16.2.2018
youtube.com/watch?v=7nvrzCSVzMM
Otázka - Odpověď V.V. Pjakina ze dne 12.02.2018.txt (42925)
Otázka - Odpověď V.V. Pjakina ze dne 12.02.2018.srt (65926)
Dobrý den Valeriji Viktoroviči.
Dobrý den 12.02.2018.
Zdravím naše vážené diváky, posluchače a kolegy ve studiu.
00:21
Byla zahájena olympiáda, Valeriji Viktoroviči, a jak jsme mohli všichni vidět, tak takzvaná reprezentace z Ruska se prošla za neutrální olympijskou vlajkou. V souvislosti s tím tu mám pro vás otázku. Vy nazýváte současné olympioniky zrádci…
- Ano
…a nebyli tedy zrádci i účastníci reprezentace SNS, kteří také soutěžili na olympiádě z roku 1992 za neutrální vlajku?
V žádném případě. Tyto události jsou svým ideologickým obsahem absolutně někde jinde. Jsou absolutně, diametrálně protikladného zaměření. Problém je v tom, že ta účast za neutrální vlajku v roce 1992 byla podmíněna tím, že v roce 1991, na samotném konci roku 1991 se zhroutil SSSR. V našem státě panoval chaos a nestabilita, začalo rozčleňování na národnostní fragmenty, a sportovcům, kteří se do těchto jednotlivých národnostních fragmentů nerozutíkali, ještě nebylo jasné, pod čím se mají sloučit, co a jak bude. Jaké vzniknou státy, jaké budou jejich vzájemné vztahy. Státní hranice mezi mnohými republikami ještě nebyly vymezeny.
Tehdy to všechno bylo ještě jednotné. Byl to takový poslední poryv přání žít v jednotném státě. Demonstrace touhy žít v jednotném státě. Nebylo jasné, jak by měl vypadat, ale měl to být jednotný stát, kde by bylo všem národům dobře. To znamená, že jsme opouštěli marxistické státní zřízení… Vždyť si to vezměte. Napřed se v referendu z března roku 1991 lidé vyjádřili, že chtějí, aby SSSR dál existoval. Rozpoložení lidí se ukázalo maximálně jasně, a ti sportovci byli stejné krve, byli plodem stejného systému, úplně stejně předpokládali, že budou žít v jednotné, mnohonárodnostní rodině s tím, že stát se nějakým způsobem změní.
Jako když se Ruské impérium změnilo v SSSR. Zatím existovalo něco nevyprofilovaného, jakési SNS - Společenství nezávislých států. Ale jakou mělo mít podobu? Jednalo se o demonstraci toho, že lidé chtějí jednotný stát. A mnozí lidé si tehdy mimochodem mysleli, že Společenství nezávislých států bude nějakým analogem SSSR. Jednalo se o pokus, který nebyl slovně vyjádřen, nebyl strukturovaný, ale vycházel z duše národa a to tím spíše, že jednotlivé týmy byly tehdy ještě formovány v SSSR.
A znovu opakuji, že se sportovci nerozeběhli po jednotlivých národnostních fragmentech. Tenkrát se jednalo naopak o podporu projektu jednotného, mnohonárodnostního státu. Nezávislého státu, jenom v nějaké nové podobě. A tehdy samozřejmě s ohledem na to, že vždy všichni přejeme státům a národům mír, štěstí, prostě jen to nejlepší, byla ta olympijská vlajka v tomto případě pro lidi nositelem něčeho pozitivního, zapadala do obecných záměrů všech lidí, kteří si nepřáli SSSR ničit, jen ho přebudovat. Tehdy se nám zdálo, že sport je v tomto ohledu právě takovým nástrojem. Tím „nám“, myslím veškeré obyvatelstvo Ruska, bývalého SSSR.
Teď samozřejmě všichni již velmi jasně vidí, že se jedná o politický nástroj. A v dané situaci… Opět zopakuji, jak ta situace vypadala. Teď měli sportovci na výběr, zda budou soutěžit za státní vlajku, nebo zda zradí svou vlast, a budou soutěžit za bílou, neutrální vlajku.
Vezměte si to, teď se objevují informace, že se Mezinárodní olympijský výbor (MOV) stal nástrojem objednávky kanadské vlády, která si objednala, aby ruskou sbornou… To znamená, že se teď zcela jasně šíří informace, že jsme v informační válce prohráli boj s kanadskou vládou. A naši sportovci v tom sehráli, ti, kteří odjeli na tu olympiádu, v tom boji sehráli roli zrádců. Nebojovali za svou zemi.
Předvedli, že jakási Kanada si může poradit s Ruskem. A co teď? „My jsme přece profesionálové. Nemůžeme zahálet, je to přece náš celoživotní cíl.“ A k těm profesionálům. Víte, já jsem o tom mluvil nejednou. Vlasov byl profesionál. Ale i generál Karbyšev byl profesionál. A na rozdíl od Vlasova generála Karbyševa opravdu naléhavě přemlouvali, protože takového odborníka, vojenského inženýra Třetí říše potřebovala. Hitlerovci ho přemlouvali velice usilovně. Ale generál Karbyšev zůstal věrný své přísaze a své vlasti.
A generál Vlasov při první příležitosti svou vlast zradil a přeběhnul. To samé udělali ti sportovci, kteří tam odjeli. Vždyť si to vezměte. Dopadá to tak, že ne všichni sportovci řekli, že pojedou. Mnozí z nich řekli: „My máme svou vlast! My máme svou čest a svou sebeúctu. My soutěžit za bílou vlajku nepojedeme!“ Proč?
Tak ještě jednou, protože požádat o možnost soutěžit za bílou vlajku by znamenalo, že dosvědčí: „V našem státě byl doping, ale já sám jsem čistý!“ Nedokázali nám nic prokázat, nějaký stát si prý něco objednal… A my se dál tváříme: „Vždyť sport je nepolitický. A oni nás to a oni nás ono…“ Co jste chtěli, to máte.
- Mimochodem před samotným zahájením mezinárodní arbitráž přece jen zabouchla před našimi 47 sportovci dveře, přímo v den zahájení.
- No to je přesně ono.
A potom se dohadují: „Jak je to možné? Vždyť přece plníme všechny požadavky, které vznesli. Požadavky Thomase Bacha, požadavky všech těch dalších, přece jsme udělali všechno přesně tak, jak chtěli?“ A oni si prý vždy přijdou s nějakým svým novým vrtochem. Ale vždyť přesně na to sami přistoupili!
