Otázka - Odpověď V.V. Pjakina ze dne 28.01.2019

2.2.2019

Otázka - Odpověď V.V. Pjakina ze dne 28.01.2019.srt (86676)
Otázka - Odpověď V.V. Pjakina ze dne 28.01.2019.txt (55686)
 

1. 00:36 Rozhovory Putina s Abe v Moskve.

  1.1. 03:10 Článok v Süddeutsche Zeitung o blokáde Leningradu.

  1.2. 05:59 Mierová dohoda ZSSR a Japonska. Sovietsko-japonská deklarácia z roku 1956.

  1.3. 09:21 Mierová znluva medzi SŠA a Japonskom z roku 1951.

  1.4. 15:43 Krížnik Sverdlov na inaugurácii kráľovny Alžbety II.

  1.5. 18:22 XX. zjazd KSSS v roku 1956. Chruščova správa o odhalení kultu osobnosti Stalina.

  1.6. 33:33 Vystúpenie Abeho v kongrese SŠA 29.04.2015.

  1.7. 37:50 Kto teda potrebuje mierovú zmluvu medzi Ruskom a Japonskom?

2. 43:25 Prečo sa ruské ,,elity" otrocky orientujú na Západ počas všetkých epoch?

3. 57:14 Prečo má Rusko problémy s riadiacimi kádrami? Ako vychovali kádre v Číne?

4. 01:04:21 Vyhlásenie Madura o prerušení diplomatických vzťahoch so SŠA.

5. 01:13:37 Vystúpenie Merkelovej na fóre v Davose.

6. 01:18:57 Dohovor o upevnení dvojstranných vzťahoch medzi Francúzskom a Nemeckom.

7. 01:20:49 Vyhlásenie Damasku o možnom útoku na Tel Aviv.

8. 01:24:56 Znalosti a ich šírenie ako JEDINÝ spôsob na odvrátenie vojny. VEĽMI DÔRAZNÁ výzva na samoštúdium a čítanie kníh KSB a DVTR.

Fond konceptuálních technologií uvádí Analytický pořad Otázka-odpověď

Dobrý den Valeriji Viktoroviči.
Dobrý den ...28.01.2019.

Zdravím naše vážené diváky, posluchače a kolegy ve studiu.

00:36

A v první otázce
vás, Valeriji Viktoroviči, prosí okomentovat poslední jednání Putina s Abem v Moskvě.

- Setkávají se opravdu nějak často.
- No ano, setkávají se dost často.

Ale zde ani tak nejde o tu četnost.
Erdogan teď například lítá do Moskvy jak na pravidelné lince, protože se řeší problémy.
Proto je třeba podívat se na to, proč se tak často setkává Putin s Abem. Protože tu také jsou problémy.
Ten problém vznikl na japonské straně, kde vybičovali přehnanou hysterii okolo toho, že chtějí vrátit jakási svá severní teritoria. Mají tím na mysli ruské Kurilské ostrovy, které Japonsko okupovalo od roku 1905 do roku 1945. Žádné jiné dějinné odůvodnění toho, že by ty ostrovy byly japonské, neexistuje.

Jedná se tedy pouze o období té čtyřicetileté okupace. Na tomto základě je prohlásili za japonské a požadují je.

A proč je požadují?... S čím souvisí ta japonská hysterie?

Je to velice důležitá otázka pro pochopení aktuálních událostí v řízení. Skutečnost, že tu byl Abe, a že ta jednání jakoby nevedla k ničemu...
Po těch jednáních vyšel Putin s Abem a udělali prohlášení pro tisk bez žádných otázek.

A při přípravě této návštěvy japonský ministr zahraničí, který je takový upovídaný, prohlásil:
„Ty ostrovy se nám vrátí“, a po jednání s ruským ministrem zahraničí Lavrovem vůbec odmítnul předstoupit před tisk.
To znamená, že Japonci mají co tajit.
To znamená, že jejich pozice je natolik falešná a cynická, že nemohou přímo mluvit o tom, co se reálně děje v řízení.

My si teď o tom postoji Japonska promluvíme.

Ale ještě předtím je třeba si uvědomit, že ta Abeho návštěva Moskvy a ten článek v Süddeutsche Zeitung o tom, že Rusové heroizují Leningradskou blokádu, a že na to nemají právo.

Oni nám už odtamtud oznamují, na co právo máme a na co ne. A to rozhodnutí německé vlády o vyčlenění dvanácti miliónů EUR na podporu žijících veteránů leningradské blokády, tak to jsou všechno články jednoho řetězce.
Vždyť abyste si uvědomili nakolik je to rozhodnutí německé vlády cynické, nakolik je hanebné, musíte vědět, že to vychází v průměru na 120 EUR pro Leningraďany, kteří přežili blokádu.
120 EUR!

V době, kdy německá vláda vyplácí 5000 EUR imigrantům, kteří přijeli do Německa jednoduše pro to, že tam chtějí žít, aniž by museli pracovat. Tak těm německá vláda vyplácí 5000 EUR, každý měsíc!
Zatímco veteránům blokády, kteří přežili tu hrůzu německé blokády, jako psům z pánova stolu hodili zbytky: „Udavte se tím. Vám stačí 120.“

To je zase prověrka, zda prodají svou vlast za kousek chleba, nebo ne.
Zda se zlomí ti lidé, co přežili blokádu a nezlomili se, kteří svým hrdinstvím předvedli, že s Ruskem je třeba počítat. ...Je to test.

Ten článek v Süddeutsche Zeitung je znamením toho, že takto jednají vítězové s poraženými.
To znamená, že se Německo považuje za stát, který vyhrál ve 2. světové válce a Rusko za stát, který prohrál. A v souladu se západní tradicí…
Oni přece neznají slitování s poraženým. „Běda poraženým“, to je jejich heslo!

Takto se k tomu staví a tak dali Rusům najevo:
„Nemáte právo na hrdost, svědomí a čest. Vy máte svého západního páníčka, který vám bude diktovat, jak máte žít.“

Odkud se to všechno bere?

Tak se podíváme, co se děje s Ruskem. Já už jsem minule říkal, že nebýt chování naší „elity“, tak by si nikdo nedovolil takto s námi jednat. To právě ta „elita“ se snaží zradit a zaprodat zájmy Ruska. Proto se s námi všichni snaží jednat z pozice přemožitele.

......Mírová smlouva s Japonskem

Teď se na to podíváme trochu podrobněji.... Odkud, co a jak se bere.

Na základě čeho je plánován podpis mírové smlouvy?
A nač je vůbec potřebná ta mírová smlouva?

Ta mírová smlouva měla vycházet z deklarace z 19. října 1956. Šlo o společnou sovětsko-japonskou deklaraci, kde je mimochodem hned v prvním bodě řečeno, že válečný stav mezi Japonskem a Ruskem je ukončen, tedy se Sovětským svazem, že nadále nejsou ve válečném stavu a to bez jakýchkoliv vzájemných nároků.

A dál?

V souladu s touto deklarací, která byla ratifikována u nás i v Japonsku, nejsme ve válečném stavu.

Tak nač je nám ta mírová smlouva?

Německo nemá ani s jedním vítězným státem žádnou mírovou smlouvu a vše je v pořádku.
Zatímco s Japonskem má být uzavřena mírová smlouva.

A proč?

Protože v deklaraci je uvedeno, že SSSR souhlasí s předáním dvou ostrovů, ale pouze na základě uzavření mírové smlouvy.
Díky tomuto předání se okamžitě z vnitřního Ochotského moře stávají mezinárodní vody, kde platí dvousetmílové zóny a tak podobně. A to hlavní, došlo by na ten film:
„Kemská volosť? Klidně si ji vezměte.“
Stát, který takto rozdává svá území, nezasluhuje žádný respekt.

A odkud to všechno pramení? ...A co to znamená?

Když se podíváme na podstatu té deklarace, tak nehledě na to, že je pro to předání, tedy přesněji deklaruje možnost toho předání dvou ostrovů Japonsku, už neurčuje, jak ty ostrovy mají být předány, v čí jurisdikci zůstanou apod. To znamená, že tam zůstává celá řada otázek.

Tak proč se vše neustále opírá právě o tuto deklaraci?
Proč Putin říká, že jsme připraveni uzavřít mírovou smlouvu na základě této deklarace?
V čem tedy vlastně spočívá podstata té deklarace?

