Poslední Gambit (20)

18.3.2015

předchozí část

...

Je pravděpodobné, že Koncepce sociální bezpečnosti také shromažďuje tvůrčí potenciál národů pro vyvedení z krize nejen Ruska, ale i globální civilizace celkově. Proto epický název KOBu – „Mrtvá voda“ byl předurčen zadlouho do jeho napsání samotným Puškinem a následovně, hra „faraon“, kterou znachaři biblické koncepce začali na matriční úrovni s Vnitřním prediktorem SSSR v „Historickém pikniku“, byla prohrána ještě dříve, než ji začali. Nepomohlo dokonce ani opření se na autoritu „alma mater“ – antického Egypta, který probleskuje v symbolice „Historického pikniku“. Pokoušeli se tou autoritou rozvalit matrici alternativní koncepce i v „Post-historickém pikniku“.

— Vy máte Holmesi na mysli figuru UgOMONA nad Pisskou věží v třetím „pikniku“?

— Ano, Watsone, ta figura sedícího faraona symbolizuje matriční spojení prvního a třetího „pikniku“, ale vpravo a nahoře od UgOMONa, nad všemi obrázky, se nachází buď Éros nebo Kupidon, v každém případě, symbol boha Lásky. Ale skutečný Bůh je skutečně Láska, a proto chtěli-li nebo ne, představitelé biblického znacharstva na úrovni symboliky třetího „pikniku“ přiznali, že ve vzájemné vloženosti všech matric je nejobjemnější matrice Božího předurčení a že vše dříve nebo později proběhne v souladu s ní. A přesto, pokud se pokusit přeložit apel Globálního prediktora k Vnitřnímu prediktoru SSSR z jazyka symbolů na jazyk konkrétní lexiky, vyjde přibližně následující: „Kam se cpete? Copak nechápete, že se pokoušíte postavit autoritě koncepce, na základě jíž se uskutečňuje stabilní řízení globální civilizace více než čtyři tisíce let? My máme súfizmus, judaizmus, křesťanství, buddhizmus, islám, zednářství a obrovské množství různých otevřených i tajných řádů – a vše v jednom balení. Co tomu můžete protipostavit vy? Dostatečně všeobecnou teorii řízení?“

— Promiňte, Holmesi, že váš přerušuji, ale od Galby v baru hotelu „Waldorf“ jsem už slyšel o Dostatečně všeobecné teorii řízení. Mluvil o ní z nějakého důvodu podrážděným tónem a já jsem se ho na podrobnosti vyptávat nezačal. Zdá se mi, že z besed s panem Verovem, které se nedostaly do vašich poznámek, jste o té teorii pochopil něco velmi důležitého, když jste ji uvedl v roli hlavního argumentu na symbolickou výzvu, vrženou Globálním prediktorem.

— Nečetl jsem, Watsone, „Dostatečně všeobecnou teorii řízení“, ale skutečně se mi podařilo něco se o ní dozvědět z rozhovoru s Verovem. Rusové ji nazývají zkratkou DOTU a tu zkratku umístili do názvu stránek www.dotu.ru.

Podle jejich názoru se objevila jako odpověď na nový informační stav, ve kterém se po změně logiky sociálního chování ocitla celá společnost. Rozkol ve společnosti má dnes globální charakter. Chybí pochopení nejen mezi představiteli vědy a náboženství, ale i mezi představiteli různých vědních oborů, jak fundamentálních, tak i aplikovaných. Rusové si položili otázku, jak se to mohlo stát. A prišli k velmi prostému závěru, který zdá se leží na povrchu: není terminologický a pojmový aparát, který by zobecnil konkrétní odvětví vědění do jediného celku. Pokud by takový pojmový aparát existoval, pak specialisté v jedné oblasti vědění by lehce chápali specialisty v jiné oblasti, jednoduše by srovnali své základní pojmy a termíny s obecnými. A oni se pokusili pochopit to společné, co je vlastní lidem, když se setkávají se své praktické činnosti s libovolnými procesy, týkající se jejich činnosti. To společné je možnost popsat jakýkoliv proces jako proces řízení a usilování lidí o řízení procesů, významných pro život každého z nich a život lidstva.