Vždyť to rozhodnutí MOV bylo jednoznačné: „Vy budete dělat všechno, co si zamanu, podle toho, jak se ráno vyspím, a naopak já vám nejsem povinován vůbec ničím a nic vám nezaručuji.“
Co se týká těch 47 sportovců. Je tu taková okolnost. Vracíme se k tomu rozhodnutí o sportovcích. Pamatujete? 42, 39, 11 a 28. Když těch jedenáct vyloučili z této olympiády, tak bylo jasně naznačeno: „Tato olympiáda je vám jako státu uzavřena. Ale jen tato.“ A máte-li 28 panfilovců…
Mimochodem, oni tam na Západě mají jinou mentalitu než my. Jim je hrdinský čin 28 panfilovců nepochopitelný, absolutně nepochopitelný. Ale jestli se zase chcete do poslední chvíle bránit, no tak si ty své žádosti podejte znovu. A my vám je zase zamítneme. Oni je podali a zase byly zamítnuty. A je třeba si to také dát do souvislosti s událostmi probíhajícími v Sýrii. Ti sportovci odjeli na olympiádu, ale situace se trochu změnila. A proč se změnila?
Celý svět je teď rozechvěn tím hrdinským činem Romana Nikolajeviče Filippova. On tam pozvednul ruskou suverenitu. A proto je to teď tak: „No dobrá. Raději tady ty Rusy teď necháme celkem na pokoji. Rusko je velký stát, jestliže má takové syny, kteří v Sýrii takto bojují za svou vlast. Jak by asi bojovali, kdyby se válka rozšířila na ruské území? Jak tam by potom bojovali?“
A proč mluvíme jen o Romanu Nikolajeviči? Je to bezesporu zasloužilý člověk. Je to bezesporu hrdina. Ale proč nemluvíme prakticky o stejném hrdinském činu Alexandra Alexandroviče Prochorenka? Který na sebe navedl palbu? Byl to čin stejné úrovně. Alexandra Alexandroviče si však nepřipomínáme a to z jednoho jednoduchého důvodu.
Za prvé stále žijeme v okupovaném státě, který není plně suverénní a navíc připomínat si Prochorenkův čin není naší generalitě moc po chuti. Jak je to možné? Prý moderní armáda a používá bojové metody ještě z dob 2. světové války? Svými lidmi riskují na místech, kde je má zastoupit technika.
Takže činy těchto našich chlapců, kteří obětují své životy v Sýrii a pozvedávají tak autoritu Ruska, přispívají k dalšímu získávání suverenity a nutí všechny na mezinárodní aréně s Ruskem počítat. A plodů z tohoto úsilí se dostává i těm sportovcům, kteří se po břiše plazili, aby si vydělali své…
- Auta
- Ano, oni to dělají jen pro peníze.
Výlučně jen pro peníze. Vůbec je nezajímá Rusko. Vždyť je to jen vidlácké Rusko. A prý: „Rusko je v mém srdci“, aby ne, když to posype! Potom pro mě není žádný problém, pronést právě tuto větu. Vůbec mi všichni ti sportovci, kteří odjeli na olympiádu do Pchjongčchangu, velmi připomínají toho hokejistu z filmu Bratr 2. Pamatujete?
Přijel Danila, aby mu pomohl a říká: „Jenže nemám kde přespat“ „Ale to je tvůj problém.“ „Ale já nemám peníze.“ „A co já s tím?“ Ale vzít si zpět peníze, které mu vydobyl, to neodmítnul. Danila riskoval svůj život, přijel, aniž ho o to kdo musel žádat. Měl morální závazek vůči bratrovi toho hokejisty.
No a všichni ti sportovci vyznávají stejnou ideologii. „Vy jste povinni mi vše perfektně zařídit. A co to stojí? Že jste položili své životy? To je mi ukradené! Zajistěte mi peníze a postarejte se, abych já požíval autority. No a já? Já se budu mimo "politiku" dál věnovat svému sportu a užívat si života!“ Ta ideologie je úplně stejná.
Ještě jednou opakuji, že je velmi dobře vyobrazena ve filmu Bratr 2. „Dělají to pro mne. Pracují pro mne. Riskují pro mne život a já jim za to ani nepoděkuji!“ Stejné je to zde. Kdo ze sportovců poděkoval Romanovi Nikolajeviči Filippovovi? Za to, že jim svou smrtí zajistil zatraceně lepší podmínky pobytu v Pchjongčchangu, než jaké by jinak měli? Že se teď všechny ty provokace a ponižování prudce snížily v porovnání s tím, jak to mohlo vypadat? Nikdo!
Protože on je pro ně „Nikdo“. On tam přece nejel kvůli penězům, on jen obětoval život za svou vlast. A co to znamená pro ty, kteří kráčeli za bílou vlaječkou? Vůbec nic, protože všechno přece určují peníze.
13:10
Dále tu máme otázku od Antona z Charkova. Valeriji Viktoroviči, co myslíte? Jsou mezi „olympijskými atlety z Ruska“ (v uvozovkách) i takoví, jejichž mravnost na tom není zase až tak špatně? Kteří se jen nechali zmást vnucovaným a vítězícím trendem, že je nutné jet a vítězit všem na zlost, aby všem ukázali! A na ten pokrytecký slogan: Rusko je v mém srdci! Obzvláště se to týká mladých sportovců, na které mají velký vliv jejich trenéři, kteří jsou opravdu „patrioty dolaru“. Mohu připustit, že nikdo z těchto sportovců neslyšel o Koncepci a politika je jim katastrofálně vzdálená.
Do jaké míry je přípustné stavět rovnítko mezi pojmy parchant a člověk s nízkou mírou chápání? Možná kdybychom vedli tu správnou informační práci, tak by i těch parchantů mohlo být méně?
Ta otázka je absolutně správná. A uznávám svou chybu, že jsem se ihned nevěnoval tomuto hledisku, když jsem mluvil o parchantech. Ta věc se má tak, že podle zákona rozdělení pravděpodobnosti nemohou mezi olympioniky z Ruska nebýt dobří lidé, kteří se upřímně zmýlili. Podle zákona rozdělení pravděpodobnosti by mělo být 15% absolutních ničemů a 15% dobrých lidí. A potom ta zbylá většina, která k něčemu tíhne.