Abychom to pochopili, musíme se vrátit trochu zpátky.
8. září 1951 byla podepsána mírová smlouva mezi USA a Japonskem. A nám tvrdí, že SSSR prý tenkrát tu smlouvu nepodepsal jen proto, že ta smlouva nezohledňovala postoj Číny.
To je lež!
To nebyl důvod, proč SSSR tu smlouvu nepodepsal. SSSR tu smlouvu nepodepsal…
Stalin přece nebyl žádný hlupák a oni ho v této věci kdoví proč za hlupáka považují.

Tu smlouvu připravily USA a my jsme se prostě měli připojit.

Ta smlouva z 8. září roku 1951 je analogická kapitulaci s Německem ze 7. května, kdy Německo kapitulovalo před vojsky spojenců..... Ale nekapitulovalo před SSSR.
Tenkrát USA a Velká Británie také velkopansky nabízely:
„Proč váháte? Připojte se a hotovo. Také vás tam nějak vtlačíme, přifaříte se tak k NAŠEMU vítězství nad Německem. Máte naše svolení.“

Jenže my jsme v čele státu měli gosudara Stalina a ten je donutil znovu podepsat kapitulaci Německa 9. května za sovětských podmínek!
S tou smlouvou, kterou podepsalo Japonsko a USA to bylo stejné. Také nám navrhovali:
„Pojďte se k nám přidat. My vám dovolíme to také podepsat.“

A co bylo v té smlouvě?

V té smlouvě jsou prakticky anulovány všechny jaltské dohody. Takže fakticky by to dopadlo tak, že SSSR udělal veškerou práci, a měl by být spokojen, že za to nic nedostane, že mu nebude zaručena územní celistvost, že nedostane vůbec nic!

Tak na jakém základě jsme se měli k té smlouvě připojit?

Když tedy USA podepsaly tuto mírovou smlouvu s Japonskem, tak SSSR také potřeboval podepsat s Japonskem mírovou smlouvu. A nad touto mírovou smlouvou se pracovalo, pracovalo se nad ní dlouho. Ta mírová smlouva s Japonskem byla připravena v létě roku 1956.
A podle této mírové smlouvy, nejenže Japonsko nemělo nárok na žádná „severní území“, na ostrově Hokkaidó byla navíc zaváděna omezená jurisdikce čímž byl vyvazován z japonské suverenity, ten ostrov Hokkaidó.

To znamená, že by tak v mnohém byla obnovena historická spravedlnost. A Japonci na to přistoupili.
Jenže do toho zasáhl Nikita Sergejevič Chruščov a začal požadovat, abychom bezpodmínečně vydali ty ostrovy, které by Japonsko rádo získalo. A Japonsko by je získat chtělo, ale tenkrát je nevyžadovalo. Japonci žijí v paradigmatu, že když prohrajete…
Pamatujete se na toho ministra Jutara Komuru? .... V roce 1905 v Portsmouthu?
„Vy jste prohráli válku, takže z toho budeme vycházet. Válka ruší všechny předchozí smlouvy.“

A v souladu s tím, když Japonci viděli sílu Ruska, SSSR, jak jsme jednoduše zlomili páteř jejich vychvalované Kuantungské armádě, že to právě Rusko, SSSR zvítězil v této válce, tak by to Japonci všechno v klidu uznali.
Ano, my jsme na Macmaji, Hokkaidu nenechali svou okupační armádu, protože generalita zradila zájmy SSSR a nerealizovala připravený výsadek. A zdálo by se, že to přece byli maršálové vítězství, kteří veleli frontům. A jen se na ně podívejte, jakých globálních her se účastnili. Malinovskij zradil náš stát, když zabránil tomu výsadku na Hokkaidó a tohle všechno je toho výsledek.

Takže Japonci vše byli ochotni uznat. Kdybychom tenkrát požadovali více, tak i na to by přistoupili z jednoho jednoduchého důvodu, že prohráli válku!
To bylo směrodatné a od roku 1956 měla být tedy omezena japonská jurisdikce nad Hokkaidó podle smlouvy, která byla připravena a Hokkaidó měl být zcela vyřazen ze suverenity Japonska. Tak taková smlouva byla připravena a japonské vedení ji už i schválilo. Byla to hotová věc. Zdálo by se tedy, že všichni by měli být jen rádi, že bezpečnost na Dálném východě je tak plně zajištěna, že se na naše území hned tak někdo nedostane a navíc jsme mohli mít možnost v klidu rozvíjet vzájemné kulturní vztahy s japonským státem a působit tak na jejich vnitřní politiku takovým způsobem, aby Japonsko už nikdy pro nás nepředstavovalo nebezpečí.
A výhledově se jako teď mohlo stát naším japonským federálním okruhem.

Všechno k tomu bylo připraveno, jenže do toho zasáhl Chruščov.

A proč?

To se musíme vrátit ještě dál před rok 1956 do roku 1953.
Od 7. do 18. června 1953 se náš křižník Sverdlov účastnil přehlídky britského námořnictva pořádané při příležitosti inaugurace Alžběty II.

Ještě jednou zde zdůrazním, že když se v roce 1937 účastnila přehlídky bitevní loď Marat/Petropavlovsk, tak to bylo něco jiného.

Ten případ se Sverdlovem je něco zcela jiného. Tak především šlo o náš typ křižníku, který byl nazván Sverdlov a to vůbec nebyla náhoda.
Sverdlov nehledě na své mládí byl vůdcem sovětského státu až do své smrti v roce 1919, to on byl tím hlavním a to on realizoval politiku nadnárodních center řízení uplatňovanou vůči Rusku s cílem jeho likvidace a rozpoutání uvnitř Ruska občanské války.

To rozčlenění Ruska prováděl on. A v roce 1919 se z boží milosti odebral na onen svět, aby nepřekážel a nevedl Rusko do záhuby.

Takže na počest tohoto člověka, který realizoval anglosaské plány likvidace Ruska, byl nazván ten křižník, který stál v jednom šiku s britskými loděmi na té přehlídce, dobrovolně se tam zařadil. Vedení Sovětského svazu, které vyslalo právě tuto loď na tuto konkrétní akci, tím dávalo najevo, že se SSSR vzdává své státní suverenity, nejen uplatňování své globální politiky, ale přímo své státní suverenity a podřizuje se řízení ze strany britské koruny.

Po návratu toho křižníku 26. června 1953 byl v Moskvě zavražděn Lavrentij Pavlovič Berija, který byl pro trockisty poslední překážkou, aby se mohli zcela zmocnit řízení státu a začali ho postupně utápět v té světové stoce.

A máme tu rok 1956. Rok, který vůbec není jen tak ledajaký, který je velice zajímavý.

A čím ten rok 1956 začal?

Dvacátým sjezdem KSSS. 25. února, tedy v poslední den toho sjezdu, který probíhal od 14. do 25. února, vystoupil Chruščov se svou zprávou o odhalení Stalinova kultu osobnosti.
To byl šok pro celý svět. Všemi to prostě otřáslo.

Odhalit kult osobnosti Stalina na základě zcela lživých informací, a že jsou lživé od začátku až dokonce, chápali všichni účastníci toho procesu. A to jak ti, kteří byli v sále toho sjezdu, tak i ti v zahraničí. Znamenalo to odřeknutí se od pokračování v tom předchozím kurzu, kdy Rusko bylo centrem koncentrace řízení a uplatňovalo vlastní globální politiku.

A dále toho bylo ještě více. Lidé to nehodlali přijmout. A jedním z těch, kteří tento výklad odmítli přijmout, byl první tajemník ÚV Polské sjednocené dělnické strany Boleslaw Bierut.

A jak dopadl?

Okamžitě úspěšně v Moskvě spáchal sebevraždu, jak bylo řečeno a hotovo.
Napřed říkali, že šlo o sebevraždu a teď se pokoušejí tvrdit, že byl nemocný. Byl natolik nemocný, že tak nějak umřel sám od sebe. Ale vždyť těch podivných úmrtí bylo dost i bez Bieruta.

Dále.

Od 18. do 27. dubna 1953 tentokrát na křižníku Ordžonikidze Velkou Británii navštívil sám Chruščov.
O tom jsme přece také už mluvili. Když se Chruščov vrátil z Velké Británie, tak jedním z prvních opatření, které bylo realizováno dne:
1. června 1956 bylo nahrazení ministra zahraničí Molotova Šepilovem.
A to bylo přesně to datum, od kterého
Chruščov začal vyvíjet nátlak na naši diplomacii s cílem odmítnout podepsat připravenou mírovou smlouvu s Japonskem
aby mohla být podepsána jiná, než jaká už byla sepsaná.