Proto mají za to, že pojmový a terminologický aparát Dostatečně všeobecné teorie řízení je nejlépe přijatelný pro řešení libovolných problémů, vyvstávajících před lidstvem: religiozních, sociálních, technicko-technologických, biologických, vojenských, ekonomických, psychologických a dalších. Tak například z jejich úhlu pohledu je veškerá západní elita ekonomické vědy – sbírka idiotů a aféristů jednoduše proto, že nevědí, v čem se konkrétně metrologicky konzistentně projevují chyby řízení makroekonomickými systémy a co musí být součástí spisku garantovaně dosažitelných metrologicky konzistentních cílů řízení makroekonomiky. Budete myslím souhlasit, že veškerá objektivní věda začíná z měření, se kterými se porovnávají její pojmy a termíny. Pokud toto chybí, pak to není věda, ale šarlatánství nebo prvobytně pospolné „zaklínání živlů“. Nu a v naší době – z větší části aférizmus, přikrývaný diplomy a školami ekonomických směrů.

— Ale promiňte, Holmesi, to není nic nového a četl jsem na to téma mnoho článků v různých specializovaných časopisech.

— Pravda, Watsone, ale jádro pudla není v teoriích řízení, kterých je skutečně napsáno bezčíslné množství v jednotlivých oblastech činnosti člověka a společnosti, včetně ekonomiky. Jde o samotnou Dostatečně všeobecnou teorii řízení, a především o její výklad takovým způsobem, aby ji nikdo za žádných okolností nemohl proměnit v mrtvé dogma. Budete asi souhlasit, Watsone, že takový úkol není zdaleka jednoduchý, jak se může zdát na první pohled. Jinými slovy, bylo nutné v mezích té teorie vytvořit takový pojmový a terminologický aparát, s jehož pomocí by mohl specialista lehce vcházet do libovolného odvětví fundamentální a aplikované vědy, a který by sjednotil vědu a relígii, aby sloužily blahu lidstva jak je předurčeno.

— A to se jim podle vás Holmesi povedlo?

— Předpokládám Watsone že povedlo, pokud se dokonce my dva dnes zabýváme v podstatě tou teorií. A je v ní jedna důležitá okolnost, spojená se obrátitelností vektoru cílů a vektoru chyb a přehodnocením v souladu s vybraným vektorem cílů negativních zpětných vazeb v pozitivní a pozitivních v negativní. Ze světonázorových pozic DVTR je možné pochopit, že libovolné protiřečení a konflikty ve společnosti, neřešitelné v hranicích určité historicky zformované koncepce samořízení společnosti, se v mezích širší a plnohodnotnější-objemnější koncepce řízení vnímají jinak a mohou v ní být bezkonfliktně vyřešeny. Některé možnosti překonání a vyřešení konfliktů takového druhu jsou spojeny s vlastností zaměnitelnosti v páru vektoru cílů a vektoru chyby řízení: to, co je v jedné koncepci řízení vektorem cílů, se může v jiné koncepci řízení ukázat vektorem chyby, při společném (oběma koncepcím) vektoru aktuálního stavu; a naopak. A teď se vrátíme k třetímu „pikniku“.

— Ano, Holmesi, otázkami Dostatečně obecné teorie řízení se bude zjevně nutné v budoucnu vážně zabývat, ale nyní mám několik otázek týkajících se třetího „pikniku“.

— Prosím.

— Za prvé, není mi jasný účel této „kachničky s kytarou“ napravo od „Pisské věže“

— Jak se mi to jeví, Watsone, takovým symbolem představitelé biblického znacharstva označili období idealistického ateizmu, který následoval za obdobím materialistického ateizmu...

