6.1.2015
Vítězství revoluce v Rusku se mělo stát prologem k likvidaci historicky zformovaného kapitalismu v globálních měřítkách a zavedení v globálních měřítkách tvrdé židovsko-zednářské fašistické diktatury pod rouškou celonárodního socialismu, jak to i předpokládala teorie „permanentní revoluce“.
V článku „Naše rozpory“, publikovaného během prvních let „Stolypinské reakce“ po potlačení revoluce 1905-1907, L.D.Bronštejn píše:
„... „Dovedení revoluce do konce“ předpokládalo nicméně svržení carismu a přechod státní moci do rukou revoluční veřejné síly. Jaké? Menševici odpovídali: buržoazní demokracie. Bolševici odpovídali: proletariátu a rolnictva“ (str. 111).
„Pokud menševici, vycházeje z abstrakce - „naše revoluce je buržoazní“ - přicházejí k myšlence přizpůsovení veškeré taktiky proletariátu k chování liberální buržoazie, až do získání státní moci pro ni, pak bolševici, vycházeje ze stejně holé abstrakce - „demokratická, a ne socialistická diktatura“ - dochází k myšlence buržoazně-demokratického samoohraničení proletariátu, v jehož rukou se nachází státní moc. Pravda, rozdíl mezi nimi v té otázce je velmi malý: zatímco antirevoluční stránky menševismu se ukazují ve vší síle už nyní, antirevoluční črty bolševismu hrozí ohromným nebezpečím jen v případě revolučního vítězství“ (str. 114, 115).
Pro L.D.“Trockého“ krach carizmu v únorové revoluci 1917, která byla provedena zednářsko-židovským fašismem k židovskému svátku purim, byl signálem k začátku uskutečňování právě tohoto programu.
V.I.Lenin, jsa pod mocí exoterického marxismu, v té době stejně jako dříve nechápal, co se děje a co se bude dít. V „Dopise na rozloučenou švýcarským dělníkům“ V.I.Lenina napsaném před 19. březnem (1. dubnem) 1917 před odjezdem ze Švýcarska do Ruska zachváceného revolucí, a poprvé publikovaném v Rusku 21. srpna 1917 v novinách „Jednota“ (č.145), se přímo říká: „V Rusku nemůže bezprostředně a ihned zvítězit socialismus“ (V.I.Lenin, Sebrané spisy, 5. vydání, 31. svazek, str. 87-94).
O šest let později, rok před smrtí, psal o tom, jak bolševici, ačkoliv i byli předsvědčeni o tom, že Rusko není připraveno k uvedení ideálů socialismu do života, v r. 1917 se ocitli vynucení konat v korytě politického scénáře, vyloženého L.D.“Trockým“ o 11 let dříve. V článku „O naší revoluci“, napsaném 16-17. ledna 1923 a publikovaném v „Pravdě“ č.117 30.05.1923, V.I.Lenin jako bolševik, a ne jako marxista, píše, odpovídaje na výtky ohledně uchopení moci v zemi nepřipravené k socialismu:
„... jejich argument je nekonečně šablonovitý... , že jsme nedorostli do socialismu, že u nás nejsou, jako se vyjadřují různí jejich „vědci“, objektivní předpoklady pro socialismus. A nikoho nenapadne zeptat se sám sebe: a nemohl-li národ, když se setkal s revoluční situací, takovou, která se zformovala kvůli imperialistické válce, nemohl se pod vlivem BEZVÝCHODNOSTI SVÉ SITUACE (zvýraznění je naše) vrhnout do takového boje, který mu dával alespoň nějaké šance na vybojování podmínek po další růst civilizace?“
„Rusko nedosáhlo takové úrovně rozvoje výrobních sil, při které je možný socialismus.“ S tím tvrzením se všichni hrdinové 2. Internacionály, včetně samozřejmě, Suchanova, nosí jako s moudrou knihou. Tuto NESPORNOU (naše zvýraznění) okolnost vykládají tisíci způsoby, a zdá se jim že je to pro hodnocení naší revoluce rozhodující. (...)
Ale pokud KOMPLETNÍ BEZVÝCHODNOST SITUACE (naše zvýraznění), která zdesetinásobila síly dělníků a rolníků, nám odkryla možnost jiného přechodu k vytvoření základních předpokladů civilizace, než ve všech ostatních západoevropských státech? (…) Pokud je pro vytvoření socialismu nutná určitá úroveň kultury (ačkoliv nikdo nemůže říct, jaká přesně „úroveň kultury“, protože je v každém státě odlišná), pak proč by nešlo začít nejprve z vybojování revoluční cestou předpokladů té určité úrovně, a až potom na základě dělnicko-rolnické moci a sovětského zřízení, se vydat dohnat jiné národy.
16. ledna 1923.
II
Pro vytvoření socialismu, říkáte, je nutná civilizovanost. Velmi dobře. Nu a proč bychom nemohli nejprve vytvořit u sebe takové předpoklady, jako vyhnání pronajímatelů půdy a ruských kapitalistů (lepší by bylo neutralizovat zednáře – naše poznámka), a potom začít pohyb k socialismu? V jakých knížkách jste četli, že podobné změny obvyklého historického pořadí jsou nepřípustné a nemožné?
