Poslední Gambit (19)

6.12.2014

-předchozí část-

Dosud přeložené díly vcelku:

 Posledni-gambit-preklad.doc (1,2 MB)

 Posledni-gambit-preklad.pdf (3,5 MB)

http://uloz.to/x82sUEzx/gambit-epub

http://uloz.to/xRDkXgdf/gambit-mobi

navazující díl překladu (od str.221) - Poslední Gambit (20)

ilustrace ve vysoké kvalitě:  http://dotu.ru/files/20020601-Gambit_red-2_ill.rar

...

Přinesl jsem svoje poznámky Holmesovi a nechal ho odpočívat po cestě, a sám jsem se vrátil k sobě a ponořil se do čtení textu z Egypta. Byl natolik neobyčejný a skutečně významný pro naši dlouhou společnou činnost, že jsem se rozhodl ho zde uvést v plném znění, se všemi poznámkami a vsuvkami neznámých autorů z Ruska:

O principech tandemní činnosti

(...)

(plný text vsuvky viz zde)

Dvakrát jsem přečetl text a byl jsem ohromen koncentrovaností informací v něm obsažených. Kromě problémů vzájemných vztahů s Holmesem, o kterých jsme spolu nikdy nemluvili, materiál práce vrhal světlo na ty otázky řízení v dávném Egyptě, kterých jsem se začal dotýkat, zabývaje se „pikniky“. Ale práce se dotýkala i mnohých jiných problémů západní civilizace: co jsou to současné demokratické volby a proč demokracie, v té formě, ve které je představena ve společnosti, není efektivní; osobitý pohled na podstatu autorského práva atd. Pomyslel jsem si, že pokud se stane majetkem širokého okruhu čtenářů, pak v procesu jejího posuzování může sama o sobě porodit novou kulturu vzájemných vztahů mezi lidmi, a také kulturu vztahů člověka a společnosti. Také jsem pochopil, že samotný text představuje část nějaké objemnější práce a že by nebylo špatné pohovořit o tom s Holmesem. Všechen čas, který zbýval do večeře, jsem posvětil čtení souboru „Poslední gambit“, srovnávaje přečtené s novými obrázky z různých čísel týdeníku „Hodina zvratů“, novin „Práce“ a „Argumenty a fakta“. Překvapivé bylo dokonce ne to, že ruské „pikniky“ jsou ve světě tak široce známé, ale ten neobvyklý výklad událostí s nimi spojených, různými lidmi v různých částech světa. Z poznámek Holmese svět vyvstával ohromný a různorodý, ale o to více jediný a celostný, než jsem si představoval dříve. Ohromovala mě také určitá synchronnost našich vyšetřování a pocit něčeho neviditelného, ale objektivně existujícího, předurčující tu činnost, co v lexice už získala název „matrice“. Vyvstával i obraz nového Ruska, nejen prostě záhadné a nepředvídatelné země, k čemuž jsme my na Západě s určitým neklidem už přivykli, ale osobité civilizace, odlišné od Západu i Východu, ve které už se rýsují kořeny nové kultury třetího tisíciletí.

Zapnuv zprávy v 17.00, uslyšel jsem zprávy o teroristickém činu, spácháném v noci z 12. na 13. října v centru Madridu. Soudě podle zápisek Holmese, už 3. října Paolo Riego a Andrej Verov, analyzujíce podivnou mapu hlavního města Španělska s klíčem, ležící nyní přede mnou, posuzovali v El-Eskorialu možnost takového teroristického činu. Zajímavé, ví už o tom Holmes? Zaklepal jsem na dveře jeho pracovny.

— Vejděte, Watsone, nespím a studuji vaše poznámky. Zvláštní zájem u mě vyvolala vaše beseda s Galbou v baru hotelu Waldorf. Bezpochyby jste se setkal se skutečným, reálným trockistou.

— Holmesi, slyšel jste poslední zprávy?

— Copak, ještě jedno letadlo spadlo na New York?

— Ne, soudě podle obrázku s persónou, která krmí „ptáčky“ na břehu černého moře, to je ještě vpředu. Právě ale informovali o nočním výbuchu na centrálním náměstí Madridu. Právě jsem se díval na kopii té podivné mapy s klíčem ve formě ruky a četl váš komentář k ní. Co je to? Náhoda? Ne, tak nebývá...

