat člověka do kostí a pak zahodit... Člověk je zde jen součástka mechanismu, zvaného "byznys". Na tomhle je stavěný zisk firem, příjmy státu, popř. celé sociální inženýrství. Proč myslíš, že je tolik reklam typu "mladý, krásný, zdravý - a bohatý"? Proč myslíš, že se nám lije do hlavy, že "být bohatý = být úspěšný = být schopný"? Proč myslíš, že tvrdí: "každý může být bohatý, stačí nebýt líný", proč je tolik filmů a "příběhů ze života" na téma "jak chudák k bohatství přišel?" A proč myslíš, že se to v hlavách lidí tak najednou uchytilo, že soudí člověka jen podle toho, jak je bohatý?
Právě o tomhle jsou tyhle stránky...
Samozřejmě, že je nemožné, aby všichni na světě byli (alespoň) milionáři, vlastnili vily a zámky, nespočet aut...atd. Klamem je i tvrzení, že "každý může být (materiálně) bohatý". To je snad jasné, že nemůže, protože každý má v životě úplně jinou startovací pozici, jiné podmínky (a jiný žaludek). Kdyby to pravda byla, svět není dneska tam, kde je. Stačí si uvědomit, jak lživé je podnikatelské tvrzení "dáváme lidem práci". Jak - dáváme? Zaměstnanec cosi dostává jen tak, z dobroty srdce pana podnikatele? Ne - je to smluvní vztah, kdy podnikatel potřebuje provést nějakou práci, zaměstnanec se uvolí ji udělat za patřičnou protihodnotu. Pan podnikatel nikomu nic nedává, protože kdyby nebylo zaměstnance, musí si tu práci udělat sám. Jde o stejně hloupé tvrzení, jako kdyby říkal "dáváme odběratelům zboží".
Víš, ono je dobré si uvědomit, že zaměstnanec (ještě sále) není tak úplně bezmocný - i přes ten všechen marasmus, co tu je. Neexistuje jen tak "na hodinu" vyhodit zaměstnance - pokud to není vypítko a notorický flákač. Zákoník práce dosud platí a platí pro všechny úplně stejně - takže okamžitý vyhazov má jasná pravidla a jsou vymezené důvody, kdy se to stát může. Těch je ale tak málo, že v praxi připadají do úvahy jen minimálně. Ve většině případů ti musí být předaná opakovaná písemná výtka, kde je přesně popsané, cos porušil, zanedbal, znehodnotil - a musí ti být daná lhůta k nápravě. Teprve po třetí výtce tě můžou bez náhrady propustit. A samozřejmě - nikdo tě nemůže vyhodit, že delší dobu marodíš, protože pracovní neschopnost mezi důvody k ukončení prac. poměru skutečně nepatří.
To samé je s mzdami. Neexistuje, aby např.pokladní v marketu brala minimální mzdu. Stále ještě existuje pojem "zaručená mzda", kde jsou platné tarify a tabulky dle katalogu prací pro soukromý sektor. A to, že se lidé o takové věci nezajímají, je jejich nerozum či pohodlnost. Stále ještě existuje Inspektorát práce, kde je možné si stěžovat (třeba i na neplacení mzdy, na nízkou mzdu, na neplacení zákonem daných příplatků ke mzdě, na porušování práv zaměstnance...atd). A tito jsou dost rychlí a taky dost tvrdí. Firma to odnese nejen tučnou pokutou, ale při oprávněné stížnosti musí ještě doplatit mzdu i veškeré náhrady.
Já vím, že dneska je to hodně těžké, ale vem do úvahy, že skoro všichni ti "hadové" hřeší právě na neznalost a nevědomost lidí.
Odkazy:
http://kupnisila.cz/skupiny-praci/
(je to pro r. 2015, od letoška je to trochu víc, protože minimální mzda byla zvýšená)
http://www.suip.cz
(inspektorát práce)

PS: K "dětem nenávidějícím své rodiče" mám pro tebe to samé, co Hox. Je to na rodičích, aby se svými dětmi mluvili a objasňovali, o čem to všechno je - a že ten "bohatý" ve většině případů má své bohatství právě díky vykořisťování "socek".

