Z dokladu prezídia UV KSSS na říjnovém zasedání KSSS roku 1964 (3)

8.2.2014

Další část překladu dokumentu, který nemilosrdně obnažuje podstatu politiky a skutečných úmyslů Chruščova. Jedná se o tzv. zprávu Poljanského, která byla přednesena na říjnovém zasedání KSSS roku 1964. Předchozí část se nachází zde.

Nelze si nepovšimnout metod, které soudruh Chruščov používá v mezinárodní politice. V této souvislosti je vhodné povědět o jeho zahraničních cestách, o vítání cizích delegací, o diplomacii, kterou můžeme nazvat "příbuzenskou" a jiných věcech.

Obecně, soudruh Chruščov se neustále snaží přehlížet naše Ministerstvo zahraničních věcí, diplomaty a sám se snaží vyřešit mnoho mezinárodních problémů. „Setkání na nejvyšší úrovní“ prohlásil za nejúčinnější způsob diplomacie a praktickým vyjádřením této politiky se staly jeho zahraniční cesty.

Zajímavá je reakce zahraničního tisku na tyto jeho cesty. Korespondent „United Press Internetional“, chytrý a jedovatý novinář Shapiro, kterému nechybí humor, napsal o cestě hlavy naší vlády do Skandinávie následující: „Tato cesta má charakter rodinného pikniku. Nejvyšší vládce Sovětů přidá ještě tři země ke svému úctyhodnému seznamu…Chruščov rád cestuje do zahraničí s rodinou…Žádný jiný státník nemůže si dovolit zbavit se svých oficiálních povinnosti doma a cestovat po celém světě“.

Skutečně, nikdo ze světových politiků nemá takovou možnost natolik drahého a často neplodného cestování.

V národě to také nechápou: „Copak, – se mnozí ptají, - on nemá doma žádnou práci?“ A je třeba se nad tím zamyslet. Jenom během loňského roku soudruh Chruščov strávil na cestách v zahraničí a doma 170 dní, a nyní, když ještě rok 1964 není u konce, chyběl v práci 150 dní. Pokud k tomu přidáme, že v roce 1963 pořádal 128 slavnostních obědů a snídaní, tj. každý třetí den, kolik času mu zbylo na práci?

Jezdí s obrovským doprovodem, přičemž, na některé svoje cesty, kromě příbuzných, bere mnoho jiných lidí. Například, do USA s ním vycestovalo 150 lidí. On tvrdě kritizoval Molotova za to, že ten chtěl jet do DDR s manželkou a darovat Němcům dva autobusy. A copak dělá sám? Do USA jel s manželkou, synem, dcerou, zetěm a také vozil dary. Rodina ho doprovázela i na cesty do JAR, Indie, Indonésie a jiných zemí. Do skandinávských zemí vycestoval s manželkou, dvěma dcerami a dvěma zeti.

Přičemž na každou cestu si bere drahé dary: letadla, auta, kožešiny, specielně vyrobené pušky atd. Někdy to dává lidem nedůstojným. Například, Seku Turemu daroval „IL-18“. Do Egypta přivezl dva automobily „Čajka“, automobily „Moskvič“ pro děti Nasera a jiné. Tam, na oplátku, darovali automobily jemu, manželce zeťovi a dceři.

Přestože mnohé cesty jsou pro stát neužitečné, je kolem nich mnoho humbuku. „Pravda“ a „Izvestija“, rádio a televize vyzdvihují tyto cesty jako události světového a historického významu, tisknou a zveřejňují mnoho fotografií. Za rok 1952 bylo v „Pravdě“ publikováno jen šest portrétů Stalina a portrétu Chruščova jen za rok 1964 bylo ve stejných novinách publikováno 147. To je příklad skutečného bojovníka s kultem!

Ve svých improvizovaných vystoupeních a taktéž při jednáních s cizinci on prozrazuje věci, které často činí největší státní tajemství. Jednou, v nevhodném prostředí, se chlubil množstvím raket a jednomu cizinci sdělil utajená fakta o natáčení z vesmíru. Na různých poradách, kam mimochodem, se zve spousta nepotřebných lidí, také mluví spoustu zbytečností. Ale obzvlášť uvolněně se chová v cizině. A potom vyčítá KGB, že jeho pracovníci neumí zachovat státní tajemství.