— Jak vidíte, drahý Watsone, – naopak bývá. To je matrice a matrice je všude! Nedělejte si starosti, pocit, který nyní zažíváte, jsem prožil čtvrtého října, den poté, co jsme v El-Eskorialu v Andrejem Verovem a Paolem posuzovali kalendáře za rok 1994. Jak už jste pochopil z mých poznámek, majitel bytu, který viděl kalendáře stejně jako já poprvé, přesněji než všichni ostatní předpověděl den katastrofy ruského letadla. A ohledně jízlivých slov o dalších letadlech, padajících na New York, je třeba být opatrnější, milý Watsone, pokud nechcete, aby skutečně padala: slova mívají moc nad matricemi, pokud se ukazují být vloženými ve vztahu k těm, kdo pracuje na objímajících (nadřazených) matricích. Zítra pohovoříme o matricích podrobněji, v procesu luštění ruských „rébusů“. Zdá se mi, že se u nás shromáždil materiál, který plně stačí na to, aby bylo možné vyslovit konkrétní dohady ohledně všech třech „pikniků“. A co vy, milý příteli, a zápiska „O tandemním principu činnosti“?

— To nejpodivnější na tom je, Holmesi, že poprvé jsem se zamyslel nad principy naší společné činnosti v den vašeho odjezdu do Švýcarska. Nikdy dříve jsme ty otázky neposuzovali, ale po seznámení s obsahem zápisky jsem se cítil v roli cyklisty, který naprázdno šlape pedály.

— Není třeba zabývat se podceňováním, drahý Watsone. Každý z nás dělá tu část celkové práce, ke které má nejlepší předpoklady. Váš přístup k analýze „pikniků“ je po svém unikátní. A co se týká výsledků tandemní činnosti, ty nepatří nikomu z účastníků osobně, a to je pro mě závěr nejen přípustný, ale i vyžadující nové osmyslení, vycházející za rámec obvyklých stereotypů kultury, ve které žijeme. Pokud mluvit otevřeně, nemám v podstatě proti koncepci autorských práv, uvedené v dané práci, co namítnout. Zatím je jasné jedno: takové závěry by nikdy nemohly být zformulovány v prostředí západního establishmentu a následovně, máme co do činění s právním vědomím nové vznikající kultury. Ale promiňte, Watsone, chtěl bych dočíst do konce vaši analýzu, a zítra probereme podrobně obě varianty a, jak se mi zdá, dostaneme se k novému výsledku naší tandemové činnosti.

Druhý den po snídani jsme se sešli v pracovně Holmese. Na jeho pracovním stole ležely v chronologickém pořadí tři obrázky „pikniků“ a také kalendáře z „Hodiny zvratů“ a kopie dalších materiálů, majících vztah k „piknikům“. A já jsem přinesl sborník pověstí A.S.Puškina.

— Co to máte, Watsone?

— Než začneme posuzování ruských „pikniků“, chtěl bych vám, drahý Holmesi, přečíst jednu frázi z Puškina: „Dvě pevné (nehybné) ideje nemohou zároveň existovat v mravní podstatě, stejně jako nemohou dvě tělesa ve fyzickém světě zaujímat jedno a totéž místo.“¹

— „Piková dáma“?

— Naprosto správně Holmesi, — začátek šesté kapitoly. Během studia analytické poznámky o filmu „Matrix“ a také po přečtení vašich poznámek se u mě zformovala představa o globální konfrontaci dvou koncepcí řízení: biblické a jí alternativní Koncepci sociální bezpečnosti. A mě se zdá, že Puškin jednou větou už v první polovině 19. století přesně vyjádřil konfrontaci dvou navzájem neslučitelných koncepcí řízení. A pokud v tom výroku Puškin obrátil pozornost na informační a materiální komponentu koncepcí, pak veškerá pověst je ve své podstatě posvěcena jejich komponentě míry. Proto pokud hovořit o matricíc-scénářích „pikniků“, pak všude je možné najít stopy číselné míry „Pikové dámy“. Mimochodem, číselná míra samotné „pikové dámy“ je podle karet „Tarot“ 51. Stačí se podívat na kalendář ve vydání „Hodiny zvratů“ № 51 (200) z 29.12.1993 a № 1 (201) z 5.01.1994 a hned je možné v nich objevit číselnou míru „pikové dámy“.

