O imitačně-provokační činnosti (4)

O imitačně-provokační činnosti (4)

24.5.2014

 

-předchozí část-

 

...

V souladu s tím, co bylo řečeno o Rozlišení, závěr o tom, kdo v konceptuální činnosti vládne převahou ve stádiu objevování a rozpoznání faktorů, výzývajících potřebu k řízení, zda přívrženci vykořenění davo-"elitarizmu" nebo jím poškozovaní jeho přívrženci, nechť si udělá každý podle svého svědomí sám.

 

 

2.3. Efektivita světonázoru

 

Druhá až čtvrtá etapa plné funkce řízení, počínaje vypracováním stereotypu identifikace (tj. "automatizmu" detekce faktorů prostředí, které vyvolaly zájem subjektů konceptuální moci) a stanovením cílů a konče formováním vlastní koncepce ve formách přijatelných samým nositelům konceptuální moci, představují sebou konceptuální činnost na základě světonázoru, zformovaného v důsledku Rozlišení, dávaného Bohem v souladu s cíly Jeho záměru a prostředky jeho realizace v průběhu celého života člověka.

Vnímání světa bývá dvou druhů:

  • "Já-centrické", ve kterém jsou prvotními rozdíly, stejně jako krajně zevšeobecňujícími kategoriemi čtyři kategorie: hmota (matérie), duch (energie oživující hmotu, ale co je to duch-energie je na úrovni obrazných představ nejasné bez zvláštního objasnění), prostor ("prázdno"1, neohraničeně protažené do všech směrů), čas (něco existuje, ale co je to není jasné ani ve světě subjektivních obrazných představ, ani ve všem společné realitě). V představách lidí se mohou plně slévat, tvoříce jednoho čtyř-ipostázního "boha", jak tomu bylo u Egypťanů (Amon)2, nebo se slévat jen zčásti, tvoříce "časoprostorové kontinuum", naplněné hmotou a poli, jako je tomu v teorii relativity ve světonázoru materialistického ateizmu. Člověk v tom všem přebývá jako uvědomělé "Já" – "počátek souřadnic", z kterého se konstruuje vše vnitřní a se kterým se porovnávají všechny vnitřní a vnější proudy obrazů a myšlenek. "Já" může přebývat v názoru, že existuje jen ono samo, a to se ve filozofii nazývá subjektivním idealizmem ve formě solipsizmu; nebo se může považovat za subjekt, část objektivního světa, jak je tomu ve světonázorové koncepci scientologů.

  • Bohocentrické3 vnímání světa trojjedinosti matérie-informace-míry, ve kterém je Boží obraz v duši člověka, jako systém jeho subjektivních obrazných představ o Bohu jako takovém, "počátkem souřadnic" ze kterého se konstruuje vše vnitřní a se kterým se porovnávají všechny vnitřní a vnější proudy obrazů a myšlenek.

V charakteristice každého z těchto dvou vnímání světa jsou vyjádřeny vzájemně se vylučující mínění o jedné a té samé Pravdě. Příjde vybrat si jeden z nich, podle své morálky a víry.

A ačkoliv oba druhy vnímání světa mohou existovat na základě téže množiny subjektivních obrazů, daných Bohem v Rozlišení během dosavadního života subjektu, efektivita jednoho z nich je vyšší ve všech úkolech, vyžadujících analýzu proudu událostí z minulosti, současných okolností a formování prognóz možných variant dalšího plynutí událostí, bez čehož je nemožné jak formování koncepce řízení (samořízení), tak řízení (samotný proces řízení) podle libovolné koncepce s přijatelnou úrovní kvality řízení.

Z našeho pohledu, potvrzeného praxí, je vnímání světa trojjedinosti matérie-informace-míry efektivnější, protože neměnnost vybraného "počátku koordinát" disponuje výjimečnou stabilitou, díky čemuž subjektivní představy o Všem s postupem času získávají větší detailnost a větší míru shody s Objektivní realitou, a nerozpadá se pod vlivem řetězu shod životních okolností, které nejsou ve shodě s předchozími neodpovídajícími představami o Životě.

"Já-centrické" vnímání světa, nepředvítatelné pro svého nositele, kompletně ztrácí použitelnost, když ve vzletu svých fantazií nevyhnutelně "zalétá" za hranice spolehlivosti, což s sebou přináší pád subjektu do takových životních okolností, ve kterých pokud hned nehyne, jeho systém obrazných představ o Životě zažívá kompletní krach4. Ale většina nositelů "já-centrického" vnímání světa nezachází tak daleko, protože "nelétají daleko", a obrazy v jejich psychice, nemající stabilní statisticky určitelné spojení mezi sebou, se neustále přesouvají jako sklíčka kaleidoskopu, pod vlivem proudu událostí. Při to, se "Já-centrum" neustále posunuje ve vztahu k objektivním okolnostem, v důsledku čehož je vše ve světě viděno jako "relativní" a "neurčité" ve všech nejrůznějších smyslech těch slov.

 

V důsledku toho "já-centrické" vnímání světa s neustále se měnícím kaleidoskopem se ukazuje nevhodným pro realizaci konceptuální činnosti a moci, vyžadujících jednoznačnou neměnnou bázi pro srovnání různých fází procesů, trvajících století i tisíciletí.