— A který se završil operací likvidací Trockého, který byl stoupencem materialistického ateizmu? — přerušil jsem Holmese.

— Naprosto správně, Watsone. Operace měla kódový název „Kachna“, o čemž jsem myslím měl poznámku ve svých zápiskách.

— Promiňte, Holmesi, nejspíš jsem jí nepřikládal význam, jinak bych jí mohl i sám spojit se symbolikou třetího „pikniku“. Také není do konce jasný smysl přerušované čáry, jdoucí od „Bílého domu“ a vracející se k němu, ačkoliv po čtení vašich poznámek jsem přišel k závěru, že takovým způsobem byl označen obrat matrice-scénáře, o němž mi už 4. října naznačil Galba.

— Podle všeho to tak i je, Watsone. Přičemž váš výzkum „Slovníku antiky“ ve vztahu k dvěma kompozicím - „Theseus s Minotaurem“ a „Tiranovrazi“ - doplnil některé chybějící fragmenty algoritmu obratu matrice katastrof zpět k jejím objednatelům. První kompozici figur na pozadí mašle, která ani nemohla být v slovníku antičnosti, je možné nazvat „Ruský boj“. Byla velmi populární počátkem 20. století a bojovníci zpravidla bojovali v cirkuse. Kompozice „ruský boj“ a „Theseus s minotaurem“ jsou symboly dvou pučů v Rusku – srpnový 1991 a říjnový 1993, načež skutečně v postsovětské společnosti nastala „výměna názorů“, a „velmi revoluční síly“ - „tiranovrazi“ (teroristi-kamikadze) připadli Americe.

— A co může znamenat smyčka ukázaná na mapě trasy v místě umístění „ruského boje“?

— Vy, Watsone, máte daleko k námořnímu dílu, a proto u vás ta smyčka nevyzývá žádné asociace. A mě od dětství zajímá jachting, jachty a vše spojené s estetikou a romantikou plachetnic. Tu smyčku mohu okomentovat následujícím způsobem. Při manévrování plachetnice se občas vyskytne situace, že obrat po větru (obrat fordewind, z holandského „voor de wind“) může nebezpečný, protože je riziko téměř okamžitého přelétnutí plachet a ráhen na opačnou stranu lodi, což může poškodit loď a zranit posádku. V takovém případě se pro obrat na potřebný kurz namísto manévru „obrat fordewind“ používá obrat „overštag“ (proti větru), kdy v jedné z fází obrátky míří loď přímo proti větru. Při takovém obratu se plachty přemísťují z boku na bok plavně, bez prudkého skoku, což vylučuje risk zranění nebo usmrcení někoho z posádky, poškození plachet, ráhen, stěžňů atd. Takový obrat proti větru, uskutečňovaný místo obrat po větru, získal v námořním slengu název „kraví overštag“ - kvůli jeho vnější neohrabanosti a kvůli nespolehlivosti posádky, jejíž kvalifikace nedovoluje provést obrat „fordewind“.

Například, pokud jachta potřebuje zatočit doprava o 90 stupňů, to místo prudké otáčky skrz „fordewind“ dělá „kraví overštag“ a otáčí se doleva, ale o 270 stupňů. Při pozorování závodů plachetnic z výšky uvidíte, že loď, provádějící „kraví overštag“, se pohybuje po trajektorii podobné smyčce. Ale pokud neznáte detaily řízení plachetnic v těžkých podmínkách nebo s nespolehlivou posádkou, pak pro vás ten manévr bude záhadou. Pravděpodobně Rusko „kraví overštag“ takového druhu i provádí: začali obrat, zdálo by se „vlevo“ - perestrojka, demokratizace, a po míře toho, jak se obrat protahuje, stoupenci „levého směru“ v politice se stále více podivují na téma: „Rusko, kam směřuješ? - nic nechápeme“.

A ruské noviny "Komsomolská pravda" z 18. října 1990, téměř rok před pučem, publikovaly něco velmi podobného právě v tomto duchu, politickém:

V podstatě, Watsone, manévr „kraví overštag“ je ukázán vedle „Ruského boje“, a je spojen s efektem „opičí pracky“, jejíž symbol vidíme mezi obrázky „post-historického pikniku“, o kterém vám pověděl Galba v baru hotelu Waldorf.

— A vydání „Hodina zvratů“ z 2. června 1999, č. 21(73) s fotografií-koláží pod článkem „O úžitku a škodlivosti mytologie“, které jste Holmesi přivezl z Indie, ukázalo, jak probíhal proces transformace matrice katastrof, zapuštěný ve vztahu k Rusku, směrem k USA. Památník zakladateli Petrohradu Petru I. - „měděný jezdec“ - na pozadí mrakodrapů New Yorku; Isakijevský chrám, odrážející se ve sklech jednoho z nich, to jsou projevy právě té přeadresace algoritmu toku matričních procesů směrem na USA.

Zajímavé je spojení ilustrací-koláží k článku „O škodlivosti a užitku mytologie“ s „pikniky“. Podívejte se, pod článkem je umístěno panorama Petrohradu a v místě, kde je obvykle vidět kupole Isakijevského chrámu, se tyčí věže newyorského Světového obchodního centra:

Na plánu Petrohradu v „Post historickém pikniku“ je na tom místě umístěno zobrazení „indického bojového slona“, doprovázené nápisem: „Místo seriózních srážek“. Jinými slovy, následníci Direktivy RNB 20/1 z 18.8.1948 – se dosráželi: nekopej jinému jámu, sám do ní spadneš...

— Naprosto správně, Watsone, tím spíše, že číslo vydání – 21 – je „oko“, které několikrát a v různých modifikacích figuruje v obrázcích kalendáře za rok 1994 s tou postavou, která krmí „ptáčky“ na nábřeží. A celkové pořadové číslo (73) mluví o tom, že dvě etapy algoritmu matrice už jsou završeny a běží závěrečná, třetí. German v Pikové dámě chtěl získat číslo 21, ale získal 13. Nu a nakonec, pokud se podívat na mapu Petrohradu zrcadlově, uvidíme schematický plán New Yorku, jen místo řeky Hudson máme Finský záliv, z nějakého důvodu nazvaný Labutím jezerem, a Něvu, z nějakého důvodu nazvanou „řekou Moskvy“, pravděpodobně v souvislosti s klišé „ruka Moskvy“. Kromě toho, stojí za připomenutí, že zpočátku byl New York pojmenován Holanďany, jeho zakladateli, Novým Amsterodamem, a car Petr I. stavil Petrohrad napodobujíc architekturu holandských přímořských měst, a Petrohrad byl v epoše Petra I. nazýván také „Novým Amsterodamem“.

A proto se vše odehrálo v souladu s matricí katastrof, kterou biblické znacharstvo bezmyšlenkovitě pumpovalo energií, ale už ne ve vztahu k Rusku, ale ve vztahu k těm, kdo rozpracovával lidojedskou direktivu RNB USA № 20/1 z 18. srpna 1948. Všimněte si, Watsone, čísla direktivy, které hovoří o tom, že na úrovni číslové míry byli její autoři od samého začátku ohraničeni puškinskou matricí „Pikové dámy“. Ano, letadla vyletěla v čas, přesně ukázaný na třetím „pikniku“, ale srazila ne symboly duchovní a světské moci Ruska, ale dvě věže Světového obchodního centra – symbolu biblické civilizace. A dále vše jako v hollywoodských filmech: záchranáři v helmách a respirátorech, prach a zbytky zničených věží, připomínajících svým vzhledem věž v Pise. Vše to, Watsone, vidíte na obrázcích „Post historického pikniku“.

— A co může znamenat, Holmesi, slovo „stopa“, napsané rukou pod sloganem „Velmi revoluční síly“?

— Na tu záhady jste myslím sám odpověděl ve svých zápiskách hodnocením událostí, které proběhly čtyři dny před katastrofou v New Yorku, — 7. září. Tehdy jste Watsone skutečně nahmatal „íránskou stopu“, která možná měla předcházet událostem „černého úterý“. Vždyť dnes se útoky v New Yorku a Washingtonu přijímají šokovanou světovou veřejností jako ideální ve smyslu úrovně organizace a vykonání. Přitom se apriori tvrdí, že vše, co bylo naplánováno, bylo úspěšně realizováno. Rozumí se že tomu tak není, a svědkem tomu je čtvrté letadlo, které spadlo na kukuřičné pole.

Bez jakýchkoliv pochybností, existuje nějaký nám neznámý rozdíl mezi složitým a sofistikovaným plánem teroristické operace, z jedné strany, a tím, jak byl realizovován, z druhé strany. Je plně na místě předpokládat, že (na což ukazuje „hřib“ v „obranném pikniku“) havarované nebo sestřelené letadlo mířilo k jadernému objektu. O tom mluví i dopředu připravené prohlášení, udělané jakoby jménem „Japonské rudé armády“, které by v případě úspěšně provedené operace přímo spojovalo ten nerealizovaný teroristický útok s mstou za americké bombardování Hirošimy a Nagasaki v roce 1945. A dnes by USA a možná ještě půlka zeměkoule bojovala s důsledky radioaktivního zamoření...

Existují pravděpodobně i další nerealizované body dávno naplánovaného a podle hodnocení specialistů, několik let připravovaného teroristického činu. V případě realizace těch bodů by se světová historie mohla ubírat jinou cestou. Pro pochopení podstaty proběhlého by bylo užitečné dozvědět se, co neproběhlo. A zde Watsone máme o čem přemýšlet.

Ve svých zápiskách jste především obrátil pozornost na shodu číselné míry dne, kdy na Londýn nespadlo íránské letadlo, - 7, s počtem pasažérů na palubě – 430, a také jste předpokládal, že ten případ je nerealizovaný únos letadla, který mohl být namířený na Londýn. Islámští teroristé nebo ti, kdo stál za nimi, skutečně mohli rozpracovat takovou variantu. Například je dobře známé, že alžírští teroristé už v roce 1994 chtěli vrhnout letadlo na Paříž, a tehdy jen aktivita francouzských tajných služeb pomohla zabránit tomu útoku. Také je známo, že před 6 lety po zatčení nějakého Abdul Murada v Madridu, který se jevil účastníkem známého teroristického útoku r. 1993 v New Yorku ve WTC, byl na jeho počítači objeven projekt unesení několika amerických civilních letadel pro následný útok na ředitelství CIA a další americké budovy, cíle strategického významu.

A nyní Watsone zkusíme si představit, co by se stalo, jestli by ten teroristický útok vyšel. Tedy, 7. září padá íránské letadlo, řekněme na Westminsterské opatství, a zároveň by byl zničen symbol staré dobré Anglie, Big Ben¹. Dokonce pokud by nenásledovaly nijaké prohlášení o odpovědnosti, vykonavatelé útoku by ihned byli určeni jako Íránci (letadlo patřilo společnosti „Iran air“). Zároveň, jak se nyní ukazuje, nějaký Íránec, sedící ve vězení v Německu, dělá skandál s administrativou, požadujíc, aby ho spojili s Bílým domem. Chtěl varovat před teroristickými úroky v New Yorku a Washingtonu. Řekněme že měl jasný úkol – v konkrétní den začít dělat kravál ohledně jemu údajně známých plánů spiknutí proti USA, a dokonce, pokud by nic neříkal o „íránské stopě“, pak jsa íráncem, už je sám o sobě součástí „íránské stopy“.

Zatímco naši krajané prohrabují sutiny a počítají mrtvé ze 7. září, 11. září probíhá dávno naplánovaný útok v New Yorku, Washingtonu, a možná i na dalších místech USA.