— Souhlasím, Watsone, ačkoliv v novinách za rok 1993 je ta míra vyjádřena v samotném jejich čísle, a v těch za rok 1994 – v datumu jejich vydání, pokud vypustit nulu mezi dnem a měsícem. Ve své době jsem také obrátil pozornost na číselnou míru, doprovázející „pikniky“ a její shodu s číselnou mírou „Pikové dámy“. A když se mi v roce 1995 dostala do rukou kniha profesora Illinoiské univerzity v Chicago Lorraina Laytona „Ezoterická tradice v ruské romantické literatuře“, ve které byla více než polovina obsahu věnována numerologii té udivující pověsti Puškina, rozhodl jsem se, že mi pomůže rozluštit tajemství ruských „pikniků“. Nic podobného, kromě obvyklých úvah o spojení literatury s tajnými doktrínami a kabalistikou jsem tam nic nenašel. Kromě toho, nabyl jsem dojmu, že Puškin se v „Pikové dámě“ jednoduše pobavil nad tím, jak se jeho současníci-zednáři oddávali mystice Kaliostro, Saint-Germaina a Svedenborga. Neminul tuto oblast ani znamenitý životopisec mého praděda Arthut Conan-Doyle, který jak vy víte, Watsone, se ke konci života zabýval spiritismem. Proto, abychom se nevraceli během analýzy „pikniků“ k „Pikové dámě“, pojďte, Watsone, vyznačíme číselnou míru dvou koncepcí, která se skutečně projevila v šesté kapitole pověsti.

Holmes vzal list papíru a narýsoval na něm následující tabulku:

— Tedy, Watsone, prozkoumáme hru „faraon“ tak, jak je popsána v pověsti. Existuje řada okolností, podle kterých je možné určit, že matrice, formovaná Puškinem skrz symboliku „Pikové dámy“, je objemnější (nadřazená) ve vztahu k matricím-scénářům „pikniků“. V první den hry Hermann z nějakého důvodu sází šek na sumu 47 000. Čekalinský na to poznamenal, že „nikdo zde ještě nesázel více než 275“. Jinými slovy, Čekalinský předvídá číselnou míru výhry 2 + 7 + 5 = 14, a Herman se orientuje na 4 + 7 = 11.

— A jaká je zde Holmesi spojitost s „Historickým piknikem“?

— Pojďme se podívat na první „piknik“. Přečetl jsem si zápis vaší besedy s Galbou, kde vás mučí otázka: „Ví o „piknicích“ nebo neví?“ Ne, Galba o „piknicích“ nic nevěděl, a vykládal vám o srpnovém puči, který probíhal v řečišti matrice „Historického pikniku“. Sama matrice dozrála, to znamená naplnila se informací a energií, mnohem dříve, a umělec, který zformoval z obrázků ten rébus, plnil roli tiskárny u počítače, v jehož informační bázi matrice prvního „pikniku“ už existovala. Proč se tisk matrice „Historického pikniku“ na počest Artemidy objevil v „Hodině zvratů“ № 25 (70) 24.06.1991? Měla hlavní redaktorka publikace Natálie Čaplinová o té matrici nějaké představy? Zednáři celého světa dobře vědí, že 24. června roku 1717 bylo legalizováno modré – Janovo zednářství a možná že to Čaplinová udělala, podřizujíc se zednářské disciplíně, aby informovat zednáře o existujícím plánu-scénáři rozpadu Sovětského svazu. Zatím se mi podařilo jen vyjasnit, že měsíc po srpnovém puči 17. září 1991 na sjezdu redaktorů centrálních novin bývalého SSSR, který byl vysílán na prvním kanále Centrální televize, Gorbačov – poslední prezident Sovětského svazu, seděl napravo od redaktorky těch provinciálních, já bych dokonce řekl bulvárních novin. A navíc, bylo jí dáno právo položit poslednímu prezidentu SSSR a poslednímu generálnímu tajemníku ústředního výboru KSSS první otázku.

— Věděla ona sama cokoliv o tom scénáři?

— O tom mám silné pochybnosti, stejně jako mám pochybnosti o schopnosti členů redakce zformovat materiály novin takovým způsobem, aby se na jejich zadní straně ocitl repertoár z šesti filmů, kterých jste si vy Watsone všimli ve svém výzkumu.

— A jak se tam potom ty filmy ocitly a navíc daly tak přesné určení každému z pěti dní puče?

— Vše jsou to, Watsone, projevy matrice, v rámci které tehdy konali v té či oné míře všichni, kteří se účastnili puče. V tom smyslu jsou kroky Čapli-nové také výsledkem matričních projevů matrice „Pikové dámy“, nadřazené matrici „pikniků“, protože v první kapitole povídky je vzpomínka na postavu jménem Čapli-cký, nad kterým se smilovala hraběnka a sdělila mu tajemství třech karet. Ten, nakolik si pamatuji, vsadil ne 47, ale 50 tisíc a vyhrál „třikrát po sobě“, čímž vyhrál celkem čtyři sta tisíc; splatil dluh tři sta tisíc a ještě zůstal v plusu.

— Takovým způsobem skrz číselnou míru Puškin ukázal, co chybělo koncepci, na jejímž základě pracovala matrice „hry“ Hermanna?

— Správně, Watsone! 50 – 47 = 3. To ukazuje právě na to, co v koncepci, alternativní biblické, získalo pojmenování „trojjedinost matérie, informace a míry“. A proto nemám co dodat k vyprávění Galby, který umístil v chronologické posloupnosti „kameny“ prvního „pikniku“ tak, aby „zákeřný nikdo“ vyzdvihl sochu Dia-Jelcina na vrchol pyramidy moci. Avšak i ta loutka-socha se nemohla dostat v rámci své činnosti za rámec puškinské matrice, vyjádřené v konkrétní symbolice „Pikové dámy“.

Holmes vzal ze stolu knihu pověstí Puškina, otevřel ji na potřebném místě a četl:

„Byl to člověk let šedesáti, náruživý; hlava byla pokryta stříbrnými šedinami; plná a svěží tvář zobrazovala dobrodušnost; oči blýskaly, oživené stálým úsměvem“

— Souhlasíte, Watsone, že ten portrét Čekalinského, daný Puškinem na začátku šesté kapitoly, silně připomíná Jelcina, jaký byl představován Západu v první roky po převratu? A nyní toto místo na konci šesté kapitoly: „Čekalinský začal rozdávat, ruce se mu třásly. Napravo letěla dáma, nalevo – eso“. Koho vám v ten okamžik Čekalinský připomíná?

— Hlavu GKČP, viceprezidenta SSSR Janajeva během jeho vystoupení v rámci GKČP v televizi.

— Naprosto správně. To znamená, že puškinská matrice je nadřazená i ve vztahu ke konání Jelcina, a jakoby proti němu konajícímu GKČP. Není v tom nic podivného: všichni jsou z jedné řídící „elity“, mající zkratku ÚV KSSS, která se, o čemž mi řekli ve Španělsku, dešifruje jako Ústřední Výbor Kapitulantské Strany Samolikvidace Socializmu. A ve vaší besedě měl Galba pravdu: pokud ne oni sami, pak jejich „loutkáři“ se jednoduše dohodli, kdo bude v nových podmínkách vládnout, a kdo po krátkém posezení ve vězení půjde na zasloužený odpočinek, předem si zajístíce aureolu „vězňů za národní štěstí“, a „loutkářům“ - možnost legitimního návratu ke scénáři politiky „socializmu“ v budoucnosti. Určitě budete souhlasit, že pokud po vítězství Jelcina právníci pevně podložili nezákonnost GKČP, pak v případě potřeby by jiný tým právníků neméně pevně podložil fakt vlastizrady Gorbačova a jeho stoupenců a pravomocnost a zákonnost GKČP, jehož vina bude při tom spočívat jen v tom, že nedosáhl úspěchu. Vždyť s tím, co my oba víme o konceptuální moci, musíme vycházet z toho, že jakékoliv zákonodárství je linií obrany, na které se jedna koncepce zaštiťuje od realizace v téže společnosti jiné, s ní principiálně neslučitelné koncepce. V konceptuálně nejednoznačné (nerozhodné) společnosti, jakou byl SSSR v poslední fázi své existence, se v jednom zákonodárství projevovaly dvě navzájem neslučitelné koncepce. Právě proto lze na jeho osnově, po konceptuálním rozhodnutí (odstranění konceptuální neurčitosti), právně bezchybně vystavět rozsudek i proti Gorbačovovi, i proti GKČP, i proti Jelcinovi a týmu reformátorů epochy „Gajdara–Černomyrdina“. Pravda, i my bychom měli být skromnější, pamatujíce na to, že o tom mluvíme jen pod tlakem toho faktu, že Rusko začalo rešit konceptuální neurčitost. A to je událost globálního významu.

