19.8.2015
VlaBi
Při svém oblíbeném cestování "myší po googlu" často narážím na jevy, které mi nejsou jasné. Donedávna to byla třeba podivná pravidelná síťovina na tváři matičky Země, jako například tady, na ostrově Hokkaidó:
Vše jsem pochopila, když jsem si přečetla tento starší článek (2013), z něhož vybírám podstatné pasáže.
V roce 1948, když se Evropa ještě zotavovala z následků války, vyšel 20. října v SSSR z iniciativy Stalina dekret Rady ministrů SSSR a ÚV KSSS "O plánu výsadby lesů k ochraně polí, zavedení osevních postupů k zúrodnění půdy, výstavbě rybníků a vodojemů k zajištění vysokých výnosů plodin ve stepi a lesostepních oblastech evropské části SSSR". V tisku tento dokument dostal název "Stalinský plán k přetváření přírody".
Patnáctiletý program vědecké regulace přírody, který neměl nikde ve světě obdoby, byl rozpracován na základě prací předních ruských agronomů. Jedním z výzkumníků byl i G. N. Vysockij z Akademie zemědělských věd, který se zabýval studiem vlivu lesa na vodní režim. Poprvé vypočítal rovnováhu vlhkosti pod lesem a polem, studoval vliv lesů na životní prostředí a příčiny vzniku holých stepí. Jeho přínos k zalesňování stepí byl velmi významný.
Cílem tohoto Plánu bylo předcházet suchu a písečným a prachovým bouřím cestou výstavby vodojemů, výsadby lesů a zavedením vhodné rotace plodin v jižních oblastech SSSR (Povolží, západní Kazachstán, severní Kavkaz a Ukrajina). Bylo naplánováno vysadit více než 4 miliony hektarů lesa a obnovit lesy zničené za války a nedbalým řízením. Síla tohoto plánu spočívala ve společné vůli všech zúčastněných i národa, komplexnosti a obrovském rozsahu. Plán neměl, co se týče jeho měřítka, ve světových zkušenostech precedens.
Dokument předpokládal za 15 let vytvořit 8 velkých státních zón s pásy lesů o celkové délce více než 5.300 kilometrů. Na polích kolchozů měly být vytvořeny ochranné lesní porosty o rozsahu 5.709 tisíc hektarů a už v roce 1955 mělo být postaveno 44.228 nových rybníků a vodojemů. To vše ve spojení s pokročilou sovětskou agrotechnikou mělo zabezpečit vysoké, stabilní, na rozmarech počasí nezávislé sklizně plodin na ploše více než 120 milionů hektarů. Plodiny sklizené v těchto oblastech by měly stačit k nakrmení poloviny tehdejší světové populace.
Washington Post v roce 1948 citoval slova generálního ředitele OSN pro výživu a zemědělství Boyd Orra, který řekl: "Míra vyčerpání úrodné půdy ve Spojených státech je alarmující. Přibližně čtvrtina území, kde původně byla úrodná půda, je zdevastována. Každý rok jsou v této zemi zničeny 3 miliony tun úrodné vrchní vrstvy půdy." A dále otevřeně přiznal: "Pokud se studená válka změní na dlouhodobý konflikt, vývoj ve vztahu k rekultivacím může vyřešit otázku, kdo bude vítězem."
Plán rekultivace Povolží |
Málokdo ví, že příprava na Stalinův ambiciózní projekt trvala 20 let. V roce 1928 byla v Astracháňské polopustině doslova na holém místě založena výzkumná stanice Všeruského institutu agro-leso-meliorací pod názvem Vogdinský opěrný bod. V této umírající stepi bylo třeba překonat obrovské těžkosti, a tak vědci a lesníci doslova vlastníma rukama vysadili první hektary mladých stromů. Ze stovek různých druhů byly vybrány ty dřeviny, které nejvíce odpovídaly vědeckým požadavkům pro použití v ruských podmínkách.