Předpoklad o tom že by Američané po 7. září uzavřeli svůj vzdušný prostor a zakázali lety vnitřních linek, považuji ze neopodstatněný: reálné události 11. září ukázaly, že USA se považovaly za nezranitelné a čekali nebezpečí ze zcela jiných stran, než nakonec přišlo. A to, co probíhá už dlouhé roky v Evropě, včetně ničivých teroristických útoků a vojenských akcí, se jich nejen netýká, ale i oni sami se k tomu staví, jako by to k nim nemělo naprosto žádný vztah. Dokonce v Direktivě Rady národní bezpečnosti USA 20/1 z 18. srpna 1948, o které jsem mluvil, a v které se popisuje komplex opatření v politice USA, namířený na zničení SSSR zevnitř, prohlásili, že na sebe neberou žádnou morální zodpovědnost za problémy Ruska v případě jejich vzniku.

Upoutává i fakt, že v jednom z letadel teroristé si zavázali hlavy ne zelenými, ale červenými stužkami (o tom informoval jeden z pasažérů mobilním telefonem). Červená barva je barva Šiítů (a i Íránci, i členové jimi kontrolovaných teroristických organizací jsou Šiíté); symbolizuje krev mučedníků Hasana a Huseina (druhého a třetího šiítského imáma). Pravda, stejná barva je důležitá i pro všechny trockisty, včetně levých a pravých v arabských zemích.

Nyní si představme reakci Spojených států v podmínkách, kdy je jasně vidět domělá „íránská stopa“.

— Tady není nad čím přemýšlet, — zareagoval jsem, — USA by okamžitě nanesly Íránu zdrcující úder jakožto „státu-lumpovi“. Pamatuji si, že okamžitě po 11.9. byl Írán uveden mezi kandidáty na odplatu. Pravda, po nějaké době Američané začali nazývat i jiné země.

— Je to tak, Watsone, ale jak chápete, v případě zdrcujícího a rychlého útoku na Íránu by svět byl svědkem zcela jiné historie lidstva, která se už díky bohu neodehraje. A v té neodehrané historii lze také objevit roli Afghánistánu, ale odlišnou od té, kterou máme dnes. Protože ve vytvoření Talibanu měli velký podíl Spojené státy, Pákistán a Saudská arábie, nelze vyloučit, že by se hned přidali k USA v díle ničení základen mezinárodního terorizmu, jehož zdrojem by byl vyhlášen jejich nepřítel – Írán.

Příčina takového vztahu k Íránu, po tom všem, co jste vy i já zjistil o trockistech všech barev, může být nazvána jen jedna. Islámská revoluce v Íráně vstoupila do té fáze, kdy otázka jejího dalšího rozvoje může být zformulována takto: vyšumí do prázdna, ve výsledku čehož se Írán začne podobat buržoazně-demokratickému Turecku? Zvítězí v ní křídlo trockistů, které se přikrývá islámskou věroukou? Nebo iránská společnost v sobě vzkřísí ty ideály, kterým učil Mohamed, a začne je realizovat v životě? Proto jak trockisté, tak buržoazní demokraté se neštítí použít v Íránu sílu k tomu, aby tu neurčitost směřování vyřešili silou ve svůj prospěch, a zneužívají toho, že v samotném Íránu ty problémy málokdo chápe. S tím jsou spojeny mnohočíselné protesty USA a zemí Západu ohledně otázek spolupráce Íránu a Ruska.

Pokud by se Írán stal obětí akce odplaty, zároveň by dostala úder i Severní aliance v Afghánistánu, podporovaná Íránem a Ruskem. Také je dobré vzpomenout, že dva dny před „teroristickým útokem století“ byl smrtelně raněn autoritativní lídr Severní aliance – Achmad Šach Masud, načež by bylo možné prohlásit hnutí Taliban jedinou reálnou silou, schopnou zajistit stabilitu v Afghánistánu a celém regionu od „iránských teroristů“.

-pokračování-