8.3.2014
chipstone
Před několika dny příběh barbarského zabití malé žirafy jménem Marius v zoologické zahradě v Kodani obletěl celý svět. Událost není zřejmě běžná, avšak ten povyk, který vyvolala, se jen slabě shoduje s oficiálně uvedenou logikou události.
Jde o to, že z oficiálního hlediska zoologická zahrada všechno udělala správně. Podle jednoho z četných zákonů, které regulují život EU (bez komentářů co se týče jejich morálky a lásky k životu) každé zvíře, které může mít genetický svazek poté, co bylo počato blízkými příbuznými, podléhá zabití, když dosáhne pohlavní zralosti. Takže zoologická zahrada postupovala jediným možným způsobem, který zákon povoluje.
Druhá věc je v tom, že splnit tento zákon bylo možné tiše a nezpůsobit informační vlnu, ale zoologická zahrada se rozhodla uspořádat z toho ,,show v anatomickém divadle“, veřejně pozvat na proceduru usmrcení děti, před kterými potom tuto žirafu rozčtvrtili a kusy těla nakrmili sousedící lvy. Právě toto také vyzvalo tak mohutnou vlnu protestů po celém světě, ale s tím se právě počítalo. Přitom podle protestantské morálky taková show je plně přípustná a normální. Což popravdě potvrdily dívající se děti, které sledovaly proces s velkým zájmem a zaujetím a které pro ubohou žirafu neuronily ani jedinou slzu (také bez komentářů).
Pro mě osobně byla tato událost prvně jen dalším projevem mravního úpadku biblické civilizace a skoro zapomenuta, ale najednou se objevila nová informace, která mě donutila se na to podívat jinýma očima.
Včera (tj. 13.2.2014) se v médiích objevila informace z Dánska o «další» žirafě, určené k obětování, ale teď ještě z vylhanějšího důvodu. On sám je v každém případě naprosto normální, ale v samotném Dánsku zkrátka nemá partnerku. Všechny ostatní žirafy jsou jeho příbuzní. Ale namísto toho, aby se snažili najít mu družku, jak by to udělal normální člověk, zoologové z Dánska se rozhodli ho jednoduše usmrtit, aby se prý netrápil bez samice. Více než divný projev lidskosti. A ještě podivnější je to, že nějakou nešťastnou „náhodou“ se žirafa také jmenuje Marius. Stává se z toho nějaké osudové jméno pro dánské žirafy. Právě tato skutečnost mě donutila k tomu, abych se zamyslel se nad tím, co doopravdy způsobilo objevení se masové „vášně“ k zabíjení žiraf v Dánsku.
Analýza události u mě vyvolala mírný úžas. Při dodržení všech zákonů jsme měli (v prvním případě) co do činění s rituálem skutečné Černé magie, který byl málem proveden v přímém přenosu a reklamou vychválen po celém světě. Jestli o tom někdo pochybuje, podívejte se pečlivě na postup a okolnosti:
1. Žirafa nebyla uspána a zabíjí se před zraky početných pozvaných ze speciální vzduchové pistole – veřejná oběť.
2. Všechny činnosti od začátku až do konce mají výrazný postup s jasně projevenými částmi. Zabití – rozčlenění – nakrmení lvů. Známka rituálu.
3. Nakrmení nebo samovolné požírání těla oběti po její smrti je jeden z mnohověkých elementů černého rituálu obětování. Nevylučuje se, že část masa byla použita jako potrava samotnými vivisektory (rozčleňovači-zaměstnanci zoo).
Ale toto všechno by bylo nedostatečné pro přesvědčení v rituálnosti činnosti a mohlo by přejít do roviny fantazie, kdyby nebyla druhá žirafa se stejným jménem. Pojďme se podívat přímo na ni.
Marius. Samohlásky můžeme v tomto případě vynechat. Dostaneme MRS, MARS, bůh války. Tak jemu byla přinesena oběť. Tím více, že toto jméno mohlo být propůjčeno žirafám neznámo kdy, až do poslední chvíle. Vždyť nikdo, kromě samotných pracovníků zoologické zahrady, to nevěděl a neví.