Zajímavá teorie. Někdy to tak může i fungovat. Ale ve většině případů to tak není. Rodiče se můžou snažit, ale nejsou na světě sami. Je tu též mocný stát, se svými porodnicemi, povinnými vakcinacemi, mateřskými školami, základními školami. Se svým dějepisem, občanskou naukou a kolektivními zařízeními po vyučování. Po škole jsou tu kamarádi a kdo není syčák, ten si v dětské komunitě neškrtne. A co si budem povídat, státu to vyhovuje. Prožil jsem dosti svízelný život, na rodiče si stěžovat nemůžu. Na šikmou plochu mi pomohli kamarádi a později soudruzi z uličního výboru. Nechci se vymlouvat, je to moje chyba, ale tak snadné, jak píšete to není.

Lin, realita na sklonku roku 2016 je už o dost jiná.

Zákoník práce se v řadě firem stal už jen jakýmsi nezávazným doporučením. Vím o konkrétních podnicích na Ostravsku, kde si Zákoníkem práce vedení zcela otevřeně vytírá zadek a není na ně metr.
V jedné z nich se třeba masivně, ale opravdu ve velkém, kouřilo na pracovišti. Hygiena s tím nechtěla mít nic společného, tak byl kontaktován Inspektorát práce. Po půl roce konečně někdo z nich přišel na ( předem ohlášenou ) kontrolu. Nezměnilo se absolutně nic. Po dvou měsících přišlo od nich oficiální vyjádření, že je v dotyčné firmě všechno v pořádku a žádné další informace podávat nebudou, protože stěžovatel není zaměstnancem firmy ( stížnost byla totiž pro jistotu podávána pod smyšleným jménem, což se nakonec ukázalo jako velmi moudré ).
Obratem dostal Inspektorát nesouhlas s jejich závěrem a na to ( opět s velkou prodlevou ) odpověděli, že tedy danou firmu prověří znova a uvedli nový termín. Dostal to za úkol ten stejný ( ! ) objektivní a neúplatný inspektor, který tam byl posledně... Jenže termín druhé návštěvy nedodrželi a už nikdy nikdo nepřišel. Jaké je z toho ponaučení ?

1. Neúčinné, předem ohlášené návštěvy.
2. Prásknutí jména stěžovatele řediteli prověřované firmy.
3. Bezproblémová zkorumpovatelnost inspektorů i v situaci, kdy nález je do očí bijící ( všude vajgly, popelníky, smrad i neustále viditelné osoby, které si zapalují + kamerové záznamy ).
4. Neschopnost vyměnit inspektora
5. Lhaní v zápisech a neochota provést nové šetření.

Další perličkou, v téže firmě, je neuznávání návštěv lékaře, které si musejí lidé nadpracovat. Srážky z osobního pod jakoukoli záminkou, nebo i zcela bez uvedení důvodu. A neuhádáš nic.

Lidi místo aby tam založili odbory, tak drží hubu a krok. Kdo nevěří, ať tam běží...

A to je jen malý střípek z praxe...

Roberte, popsals to velmi přesně.

To čo pisete je pravda, ale rodičia sú zodpovední za výchovu deti. Ja mám 5 súrodencov, som z veľmi chudobnej rodiny, rodičia zarobili iba na prežitie. Určite nám bolo ľúto veľa veci ktoré sme nemali, ale už vtedy boli rôzne školské programy pre sociálne slabé rodiny a hlavne, rodičia sa s nami o tom bavili a tak sme rozumeli tomu, že proste si nemôžeme iste veci dovoliť. Tak som si začala privyrábať na brigádach. Vsetci sme vyštudovali vysokú školu. Chudoba nám nijako mentálne neublížila. Práve naopak, naučila nás ako prežiť v tvrdých životných podmienkach.