Pouze odpor klanově-korporativních skupin v SSSR, které ještě byly dost silné, vedl k odmítnutí podepsat to v podobě mírové smlouvy, na jejímž základě měly být Japonsku předány všechny čtyři ostrovy.

Proto bylo rozhodnuto podepsat jakousi deklaraci, na jejímž základě byly slíbeny dva ostrovy, a to za nejasných podmínek.
A teď si představte, jen si představte, jak to všechno vnímali v Japonsku. Stát, který je zadupal do země, navrhuje text deklarace analogický textu jeho kapitulace, přestože s některými výhradami. Totální, rozsáhlé kapitulace.

Japonsko prohrálo válku, a na základě této deklarace nekapituluje Japonsko ale SSSR, které propouští všechny válečné zločince, nečiní si žádné nároky, a ještě navíc jako jakési gesto dobré vůle nabízí ty ostrovy.

Proč by si nás za to Japonci měli vážit? ….Japonci!

V japonské politické tradici vůbec neexistuje žádný takový pojem jako gesto dobré vůle, nebo vycházení vstříc nějakým přáním a tak podobně, nic takového.
Běda poraženým! je jejich motto.

Jen si vzpomeňte na to, jak Japonci v průběhu 2. světové války Číňany a žádné své protivníky nepovažovali za lidi. Nankingský masakr je toho potvrzením. Nepovažovali je za lidi, a tak jsme se samozřejmě v politické kultuře vrátili zase zpět, zase nás přestali považovat za lidi, takže se není čemu divit.

Veškerá politická elita Japonska nás od 19. října 1956 za lidi nepovažuje.

Z jejich pohledu nemáme nárok na existenci ani na předkládání nějakých svých požadavků, protože jsme podepsali kapitulaci.
„Vy jste prohráli válku, takže z toho budeme vycházet.“

My jsme v roce 1956 podepsali kapitulaci a všechno jsme splnili. A Japonsko dokonce ani tyto skromné podmínky, a je tam pouze deset článků, doporučuji všem, aby si to přečetli, bude to pro vás zajímavé, tak dokonce ani to nikdy nesplnili, což z právního hlediska tento dokument zcela zneplatňuje, jak to také už v šedesátém roce SSSR dal najevo:
„My jsme se přece dohodli na určitých podmínkách chování a vy to neplníte. V souladu s tím již nemáte právo opírat se o tuto deklaraci jako o dokument, na jehož základě bude uzavřena budoucí mírová smlouva.“

Oni neplnili, historicky nesplnili ani jeden z článků, ke kterým se zavázali. Nesplnili ani jeden jediný a územní nároky si vůči nám dělají stejně jako dřív.
Bezprostředně po tom jednání Putina s Abem japonský kabinet ministrů opět potvrdil, že jejich cílem je získat čtyři ostrovy.

Ale to jsou naše ostrovy, tak na jakém základě?

Na základě toho, že je od roku 1905 do roku 1945 okupovali!
A stejně tak je to se všemi: Běda poraženým!

Bylo jen nutné něčím začít. Pro Chruščova bylo důležité začlenit se do světového řízení. Potřeboval získat zastřešení, protože se Ruska bál, protože ho ničil.
Dnes už je to v podstatě všem nad slunce jasné. Jen si to vezměte, všechny naše současné problémy, které musíme řešit, jako je Krym a Kurilské ostrovy, jsou jeho dílem. A co všechno ještě napáchal, už jen ta škoda z těch celin.

A jak pohřbil náš automobilový průmysl?

Ale on na to přece nebyl sám. On přece vyjadřoval vůli určitých klanově-korporativních skupin, elitních klanově-korporativních skupin.

A když lidi vykládají o bezvýhradné Stalinově moci, tak se dobře podívejte, koho to Stalin donutil pracovat pro ruské zájmy, zájmy SSSR!
Jakmile Stalin odešel, tak okamžitě projevily svou podstatu, okamžitě začali Rusko zrazovat a zaprodávat. Oni jen potřebovali počkat, až se vyčerpá ten tvůrčí potenciál, který položila Velká říjnová socialistická revoluce a stalinské období budování socialismu v SSSR, a potom vydat náš stát.

A tady máte vysvětlení chruščovského tání, kde probíhaly ty nejprudší změny, kdy Chruščov položil velké časované nálože, potom brežněvovské stagnace, kdy to všechno nechali usadit a byla zformována nová řídící elita, kdy si vychovávali všechny ty Čubajse v těch svých Vídeňských institutech.
Potom následovala přestavba, opět prudké změny, a nakonec už plná likvidace Ruska v průběhu těch jejich takzvaných reforem. To všechno v tom bylo obsaženo, už bylo jen zapotřebí vyvolat odpor.

A dále, s tím rokem 1956 jsme přece ještě neskončili.

Co začalo v říjnu roku 1956 okamžitě po podpisu té deklarace? ….Mám vám to připomenout?

Začal maďarský fašistický puč.

Ten jsme už rozebírali, jak probíhal a proč právě v Maďarsku a ne v Polsku, v tom roce 1956.

A co ta válka na Sinajském poloostrově?

Ta přece také začala hned poté.

A skutečnost, že SSSR tenkrát začal couvat, vyplývala ze dvou věcí.

Zaprvé.
Když se přesvědčili o tom, že Západ, před kterým zcela kapituloval Chruščov a všechny za ním stojící klanově-korporativní skupiny, neplní ani jeden svůj slib a že v případě, že všechno půjde tak, jak se to rozeběhlo, nebudou se moci stát součástí západní elity, neboť je zlikvidují přímo tady uvnitř SSSR, a to díky okolnostem, které vlastníma rukama sami vytvořili, tak začali couvat jak na Sinajském poloostrovu, tak i v Maďarsku.

A zadruhé.
Stále ještě byli příliš silní, a to i jen čistě z personálního hlediska, představitelé, početně z personálního hlediska představitelé stalinských principů řízení a stalinského pojetí socialismu, které v SSSR podporovali všichni lidé.
Ještě to všechno nebylo vykořeněno z orgánů státního řízení, jako to bylo provedeno v letech stagnace, kdy všechny ty čistky provedli s konečnou platností.

Podstata té deklarace z roku 1956 spočívá v tom, že Rusko nemá právo na vlastní uplatňování globální politiky.
A od Putina vyžadují přesně to samé, proto manévruje. Od něj požadují, aby pracoval na tomto základu.

A kdo to požaduje?

Ty stejné klanově-korporativní skupiny v našem státě, které protlačily penzijní reformu a mnoho dalšího.
Proč by si nás Japonci v tomto ohledu jako státu měli vážit?

Lidé, kteří jim chtěli ty ostrovy jen tak věnovat v těch devadesátých letech, jsou stejně jako dřív prakticky všichni u moci. Jen se podívejte třeba na Čubajse. Všichni jsou v mocenských skupinách.

Jenže zatímco jak ve východní, tak i v západní politické tradici jsou národ a jeho vedení v podstatě jednotní, a co „elita“ rozhodne, to se vždy i stane a lidé to strpí, tak v Rusku je to zcela jinak.

V Rusku vždy dochází k tomu, že ta „elita“ ve svém stavu zezvířečtění, ve své nenávisti k Rusku překročí tu hranici, kdy již není mírový postupný rozvoj naší země dál možný a její záchrana závisí jen na zbavení se těchto „elitářů“, tak u nás dochází k jejímu svržení.

Proto se Abe hluboce mýlí v tom, že platí ty záruky, které dostal, že ty ostrovy jim „elita“ vydá. Možná že to i stihne, ale co řekl Bismarck? Ten na to přišel.
„Nesmíte doufat, že vám přinese…“
Já si to teď přesně doslova nepamatuji. „…že vám přinese štěstí podpis smluv s Ruskem ve chvíli, kdy bylo slabé.“
On měl na mysli jen peníze, ale v tom to není, a proto pokračoval.
„Rusové se vždy pro své peníze vrátí, a potom všechny podmínky té smlouvy, nebudou mít cenu ani toho papíru, na kterém byla ta smlouva sepsána.“

Tak na to měl pamatovat Abe, než se vydal ke hrobu svého otce.
On námi všemi pohrdá, protože vidí kvalitu naší „elity“ a považuje se za vítěze, takže má právo takto se k naší „elitě“ chovat. Jenže ne k našemu národu.