Když jsem o tom mluvil, tak těch 15% to jsou ti rafinovaní parchanti, ke kterým tíhne ta hlavní většina. To ale neznamená, že mezi sportovci, kteří odjeli, nemohou být i dobří lidé. Už v minulém pořadu jsem říkal, s ohledem na to vykrucování se, když se slávou odjeli apod. A já tam řekl větu, že kdybych se chtěl vykrucovat, tak bych s tím začal daleko dřív, když jsem zpozoroval, že lidé, kterých si vážím, začali měnit svůj postoj. A o kom jsem mluvil?
Právě o sportovcích, kterých jsem si vážil za jejich občanský postoj, ale kteří kvůli… No, mohu se sice domýšlet, ale zaručeně to tvrdit nemohu, proč začali měnit svůj postoj od kategorického:
„v žádném případě tam nejezdit“ až k „je třeba jet a předvést jim to tam.“
Už v tomto okamžiku jsem se mohl zařadit do hlavního proudu a takříkajíc razit hlavní linii strany. Ale to jsem neudělal. Proč? Protože je třeba držet pozice, udržet pozice. V tom je právě ten pokus všechno zeslabit a předvést: „Ty jsi vlastenec a nejel jsi? Tos udělal dobře, ale ten, který tam jel kvůli penězům, ten také udělal dobře. Vždyť mezi nimi není žádný rozdíl.“
V době přestavby byl natočen film o pohraničnících, kde se probíjí banda a pohraničníci s ní bojují. Ve finále dostali dva pohraničníci jedno a to samé vyznamenání. Přitom se jeden z nich dopustil zrady a právě kvůli jeho zradě a zbabělosti byla zlikvidována pohraniční hlídka, všichni zahynuli. Zatímco druhý se choval hrdinsky. Jeho zásluhou byla banda poražena. Ale kvůli politické linii… Mezi našimi pohraničníky přece nemohli být zrádci?! Proto dostal vyznamenání i ten zrádce.
Posadili je vedle sebe a řekli jim, že je to nutné: „Z politického hlediska je to nutné udělat pro stát a říci, že jste oba hrdinové.“ A tak tam seděli oba a televize s nimi dělala rozhovor. A přitom jeden z nich byl hrdina a ten druhý zrádce. Zbabělec a zrádce, kvůli kterému zahynuli jejich soudruzi. Ale ten skutečný hrdina seděl vedle něho a držel se ideologického dogmatu, protože na něj zatlačili a řekli mu: „Je to nutné pro stát, je to nutné pro stranu, musíme říci, že i on je hrdina.“ Taková lež nikdy k ničemu dobrému nevede.
Ani Sovětský svaz k ničemu dobrému nepřivedla. A lokální konflikty, které potom následovaly i řádění band, má kořeny právě v tomhle. Když mluvíme o sportu, tak je to to samé. Nemůžete lidi, kteří jsou hodní úcty, čestní a charakterní přirovnávat k té špíně, která jela do Pchjongčchangu. To nejde! Protože jinak se naše země neobrodí, nedojde k mravní očistě. Ale také nesmíte tvrdit, že jestliže někdo jel, tak už nemá žádné morální právo stát se člověkem.
Tak zaprvé lidé se mohou změnit. Proto je možnost vykoupit si svou vinu nutné poskytovat všem. Proto také na frontě existovaly trestní prapory a roty.
A zadruhé jsou tam také lidé, kteří jsou skutečně zpitomělí, jako ten hrdinský pohraničník, který se nevzepřel, protože ho přesvědčili.
Ale je třeba si uvědomovat jednu jednoduchou věc, že to bude důležité až potom. Až potom budeme řešit, kdo je kdo. Teď musíme zastávat jednotný mravní postoj s ohledem na samotnou tu cestu tam.
A zde žádné poloviční odstíny nejsou možné. Teď to není na místě! Teď jsou vlasovci prostě zrádci. To po válce můžeme řešit kdo a z jakých důvodů se mezi nimi ocitnul. Právě proto Stalin, když začali být souzeni vlasovci, zrušil trest smrti. Aby bylo možné všechno vyšetřit v klidu, a aby ti, kteří se v jejich řadách ocitli z nějakých příčin náhodou, zbytečně neumírali. A teprve potom trest smrti opět obnovili.
Ale to se bude řešit až potom, po olympiádě. Teď k tomu musí být jednotný postoj, jasně vyjádřený, mravní, jinak se náš stát obrodit nedokáže.
Když se teď z podobných pozic začneme babrat v tom kdo, co a jak, budeme mít v létě na krku občanskou válku.
Teď není na žádné takové hrátky čas. Proto každý, kdo tam jel, musí přímo na místě pro sebe učinit volbu, to není jen tak.
Víte, je takové podobenství, které je velice hrubé a vůbec není politicky korektní. Teď prý probíhá válka mezi Ruskem a Ukrajinou. To si přece myslí ukrajinští „patrioté“.
No a stojí taková kovaná ukrajinská „patriotka“ u ruské silnice a vydělává si. Zastaví auto, naloží ji. A když se vrátí, tak vypráví: „Já jsem teď tomu moskalovi tak předvedla svůj „patriotismus“, že na to do smrti nezapomene, ten už bude vědět, zač je toho loket a že náš ukrajinský duch je nezlomný.“
„A co jsi udělala?“
„Já jsem se tak svíjela, tak svíjela…“
„Bránila ses?“
„To ne, ale pořádně jsem mu předvedla své umění.“
„A proč?“
„Aby věděl, co umím a žádná další po mně už ho tak neuspokojila.“
„Nu, ty jsi skutečná „patriotka“ a co bylo dál?“
„To ještě nebylo všechno.“
„A cos ještě udělala?“
„Mluvila jsem s ním jenom ukrajinsky!“
„A proč?“
„Aby viděl.“
„A co on? Vztekal se?“
„Ne, líbilo se mu to, řekl: ‚Oj, ještě i folklór!‘ Ale to pořád nebylo všechno. I dál jsem předváděla svůj „patriotismus“ Nevzala jsem si od něj za to peníze! Odešla jsem bez nich.“
„Odmítla jsi je?“
„Ne, on mi nic nedal.“
Tak přesně tohle jsou naši „olympionici z Ruska“. „Reprezentace olympioniků z Ruska“ To je přesně ta podoba, v jaké projevují své „vlastenectví“! Ať už se stane cokoliv. Všechno je úspěch. Vítají olympioniky a zpívají Kaťušu, protože zpívat hymnu je zakázané! To je to jejich „vlastenectví“. Páníček se podíval a řekl: „Oj, ještě i folklór.“ A tak je to ve všem. Proto se teď jasně musíme vyslovit, že takhle se nechovají lidé, ale jen parchanti bez cti, svědomí a sebeúcty a bez vlasti.
