28.6.2017
6.8. Odkaz J.V.Stalina budoucím pokolením bolševiků
6.8.1. Zřeknout se marxismu
Obsah „Ekonomických problémů socialismu v SSSR“ hovoří o tom, že ta práce J.V.Stalina se stala majetkem lidí, obešla různorodou cenzuru a samocenzuru davově-“elitární“ společnosti právě takovou cestou: nemyslící aparátčíci-vykonavatelé cízí vůle nepochopili o co jde a pustili to do tisku, a více hlubokomyslné „světové zákulisí“, konající přes svou periferii, nestihla zabránit publikaci a rozšíření té práce ve společnosti.
Ta práce je charakteristická tím, že její jednoznačné chápání – nezávislé na chápání obecného průběhu globální historie – je nemožné. Jinými slovy, jaké je chápání průběhu globálního historického procesu, takový je i smysl, který si čtenář odnese z „Ekonomických problémů socialismu v SSSR“.
Existuje mnoho lidí, neplodně snících o komunismu, kteří se neosvobodili od moci marxismu nad jejich viděním světa, kteří se pokouší seslat se na „Ekonomické problémy socialismu v SSSR“ právě jako na ukázku rozvoje marxistické teorie J.V.Stalinem, orientovaného na vybudování komunismu. Neuvědomují si, že ta práce je smrtelný rozsudek marxismu, avšak vyjádřený v jazykových formách samotného marxismu. Neuvědomují si ten fakt přesně stejně, jako si ho neuvědomovali v roce 1952 „patroni“ J.V.Stalina od aparátní mafie a od „světového zákulisí“, když dopustili publikaci toho sborníku statí a odpovědí na dopisy účastníků veřejné ekonomické diskuse.
Takový mylný názor plyne ze dvou okolností: první – nepřání a neschopnost lidí samostatně přemýšlet nad tok událostí života; druhá – v „Ekonomických problémech socialismu v SSSR“ je mnoho frází, vytvářejících dojem, že J.V.Stalin je věrný zvěstovatel kultu marxismu. Jedna z nejvýraznějších frází podobného druhu zní takto:
«Chceme-li stručně charakterizovat stanovisko soudruha Jarošenka, pak je na místě říci, že je nemarxistické, a tudíž hluboce chybné.»
Jinými slovy, jen přistupování ke vznikajícím problémům z pozic marxismu dává klíč k jejich řešení a tím dále obohacuje marxistickou vědu:
«Marxismus chápe zákony vědy - ať už jde o zákony přírodních věd nebo o zákony politické ekonomie - jako odraz objektivních procesů, probíhajících nezávisle na vůli lidí. Lidé mohou objevit tyto zákony, poznat je, prostudovat je, přihlížet k nim při svém jednání, využívat jich v zájmu společnosti, nemohou je však změnit nebo zrušit. Tím spíše nemohou formovat nebo vytvářet nové zákony vědy.» (Ekonomické problémy socialismu v SSSR, „Poznámky k ekonomickým otázkám, souvisícím s listopadovou diskusí v roce 1951“, část 1.)
V souladu s tím, pro úspěch v díle budování komunismu je nutné vychovávat nová pokolení v duchu marxismu-leninismu:|
«Zákony politické ekonomie za socialismu jsou tedy zákony objektivními, odrážejícími zákonitost procesů ekonomického života, jež probíhají nezávisle na naší vůli. Lidé, kteří popírají tuto poučku, popírají vlastně védu, a popírajíce vědu, popírají tím i možnost jakéhokoli předvídání - popírají tudíž možnost řídit hospodářský život.
Někdo může říci, ze vše, co zde bylo řečeno, je správné a obecně známé, že v tom však není nic nového a že tedy nestojí za to ztrácet čas opakováním obecně známých pravd. Ovšem, není tu opravdu nic nového, bylo by však nesprávné se domnívat, že nestojí za to ztrácet čas opakováním některých pravd, jež jsou nám známy. Jde o to,a že k nám, jako k vedoucímu jádru přicházejí každý rok tisíce nových mladých kádrů, planou touhou pomoci nám, planou touhou projevit své schopnosti, nemají však dostatečné marxistické vzdělání, neznají mnohé pravdy, které jsou nám dobře známy, a proto jsou nuceny tápat v temnotě. Jsou ohromeny kolosálními úspěchy sovětské moci, točí se jim hlava z neobyčejných úspěchů sovětského zřízení1 a začínají si představovat, že sovětská moc „všecko může", že pro ni je „vše hračkou", že může zrušit zákony vědy a zformovat nové zákony. Co máme dělat s těmito soudruhy? Jak je vychovat v duchu marxismu- leninismu? Myslím, že soustavné opakování tak zvaných „obecně známých" pravd, jejich trpělivé vysvětlování, je jedním z nejlepších prostředků marxistické výchovy těchto soudruhů.» (Ekonomické problémy socialismu v SSSR, „Poznámky k ekonomickým otázkám, souvisícím s listopadovou diskusí v roce 1951“, část 1.)
Při pročtení uvedených fragmentů z „Ekonomických problémů socialismu v SSSR“ – pokud nevnikáme ve smysl některých detailů – vzniká dojem, že je to typický příklad agitace za studování marxismu a propagandy marxismu jako teoretické základny budování komunismu.
Ale to, co jsme ukázali v uvedeném výběru úryvků, je šablona vnímání, podsunutá těm, kdo věří v marxismus bez jeho znalosti a bez chápání Života, která jim dovoluje spokojeně zařadit J.V.Stalina k marxistům a proto nebránit šíření té práce ve společnosti, v jejíž kultuře panuje kult marxismu. A podobných šablon vnímání, jednoznačně navádějících na názor, že „to je marxismus“, je v „Ekonomických problémech socialismu v SSSR“ více. Proto všichni, kdo tomu chcou věřit a nepřejí si přemýšlet a brát na sebe odpovědnost, věří, že J.V.Stalin byl „skutečný marxista, který tvůrčím způsobem rozvinul marxistický odkaz v použití v nových podmínkám“; nebo „byl tupec, podobně jako všichni marxisti, a proto se pokoušel řešit vznikající problémy na základě marxismu, nevycházeje za jeho rámce“.
Pokud se ale zahloubáme nad smyslem právě „detailů“, rozmístěných po celém textu, a známe alespoň základní postuláty marxismu, pak je ta práce svým obsahem nemilosrdný antimarxismus, který potichu pronikl do autoritativní klasiky marxistické literatury těch let a který hovoří na jazyce v ní zavedeném.
Její antimarxistická podstata je jednou z příčin, v jejímž důsledku na ní nevzpomínají ani v dobrém ani ve zlém marxisté pozdějších dob. I pokud ji nechápou, pak cítí: její posuzování ve společnosti je veřejný smrtelný ortel marxismu.
Skutečně, jak učí marxismus, hlavní otázkou jakékoliv filosofie je „otázka o vztahu vědomí k bytí, myšlení ke hmotě, přírodě, posuzovaných ze dvou stran: za prvé, co je prvotní – duch nebo příroda2, hmota nebo vědomí – a za druhé, jak se vztahuje vědění o světě k samotného světu, nebo jinak, odpovídá-li vědomí bytí, je-li schopno věrně odrážet svět.“
Tato problematika může být pozvednuta do statusu „základní otázky“ jen objednateli filosofie, určené pro to, aby odervala člověka od života a udělala ho závislým na vykladačích událostí v životě, kteří se opírají na nějakou jinou – tajnou od zbytku společnosti – filosofii.
Je to právě takto, protože i bez jakýchkoliv intelektuálních konstrukcí a logických důkazů a historicko-filosofické erudice je většině lidí, kteří jsou tak či onak nuceni denně řešit velké i malé otázky a problémy ve svém životě, intuitivně jasné následující:
-
nezávisle na odpovědi na první část otázky: „prvotní je duch (tj. Bůh), příroda je výtvor ducha a je druhotná“; nebo „prvotní je příroda a lidské vědomí je druhotné“ - změnit objektivní danost není v lidských možnostech. A odpověď na otázku, která ze dvou variant odpovídá objektivní pravdě? - leží vně oblasti důkazů prostředky jakékoliv logiky, čemuž je důkazem tisíciletý neukončený spor logických a citátně-dogmatických filosofických škol „vědeckého“ materializmu a okultizmu - „vědeckého“ idealizmu.
-
Ohledně druhé části „základní otázky“ marxisticko-leninské filosofie je také bez jakýchkoliv logických udělátek většině lidí intuitivně jasné, že vědění o Světě může jak odpovídat samotnému Světu, tak i neodpovídat.V těch případech, kdy lidé konají na základě vědění, odpovídajícího Světu, je jejich činnosti úspěšná; pokud konají na základě vědění nebo iluzorních představ, neodpovídajících životním okolnostem, pak jejich činnost dosahuje výsledků, horších než před jejím začátkem, až do toho, že trpí kompletní krach který může způsobit velké lidské oběti a přírodní kataklyzma.
A proto jen filosofie, schopná dávat odpovědi na otázky reálného života: budou výsledky činností, horší, než chceme před jejím začátkem? Nebo nebudou horší? (tj. budou takové jako předpokládáme, nebo lepší) – jen taková filosofie disponuje skutečně praktickým významem v každodenním životě lidstva.
Jinými slovy, základní otázka prakticky užitečné moudrosti, to je otázka o předvídatelnosti důsledků s detailností, dostatečnou pro vedení činnosti lidmi (včetně i řízení okolnostmi) jak samostatně, tak i kolektivně v reálných životních situacích.
A v souladu s touto prakticky užitečnou životní moudrostí, nemající nic společného s vymyšlenými a schizofrenickými konstrukcemi marxismu, ve kterém se problematika řízení nezkoumá, J.V.Stalin, podrývaje panování marxismu a „základní otázky“ jeho filosofie nad vědomím lidí ve společnosti, ve druhém námi uvedeném fragmentu píše:
«… Zákony politické ekonomie za socialismu jsou tedy zákony objektivními, odrážejícími zákonitost procesů ekonomického života, jež probíhají nezávisle na naší vůli. Lidé, kteří popírají tuto poučku, popírají vlastně védu, a popírajíce vědu, popírají tím i možnost jakéhokoli předvídání - popírají tudíž možnost řídit hospodářský život.».
Právě proto, že v marxismu se problematika předvídání a řízení různých procesů a organizace samořízení nezkoumá, a filosofie a politekonomie marxismu jsou vybudovány tak, aby bránily chápání procesů řízení na základě předvídání obecně a v ekonomice konkrétně – to, co J.V.Stalinem řekl v tom fragmentu, nemá žádný vztah ani k marxismu, ani k jeho tzv. „tvůrčímu rozvoji k aplikaci v nových historických podmínkách“.
Avšak je známo, že z dostatečně velkého textu, který pokrývá široké spektrum různorodých problémů, je možné vytrhat citáty a uspořádat a okomentovat je tak, že budou potvrzovat prakticky libovolný dopředu udělaný závěr. Přesto námi ukázaný nemarxistický přístup J.V.Stalin k problému vedení ekonomického života společnosti není výsledkem takového druhu zneužití výběru faktů a logiky jejich výkladu.
V souladu s námi postavenou otázkou o organizaci řízení ekonomického života společnosti, J.V.Stalin vyjadřuje svou nepřízeň i marxistické politické ekonomii, na jejímž základě je organizace řízení hospodářkou činností společnosti nemožná ani prakticky, ani teoreticky. Uvedeme odpovídající fragment „Ekonomických problémů socialismu v SSSR“:
«… Proto nemají naprosto pravdu ti soudruzi, kteří prohlašují, že když socialistická společnost nelikviduje formy zbožní výroby, musí prý být u nás obnoveny všechny ekonomické kategorie vlastní kapitalismu: pracovní síla jako zboží, nadhodnota, kapitál, zisk z kapitálu, průměrná míra zisku atd. Tito soudruzi směšují zbožní výrobu s kapitalistickou výrobou a.domnívají se, že existuje-li zbožní výroba, pak musí existovat i kapitalistická výroba. Nechápou, že naše zbožní výroba se zásadně liší od zbožní výroky za kapitalismu. (zvýraznění naše3).