Soudruh Chruščov poškozuje prestiž naší diplomacii a státu tím, že popírá elementární normy mezinárodní etiky. Na zasedání Organizace Spojených Národů on sundal svoji botu a na protest s ní začal bouchat do stolu. Tento ostudný čin on dosud vydává za svoje hrdinství. Nebo, pokud si vzpomenete jak premiér na tiskové konferenci v Paříži reagoval na nějaké výkřiky ze sálu. „Zatlučeme na tři metry do země“, - křičel tehdy na celý sál.

Na Západě se mnozí diví. „Pokud se tak chová sovětský premiér,- říkají, - co můžeme čekat od ostatních?“ Skutečně, chybí mu elementární sebeovládaní. Například, on před svým odjezdem do Skandinávie, vyprávěl o svém rozhovoru s velvyslancem NSR: „Já mu jak se patří vynadal, řekl jsem mu, že my vás, Němce, všichni zabijeme, setřeme z povrchu země“ atd. Představte si, soudruzi, že by takto někdo jednal s našim velvyslancem. Jak bychom na toto reagovali?

A nyní o inovacích, které soudruh Chruščov zavedl do praxe při jednáních s činiteli ze zahraničí. Stále častěji pověřuje vést nejdůležitější jednání ne vedení strany a státu, ne ministrovi zahraničních věci, ne diplomatům, ale svému zeti. Adžubej jednal s Kennedym, s římským papežem Janem XXIII., kancléřem Eduardem atd. Politika se stává rodinnou záležitosti a Adžubej se stal jeho pověřenou osobou. Soudruh Chruščov se na něho odkazuje několikrát za den: Adžubej řekl toto nebo poradil toto. Stal se vykonavatelem mnoha jeho nápadů v domácí a zahraniční politice, při volbě kádrů. Přitom, je třeba zde říct na rovinu, že je to člověk absolutně nepřipravený pro tyto účely, ke všemu ještě mluvka, nebezpečný člověk s dobrodružnými sklony.

Nedávno soudruh Chruščov poslal Adžubeje do NSR. Při jednání se západními novináři se Adžubej choval nezodpovědně, činil prohlášení, která poskytly západnímu tisku důvod, aby věci popsal tak, jako kdyby Sovětský Svaz v zájmu zlepšení vztahů s NSR byl ochoten ustupovat militaristům na úkor DDR a PLR. Toto vyvolalo naprosto pochopitelnou nespokojenost u německých a polských soudruhů, kteří přímo prohlásili, že nechápou, proč se sovětský premiér-ministr chystá navštívit západní Německo v době aktivizace revanšismu, kdy němečtí militaristé otevřeně vyhrožuji bezpečnosti DDR, Polska a Československa.

Uvedená fakta přesvědčivě svědčí o tom, že z viny soudruha Chruščova v zahraniční politice naší země se hlavní linií staly takové prvky cizorodé našemu sovětskému státu a komunistické straně, jako neobezřetnost, subjektivita a hazardérství. Z pochopitelných důvodu vše toto může přivést k oslabení naších pozicí na mezinárodním poli, k určité izolaci našeho státu a ztrátě autority naší země.
 

O nebezpečí projevů nového kultu osobnosti.

Soudruzi! Dovolte mi nyní přejít k hodnocení způsobů, které soudruh Chruščov používá v řízení země a strany.

Jak už bylo zmíněno, hrubě pošlapává pracovní kolegialitu, zavedl systémovou metodu soukromého rozhodování v důležitých zásadních otázkách domácí a zahraniční politiky.

Dovolte na příkladu cesty do Egyptu ukázat krajní svévoli soudruha Chruščova, jeho nezájem brát ohledy na názor kolektivu, ukázat, jak daleko zašel, když přijímal ta či ona rozhodnutí. Na tomto příkladu se velice názorně projevily jeho oblíbené metody vnucování rozhodnutí mimo Prezídia UV.

Před jeho odjezdem, jakoby mimochodem, na Prezídiu byl předložen návrh o udělení Naserovi titulu Hrdiny Sovětského Svazu. Všichni se vyjádřili proti. Zdálo se, že otázka je vyřešena. Najednou z cesty přichází depeše: “Naserovi je třeba udělit titul Hrdiny. Ať Georgadze vyletí do Káhiry s vyznamenáním.“ Všichni byli v šoku, za jaké zásluhy udělovat Naserovi nejvyšší vyznamenání? Vždyť on je zuřivý nacionalista, on doslova škrtil komunisty, zavíral je v nelidských koncentrácích.