A potom je můžeme začít rozlišovat, ale až potom. Je třeba si uvědomit ještě jednu věc. Ať už se teď bude dít s těmi „olympioniky z Ruska“ cokoliv, stejně to bude připsáno Rusku mezi aktiva. Cokoliv.
Odmítli připustit 47 lidí? Vše je okamžitě jasné. Je to válka! Ideologická válka. A v ní nejsou přípustné řečičky: „My stojíme mimo politiku.“ Jste mimo politiku? No tak trpte. A s ohledem na Rusko jsem od začátku říkal, že se bude jednat o nelehký a dlouhotrvající proces bourání falešných autorit. Budeme se muset osvobodit od těch, kteří naši zemi zrazují i od těch, kteří za ni prý bojují a to i na sportovištích. A to nepůjde snadno. Když jste někoho považovali za vlastence a ukázalo se, že je to pouze „patriot zeleného dolaru“.
A je třeba všemožně podpořit ty, kteří se na olympiádu nedostali. Ve smyslu, kteří na ni jet odmítli, to bezesporu. Protože to oni jsou vzorem.
A je třeba si uvědomovat, že informační pole v mnohém ovlivňuje, tedy ne v mnohém, ale zplna ovlivňuje ty lidi, kteří dříve jasně vyjádřili svůj postoj, že mají svou vlast, čest, svědomí a sebeúctu, a potom ho změnili, že je třeba jet za jakýchkoliv podmínek, protože to Rusko potřebuje. Ne.
Ne, Rusko potřebovalo, aby tam jeli všichni soutěžit za ruskou vlajku a kvůli tomu bylo zapotřebí, aby oni všichni, ne jedinci, ale všichni ve své většině řekli: „My máme svou vlast a já mám svou lidskou důstojnost.
Potom by nemuseli kráčet v šedém stejnokroji, ale v tom olympijském, a ne za bílou vlaječkou, ale za státní vlajkou Ruska. Oni si však zvolili jinou cestu.
25:34
Mimochodem, je tu otázka (k olympijádě). Ruští sportovci kráčeli v šedých vězeňských stejnokrojích za hadříkem s kruhy. Kanadský trenér nadával sportovcům z Ruska. Zamlčuje se mnoho dalších věcí. Ale v televizi jen slyšíme: „Fandíme našim!“, přitom v takovém množství, že s tím Putin musí mít něco společného. Když k tomu přidáme ty různě vykládané výroky samotného Putina jako třeba „promiňte nám“ a „za sebe i za toho chlapce“, tak nás to vede k otázce:
Neblamoval jste se, Valeriji Viktoroviči se svými předpoklady ohledně gosudara?
V žádném případě. Absolutně ne. Abychom tomu porozuměli, musíme si uvědomovat jednoduchou věc, žádný člověk nemůže mít absolutní moc v řízení sociálních supersystémů, vůbec žádný. A poté co, za dvacet let… No řekněme to takto. Když Putin nastoupil v roce 2000, tak se za deset let zformoval absolutně jiný kádrový korpus, který se pomalu přebudovává, protože u nás bylo zavedeno vnější řízení, plné vnější řízení, od kterého se Putin postupně odpoutává.
A ještě v roce 2007, když Putin prohlásil, že Rusko má své zájmy, a že jednopolární svět Pax Americana nemůže fungovat, tak jak na to reagoval americký tisk? Prý veš, která zařvala. Veš, kterou rozšlápneme, kdy si vzpomeneme.
Putin pracuje v podmínkách, kdy Rusko není plně suverénní. A té suverenity, kterou už Rusko má, bylo dosaženo díky zkušenému a správnému jednání gosudara, který ji postupně obnovuje. Uváděli jsme těch příkladů už hodně.
Tak třeba opět z té olympiády. Jen se podívejte, jak olympiáda běží na všech kanálech. Dalo by se to zkousnout ještě na takových jako Matč TV, Sport a některých dalších kabelových sportovních kanálech, ale ona běží na všech a neustále. A proč? Protože jsme neměli právo odmítnout nákup, museli jsme za to vysílání ještě zaplatit! Tady máte tu suverenitu z mediálního hlediska.
Nebo si máme připomenout Eurovizi? Kdy se u nás nenašel nikdo jiný než Ukrajinka, která tam měla reprezentovat Rusko, a která teď Rusko polévá špínou, jak jen může a podporuje karatele z té takzvané „Antiteroristické“ operace.
A co ten Prochorenkův hrdinský čin, kolik času mu média věnovala? A připomenuli si ho snad teď, kdy Roman Nikolajevič vykonal další hrdinský čin? Ne. To jen vzhledem k tomu, že úplně ten nový čin opominout kvůli lidem nemohli, tak o něm chvilku dokonce mluvili. Čím začínal den pohřbu Romana Nikolajeviče? Všechna zpravodajství začínala stejnou věcí. Napřed tím, jak nás pokořili a jak jsme se ponížili na olympiádě a až potom o pohřbu hrdiny Ruska! Národního hrdiny! A vy tady mluvíte o suverenitě?
Putin prakticky v nemožných podmínkách dokázal mnohé, ale ne všechno. Rusko stejně jako dřív není plně suverénní.
A o tom je to Putinovo vystoupení. Všem, kteří to nepochopili, bohužel musím říci, že to budou muset několik dnů vydržet. Těch několik dnů je relativních, proto nechci označit orientační datum, po kterém by se o těchto věcech dalo volně mluvit. Nechci pomáhat nepřátelům Ruska. Ale každý člověk, který chce sám pochopit, co řekl Putin, doporučuji, aby se napřed uklidnil.
Nevím, co by vám k tomu pomohlo, třeba uklidňující koupel, nebo si vypít šálek kávy, ale uklidnit se, úplně se uklidnit. A potom si znovu vyslechnou dvě Putinova vystoupení, která se vzájemně doplňují.