Nejen to, myslím, že je třeba zavrhnout i některé jiné pojmy převzaté z Marxova »Kapitálu«, v němž se Marx zabýval analysou kapitalismu, které jsou uměle přilepovány na naše socialistické vztahy. Mám na mysli mimo jiné takové pojmy, jako »nutná práce« a »nad- práce«, »nutný« výrobek a »nadvýrobek«, »nutná a »nadbytečná« doba. Marx analyzoval kapitalismus proto, aby objasnil zdroj vykořisťování dělnické třídy, nadhodnotu, aby dal dělnické třídě, která neměla výrobních prostředků, duchovní zbraň ke svržení kapitalismu. Je pochopitelné, že při tom Marx používá pojmů (kategorií) plně odpovídajících kapitalistickým vztahům. Je však více než podivné používat těchto pojmů dnes, kdy dělnická třída nejen není zbavena moci a výrobních prostředků, nýbrž naopak má ve svých rukou moc a patří jí výrobní, prostředky. Dost absurdně zní dnes, za našeho zřízení, slova o pracovní sile jako zboží, o »najímání« dělníků: jako by dělnická třída, které patří výrobní prostředky, sama sebe najímala a sama sobě prodávala svou pracovní sílu. Právě tak podivné je dnes mluvit o »nutné« práci a „nadpráci", jako by za našich podmínek nebyla práce dělníků, poskytovaná společnosti k rozšiřování výroby, na rozvoj vzdělání, zdravotnictví, k organizování obrany atd., právě tak nutná pro dělnickou třídu, která je nyní u moci, jako práce, vynakládaná na krytí osobních potřeb dělníka a jeho rodiny.
Je třeba poznamenat, že Marx ve svém díle »Kritika gothajského programu«, kde už nezkoumá kapitalismus, nýbrž mimo jiné první fázi komunistické společností, uznává práci poskytovanou společnosti k rozšiřování výroby, na vzdělání, zdravotnictví, na správní výlohy, na vytváření reserv atd., za stejně nutnou jako práci, vynakládanou na krytí potřeb dělnické třídy.» (“EKONOMICKÉ PROBLÉMY SOCIALISMU V SSSR”, “Poznámky k ekonomickým otázkám, souvisícím s listopadovou diskusí v roce 1951”, “2. OTÁZKA ZBOŽNÍ VÝROBY ZA SOCIALISMU”).
Otázku o zbožní výrobě a trhu v plánované ekonomice socialistického státu zatím necháme stranou, a obrátíme se k poznání smyslu ostatního textu a podtextu v uvedeném fragmentu. Pokud z politeokonomie marxismu odstraníme takové pojmy jako „nutná práce“ a „nadpráce“, „nutná pracovní doba“ a „doba nadpráce“, „nutný produkt“ a „nadprodukt“, jak to přímo předkládá J.V.Stalin, pak se politická ekonomie marxismu rozsype. A spolu s ní se rozsype i celý marxismus, protože jeho politická ekonomie je produktem jeho filosofie, v důsledku čehož krach politické ekonomie nevyhnutelně vyvolá i revizi filosofie a jako důsledek, revizi sociologie celkově a systému představ o historii globální civilizace a jejích perspektiv.
Ale ekonomická teorie a sociologie celkově je socialistickému státu potřebná. J.V.Stalin po přeložení návrhu, smrtelného pro marxismus, završuje uvedený fragment přímým signálem vědcům – vypracovat kvalitativně novou ekonomickou teorii, odpovídající životu a společenským potřebám vedení ekonomiky:
«Myslím, že naši ekonomové musí skoncovat s tímto nesouladem mezi starými pojmy a novým stavem věcí v naší socialistické zemi a nahradit staré pojmy novými, odpovídajícími nové situaci.
Mohli jsme trpět tento nesoulad do jisté doby, nyní však nastala doba, kdy konečně musíme tento nesoulad odstranit. (zvýrazněno námi)» (“EKONOMICKÉ PROBLÉMY SOCIALISMU V SSSR”, “Poznámky k ekonomickým otázkám, souvisícím s listopadovou diskusí v roce 1951”, “2. OTÁZKA ZBOŽNÍ VÝROBY ZA SOCIALISMU”).
Ale může vyvstat otázka, jak chápat přímé odkazy J.V.Stalina na K.Marxe, stojící v textu mezi návrhem zahodit pojmové kategorie politekonomie marxismu a návrhem vypracovat novou ekonomickou teorii, odpovídající životu.
V té souvislosti je užitečné si vzpomenout, že J.V.Stalin byl kdysi seminaristou a v semináře prošel dobrou školu citátně-dogmatické filosofie, pracující podle principu „objevila se otázka – hledej odpovídající citát v autoritativních zdrojích“4. Aby člověk byl dobrý dogmatik-citátník, je nutné dobře znát a pamatovat si texty prací zakladatelů filosofických škol a jejich učedníků – komentátorů a pokračovatelů, kteří jsou přiznáváni jako legitimní autorita.
Pokud se klasici, vyzvednutí do role neomylných autorit, v něčem spletli nebo nezkoumali nějakou otázku, pak se citátně-dogmatická filosofie ukazuje nepoužitelnou pro řešení životních otázek. Ale ohraničenost citátně-dogmatické filosofické kultury J.V.Stalin překonal ještě v mládí. To se projevuje v jeho pracích v tom, že byl schopný svou myšlenku svobodně vyjádřit ve formě posloupnosti citátů z přiznaných autoritativních textů, kdy spojil jednotlivé citáty svými vlastními slovy a vložil na svá slova misi řízení smyslu celkového textu, obsahujícího citáty.
Uvedený fragment stalinského textu s odkazy na K.Marxe, na jeho práce, kde K.Marx něco posuzoval a přišel k nějakým závěrům, neztratí svůj smysl, pokud z něj odkazy na K.Marxe odstraníme a necháme jen text J.V.Stalina. Jinými slovy, je v něm důležitý smysl řečeného, a ne to, jestli přišel K.Marx nebo někdo jiný k nějakým závěrům na konkrétní otázky nebo ne. To se týká i prvního citovaného fragmentu, ve kterém jde řeč o objektivnosti zákonů vědy a subjektivizmu jejich použití, včetně použití k vedení ekonomického života společnosti. Ale přítomnost v textu odkazů na K.Marxe při posuzování tématiky, zvolené J.V.Stalinem, vytváří dojem, že „Ekonomické problémy socialismu v SSSR“ patří k marxistické literatuře.
Avšak celkově je to antimarxistické dílo. Jde o to, že pročtení textů takového druhu závisí na čtenáři: ti, kdo čtou a pamatují si jen slova bez představování si vazeb slov s realitou – takovým je jedno, o čem jsou slova. Ale ti, kdo si přejí pochopit samotný život, v podmínkách panování kultu marxismu ve společnosti, se nevyhnutelně setkávají s vnucováním marxistických šablon vidění světa, a statisticky předurčeně přijdou k otázce: „Proč se najednou kategorie (pojmy) politické ekonomice, uvedené J.V.Stalinem, staly nepoužitelnými?“5 A pokud ti, kdo si tuto otázku položil, budou pevní ve svém úmyslu najít odpověď, - ti se marxisty nestanou, ale stanou se osvoboditeli společnosti od moci marxismu a jeho zákulisních pohlavárů.
A odpověď na uvedenou otázku je prostá a pramení z (do dětské upřímnosti) praktické otázky, který si nevyhnutelně někdy sám sobě nebo učiteli marxistické politekonomie zadá přemýšlivý student přírodovědeckého nebo technického zaměření: „A jak v reálné výrobní praxi změřit nutnou pracovní dobu a dobu nadpráce, jak na skladu hotové produkce odlišit nutný produkt od nadproduktu?“ - odpovědi na podobné otázky nejsou ani v marxismu, ani mimo něj.
A absence odpovědí na tyto otázky znamená metrologickou neprůkaznost marxistické politické ekonomie: v jejím základě nejsou objektivní jevy6, nebo parametry vybrané pro popis objektivní jevů nejsou v životě identifikovatelné a měřitelné. Všechny skutečné vědy jsou metrologický průkazné: jevy, kterými se zabývají, reálně existují, a parametry objektivních jevů, vztažené s jejich pojmovým aparátem, jsou objektivně identifikovatelné a měřitelné. Metrologicky neprůkazné jsou jen pseudovědy, včetně marxismu.
Pokud by J.V.Stalin řekl přímo, že marxismus je pavěda, pak společnost, omámená kultem marxismu by s ním jen těžko souhlasila; většina jedinců tvořících společnost na sebe nechce brát odpovědnost, nechce samostatně přemýšlet, a spíše by souhlasila s věrnými marxisty-psychotrockisty, kteří by jim podsunuli vysvětlení, které by je nezavazovalo k přehodnocení života. Například, něco na způsob: „kvůli těžké práci se soudruh Stalin unavil, měl nervový kolaps, v jehož důsledku jsou jeho závěry neadekvátní, a proto je ho nutné osvobodit od práce a poskynout mu zasloužený odpočinek na komfortní dače pod dohledem lékařů.“ Ale J.V.Stalin řekl, že marxismus je pavěda „mezi řádky“: v proudu obrazných představ, doprovázejících text. Pro někoho to proběhlo kolem nepovšimnuto, a někdo to nezačal vysvětlovat okolí. Ale to ukazuje na to, že:
„Ekonomické problémy socialismu v SSSR“, to je text, který může být pochopen jen těmi, kdo je vnímavý k životu a u koho funguje normálně pravá hemisféra mozku (odpovídá za obrazné představy, realizuje funkci myšlení v obrazech), přičemž ne sama o sobě, ale v harmonii s levou (odpovídá za jazykové formy a logiku přechodů).
Tak jednou větou o pojmových kategoriích politické ekonomie marxismu J.V.Stalin egregoriálně naprogramoval krach marxismu; a protože „svaté místo nezůstává prázdné“, - pak naprogramoval i vypracování v Rusku svébytného chápání světa, odpovídajícího potřebám bolševického globálního civilizačního budování.
J.V.Stalin fakticky odepsal marxismus jako systém chápání světa. A není třeba si myslet, že J.V.Stalin odepsal marxismus údajně bezděky, ze své nevědomosti a intelektuální primitivnosti, nechápaje smysl svých vlastních slov a nepředvídaje následky pubikace té práce přesně stejně, jako nechápou smysl jeho slov mnozí stalinisté i antistalinisté minulosti i současnosti.
1 Během délky života jedné generace národ prošel cestu od téměř kompletní negramotnosti, od pluhu a kosy, k nejvyšší úrovni vzdělání na světě, k průmyslu na základě pokročilých technologií, a připravoval se k prvním letům do kosmu.
2 Jinak řečeno, je Bůh, Tvůrce Přírody, Světa? Nebo není, a existují jen výmysly o Něm?
3 Obracíme pozornost čtenáře na to, že z pohledu J.V.Stalina je zbožní výroba, a tím i trh v nějaké formě, potřebná i pro plánovanou socialistickou ekonomiku.
4 Tj. autoritami mohou být nejen lidé, ale i autoritativní zdroje, včetně těch kde není znám autor (například Bible).
5 Z druhé strany byla tato otázka, na níž v marxismu neexistuje odpověď, byla nepříjemná i učitelům marxismu, kteří se neznaje odpověď na ni, automaticky ocitali v opozici stalinské verzi výkladu života skrz marxismus.
6 „Přenos hodnoty z výrobních prostředků na produkci“ - pojem marxistické politické ekonomie. V realitě takový objektivní jev neexistuje, ale existuje účetní procedura amortizace (odepisování hodnoty výrobních prostředků).
Informační báze KSB