1.10.2017
V materiálech Koncepce společné bezpečnosti je hodně pozornosti věnováno Rozlišení a mravnosti. Rozlišení je nástrojem poznávání světa a základem jakékoliv funční metodologie a kultury myšlení. V Koncepci se uvádí, že Rozlišení se člověku dává Shora, samotný člověk nad ním nemá jakoukoliv kontrolu. V Koránu se uvádí, že Mojžíš obdržel kromě Zákona i "Rozlišení" (tato informace je v Bibli vynechána), s dodatkem "Snad nyní půjdete správnou(přímou) cestou!". Také je tam na více místech apel: "Člověče, proč se nezamyslíš?" (tedy, proč nepoužíváš to, co ti bylo Shora dáno? - Rozum a Rozlišení).
Rozlišení však Shora obdržel nejen Mojžíš, je dáváno každému a nebyl by bez něj vůbec možný osobní rozvoj člověka, a jen na člověku záleží, zda o něj postupem života příjde či nikoliv.
Má tedy člověk vědomou kontrolu nad Rozlišením nebo nikoliv?
Člověk se může rozhodnout, že bude nad něčím přemýšlet, může vědomě nasměřovat pozornost nějakým směrem, ale nemá žádnou vědomou kontrolu nad tím, zda na něco příjde, zda si něčeho nového všimne. Člověk se nemůže vědomě rozhodnout že si všimne něčeho, o čem neví že to existuje, nebo že si uvědomí něco nového, co předtím nevěděl. Tyto okamžiky probíhají spontánně na úrovni podvědomí, a jejich výsledek je dáván k dispozici vědomí ve formě okamžiků "ozáření", vhledů, nových nápadů, nasměrování pozornosti konkrétním směrem. Člověk pak může tyto okamžiky zachytit a upřít na ně vědomou pozornost a sílu intelektu, nebo je ignorovat a propásnout.
Člověk však nemá žádnou vědomou kontrolu nad tím, zda a kdy si spontánně uvědomí něco nového, co mu jako myšlenka bleskne hlavou. Nemá vědomou kontrolu nad tím, kdy si na co vzpomene, jakých detailů okolního světa si všimne a jakých nikoliv (co bude považovat za "informační pozadí" nějaké scény a neregistrovat to). Člověk si může vědomě říct "než odejdu, musím vypnout pračku", ale nemá vědomou kontrolu nad tím, zda si ve dveřích skutečně vzpomene, zda podvědomí pošle odpovídající signál.
Pokud se nad tím zamyslíme, lze dojít k jedinému závěru - člověk nemá nad těmito věcmi jakoukoliv vědomou kontrolu. Tyto aspekty nemá ve své kompetenci člověk, ale realizuje se přes ně Všedržitelnost Boží. Kdo překročí hranici Dopuštění (dělat chyby, mýlit se a jít proti Záměru), tomu je jednoduše Shora odpojena tato vazba, čímž subjekt přestává být schopný získávat nové informace, přestává být schopný si uvědomovat nové věci a přestává být akceschopný tam, kde předtím byl. Dochází tak k situaci "má oči a nevidí, má uši a neslyší", podobný jedinec začíná fungovat v roli automatu, čím dál více odtrženého od světa a informačního koloběhu v něm, což vede nevyhnutelně k jeho zániku.
Z logiky věci vyplývá, že pokud nemá nad Rozlišením kontrolu člověk obecně, nemá nad ním kontrolu ani démon (démonický typ uspořádání psychiky). Rozlišení se dává každému Shora podle reálné mravnosti. Z toho plyne, že démonický typ psychiky nemůže být nikdy akceschopnější než lidský typ psychiky, protože mravnost démonického typu psychiky ho sama omezuje díky omezenému Rozlišení, které je mu v rámci Dopuštění poskytováno. Člověku je však Rozlišení poskytováno ne v rámci Dopuštění, ale většinově v rámci Záměru. Zde se kryje i důvod jedné zákonitosti Vesmíru, kterou popsal například Goethe takto, když do úst Fausta vložil slova: "Jsem část té síly, která vždy chce konat Zlo, ale [nakonec, v rozporu se svými záměry] vždy poslouží Dobru."
Tématu Rozlišení se podrobněji věnuje druhá poloviny knihy Dialektika a Ateizmus: dvě neslučitelné podstaty.