Vzpomeňte si, Napolean psal: „On s'engage et puis... on voit”. Ve volném překladu to znamená: „Nejdříve je nutné zapojit se do seriózního boje a potom už bude jasno (co je třeba dále)“. My jsme se v říjnu 1917 zapojili do seriózního boje, a pak už jsme uviděli takové detaily rozvoje (z úhlu pohledu světové historie bezesporu detaily), jako Brestský mír nebo NEP atd. A v současnosti už není pochyb, že celkově jsme zvítězili“ (Sebrané spisy, 5. vydání, sv.45, str. 378-382)
Ve své podstatě ne „Dopis sjezdu“, ale tento článek je „závětí“ - odkazem V.I.Lenina, protože je obrácen ke všem lidem do té doby, než bolševický socialismus nezvítězí v globálních měřítkách; a „dopis sjezdu“ byl adresován výlučně stranické „elitě“ a ztratil jakýkoliv politický význam v okamžiku volby J.V.Stalina „vůdcem“ strany a od té doby představuje jen historický dokument.
Taková jsou fakta historie, která ve své podstatě znamenají následující:
Světové zednářství, konajíc extremisticko-teroristickými metodami, zlikvidovalo v Rusku pro kurátory marxistického projektu nepřijatelný mnohonárodnostní říšský státně-monopolistický kapitalismus a pomohlo zvítězit v občanské válce zednářsko-marxistickému režimu, rešíc cíle svých pánů. Bolševismus se v tom procesu stal všeho všudy zosobněním zednářsko-marxistického režimu.
Přesto, k tomu okamžiku, kdy V.I.Lenin napsat svou odpověď „Suchanovovi“ (Gimmerovi) se bolševici ukázali být jedinou vnitřní politickou silou v SSSR, schopnou postavit se židovsko-zednářskému zotročení země. K tomu okamžiku díky tomu, že se Leninovi podařilo uzavřít chabý Brestský mír navzdory odporu většiny jeho stoupenců, kteří byli stoupenci pokračování „revoluční války“ proti germánskému imperialismu, a L.D.“Trockéhmu“ se ho nepovedlo zničit ani během mírových jednání v Brest-Litevsku, ani 6.7.1918 během vzpoury levých eserů, revoluční situace v Evropě se uvolnila a proto otázka o okamžité realizaci světové zednářsko-marxistické revoluce byla odložena na pozdější neurčenou dobu. Proto po skončení občanské války čekalo socialismus budování v jedné samostatně vzaté zemi – v SSSR.
V aspektu praktické politiky to znamenalo, že přicházelo nové období nemilosrdného politického boje o to, jaký socialismus v SSSR vznikne:
• skutečný bolševický – reálná samovláda národa, majícího moc nad svým hospodářstvím a svou budoucností;
• zednářsko-fašistický – ve kterém jsou všichni otroci a rukojmím globální internacistické židovsko-zednářské mafie a jejích pánů – nositelů řídícího esoterismu.
Postavení bolševismu v tomto konfliktu bylo charakterizováno následujícími okolnostmi:
• velmi nízká úroveň vzdělání drtivé většiny bolševiků a jejich stoupenců – ve své hlavní mase dělníků „od soustruhu“ a malého počtu rolníků „od pluhu“.;
• víra většiny z nich v použitelnost a pravdivost marxismu;
• absence marxismu alternativní, životu adekvátní filozofie a sociologické teorie, včetně politické ekonomie a ekonomické vědy – dokonce v začátečním stádiu;
• absence regulárních specificky bolševických organizačních struktur, funkčně analogických zednářským lóžím – možná to mnohé udiví, ale právě toto bylo a je hlavní převahou bolševismu, o kterou se „lámaly“ všechny „kontrakonspirologické“ triky protivníků lidskosti;
• lokalizace hlavních sil bolševiků v hranicích SSSR.
Situace zednářkých esoteriků-marxistů v tom konfliktu byla charakterizována následujícími okolnostmi:
• nejvyšší úroveň vzdělání a nejširší rozhled;
• všestranná podpora „bratanů“-zednářů ze zahraničí a takzvané „levé“ inteligence obecně;
• uvnitř země podpora té části inteligence, která byla okouzlena marxismem a zůstala v SSSR, včetně těch představitelů inteligence, kteří pokud i nepochopili, pak vycítili, že marxismus zachovává davově-“elitární“ charakter společnosti, v důsledku čehož mohou najít pod křídly marxismu pro sebe místo v nové „elitě“;
• přezíravý vztah k nevzdělaným bolševikům, věřícím v marxismus – hlavní příčina budoucí porážky;
• strukturní organizovanost do lóží, integrovaných do struktur stranických organizací, dovolující neformálně pokud ne přímo řídit všechny společenské procesy bez výjimky, pak mít dostatečně efektivní vliv na jejich průběh.
Situace upřímných marxistů, nepřipuštěných k esoterismu, a dalších – sympatizantů dílu socialismu, kolébajících se a apolitických, včetně apolitických patriotů, se v tomto konfliktu dá charakterizovat jednou surovou frází:
„inteligentní rákos“ = „tráva“ na poli budoucího boje...
7. Moc v SSSR: zednáři + „ideoví“ marxisté + byrokracie + bolševismus
7.1. Pavouci ve sklenici
Informační báze KSB