V. Jefimov o Bohu a satanovi

Bůh je Jednota. Vše poznatelné (tedy včetně člověka) se od Boha (z různých důvodů) oddělilo, což je známo jako tzv. pád. Vše co padlo se musí dříve či později s Bohem opět sjednotit. Proces sjednocení je znám také jako evoluce. Co toto sjednocení (evoluci) podporuje je nazýváno dobro, vše co mu odporuje (involuce) je zváno zlo. Bůh nikoho do výchovy nějakému satanovi nedal. Mýlíte se tedy předpokladech a tudíž i v závěrech.
P.

súhlasím a zároveň to využijem aj ako reakciu na určité tvrdenie Jjefimova vo videu. Nesúhlasím úplne s jeho tvrdením, že Satan je len egregorom, vytvoreným ľuďmi. To by sme museli vloženosť systémov a hierarchií usporiadania Stavby Sveta zredukovať len na dve úrovne: Boh a človek (ľudstvo). A to si myslím nie je v súlade s objektívnou realitou... Satan je niečo, čo sa oddelilo od Boha (ale patrí do inej hierarchickej úrovne ako človek) a v doterajšej epoche chodu Vesmíru bránilo evolúcii, t.j. opätovnému zjednoteniu s Bohom (aj keď som cca pred dvoma rokmi zachytil informáciu, že Satan zmenil názor a je za opätovné zjednotenie s Bohom..., len to dielo, čo sám vytvoril/spotvoril, nejako musí spacifikovať...). Jing a jang, dobro a zlo - čo sú objektívne kategórie, a čo len subjektívny pohľad, hodnotenie...?

Takže si toho názoru, že evolúcia prebieha súčasne, vo viacerých od seba odvodených hierarchických úrovniach?

Satan sa neoddelil od Boha. Satan je nástroj, ktorého stvorením Boh zabezpečil možnosť korekcie vývoja jednotlivcov a ľudstva.

Nedávno som na dvtr diskusii našiel odkaz na p. Ivu Adamcovú https://www.youtube.com/watch?v=Rfr46B2o42U

Zatiaľ som videl iba toto jedno video. Je zaujímavé, že obe dámy si všimli spolunažívanie capa a tigra, aj keď asi nepoznajú hlbšie súvislosti, ako boli rozpracované na týchto stránkach... Mňa by zaujímalo, či je možnosť oboznámiť tvorcov KOB s prednáškami pani Ivy Adamcovej... Lebo v mnohých aspektoch sa akoby ich teórie/prístupy prekrívajú, či dokonca dopĺňajú. Čo vy na to?

* prekrývajú... pól piatej, najvyšší čas ísť spať :)

Miki CZ
Boh je hlavne Tvorca. Pripisovať mu nejaké ľudské vlastnosti s puncom dokonalosti je spôsob ako vliezť do slepej uličky (napr. že boh je dokonalá láska).
Je zbytočné ak ľudia šermujú so slovami ako dobro, zlo, láska, spravodlivosť, keď objektívny zmysel týchto slov poriadne nechápu. Je to skoro ako v tom videjku o kapuste, koze, človeku a Bohu.
Boh stvoril predovšetkým Matricu stvoreného sveta, základný scenár pre tento vesmir (tvarnyj mir). Matrica je niečo čo predstavuje koncept a rôzne varianty vývoja. Možno to ľubovoľne detailizovať, ale iba v rámci hranic ktoré matrica dovoľuje.
Pojem dobro a zlo je subjektívne. Je totiž konkrétne pre každého jedinca špecificky. To čo my vnímame ako dobro a zlo, je súčasťou božieho predurčenia (hraníc matice - scenára), no je aj ideálna stopa vývoja - Zámer, a naše subjektívne vnímanie dobra a zla zažívané v našom živote nás kormidluje k tomuto Zámeru - ideálnej stope vývoja. Ak tomu vzdorujeme, ten tlak čo vnímame ako zlo, sa prenáša na čoraz širšie okolie a na čoraz dlhšiu periodu času života spoločnosti. No každá perioda sa raz nutne uzavrie.
Tak ako extrémne zlo človeka paralyzuje, tak aj extrémne dobro vedie k stagnácií. Preto je človek uprostred, aby sa harmonicky hýbal vpred. Aj antagonistické svaly na kosti (napr. biceps a triceps) si udržujú svoj svalový tonus, lebo je to ideálny stav pre ľubovoľný pohyb... Harmónia neznamená absenciu subjektívneho zla, ale ten správny tonus, správnu mieru, ktorá človeka nebrzdí, ale umožnuje mu ideálne kormidlovať smerom k Zámeru (tam už našepkáva svedomie a reč životných okolností)

