Otázka - Odpověď V.V. Pjakina ze dne 27.11.2017

2.12.2017

youtube.com/watch?v=YLsL8fVF-uQ

Otázka - Odpověď V.V. Pjakina ze dne 27.11.2017.txt (50350)
Otázka - Odpověď V.V. Pjakina ze dne 27.11.2017.srt (78818)

Dobrý den Valeriji Viktoroviči.

Dobrý den 27.11.2017.

Zdravím naše vážené diváky, posluchače i kolegy zde ve studiu.

00:21

Začneme tou nejpopulárnější otázkou, kterou pokládali návštěvníci našeho webu www.fct-altai.ru Máme tu hodně otázek souvisejících právě s tímto tématem a mnoho lidí je svým hlasováním potvrdilo. Přečtu tuto otázku ve dvou zněních od Andreje a Jeleny. Vážený Valeriji Viktoroviči novinka o tom gymnazistovi z města Novyj Urengoj, který se v Německu kál za takzvané zabíjení nevinných vojáků Wehrmachtu. Co je to za hru? A od koho je to signál? Nám je přece jasné, že v Bundestagu nemůže jen tak vystupovat kdejaký školák z naší země, že ten školák není nic jiného než beranidlo, a že ho jako zbraň využili lidé stojící za ním. První, kdo zazářil se svým kladným hodnocením, je starosta města Ivan Kostogriz.

A Jelena dále píše. Prosí okomentovat zahájení štvanice v médiích proti nezletilému školákovi z Nového Urengoje, který vystupoval v Bundestagu. Vždyť když si pozorně přečtete jeho řeč, tak tam nikde není slovo kát se, nebo žádost Němcům o odpuštění. Je tam pouze nešikovně vyjádřená, ale zcela upřímná lítost, že se nějaký Němec chtě nechtě stal obětí nacismu. Co to mělo být? Proč nikdo v politické show 60 minut nezdůraznil samo poselství toho dítěte, že válka přináší hoře oběma stranám? Proč účastníci toho pořadu udělali z toho chlapce záměrně vyvrhele? A proč se společnost ani ruská vláda toho školáka nezastaly?

Zde nebylo zapotřebí zastat se toho školáka, ale odmítnout jakoukoliv štvanici proti němu. Tedy samotný ten princip. Nešlo o něčí personální obranu, aby se pak diskutovalo o tom a onom. Šlo o samotný princip vedení té diskuse, vedení politického života, organizace sociálního života ve společnosti. Zda je taková štvanice přípustná či ne. Taková štvanice je přípustná řekněme v nacistické Říši, v současné Ukrajině…

U nás je taková štvanice nepřípustná. A také za tím nesmí být hledány žádné národní kořeny. Ve smyslu, že on je takový, jaký je, protože v tom hraje roli jeho národnost. To je ten nejšpinavější přístup. U člověka je vždy zapotřebí hodnotit jeho individualitu a systémovost. A když tyto dva faktory vyhodnotíme, můžeme vyhodnotit i jeho čin. Jestliže k tomu přistupujeme:

„Oj, vždyť je to chlapec, oj... ...ta jeho národnost…“ Tak je to něco úplně jiného, ale úplně jiného.

To znamená štěpení společnosti a její degradaci k hlubinám občanské války. Tato provokace byla vyvolaná právě touto okolností, na to přesně byla zaměřena. Musím k tomu říci, že pozoruhodná je skutečnost, že jednou z prvních, kdo právě v tomto směru: je nutné ochránit nevinné dítě, vystoupila…

V minulém pořadu jsme mluvili o poslankyni Anně Kuvyčko, která vystoupila… No, s písní, která je úplně na nic, která vůbec není vlastenecká. Je to píseň otevírající Overtonovo okno. Už tehdy jsem se ptal: Koho chceme vychovat? Čínské Rudé gardy osobně oddané vůdci? Chceme si vychovat Hitlerjugend? Osobně oddaný vůdci? Nebo chceme vychovat aktivní členy naší společnosti? To je potom takto pojatá věc, která nepřináší ideologii jen osobní oddanost vůdci, absolutně mimo mísu.