"Já-centrické" vnímání světa je vždy více či méně kaleidoskopicky nestabilní, a právě v důsledku onoho dopředu nepředvídatelného (pro sebe samého) přesunu "sklíček v kaleidoskopu" (v něm přítomných různých obrazů Objektivní reality), se ukazuje nezpůsobilým k řešení analyticko-prognostických úkolů. Vnímání světa jako trojjedinosti matérie-informace-míry má mozaikový charakter, a jeho schopnost řešení (detailnost představ a přítomnost spojení mezi fragmenty mozaiky) při podmínce činnosti subjektu v rámci Božího záměru se ukazuje díky Bohem zavčas dávanému Rozlišení vždy dostatečná pro řešení všech životních výzev (cílů), které před sebe jedinec staví.

Imitátor konceptuální činnosti v důsledku toho, aby prodemonstroval, že vládne konceptuální mocí jako schopností formování nových a změny už existujících koncepcí uspořádání společnosti, musí přejít k světonázoru trojjedinosti matérie-informace-míry5; přičemž, za prvé, dostatečně širokému, ne úzce specializovanému, a za druhé, dostatečně detailnímu ve vší šíři pro to, aby lehce vcházel do většiny společensky významných specializovaných oblastí činnosti.

Jen činností na základě světonázoru trojjedinosti, odpovídajícím dvou vyjmenovaným kvalitám, imitátor, imituje konceptuální činnost vykořenění davo-"elitarizmu", nebude kupit prohřešky, očividné ostatním upřímným účastníkům, tj. v reálu bude z větší části pracovat proti davo-"elitarizmu" dostatečně dobře. Ale s kvalitou imitace u něho budou problémy, protože Rozlišení není v moci jeho samého, v moci jeho pánů a patronů, ale v absolutní moci Boha – Tvůrce. V důsledku toho provokatér-imitátor, aniž by to chtěl, za určitých okolností bude rozmývat základy davo-"elitarizmu" ve větší míře, než s jakou mohou souhlasit jeho objednatelé a jejich patroni, a za jiných okolností bude obnažovat svou podstatu imitátora-provokatéra. Poslední zmíněné je užitečné také proto, že se při tom dostávají na světlo určité problémy, které bude nutné vyřešit upřímným stoupencům koncepce života lidským způsobem v Bohoděržaví.

 

2.4. Tandemový režim činnosti

-pokračování-

 

 

1Dáno do uvozovek proto, že "prázdnota" je vákuum, které se v takovém světonázoru nepřijímá jako jeden z agregátních stavů matérie: pevná hmota, kapalina, plyn, plazma, různé druhy polí a vákuum. Vákuum představuje sebou prvopočáteční formu hmoty, ono kvantové vákuum neustále vznikajících a zanikajících částic: ve vákuum mají částice stabilní jen vnější dynamiku, všechny ostatní agregátní formy hmoty představují excitované vákuum, tj. jeho částice-kvanty vládnou jak stabilní vnitřní, tak i vnější dynamikou. A energie je matérie ve stavu přechodových procesů z jednoho agregátního stavu, disponujícího stabilní dynamikou, do jiného agregátního stavu, disponujícího stabilní dynamikou.

2Vyšším božstvem Egypťanů byl Amon (Amun). V jeho osobě se sjednocovala čtyři božstva: bohyně Net – hmota, z které je všechno na světe; bůh Nef – duch oživující hmotu nebo nutící ji měnit se; bohyně Pašt – nekonečný prostor, kde je umístěna hmota; bůh Sebek – nekonečný čas. Vše, co na světě je, podle učení Egypťanů pocházelo z hmoty skrze účinky neviditelné síly, zaujímalo prostor a měnilo se v čase, a všechno toto se sjednocovalo v čtyřjedinné tajemné bytosti Amon.

31. Požehnaním oplýva Ten, kto zoslal Rozlíšenie poddanému Svojmu, aby sa stalo pre stvorených varovaním, (2.) Ten, ktorému náleží kráľovstvo nebies a zeme, ktorý si neučinil žiadne dieťa, ktorý nemá spoločníka v kraľovaní a ktorý všetko stvoril a predurčil predurčením (jiný překlad: On stvořil každou věc a nadělil ji mírou) (3.) Učinili si mimo Neho božstvá, ktoré nič netvoria a ktoré sú samy stvorené, ktoré nemajú moc samy sebe prospech alebo škodu priniesť, ktoré nemajú moc privodiť smrť a ani život dávať a ani mŕtvych oživiť. (Korán, súra 25 – Rozlišení [Al-Furqán]). (označená pasáž: při nadělení mírou jakéhokoliv materiálu vzniká obraz, informace, ve vztahu ke které vystupuje hmota jako materiální nositel informace v určíté míře. Prostor a čas jsou druhotné ve vztahu k Míře, protože jejich vnímání je proces porovnání nějakého materiální fragmentu nesoucího obraz vesmíru, s jiným fragmentem, vybraným v roli etalonu měření prostoru nebo času: bez matérie, nesoucí v sobě míru i obraz svého bytí, nepříjde hovořit o prostoru ani čase.)

4 To může znamenat i "přirozenou" smrt výsledkem nemoci nebo neštěstí, sebevraždu, depresi, ztrátu duševního zdraví atp.

5Jeho přechod ke bohocentrickému vnímání světa v trojjedinosti matérie-informace-míry může být zakončen i tím, že provokatér-imitátor odmítne dále konat proti Božímu záměru, a začne pracovat na jeho realizaci, v důsledku čehož ti, kdo ho řídili, budou muset nalézt nového adepta na pozici imitátora.

 

Diskusní téma: O imitačně-provokační činnosti (4)

Nebyly nalezeny žádné příspěvky.

Přidat nový příspěvek