Je to Putinovo vystoupení na setkání se zmocněnci (kandidáta na prezidenta 30.01.2018),
https://www.youtube.com/watch?v=vL0yX5qcQ-Y
a když vyprovázel olympioniky.
https://www.youtube.com/watch?v=CTP2Lwxdu6Q
Jenže mezi poslouchat a opravdu slyšet je velký rozdíl. Mnozí něco poslouchají a vnímají to přes své emocionální egregoriální vzorce, a proto neslyší, co gosudar řekl. A já všechny vybízím, aby se uklidnili a uslyšeli to. Jestliže ho budete opravdu poslouchat, tak vše pochopíte. Jestliže opět něco začne kypět ve vaší duši, tak ho raději dál neposlouchejte. Udělejte si přestávku a vyslechněte si ho až za chvíli. Abyste si Putinova slova nevykládali tak či onak, tak ho pozorně poslouchejte, on vše říká úplně zpříma. Maximálně přesně a maximálně korektně.
To je důvod proč Putina… Je to státní činitel, který vždy mluví čestně, otevřeně a maximálně přesně.
31:37
S olympiádou jsme pro dnešek skončili. Přejděme k dalším. Ty otázky opět souvisí s prezidentskými volbami a konkrétně Michail ze Sevastopolu sleduje vystoupení Grudinina a jeho týmu a má z toho dojem, že sám Grudinin je idiot stejně jako jeho celý štáb. Nějak se mi nechce věřit, že by globální prediktor měl až tak velký kádrový nedostatek, že by si do takto dlouhodobého projektu vybral absolutního idiota. To přeci vůbec není v jeho zájmu. Musel přece vychovat někoho, za kým lidé půjdou. Takže otázka zní následovně.
Je možné, aby Grudinin od okamžiku své kandidatury úmyslně pracoval sám proti sobě?
Takže takto. Grudinin od začátku své kandidatury pracuje sám proti sobě, ale nedělá to úmyslně. Opravdu pracuje sám proti sobě, ale neúmyslně. A k těm kádrům globálního prediktoru. Navrhuji udělat si jednoduchý domácí úkol. Vysvětlete sami sobě, proč Kissinger ve věku 93 let…
- Už je mu 94.
- Ano, 94 let, omlouvám se.
Tedy ve věku 94 let, stařeček, který už se většinou pohybuje na vozíku, stařeček, kterému například nosí polštářek pod zadek tajemníci ústředního výboru Komunistické strany Číny, tak proč ve věku 94 let létá po celém světě? Až si pro sebe dokážete odpovědět na tuto otázku, tak pochopíte, v jak těžké situaci je globální prediktor s ohledem na kádry. Ten kádrový nedostatek je strašný, příšerný.
Co se týká Grudinina, tak tam je ta situace trochu jiná. Ta věc se má tak, že takoví jako Grudinin jsou pěstováni účelově pro různé úkoly. Globální prediktor přece dopředu neví, co si lidé budou přát, kam se zítra budou chtít pohnout. Co když se jim začne líbit myšlenka monarchie? No prosím, tady máte připraveno deset kandidátů na ruský trůn. Chcete se stát komunistickým státem? No prosím. Tady máte na výběr deset marxistických, pozor - ne komunistických, marxistických stran a lídrů. Chcete být liberálním státem? Tady máte na výběr dalších deset stran.
A takto to funguje se vším. Všechny se liší nějakou tou nuancí, kterou je možné rozvinout. Takže nezbývá než zvolit toho kandidáta, který vyhovuje a začlenit ho do určitého scénáře, a potom už ho jen dále podporovat. Z tohoto pohledu není až tak důležitá inteligence daného kandidáta jako spíše jeho absolutní ovladatelnost ze strany páníčka. Aby se v souvislosti s ním nevyskytly žádné nečekané nástrahy.
- Žádná vlastní iniciativa.
- Aby neprojevoval zbytečnou iniciativu.
Aby byl průzračný, čitelný, předvídatelný a hlavně absolutně ovladatelný. Když tedy přišel na řadu úkol dosadit svého kandidáta, který by potom nahradil Putina, a v konečném výsledku dovedl stát ke krachu, tak ten projekt, který vydržovali tolik let, tu společnost Sovchoz imeni Lenina, tedy Grudinina jednoduše aktivovali, a tím spíš, že tato varianta vyhovovala i přání státní elity USA.
A jak to bylo dál? Už jsem o tom přece mluvil. Když se přesvědčili… Jedná se o efekt Francoise Fillona ve své čisté podobě, kdy globalisté nominovali svého člověka, který měl vyhrát. Jenže ve výsledku vzhledem k tomu, že Fillonův tým byl přesvědčený, že když za nimi stojí tak mocné síly, tak nic nemusí dělat, protože všechno udělají za ně, tak si vymysleli to prohlášení, které fakticky vedlo k Fillonově porážce. To samé se stalo teď.
Když Grudinina nominovala komunistická strana jako svého prezidentského kandidáta, když Gennadij Andrejevič řekl: „Rozkaz! Má to být Grudinin? No tak to bude Grudinin, okamžitě ho nominujeme.“ Tehdy to bylo jasné, protože všechny síly…
Jen si to vezměte, ještě jednou říkám, že kvůli Grudininovi se probudili všichni „spáči“, byly otevřeny všechny „konzervy“.
Jen se podívejte, co všechny ty, zdálo by se různorodé, síly prohlašují. A proč? Je to velice jednoduché, třeba z hlediska Koncepce sociální bezpečnosti. Jestliže člověk studuje Koncepci sociální bezpečnosti, a podporuje Grudinina, tak to přinejmenším znamená, že tuto Koncepci vůbec nezná. A také Dostatečně všeobecnou teorii řízení, protože jinak, jestliže ji zná, se musíme ptát jinak: „A co vy jste vlastně zač?“ Asi to nebude žádný soudruh Sorge, takže je to otázka.
Ale když znáte Koncepci sociální bezpečnosti a Dostatečně všeobecnou teorii řízení, tak tyto znalosti aplikujete na Grudinina a hotovo. Otázka je vyřešena. Nebudete podporovat Grudinina v žádné podobě. O jeho počestnosti nebo o něčem dalším nemůže být z pozic Koncepce sociální bezpečnosti ani řeči. Takže oni také předpokládali, že všechno je vlastně zařízené, a proto do funkcí píáristů dosadili své lidi, aby si rozporcovali penízky. A zde přece není problém v tom, jak si poradit s tím či oním úkolem. Protože v podstatě…
Proč Grudinin lže lidem do očí, s těmi 7,5 miliardami? Zde lhal, potom lhal o druhém, o třetím, potom si zvolil další způsob, jak lhát. Protože si v podstatě myslí, stejně jako jeho píáristé, že klidně může lhát a média to spolknou. Blogeři si toho nevšimnou. Všechno je přece pod kontrolou a všechno bude OK. Přece je veden k vítězství. Jenže se ukázalo, že něco není, jak má být. A proč? Protože všichni ti politici, politologové, polithňupové, nevzali do úvahy, že existují dva procesy, dva subjekty řízení.