Ďábel je ten kdo popře existenci dobra a zla, a dělá to proto, aby mohl své zlé činy schovat, nedělá přeci nic zlého.

Koncept dobra a zla je základní kámen a dětem je předáván navzdory parazitům a otrokářům skrze pohádky a umožňuje tak vznik jedinců s lidskou psychikou i v nelidské společnosti (s převahou nelidského typu psychiky).

Proč existuje dobro a zlo?

Je to kvůli svobodné vůli. Nač by mělo smysl moci konat pouze dobro, pak by lidé byli pouhé stroje bez možnosti volby. Každý si rozhoduje sám jestli mu stojí za to překonat potíže a usilovat o dobro nebo jít cestou zla s tím, že nakonec bude muset za to zaplatit.

A další důvodem pro mne je, že považuji za nejlepší možnost objevování nového (pro mně, pro nás, když by bylo vše dobré, tak hledání nemělo smysl). Dobrodružství života podle mně spočívá v hledání a objevování správné cesty v souladu s bohem.

Prosím upřesnit jak to myslíte. Je dle Vás existence dobra a zla důsledkem primárně existující svobodné vůle nebo je svobodná vůle nástrojem určeným k rozlišování mezi primárně existujícími dobrem a zlem ?
Díky
P.

Dobro vztahuji k životu k zachování života v následnosti generací. Co k tomu přispívá je dobré, to co život ničí je špatné neboli zlé.

Příklad přemnožení je špatné, zlé (kudy chodí děti robí) a malá porodnost je špatná, zlá (stát nezajišťuje dobré podmínky pro mladé rodiny).

Jsou to pro mně nálepky - abstraktní pojmy (stejně například jako číslice) vtahující se k našemu rozhodování.

Často lidé uvažuji jestli existuje zlo jako podstata podle mně proto, že se setkají se zlou vůli, kdy bytost záměrně život ničí. Nebo to používají zločinci, jejichž nevědomé úrovně psychiky se snaží zodpovědnost za svoje jednání svést na existenci zla. Četl jsem na to téma nedávno výbornou povídku "černý kocour".

Takže pokud někdo zlo popírá a myslí tím, že neexistuje nějaká hmotná podstata zla, pak ano asi mu rozumím, ale podle mně taková bytost nechápe význam definice zla a dobra pro zachování života a dělá v tom ostatním pěkný zmatek.

Ještě jsem zapomněl dodat, že není dopředu dané co je zlé a co dobré musí se to hledat.

Vaše otázka je zajímavá a zaujala mně ještě jednou má určitou hloubku.

Nemohu na ni odpovědět, protože takhle neuvažuji. matematicky bych vyjádřil výrokem "mimo definiční obor".
(Nepotřebuji vědět například jestli byla první myšlenka nebo hmota, považuji tuto otázku za zbytečnou. Stačí mi vědět, že vše podléhá zákonům a není zde žádná náhoda, protože pak má smysl se snažit a hledat.)

Trochu rozvinu. Svobodnou vůli nepovažuji za nástroj, ale za tajemství za zázrak stvoření. Tato úvaha, mi ale nebrání použít sebe a stát se nástrojem v božích rukách pro tvorbu božího království na zemi, svobodně jsem k tomu rozhodl, když jsem objevil a praxe mi potvrdila, že bůh je dobrý.

