návrh bankovky "1 energorubl"

18.11.2014

leva-net

Segment z obhájené diplomové práce "Význam ropy, rublu a dolaru v geo -ekonomických procesech".

Publikováno se svolením autora. Téma energoinvariantu a na něm založeného peněžního systému zde bylo už nejednou probíráno (štítek energoinvariant), je příjemnou zprávou, že toho téma je u nás už nejen předmětem diskusí na alternativních stránkách, ale i předmětem diplomových prací. Gratulujeme.

3.4 Nová měna

Ze zprávy HSBC:¹ “Příliš liberální přístup k monetární politice federálního rezervního systému přibližuje krach dolaru, protože nutí země s rozvojovou ekonomikou (například Čínu) vytvářet nový monetární systém”.²

Na základě závěrů analýzy z kapitoly 3.1 Federální rezervní systém lze předpokládat, že očekávané oslabení role dolaru není ovšem nezbytné, a proto se musí počítat s nějakou alternativou. V následujícím výkladu budou popsány základní principy jedné z možných přijatelných alternativ.

Během posledních třiceti let se rozvíjely a stále se rozvíjí různé projekty státních a unijních měn. Nejznámější z nich je euro, které není třeba prezentovat, protože je dobře známo, ale existuje i několik dalších projektů.

Od ledna roku 2012 má Latinská Amerika novou měnu. Nazývá se sucre a slouží zatím k provedení bezhotovostních operací mezi členy zemí organizace ALBA (Alianza Bolivariana para los Pueblos de Nuestra América - Bolívarský svaz pro lid naší Ameriky)³, takže je virtuální náhradou dolaru. Sucre určitým způsobem připomíná euro, a to nejenom svým poměrem k dolaru (kurz sucre k dolaru je 1,25),⁴ ale i tím, že se používá v rámci sdružených zemí, a že sucre nejdříve stejně jako euro existovalo v podobě bezhotovostní měny a v budoucnu se plánuje jeho použití i v hotovostních operacích.

Prezident Venezuely Hugo Chávez komentoval zavedení sucre následovně: „Nová měna je pro nás lepší než dominance dolaru. Je to šance vytvořit jedinou regionální měnu”.⁵

Nová měnová jednotka v zemích Asie podobně jako sucre, bude bojovat o své dobré umístění. Asijská měna je nazývána ACU. Byla založena 1. března roku 2006 a je vlastně průměrem hodnot měn Japonska, Číny, Jižní Koreje a dalších deseti zemí, které jsou členy ASEAN⁶ (Sdružení národů jihovýchodní Asie).

Poptávka po asijských měnách ve světě stabilně roste.⁷ Valutové rezervy nejvyspělejších ekonomik Asie v současnosti převyšují 3 biliony dolarů a jejich celkové rezervy ve zlatě se rovnají ročnímu rozpočtu Spojených států.⁸

V důsledku úspěšného hospodářského rozvoje Číny během posledních let se zraky ekonomů při hledání alternativy dolaru v případě změny světového finančního systému, založeného na dominanci dolaru obracejí na Čínu a její juan. K budoucímu posílení juanu jsou skutečné předpoklady, ale důležité je, že nový systém, bez ohledu na to jestli bude budován na bázi juanu, eura, rublu nebo jiných měn, by měl nejenom vystřídat dolar v existujícím systému, ale především odstranit ty problémy, které nedokázal vyřešit dolar během doby své dominance. Hlavní otázkou je, na jakých principech by měl nový systém fungovat.

Princip nového měnového systému

Původ peněz a historie jejich vývoje jsou nerozdílně spjaty s rozvojem výroby a obratu zboží. Zvláštní místo mezi komoditními penězi patřilo především obilí a skotu. Například v Chammurapiho zákoníku⁹ byly platby obilím oceněny na stejné úrovni jako platby zlatem. Propojování peněz se skotem a obilím (jak bude prokázáno později) nebylo náhodné.