Máme tu státní elitu USA, která realizuje nadnárodní strukturní řízení Ruska a máme tu globálního prediktora, který realizuje nadnárodní bezstrukturní řízení Ruska i USA.
A v souladu s tím, je přes strukturní řízení USA realizováno také určité řízení globálního prediktoru. A jim to hlava nebere, jak je to možné? Pracujeme s jedním a tím samým člověkem, a on reaguje různým způsobem. „Slíbili jste nám jedno, a děje se něco jiného. Tady jste to neututlali, tam jste nezasáhli.“
Problém té, no jak bych… ...té píár struktury pracující pro Grudinina spočívá v tom, že počítali s tím, že tu práci za ně udělá někdo jiný a oni jen shrábnou prašule. Takže si jen podělí penízky a…
- Podají hlášení
…a ještě si na tom udělají jméno. A v případě Grudinina se kvůli tomu, že oni nechápou, jak je realizováno to nadnárodní řízení, projevilo přesně to, o čem mluvil Petr I.:
„V bojarské dumě nikdo nebude mluvit z papíru, aby hned bylo vidět, co má kdo v hlavě.“
Takže ať jen Pavel Nikolajevič dál mluví, jeho intelekt prýští z každé věty. Ať jen mluví.
40:26
Zmínil jste Zjuganova. Jevgenij Petrov prosí vysvětlit jak globální prediktor, který prosazuje svého člověka do funkce ruského prezidenta přes frakci komunistů, s touto frakcí spolupracuje? Chtěl bych slyšet váš názor na to, zda je lídr komunistů Zjuganov seznámen s Koncepcí a DVŤR. Jestliže tyto znalosti má, mluví s Putinem stejným jazykem? Jestliže vynecháme konspirační verzi o všudypřítomném GP, tak to spíš vypadá na ne příliš důmyslný taktický tah Zjuganova. Protlačit k moci nového člověka, který je natolik hloupý, že se jím dá dobře manipulovat a řídit přes něj stát ze stínu. Co myslíte?
Tak napřed… Už jsem mluvil o tom, že globální prediktor řídí předurčenosti. Vytváří si na to předem řiditelné nástroje, do jejichž čela jsou stavěni lidé, kteří jsou jasně předvídatelní a řiditelní. Proto existuje KPRF i Komunisté Ruska a mnoho dalších. Všechno je to řiditelné z jednoho centra. Všichni mají vyčleněný svůj zdroj financování řídící se konkrétním vektorem cílů globálního prediktoru. Dnes potřebujeme, aby posílili jedni, tak jim zvýšíme přítok financí, druhé je zapotřebí utlumit, tak jim naopak peníze sebereme. Když potřebujete vypustit smečku psů, všem rozhodíte peníze a všichni se vrhnou do díla.
Proto je ten pohled na věc, že Gennadij Andrejevič řeší jakousi strategii strany, zcela mimo. Vše je rozhodováno v nadnárodním centru řízení. Gennadij Andrejevič o Koncepci sociální bezpečnosti a Dostatečně všeobecné teorii řízení samozřejmě slyšel, ale nic z toho nezná a nechápe. A ani to nepotřebuje.
„Tahiti, jaké Tahiti, tam jsme nebyli, nás i tady krmí dost dobře.“ (kreslený film - část)
https://www.youtube.com/watch?v=NYpEI5O2SJo
Nač by se měl namáhat s nějakou DVTŘ a Koncepcí, když mu velmi dobře sype jeho funkce lídra strany?
A co se týká té varianty, že Gennadij Andrejevič někoho postrčil kupředu, aby potom sám snadněji řídil stranu, tak je třeba si připomenout ty události z roku 2012, 2011-2012, Bolotné náměstí a účast KPRF v těchto událostech, kdy Raškin na příkaz z Washingtonu vždy přišel s hesly, která se jim hodila, a vodil do ulic dav nic nechápajících lidí na tu revoluci norkových kožichů. Řekněme to tak. Hladoví tak podporovali ty, kteří se topí v penězích, aby sesadili Putina. A nic si z toho nedělali, účastnili se toho, vystupovali tam.
Ale ten problém je jinde, už tenkrát se mluvilo o tom, že Gennadij Andrejevič se doslova zázrakem drží své funkce, a že mu musí nějaké vnější síly pomáhat se udržet. Ale ve straně prakticky nic neřídí, čímž je také podmíněno složení jeho zástupců, kteří řídí každý svůj úsek. A proto prosadit Grudinina jako kandidáta KPRF bylo možné pouze tehdy, jestliže tam každý poslušně zná své místo.
Znovu opakuji, že vzhledem k tomu, že se nominace Grudinina shodovala s cíli jak státní elity USA, tak i globálního prediktoru, stačilo, aby státní elita USA na základě svých strukturních mechanismů, takovým jako Raškin, Kašin apod. Jednoduše přikázala nominovat bez zbytečných řečí Grudinina. A oni sklapli podpatky a šli splnit úkol. Takže to bylo jednoduché.
Reálně Zjuganov velkou moc ve straně nemá. Drží se díky tomu, že má vnější oporu, nic víc. V kterémkoliv okamžiku ho někdo může vyšachovat, když se mu povede tu oporu přesvědčit, že by byl efektivnější. Proto také z podstaty věci Zjuganov nemohl provést tu operaci s nominací Grudinina ze svých vlastních cílů.
Ale je tu ještě jedna okolnost, o které jsem také mluvil, která vyšla na světlo v letech 2011-2012, se vší očividností. Když bylo zapotřebí do čela antibolotného hnutí dosadit lidi z KPRF, aby se KPRF zviditelnila, tak si Zjuganov ve vnitřních sporech s tímto úkolem neporadil. A to vedlo k tomu, že nadnárodní řízení bylo nuceno začít budovat s veškerým úsilím novou strukturu. A tou novou strukturou je marxistické hnutí, v jehož čele stojí Sergej Jervandovič Kurgiňan – Suť vremeni/Podstata času.
A jakmile bylo přijato takové rozhodnutí, tak okamžitě vyvstal další úkol, že Komunistická strana RF v čele se Zuganovem má být vyřízena a odsunuta mezi okrajové strany. Veškerá její funkční sestava by měla přejít pod řízení Podstaty času. A ten manévr s nominací Grudinina ten úkol řeší. Ta marginální část strany zůstane pod vedením Raškina, Zjuganova, či kohokoliv jiného, a bude převedena do určitého spícího režimu a ta hlavní marxistická masa má být přesunuta směrem k Podstatě času.
Takže ta operace s Grudininem je operací likvidace KPRF v té podobě, v jaké teď existuje, kdy je jednou z největších opozičních stran. Operace začala. Jen počkejte, do večera času dost.
46:50
K další otázce. Georgij Aslaňan prosí okomentovat události z Dagestánu. Co se tam děje? Jde o převzetí řízení od podpindosníků v nejvýbušnějším regionu Ruska? Další krok k suverenitě?
Proč nejvýbušnější region Ruska? Jedná se jednoduše o region Ruska, který má své osobitosti, stejně jako každý jiný region Ruska. A v Dagestánu se neděje nic, co by se nedělo i před tím. Napřed se všichni vzrušovali kvůli Gajzerovi, potom kvůli Chorošavinovi, Solovjovovi, Bělychovi a mnoha dalším. Prostě nastal ten čas. Ve státě se dělá pořádek. Vše je v pořádku. Nevidím v tom nic zvláštního, kvůli čemu by bylo zapotřebí kvílet.
Jestliže skutečně chcete, aby se ten region stal výbušným, tak jen do toho, hledejte a vytvářejte informační základnu, na jejímž základě ten region opravdu vybuchne. Jedná se o normální region Ruska, ve kterém probíhá normální proces obnovy státního řízení stejně jako v každé jiné oblasti a v každém jiném kraji. Je zbytečné spekulovat podobným způsobem. Jedná se o normální proces se svými osobitostmi, stejně jako všude.
48:26
Dále vás prosí okomentovat událost spojenou se Sýrií. Objevila se zpráva, že syrská protivzdušná obrana zasáhla několik izraelských vojenských letadel. Co se to děje?
V Sýrii se toho tento týden stalo mnoho. Byly tam i ty problémy u Dajr az-Zaur… A vůbec to, co se děje v Sýrii se vší očividností ukazuje, že sestřelení našeho bitevního letounu, po kterém zahynul náš hrdina Roman Nikolajevič Filippov, se mělo stát prvním článkem řetězce různých dalších událostí.
A díky tomu, že náš hrdina nechtěl zradit Rusko, protože si velmi dobře uvědomoval, že dostanou-li ho živého, tak…
A to ani nemám na mysli, že jordánského pilota ISILovci za živa nechali uhořet v železné kleci. Mluvím o něčem jiném, s ním by měli jiné plány. Jeho potřebovali živého a to v jakémkoliv stavu. Kdyby byl zraněný, tak by ukazovali, jak o něj pečují apod. Kdyby nebyl zraněný, tak různé psychotropní látky apod.
Oni potřebovali někoho jako byl Bělenko. To byl pilot zrádce, který uletěl s naším letounem MiG do Japonska. Oni prostě potřebovali živého pilota, aby na tomto základu rozpoutali protiruskou hysterii. Probíhalo by to v kombinaci s tou neskutečnou hanbou a špiněním týmu „olympijských atletů z Ruska“. Jednalo by se o rozsáhlou protiruskou kampaň.
Ale znovu opakuji, že Roman svým hrdinským činem nejen pozvednul Rusko, nejen upevnil jeho suverenitu, ale také zajistil principiálně jiné postavení těch atletů na hrách v Pchjongčchangu, kde sice ano, urážky stále znějí, a ano, projevuje se tam i protiruské hnutí, ale ve zcela jiné kvalitě a kvantitě, než jak to mohlo vypadat.
Takže co se dělo v Sýrii v tomto týdnu?
Není moc známo, co se tam děje, není to známo z jednoho jednoduchého důvodu, že se všichni snaží o tom mlčet. Ale z toho, co je nám známo vychází velice zajímavý obrázek.
Zaprvé, k tomu útoku proti letadlům. Co je více méně známo? Je známo, že íránský bezpilotní letoun na půldruhé minuty zaletěl na izraelské území. Izrael se znepokojil tímto „hrubým narušením“ své územní celistvosti a ten dron sestřelil. A okamžitě vedl odvetný úder po íránských objektech řízení, po štábu, po středisku řízení apod.
Skutečnost, že to bezpilotní letadlo plnilo úlohu rozvědky pozic ISIL, jejichž týlem je sám Izrael, Izraeli žádné zvláštní starosti nedělá, přestože právě v důsledku toho může do Izraele přijít velmi velká válka. Velmi velká. Taková, že Izrael může přestat existovat. Jenže Izrael si stále tvrdohlavě a s houževnatostí idiota kope vlastní hrob svou podporou všech protiasadovských akcí, všech akcí proti Damašku, všech akcí proti Sýrii, všech těch sil.
A co se tedy stalo?
Došlo ke dvěma leteckým náletům a syrská protivzdušná obrana hlásila, že sestřelila několik letadel. Izrael přiznal sestřelení jednoho letadla. Nicméně jak vidíme, tak v míře upevňování protivzdušné obrany Sýrie začaly v Izraeli z „technických příčin“ padat letadla. A teď už přiznali, že bylo konkrétně sestřeleno, že spadlo díky zásahu syrské protivzdušné obrany, která jej sestřelila. Ale mluví se o několika letadlech.
Ozývají se různé nepotvrzené informace, že byla sestřelena tři letadla. Ale tvrdit, že by to bylo potvrzeno, zatím není možné. Ale i to jedno letadlo je velice závažná záležitost.
Je zcela jasné, že syrská vláda by nebyla schopná takto zaútočit bez mocné vnější politické podpory. Urazit Izrael znamená ihned se dostat na vnější politickou úroveň, kde na vás všichni budou řvát. Izrael je tak silný právě proto, že za ním stojí celý svět, že ho ihned vždy všichni ve všem podpoří.
A co se stalo teď?