toto, čo jardob rozobral v článku a diskutéri rozvinuli v debate je jedna stránka tohto "sexy" útoku na 5. priorite ZPVV - a to je útok na početnosť jedincov, t.j. likvidácia pôvodnej populácie a zničenie zdravých sociálnych vzťahov, jak v rodinách, tak v spoločnosti, jak medzi pohlaviami, tak medzi generáciami...
Ale touto sexualizáciou sa vedie nielen útok na spoločnosť ako celok, na jej sociálne vzťahy a väzby, ale aj na samotného jedinca so snahou zacykliť ho do neustáleho kolotoča riešenia jeho vlastných? problémov a blokov. Niečo o tom som naznačoval v dvoch poznámkach prekladateľa pod čiarou kapitoly 6 Prídi na pomoc mojej neviere, uverejňovanej tento týždeň, v súvislosti s engrammami (ak použiť termíny dianetiky). Proste pri sexuálnom styku sú ochranné filtre a "antiviráky" psychiky jedinca prekonávané s úplnou ľahkosťou a človek do seba nasáva cudzie algoritmy správania sa a emočné bloky/ingrammy ako špongia...
Aj to bolo jedným z dôvod života v dobrovoľnom celibáte u jednotlivcov, rozhodnuvších sa ísť duchovnou cestou, t.j. cestou maximálneho rozvoja a čistoty vlastnej psychiky... Čistením mysle, jej upratovaním, oslobodzovaním sa od emočných blokov a chybných algoritmov, dosiahnuc určitý stupeň rozvoja..., potom jednorázové vzplanutie vášní v sladkom objatí, príbeh jednej noci... - a aby si začal nanovo...
Preto jediným východiskom je zdravý monogamný vzťah s absolútnou vzájomnou vernosťou dvoch jedincov, kráčajúcich rovnakým smerom, za rovnakým cieľom, aj keď možno rôznymi cestami. Ale akonáhle sa ciele a smery rozchádzajú, rozchádza sa aj spoločný život a spoločný sex prestáva byť vzájomne obohacujúcim, ale je naopak brzdou a záťažou pre oboch.

Nám za sebou zkušenost z komunity a sledují fungováni dalších. Tohle bude nejspíš ten důvod, proč to zatím většinou nefunguje .... Díky za náměty ke studiu.

Nema nekdo link na tema jak jsou duleziti pri vychove ditete.
Velicko o tom taky neco mluvil.

Veličko hovorí napríklad o viac-generačných domoch, kde môže decko od mlada odkukávať a vidieť všetky fázy života, ktorá má ešte len pred sebou.

Neviem už presne, ktorý diel to bol. Skús prebehnúť všetky. Pri každom diely je napísaný aj krátky obsah:

http://leva-net.webnode.cz/products/m-v-velicko-rozmluvy-o-zivote-1/

Problem je v inom, problem je v tom, ze mladi ludia su bud nezamestnani (napriek statistikam vzniknutych vdaka vyradovaniu z evidencie), alebo aj ked maju pracu, z platu 400 € si tazko mozno dovolit byt za 54 000 € alebo 100 000 €.

Ale to kapitalistov, ktori vladnu, nikdy zaujimat nebude, oni chcu iba cim vyssi zisk a kedze migranti im budu ochotne robit aj za tolko alebo za menej a nebudu sa stazovat, budu sem tlacit migrantov.

Propaganda v masmediach je zamerana iba na to, aby si kazdy myslel, ze na celej situacii vlastne nie je nic zle a je lepsie si "uzivat" ako zakladat rodiny. Samozrejme, ze skutocne priciny, preco to ludia nerobia, sa nikdy nespomenu.