Například slovo "rupa", které se překládá ze sanskrtu¹⁰ jako “skot“ je základem názvu indické měny "rupie". V poezii Homéra byli býci zmiňováni jako měrná jednotka při platbách ve starověké Tróji. U starověkých Němců se jako měrná jednotka také zmiňuje «kráva». Ve starověkém Rusku se peníze dlouhou dobu nazývaly "skot", až do přechodu na kovové peníze. Peršané, Tataři a dokonce i lidé z kmene Zulu v Africe používali skot namísto peněz.¹¹

Tyto okolnosti jsou spojeny s tím, že do 20. století měla výroba biogenní povahu, protože 95 procent produkce se vyrábělo na základě svalové síly zvířete nebo člověka, takže dispozice dostatečných biogenních zdrojů garantovala určitou úroveň rozvoje hospodaření. Nezbytným zdrojem pro reprodukci svalové síly bylo obilí. Objemy vypěstovaného obilí a množství skotu byly těsně spjaty, a proto v dané etapě hospodářského vývoje skot i obilí mohly plnit funkci peněz.

Obilí bylo hlavním ekvivalentním zbožím, které tvořilo základ výroby pro všechno ostatní zboží. Nicméně permanentně plnit funkci peněz obilí nemohlo, a to zejména v důsledku náročnosti jeho skladování, jeho heterogenity a nestability kvality obilí. Proto obilí, které do 20. století bylo ekvivalentem, bylo de facto¹² nahrazeno kovem, který se stal ekvivalentem de jure,¹³ protože do procesu jeho výroby (zejména do procesu získávání zlata) stále vstupovalo obilí jako zdroj energie svalové síly při jeho výrobě. Skutečnost, že se obilí stávalo ekvivalentem, se potvrzuje i tím, že v 16. století, když začala masová přeprava zlata (a jiných kovů) z Ameriky do Evropy, ceny obilí ve zlatě vzrostly 3 až 5 krát.

Vlastnosti kovu oproti obilí jsou vhodnější pro plnění funkce peněz. Kov je homogenní a je lépe skladovatelný atd. Nicméně jednoznačná vazba kovového invariantu s obilovým invariantem znamenala energetickou podstatu peněz bez ohledu na jejich formu: mince nebo bankovky (anebo elektronické peníze).

Ke konci 20. století proběhly radikální změny v principech hospodaření a povaha výroby se stala více technologickou. Proporce se změnily opačně: 95 procent zboží se vyrábělo na základě technogenní energie a zbytek (5 procent) stále na základě biogenní energie. V současné době výroba téměř každého výrobku je založena na technologické energii, a proto právě technologická energie je invariantním zbožím. Pokud je zapotřebí porovnat cenu výroby několika produktů z různých technologických odvětví, základem pro srovnání bude výše spotřeby energie, která je spojena s těžbou a výrobou.

Invariant prejskurantu¹⁴ existoval v realitě vždy, i když jeho funkce byly plněny různými hmotnými statky. Jak zde bylo popsáno výše, nejdříve tuto funkci plnilo obilí nebo skot, poté měď, stříbro a zlato, následně pouze zlato. Od roku 1971 (po zrušení vazby dolaru na zlato) lidstvo v podstatě poprvé ve své historii ztratilo měřící jednotku pro ekonomické veličiny.

Světové zásoby zlata jsou omezeny, ale množství statků a služeb neustále roste. K roku 2012 celkové množství zlata, které bylo na světě během historie vytěženo, činilo 174 100 tun.¹⁵ Organizace “Světové minerální zásoby” odhadla celkové zásoby zlata na světě na 87 100 tun.¹⁶ Z demografických prognóz je patrné, že obyvatelstvo bude stále růst, proto se množství statků a služeb bude zvyšovat.

Návrat do minulosti a zavedení zlatého standardu nebo přiznání jiné měny invariantem je v současných podmínkách světového rozvoje pouze krátkodobým řešením. Zásoby zlata nejsou schopny pokrýt rostoucí objemy obratu statků a služeb. Invariant je potřebné zvolit na základě jeho vhodnosti pro řešení různorodých úkolů v oblasti prognózování, modelování a řízení makroekonomických systémů.