Odpusťte mi mou upřímnost, naše vnitřky považuji za intimní, snad jsem nebyl nevhodný, za lepší považuji mluvit a vyhodnocovat a hledat sjednocení v popisu našeho okolí, ale protože naše vnitřky jsou s okolím propojené není možné se tomu vždy vyhnout.

Děkuji za odpověď kterou chápu tak, že přece jen považujete svobodnou vůli za primární, příčinnou složku. Odtud pak už není daleko k akceptování toho, že používání svobodné vůle může kauzálně vést ke zlým důsledkům a tudíž vůbec není nutné dávat zlu jakoukoliv bytostnou autonomní existenci, ale objektivní skutečnosti bude bližší, chápat ho (to zlo) jako prostý lidský produkt, pramenící zhusta v naší staré známé, široce rozmnožené - ne(správné)vědomosti.
P.
ps. Samozřejmě nemáte se za co omlouvat. V tomto případě je IMHO upřímnost na místě (a tedy božsky, nikoliv démonicky použita) a tudíž není příčinou ničeho zlého:)

Ano děkuji, ujasnil jsem si to. Ano považuji svobodnou vůli za primární a zlo za důsledek našich omylů.

Přivedlo mně to dále k tomuto: Protože už k nějakým omylům došlo, jsme nuceni hledat jak omyly napravit, ale hledání nových postupů přináší rizika dalších chyb, nicméně to nám dává jistou důstojnost a smysl a motivaci, život na zemi je neustálá výzva, neustálé hledání správného koryta, tvoření správné matrice, co by jsme tady jinak měli na práci :)

Hodně se tu operuje s jing a jang.Podívejme se na tento problém jinak.Místo jingu a jangu máme dvě polovičky jablka.Nebudeme hledat ,která půlka je dobrá a která nahnilá.Místo toho se podíváme a uvidíme CELÉ jablko.A když se budeme dívat pozorněji,tak uvidíme STROM,ze kterého jablko vyrostlo.A to je celé.

Moc hezký příklad, který se mi velmi líbí a je to velmi šikovné vysvětlení zla a dobra ke vztahu k původnímu záměru a pro otázku: proč bůh stvořil zlo (shnilé jablko).

Ale musím se ohradit proti významu jing a jang, který s prominutím je poněkud mimo.

Význam Jing a jang chápu takto:
jang - mužský, vyzařující, plus ...
jing - ženský, pohlcující, minus ...
nevidím žádnou spojitost se zlý a dobrý.

Může být zle zacházeno s mužem nebo ženou, když se jeden nebo druhý nadměrně upřednostňuje - je to vykolejené.

Nebo jinak zlá situace nastane, když je to pro daný případ moc jang nebo moc jing a naopak. Například některé léčení jsou prováděna vyvažováním těchto elementů, kdo je moc jin má jíst jangovou stravu...

"A to je celé."
Putinovče, a to je celé špatně, protože jste to posunul akorát o level výše a nutno si položit otázku, z čeho vznikl ten strom. A jsme tam, kde jsme byli.

Jing a Jang je označení dvou tvořivých sil navzájem se dopňují a vyvažují. To je ta rovnováha neboli harmonie neboli řád a krása. Tyto síly lze také pojmenovat positivní a negativní, horizontální a vertikální, mužský a ženský atd. Jde tu tedy pouze a jen o dobro, které je žádoucí udržovat a je zde obrosvký potenciál rozvoje. Vše co se odkloní od rovnováhy je v podstatě to ,,naše,, zlo. Učíme se znovu navracet do rovnováhy tím rosteme získáváme nové zkušenosti a zrajeme. Stále tak oscilujeme kolem rovnovážného stavu někdo více někdo méně někdo extrémně.