Spravnejšie by bolo povedať nie že "problém je v inom". Ale že útok na inštitút rodiny prebieha na viacerých prioritách.
- To o čom sa písalo v článku je opis útoku na 5.priorite (tá sa týka psychickej a fyzickej integrity jedinca). Platí to, a vidno to v bohatších krajinách, kde nie je problém s ubytovaním, no národ aj tak vymiera.
- To o čom hovoríte vy, a je tiež pravda, je útok na 4.tej priorite (finančnej), kde "reformy" sú nastavené práve na dosiahnutie tohoto cieľa - zlikvidovať inštitút rodiny, z nedostupnosti nových miest na bývanie. Prípadne len cez hypotéku, a potom príde hypotekárna kríza (ako v amerike) a obrovské množstvo mladých rodín sa ocitne na ulici. Čiže domáce obyvateľstvo si nebude mať za čo kúpiť byt, ale pre migrantov sa dotácie a sociálne výhody nájdu.

Inak stále mi vŕta v hlave, čím to je, že aj v minulosti u nás, alebo aj dnes v chudobnejších krajinách, ľudia majú bez problémov aj 5 či 6 detí a uživia ich, a súčasný človek má obavu či uživí 2 deti. V čom je rozdiel? Je to azda iba v snahe dosiahnuť určitý životný štandart?
Vo viac-detných rodinách zaujímavo fungovalo formovanie rodinných návykov. Aby sa všetko stíhalo, tak staršie deti sa zapájali do domácich prác, pomáhali sa starať o mladších súrodencov, viacej sa priúčali zodpovednosti. Keďže nebolo toľko zbytočných peňazí, mnohé sa pestovalo v záhrade, chovalo, tu sa deti, najmä chlapci tiež zapájali. Všetko čo sa takto naučili, sa im zišlo neskôr keď si sami založili rodinu.
Aké rodinné návyky a zručnosti dnes rodičia odovzdávajú svojim deťom? (Myslím také čo sa im zídu, keď budú sami rodičmi)
Navyše keď je harmonická a dobre fungujúca rodina, modeluje sa v psychike dieťaťa aj korektný model správania sa k druhému pohlaviu, nie sú tam bloky. Dieťa sa v rodine veľa naučí, a o inštitúte babky a dedka ani nehovorím :-)

Jardob: „Inak stále mi vŕta v hlave, čím to je, že aj v minulosti u nás, alebo aj dnes v chudobnejších krajinách, ľudia majú bez problémov aj 5 či 6 detí a uživia ich, a súčasný človek má obavu či uživí 2 deti. V čom je rozdiel? Je to azda iba v snahe dosiahnuť určitý životný štandard?“
Určite to nie je iba o životnom štandarde. Dôvodov je pochopiteľne viacero. Tu by som zdôraznil iba jeden, ktorý navyše súvisí aj s experimentom s myšami spomínanom v článku. Tie paralely „podobného“ správania sa v myšej a ľudskej populácii nie sú až také podstatné. Dôležitejšou otázkou je prečo nedošlo k aspoň naplneniu kapacity poskytnutého ideálneho životného prostredia?
Iba v skratke: Pre všetky živočíšne druhy, človeka nevynímajúc, platí pravidlo (program, zámer, ...), že pri dosiahnutí určitej hustoty osídlenia konkrétneho životného priestoru dochádza k zastaveniu rastu početnosti príslušnej populácie. Spúšťačom tohto procesu je prirodzené vyžarovanie každého z členov populácie a zároveň zachytávanie tohto signálu tými ostatnými. Výsledkom je spustenie procesov popísaných aj v spomínanom experimente.
Prečo sa teda ľudia zhromažďujú v mestských aglomeráciách? Čo (kto) ich tam ženie? Prečo je stále viac tých čo idú opačným smerom? Aká je úroveň ľudského spúšťača depopulácie?

Áno, to je tiež pravda. Vďaka za doplnenie.

Moc děkuju za důležitý článek - a též se připojím k tématu "proč uživili víc dětí".
Nakousla jsem to v naší minulé diskusi, tak to jen rozvinu...
Píšeš, že dřív nebyly peníze nazbyt, takže děti se zapojovaly... To ano, ale peníze nazbyt nemá ani dneska mnoho rodin a to i přesto, že oba rodiče pracují na plný úvazek. Nejen, že nás stát obírá snad nejvíc za celou historii, ale stále stoupají nutné rodinné náklady (na bydlení, na energie, na vodu, na odpad, ...). K tomu přičti další náklady na vzdělávání dětí (zdaleka nejde jen SŠ a VŠ, platíš "jak mourovatej" už od školky - za umístění, za pomůcky, za obědy, za exkurze a výlety, za "kulturní a osvětové akce", za mimoškolní činnost, za hlídání v družině...aj.). Už jen to, že dneska škola předpokládá, že v každé rodině je počítač s internetem, nejlépe že každé dítě má k dispozici takový počítač. Mnoho domácích úkolů je navázaných na hledání na netu. Umíš si představit, že tvých 8 dětí v jeden den potřebuje počítač, aby mohlo vypracovat svůj domácí úkol? Nemluvím o elektronických žákovských knížkách.

On stát vůbec dneska rád "předpokládá", zda to či ono je "běžný materiální standart" a staví na tomto předpokladu svá nařízení. Přitom nás obírá tak, že cca půl roku vyděláváme jen pro něj (někdy méně, někdy dokonce až do července). Když to porovnám s dobou minulou, tak ani za roboty to tak nebylo, protože povinnost roboty byla od 5 do 30 dní v roce (podle toho kde, kdo a na co). Za těch proklínaných "komunistů" se pro stát pracovalo cca 3 měsíce. Ovšem - služby státu byly tehdy s těmi dnešními neporovnatelné...

Když se vrátím zpět k dětem, tak zádrhel je už v tom, jak ti dnes do výchovy dětí stát zasahuje. SOCPOD je něco jako současná inkvizice, týkající se dětí a rodičů. Dřív bylo možné, že dítě samo chodilo do školy a ze školy a mnohdy i deset kilometrů. Samo - s ostatními dětmi. Ještě my takto chodili samotní (ze školy pěšky 8 km). Dneska? Máš na krku "inkvizici" za týrání dítěte se zanedbáním péče. Dříve mohl ze školky vyzvednout dítě i starší sourozenec. Dneska ne. Musí si pro dítě přijít plnoletá osoba a to ještě taková, kterou ty předem písemně určíš (perlička: pokud dojíždíš a spoj se zpozdí, učitel by měl nevyzvednuté dítě předat OSPODu, ale protože tam takhle odpoledne úřednice nejsou, přejímá dítě policajt).
Jak bys chtěl dnešní dobu "napasovat" na to, co bylo dřív, ještě i za našeho dětství? Vždyť můžeš být popotahovaný dokonce i za to, že tvé dítě doma pracuje. Nehledě na to, že dřív se i děti podílely od útlého věku na doplňování domácího rozpočtu - pokud byla příležitost (četla jsem jeden deníček chlapce z předminulého století, kde už od šesti let pomáhal a to tím, že o žních hlídal mladší děti a za to jeho maminka dostávala potraviny od maminek hlídaných dětí) . Brigády pro náctileté, které jsme hojně využívali ještě my (15 a výše), úplně vymizely, jen horko těžko se shánějí po plnoletosti dítěte.
Shrnu to: pokud bys dneska měl na své dítě požadavky, jako v minulém století a nabízel stejné "materiálno" - odeberou ti ho (bez ohledu na citové vazby, na "chtění" dítěte, na jeho skutečnou výchovu). Dopracovali jsme se do stavu, že zodpovědnost za výchovu zůstala tobě, ale stát je ten, kdo diktuje, co ve výchově můžeš a co ne. Přitom to nejdůležitější je dneska "materiálno", podle kterého stát posuzuje, zda jsi schopný své děti vychovávat. Dříve rozhodovalo, zda dítě je čisté, najedené, oblečené, spokojené a zda ve škole prospívá. Dneska ti už vlezou až domů a koukají na to, kde dítě spí, jí, myje se, dělá úkoly a zda má dostatek vlastního "prostoru". Přitom platí, co už jste tu psali = stát ničím rodinám nepřispívá, nepomáhá - jen klade požadavky, protože má svůj "předpoklad standartu".