V důsledku technologické povahy výroby musí být invariant založen na energii pro výrobu. V současnosti nejde bez elektřiny vyrobit ani produkt, ani službu. Proto dříve nebo později lidstvo přejde ke zvolení energetické jednotky na funkci invariantu prejskurantu.

Pro měření spotřeby elektrické energie v domácnosti, v hospodářství a pro měření výroby elektřiny v elektroenergetickém průmyslu se používá kilowatthodina (kW⋅h) – jednotka měření vyrobené a spotřebované energie.¹⁷ Při zavedení invariantu, založeného na energii, by byla kilowatthodina nejvhodnější jednotkou pro její použití ve funkci invariantu. Energetický standard založený na kW⋅h by dával záruku souladu mezi ročním objemem produkované elektrické energie a množstvím peněz v obratu. Ostatní energetické zdroje (jako ropa, plyn atd.), které jsou měřeny v tunách, mohou být snadno přepočítány na elektrický ekvivalent.

Hlavními výhodami kW⋅h jako invariantu jsou:

- homogenita energie (kW⋅h je stejný jak v Africe, tak i v Evropě atd. Zlato se však rozlišuje v závislosti na ryzosti);

- snadná přeprava (jednoduchost při distribuci a navíc se v současné době vyvíjejí technologie, které umožní předávat energii i na velké vzdálenosti. Zlato a ostatní kovy mají velkou váhu, jsou náročnější při skladování a potřebují, aby byla zabezpečena jejich ochrana);

- přirozená potřeba (zlato je vyžadováno v podstatě jenom v klenotnictví a zčásti v elektrotechnice; kW⋅h odpovídá mnohem širšímu spektru oblastí: provoz strojů a zařízení, topení, klimatizace, osvětlení, počítače, běžné přístroje atd.);

- snadná kalkulace při zavedení fixované jednotky kW⋅h;

- rozpoznatelnost a bezpečnost (s pomocí měřících přístrojů lze jednoduše ověřit “pravost” Wattů. Zlato sebou nese větší riziko padělání.)

Zvýšení produkce energie umožňuje rozšiřovat výrobu a rozvíjet služby. Při zvýšení produkce energie se zároveň emitují i peníze kryté touto energií. Emise dalších peněžních prostředků jsou při tom vždy vázány na zvýšení objemů energie na vstupu, a to pomocí koeficientů účinnosti výrobních technologií. Takže rozvoj se vůbec nebrzdí, jako tomu bylo při omezeném množství zlata (které v podstatě k reálnému životu a výrobě není potřeba), ale naopak je podporován.

Zavedení standardu energovybavenosti přinese pevnou vazbu emise peněz a množství zboží, protože množství produkce v podobě výstupu je proporcionálně rovné objemům energie na vstupu. Při takovém přístupu lze budovat stabilní finanční systém, ve kterém je množství peněz v těsném souladu s množstvím zboží a služeb. Emise dodatečných peněžních prostředků je podmíněna zvýšením objemů energie, která je zapojována do výroby. V praxi vazba objemů zapojované energie a výroby je také potvrzována tím, že opravdu spolehlivým parametrem pro posouzení ekonomických tendencí jsou integrální ukazatele spotřeby energie neboli sledování trendu spotřeby energie.

Zde je také potřeba zdůraznit to, že při energetickém standardu by hodnota měny nebyla zajištěna množstvím energetických zdrojů ve vlastnictví státu, ale množstvím energie, která je skutečně spotřebována ekonomikou daného státu. V tomto případě nejde o žádnou diskriminaci těch států, které nemají k dispozici velké zdroje surovin. Například při zachování stejných objemů výroby po zavedení energetického standardu by japonský jen měl silnější pozici než ruský rubl.

Při krytí peněz energií bude emise peněz směřovaná přímo do reálného sektoru ekonomiky. Kromě toho zavedení energoměny přinese řadu dalších pozitivních účinků, které však nejsou předmětem zkoumání této práce (jde o řešení metrologických problémů, inflačních problémů atd.).

Podle různých výzkumů¹⁸ budou jedním z hlavních trendů budoucna obnovitelné zdroje energie, které směřují k ještě větší integraci energie v procesech hospodaření.

V současné době regiony a jejich měny plánované na role světových měn (například Čína) mají možnost vytvořit nový systém na základě energetického standardu. Současně se ale musí zaručit podporou regionu, který má dostatek energetických zdrojů jako například Rusko nebo OPEC. Uplatňování tohoto systému je ovšem jednodušší, pokud má stát pod kontrolou svůj energetický průmysl, protože se téměř nesetkává s odporem ze strany velkých monopolů energetického průmyslu. Politika Ruské federace byla v tomto směru popsána v části, která se věnovala ropě.

Z tohoto pohledu je patrné, že Čína se stára o pěstování dobrých a spolehlivých vztahů s Ruskem, na což ukazuje nejenom těsná spolupráce v rámci řady ekonomických projektů, ale také podpora pozice Ruska na mezinárodní úrovni při řešení konfliktů v Sýrii a na Ukrajině. Rusko se vůči Číně chová stejným způsobem.

Rusko má dostatek zdrojů pro realizaci této myšlenky v praxi a pro přechod na energoměnový systém, a to i na bázi ruského energorublu. Pro stabilitu této měny potřebuje Rusko především začít prodávat svůj export (nejde jenom o ropu, ale i o uhlí, dřevo atd.) za svou vlastní měnu a ne za cizí, jako tomu je v dnešní době, kdy Rusko realizuje své exportní dodávky za ničím nekryté peníze emitované Spojenými státy.

Řešení těchto otázek je spojeno s již zahájeným procesem reforem v CB RF v rámci jediné orientace na nacionalizaci Centrální banky. Proto jedna z částí této práce byla věnována problémům v politice CB RF, které se mohou stát překážkami na cestě rozvoje Ruské federace v tomto směru. Při zavedení energoměny se předpokládá, že právo kontroly emise bude předáno vládě Ruska pod odpovědnost sdruženého Ministerstva pro sociální a ekonomický rozvoj. Do jeho struktury by mohly být také zapojeny oddělení Ministerstva financí a Ministerstva průmyslu a obchodu. O možnosti těchto změn se také zmiňoval i prezident Ruské federace Vladimír Putin během svého posledního proslovu k Federálnímu shromáždění v prosinci roku 2013.¹⁹

Jak bylo zjištěno během psaní této práce, první kladné názory na zavedení energoměny byly ohlášeny už v osmdesátých letech minulého století v rámci Mezinárodní geografické unie (angl. International Georgaphical Union).²⁰ Generální konstruktér Sovětského svazu Pobisk Kuzněcov se také hodně věnoval koncepci energoměny v osmdesátých letech, ale po rozpadu SSSR se transformovaly vědecké instituce a koncepce energoměny se dočasně v Rusku nerozvíjela. Později na konci devadesátých let byly zformulovány základní principy energosystému (které jsou krátce popsány v této práci).

Ve prospěch systému energoměny se už hlásili ekonomové Ruské akademie věd²¹ (Jakovlev A.N., Južnyj M.A., Sajfullajev R.R., Balackij E.V., Abdullajev R.P, Pokrovskij K.J. a další členy akademie).²² Během posledních pěti let se koncepce energoměny rozvíjela na bázi vědeckých skupin dvou vysokých škol v Petrohradu a Moskvě. A v současné době je zahájena spolupráce nad problematikou energosystému s Kazachstánem a Čínou.

Poprvé byla koncepce energorublu široce ohlášena v rámci Evropského parlamentu v Bruselu během konference “Energetický dialog mezi Evropou a Ruskem”, která probíhala 13. až 14. září roku 2010.

