27.2.2022
Patrick J. Buchanan
Když ruský prezident Vladimir Putin požadoval, aby USA vyloučily Ukrajinu jako budoucího člena aliance NATO, USA bleskově odpověděly: NATO má politiku otevřených dveří. Každý národ, včetně Ukrajiny, může požádat o členství a být přijat. To neměníme.
V Bukurešťské deklaraci z roku 2008 NATO přivedlo Ukrajinu a Gruzii na cestu ke členství v NATO a pokrytí podle článku 5, který prohlašuje, že útok na kteréhokoli člena je útokem na všechny.
Protože se mu nepodařilo dostat uspokojivou odpověď na svůj požadavek, Putin problém vyřešil vojensky. Ukrajina ani Gruzie se nestanou členy NATO. Rusko se rozhodlo, že půjde do války, aby tomu zabránilo.
Putin udělal přesně to, o čem nás varoval, že udělá.
Ať už je charakter ruského prezidenta, o kterém se nyní v USA vášnivě diskutuje, jakýkoli, prokázal svou důvěryhodnost. Když Putin varuje, že něco udělá, skutečně to udělá.
Dny od začátku této rusko-ukrajinské války, potenciálně nejhorší v Evropě od roku 1945, je třeba zodpovědět dvě otázky: Jak jsme se sem dostali? A kam odsud půjdeme?
Jak jsme se dostali do situace, kdy Rusko uvěřilo, že je přitlačeno ke zdi a Spojené státy tím, že se NATO stále více přibližovalo k ruským hranicím, dovedly Rusko k tomu, kdy si raději vybralo válku s Ukrajinou, než aby přijalo osud a věřilo, že má Západ připravenou budoucnost pro Matku Rus?
Zamyslete se: Mezi lety 1989 a 1991 nechal Michail Gorbačov strhnout Berlínskou zeď, znovu sjednotit Německo a osvobodit všechny „zajaté národy“ východní Evropy.
Poté, co se zhroutilo sovětské impérium, Gorbačov umožnil Sovětskému svazu, aby se rozpustil na 15 nezávislých států. Komunismus mohl zaniknout jako vládnoucí ideologie Ruska, země, kde v roce 1917 poprvé zakořenil leninismus a bolševismus.
Gorbačov odvolal studenou válku v Evropě odstraněním všech příčin historického rozdělení na straně Moskvy.
Putin, bývalý plukovník KGB, se dostal k moci v roce 1999 po katastrofální, desetiletí trvající vládě Borise Jelcina, který srazil Rusko k zemi.
V tom roce, 1999, Putin sledoval, jak Amerika vedla 78 denní bombardovací kampaň na Srbsko, balkánský stát, který byl historicky protektorátem Matky Rusi.
Téhož roku byly do NATO přijaty tři bývalé země Varšavské smlouvy – Česká republika, Maďarsko a Polsko.
Otázka byla položena spravedlivě: Proti komu měly být tyto země chráněny americkými zbraněmi a aliancí NATO?
Zdálo se, že tato otázka byla plně zodpovězena v roce 2004, kdy Slovinsko, Slovensko, Litva, Lotyšsko, Estonsko, Rumunsko a Bulharsko byly přijaty do NATO, seskupení, které zahrnovalo tři bývalé republiky samotného SSSR a další tři bývalé státy Varšavské smlouvy.
Pak v roce 2008 přišla Bukurešťská deklarace, která postavila Gruzii a Ukrajinu, obě sousedící s Ruskem, na cestu k členství v NATO.
Gruzie téhož roku zaútočila na svou provincii Jižní Osetii, kde ruské jednotky působily jako mírové jednotky, a některé z nich zabila.
To vyvolalo Putinův protiútok přes tunel Roki v Severní Osetii, který osvobodil Jižní Osetii a přesunul se až do Gori v Gruzii, rodiště Stalina. George W. Bush, který se zavázal „ukončit tyranii v našem světě“, neudělal nic. Po krátkém obsazení části Gruzie Rusové odešli, ale zůstali jako ochránci Jižní Osetie.
Americký establishment prohlásil, že to byla ruská útočná válka, ale vyšetřování EU obvinilo gruzínského prezidenta Michaila Saakašviliho ze zahájení války.
V roce 2014 byl v Kyjevě svržen demokraticky zvolený proruský prezident Ukrajiny Viktor Janukovyč a nahrazen prozápadním režimem. Putin místo toho, aby ztratil Sevastopol, ruskou historickou námořní základnu na Krymu, obsadil poloostrov a prohlásil jej za ruské území.
Teddy Roosevelt obsadil Panamu z podobných důvodů.
Což nás přivádí k dnešku. Ať už si o Putinovi myslíme cokoli, není to žádný Stalin. Nezavraždil miliony lidí ani nevytvořil souostroví gulag. Není ani „iracionální“, jak namítají někteří odborníci. Nechce s námi válku, která by byla pro nás oba horší než zhoubná.
Putin je ruský nacionalista, vlastenec, tradicionalista a chladný a nemilosrdný realista, který se snaží zachovat Rusko jako velkou a respektovanou velmoc, kterou kdysi bylo a věří, že může být znovu.
Ale nemůže tomu tak být, pokud se rozšiřování NATO nezastaví nebo pokud se sesterský stát Ukrajina stane součástí vojenské aliance, jejíž největší hrdostí je, že vyhrála studenou válku proti národu, kterému Putin celý život sloužil.
Prezident Joe Biden téměř každou hodinu slibuje, že „nepůjdeme do války za Ukrajinu“. Proč by tedy pohotově nevyloučil členství Ukrajiny v NATO, která, pokud by se stala členem, by vyžadovala, abychom udělali něco, co sám Biden říká, že my Američané bychom kvůli vlastnímu přežití nikdy neměli dělat: jít do války s Ruskem?
Patrick J. Buchanan je autorem knihy "Nixon’s White House Wars: The Battles That Made and Broke a President and Divided America Forever" a zakládajícím redaktorem The American Conservative.
Článek vyšel na The American Conservative 26.2.2022
Informační báze KSB