Na začátek snad jen vzpomínka na časy, které nebyly prozaické tím, že naše dětské duše vše viděly z dětského zidealizovaného pohledu, ale tím jak plynuly.

Rodiče či prarodiče neměli strach pustit nás ven, a to třeba na celý den. Z jediného důvodu, věděli, že víme co můžeme a co nemůžeme, protože nás to naučili. Takže ráno jsme vzali kola a vrátili se až večer. Nikoho z nás ani nenapadlo přemýšlet, jestli rodiče toho druhého mají více peněz než naši rodiče. Jestli má někdo lepší kolo než druhý, jestli má někdo kopačák a ten druhý ne. A ač z dnešního pohledu velmi nesourodá skupina dětí (prázdniny na vesnici, takže jak domácí, tak ti co byli na prázdninách u prarodičů), byli jsme schopni spolu strávit celé prázdniny, a to tak, že na to vzpomínáme do dnes.

V průběhu školního roku se chodilo pěšky do školy (cca 3 km). Opět platilo, že rodiče neměli problém nás ráno pustit pěšky, přes půl města. Za celou dobu školní docházky jsem nezažil situaci, ve které bych se cítil ohrožen při cestě do školy. Dneska naprosto nemyslitelné.

Tím, jak jsme měli všichni téměř to samé (rifle Prekon, manšestrové kalhoty a košile, sem tam triko) nemuseli jsme uvažovat nad tím, jak získat to, co měl někdo jiný a co pro to udělat.

Přítomnost představuje protipól k našim zážitkům z dětství.

Antagonismy ze shora popsaného vycházejí z faktu, co je vlastně současné společenské zřízení zač.

1. Postupná privatizace všeho a za každou cenu, která má generovat zisky z daní a odvodů pro stát (v současnosti je zářným příkladem zdravotnictví) a zároveň zvyšování sankčních prostředků proti podnikatelským subjektům.

2. Nejinak je tomu u dětí. Např. pěstounské rodiny jsou více než slušný byznys, na který jsou "jak jinak" navázány neziskovky. Každý pěstoun má ročně předepsaný počet hodin školení, přičemž jestli mne paměť neklame za jednu pěstounskou rodinu má školitel 48.000,-Kč za rok.

3. Příklad uvedený v bodu 2 zcela jednoduše ukazuje, proč se některé věci dějí. Fungovala-li by rodina normálně, nebylo by zapotřebí pěstounů v takovém množství, kolik jich dnes je. Nefungoval by pěstounský byznys v míře, v jaké dneska kvete a míra oběhu peněz by se musela kumulovat v jiném prostředí, kde by však nebylo tolik bezbranných a snadno zneužitelných jednotlivců (dětí).

4. Ať chceme nebo ne, děti jsou vynikající konečný spotřebitel. Jen málokdo z nás nepodlehne a nekoupí to, co si přejí. Stačí se podívat na reklamy, jakým způsobem jsou cíleny na nejmenší.

5. Nelze zapomenout, že nám vládnou "sociální inženýři", kterým jsou naše emoce a city naprosto lhostejné, protože jejich jediným zájmem je udržet nad vodou stát, prostřednictvím kterého vykonávají svou moc. V současnosti většinu peněz na udržení životnosti tohoto systému tahají z kapes obyčejných lidí (formou různých poplatků, regulačních her a jiných nástrojů, třeba ekologické daně u aut, zvyšováním cen za vystavení dokladů atd.)

6. V konečném důsledku zde na sebe naráží dvě koncepce, které jsou naprosto nekompaktibilní. Touha jednotlivce prožít svůj život, aby alespoň zčásti naplňoval jeho představy o naplnění smyslu a systém, který jednotlivce potřebuje pouze k sypání peněz do kasičky. Systém udělá vše proto, aby byl dosažen jeho účel a k tomu potřebuje tvárného jednotlivce jež má ze systému strach a se kterým může pracovat až do jeho smrti.

Kde jinde začít než u dětí!