Správně Lucie,
to je to, co já tady tvrdím. Akorát máme jiné pojmy: Vy jste rovnováhu nazvala dobrem a jang a jin zlem. Já přece taky tvrdím, že nejdůležitější je dosáhnout rovnováhy.

To zase vychází z křesťanského pojetí. Jedině Bůh (Jednota) je dobro a stvořený svět (jang a jin) patří satanovi. Ale takové pojetí se mi nelíbí, protože jak může dobrý Bůh stvořit zlý svět?

Jo a mimochodem pro všechny diskutující, kteří mě tak odsuzují: Přečetl si někdo z Vás ten článek "Bůh je jednička"? Ví vůbec někdo, co tady tvrdím?

článok je zaujímavý. Ale... nešťastne definuješ jing-jang a od toho sa odvíjajú dalšie nedorozumenia.... Skús sa ntd tým zamyslieť . Ako hovoril náš učitel "nepleť si tu pojmy z dojmami!" Asi by som Tvoj omyl prirovnal zámene Ampérov za Volty alebo možno aj niečo horšie... (to len pre názorný - nedokonalý - príklad...)

K dosáhnutí rovnováhy, správné míry a stability nám dobře slouží pojmy zlo a dobro. Zdůrazňuji pojmy a dobře zavedené a ve společnosti zakořeněné, ale i zneužívané (například oni jsou Ti zlí, zabijeme je a jejich majetek si necháme).

Už to pochop, že dobro a zlo nie sú objektívne veličiny (alebo ako by som to nazval) objektívnej (Božej) pravdy, ale len subjektívna dualistická filozofia umelo vytvorená človekom! Určite že človek môže tieto 2 subjektívne kategórie používať ako pomôcky pre seba, pri rozhodovaní! Ale nemožno na nich dogmaticky stavať spoločnosť alebo život, pretože sú to čiste subjektívne veci!

Taká Hirošima alebo Nagasaki sú tiež čisto subjektívne veci? Sú snahy V. V. Putina zbytočné a nezmyselné, pretože mu ide o čisto subjektívne veci?

Na čom má stáť spoločnosť alebo život? Na toto som fakt zvedavý.

Hirošima a Nagasaki sa dá samozrejme označiť ako zlo, ale len v človekom umelo vytvorenej subjektívnej dualistickej (dobro vs. zlo) filozofii jeho chápania reality. Ale keby sme chceli filozofovať a špekulovať ďalej, tak by sa dalo v tomto prípade hovoriť aj o niektorých pozitívnych črtách tohto činu: Pomohlo to ukončiť vojnu, alebo nie? Pomohlo to nejako Japoncom ako takým ("facka" na spamätanie sa z ich bojovej psychózy)? Môžme o tom diskutovať. Ale odmietam človekom účelovo vymyslenú defektnú dvoj-stavovú zjavne subjektívnu a pošahanú logiku: dobro vs. zlo, čierna vs. biela, pravica vs. ľavica, kresťanstvo vs islam/satanizmus, New age... Istotne sú aj takéto "+ a -" situácie, ale len jedny z mnoha! Nie ako dogma! Z objektívneho hľadiska sa jedná v prípade Hirošimi a Nagasaki o odklon od optima (Zámeru Jeho). A možno ani nie, možno sa v tej situácii nedalo jednať inak. Keby sme chceli filozofovať a špekulovať ďalej, tak by sme mohli tvrdiť, že ani dnešná biblická koncepcia globalizácie nie je vyložene zlá alebo dobrá, pretože v danom momente, podmienkach sa zrejme jedná o naše optimum, na viac proste súčasné ľudstvo chápaním ani morálkou nemá! Ako nemajú ani Slováci na lepšiu vládu! Chápeme?! Inak ti to neviem vysvetliť. Toto je moja aktuálna úroveň chápania danej otázky/problematiky. Snáď sa do budúcna posuniem zase o niečo ďalej, respektíve prehodnotím. Už som to mnoho-krát za život urobil a nemám s tým problém. Na moje šťastie nie som dogmatik, ale snažím sa byť metodik (v rámci svojich možností)!

