Pohřeb demokracie

MILION NOVÝCH KOMUNISTŮ *
(NE Z KSČM). VŠUDE MEZI NÁMI
(*mají lidový název MODROBOLŠEVICI)
"Stejný druh mentality, který dovolil komunismu tak dlouho vydržet a poté tak nešťastně skončit, směřuje kapitalismus do podobné pasti," píše novinář a vydavatel zpravodaje Fleet Sheet Erik Best pro Aktuálně.cz.
V listopadu roku 1989 bylo na území dnešní České republiky zhruba 1,7 milionů komunistů. Jen malé procento z nich bylo doopravdy přesvědčeno, že komunismus je odpovědí na problémy světa. Právě oni většinou reprezentovali komunismus navenek. Mnoho dalších z oněch 1,7 milionů komunistů bylo ambiciózními kariéristy, jež si dobře spočítali, jak jim členství ve straně pomůže v jejich profesní dráze.
Nicméně převážná většina komunistů, kteří umožnili systému tak dlouho přežívat, byli něco mezi tím. Možná věřili v komunismus, ale skutečným důvodem, pro který se rozhodli vstoupit do strany, byl jednoduše fakt, že se to od nich v určitém stadiu kariéry požadovalo. Stejně jako chození do školy, přijetí zaměstnání nebo vstup do manželství. Ačkoli v souhrnu byli členové strany pro udržení komunistického systému důležití, jako jednotlivci byli v podstatě bezvýznamní a nevstoupením do strany přidělávali problémy hlavně sami sobě.
Nyní již můžeme říct, že komunistický systém byl předurčen k zániku. Tehdy to však předpovídal málokdo. A jen hrstka těch, kteří v systému žili, byla ochotna riskovat svoji existenci projevením odporu vůči režimu. Pokud by komunismus nabral jinou podobu, jako se tomu stalo například v Číně, možná, že by se nezhroutil tak rychle. Avšak evropská forma komunismu byla natolik rigidní, že se nevyhnutelně muselo stát něco drastického.
Vstup do strany se od lidí požadoval a očekával, stejně jako chození do školy, přijetí zaměstnání nebo vstup do manželství. Zatímco dnes se "žádá" a "očekává" podpora stávajícího systému.Autor: Lubomír Kotekvětší obrázek »
Samozřejmě, mnoho exkomunistů dnes říká, že do strany vstoupili proto, aby mohli systém rozkládat zevnitř. Realita byla ovšem naprosto jiná. Většina z nich systém plně podporovala a o jeho změnu neusilovala. Je ale pravda, že někteří lidé oficiálně pracovali na plánu přechodu na kapitalismus a mnozí z nich se později v rámci nového systému dostali rychle k moci.
Dnes by mělo být stále více zřejmé, že skutečnou příčinou pádu komunismu nebylo jeho úplné odumření, ale spíš fakt, že mocní z Východu i Západu dospěli k rozhodnutí, že nastal čas spojit oba upadající systémy - východní komunismus a západní kapitalismus - a pokračovat dále po společné cestě. Měla to být záchrana pro obě strany. Východní ekonomiky měly krátkodobě profitovat z přílivu zahraničních investic a Západu se otevřením nových trhů načas ulevilo od narůstajících dluhů a sociálních problémů. Nebýt nových spotřebitelů, levné pracovní síly a nových nenasycených kapacit pro půjčky, Západ by se k dnešnímu bodu zlomu dostal mnohem rychleji.
Ty, kteří vedou Západ směrem k jeho konečné zkáze, samozřejmě nikdo nikdy komunisty nenazýval, ale přesto v mnohém komunistické lídry Československa a ostatních zemí sovětského bloku připomínají. Ti na Západě byli (a stále jsou) reprezentanty odlišné ideologie, ale jejich mentalita je podobná mentalitě vůdců z Východu. Jen málo z nich opravdu věří v kapitalismus a spatřují v něm odpověď na problémy světa, zatímco mnozí dnešní kapitalisté jsou pouhými ambiciózními kariéristy, kteří si dobře spočítali, jak jim upsání se k panujícímu systému pomáhá v jejich profesní dráze.
Podobně jako předlistopadoví komunisté, převážná většina západních kapitalistů, kteří systému umožňují dlouhodobě fungovat, patří někam mezi. Možná v kapitalismus věří, ale skutečným důvodem jejich dlouhodobé podpory systému, navzdory jeho očividným slabinám, je prostě fakt, že se to od nich očekává a je to zcela běžné. Stejně tak jako chození do školy, přijetí zaměstnání nebo vstup do manželství je běžná i podpora kapitalistického systému v jeho současné formě.

Většina dnešních kapitalistů nevidí očividné a pokračuje v jednání, které nás přivedlo do problémů. (Demonstrace proti korupci na Times Square, říjen 2011.)Autor: Reutersvětší obrázek »
Některým přesvědčeným komunistům se dá odpustit, že propadli filozofii Marxe a Engelse před tím, než byly známy zločiny komunistického systému, a některým kapitalistům se dá odpustit, že nerozpoznali, kam povede učení Adama Smithe v rukou zkorumpovaných politiků a bankéřů z Wall Street. Avšak většina dnešních kapitalistů stále nevidí očividné, neuznávají nedostatky systému a pokračují ve stejném jednání, které nás přivedlo do problémů (jako např. zlegalizovaná korupce, zadlužování a nadbytečné zvyšování státních výdajů). Svým způsobem se chovají obdobně jako komunisté na konci osmdesátých let, kteří ve svých úlohách vydrželi až do chvíle, kdy se jim systém rozpadl pod rukama.
Pointou tohoto srovnání komunistů a kapitalistů je snaha ukázat, že stejný druh mentality, který dovolil komunismu tak dlouho vydržet a poté tak nešťastně skončit, směřuje kapitalismus do podobné pasti. Každý, kdo chce být v kapitalistickém prostředí úspěšný, se musí k systému přidat a zároveň tak nakonec přispět k jeho destrukci. A nezáleží na tom, jestli se člověk angažuje ve světě byznysu, státní správy, vzdělávání, médií anebo jiné vlivné profese. Existují tu i výjimky, ale jejich snaha o změnu systému, jakkoli dobrá, většinou situaci ještě zhorší vzhledem ke způsobu, jakým na ně reaguje establishment.
V České republice můžeme takové kapitalisty, kteří vedou systém ke konečnému zániku, nazývat „novými komunisty", protože plní v podstatě stejnou úlohu jako původní komunisté za minulého režimu. Tito „noví komunisté" přispívají k zániku druhého politického systému v průběhu jediné generace a lze je snadno rozpoznat.
Na samém vrcholu to jsou politici, kmotři, kmotříčci, univerzitní profesoři, mediální magnáti, klerici a další tvůrci veřejného mínění, kteří tuto zemi směřují do stále hlubšího zadlužení, podporují nebo jsou přímo zapojeni do korupčního jednání a nejsou schopni vštípit zbytku společnosti skutečné hodnoty.

Rozloučit se s dnešním systémem od "nového komunisty" vyžaduje téměř stejnou statečnost a osobní oběti, jako kdysi. Disidentem chce být málokdo. Dále tu jsou manažeři mezinárodních společností, kteří mluví o změně systému zevnitř, ovšem ve skutečnosti ze současného stavu věcí krátkodobě profitují a pouze chtějí stávající poměry zvrátit ve svůj prospěch.
Po nich následuje armáda konzultantů, právníků, bankéřů a firem operujících v sektoru služeb, které ze stávajícího systému těží, často tím, že sami pracují pro vrcholné kriminálníky a zdráhají se jakékoli změny.
Kolik je těchto „nových komunistů" v České republice? Možná to nebude 1,7 milionů, jež vládlo českým zemím do listopadu 1989, ale to číslo pravděpodobně nebude o mnoho menší. Tito „noví komunisté" jsou v podstatě všude tam, kde byli ti staří.
Bylo by hezké říci, že situace je dnes velmi odlišná od té za starého režimu, a že lidé jsou mnohem svobodnější, aby se mohli vymanit ze systému a mohli začít konat dobro. Ale není to pravda. Rozloučit se s dnešním systémem od „nového komunisty" vyžaduje téměř stejnou statečnost a osobní oběti, jako to vyžadovalo dříve. Proto to tak málo z nich dělá. Nechtějí se vzdát výhod systému anebo se stát disidenty v očích svých přátel. A to je právě ten důvod, proč od nich nemůžeme očekávat, že nás odvedou od zásadních problémů země nebo světa.
Erik Best:


http://aktualne.centrum.cz/blogy-a-nazory/komentare/clanek.phtml?id=751070
Kapitalismus se snaží pomocí médií lidem namluvit, že každý může být milionářem. Nemůže.!!!! Jedno procento obyvatel ovládá většinu majetku a finančních toků, uvedl v pořadu Aló Embajador velvyslanec Venezuely Víctor Julián Hernández León

JAK SE UKLÍZELY ZÁZNAMY ARCHIVŮ V ROCE 1989
Když se ministr vnitra Dr. Richard Sacher, zastupující ve vládě lidovou stranu, dostal v únoru a březnu 1990 do styku s některými materiály, týkající se činnosti Charty 77 a osobních charakteristik některých jejích vůdců, vzniklo akutní nebezpeční odhalení spojení mezi Chartou 77 a vedením komunistického státu. President Havel nechal jmenovat vládou Jana Rumla náměstkem FMV. Po 6 týdnech jeho působení na FMV se ztratilo přes 15 tisíc OS (osobních svazků, tj. osobních materiálů občanů, kteří byli z jakýchkoliv důvodů předmětem zájmu StB). President si současně vynutil předání některých osobních materiálů, které byly z FMV předány zasvěcencům v Chartě (Uhl, Urban).

Je nejvýš pravděpodobné, že nejdůležitější materiály, týkající se Charty a jejích prominentů, byly z FMV odstraněny ještě před 17.11.1989. Kupř. magnetofonové kazety s nahrávkami jednání mluvčích Charty, jejího vedení, jednání s některými zahraničními diplomaty apod., které vedení Charty předávalo StB, zmizely (záznamy o jejich existenci v osobních materiálech důstojníků StB byly patrně přehlédnuty). Rovněž byly odstraněny osobní materiály vůdců Charty 77: V. Havla, J. Dienstbiera, Zuzany Dienstbierové, Petra Uhla, Jar. Šabaty, A. Šabatové, L. Hejdánka, V. Bendy, J. Gruntoráda, M. Palouše, Kantůrka, E. Kantůrkové, Vl. Chramostové, M. Kubišové, Zd. Jičínského, M. Motejla, Dr. Danisze, Zd. Rychtského, P. Pitharta, J. Urbana, P. Kučery, I. Fišery, J. Hájka, A. Marvanové, P. Šustrové, J. Rumla, R. Slánského, W. Komárka, M. Zemana, V. Klause, V. Dlouhého atd.

Dále byly odstraněny všechny materiály z listopadu a prosince 1989 z jednání tzv. rozhodujících politických sil o převzetí moci v zemi. Rovněž byly odstraněny objektové svazky “Obroda socialismu” (Klub reformovaných komunistů a estébáků z r. 1968 – politicky nejvýznamnější složka Charty 77 a dosud v OF). Dále zmizely objektové svazky zpravodajských agentur v zahraničí o objektech politické opozice v zahraničí – Pelikánovy “Listy", Tigridovo nakladatelství “Svědectví”, Škvoreckého nakladatelství v Torontu, objektové svazky “Rada svobodného Československa”, nakladatelství A. J. Leihma, atd. Rovněž byly odstraněny objektové svazky schwarzenberského paláce ve Vídni.

Existuje velmi mnoho dalších důkazů o expozituře Charty a jejím spojení s konspirativní komunistickou mocí. Většina z nich však není vhodná k zveřejnění pro rizika s tím spojená. Rozsah ostatních by zdaleka překročil únosný rámec této zprávy.
Dolejší: Analýza 17.11.1989

Když se Václavu Havlovi připisuje zásluha za pomoc při integraci České republiky mezi západní země, měla by mu rovněž být dávána částečná vina za negativní důsledky, jež tato integrace s sebou přinesla, píše pro Aktuálně.cz komentátor a vydavatel internetového zpravodaje Fleet Sheet Erik Best.
S Václavem Havlem jsem se osobně setkal pouze jednou, tedy pokud to lze vůbec nazývat setkáním. Tehdy jsem na jedné recepci pouze podotkl, že máme oba stejnou kravatu. Havel krátce sklopil zrak, povzdechl si a šel dál. Je zde tudíž mnoho jiných, mnohem povolanějších osob než já, které by měly komentovat jeho smrt.
Na druhou stranu jako Američan, který žije v Čechách 20 let, mám pocit, že mám i já jisté právo Havlovo úmrtí komentovat, neboť moje vláda pomohla Václava Havla „vytvořit". Kdyby jeho jméno nezaznívalo tak často z Hlasu Ameriky a Rádia Svobodná Evropa, nemuselo být jeho zvolení do funkce prezidenta po pádu železné opony takovou samozřejmostí. Stejně tak nemusela Česká republika zaujmout tak laxní přístup k vyrovnávání se s minulostí, který sloužil zájmům Spojených států i Ruska. Studená válka byla vždy tak trochu hrou mezi velkými mocnostmi, za kterou obyčejní lidé zpravidla platili nejvyšší cenu.
Selhání světových vlád, které nebyly s to zaujmout tvrdé stanovisko vůči zločinům komunismu, mě vždy trápilo. Jsem přesvědčeným zastáncem tělesných trestů, neboť z vlastní zkušenosti vím, co dokázaly udělat pro nápravu mých nezbedných způsobů v době, kdy jsem byl malý kluk. Avšak tím, že jsme se pachatele komunistických zločinů nenamáhali ani plácnout přes prsty, jsme přispěli k tomu, aby k těmto zločinům nadále docházelo (byť v novém převleku) i poté, co se změnil režim.

Krédo voliče Havla. Praha, podzim 2010.Autor: ČTKvětší obrázek »
Ve výsledku je česká společnost bohužel kontrolována z velké části stejnými lidmi - nebo přinejmenším stejnými typy lidí - jako před rokem 1989. Pro většinu Čechů to není zas taková novinka, ale co by pro většinu z nich mohlo být novinkou, je skutečnost, že stejná sorta lidí vládne i v ostatních zemích. Ukazují nám to finanční a ekonomické krize i celosvětový rozmach nejrůznějších protestních hnutí, která na tuto situaci reagují.
Havel si zvolil hrát na stejném hřišti s těmito lidmi. Rozhodl se přidat k té sortě, které coby disident tak vehementně oponoval.
Když se Havlovi připisuje zásluha za pomoc při integraci České republiky mezi západní země, měla by mu rovněž být dávána částečná vina za negativní důsledky, jež tato integrace s sebou přinesla. Mám tím na mysli zásadní civilizační problémy, jako je diktát mezinárodních bankéřů, globalizace korupce a „humanitární" bombardování zemí s režimy, které nehrají podle stejných pravidel jako Západ.
Novinář Jan Petránek se v Mladé frontě dnes 10. prosince zmínil o tom, že je mu Havla líto, neboť si podle něj nyní uvědomuje, co všechno neuhlídal. „Ti, kteří udělali ten samet podle hesla Nejsme jako oni, jako by měli klapky na očích, že za rétory je hrstka pragmatiků, kteří rozkradou, co můžou," dodal.
Petránka velmi obdivuji a rád bych věřil, že má pravdu. Havel se rozhodl, do jakého klubu chce patřit, a dlouze a tvrdě bojoval, aby do něj byl přijat. A když se tak stalo, musel hrát podle pravidel. Znamenalo to, že si nejen užíval dočasných vítězství a slávy, ale že také musel žít s nevyhnutelnými důsledky svého rozhodnutí. Pokud měl na sklonku svého života výčitky svědomí, je jen škoda, že to nedal více najevo.
Erik Best: