17.5.2014

-předchozí část-

...

A pokud je princip stranické disciplíny takového druhu podřízení při budování struktur odvržen, protože je vnímán jako hlavní překážka realizace samoregulace funkcionální hierarchie osobností svobodných ve volbě svého chování ve své kolektivní činnosti ve virtuálních strukturách na základě osmyslené a pochopené konceptuální sebedisciplíny? — tehdy se stává toto: aby bylo možné imitovat a být uznávaným, je třeba překonávat druhé ne ve znalostech, ne v organizačních návycích, ne v nějakých "mystických" návycích, ale v konceptuální samodisciplíně. Libovolné porušení té samé "konceptuální samodisciplíny" s sebou nese okamžité vypadnutí ze zdálo by se do té doby úspěšně vedené formální (vytvářející dojem práce) struktury, která nemusí být totožná s virtuální – skutečně pracující – strukturou, kterou bezprostředně začne vést někdo jiný – skutečný, a ne imitátor-provokatér¹. A toto vypadnutí může být nejen nezvratným, ale i aktivizujícím nové procesy, které se v nepohodlném společenském hnutí nenacházely do doby, než se ho pokusili vzít pod kontrolu a zdeformovat na základě imitačně-provokačních technologií politiky.

V tom se přesvědčili zákulisní "manažeři" Gorbačova:

• Za prvé, Gorbačov v roce 1996 získal méně než 1% hlasů v prezidentských volbách (kromě toho, na jednom volebním mítingu mu voliči dali po hubě), posle čehož se – jako politická figura – hodí jen pro televizní prezentaci západnímu obyvateli, "znepokojenému" osudem "demokracie" v Rusku;

• a za druhé, právě imitačně-provokační podstata perestrojky aktivovala vnitřní konceptuální moc ruské civilizace, a tím zároveň vytvořila nové problémy globální konceptuální moci, realizující biblickou doktrínu vybudování globální "elitárně"-nevolnické civilizace na principech rasizmu a monopolu na lichvu. (Zachování nomenklaturního SSSR díky jeho kompletní ovladatelnosti by pro ně bylo přednostní volbou, než získání konceptuálně samostatného Ruska odmítnuvšího Bibli, marxizmus, scientologii a další "exotiku", a vyjádřivší ideál spravedlivého uspořádání na Zemi v jednoznačně chápané Koncepci sociální bezpečnosti)

Výše řečené je to hlavní: vše další je jen detailnější rozvedení již řečeného.

2. Prediktor-korektor konceptuální moci

2.1. Typ psychiky a možnosti imitační činnosti

Imitace konceptuální činnosti je nemožná v principu, ačkoliv subjekt může setrvávat v iluzi toho, že se zabývá hlubokou analytikou a konceptuální činností. Konceptuální činnost jako taková vyžaduje jako minimum démonický typ psychiky, a normálně – lidský typ psychiky, minimálně při její realizace, když už subjekt není schopen setrvávat v lidském stavu psychiku trvale.

Typy psychiky biorobot a živočich, které pokládají mnoho ohraničení na svobodu volby problematiky pro zkoumání a přehodnocení, vylučují samotnou možnost přiblížení se ke konceptuální činnosti. Proto předstírat konceptuální činnost a ve skutečnosti se jí nezabývat je možné jen v prostředí nositelů živočišného a biorobotického typu psychiky, ale jedni i druzí jen stěží pochopí, o co jde a čem je řeč (a ne proto, že jsou beznadějně hloupí, ale proto, že jejich morálce a okruhu pojmů je ta problematika cizí); i když pokud ta problematika vyvolá u někoho u nich zájem, má to potenciál přimět je ke změnu typu své psychiky, a pak se jen stěží omezí přechodem jen k démonickému typu.

Nositelé démonického a lidského typu psychiky, díky větší či menší eliminaci zotročení jejich vůle a rozumu, jsou s to pochopit podstatu věci, ale brzy vycítí imitaci konceptuální činnosti proto, že v chování imitátora s živočišným nebo biorobotickým typem psychiky je vždy citelná určitá nesvoboda a nevnímavost k určitým otázkám nebo hystericky-nesmyslná reakce na ně, protože na přiblížení k nim uvalují zákaz algoritmy nevědomých úrovní psychiky: automatizmy tradic (pro bioroboty) a instinktů (pro živočišný typ psychiky). Možná, že při setkání se s imitací, někdo z nositelů démonického nebo lidského typu psychiky bude mít za užitečné vejít v reálnou konceptuální činnost. Protože nositelé démonického typu psychiky jsou obvykle zatíženi různými duševními problémy a nespokojeností s vlastním životem, část z nich uvidí v přechodu k lidskému typu psychiky způsob řešení jejich osobních problémů, po čemž budou vybranou cestu cílevědomě následovat a dosáhnou úspěchu. Pokud nevstoupí na cestu přechodu k lidskému typu psychiky, imitátoři se nevyhnutelně pohryžou mezi sebou, posilujíc každý svůj vlastní démonizmus.

S ohledem na tyto osobitosti typů psychiky, jakákoliv imitace konceptuální činnosti (tím více s pronášením slov jako "konceptuální moc", "koncepce uspořádání společnosti", "globální význam" atd. dokonce bez chápání jejich podstaty bioroboty-imitátory) podrývá základy davo-"elitarizmu" a nahrává "zavlečení" do skutečné konceptuální činnosti čím dál většího množství lidí.

Proto se otázka zužuje ke konfrontaci svou vzájemně vylučujících se druhů reálné, nikoli imitované konceptuální činnosti:

• namířené na přidávání davo-"elitarizmu" stále sofistikovanějších forem a realizované nositeli démonického typu psychiky;

• namířené na vykořenění davo-"elitarizmu" a realizované nositeli jak nezvratně lidského typu psychiky, tak i určitou částí nositelů démonického typu psychiky, kteří se upřímně snaží překonat vlastní démonizmus.

V tomto procesu jsou možné pokusy imitace konceptuální činnosti, namířené na vykořenění davo-"elitarizmu", nositeli démonického typu psychiky, kteří jsou přívrženci davo-"elitarizmu". Nositelé živočišného typu psychiky a typu biorobot si v imitačně-provokační činnosti takového druhu v principu ani neškrtnou, protože jejich reálně fungující typ psychiky, jsa překážkou konceptuální činnosti, je všem na očích – se všemi důsledky pro imitátora, objednatele a patrony imitace, plynoucími z identifikace imitátora společenským prostředím, v kterém ten vědomě (nebo nevědomě, pokud je manipulován) pretenduje na nějakou roli.

Otázka vzájemné konfrontace v konceptuální činnosti neobratně lidského a mizejícího démonického typu stroje psychiky z jedné strany, a z druhé strany démonického typu stroje psychiky, vytrvalém v démonickém sebeprosazení na účet druhých, vede k zkoumání jejich efektivnosti na první až páté etapě plné funkce řízení v její aplikaci v procesech samořízení společnosti.

2.2. Rozlišení

První etapa v sobě zahrnuje identifikaci a rozpoznávání přírodních a společenských procesů, ve vztahu k nimž vzniká potřeba řízení nebo uvedení do přijatelného režimu samořízení. Identifikace a rozpoznávání jsou dvě stádia téhož procesu.

Když probíhá identifikace nečeho nového, v systému subjektivních obrazů (obrazných představ jedince o světě), na základě nichž modeluje (vyobrazuje) průběh života v množství variant, vzniká nový obraz, odlišný od všech ostatních obrazů, které byly do té doby obsaženy v systému jeho obrazných představ o Objektivní skutečnosti. Tento systém subjektivních obrazných představ dále budeme označovat v krátkosti "vnímáním světa".

V životě se proud obrazů plynoucích událostí porovnává s existujícím systémem obrazných představ subjektu o Objektivní realitě. V procese tohoto porovnávání jsou rozpoznávány obrazy plynutí událostí v Objektivní realitě. Na základě rozpoznání a porovnání rozpoznaných obrazů reality s morálními měřítky subjektu modeluje algoritmika jeho psychiky v obrazných představách varianty vnějšího a vnitřního chování jedince. Něco z těch modelů se přetvoří v život jako reálné chování, vyjadřující reálnou, ne deklarovanou, morálku a etiku subjektu.

Tento, pro psychiku každého jedince, vnitřní proces je podmíněn jeho mravními měřítky, společnými pro jeho vědomé i nevědomé úrovně psychiky, a také i pro kolektivní psychiku, jež se v nějaké roli jedinec účastní.

Jsou dva vzájemně se vylučující úhly pohledu na otázku o tom, jak vznikají nové obrazy, kterými se rozšiřuje vnímání světa jedince v průběhu jeho života. Podle já-centrického úhlu pohledu jedinec na nikom nezávisí ve své schopnosti rozpoznávat nové obrazy, tj. rozlišit je mezi mnohými druhými obrazy, které pro něj představují "informační pozadí/šum", a jednotliví jedinci se navzájem odlišují jen vrozenými nebo natrénovanými schopnostmi k rozlišení – rozpoznávání nových obrazů.