— A shoda číselných měr „Historického pikniku“ a „Pikové dámy“?

— Оu! Zde je toho tolik, kolik ráčíte najít, Watsone. Stačí pohledět na číslo objednávky daného vydání – № 9113. A navíc, pět obrázků „Historického pikniku“ obsahuje 9 palem.

— Ale já stále nemohu pochopit, Holmesi, proč byly ty obrázky publikovány? Vždyť dokonce dnes po uplynutí deseti let je jejich obsah zcela nejasný, a tehdy, dva měsíce před pučem, je nemohl chápat nikdo.

— Drahý Watsone, už jsem říkal, že obrázky „pikniků“ jsou materiálním projevem matrice, která se k tomu okamžiku uspěla zformovat a v jejímž řečišti následně protékaly události v Rusku. A naopak, pokud se taková událost odehrála v realitě, pak to znamená, že se fakticky odehrála o něco dříve v měrné (tj. matriční) komponentě Života tehdy, když ve výsledku psychické činnosti samotných lidí se zformovala odpovídající matrice-scénář egregoriální algoritmiky, která následně vedla k té události.

Pokud není příchod nějaké událost předurčen Bohem jako jednoznačně nevyhnutelný, pak je možné mu předejít, tak či onak rozbít matrici na fragmenty, nepasující k sobě, energeticky ji vyprázdnit, nebo přeměnit matrici-scénář egregoriální algoritmiky, vedoucí k němu, tak, aby výsledky realizace matrice-scénáře byly alespoň přijatelné, a ještě lépe – žádoucí. Od okamžiku, kdy se matrice-scénář zformovala, do toho okamžiku, než podle ní probíhají nějaké události, uběhne určitá doba, během které se matrice-scénář plní energií, jsou do ní zatahování účastníci, synchronizuje se s nadřazenými už existujícími matricemi-scénáři atd. Během té doby je možné matrici-scénář a procesy realizace jí vlastních událostí ovlivňovat, podřizovat je (matrici i události) mravně podmíněné smysluplnosti.

— Promiňte, Holmesi, ale tohle ve vašich poznámkách není.