I ten text je velmi problematický. Příklad už jsem uváděl. A co je vypovídající? Ten útok proti Rusku ve světě byl zahájen přesně v těch směrech, které jsem uváděl.

Víte, ta situace je taková, že jeden člověk z čistého srdce složil tuto písničku… Verše napsal podle svých možností. Vyjádřil tak svoje vlastenectví a vychovává tak svého syna. To je jedna věc. V podstatě ho teď ještě… No, jak bych to, život sice už nutí, ale zatím ještě nezavazuje všechny, že musí znát pravidla řízení sociálních supersystémů.

Ale poslankyně Státní dumy je ze svého postavení, kvůli své funkci povinna tohle všechno znát. Je povinna vědět, jaké bude mít každé slovo odezvu, a co se za ním ukrývá. Tak především bych chtěl hned říci, jaké dítě? Je mu 16 let. V šestnácti letech Gajdar velel pluku. Patnácti šestnáctiletí hoši z Hitlerjunged válcovali americké a britské jednotky tak, že před nimi braly nohy na ramena. 15-16 let je u výrostka takový věk, kdy mu není líto vlastního života, ani své pověsti, aby se postavil za tu ideu, kterou vyznává.

A my jsme viděli, jakou ideu vyznává ten mladík. Pro něj jsou vojáci Wehrmachtu nevinní lidé.

- Zabíjeli nevinné.

- Zabíjeli nevinné, že?

Ale proč se mluví jen o něm? Byli tam celkem tři naši školáci. A i to další děvče tam vzdychalo o zabíjení nevinných vojáků Wehrmachtu. Ta situace se má tak.

Říká se, že jeho máma se okamžitě vrhla na obranu svého dítěte: „Já jsem s ním půl roku psala ten referát, on ho zkrátil, nešikovně zkrátil…“ Nešikovně ho zkrátil. A on říká, že se snažil ten text vyšperkovat. Tak především, ten referát byl napsán, a jestliže je zkracován, jsou vynechávány ty nejméně důležité části. To nejdůležitější je v něm ponecháno. To nejdůležitější! A jestliže zaznělo, že ti lidé zahynuli nevinně, tak to také bylo to nejdůležitější. V textu toho jeho referátu se jedná o klíčovou myšlenku, o klíčovou myšlenku.

A už ani nemusíte někoho žádat o odpuštění. On řekl, že vojáci Wehrmachtu nevinně zemřeli!

- V sovětském zajetí.

- V sovětském zajetí, ano.

Ti Rusové jsou tak krutí. Oni k nim přišli, aby je demokraticky všechny vyvraždili a oni měli tu drzost, že je zajali… Některé pobili, některé zajali a ten člověk potom v tom zajetí zemřel. A chceme-li rozebírat, jak konkrétně tento člověk zemřel... Vždyť oč tu jde?

Je třeba si připomenout, že se jednalo o vojáka 6. armády.

6. armáda byla zvláštní armáda lišící se od všech armád Třetí říše. Ta věc se má tak, že tuto armádu do… V roce 1941 v jejím čele stál generál Reichenau, zuřivý nacista, který 10. října 1941 vydal nařízení týkající se 6. armády. Rozkaz pro 6. armádu. Byl nespokojený přílišnou shovívavostí vojáků Wehrmachtu k civilistům.

A teď několik citátů z toho jeho rozkazu: „Vojenské jednotky nemají v otázce svého vztahu k bolševickému systému úplně jasno.“

A dále: „V souvislosti s tím před vojenskými jednotkami stojí úkol vycházející nad rámec předchozích vojenských úkolů. Na východní frontě voják není pouze vojákem podle pravidel vojenského umění, ale také nositelem národní ideje a mstitelem za zvěrstva způsobená Němcům a jejich příbuzným národům.“ To zaprvé.

Hned na prvním místě je vytyčován úkol, že nebudou plnit pouze vojenské úkoly. A za druhé. Kdy se Rusko dopustilo na někom nějakých zvěrstev? Za co se to tedy vlastně měli mstít? A na konci píše, přičemž tam má na mysli lidi, kteří podporují, PODPORUJÍ německý vpád! Takže v tom rozkazu píše: „Početné elementy, které jsou údajně vůči sovětům nepřátelské a zaujaly vyčkávací postoj, je třeba donutit k rozhodnutí aktivně spolupracovat proti bolševismu. V opačném případě ať si potom nikdo nestěžuje, že je kvalifikován jako přívrženec sovětského systému. Obava z německých protiopatření musí být silnější, než hrozba bloudících bolševických zbytků.“

To tedy znamená, že Němců se lidé musí maximálně bát, mít z nich hrůzu. Velitel armádní skupiny Rundstedt ten rozkaz podepsal a nařídil všem vydat stejné rozkazy. A oč vlastně šlo? Himmler ve svém proslovu v Poznani ze 4. října 1943 řekl: „Zda jiné národy žijí v blahobytu, nebo umírají hladem, mě zajímá pouze do té míry, že jsou potřební jako otroci naší kultury.“ Takže když zahyne 10 tisíc ruských žen při kopání protitankových příkopů, je to maličkost.

Dále říkal: „Slované jsou národ nižší rasy s kapkou naší krve, který není schopen udržovat řád ani vlastní samosprávu. Jedná se o nekvalitní lidský materiál, který není schopen udržovat řád. My, Němci, jsme ve světě jediní, kdo se slušně chová ke zvířatům. Budeme se slušně chovat i k těmto lidským zvířatům. Bylo by však zločinem vůči vlastní krvi starat se o ně.“

Jen se na to podívejte. Tak tohle uložili a bylo ukládáno vojákům Wehrmachtu po celou dobu války. Voják 6. armády Wehrmachtu zahynul v zajetí. Může nám ho být i líto. Zajatec je již jinou kategorií a ruští lidé na rozdíl od jiných zajatce nevybíjeli.

V hitlerovském Německu byla vypracována průmyslová likvidace vojenských zajatců.

Zemřeli jich tam milióny. Milióny lidí! A u nás? Celé zavšivené, nemocné a hladové vojáky Wehrmachtu, kteří se vzdali ve Stalingradském kotli, začali okamžitě krmit a léčit, čehož se absolutně nedostávalo našim vojenským zajatcům v německých táborech. Začali jsme je léčit, zachraňovat jim životy! A že zemřeli, byl následek toho, jak stále doufali, že je Hitler nějak osvobodí a budou z nich vítězové. Ale ten problém je jinde.

Vždyť ve Stalingradu v zóně, kterou obsadil Wehrmacht, se nacházeli i civilisté. A jaký byl jejich osud? Vojáci Wehrmachtu se na rozdíl od našich vojáků nikdy nestarali o místní obyvatelstvo, nikdy ho nekrmili. A je třeba říci, že máme ty největší ztráty právě proto, že zahynulo 20 miliónů lidí, civilistů: ženy, děti, staří lidé a další takové kategorie. A ty zabíjeli právě tito nevinní, kteří vtrhli do naší země.

On říká, že ty nevinné si tam sám vepsal a co to druhé děvče? Ona si to tam také vepsala, aby to pěkně znělo? Samozřejmě, že ne.

Nenapsala to tam sama, poradili jim to, řekli jim, jak na to. A oni se ztotožnili s tou ideou, že vojáci Wehrmachtu byli nevinní. A ti lidé, kteří padli, neboť měli tu drzost bránit se jejich demokracii, ti jsou také nevinní. Chápete to? Přirovnávat zločince, kterého zabili v průběhu jeho zločinu k člověku, kterého přitom ten zločinec stačil zabít?!

Byli zabíjeni nevinní. To je klasické Overtonovo okno.

A v tom případě není třeba přímo prosit o odpuštění, to teprve přijde. A potom se zase budou všichni strašně divit: „Proč jsme si dříve nevšimli, kam to spěje?“ To je klasické Overtonovo okno. Poté, kdy bylo prohlášeno, že vojáci Wehrmachtu umírali nevinní, už nemůže být ani řeči o tom, že byla nějaká Velká vlastenecká válka. Tím je ta otázka uzavřena.

Padlí vojáci Wehrmachtu a SS jsou nevinní a ti, které zabíjeli, jsou také nevinní. Tak se to prostě stalo, taková to byla kaše. A potom se na tom může dále stavět: „Vždyť oni vám vlastně přinášeli kulturu a vy jste se tomu bránili! Žádejte o odpuštění!“ A potom se teprve začnou plně kát, za to všechno. A co s tím teď?

Samozřejmě, že v žádném případě nelze pořádat štvanice proti tomu člověku za jeho politické názory. A to jsou jeho uvědomělé politické názory. Jsou to politické názory jeho rodiny. A je úplně jedno, že potom mával praporem. Víte, když se mu vrátila zpětná reakce: „Co si teď počít? Asi by bylo dobré zamávat praporem!“ A proč tu vlajku nerozvinul, když stál na tribuně? V podstatě ten jeho projev mohl být ještě daleko kratší, o těch nevinně zabíjených. Stačilo se naučit báseň od Světlova, Michaila Světlova, která se jmenuje Ital. Je velice krátká.

A vysvětlit, že italský sbor byl součástí armád, které k nám vtrhly. A Michail Světlov o padlém italském vojákovi napsal báseň. Tohle by stačilo, a potom ji mohl jen odrecitovat. Proč nemůže být nevinným člověk, který přišel s válkou do cizího domu, který rozbořil. Ta báseň končí: „Já střílím a není spravedlnosti spravedlivější nad mojí kulku.“

Jestliže na tato slova zapomeneme, tak nemáme jako národ, jako stát právo na svou existenci. To, co zaznělo z tribuny Bundestagu, je právě ten případ, kdy na ta slova zapomněli. My jsme prý zabíjeli nevinné, kteří k nám přišli?! Neustále nám vyčítají, Rusko udělalo to, Rusko udělalo ono, nežije jak má. Polovina naší země až k Volze byla zničená! Všechno jsme to museli postavit znovu. A na rozdíl od Wehrmachtu jsme se o okupované starali.

Ruský přístup k lidem

Když jsme přišli do Německa, tak se tam okamžitě rozjely vlaky s potravinami, otevřely se vojenské jídelny, kde se mohlo stravovat místní obyvatelstvo. Šlo o absolutně jiný přístup. To je ruský přístup k lidem. Ale když srovnávají vraha a člověka, kterého zabil, a tvrdí, že oba zemřeli nevinně, tak tím říkají, že nebylo spravedlivé, když se ten člověk bránil smrtelnému útoku. Měl být rád. Jak to také rozhlašovala německá okupační armáda. Proto je pohled na tu věc přesně takový.

Německý fond jehož úkolem je genocida ruského národa

Ale ještě tu je systém. Tito školáci… Ano, oni přijeli za peníze, za peníze německého fondu, který jim zajistil i tu možnost tam vystoupit. Ten fond má uložen konkrétní politický úkol, na který jsou vyčleňovány peníze a on ho plní. A tím úkolem je genocida ruského národa, a to s oporou na projevy našich školáků, ano našich vlastních školáků. Protože to je naše bolest, že ti školáci vystoupili s takovým projevem, s takovými projevy, s takovým pohledem na věc.

Vzdělávací systém na produktci člověka spotřebitele

To my musíme vyřešit, jak... Ale ne tak, že bychom pronásledovali ty školáky, musíme to řešit systémově, řešit ten problém. Jakou jsme měli v poslední době ideologii? Všechno je na prodej. A teď se divíme, že za PENÍZE nějakého zahraničního fondu udělali vše, oč je ten zahraniční fond požádal? A dále. Vždyť tito školáci jsou produktem vzdělávacího systému. Jsou produktem těch vzdělávacích reforem, na kterých se podílel Fursenko, Levanov. To těmto lidem byl systém sovětského vzdělávání zaměřený na výchovu tvůrčího člověka trnem v oku. Oni chtěli člověka spotřebitele. Tak tady ho máme, toho spotřebitele, to je on.

Člověka, který není schopen bránit svoji zem, člověka, který tvrdí, že zabiják, který přišel do jeho domu, zemřel nevinně. Vždyť samotná ta fráze předpokládá vyloučení vlastní motivace. Proč se vlastně objevil tento voják na cizím území, v cizí zemi? Proč? Proč lidé umírali? Opakuji, že u nás zahynulo 20 miliónů civilistů, byly to ty nejtěžší ztráty. Zlikvidováno u nás bylo tisíce měst, obcí a vesnic. Tisíce! Všechno jsme museli postavit z ruin a přitom jsme ještě pomáhali pozvednout se i celé té části Evropy, kde byla naše armáda.

Byla v Česku? Pomáhali jsme Čechům. Byla v Polsku? Pomáhali jsme Polákům. V Německu Němcům. Nikde jsme nikoho nevybíjeli, nikde jsme nikoho neutlačovali. A teď probíhá pokus dokázat, že to my jsme přišli k nim. Oni jsou nevinní, takže z toho vychází, že naši vojáci jsou vinni. Takhle to ve válce nechodí.

Jedna věta z knihy Éra milosrdenství, podle které byl natočen film Místo setkání nelze změnit, pronesená v dialogu Žeglova se Šaparovem, kdy Žeglov vysvětluje Šarapovovi, že ke zločinci nelze přistupovat stejně jako k nepřátelskému vojákovi. A on se ho ptá: „Proč?“ „Protože on sem přišel bojovat se zbraní v ruce a jeho vina nemusí být dokazována.“ Nemusí být dokazována! JE VINEN!

- A priori.

- A priori!

Vždy je vinen. Když tedy říkají, že byl nevinný, tak to znamená, že ten voják, který k nám přišel loupit, znásilňovat a zabíjet, na to měl právo. Takto se spouští Overtonovo okno.

Ale to je výsledkem našeho vzdělávacího systému, který takto vychovává, a jehož ideologické pojetí je zaměřeno výlučně na prodej a ideologickou všežravost. Který neposkytuje historické znalosti. Ten školák prý má spoustu historických knih. A co si odnesl z těch historických knih? Kde je jeho pochopení oprávněnosti naší války? Ta válka se přece nejmenuje náhodou Velká vlastenecká válka.

Takže není zapotřebí pronásledovat toho školáka, to je vůbec v sociálním životě zcela nepřípustné. On zastává takový názor, že vojáci Wehrmachtu, kteří k nám přišli, umírali nevinní. Je tedy nutné objasnit mu celé to pozadí. Co tím vlastně hájí. A zda je připraven ocitnout se mezi těmi, koho ti nevinní likvidovali třeba v Babím Jaru v Kyjevě nebo někde jinde. Zda je připraven zařadit se mezi civilisty ve Stalingradu, které tito nevinní připravili o poslední kousek chleba a vůbec všechno, co bylo poživatelné, aby potom mohli nevinně zabíjet vojáky Rudé armády, kteří přicházeli zachránit veškeré lidstvo na planetě Zemi, a oni šli.

A opět, do jaké míry je nevinný? Cožpak nevíme, že v Německu existovalo antifašistické ilegální hnutí? Nevíme snad, že němečtí vojáci přecházeli na stranu Rudé armády, aby BOJOVALI za svobodu Německa? Protože si uvědomovali, že čím rychleji skončí válka na bojištích, tím více lidských životů i v těch vojenských kabátech Wehrmachtu bude zachráněno a bude jim moci být vysvětlen jejich omyl a obnoven normální život v jejich zemi. Oni nebojovali proti své zemi, bojovali tak za svoji zemi. Pro ně to bylo něco jako občanská válka u nás v Rusku.

Uvědomovali si, že k nám nepřišli s demokracií, ale kvůli likvidaci veškeré slovanské rasy, s genocidou.

A neztotožnili se s tím. Ten, kdo se s tím ztotožnil, kdo zůstal ve Wehrmachtu, ten se stal nepřítelem svého vlastního Německa, mírového Německa. Nepřítelem dokud bojoval, jakmile se z něj stal zajatec, změnil se i vztah k němu. A co v tom německém, hitlerovském zajetí? Jak tam v lágrech likvidovali naše zajatce? Stále pro ně zůstávali podlidmi a likvidovali je jako předtím i s tím vědomím, že šlo o lidi, kteří jim nemohli klást odpor, neměli zbraně, nebyli organizovaní. Přesto je různými způsoby dále zabíjeli.

Tyto věci je třeba všechny chápat. A podívejte se na tu situaci, jak útočí ze dvou stran. Natočili tu píseň, která se rozletěla a do toho to vystoupení v Bundestagu. Přičemž kdy proběhl ten útok?

- Vystoupení.

- Ano, vystoupení.

19. listopadu 1942 byl zahájen útok u Stalingradu, který potom vedl k obklíčení hitlerovských vojsk ve Stalingradu, ke Stalingradskému kotli. Právě tenkrát zlomili páteř hitlerovské vojenské mašinérii. A v Německu je to národní smutek za nevinné, kteří tam padli. Jestli si někdo myslí, že se k nám Západ bude chovat citlivě, lidsky, ať si jen vzpomene, na datum toho vystoupení!

Nebylo to 22. června 1941, ani 1. září 1939, ale právě to datum, kdy byl vynesen rozsudek nad hitlerovskou válečnou mašinérií, který znamenal konec jejich snu dobýt si svůj vytoužený Lebensraum, kvůli kterému ti Übermenschen přišli zabíjet Untermenschen. Oni si jen potřebovali vyčistit svůj Lebensraum od Untermenschen. A tak to také šli udělat, s veselým jásotem to šli udělat. A když jim to nevyšlo, tak jsou z nich najednou nevinné oběti.

Neměl co hrát v tom politickém divadélku. Jenže vše je přece na prodej a ten fond jim zaplatil. Dali jim libreto, podle kterého bylo třeba zazpívat. Ale zazpívali jen dva. A to je dobře.

- Máte na mysli, že je dobře, že ne všichni tři?

- Samozřejmě.

- A ne, že zazpívali.

- Samozřejmě.

Dobře, že alespoň jedna školačka projevila občanský postoj a řekla, že ona to tam vpisovat nebude.

28:02

K další otázce. Prosí vás, Valeriji Viktoroviči, okomentovat takzvaný Putinův diplomatický maratón v Soči. A konkrétně 20. listopadu měl telefonický rozhovor s katarským emírem. Další den, 21. listopadu, schůzku se syrským prezidentem Bašárem Asadem, s českým prezidentem Milošem Zemanem. Telefonické rozhovory s prezidentem USA a králem Saúdské Arábie. Další telefonické rozhovory s egyptským prezidentem a izraelským premiérem. Další den, tedy 22. listopadu, schůzku s prezidenty Íránu a Turecka a ještě telefonický rozhovor s argentinským prezidentem. 23. listopadu schůzku s prezidentem Súdánské republiky, a také schůzku s bývalým předsedou italské vlády Romano Prodim. A to vše ve čtyřech dnech.

Rusko se objektivně stává centrem koncentrace řízení

Ten maratón bude pokračovat. Protože Rusko se objektivně stává centrem koncentrace řízení. A není to v tom, že by v tomto směru byla vyvíjena nějaká mimořádná snaha. Někde někoho vyškrábat, někoho k sobě přitáhnout. Ve skutečnosti to tak vůbec není. Už jsem říkal a to nejednou, že Rusko samo o sobě je faktorem řízení a to velice silným. Fleet in being. Tomu se nedá vyhnout.

Jenže někteří naši vedoucí představitelé jako Gorbačov, Jelcin, Medvěděv se tolik snažili dostat Rusko na kolena a předat jeho zdroje cizincům, že Rusko začalo být samozřejmě považováno za prostředek řízení. A v tomto ohledu probíhalo celkem efektivně formování dvou center koncentrace řízení, kam mělo být přeneseno řízení světa, tedy Írán a... … a Čína.

A jestliže v Číně to sice horko těžko ale celkem rychle probíhá a vypadá to více méně perspektivně, tak co se týká Íránu, tam se to vůbec nevyvíjí dobře. A není to tak proto, že by tam snad Rusko kulo nějaké své pikle, to vůbec ne. Rusko se může zachovat jako stát, bude-li impériem, ale jiným než to anglosaské, které likviduje národy. Impériem naopak umožňujícím rozvoj všem národům, které jsou jeho součástí.