Dalším významným krokem této koncepce se stalo Mezinárodní Fórum Čínské Akademie společenských věd, které probíhalo 16. až 17. listopadu 2013 v Pekingu. Koncepce energoměny, která by pravděpodobně mohla nahradit dolarový systém, byla předložena a vysvětlena vědeckou skupinou Státní vysoké školy zemědělské v Petrohradu.²³

Lze konstatovat, že řada zemí a zejména Čína projevila značný zájem o tento systém. V prosinci roku 2013 (měsíc po skončení fóra) do Státní vysoké školy zemědělské v Petrohradu přijela delegace z Číny, která se skládala z vicepremiéra Číny Liú Yándōng, ministra kultury Číny Cai Wu a ještě dalších šesti delegátů, kteří jsou také představitelé dalších ministerstev na funkcích minimálně náměstka ministra nebo ministra. Jednání se podle rektora Státní vysoké školy v Petrohradu týkalo přístupů ohlášených v rámci fóra, zejména otázek konceptuálního přístupu k finančním systémům a konkrétních perspektiv mechanismů energoměn ve světě.

Za týden po této návštěvě přijela další, již větší delegace z čínské provincie Guǎngdōng,²⁴ která se skládala z představitelů téměř všech oborů: administrativa, podnikání, školství atd. Jak potvrdil rektor Státní vysoké školy zemědělské v Petrohradu PhD. Viktor Efimov, projekt energoměny se vážně vyvíjí v rámci spolupráce Číny a Ruska.

Koncepce energoměny dostala značnou podporu ze strany pedagogických pracovníků: profesoři Státní vysoké školy mezinárodních vztahů v Moskvě (MGIMO),²⁵ Moskevské ekonomické fórum²⁶ a organizace Mladá Eurasie²⁷ se zabývají rozvojem těchto myšlenek.

Jak by mohl byt zaveden energosystém

6. října 2007 Bělorusko, Rusko a Kazachstán podepsaly smlouvu o založení Celní unie.²⁸ V roce 2009 na úrovni hlav států a vlád bylo přijato a ratifikováno 40 mezinárodních smluv, které tvořily základ fungování Celní unie. Několik dalších zemí ohlásilo své přání také vstoupit do této unie a nad možností jejich členství se v současné době pracuje (jedná se o Tádžikistán, Kyrgyzstán, Arménii, Moldávii, Uzbekistán, Ázerbájdžán, Turecko, Vietnam, Indii, Irán a Sýrii).²⁹ Práce nad sdružením s uvedenými státy se rozvíjí i v rámci projektu «Eurasijský svaz». Existující Celní unie (Bělorusko, Kazachstán a Rusko) je v současné době vhodnou bází pro zavedení energetického systému. Vědecká skupina ze Státní vysoké školy zemědělské v Petrohradě jako první krok nabízí v rámci této unie vytvoření tzv. «energozóny», regionu, na jehož území se začne používat energoměna.

Při zavedení energoměny by byl v rámci tří zemí (Celní unie) postup následující: nejdříve musí být založena nová měna (v dalším vysvětlení bude tato měna nazývána «energo») a nová instituce, která je ve většině studií, věnovaných se problematice energoměny nazývána “centrální bankou”. Tato instituce má ale větší podobnost spíše s «clearing housem»,³⁰ protože do její funkce nepatří ani půjčování pod úrokem, ani uchovávání vlastních aktiv, ale jen poskytování některých služeb (budou popsány níže). Princip fungování je bližší neziskové organizaci.

Zavedení kW⋅h je v tomto systému potřeba proto, aby mohly být určeny kurzy jednotlivých členských zemí unie vůči energoměně («energo») a tím pádem i pak vůči sobě navzájem. Určení poměru kW⋅h k «energo» je podobné, jako určení poměru dolaru ke zlatu v roce 1944. Výběr množství kW⋅h, které se bude rovnat jednomu «energo», může být zvoleno i v poměru “1 energo = 1 kW⋅h“ nebo například v poměru “1 energo = 10 kW⋅h“. Důležité je, aby se jednou na tomto poměru dohodlo a dále se pak již neměnil. Po tomto zvolení vzniká skutečný invariant prejskurantu, protože množstvím jednotek kW⋅h lze vyjádřit ceny ostatních produktů na trhu.