Ale ani toto není nejdůležitější. V podobných rituálech není nejhlavnější postup, ale Síla, kterou je možné do něho vložit. Je těžké si představit, že několik pracovníků zoologické zahrady jí mají tolik, aby s ní naplnili rituál a dosáhli žádaných cílů. A proto je nezbytné vzít ji z vnějšku. Proto byly v prvním případě pozvány hlavně děti. Ani jeden dospělý člověk nemůže vydat svými emocemi tolik energie, kolik můžou odevzdat děti. Děti jsou naprosto vyrovnané ve všech svých prožitcích, oni nepřemýšlí slovy, ale živými obrazy a vyzařují tolik energie, kolik ze sebe můžou vydat desítky lidí, a to minimálně, jakkoliv by si to nepřáli.
Ale, očividně, a to se ukázalo jako nedostatečné, tím více, že Olympijské hry už hodně snížily rovnováhu sil v neprospěch Tmy. Proto byla nutná ještě i maximální medializace prostřednictvím vysvětlení ve světových médiích. Ale i zde je i nuance. Soustředění (a Sílu) musíme přilákat před rituálem i během rituálu.
Získání maximální medializace před prvním obětováním se nepodařilo, ačkoliv o něm bylo sděleno v dánském tisku spolu s pozvánkou k popravě. Právě proto byla potřeba druhá oběť, pro jejíž pravděpodobnost (konkrétně pravděpodobnost, a ne rozhodnutí) bylo oznámeno předem a kteráž informace ihned obletěla planetu, už rozehřátou informací o první vraždě. A také jméno druhé žirafy zabezpečilo celému procesu silnou asociaci (včetně energické) s první událostí.
Co to dává žrecům? Velmi mnoho. Vyvolá to proud nenávisti, namířené na ně a na jimi tvořený Rituál po celém světě od miliónů psychicky normálních lidí. A to je právě to, čeho chtějí dosáhnout. Energie Inferna – to je to, co potřebují. A je jim zcela jedno, odkud energie přišla a ke komu nebo na co je namířena. Pro skutečné organizátory akce dokonce i smrt žreců, kteří prováděli rituál pod náporem této nenávisti, nic neznamená. Pro ně je důležité kanalizovat samotný nápor a nasměrovat ho na Rituál, aby pracoval tak, jak bylo myšleno. Vzhledem ke jménu a jeho asociaci se stává pochopitelným, jaký je jejich pravděpodobný cíl. Přičemž, velmi důležitým momentem je skutečnost, že tuto nenávist provokují u těch, kdo se v obyčejném životě nejeví jejich stálým krmným základem. Očividně, vlastní pastvu už „podojili“ tak, že sama není k ničemu dobrá.
V tomto případě se ostře nabízí otázka, co má dělat normální člověk, který čte nebo poslouchá v médiích tuto noční můru. Opravdu nemáme vnímat to, co se děje?
Být-li upřímný, tak ano, nereagovat emočně na tento akt krutosti je lepší, než posílat svou energii nenávisti do jejich egregoru a rituálu. Oni už jsou v podstatě mrtví. O mrtvých mluvit buď vůbec, nebo v dobrém. Pro normálního člověka hezky mluvit nebo dokonce myslet je v této situaci sotva možné. Zůstává pouze nevěnovat pozornost.
Ale je lepší způsob. Je třeba, nepřemýšleje o těchto lidských netvorech a v podstatě o nelidech, namířit svou energii Lásky k této druhé nešťastné žirafě Mariovi, kterého je ještě možné zachránit. Dokonce, jestli ho usmrtí, a pravděpodobnost je velmi vysoká, jinak by nebylo žádné informace, to jeho duši již bude lehčeji. K NIM se nedostane. Má smysl také s láskou vzpomínat už na zemřelé mládě žirafy. Tato energie bude rozrušovat už nasbíraný potenciál v čase rituálu Inferna.
Na závěr jeden zajímavý postřeh. Tím je podivuhodná vnější podoba zabité žirafy a toho samého kozla ze známého videa „I, pet goat“ , ve které je popsán «biblický» scénář budoucnosti. Posuďte sami. Kozel nemá podobu tlamy „kozla“, ale právě žirafy. Jestli taková shoda není náhodná, jde ne o pouze obracení se k „bohu války“, ale o přímý pokus zvrátit sled událostí do mantinelů scénáře rozpadajícího se "biblického" projektu.
Свет против Тьмы. Черные ритуалы на службе "библейского" проекта vyšlo 14.2.2014 na chipstone.livejournal.com.
Informační báze KSB