(z internetu v r. 2003)
Zamyšlení
Mnoho osobností slova i písma rádo vzpomíná na svého učitele češtiny. Také já jsem měl to štěstí a potkal jsem člověka, který mě poznamenal na celý život. Byl jím pan profesor dr. Václav Martinů, příbuzný známého hudebního skladatele. Pečoval o můj jazykový růst od sekundy do oktávy a mnohé jeho zásady ctím dodnes, i když od maturity uplynulo již 50 let. S úsměvem vzpomínám, jak brojil proti novotvarům, jakým bylo např. slovo velkoprodejna. Co je to za nesmysl, říkával, to bychom mohli říkat také malokočka a velkopes. Vždyť čeština má krásné slovo tržnice.
Pan profesor hlídal nejen gramatiku, ale dbal i na správné vyjadřování, uměl ocenit sloh vydařené kompozice. Pod ní bývalo známek hned několik: za úpravu, sloh i gramatickou správnost. Ukládal nám naučit se nazpamětˇ i dlouhé básně, např. Toman a lesní panna, a pozorně hodnotil nejen splnění úkolu, ale hlavně správnou výslovnost a přednes. Byl přísný a náročný, ale měli jsme ho rádi. Vychoval z nás občany s vysokou, nejen jazykovou, kulturou.
Kdyby se stal zázrak, a náš pan profesor vstal z mrtvých, asi by se vyděsil. V inflaci tiskovin všeho druhu je plno hrubých gramatických chyb, o vulgárních a nespisovných výrazech ani nemluvě. Osoby v tisku a za mikrofony neumějí říci v čem spočívá problém, ale věci jsou „o tom“. Jiné věci jsou základnější a dokonce i nejzákladnější či nejoptimálnější, jakoby základ slova ( a mnoha dalších) již sám nevyjadřoval krajní mez. Odborná mluva je hustě prokládána cizími slovy, ačkoliv pro daný význam má čeština odpovídající výraz ryze český. S tímto nešvarem se můžeme setkat zvláště v lékařské odborné mluvě, ale i jinde, přičemž autoři se mnohdy snaží zbytečným používáním cizích slov dodat textu punc vědeckosti. Někdy jde ovšem o naprosto nedostatečnou jazykovou kulturu, která např. v textech o počítačových hrách, nezná úrovně, ale levely atp. Vzniká podivný vyjadřovací jazyk, který bych nazval čeklish.
Komerce výrazně přispívá k úpadku jazykové ( a nejen jazykové) kultury. Někteří moderátoři televizních stanic nemají základní předpoklad pro výkon svého povolání, neumějí čistě vyslovovat. Za příklad může posloužit televizní hvězda Novy, Jan Tuna, který místo jasného e vyslovuje ä a nezřídka drmolí. Kvákající brněnská reportérka už naštěstí z obrazovky zmizela, ale nezdá se, že by se výraznými nedostatky ve výslovnosti mladých reportérů či moderátorů někdo trápil. K úspěchu mnohých stačí zřejmě hezká tvář, konexe a o zbytek se postarají dílny tvůrců nových tváří - image makerů.
Kdyby náš pan profesor viděl všechny ty hypermarkety, supermarkety a megashopy, jistě by rád vzal na milost i opovrhovaný výraz velkoprodejna. Ačkoliv to byl kultivovaný a vzdělaný člověk, početné anglické názvy českých časopisů by ho vyděsily a asi by jim ani nerozuměl.
Pan profesor Martinů nás učil, že o čistotu jazyka se musí pečovat, a že se tak dělo už v době Mistra Jana Husa, který brojil proti lajdácké výslovnosti. Vštěpoval nám slovem svým i našich klasiků lásku a úctu k naší mateřštině.
Rodná ty mluvo, drahý ty skvoste, jediný z velkého odkazu dědů, který jsi překonal v svatosti prosté, všechnu jich slávu, všechnu jich bědu, nádheru králů, velikost věků, a vše co do prachu zhrouceno s ní, ... jak znělas od věků, navěky zni.
Škoda, že slova té básně nezaznívají v uších všech, kdo mají co do činění se slovem a písmem tak, jako v uších mých!
Chrámem i tvrzí, nazval češtinu Pavel Eisner. Úcta k chrámům se v naší ateistické společnosti nenosí a na hájení tvrze není dost času, ani politické vůle. Čas jsou přece peníze.