A les vyrostl! Základem celého plánu byly pásy smíšených lesů ochraňující pole a závlahy. Pokud v otevřené stepi žár dosahuje 53 stupňů, pak ve stínu stromů je o 20 % chladněji a vypařování z půdy se tak o 20 % sníží. Navíc pozorování v Buzuluckém lesnictví v zimě 1928 - 29 ukázala, že sosna o výšce 7,5 m shromáždila za tu zimu 106 kg jíní a námrazy. To znamená, že nepříliš velký lesík je schopen ze srážek získat několik desítek tun vody!
Kolchozníci a zaměstnanci lesních závodů obstarali 6.000 tun semen stromů a keřů. Zajímavé je složení dřevin, které navrhli vědci pro jednotlivé řady osázení: 1. řada topol kanadský, lípa; 2. řada jasan, klen tatarský; 3. řada dub, žlutý akát; 4. řada jasan, klen ostrolistý; 5. řada opět topol kanadský, lípa; 6. řada jasan, klen tatarský; 7. řada dub, žlutý akát,... a tak dále v závislosti od šířky pásu. Z keřů pak navrhli maliník a rybíz, což přiláká ptáky kvůli boji se škůdci lesa.
Kromě státních oblastí s pásy lesů se vysazovaly lesní pásy místního významu po obvodu jednotlivých polí, na svazích roklí kolem nových i původních nádrží a na výrazně písečných půdách (s cílem jejich zakrytí).
Plán předpokládal také zavedení "trávopolního systému" rozpracovaného předními ruskými vědci V. V. Dokučajevem, P. A. Kostyčevem a V. R. Williamsem. V rámci tohoto systému se část orné půdy v osevním plánu osévala víceletými bobulovinami a podsevní trávou. Ta sloužila jako krmivová báze živočišné výroby a zároveň jako vynikající prostředek k obnovení úrodnosti půdy.
Plán předpokládal nejen dosažení absolutní potravinové soběstačnosti Sovětského svazu, ale od druhé poloviny 60. let i nárůst vývozu obilí a masných výrobků. Vytvoření lesních porostů a nádrží vody mělo také zajistit různorodost flóry i fauny SSSR. Sledoval tedy kombinovaný cíl - ochranu životního prostředí a zároveň vysoké výnosy plodin.
Velkou pomoc při vytyčení tras ve státních ochranných zónách, při vytvoření technických projektů na rozvinutí lesní výsadby v kolchozech a sovchozech, a také při vytvoření průmyslových doubrav na jihovýchodě, poskytli vědci. Pod společným vedením Akademie věd SSSR přijali účast vědečtí pracovníci z více než 10 vědeckých institucí samotné Akademie, Moskevské a Leningradské univerzity, 4 - 5 rezortních výzkumných ústavů, více než 10 speciálních lesních a zemědělských vzdělávacích institucí Moskvy, Leningradu, Saratova, Voroněže, Kyjeva, Novočerkeska,...
Dále s cílem zabezpečení široké mechanizace polních i lesních prací a zvýšení jejich kvality bylo v plánu aktivizovat ministerstvo zemědělské techniky, ministerstvo automobilového a traktorového průmyslu, ministerstvo dopravního inženýrství, ministerstvo výstavby a stavebních strojů a další průmyslová ministerstva ovlivňující zemědělství, aby pro urychlené provádění plánu zavedly výrobu nových zemědělských strojů vysoké kvality, a rychleji pracovaly na zlepšení stávajících zemědělských strojů a nářadí. Byly vyvinuty nové stroje pro výsadbu stromů hned sedmi pruhy najednou namísto dříve koňmi tažených kultivátorů, poprvé byly zahájeny práce na vytvoření minitraktoru pracujícího na lesních pasekách (tzv "pěší traktor" TOP, motor 3 HP) a pro zavlažování zeleniny dešťová zařízení s nezávislým motorem. Zároveň již probíhaly testy domácích kombajnů na sklizeň obilí, bavlny, lnu, cukrové řepy a brambor.