— V mých poznámkách je Watsone jen to, co jsem pochopil k okamžiku jejich sepsání. Ale po besedách v různých zemích probíhalo mnoho dalších událostí, a měl jsem čas se zamyslet a porovnávat s mými dosavadními představami. Přitom něco získávalo potvrzení samotným životem, a něco vyžadovalo kritický přístup a nové osmyslení. Co se týká obrázků „pikniků“, pak, jak se mi zdá, hrály roli synchronizátorů nevědomých úrovní psychiky kolektivní činnosti mnohých účastníků událostí. Hustota informace předávané v obrazech a symbolech mnohokrát převyšuje hustotu informace předávané v lexice; tiráž vydání byla několik set tisíc; čtenáři strojově přečetli vydání a obrázky „pikniku“ se otiskly do jejich podvědomí. Všechny obrazy, když se „vynořují“ z nevědomých úrovní psychiky na úroveň vědomí, vyžadují, jako třeba vy Watsone nyní ode mě, adekvátní lexiku, aby, spojíc se se slovem, získaly smyslový náklad, to znamená proměnily se v pojmy. Lidé se procházejí, jezdí po městě a před jejich zraky se míhají upoutávky na filmy, jejichž některé názvy se hodí, např. k obrázkům „Historického pikniku“. Probíhá něco ve smyslu uzamykání informační (obrazné) komponenty trojjedinosti na její měrnou (lexikální) komponentu a ve výsledku lidé dělají to, co psychologové nazývají „nemotivované jednání“, ačkoliv ve skutečnosti jsou motivováni matricí pravděpodobných událostí, kterou možná i sami energeticky spoluvytvářeli. Takto přibližně vidím události srpna 1991. Přitom, obraťte pozornost, Watsone, že pokud v prvním „pikniku“ mají hlavní roli obrázky, míchající symboliku dávného Egypta se symbolikou epochy Sovětského svazu, a lexiky je minimum, pak v „Obranném pikniku“ je vše naopak: hlavní místo zaujímá lexika a obrázků-symbolů je minimum, a všechny patří k epoše SSSR. Množství filmů odpovídá počtu dnů říjnového puče roku 1993. I zde váš spolubesedník Galba v základě rozkryl matrici-scénář druhého „pikniku“. On jen neokomentoval obrázek v levém rohu „pikniku“ s dělem, na které stojí nápis zleva od hlavně „za bugrem“, a ještě víc vlevo je nakreslen výbuch. Celý rébus lze číst jako „Za bugrem bude výbuch“. V lexice sovětského člověka „za bugrem“ znamená „v zahraničí“. Jinými slovy, ve druhém „pikniku“ je na matriční úrovni založen algoritmus „černého úterka“ v New Yorku, jako hlavního „západního“ symbolu. Je dobře, že se kresba nerealizovala v plné míře: je na ní zobrazen jaderný hřib, a jedno z letadel, jak známo, nedoletělo do atomové elektrárny v Pensylvánii. A ještě: Galba řekl, že druhý puč proběhl špatně, a ve spojení s tím citoval „Neznámého“ z „Maškarády“ Lermontova.

Holmes se pohrabal ve svých papírech na stole, našel co hledal a pokračoval.

— Proč Galba uvedl zrovna tento citát, pokud v dramatu jsou slova, lépe vystihující situaci, která vznikla v Rusku v září-říjnu 1993?

Holmes vzal nalezený papír a přečetl: „Byl jsem včera u vás se zprávou, že náš piknik je v háji“. To říká kníže v druhém dějství, a ve finále ve své podstatě objasňuje, že i ve vztahu k „Obrannému pikniku“ je matrice „Pikové dámy“ nadřazená: „Mlčí, neslyší, přišel snad o rozum.“ A ačkoliv se ta slova vztahují k Arbeninovi, se stejným úspěchem je lze vztáhnout k Hermannovi z „Pikové dámy“.

Holmes vzal ze stolu list se seznamem 13 filmů ze zadní strany novinové stránky s „Obranným piknikem“, podal ho Watsonovi a zeptal se:

— Jak se nazývá poslední 13. film na tom seznamu, Watsone?

— „Podnikavá dívka“ (Деловая женщина – Working girl)

— Tak tedy, Watsone, když jsem se zabýval zkoumáním tajemství „pikniků“, byl jsem nucen ve své době nastudovat symboliku „Karet Taro“. Podle té symboliky je „piková dáma“ – rozhodná žena, podnikavá, vdova nebo žena konající samostatně. Jinými slovy, matrice „Pikové dámy“ je nadřazená i ve vztahu k matrici-scénáři druhého „pikniku“. Navíc k tomu všemu v „Obranném pikniku“ se upomíná řeč Petra I. před poltavskou bitvou. Co si Watsone myslíte o obsahu té řeči?

— Nic, Holmesi, protože jsem nečetl poému „Poltava“.