A co ještě navíc vede k takovému chování Japonska?

Proč si Německo dovoluje takto se k nám chovat?
Proč nás poučuje, co máme za hrdinství považovat a co ne?

A ještě nás uráží tím svým milodarem předhozeným jako psům: „Nažerte se!“
To je urážka!
To je ponížení!

Rusko si nikdy nedovolilo takto se k Německu chovat!
Protože my jsme lidé, a proto se snažíme vidět lidskost i ve všech ostatních!
Zato oni chtějí v první řadě tu lidskost v nás zahubit. Chtějí v nás zahubit ruskost. A tak prověřují, zda se jim to daří či ne.

Takže jsme u toho, proč se takto chová Abe i Německo.

Z jednoho jednoduchého důvodu. 29. dubna 2015 došlo k bezprecedentní události.
Poprvé za celou historii před oběma komorami Kongresu vystoupil japonský premiér.
A kdo to byl? ….Šinzó Abe. ….A co tam řekl? ….„Vyhráli jsme nad Ruskem ve studené válce.“

Tak nač ještě čekáte?
Že s námi budou o něčem jednat?

Oni nám dávají jen ultimáta. Oni se nás bojí jen v jednom, v tom že nám nerozumí.

„Jak je to možné? ….Ta jejich „elita“ je skrz naskrz prodejná, proto si jí my Japonci také nevážíme. Ta „elita“ je slabá a k ničemu, takoví ubozí šmejdi, kteří nám to vydat chtějí, to jen lidé jsou proti tomu.
A co je nejzajímavější? ….V čele Ruska stojí gosudar, kterého lidé podporují, a ten je také proti tomu.“

Abe osobně z politického hlediska Putina za člověka nepovažuje, on se ho prostě bojí jako psa, jako zlého psa, a proto je nucen okolo něho našlapovat opatrně. Ale za člověka ho nepovažuje stejně jako všechny ostatní Rusy.

Jak je totiž možné považovat za člověka někoho, kdo zaprodává svou vlast?
Kdo po svém vítězství nad protivníkem kapituluje?
A kdo to po dobu trvání Sovětského svazu zas a znovu potvrzuje?

Oni vždy hráli podle not z USA, pracovali pro ně a právě Japonci velmi dobře vědí, kdo vypomohl USA s jejich technologickou úrovní, aby se v této oblasti absolutně neblamovaly, dokud se SSSR nezhroutí.

Japonci přece dobře viděli, jak naše „elita“ srážela SSSR, jak ho štěpila, jak ho prodávala.

Cožpak zapomněli na devadesátá léta? ….Vždyť to bylo zcela nedávno.

Proto nepotřebujeme podepisovat s Japonskem žádnou mírovou smlouvu.

Opakuji, že i s Německem žijeme bez mírové smlouvy. To Japonsko potřebuje uzavřít tu mírovou smlouvu. Válečný stav byl ukončen na základě té deklarace.

Tehdy jsme při té kapitulaci propustili všechny válečné zločince, kteří u nás byli odsouzeni. Vydali jsme jim je. I esesáky, kteří byli odsouzeni, jsme předali Německu, tak za co si nás mají vážit? Tresty se mají odsedět až do konce, to je zásada. Jakmile jsou odsouzeni, musí si to odsedět.

My tedy z diplomatického ani z právního hlediska nepotřebujeme na základě nějakých principů uzavírat mírovou smlouvu s Japonskem, protože jsme vlastně uzavřeli mír v podobě té deklarace. Všechno, čeho dokázala dosáhnout naše vlastenecká veřejnost v té době, bylo pozastavit přímou kapitulantskou mírovou smlouvu s Japonskem, kterou požadoval Chruščov a odbýt to tou deklarací.

Japonci byli štěstím bez sebe i z té deklarace.

Neboť znovu opakuji, že ty podmínky z té deklarace znamenají kapitulaci SSSR.
A ty podmínky mírové smlouvy, která byla vypracována do roku 1956, znamenaly kapitulaci Japonska.

Ano, my jsme nebyli jako USA a nechtěli jsme tou smlouvou připravit Japonsko o státnost a stát, ale naše zájmy tou smlouvou byly upraveny v míře možností chápání řízení v té době.

Kdo tedy potřebuje tu smlouvu?

Tu smlouvu v první řadě potřebuje Japonsko. A vůbec ne kvůli tomu, že by tak nutně potřebovalo ty čtyři ostrovy, které ovšem s radostí Rusku sebere, ale proto, že ta mírová smlouva dovolí ukončit okupaci Japonska ze strany USA.

Takže oni jsou na té smlouvě obrovsky, životně zainteresovaní, protože je to pro ně prostě otázka jejich budoucnosti, zda Japonsko jako národní stát bude existovat nebo ne. Zda Japonci jako takoví nepřestanou existovat.

A v takové chvíli si dovolují takto jednat s Ruskem, které s nimi tu smlouvu může podepsat, neboť my máme zájem zachovat Japonce jako národ, jako stát z globálního hlediska, z konceptuálního hlediska a oni se přesto všemožně snaží Rusko ponížit a urazit.
Oni plivou do studny, ze které budou muset sami pít.

My tu mírovou smlouvu potřebujeme jen kvůli jedné věci, kvůli realizaci naší globální politiky potřebujeme Japonsko vytáhnout z té okupace Spojenými státy.
Také to ale dělat nemusíme, potom však budou ty následky pro Japonce závažnější.
Japonsko se tak jako tak stane ruským federálním okruhem, to je jen otázka času. Jestliže nezmění tento svůj politický postoj k nám, bude to pro ně znamenat vyšší úroveň krvavosti ze strany USA.

Oni již od Američanů dvě bomby pocítili, už si vyzkoušeli jejich genocidu a Američani toho nenechají, protože jsou si v tom s Japonskem ideologicky blízcí, oni také neberou ohledy na poražené.
Já vážně nevím, kde nechali hlavu, aby když jim Rusko nabízí stát se lidmi, získat svůj národní stát, se ještě vůči nám chovali jako hulváti a požadovali ty ostrovy.

A proč to dělají?

Protože jsou upřímně přesvědčeni, že nad Ruskem zvítězili ve studené válce a teď přišel čas rozdělit si kořist, rozdělit si území poraženého protivníka.

Oni k tomu mají důvod, protože veškerá naše „elita“ devadesátých let, je zastoupena v našem státním řízení.
To právě ona vytváří ty předpoklady a chtěla by provést státní převrat již v březnu tohoto roku.
Všechno je připravováno na březen tohoto roku. Veškerá ta „rossionská elita“, jako je Čubajs, Medvěděv, Šuvalov a další. Oni všichni potřebují provést státní převrat, aby se v Rusku rozpoutala občanská válka, aby Rusko přestalo existovat.

Protože ruští lidé jim svou existencí připomínají jedno, že člověk musí být člověkem, nezávislým a oni všichni, ti reformátoři, potřebují být závislými otroky, v jejich světonázoru musí existovat páníček, teď zosobněný USA a nic jiného neuznávají.
Oni vidí, že USA teď melou z posledního, že jestliže teď nebudou zachráněny na úkor Ruska, díky likvidaci ruského obyvatelstva, tak přijdou o svého páníčka.

A to je uvádí do stavu hysterie, co si potom počnou bez svého páníčka?

A Rusové jim neustále připomínají:
„Vy jste přece lidé!“….„Co to po nás chcete? ….My vás za to zničíme!“

Právě to bylo podstatou občanské války i těch zmetků, kteří přišli společně s Hitlerem ničit Rusko v průběhu Velké vlastenecké války.
Nešlo o žádné druhé dějství občanské války, ani náhodou, neboť občanská válka skončila v roce 1920, potom si každý musel vybrat. A ruští vlastenci jako například Anton Ivanovič Děnikin se nenechali Hitlerem zlanařit.

Zato všichni ti zmetci jako Krasnov a Škuro se plazili a kňučeli radostí, že mohou zase zabíjet Rusy ve jménu svého zahraničního páníčka. A Rusko, Rusy zabíjeli, protože tím likvidovali svobodné lidi, jakými se sami báli stát.
A právě to je podstatou bílého projektu a monarchistických projektů. Oni prostě neunesli, že to Rusko bez nich ustálo a předvedlo všem, co to znamená být svobodným člověkem, jak vypadá rozlet ducha a tvořivost.

Sovětský svaz byl státem číslo jedna a stále ještě jím Rusko je. Potřebujeme se jen zbavit vnějšího řízení. A my na tom pracujeme, úspěšně a povede se nám to.
V tom se Abe plete, a potom…
Dokonce i v případě, že se teď najde nějaký zrádce, který předání těch ostrovů podepíše, tak ať Abe ani Japonci nedoufají, protože ta smlouva nebude stát ani tolik jako ten papír, na kterém bude napsaná. Nelezte na tenký led.

43:26

Teď jste hodně mluvil o zradě „elit“. Máme tu v souvislosti s tím hodně otázek. A konkrétně Vjačeslav se ptá:
Valeriji Viktoroviči, řekněte, co je špatně s naší „elitou“?
Proč se vždy tak patolízalsky orientují na Západ?
A děje se to za všech epoch. Vypadá to, že Rusko neustále řídí zrádci.
Kde se pořád berou?
I obyčejní lidé neustále hledí na Západ s otevřenou pusou.
- To není pravda. (V.V.P. úsměv)
A proč západní lidé neustále vykořisťují a zotročují cizí národy, zatímco v Rusku zotročují svůj vlastní národ?
Třeba jako za nevolnictví.

Všechno je to trochu jinak. Obyčejní lidé nikdy na Západ nehleděli s otevřenou pusou. My jsme si vždy cenili vlastní kulturní identitu, proto se také Rusko mohlo stát centrem koncentrace řízení. Musíme se vrátit přibližně dva tisíce let zpátky, kdy bylo přijato rozhodnutí o pokřesťanštění Rusi, kdy se ruské žrečské klany a vůbec „elitářské“ klany jako takové rozhodly, že zformují státní zřízení podobně, jako je tomu na Západě.

A na Západě v podstatě jak o tom mluvil Puškin, si anglický nevolník svého pána váží, zatímco náš ne. Nevolnictvím si totiž v podstatě prošly všechny státy a národy. Jednalo se o právní systém, to nebylo otroctví.
Ale způsob, jakým bylo nevolnictví realizováno, to je už něco jiného. Nicméně si vzpomeňte, že lidé nacházeli východiska i tam, kde padla kosa na kámen jako v případě Saltyčichy, ta skončila ve vězení na doživotí.

A v podstatě realizace toho práva ve smyslu: „Ty sloužíš státu a my zase tobě, abys mohl sloužit státu“, byla státem tak či onak podporována. Otázkou byla realizace toho práva.

A proč „elita“?

Protože naše „elita“ se podívala na Západ:
„Podívejte se, jak si na Západě lidé váží svého pána. Zařídíme se stejně a vydrží nám to tak potom celá staletí, bude z nás urozená šlechta a lidé budou našimi otroky.“

Jenže se jim to nedaří. Jednoduše se jim to nedaří. Pokaždé když je další „elita“ svržena, ta co hledí s otevřenou pusou na Západ, vůbec ne lidé, ale výslovně „elita“, tak když přivede stát na pokraj zhroucení, je svržena a formuje se nová „elita“, která ze začátku pracuje pro zájmy státu, ale postupně se také začíná vidět v tom Západě, jak tam se dobře žije tamní „elitě“ na úkor národa. A potom začne zájmy svého národa ignorovat. ….Je to její mravní volba!

Jedná se o historický rozvoj národa. Národ nepodporuje davo-„elitářské“ směřování „elity“, její přání proměnit lidi v němé otroky. Proto se u nás v Rusku „elita“ vždy dělí na dvě části. Jedna je pro Rusko a druhá proti Rusku s touhou sloužit Západu.
Ta, která hájí ruské zájmy, se vždy v první řadě angažuje při výstavbě ruského státu a má díky tomu vyšší výdaje.

A mimochodem to, že se „elita“ dělí na proruskou a protiruskou, bylo vidět na tom, jak ruský carský generální štáb prakticky v plné sestavě přešel na stranu bolševiků a budoval Rudou armádu. A také připravil ty velitele, kteří potom porazili Hitlera při jeho vpádu.

A co pohání ty, kteří se snaží u nás zařídit život jako na Západě? ….Ty davo-„elitáře“?

Vlastní neschopnost a přání udržet se vždy nahoře. Mentalita západního obyvatele, a tam není národ, tam jsou obyvatelé, je vyjádřena v jednom filmu ze série Vraždy v Midsomeru, kde se během děje vyjasní, že dcera komorníka porodila vznešenému lordovi, peerovi, dítě, a stala se tak v podstatě dědičkou daného rodu, protože toho lorda tam otrávili a jejich sňatek byl platný.
No a jedna z postav toho filmu říká tomu komorníkovi:
„Vy tedy máte štěstí, takto se povznést.“
A on odpoví: „Nedovedete si představit, co je to za neštěstí pro lidi naší úrovně, povznést se na roveň vyšší společnosti.“

Pro ně je to katastrofa, hrůza. Oni si zvykli na svou určitou podřízenou úroveň a nikdy by nepomysleli na něco více. Když jsou totiž na úrovni tohoto služebnictva, mají podle svého mínění zajištěno dobré živobytí. Můžeme to porovnat s nevolníky, kteří obsluhovali velkostatkáře v domě, a nevolníky, kteří pracovali na poli, s černochy, kteří pracovali na poli a těmi, kteří byli domácí obsluhou.

Západní obyvatelé jsou takoví domácí černoši. Proto při své expanzi válcují jiné národy, protože vlastní národ už se smířil se svým otrockým postavením, a už neprotestuje proti této zcela zřetelné struktuře davo-„elitářské“ společnosti.
Vždyť se podívejte, jak je na Západě při veškeré té jejich „demokracii“ elita vždy elitou a všichni tam znají své místo. Probíhá tam dělení i na základě vzdělání, kdy podle místa studia najdete příslušné uplatnění. Takže je tam to rozdělení už od narození.

A právě tohle se u nás pokusila zavést naše „elita“ s vědomím toho, že jejich ratolesti nebudou schopné konkurovat skutečně tvůrčím lidem.

A co si vymysleli, aby jim zajistili nadřazené spotřebitelské postavení?

„My lidi zaženeme do nelidských podmínek, aby neměli možnost získat dobré vzdělání, žít důstojně a díky tomuto snížení úrovně ostatních lidí svým neschopným dětičkám zajistíme na věky elitářské postavení.“

Jenže znovu opakuji, že Rusko tohle nepodporuje.
I podstata revoluce roku 1917 se skrývá právě v tomto. Tenkrát takoví lidé stát dovedli na pokraj zhroucení, ke katastrofě, lidé je smetli a oni se potom divili:
„Co proti nám ten dobytek má?“

A potom tito lidé přišli společně s Hitlerem zabíjet. Už jen třeba ten Goško Hohenzollernů. Jeho předek byl, teď přesně nevím, asi generál nebo plukovník SS.
A jiní, jako třeba velkokníže Alexandr Michajlovič, ti byli ruskými vlastenci. Ten sám potvrdil:
„Ano, považujte mne za bolševika, protože já jsem pro Rusko.“

Rozdělili se na ty, kteří Rusko a jeho lid považují za svou vlast, kteří lid nevnímají jako anonymní dav, ale jako lidi a na ty, kteří si přejí předat stát do otroctví a k lidem se chovají jako k mluvícímu dobytku.
To jsou příznivci bílého projektu, příznivci monarchismu a další takoví.

Právě proto vždy (z vnějšku) využívají tuto „elitu“ a tím úkolem je, jen si to vezměte…
Zdálo by se, že všechno proběhlo normálně, ale v průběhu Velké vlastenecké války, v průběhu těch takzvaných stalinských represí, ne takzvaných represí, ale takzvaných „stalinských“ represí, protože i bez Stalina by k nim došlo...

Úkolem přece bylo vyvraždit tvůrčí okruh lidí.
Historik Žukov má seznam Stalinových spolubojovníků, kteří zahynuli v těch takzvaných „stalinských“ represích. Stalin nedokázal ubránit ani mnohé své spolubojovníky v boji s trockisty, s těmi, kteří se snažili náš stát zničit.
Na frontě také v první řadě umírali bolševici, vlastenci!….Zatímco trockisti a ti další se krčili v týlu.
V době Stalinovy smrti mu už viseli na krku jako kameny. To on je svou smrtí přece jen tak či onak donutil pracovat pro zájmy státu a nepřivést ho do stavu občanské války, až by se pustili vzájemně do křížku ze svých kontrolovaných pozic.

Ti „maršálové vítězství“ přece považovali ty armády za své vlastní. A než by se nějak dohodli, kolik krve by se prolilo a stejně by všechno přeorali.
To jen díky němu museli napřed zařídit chruščovské tání, potom brežněvovskou stagnaci, což se časově protáhlo.

A zatím se mnohé procesy, které založil Stalin, upevnily, jako například výzkum vesmíru a jaderná energetika, a také mnohé mravní základy budovatele komunismu se v národě zatím upevnily.

Takže ta věc se má tak, že vlivem vnějšího agresivního působení a díky vzdorování těch, kteří se nechtějí stát lidmi uvnitř státu, Rusko neustále, neustále pociťuje nedostatek (dobrých) řídících kádrů, protože jsou jednoduše v historických intervalech stále vytlačovány.
A když potom ti, (co je vytlačují), ještě alespoň trochu schopní v řízení vytvoří kritický počet uvnitř státu, tak ho okamžitě zaprodají.
A to se děje historicky, ne kvůli tomu, že by naše „elita“ byla až tak špatná.

Jsou tu normální lidé, dobří odborníci, kteří však nemají „elitářské“ ambice, kteří nevnímají národ jako dobytek, jak to prodemonstroval Čubajs a všichni ti „liberasti“, ti pracují pro zájmy státu a ty je nutné považovat za skutečnou elitu.
Jenže vzhledem k tomu, že se ze všech sil takové lidi snaží nepustit k řízení…

Ještě jednou, naši vnitřní degeneráti mají podporu z vnějšku od všech těch sil, které se snaží proměnit Rusko v surovinový přívěšek a jeho národ zlikvidovat.
My neustále vedeme válku o přežití, neustále. A je přirozené, že se to snažíme udělat tak, aby ta období válek na šesté prioritě, kdy jsou likvidováni lidé a ničena infrastruktura, byla co nejméně častá. Aby bylo možné rodit děti, normálně je vychovávat, budovat stát.

A když se tohle všechno stává zcela nemožným kvůli vzdorování vnitřních nepřátel orientovaných na Západ, tak potom lidé již povstanou se vším všudy a smetou ty zrádce, tu „elitu“.

- V souvislosti s touto otázkou je možné doporučit analytickou zprávu ze série K současné situaci vnitřního prediktoru SSSR z roku 2006 - Smuta na Rusi: její zrod, průběh, překonání…
- To už je kniha.
- Kterou najdete na webu https://dotu.ru.
- Nakolik je mi známo, je k dostání i v tištěné podobě.
- Ano, už byla vydána i jako tištěná kniha.

57:14

Nu a další otázka je také na „elity“, ale tentokrát na ty čínské od Valerije, který si poslechl náš pořad Otázka-odpověď z 21. ledna 2019 a vyvolalo to u něj otázky. Také:
Proč máme v Rusku takové problémy s řídícími kádry? (V.V.P. úsměv)
Pochopil jsem to dobře, že v Číně na tom byli lépe, než se dostali do hledáčku globálního prediktoru?
Ve smyslu přítomnosti lidí bránících národní zájmy ve vedení?
Nebo je to všechno úplně jinak?
S řídícími kádry jsou vůbec po celou dobu historie od poslední globální katastrofy problémy. Dokud rámec jejich odpovědnosti není příliš rozsáhlý, v porovnání s tím globálním, tak jim jejich mravnost v práci nebrání, ale od určité úrovně nesouladu mravnosti s rozsahem odpovědnosti to vede ke ztrátě samovlády a dostávají se pod jařmo globálního prediktoru.

Čína má konceptuální moc ale regionální úrovně odpovědnosti a ideologicky a mravně se v podstatě neliší od západní civilizace. V Číně bylo za celou jejich historii v jejich tavírně národů přetaveno asi 130 národů, které přišly o svou kulturní identitu a beze stopy se rozpustily.
Rusko naopak zachovává všechny národy, všechny kultury a díky vzájemnému obohacování kultur se všechny jeho národy rozvíjejí. Proto i národy, které předtím neměly vlastní písemnictví, které nemají v západní ani východní tradici právo, tedy přesněji nárok na existenci, se u nás zachovaly a získaly vlastní písemnictví.

Čína byla jako centrum koncentrace řízení zvolena velmi dávno. Globalisté přemýšlejí v dalekých perspektivách a to, co je popsáno v knize Jacquese Attaliho - Na prahu třetího tisíciletí, jak nomádové putují z jednoho centra koncentrace řízení do druhého a řídí svět, v podstatě vyjadřuje ideu globálního prediktoru.
A s vědomím toho, že v budoucnu na Zemi dojde ke změně klimatických zón, nemám na mysli globální oteplování ani globální ochlazení, ale výslovně změnu klimatických zón, což se na planetě Zemi stává pravidelně, přestane být Evropa komfortním místem pro život a bude tedy nutné se přemístit.

Takže Čínu začali připravovat k tomu, aby se z ní stalo centrum koncentrace řízení již v 15. století. Od té doby, kdy Čínu uzavřeli do sebe a spustili negativní procesy degenerace čínské státnosti, aby ji potom bylo možné přeformátovat.

Nám v nejbližší době vyjde práce Stát jako systém pro přežití národa. Tam jsou některé informace o tom, jak otevírali Čínu.

Když se rozhodli z Číny vytvořit centrum koncentrace řízení, tak se v první řadě opírali právě o tu ideologickou blízkost s ohledem na způsob řízení jiných států a národů. A ta "elita" nebyla lepší ani horší. Prostě tu byla objektivní danost a čínský stát přeformátovali v procesu jeho historického utváření.
A teď jednoduše Čínu pozvedávají na první místo v řízení jako centrum koncentrace řízení a vzhledem k tomu, že Rusko představuje alternativní koncepci řízení, koncepci zachování všech států a národů a také kultur těchto národů, je jako vždy nutné ho likvidovat.

Proto je to jako vždy, jako když jsme bojovali ideologicky ve studené válce, nebo v horké válce, když na naše území útočili. Dříve to všechno přicházelo ze západu a teď tento jejich úkol spočívá v tom, že Rusko musí vlivem těch procesů, které byly založeny, ještě když plánovali 1. světovou válku, Velkou říjnovou socialistickou revoluci...
Když jsme mluvili o tom, že Velká říjnová socialistická revoluce, tedy v této souvislosti je lepší mluvit o únorové revoluci, protože Velká říjnová socialistická revoluce pro ně byla překvapením.

Tak kdy bylo zaděláno na tu únorovou revoluci?

V roce 1856 s ohledem na výsledky Krymské války.

Tehdy jim okamžitě bylo jasné, že bude nutné to všechno zařídit. A Čína teď ve svém rozvoji jako centrum koncentrace řízení v podstatě pro nás není tak velkým nepřítelem jako ten kolektivní Západ, neboť to právě Západ organizuje všechny procesy směřující k likvidaci Ruska a v tom je jeho spoluviníkem Japonsko, ne Čína.

Čína má od kolabujícího Ruska získávat zdroje, aby se mohla zformovat do centra koncentrace řízení, a potom Rusko a přesněji jeho úlomky mohla začlenit do své hedvábné stezky, do systému své hedvábné stezky, to je vše.

A pokud mluvíme o Číně, tak tam jim napřed naočkovali formování čínského člověka podle předem předepsaných parametrů, když od Číny odštěpili Hongkong a Macao, kde vytvořili evropského Číňana.
Když byli vytvořeni a spojili je s kontinentální Čínou, tak ten evropský Číňan, ta kultura evropského Číňana padla do úrodné půdy kultury vytvořené v důsledku politiky jednoho dítěte. A ta politika jednoho dítěte se odvíjí od kulturní revoluce Rudé gardy.

Ta historie toho všeho je vůbec ohromně zajímavá, jak přeformátovávali Čínu.

01:04:21

Přejdeme k dalším otázkám, už pracujeme více než hodinu a máme tu ještě několik otázek. A konkrétně vás prosí okomentovat situaci ve Venezuele.
Maduro ohlásil přerušení diplomatických vztahů s USA a po 72 hodinách jsou tak v podstatě všichni američtí diplomaté zbaveni své diplomatické imunity.
Jde o pokus dostat kurátory majdanu ze země paralelně si vypomáhat výpadky internetu?
USA to přerušení styků neuznaly.
Zdá se tedy, že Maduro skutečně tvrdě zasáhl citlivé místo (Faberge) Američanů a má tak šanci vyhnout se osudu Janukoviče?

Osudu Janukoviče se může vyhnout jakýkoliv lídr, který bude myslet na zájmy své země i na své vlastní. Tedy přesněji, na zájmy své země jako na své vlastní a nebude přitom myslet na ty peníze, které má uložené v západních bankách.
Bude-li přemýšlet o penězích v těch bankách, tak ho čeká osud Janukoviče, Mubaraka, Saddáma Husajna, Muammara Kaddáfího… Takový osud.

Jestliže se člověk nedistancuje od zájmů své země a správně díky tomu uplatňuje svou vnější politickou linii, tak vše dopadne dobře.
Ve Venezuele v podstatě neprobíhá nic takového, aby to vyvolávalo hysterii typu:
„Šéfe, všechno je ztraceno, sádru sundávají a klient odjíždí…“ (Briliantová ruka) „Rusko zase prohrálo! USA opět vyhrávají…“
Není to nic takového, a to ani vzdáleně, aby bylo možno takto mluvit.

Pojďme se podívat na jakoukoliv revoluci na základě vměšování USA s cílem svržení stávajícího vedení a dosazení jiného. Třeba ta arabská jara.

Čím to začíná?

Tím, že se v první řadě všechna diplomatická zastoupení dané země začínají distancovat od svého vedení.

Zde je to naopak. Pouze jediný atašé prohlásil, že podporuje tu samozvanou loutku Spojených států, to je všechno.
Velvyslanectví v Rusku prohlásilo, že se řídí Madurovými pokyny,
velvyslanectví v Japonsku: „Pro nás je klíčový…“, tedy přesněji: „Pro nás se s ohledem na stát a jeho prezidenta Madura nic nemění.“ To znamená, že ministerstvo zahraničí, dokonce samo ministerstvo zahraničí potvrdilo, že je zcela na straně zákonně zvolené vlády, tedy prezidenta:
„Ten samozvanec pro nás není ničím.“
Dále.
Všichni organizují rozsáhlou blokádu.

Ale ani mezi latinskoamerickými zeměmi jim to nevyšlo. Uruguay, Bolívie, Mexiko a samozřejmě Kuba podporují Madura. A je třeba zohlednit ještě jednu věc.
Ten, kdo kontroluje armádu, je v mnohém stabilní.
Úspěch Bašára Asada, že se tak dlouho udržel, spočíval v tom, že armáda ho nezradila, že armáda zůstala stát na straně státu.
A armáda stojí i za Madurem.
Tu armádu v mnohém budovali Kubánci a také tu byla vojensko-technická spolupráce s Ruskem.
Dále.
Západní státy vždy bezpodmínečně držely jednu linii s politikou USA. ….A co se tam děje?

Napřed Tusk: „Celá Evropská unie musí zatlačit na Madura.“
A Mogheriniová mu odpověděla: „Ne, Evropská unie je pro mírové vyřešení toho problému.“
Tlačili na ně, tlačili a tlačili… A nakonec je dotlačili k tomu osmidennímu ultimátu.
„Za osm dní buď ten osel zdechne, nebo pádišáh zemře.“ (Nasreddin Hodža) Ve smyslu, že se změní okolnosti, které umožní zareagovat, změnit politiku.
A to tím spíše, že to hloupé ultimátum odmítl dokonce i ten samozvaný prezident, prý:
„Je třeba alespoň půl roku pro přípravu voleb, jakých osm dní? Co to povídáte?“

Už je to pryč, Spojeným státům se nepovedlo hned plně zmáčknout ani Evropu. To znamená, že ta blokáda jim nevychází. A dále toho bylo ještě více.
Čína podporuje zákonně zvolenou vládu Venezuely, Rusko ji podporuje.

A já jsem v jednom z minulých pořadů upozorňoval na to, že Madurova inaugurace proběhla v době, kdy tam byl na návštěvě íránský ministr obrany. A to můžete považovat za přímou linku.
V Íránu tak či onak pravidelně dochází k masovým nepokojům, dost rozsáhlým nepokojům inspirovaným USA prostřednictvím jejich periférie v Íránu a íránské vedení je úspěšně potlačuje.

Fakticky se jedná o přímou linku ze strany íránského vedení, o konzultační podporu, včetně té informační, tedy ne informační, ale technické pro Madura:
„My ti poskytneme veškeré své zkušenosti s potlačováním amerických protestů v zemi, my ti s tím pomůžeme.“

A dále co?

Principiálně důležitým okamžikem je zabíjení demonstrantů.

Venezuela je v tomto ohledu poněkud zvláštní stát a zabíjením tam nikoho nijak zvlášť ze židle nezvedne. I k obyčejným vraždám tam dochází velmi často. Jenže je důležité, aby byli stříleni výslovně demonstranti, aby se dalo říci, že je to práce vlády, aby tam třeba byly použity samopaly, aby ty lidi pokosili z kulometu.

A co se stalo?

Byla zlikvidována teroristická skupina, která přesně to měla v plánu. Fakticky tedy pozorujeme zcela akceschopnou státní moc, která hájí zájmy svého státu a dál vede zahraniční politiku s jinými státy, která si fakticky zachovala celý soubor státních institucí, těch, které zajišťují fungování státu, takže tam vše dál běží.

Dále.

Pokus o státní převrat.

V roce 2002 Cháveze rovnou zatkli a odvezli do vězení, ale potom byl osvobozen. A zde je zajímavý moment, jak se Američané chovají ke svým podpindosníkům. Stejně jako v roce 2002 potopili svou dosazenou figurku, tak teď podrazili tohoto Juana Guaidó.
Oni je využívají jako spotřební materiál, jako toaletní papír. Jenže žádní podpindosníci, jako ti u nás v Rusku, prostě nemohou žít bez svého páníčka, který je používá jako toaletní papír.

Pro Čubajse by to znamenalo prostě katastrofu: „Já že bych měl být svobodným člověkem? A existovat bez páníčka, bez svého amerického páníčka?“ A ti ostatní jsou to samé.

Takže ve Venezuele všechno probíhá normálně se zohledněním unikátnosti toho státu, kde je nějaká ta mela v podstatě normou.
A navíc je třeba si uvědomit, že Američané se vynasnažili vytvořit podmínky pro vznik toho majdanu, když jim tam pořádně sesypali ekonomiku.
Jestliže je Madurův vztah k jeho státu normální, tak se všechno podaří, ten stát to ustojí a bude se rozvíjet.
Pokud ale zaváhá jako Janukovič nebo Kaddáfí, tak se všechno sesype.

01:13:38

Další otázka je od Michala,
který prosí okomentovat vstoupení Angely Merkelové na fóru v Davosu.
A konkrétně její výrok: „My i nadále budeme nakupovat plyn z Ruska, to je zcela jasné.“

Jakmile si trockisté po Stalinově smrti uzurpovali moc v SSSR, bylo nutné začít rukama SSSR zajišťovat Západu jeho obživu a jedním z takových prvků zajištění Západu byla dodávka energetických nosičů v podobě plynu, a tak jsme budovali plynovody.
A ať už byly naše vztahy se Západem právě jakékoliv, vždy jsme plnili své smluvní závazky.

Veškerá ekonomika Západu je postavená na tom, že z Ruska bude přicházet plyn.

Nám úplně stačí zavřít ventil, a Západ zcela ekonomicky zkolabuje. Ta tvrzení USA, když říkají: „Rusko vám zavře ventil, a potom budete muset tancovat, jak bude pískat, a proto si raději nakupujte náš zkapalněný plyn“,
to je mírně řečeno podvod.
Problém je v tom, že USA nemají tolik plynu, aby ho mohly někam dodávat v jakékoliv podobě.

Veškerý plyn, který kdy USA dodávaly do Evropy, byl ruský plyn.

Navíc jakmile v USA uhodí mrazy, tak samy USA ruský plyn dovážejí. To prohlášení, že jim budou dodávat ruský plyn, znamená jen jedno:
„Pomozte nám svrhnout Putina a rozčlenit Rusko a my vám za to budeme z Ruska dodávat zkapalněný plyn. Budete tak závislí na nás, ne na Rusku.
A my jsme přece takoví, že si vás vychutnáme s úsměvem, my přece nejsme Rusové, abychom brali ohledy na nějakou vaši kulturní identitu, abychom zachovali vaše národy a rozvíjeli vaši kulturu. Stačí pípnout a skončíte jako indiáni.“

A protože zastoupení podpindosníků v řízení západních států je dost velké, tak je válcují. Amerika nemá svůj plyn. Všechny řeči o tom, že USA někomu dodají svůj zkapalněný plyn, znamenají jen jedno, že je teď v Rusku nutné svrhnout Putina, rozčlenit stát a USA budou z ruských nalezišť dodávat plyn Evropě.
Proto také ta politika ohledně plynovodů.

Ale zajímavé je něco jiného. Současný Davos předvedl... Tento nástroj v podstatě plní funkci koordinace a řízení. Na tento Davos se sjela pouze politická chamraď.
Nepřijel tam ani jeden důležitý člověk. Sjeli se tam jen absolutní nuly, které nejsou ničím.
A bylo to prodemonstrováno. Všichni našli různé výmluvy, Trump tam nepřijel, Mayová ani Macron a hotovo.
A Čína tam vyslala, protože s tou chamradí teď bude muset jako centrum koncentrace řízení pracovat, tak tam vyslala svého druhého člověka, aby se podíval co a jak, to je vše.

Kdyby ta naše takzvaná „elita“ měla alespoň…
No, sebeúctu tedy nikdy neměli, nemají a mít nebudou, ale alespoň pud sebezáchovy kdyby měli, aby si uvědomili, že je odhazují na smetiště, tak by se tam ten Oreškin tak neusmíval, protože by tam vůbec nebyl. Řekl by: „Tam v Davosu nemáme co dělat!“
Nemáme zapotřebí, aby nás někdo stavil na stejnou úroveň s takovým krvavým klaunem, jako je Porošenko. Ukrajina jako stát neexistuje a existovat nebude.

Ale oni jsou šťastní (že tam mohou jet). To tato politická chamraď brání rozvoji našeho státu. To ona uvrhuje náš stát do všech těch ekonomických a politických kataklyzmat a touží zalít náš stát krví. Krví občanské války.
Oni si myslí, že sami to ustojí, protože si nejsou schopní vzít ponaučení. USA přece jasně ukazují, jak dopadají všichni, kteří se s nimi pokoušejí alespoň nějak spolupracovat. Oni nechápou, že je teď berou jako zástupce silného státu a jakmile Rusko silné být přestane, ani pes po nich neštěkne.

01:18:58

Dále vás prosí okomentovat smlouvu, kterou podepsalo Německo a Francie v německých Cáchách o upevnění dvoustranné spolupráce, která nahradila Elysejskou smlouvu z (22. ledna) roku 1963.

Co teď máme před očima? ….Venezuelu!
Venezuelu, na kterou se soustředilo veškeré úsilí USA. Oni teď potřebují zorganizovat nátlak na Venezuelu, a tak nemají sílu pracovat s jinými objekty. Nemají možnost uhlídat si všechny státy, někde musí jejich vliv zeslábnout.

A jakmile americký stisk Evropy povolil, tak Evropa hned: „My uděláme nějaké změny.“
Někteří říkají: „Proč se vůbec scházeli, kvůli nějakým drobným změnám?“
To jsou zcela zásadní „drobnosti“. Drobnosti, které odsouvají USA z nadnárodního řízení Evropy. Buduje se samořízení Evropy. Byly tam vyřešeny klíčové věci.

Kdyby USA tak nezabředly v té Venezuele, tak by nepřipustily podpis této smlouvy. Vždyť kolik let se už mluví o té smlouvě? Deset let?
A teď se najednou sešli, všechno raz dva dohodli a předložili to jako hotovou věc. A v politice je velký rozdíl v tom, když něco běží stínově nebo je to ohlášeno veřejně. To už je něco zcela jiného.

Americká státní elita tak utrpěla v Evropě zdrcující porážku.

Evropa se tak přímo o několik kroků odpoutala od USA, od jejich nadnárodního řízení.

01:20:49

Otázka od Gennadije z Luhanska. Stálý zástupce Sýrie v OSN Bašár Džafarí prohlásil, že Damašek může zaútočit na letiště v Tel Avivu, jestliže Rada bezpečnosti OSN nepřijme opatření s ohledem na izraelské útoky na syrské území. Na tomto zasedání zdůraznil, že syrská strana na to má zákonné právo, a že symetrický útok na letiště přitáhne „pozornost těch, kteří vyvolávají války v této Radě“.
Mám otázku, dojde-li na tento útok, bude Rusko automaticky zataženo do toho konfliktu.
- Ne.
A místo Íránu tak Izrael bude likvidovat Rusko.
- Ne.
A Írán se potom prohlásí za vítěze.
V jaké pozici se za této situace ocitne Turecko, nebo jde pouze o výhrůžky v rámci formování Sýrie?

Ne. Mezi izraelskými „elitami“ jsou ty, které se za každou cenu snaží rozpoutat válku mezi Izraelem a Sýrií, oj Íránem, aby v Izraeli nezůstal kámen na kameni, aby Izrael přestal existovat. A tak se ze všech sil snaží toho dosáhnout.
Írán by si bez podstatných ztrát s Izraelem poradit nedokázal a přitom potřebuje dál budovat své postavení centra koncentrace řízení a zvyšovat svůj vliv v celém světě.

To znamená, že Izrael by měl být zničen výslovně Ruskem, právě to bylo podstatou té provokace se sestřelením našeho letadla. Aby Rusko zatáhli do této války, jenže jim ta provokace nevyšla.
Jenže Sýrii reálně v důsledku sebevražedných kroků izraelské elity, která chce, aby Izrael byl zcela smeten, aby izraelské obyvatelstvo bylo všechno vybito ve finálním holokaustu, neustále Sýrii jako stát provokují k odvetným akcím:
„Sýrie, buď jsi stát, nebo je možné si s tebou dělat, co kdo chce.“

Takže Sýrie musí nějak reagovat a aktivně jednat. V případě… A je to zcela reálné, takže v případě, že Sýrie v odvetu zaútočí na Izrael, bude Rusko prostředníkem ve vzájemných vztazích mezi Izraelem a Sýrií s tím závazkem, že ten, kdo zaútočí na sousední stát, okamžitě slízne raketový útok ze strany Ruska.
To Izrael okamžitě zchladí, okamžitě.

Rusko nebude Izrael srovnávat se zemí, ale jestliže se někdo ve své zvířecké, satanské touze zlikvidovat židovský národ pokusí vyprovokovat válku, vychutná si přesně mířený bodový útok, a tím to pro něj skončí.
A jakmile bude eliminován, znamená to další šanci pro existenci Izraele jako státu, aby se mohl dál rozvíjet. To znamená, že by se tak Rusko stalo nejvíce klíčovým hráčem v tomto regionu.

Takže jestliže si Izrael nepřeje, aby tam Rusko začalo všechno řídit, a také ti, kteří formují z Íránu centrum koncentrace řízení, nebudou mít zájem na provokování Sýrie, aby si vykoledovali odvetný útok.

Protože tím ztratí jak Írán, tak i Turecko a Izrael v tom smyslu, že se jim nepodaří rozpoutat velkou válku na Blízkém Východě, v jejímž výsledku Izrael přestane existovat společně s veškerým svým obyvatelstvem.
Právě to je cílem izraelských „elit“, které útočí na Sýrii.

- To byla pro dnešek poslední otázka.

Jako vždy se dostáváme k tomu, že jsme dnes stejně jako jindy pracovali na základě veřejně dostupných zdrojů, na základě dostupných údajů, ale že naše hodnocení všech otázek zní zcela jinak, než jak je to prezentováno v hromadných sdělovacích prostředcích.

Pokud člověk správně chápe svět, tak také správně reaguje a snižuje tak krizovost všech politických procesů a to nejen ve svém bezprostředním okolí, ale vůbec v celém státě, když se tak podílí na vytváření masové statistiky.
Abyste to však dokázali, musíte vědět, jak jsou řízeny složité sociální supersystémy a takové znalosti jsou vyloženy pouze v pracích vnitřního prediktoru SSSR zveřejněných do června 2018.

Studujte ty práce a stávejte se konceptuálně mocnými. Braňte zájmy své i své rodiny.

Přeji vám mírové nebe nad hlavou.
Buďte šťastní.
Do příštích setkání.