24.12.2015
Hox
Před několika dny se dostala do tisku informace o proti-ázerbajdžánském zákonu, který leží v kongresu USA. Původní zpráva vyšla na portálu haqqin.az pod názvem "USA vyhlašují Ázerbajdžánu studenou válku" (http://haqqin.az/news/59345), reakcí bylo mnoho, zde je jedna z nich:
* * *
USA ruply nervy kvůli Ázerbajdžánu
Albert Naryškin
Soubor sankcí USA proti Ázerbajdžánu nelze nazvat jinak než hysterickou reakcí: to dokonce ani nejsou „sektorové sankce“, jako s Ruskem, ani „seznamy“. Návrh zákona „O demokracii v Ázerbajdžánu“, předložený v Kongresu předsedou Helsinského výboru USA Krisem Smithem, předpokládá:
-
kompletní zákaz na vjezd do USA pro celé vyšší vedení země, včetně členů jejich rodin – počínaje prezidentem Alijevem, premiérem, všemi ministry, pracovníkům administrativy prezidenta, pracovníkům bezpečnostních orgánů, soudcům atd.
-
kompletní zmražení všech mezistátních vztahů, financování všech programů, odvolání všech setkání a summitů, kongresů, včetně těch v humanitárních sférách;
-
vláda USA hodlá blokovat všechny projekty Ázerbajdžánu ve všech mezinárodních finančních a obchodních institucích: WTO, MMF, World Bank, a také ve všech regionálních organizacích;
-
předpokládá se kompletní zmražení jak státních aktiv, tak i soukromých – to znamená „pod nůž“ se dostane nejen země, ale i její byznys a všichni občané bez rozdílu. Finance, nemovitosti, aktiva, zboží...;
-
s ohledem na to, že vzápětí po USA vždy zavádí identické sankce i Kanada, Austrálie a EU, záležitost nabírá globální rozměr.
Co přinutilo Ameriku k tak nepříčetné reakci? Zdá se, že dokonce ani Severní Koreu nebo Kubu neobkládali sankcemi v takovém rozsahu. Příčiny jsou u „výjimečné země“ jako vždy předvídatelné.
Ázerbajdžán se začal citelně politicky orientovat na Rusko, a poskytl mu vzdušný prostor pro přepravu techniky do Sýrie, čímž nevzal ohled na „důrazná doporučení“ ze strany USA „zdržet se“ takového kroku. A už dříve Ázerbajdžán odmítl „lákavou“ nabídku USA připojit se k antiruským sankcím. Je pochopitelné, že význam slova „suverenita“ v Bílém domě nejen nepřiznávají, ale zjevně už ani nechápou. Pro ně existuje jen malá země, která si dovolila neslýchané, odmítnout, když jí byly dány jasné instrukce. Navíc v Baku začali aktivněji zkoumat otázku připojení k Eurasijskému ekonomickému svazu, což pro Washington zní prakticky jako nepokrytá vzpoura proti systému – Obama řekl, že „izoloval Rusko“, a Ázerbajdžán přemýšlí o vstupu do ruského integračního projektu. A zhruba před rokem vyvolalo bezmeznou zuřivost USA rozhodnutí „kaspické pětky“ na summitu v Astrachani, nedovolit přítomnost vojenských lodí v Kaspickém moři jiným státům kromě „kaspické pětky“.Vytvoření takové oázy bezpečí v regionu, na jehož destabilizaci USA dlouhodobě usilovně pracovaly, vyvolalo ve Washingtonu skutečnou zběsilost, a pro Rusko se jednalo o jedno z velkých diplomatických vítězství. A před dvěma lety Ázerbajdžán odmítl „čestnou“ roli kamikadze na oltáři demokracie, kdy měl, podobně jako později Ukrajina, velkolepě a fotogenicky shořet a vytvořit „pás nestability“ okolo Ruska. To, že v Baku už po událostech v Gruzii velmi dobře chápali, jak končí režimy, existující podle principu „žít naplno a zemřít mladý“, to pochopitelně nikoho v USA nezajímalo.
Je obecně maximálně překvapilo, že místní elity projevují jakoukoliv starost o osud země, a nejen o své vlastní účty a prebendy. Amerika s jejím hlavním božstvem – penězi – jednoduše nechápe, že své plány a perspektivy mohou mít kromě ní i jiné země.
Ale největšího zločinu se Alijev dopustil s Karabachem. Principiálně odmítl konfrontovat a bojovat a Arménií! Po nedávných hovorech Alijeva a Sargsjana (Arménie) úspěšně pokračuje proces deeskalace v regionu, ve kterém USA tak pečlivě stupňovaly napětí z obou stran poslední tři roky. Obě strany si však nakonec zvolily „špatný mír“. Poslední kapkou se stala návštěva Alijeva v Pekingu, kde mezi jinými dohodami bylo podepsáno i důležité Memorandum o vzájemném chápání a podpoře vytvoření Ekonomického pásu „Nová hedvábná stezka“. Neuběhl ani týden, než se z Washingtonu ozvaly hromy a blesky nejvyššího hněvu „lídra svobodného světa“. Zlost Washingtonu je pochopitelná: projekt Nové hedvábné stezky se potenciálně stane důležitou dopravní tepnou mezi Asií a Evropou, a Ázerbajdžán zaujme v tom projektu významné místo, a skrze něj posílí svůj vliv i Čína.
(http://politikus.ru/articles/66170-u-ameriki-sdali-nervy-iz-za-azerbaydzhana.html)
* * *
Zde je nabíledni, že USA nemají v plánu sankce skutečně zavést, byla by to pro ně politická sebevražda (šlápli by na mnoho kuřích ok a zájmů v Evropě, Austrálii, Kanadě a samotných USA), jedná se o způsob vydírání, USA takto chtějí jednoduše přinutit Ázerbajdžán začít opět poslouchat. Zákon, i kdyby šlo vše bez jakýchkoliv zdržení, má být přijat nejdříve za několik měsíců, což je dostatečně dlouhá doba na případný zákulisní handl.
S titulkem A.Naryškina však lze souhlasit, i když z jiného úhlu pohledu: dříve Spojené státy vydíraly "kulturně", rafinovaně, zaobaleně, nyní přešly k hrubým a sprostým metodám - a to je bezesporu známka selhávání.
Informační báze KSB