Povídá se, že je pustil. Ale vždyť je to informace jen z jeho slov, a kolik komunistů on zničil? Komunistická strana je tam rozdrcena, zakázána, stojí mimo zákon a Naser nemá v úmyslu rušit tento zákon. Další důvod: údajně Naser buduje socialismus. Ale copak my poprvé vidíme nacionalisty, kteří se chytají svatého hesla socialismu? A jaký to bude socialismus? Sám Naser nejednou prohlašoval, že to je socialismus „ve jménu Allaha, velkého a milostivého“ a, jeho „základy“ jsou jakoby založeny v Koránu.

Říká se dále, že Naser „nařídil“ a buduje skoro kolektivizaci. Ale prostudujte jeho celkové chování, jeho vztah k SSSR. Dokud v Suezu bylo smrtelné nebezpečí, byl náš kamarád. Hrozba pominula a uslyšeli jsme jinou písničku. „S pomoci Alláha jsme rozbili nepřítele“, - prohlašoval, ale na nás zapomněl.

A tomuto činiteli se uděluje Leninův řád a hvězda Hrdiny Sovětského Svazu!

Nyní celý svět mluví o Asuanské přehradě. Skutečně, to je největší dar sovětského národa egyptskému. Ale Naser nejdříve se obrátil na USA a teprve poté, co ho odmítly, poprosil o pomoc nás. Přičemž tehdy byl v nebezpečné situací: rozkol Spojené Arabské republiky (vystoupení z ní Syrie), hrozný soupeř v Iráku (Kasem), těžká vnitřní situace, odmítnutí ze strany USA stavět přehradu atd.

A vezmeme fakt poskytnutí Egyptu nové půjčky 300 milionů zlatých rublů. Od soudruha Chruščova přišel telegram: „Egypt prosí půjčku 500 mln. zlatých rublů. Vím, že je to těžký, projednejte sami, kolik můžeme dát.“ Z obavy, že Prezídium odmítne, okamžitě posílá další telegram: „Dohodli jsme se s Naserem na půjčce 300 mil. Rublů.“ A potom, bez jakýchkoli proseb, jen z vlastní moci, prohlásil, že daruje Egyptu zařízení pro sovchoz v ceně 3 mln.rublů.

Ještě jeden fakt: jeho projev v Egyptě proti nacionalismu. Takové projevy se mohou pronášet pouze z povolení Prezídia UV. Vždyť je to velmi ostrá otázka: trochu se spleteš, a už se můžeš pohádat s vůdci národně–osvobozeneckého hnutí, poškodit proces. A on, bez jakékoli rady, pronesl velmi mlhavý projev, který ve mnoha mladých zemích vyvolal pochybnosti.

Ještě jeden, do nebe volající fakt ohledně jeho cesty do Egypta. Během jednání s Naserem byla projednána otázka tvrdého a krvavého teroru proti komunistické straně Egypta. A stála se neslýchaná věc: notorický nacionalista Naser přesvědčil komunistu Chruščova, který sám sebe nazývá lenincem, tušíte o čem? O tom, že komunistická strana Egypta – to je „nesprávná“ strana, že se „nesprávně chová“, že nepřijímá „pokrokovou úlohu“ Nasera, že „její směr je nesprávný“, a že vůbec, v ní jsou jen agenti Izraelu. A Chruščov, který se nesetkal s jediným egyptským komunistou, poté, co se vrátil domů, doslova zopakoval to, co mu řekl Naser, a nařídil soudruhovi Ponomarevovi, aby pro tuto stranu zpracoval novou politickou linii a taktiku.

Jen si pomyslete: Naser v úloze soudce komunistické strany! Kam my s takovým „kompasem“ dojdeme? Jestli se ten fakt dostane do povědomí, a on sám ho může vykecat, jestli se někdo dozví, že my z Moskvy se snažíme vnucovat stranám taktiku a linii, bude to jen dalším argumentem pro čínské „rozkolniky“, kteří nás sami z toho obviňují. Kde je garance toho, že nejdříve egyptská a po ní i jiné komunistické strany Afriky, blízkého a dálného Východu se neobjeví ve stejném táboře s čínskými „rozkolniky“? Je naprosto zřejmé, že toto je nerozumná, nesprávná a nebezpečná činnost. Je třeba poznamenat, že v poslední době i soudruh Mikojan si začal dovolovat to samé, co dělá soudruh Chruščov. Například, v Indonésii začal projednávat se Sukarnem stav věcí v indonézské komunistické straně. Copak je to vůbec možné? Jeho syn, Sergo, byl přítomen u všech soukromých rozhovorů. Jak je vidět, špatné příklady jsou nakažlivé: praxe „rodinné“ diplomacie se šíří čím dál víc.

pokračování...

překlad Taurus.