Předpokládá se, že se na území každého ze členských států Celní unie bude obchodovat pouze v domácí měně každého státu. Čili všechny země si zachovají svou vlastní měnu. Instituce «clearing house» bude emitovat energoměnu «energo», která bude sloužit k jedinému účelu, a to k nákupu měny toho státu, se kterým je potřeba uskutečnit obchod.

Každá členská země unie exportuje za svou měnu a importuje za měnu státu, ze kterého daný import pochází. V «clearing house» členské země unie nakupují «energo» a měny ostatních členských států unie se nakupují taktéž v «clearing house», jen za již získané «energa».

Každá ze zemí unie si založí účet v «clearing house». Na tento účet může vložit určitou částku peněz ve své domácí měně. Například Rusko vloží 1 mil. rublů a koupí určité množství «energo», které odpovídá poměru této měny k «energo». Kurz jednotlivých měn k «energo» lze určit na základě jednoduchého vzorce: “spotřeba energie v ekonomice státu (v kW⋅h) děleno množstvím peněz státu v oběhu”. Pokud země nic neprodává, pak nikdo od ní nepotřebuje její měnu pro uskutečnění obchodu. Proto je spravedlivé, aby síla měny byla přímo úměrná skutečné energovybavenosti ekonomiky neboli objemům energie, které byly zapojovány do ekonomiky této země.

Ve zkoumaném příkladu Rusko dostane na svůj účet X «energo», které odpovídají poměru «energo»/rubl. «Clearing house» po této operaci získá měnu Ruska, rubly. Stejným způsobem postupují ostatní členské země energosystému: dostávají «energo» na svůj účet a «clearing house» získává měnu ostatních států unie.

Takový systém bude umožňovat mezinárodní obchodování bez nutnosti použití rezervních měn, které dříve nebo později zvýhodní postavení toho, kdo emituje tuto měnu (jako je tomu v případě dolaru u Spojených států). Navíc zvýhodnění jedné ze stran je vyloučeno tím, že «clearing house» nebude patřit žádné ze zemí, ale bude nezávislou institucí. Nakonec nebudou zvýhodňovány státy, které disponují většími zásobami přírodních surovin, protože síla jejich měn nebude podmíněna jejich bohatstvím, ale reálným výkonem jejich ekonomik, měřeným přes spotřebu energie.

Systém zlatého standardu nemůže zaručit výše jmenované výhody, protože bud’ bude zvýhodněn jeden z účastníků systému, který se stane emitentem, nebo se zvýhodní ten, který disponuje většími zásobami zlata a tím by mohl negativně působit na ostatní členy systému v závislosti na svých vlastních výhodách.

Zavedení systému bude postupné, ale jak již bylo zmíněno, princip kooperace členských zemí Celní unie je ideální pro aplikaci energosystému právě mezi Běloruskem, Kazachstánem a Ruskem. Systém je výhodný i tím, že jakýkoliv stát má možnost se zapojit do tohoto systému bez negativních důsledků a navíc si zachovat svou vlastní měnu.

V rámci spolupráce Ruska a Kazachstánu při prosazování daného projektu již byla vytištěna první vzorová série energorublů s nominálem od 1 do 100 energorublů.³¹Jak bylo oznámeno na začátku dubna,³² ekonomické sankce ze strany Spojených států proti Rusku mohou výrazně urychlit proces zavedení alternativní měny Celní unie.

Celá diplomová práce ke stažení: uloz.to/xUwqVhFt/dp-vyznam-ropy-rublu-a-dolaru-v-geoekonomickych-procesech-pdf

Poznámky, zdroje: