15.3.2017
Hox
V roce 1972 vydal ruský paleontolog a spisovatel Ivan Jefremov román „Hodina býka“, mylně řazený do žánru vědeckofantastické literatury. Jedná se o vrcholné filosofické dílo zabalené do přístupné podoby čtivého románu, na kterém vyrostlo už několik generací. Za Hodinu býka byl pravděpodobně zavražděn, zemřel za podezřelých okolností poté, co se o něj a jeho dílo začala zajímat KGB a Andropov osobně.
V románu se autor dívá jakoby zpětně z daleké budoucnosti, v níž lidstvo naplnilo své předurčení a vybudovalo spravedlivou společnost (v křesťanské terminologii Boží království na Zemi), na současnost, kterou lidé z budoucnosti vidí jako epochu „masového šílenství“, a popisuje cestu kterou lidstvo prošlo – od éry Rozděleného světa (20. století), přes éry Spojeného světa, Společné práce, Velikého Okruhu do epochy Spojených rukou (epocha, v níž lidstvo naplnilo svůj potenciál na daném vývojovém stupni, žije v souladu s biosférou, Přírodou a ostatním inteligentním životem ve Vesmíru). Zde se dá provést určitá paralela s učením chilliasmu o 1000 letech Zlatého věku lidstva (Božího království na Zemi) a termínem „soudný den“, který je v dnešním křesťanství chápán převážně zdeformovaně. O co by mohlo jít? Pokud se lidstvu podaří naplnit své předurčení na daném vývojovém stupni, vybuduje globální civilizaci Lidskosti a naplno začne osvojovat svůj genetický potenciál, pak dává smysl, že z pohledu Vesmíru nemá smysl, aby se v tomto stavu nacházelo nekonečně dlouho – jakmile bude vývojový potenciál (na dané etapě vývoje) kompletně naplněn, pak dává smysl že nastane nějaké „zhodnocení“ prodělané zkušenosti a posun na „další level“ ve vývojové spirále. O co se bude jednat a jaké úlohy bude na další etapě člověk plnit, to se dnes nemůžeme úspěšně ani domnívat (ještě nejsme ani tam, abychom „viděli“ o co by mohlo jít, nyní jsme v etapě, kdy je naším úkolem vybudování kultury, která zajistí plnohodnotný rozvoj člověka a zrodí společnost, která už to možná „uvidí“), ale dává smysl, že toto zhodnocení úspěšně projité etapy může být ta událost, která je v religiozní terminologii označována jako „soudný den“ a která je nesprávně chápána.
Autor dává v Hodině býka varování o nebezpečí sklouznutí společnosti do globálního fašismu, který stabilně reprodukuje sám sebe při směně generací, a infernální podstatě takového stavu. V zápletce planeta Tormans existuje v takovém zamrzlém infernálním stavu velmi dlouho (stav změní až návštěva Pozemšťanů). Autor tak nevyřčeně poukazuje na to, že pokud se nějaká společnost nebo celá planeta dostane do slepé vývojové uličky, a v matrici budoucnosti už nezbyde žádná možnost, jak by se z tohoto stavu mohla planeta dostat (jinými slovy, objekt překročí hranice Dopuštění a neexistuje cesta, jak by se mohl vrátit), pak nastává globální „reset“ formou nějakého kataklyzmatu, který zničí bezperspektivní civilizaci, a nastává civilizační vývoj nanovo téměř od nuly. Podstatné je, že taková varianta je Shora povolena jen v tom případě, kdy neexistuje žádná možnost (ani v daleké budoucnosti), jak by se mohla daná společnost vrátit na správnou cestu a pokračovat ve svém vývoji. Jelikož podle děje románu navštíví v budoucnosti „zacyklenou“ infernální planetu expedice ze Země, která dá potřebný impuls ke změně a úniku ze zacyklení, globální katastrofa se v případě Tormansu nekonala, což respektuje zákonitosti Bytí. I když je Hodina býka psána z pozic dialektického materialismu, není to dílo ateisty – Vyšší Rozum je v románu přítomen „mezi řádky", podobně jako u Puškina, kritizován je idealistický ateismus a „náboženství“ jako prostředek ovládání mas a šíření zla.
Hodina býka naplňuje cíl skutečného umění ve své nejvyšší podobě: identifikovat aktuální problémy společnosti, ukazovat na možnosti jejich řešení a pozvedávat směrem k Lidskosti, nikoliv srážet směrem ke zvířeckosti.
Kromě toho obsahuje přímo obrovské množství společensky významných informací a geniálních vhledů autora, k většině z nich se mainstreamová věda teprve musí dostat, ale to je opět podmíněno změnou panující koncepce. Jedná se o mnohem víc než vědecko-fantastický román, kromě všeho dalšího je to zřejmě první kniha, v níž bylo veřejně explicitně poukázáno na biblický projekt jako na koncepci globalizace:
— Ale vždyť to je stádo! — řekla Eviza.
— Ano. Potlačení individuálnosti svádí lidi v lidské stádo, jako tomu bylo v temném středověku na Zemi, kdy křesťanská církev fakticky plnila roli Satana, a udělala ze spousty lidí vrahy... Bohužel, hlavní náboženskou knihou nejmocnější a nejtechničtější z minulých civilizací – bílé – byla Bible, naplněná zlem, zradou, kmenovým nepřátelstvím a nekonečným vražděním... Pro druhou velkou civilizaci minulosti – žlutou – zrodilo učení Konfucia neodpovědnou pokoru před okolnostmi života...
Knihu lze jen doporučit, verzi s doplněnými chybějícími částmi (v českém překladu vyšla neúplná) najdete například zde.
Co lze říct závěrem? Společnost, které záleží na své budoucnosti, by tuto knihu měla zahrnout do učebních osnov. Kdyby to SSSR tehdy udělal, namísto cenzury metodou uklizení a hrobového ticha (systému nejnebezpečnější informace se nezakazují, ty se ignorují - zákaz je forma reklamy), mohlo by to zabránit mnoha pozdějším společenským katastrofám.
Informační báze KSB