— Také jsem ji nečetl, ale byl jsem nucen se seznámit s jejím překladem a zjistil jsem, že řeč před bitvou se Švédy byla velmi krátká: „Za dílo, s Bohem!“ - jen dvě slova, ale pro chápání řízení na základě matric jsou ta dvě slova mimořádně důležitá. Všiml jsem si, Watsone, že jste při přečtení analytické poznámky o filmu „Matrix“ v pojmu vzájemné vloženosti matric zdůraznil mezní matrici Božího předurčení. Jak jste se už přesvědčil, v „piknicích“ je poukázáno na vzájemnou vloženost mnohých matric, z nichž jedna se završila katastrofou v New Yorku a Washingtonu. Těm matricím byly v různé doby přidávány různé lexikální výrazy. To znamená, že každý kdo se s nimi setkával, v míře svého chápání celkového chodu věcí a podle své objektivní mravnosti je nazýval podle svého: Galba, a vy jste tomu byl svědkem – tak; Lermontov a Puškin – jinak, ale pro ně všechny včetně nás s vámi je matrice Božího předurčení, nebo, jak se říká v Rusku, matrice Božího záměru, objímající. Ačkoliv, co vám vykládám o vzájemné vloženosti matric, když jste to vy sám pocítil skrz text „písně o maršálech“, ve které se všechna upomínaná města – Santiago, Syrakusy, Pisa, Tolouse – tak či onak informačně kříží v matricích-scénářích všech třech „pikniků“. Všimněte si, Watsone, že „Obranný piknik“ se objevil v novinách dva týdny před srpnovým pučem roku 1991 a dva roky před říjnovým pučem roku 1993. Co myslíte, co se mohlo stát za ty dva týdny na matriční úrovni, že se poměr obrazné a lexikální komponenty posunul ve prospěch té poslední?

— Už jsem nad tím Holmesi přemýšlel a došel k závěru, že matrice katastrof, kterou, jak se mi zdá, velmi dobře popsal gróf ve vile „Askania Nova“, se začala intenzivně měnit, a ti, kdo to pocítil a komu taková přeměna nebyla po srsti, zareagovali na změnu matrice lexikou, to znamená pokoušeli se jí, hrubě řečeno, znásilnit. Ale už nad ní neměli moc.

— Vše, co jste Watsone řekl, je správně, ale přece jen: proč se matrice katastrof začala měnit právě v tu dobu?

— To nevím, Holmesi. Mohu se jen dohadovat, že právě v té době proběhlo v informačním stavu Ruska něco důležitého.

— Naprosto správně, Watsone. A v dalším výzkumu budeme nyní pokračovat na druhé, chronologické prioritě. Právě v té době, někde kolem května-června 1991 byl v bývalém SSSR završen rukopis koncepce, alternativní biblické koncepci řízení. Nakolik se mi podařilo vyjasnit u lidí, s kterými jsem se setkal v Egyptě a Španělsku, Koncepce sociální bezpečnosti ještě neměla současný název - „Mrtvá voda“, a na místě názvu stálo něco jako doporučení „Jak vám reorganizovat Bnai'Brith“, určené jejich oponentům, vládnoucím světu pomocí biblické koncepce. Autorský kolektiv se zjevně, dávaje takový název, spoléhal na vyřešení konceptuální krize bez katastrof a pokoušel se domluvit s kurátory biblické koncepce v jejich terminologii. Počáteční název byl dán jako analogie k práci Lenina „Jak vám reorganizovat Rabkrin“, nicméně, jejich oponenti byli toho názoru, že ti, co rozpracovali novou koncepci, byli přece jen stále pod konceptuální mocí marxizmu-trockizmu. Odsud plyne i směřování „Obranného pikniku“ - trockistické, a lexiky je v něm mnoho proto, že kurátoři „Obranného pikniku“ si nebyli jistí, že jejich symbolika bude fungovat správně na nevědomých úrovních psychiky, a dali k ní objasnění v konkrétní lexice v souladu s jejich chápáním cílů rozvoje země.

— Ale přece jen Holmesi nechápu, na čem se zakládají vaše představy o jejich nejistotě?

— Nu, nejsou to vůbec hlupáci, chápali, že v Koncepci sociální bezpečnosti je jen název trockisticko-leninský, a obsah je antitrockistický. Jinými slovy, představitelé biblického znacharstva se rozhodli „projet se“ na nové koncepci, což se ve výsledku přelilo do jejich osobní konceptuální neurčitosti, ale ve vzájemné vloženosti matric je Shora vždy podporována ta matrice, která více odpovídá matrici Božího předurčení. Teprve poté jsem pochopil, proč se „Post-historický piknik“ objevil 17. srpna 1992 v novinách „Hodina zvratů“ № 33 (130).

— Zajímavé, Holmesi, proč se skutečně třetí „piknik“ objevil po roce?

— Ve Španělsku jsem se od Andreje Verova také dozvěděl, že přibližně v tu dobu se připravovalo první vydání Koncepce sociální bezpečnosti a po dlouhých debatách přijal autorský kolektiv rozhodnutí dát jí ruský epický název „Mrtvá voda“, podle jedné z frází doslovu k téměř bezejmenné práci. Možná to byla jejich nevědomá reakce na varovnou lexiku „Obranného pikniku“, jehož třetí část tvoří pohádka „Tři synové“, přetištěná z knihovny časopisu „Ogonjok“ z vydání z roku 1940. Myslím, že pro autory KOBu nebylo jednoduché dát koncepci takový pro mnohé na první pohled odpudivý název – „Mrtvá voda“. Jednodušší by bylo jí nazvat „Živá voda“, ale právě o to se snažili představitelé biblického znacharstva v „Obranném pikniku“. Doufám Watsone že jste se seznámil s mým zápisem besedy ve Španělsku na to téma?

— Ano, Holmesi, přečetl jsem to místo několikrát se zvláštním zájmem a víceméně jsem pochopil smysl názvu koncepce. Skutečně, v pohádce „Tři synové“ není zmínky o „mrtvé vodě“, ale zato se mluví o menším bratru, že byl „pořezaný / rozřezaný“. To znamená že nevyřčeno zůstalo, že bratři oživili monstrum, a pokud mluvit o situaci v SSSR po srpnovém puči, pak se Rusko po prosinci 1991 proměnilo v „rozřezaného menšího bratra“.

— Tak chtěl vidět Rusko Západ po roce 1993. Ale autorský kolektiv měl při výběru názvu mocnou podporu na matriční úrovni samotného Puškina, který prodloužil v 19. století ruskou celonárodní tradici životařečení.

Holmes znovu vzal ze stolu list se zápiskami a přečetl Watsonovi následující:

„Dostanete můj «Sovremennik»; přeji si, aby získal vaši podporu. Buďte mým spolupracovníkem (…) Vaše verše jsou voda živá, naše – voda mrtvá; my jsme jí polili «Sovremennik»; ošplíchejte ho vašimi kypícími kapkami.“

— Co myslíte, Watsone, kdo oslovuje a koho?

— Soudě podle názvu, Puškin se obrací k někomu ze svých současníků – básníků.

— Správně, je to z dopisu Puškina z roku 1834 ruskému básníku Nikolaji Michailoviči Jazykovovi s prosbou přijmout účast v práci časopisu „Současník“ (Sovremennik – Современник). Pro nás je zde důležité hodnocení, které dává Puškin svým veršům a tvorbě celkově - „voda mrtvá“. Proč? Protože Puškin shromažďoval v „Současníku“ tvůrčí potenciál Ruska. A všimněte si pořadí: nejprve proběhne vliv mrtvé vody a teprve potom se navrhuje aplikovat živou vodu. A jak jsem zjistil, ve všech ruských pohádkách je to vždy stejně: samotnou živou vodu nikdo nepoužívá, vždy napřed mrtvou. A mrtvou vodu občas používají i samotnou – proti všelijaké havěti, a ta od ní slábne a chcípá.

Je pravděpodobné, že Koncepce sociální bezpečnosti také shromažďuje tvůrčí potenciál národů pro vyvedení z krize nejen Ruska, ale i globální civilizace celkově. Proto epický název KOBu – „Mrtvá voda“ byl předurčen zadlouho do jeho napsání samotným Puškinem a následovně, hra „faraon“, kterou znachaři biblické koncepce začali na matriční úrovni s Vnitřním prediktorem SSSR v „Historickém pikniku“, byla prohrána ještě dříve, než ji začali. Nepomohlo dokonce ani opření se na autoritu „alma mater“ – antického Egypta, který probleskuje v symbolice „Historického pikniku“. Pokoušeli se tou autoritou rozvalit matrici alternativní koncepce i v „Post-historickém pikniku“.

...

-pokračování-