Ďakujem za vyčerpávajúcu odpoveď. Nie so všetkým súhlasím, ale beriem. Tiež si myslím, že udalosti prebiehajú optimálnym spôsobom vzhľadom na všetkých účastníkov.

Dá sa napríklad povedať, že na istej úrovni niet svetla ani tmy – je to len subjektívna interpretácia istej časti elektromagnetického spektra. Podobne teplo/zima, pravda/nepravda. Chápem to správne?

Stále zostala otvorená otázka, na čom má stáť spoločnosť alebo život, a pribudla k nej ďalšia: v čom je metodika lepšia od dogmatiky? Ak sú odpovede ťažké, mohol by mi stačiť odkaz na nejakú pasáž alebo článok.

Ako som pochopil z týchto stránok, tak v podstate neexistuje ani čas ako objektívna veličina objektívnej reality. Je to len taká ľudská subjektívna pomôcka, druho-radá kategória po matérii-informácii-miere, ktorú človek dokáže vnímať, keď si stanový nejaký etalón, od ktorého meria a časovú mieru. Zvery zrejme stačí len vnímať určité, pre ne životne dôležité cykly a nevníma napríklad ako človek, že už prešlo niekoľko rokov jeho života, alebo 5 miliárd, či koľko, od údajného Veľkého tresku a podobne. Dogmu ja osobne chápem ako stagnáciu alebo smrť, kdežto metodologický prístup zase opačne.

Trochu som sám premýšľal nad svojou poslednou otázkou a prišiel k záveru, že rozdiel medzi dogmatikou a metodikou je vo svojej podstate rovnaký ako rozdiel medzi deklaratívnym a procedurálnym prístupom k riešeniu rôznych problémov (programovaním). Z tohto pohľadu mi dogmatika pripadá ohybnejšia, lebo necháva priestor (slobodu) na optimalizáciu pri používaní deklarácií, kým optimalizácia procedúr vyžaduje zmeny metód.

Deklaratívny prístup je jednoznačne lepší, ak sú pravidlá „dané zhora“, napríklad z úrovne HNR. Takýto systém je schopný vyvíjať sa aj bez zmeny pravidiel. Procedurálny prístup je typický, keď sa postupuje „zdola“, lebo v rámci tejto úrovne bytia nikto nemá dostatočný nadhľad, aby mohol určiť stabilnú množinu pravidiel (viz neustále zmeny zákonov v zákonodarných ustanovizniach).

Nie je „dogma = stagnácia, smrť“ výsledok nejakej indoktrinácie? To rovnítko mi pripadá ako poriadne veľký logický skok.

"Taká Hirošima alebo Nagasaki sú tiež čisto subjektívne veci?"
1/ Hirošima a Nagasaki ukončila válku, která by stála mnohem více životů, než tyto dva výbuchy.
2/Vyzkoušela se ničivost atomových zbraní, což mělo za následek, že až do dnešní doby nebyly znovu použity.
Jestli to bylo dobro nebo zlo nechť každý posoudí sám.

Já přece taky tvrdím, že nejdůležitější je dosáhnout rovnováhy.
To si ako predstavujete?
Keď pomôžete kamarátovi pri stavbe domu, tak cestou od neho zrazíte srnku, aby ste boli v rovnováhe?

Ne když pomůžu kamarádovi při stavbě domu, tak do rovnováhy se to uvede, když kamarád zase někdy pomůže mě. Nemůžu sám donekonečna někomu pomáhat a sám nic nemít.
"Miluj bližního svého jako sebe sama!" Tedy nikoli víc, nikoli míň! To je krásná výzva k rovnováze.

Nemůže existovat dobro bez zla. Zlo je protipól dobra. Jak poznám dobro, když nebude existovat zlo? Zmizí-li jeden pól magnetu, zmizí i ten protipól. A jediný způsob, jak přežít na tomto světě je nikoli v hledání dobra, nekonečné lásky atd., ale hledáním ROVNOVÁHY.

Kde je tá polarita dobra a zla? Dajako ju nevidím. keď pomáhate vy, to je dobro a keď kamarát, tak zlo?
veď obaja ste urobili dobro a vravíte, že ste v rovnováhe. Veď by ste pod ťarchou tých dobrých skutkov mal byť úplne vychýlený!

Když pomáhám já kamarádovi, je to dobro pro něj. Pro mě je to zlo. Musím makat, vynakládat energii, čas atd.
Když pomáhá kamarád mě je to dobro pro mě. Pro něj je to zlo. Musí makat, vynakládat energii, čas atd.
Neboli neexistuje žádné objektivní dobro nebo zlo, vždy je to podle toho, kdo se dívá. Pro pól jang je jin zlo, pro pól jin je jang zlo.
Znáte nějakého člověka, který by o sobě tvrdil, že dělá zlo? Já ne. Všichni dělají "dobro" a tak na celém světě zuří válka dobra proti dobru.

Toto je veľmi sebecký pohľad. :-(

Ak pomáham kamarátovi, robím to preto, že ho mám rád, že mu to dobro prajem, že mám radosť a pôžitok z toho, že mu môžem urobiť dobre. Iba lenivec si môže myslieť, že trochu námahy, ktorú dobrovoľne vynaložím, mi uškodí (je „zlo“).

Rozdiel medzi dobrom a zlom je v sebectve:
– ak robím iba pre seba, len beriem a nikomu nič nedávam, konám a sám som zlo
– ak pomáham iným, robím dobre im aj sebe.

Ypsilon, to nebola logická úvaha.

Dobro je prežívaná skutočnosť s istou akosťou. Môžem ju prežívať bez ohľadu na to, či má nejaký protipól alebo nie, či jej dám nejaký špeciálny názov („dobro“) alebo nie. Ak nepoznám zlo, nijako mi to nemôže zabrániť prežívať dobro.

Chyba je v materialistickom pohľade. Magnet je hmotná vec, ktorá keď je, má dva póly, a keď dva póly nemá, nie je to magnet. Naproti tomu dobro a zlo sú abstraktné pojmy od seba nezávislé. Možno ich „miešať“, dokonca v tomto svete je celkom problém stretnúť „čisté dobro“ aj „čisté zlo“.

ROVNOVÁHA je potom dokonalá zmes rovnakých podielov dobra so zlom? No ďakujem pekne!

Ste si istý, že reagujete na mňa?

Ak máte vo zvyku neoznačovať citát ako citát, možno aj nie. ;-)

Odpovedal som na tvrdenia, ktoré boli vo Vašom príspevku, ale netvrdil som, že sú Vaše, ani som Vás z ničoho neobvinil.

Ještě jinak jsem to myslela Miky. Jing a jang jsou dvě síly, každá tvoří jiným způsobem, ale doplňují se na společném díle a snaží se o rovnováhu nebo symetrii ve struktuře nebo procesu, který formují . Jako levá a pravá ruka. Ale to jak tato forma má vypadat je dáno.Jsou to právě ty míry,které jsou již dokonalým plánem od Boha a my jen podle svých schopností tyto plány( matrice) čteme, naplňujeme, kopírujeme a formujeme v naší realitě.To co se od těchto matric liší a odklání je chybou a ,,zlem,,. Harmonie v dokončeném díle či procesu je jen jeden z ukazatelů že postupujeme správně.Proto zlo nepochází v žádném případě od Boha, on dává dokonalé plány a předlohy a to v mnoha variantách, které si můžeme svobodnou vůlí vybírat.Pokud volíme jiné varianty jsou nedokonalé a tudíž zavádějící(chybné) způsobují bolest utrpení zlo.