Velice zajímavý článek, člověk může popřemýšlet o svých chybách a závislostech. Todle by se mělo probírat ve školách, a ne ty blbosti, co tam dneska vykládají. Jinak děkuji všem lidem, co se staráte o tyto stránky, máte to tu parádní. Přemýšlím, že Vás v budoucnu finančně podpořím, zasloužíte si to.

Včera tu bola dlhšia diskusia, autor a Sio tu vniesli podnetné myšlienky. Kde zmizla?

Beriem späť, je pod iným článkom.

Vďaka za článok. Všimol som si, že sa v ňom často používa slovo "aspekt". Čo si pod ním konkrétne predstaviť v tomto kontexte? Dík

a Spekt.
Jeden z pohľadov..uhlov pohľadu,
ktoré dokopy dávajú obraz celostný, mozaiku celkovú.
Z niektorých pohľadov, pozícii je vśak výhľad (naj)lepśí,
niektorých horší, či úplne deformovaný, mimo objektívnej reality, odraz obrazu zrkadla krivého..

..a áno, isto, i ten experiment s myšami moźno interpretovať rôzne, "dokázať" ním, kadečo..

etika..AtTika AtTikos
At i Ka

Pravednosť = Spravodlivosť?
Najvyššia celková PravdePodobnosť?

Miesto výrazu "InDiviDualizmus"
by som v danom kontexte možno použil skôr výraz "egoizmus"

Áno, vraví sa síce:
"Nežijeme preto, aby sme jedli, ale jeme preto, aby sme žili"
ale
..Nežijeme preto, aby sme jedli, no aj :)

Dobré jedlo je moc fajn vec,
keď sa konzumuje s mierou..
i keď chápem, ako to asi Jardob myslel..

Bo život je super, NEmáme sa tu trápiť
a máme si ho určite aj s MIEROU užiť.

Aspekt - súhlas...

Spravodlivosť je veľmi nejednoznačné slovo, asi ako sloboda. Ľudia to chápu svojsky, subjektívne. Je to ako ladička, ak má napríklad v orchestri každý svoju podomácky urobenú ladičku a potom si podľa toho ladia nástroje, nezahrajú spolu žiadnu symfoniu.
Pokiaľ je reč o celovesmírnej spravodlivosti, tak hej... Ale je to skôr miera, podľa ktorej sa nastavujú všetky vložené miery. A etika je ten parameter každej miery/matrice, ktorá ponúka tú najideálnejšiu, najmenej problematickú variantu (pravdepodobnosť?). Niečo človeku našepká svedomie, a niečo zasa intuícia. Podstatné je sa naladiť a zamerať na tie dôležité veci v živote, a ostatné už sa bude odhalovať samo...

S tým jedlom... Ide len o to, neprepadnúť závislostiam... Závislá myseľ moc kybicuje, keď nemá svoj cukrík :-) Ale trápiť sa, to určite nie je riešenie...
Seba človek nesmie zanedbávať. Veď nie nadarmo sa hovorí, že kto nemá rád seba, nemôže mať rád aj iných... (navyše je to aj cítíť)
V tomto ohľade niekedy správanie druhých ľudí voči nám, odzrkadľuje to, ako sa správame k sebe sami...

Môže byť aj: stránka, vlastnosť (z určitého pohľadu).

re: Cico
Áno, presne..

re:Jardob
šak hej, práve..

Len všetko si moźno interpretovať rôzne (i deformovať, včítane intuície a sveDomia) a ide asi o to, nájsť
čo najpresnejśie vyjadrenie univerzálne platnej morálky.
A ešte presnejśie:
Nájsť funkčnú metódu, metodológiu (algorytmický súbor metód) jej aproximácie

s-pravodlivosť, s-praVednosť, s-praveDnosť Dno a deň..
byť s pravednosťou

Možná je kořen slova odvozen od slovanského světa pravi (nav, jav, prav, slav) což by mohl být systém žádoucích směrů chování vycházející z tradic a kosmických zákonů