Nicméně takový úhel pohledu je v principu neschopný vysvětlit, proč se "i mistr tesař někdy utne", tj. subjekt, který vládne dobrými vrozenými a natrénovanými schopnostmi, v určitých okolnostech se najednou dívá, ale nevidí, poslouchá, ale neslyší atd., ačkoliv obecně je naprosto při smyslech. Jinými slovy, široce rozprostraněné rčení "pokud chce Bůh někoho potrestat, zbaví ho rozumu" je chybné: pokud si Bůh nepřeje někoho podpořit v jeho činnosti, zbaví ho něčeho jiného, a bez toho "něčeho jiného" se jinak plně akceschopný rozum ve vzniklých situacích ukáže naprosto neužitečným.

Odpověď na otázku "co je to?" a "proč se i mistr tesař někdy utne?" dává jiný úhel pohledu, přímo vyřčený v Koránu:

"Ó Vy, ktorí ste uverili, ak sa budete držať bohabojnosti [jiný překlad: pokud budete ctít Boha], dá vám Rozlíšenie a vymaže vám vaše zlé skutky a odpustí vám. Bohu náleží vďaka za dobrodenie obrovské. (súra 8:29)"

(ruský překlad Kračkovského: О те, которые уверовали! Если вы будете благоговеть перед Богом, Он даст вам Различение и очистит вас от ваших злых деяний и простит вам. Поистине, Бог — обладатель великой милости!)

To znamená, jedinec není nezávislý a soběstačný ve své schopnosti k rozlišení, a schopnost k rozlišení-rozpoznání obrazů objektivní reality (včetně nových, předtím nevlastních jeho psychice) je dána bezprostředně Bohem každému podle jeho víry a morálky, vyjadřujících se v záměrech pro budoucnost a v etice chování (jak viditelné, tak neviditelné) ve všech bez výjimky životních okolnostech.

Nápodobně, pokud je něčí činnost nevhodná Bohu, nezapadá do jeho úmyslu, Bůh zbaví v nějaký okamžik jedince Rozlišení jako schopnosti. Ve výsledku, dokonce i když nějaký obraz už existuje v jeho světonázoru, ale subjekt je zbaven Shora Rozlišení po příčině nesouladu jeho záměrů a činností Božímu záměru, v jeho psychice se ničí proces rozpoznávání, v důsledku čehož pro daný subjekt mizí² z proudu obrazů plynoucího života v něm reálně přítomné předměty a jevy.

V důsledku zbavení Shora schopnosti k Rozlišení, proces porovnání obrazných představ o plynoucím životě v psychice člověka s ním samým přestává odpovídat realitě: Berlioz z románu Bulgakova nevidí rozlitý olej přímo pod svýma nohama a nepředvídá příjezd tramvaje, která mu přinese smrt; hlídka na Titaniku nevidí ledovec vpředu atp.

Ale tyto "krajní případy" představují až završení určitého procesu. V jeho počátečním stádiu vede zbavení Rozlišení k tomu, že v světonázoru jedince přestanou vznikat nové obrazy, do té doby nevlastní jeho obrazným představám o Objektivní realitě. Poté mu zbývá zabývat se transformací svého vnímání světa jen na základě už existujících subjektivních obrazů v jeho psychice. Tento proces má svými krajními mezemi:

• buďto samolikvidaci jedince, který v sobě vytvořil životu neodpovídající vnímání světa (čemuž je příkladem Berlioz Bulgakova; Nietsche, který nafilozofoval spoustu hloupostí a skončil v blázinci; pasažéři a posádka Titaniku; atp.);

• nebo vytvoření jimi morálky a vnímání světa odpovídajících Životu.

Poslední proces je procesem přehodnocení a změny mravních měřítek subjektu, vlekoucích za sebou i změnu jeho vnímání světa v důsledku jiného seřazení a změny "měřítka" obrazů už existujících v jeho psychice. Když se mravní měřítka ukáží dostatečně v ladu s Božím záměrem, a systém obrazných představ o Objektivní realitě dostatečně odpovídající Životu, Bůh znovu začne dávat v Rozlišení jedinci nové obrazy pro jeho psychiku, na základě čehož proces osobnostního rozvoje pokračuje, možnosti jedince se rozšíří, schopnosti posílí.

To vše hovoří o tom, že démonický typ stroje psychiky představuje variantu psychiky biorobota, s tou osobitostí, že pokud je svoboda biorobota ohraničena zotročením jeho intelektu v nějakých určitých okolnostech ve vztahu k určité problematice, to svoboda démonického typu psychiky je ohraničena jeho nevládnutím Rozlišením.

V souladu s tím, co bylo řečeno o Rozlišení, závěr o tom, kdo v konceptuální činnosti vládne převahou ve stádiu objevování a rozpoznání faktorů, výzývajících potřebu k řízení, zda přívrženci vykořenění davo-"elitarizmu" nebo jím poškozovaní jeho přívrženci, nechť si udělá každý podle svého svědomí sám.

-pokračování-