Izrael ihned uzavřel část svého vzdušného prostoru a obrátil se k Rusku s prohlášením:
„Ne, my si nepřejeme eskalaci násilí.“ Sýrie si to přece také nepřeje. Ale proč to říká Izrael? Že nechce eskalaci násilí?
Došlo k jedné maličké události, která nevyvolala moc pozornosti, a přitom je dost podstatná.
Ta věc se má tak, že izraelská letadla útočila na syrské území zpravidla ze vzdušného prostoru Libanonu.
A najednou Libanon přišel s prohlášením, že izraelská letadla narušila jeho vzdušný prostor, a že to je nepřípustné. Libanon!
Který celé ty roky proti Izraeli ani nepípnul, a kde si Izrael dělal, co ho napadlo. A najednou tohle.
Co to znamená?
Že za Libanonem teď stojí nějaká síla. A jaká je to síla? Jedny libanonské noviny zveřejnily zprávu, že bylo dohodnuto, že na libanonském území bude umístěn systém S-400 ruské protivzdušné obrany a libanonské nebe uzavře Rusko! To už je zcela jiný ukazatel. Izrael se tak ocitá ve zcela jiné vnější politické rovině. Izrael si uvědomil, že ho někdo zneužil, že ho někdo donutil vstoupit do konfliktu se Sýrií za určitých podmínek, a že se mu nedostalo podpory, kterou mu ten někdo sliboval.
A ve výsledku Izrael zůstává stát sám proti Íránu, Sýrii a Rusku. A co tedy Izraeli zbývá?
On si velmi dobře uvědomuje, že ho Írán a Sýrie s chutí roztrhají na kusy, protože mají hodně co vracet. A s ohledem na Írán poslední holokaust všeobecně zapadá do rámce globální politiky. V Íránu je přece naplánováno nové centrum koncentrace řízení a v souladu s tím má finální holokaust zapadnout do tohoto rámce získávání řízení nad regionem ze strany Íránu.
A v Izraeli nejsou všichni úplně tupí. Oni si uvědomují, že teď si dovolili k Íránu tolik, že jim z toho může být pěkně horko. Zachránit je může jen Rusko, proto se také Izrael obrátil k Rusku.
Ještě zajímavější jsou události, ke kterým došlo u Dajr az-Zaur. Tam prý na naše vojenské jednotky, či soukromou vojenskou společnost zaútočili Američané, kteří se tam prostě strašným způsobem vyřádili a výsledek? Žádné důkazy v podobě videí, fotografií z tohoto regionu nejsou k dispozici. Něco se stalo. Ale co se stalo? To není možné určit, protože je o tom ticho po pěšině. Došlo k pokusu rozšířit, že tam zahynul ohromný počet našich. Jenže to by okamžitě vešlo ve známost, okamžitě by to všichni věděli.
Takže tam došlo k něčemu jinému. A co se tedy mohlo stát? Šídlo v pytli neutajíte, dozvíme se to. A některé věci najevo už vyšly.
Doslova bezprostředně před tím náletem Írán oficiálně varoval USA, že nedovolí, aby v této oblasti byl vytvořen nějaký samostatný stát. Írán!
A že vynaloží určité úsilí, aby se žádný takový státní útvar neobjevil. A jestliže postavíme na místo zničené kolony Íránské revoluční gardy, tak vše zapadne na svá místa. Potom tu budou ty příčiny, proč mlčí Írán, proč mlčí USA, a proč Izrael zkrotl a pochopil, že bude mít problém.
Ale co se tam stalo reálně, se teprve dozvíme, a to z jednoho jednoduchého důvodu, že těch informací je mimořádně málo a jsou dost zamotané.
A co se týká toho útoku u Dajr az-Zaur, tak ten informační výpad s ohledem na naše vojáky či soukromou vojenskou společnost ukazuje, že se jednalo o pokus sloučit to se smrtí, tedy zajetím našeho pilota, které jim nevyšlo. Mělo to přispět k destabilizaci naší vnitřní politické situace na základě toho, že... Jen si to vezměte.
Všechny státy by se pozvedly. Náš letec by byl v zajetí, vznášeli by nám politické podmínky, a my bychom museli nějak manévrovat. Do toho ponižování našich „olympioniků“, kteří tam lezli kvůli tomu… No chtělo se jim užít si ponižování a tak tam jeli. Ale všude se propojují nitky, je to pořád o Rusku. To Rusko zůstalo bez vlajky, protože nějaký úředníček jim nakázal, co ponesou a oni si ten hadr hrdě nesou. To všechno by bylo pro vyvolání výbuchu vnitřní politické situace prostě skvělé.
A až následně by se vyjasňovalo, co se vlastně stalo. Zda to tak bylo či ne.
A soudě podle všeho tam nebylo všechno v tak velkém měřítku, jak to popisují USA. Právě proto, že ten informační výpad byl připravován předem.
To byly pro dnešek všechny otázky.
Teď jsme mluvili o Sýrii, mluvili jsme o olympiádě. Mnohé otázky, které zde probíráme… Jen si povšimněte, kolik už jsme toho probrali okolo té olympiády. Ale vždyť kdyby lidé měli dostatečné znalosti Koncepce sociální bezpečnosti, Dostatečně všeobecné teorie řízení, tedy znalosti o řízení sociálních supersystémů, tak by jim vše bylo jasné, jak s ohledem na Grudinina, tak na olympiádu, i ty události v Sýrii.
O čem to vypovídá? O tom, že znalosti znamenají moc a tuto moc musí každý člověk podle zákona času vzít do svých rukou. Musíte být samostatní, aktivní členové společnosti, abyste měli možnost bránit zájmy své i své rodiny. Abyste věděli, jak postupovat za té či oné situace, dříve než byl dán nějaký pokyn. A je-li člověk konceptuálně mocný, nepotřebuje ničí pokyn. Každý člověk se rozhodne sám za sebe, ale musíte na tom zapracovat: učit se, učit se a ještě jednou se učit.
Učte se Koncepci sociální bezpečnosti, Dostatečně všeobecnou teorii řízení. Učte se, jak je realizováno řízení sociálními supersystémy. Čtěte vnitřní knihy vnitřního prediktoru SSSR…
- Tlusté knihy.
- Ó, ano, tlusté knihy, promiňte.
Čtěte tlusté knihy vnitřního prediktoru SSSR, sebevzdělávejte se. Buďte konceptuálně mocní. Braňte zájmy své i své rodiny.
Buďte šťastní, přeji vám mírové nebe nad hlavou.
Do příštích setkání.