K vypracování a realizaci plánu byl vytvořen institut Agrolesprojekt (dnes institut Rosgiproles). Podle jeho projektů byly lesy postupně pokrývána čtyři obrovská rozvodí povodí Dněpru, Donu, Volhy, Uralu a evropského jihu Ruska.
Plnění zadaných úkolů se stalo dílem celého národa.
Zároveň s výstavbou systému zalesňování byl zahájen i obrovský program výstavby zavlažovacích systémů. Řešením problémů spojených s prováděním pětiletého plánu melioračních prací byl pověřen Institut inženýrů vodohospodářství V. R. Williemse. Výrazně se mělo zlepšit životní prostředí a rozšířit se vodní doprava. Počítalo se také s regulací toků mnohých řek, při níž by se získalo velké množství levné elektrické energie a zároveň uložení dostatku vody k zavlažování polí i zahrad...
Avšak v březnu 1953 Stalin zemřel a plnění projektu bylo... zastaveno!!
Kniha o Plánu se urychleně stahovala a Rada ministrů SSSR hned 29. dubna 1953 speciálním dokumentem přikázala zastavit práce na vytvoření lesních zón, jejich další plánování a pěstování sazenic byly zrušeny.
Mnohé lesní porosty byly vykáceny, několik tisíc rybníků a vodojemů, které byly určeny k chovu ryb, byly opuštěny a zpustly, 570 stanic na ochranu lesa vytvořených po roce 1949 bylo do roku 1955 zlikvidováno.
To vše z příkazu nového vůdce země - Nikity Chruščova.
Jedním z důsledků zastavení realizace Stalinova Plánu a vnucení nesmyslných extenzívních metod rozšíření orných ploch byla ekologická katastrofa v letech 1962 - 63 spojená s erozí půdy na celinách. V SSSR vypukla potravinová krize. Na podzim roku 1963 zmizely z regálů obchodů chleba a mouka, přerušovány byly dodávky cukru a másla. V roce 1962 bylo oznámeno zvýšení cen masa o 30 % a másla o 25 %. O rok později v důsledku neúrody a neexistence zásob SSSR poprvé od války prodal 600 tun zlata ze státních rezerv a zakoupil 13 milionů tun chleba za hranicemi.
A v průběhu té doby byly stále hlasitěji zdůrazňovány politické "chyby" Stalina, zatímco zcela ve stínu zůstal jeho skvělý Plán, který pak s úspěchem částečně realizovaly USA, Čína a západní Evropa v podobě vytvářených zelených zón. Ty hrají významnou roli v prevenci globálních klimatických hrozeb.
Zbytky lesních pásů v Saratovské oblasti |
V červnu a červenci roku 2010 udeřilo v evropské části Ruska smrtící sucho. Pro vysoce postavené úředníky to bylo naprosto nečekané. Nečekané to bylo i pro vládu RF, přestože už předtím v minulých letech mohlo být v mnoha ohledech zřejmé, že hrozba sucha je velmi vážná a je nutné se na ni včas připravit. I v roce 2009 bylo podobné sucho, které se dotklo části Povolží a jižního Uralu. Slunce nemilosrdně vypálilo veškeré plodiny dříve, než stačily vyrůst.
A k tomu všemu by nedošlo, kdyby se podařilo zrealizovat Stalinův velký Plán na transformaci přírody. Ovšem to by nešlo bez záchrany SSSR a socializmu...
V dalších letech se pak hořce sklízely plody zrádcovské politiky všech dalších ruských vůdců - Chruščovem počínaje a Jelcinem konče -, jejichž hlavním úkolem bylo brždění rozvoje nebezpečného konkurenta Západu, jeho diskreditace a později i rozkradení a likvidace.
Žádná potravinová soběstačnost, ale dovoz potravin s chemickými přísadami ze Západu a... GMO!