Rusko musí plnit přijatou odpovědnost za globální řízení

Státem, který na sebe vzal globální odpovědnost za globální řízení, tedy státem uplatňujícím globální řízení. Nebude-li Rusko plnit tuto roli, tak zahyne. A za Putina jsme se k tomu začali pomalu posouvat. A Rusko se z Fleet in being tedy z faktoru, který samotnou svou existencí ovlivňuje průběh procesů, změnilo ve Fleet is being. Stali jsme se faktorem, který aktivně projevuje svůj životní postoj. Neboť Rusko, které si přeje udržet se jako stát, mnohonárodnostní, s rozmanitostí svých kultur, je prostě nuceno projevovat aktivní postoj.

A Putin, gosudar, takový postoj uplatňuje. A jak to bylo dál? Stáli jsme před otázkou, že buď nás smete vlna běženců a s tou vlnou k nám přijde ten takzvaný „mezinárodní“ terorismus, jestliže bude smetena Sýrie. Protože až potom měl Írán vyčistit tato území a přinést ten pravověrný islám. Napřed však měly být smeteny všechny evropské státy i Rusko. K čemu by nám to bylo dobré?

Nač by nám byla dobrá taková válka?

Je lepší bojovat s menší ztrátou krve na cizím území. A tak jsme se v roce 2015 dohodli se syrskou vládou, že jim poskytneme pomoc, která je výhodná i pro nás. Tehdy na syrskou vládu už nesázel nikdo. Všichni počítali dny, hodiny, kdy Asadův režim padne, jak se říká. Přítomnost našich leteckých a kosmických sil, vojenských poradců tuto situaci prudce změnila a teď už na syrském území není jediná obec, tedy správněji není ani jediné město, které by ještě bylo pod kontrolou ISIL.

Státní elita USA odhalila své podpindosníky na ministerstvu obrany RF

A co je to vlastně ten ISIL? Když jsme o tom mluvili minule, tak přišla řeč na to, že bylo nastoleno velice závažné téma, jehož součástí bylo Erdoganovo obvinění Spojených států z financování ISIL a jehož startovním, klíčovým mechanismem měla být zpráva zveřejněná ministerstvem obrany. Jenže se to moc nepovedlo.

A tento týden… Ale to neznamená, že tento řídící trend tím byl zlikvidován, ne ten bude pokračovat. Bude pokračovat a jeho pokračování bude realizováno v potřebné kvalitě. Takto jen státní elita USA odhalila své podpindosníky na ministerstvu obrany, kteří provedli ten akt vlastizrady. Takže co se vlastně stalo tento týden? Tento týden Sergej Viktorovič Lavrov opět prohlásil, že USA využívají teroristické skupiny pro své cíle.

A íránský lídr Chameneí přímo prohlásil, že to USA vytvořily tu skupinu ISIL/DAEŠ, aby tak rozšiřovali svou skrytou nadvládu. To znamená, že to byly USA, kdo vytvořil ISIL, kdo vytvořil DAEŠ. Šlo o přímá obvinění, která se musí začít množit, vycházet na světlo. Ano, při startu došlo k určitému selhání v důsledku diverze na ministerstvu obrany, ale nešlo o úplné selhání. Sám proces narušen nebyl a poběží dál. Jedná se o globální proces. Jedná se o proces odstřihávání USA. Odříznutí státní elity USA od řízení světových procesů, protože svojí vnější politikou se státní elita míchá do té globální a ohrožuje tak civilizaci na planetě Zemi, prostě ji dál postrkuje…

Na APECu v Danangu se projevil vliv Putinova článku s návrhem rovnocenných, partnerských principů ve vzájemných vztazích

My už tak stojíme na hraně globální ekologické, ekonomické a vojenskopolitické katastrofy. A státní elita USA aktivně dál lidstvo do této propasti postrkuje. A co se stalo na APEC, v Danangu na APEC? Prakticky tam nebyly podepsány žádné dokumenty. Ty, které tam byly připravovány k podpisu, podepsány nebyly. Čína kvůli tomu zuřila, protože to zasáhlo i hedvábnou stezku a další věci. A proč je tam nepodepsali?

Protože Putin zveřejnil článek, který těm státům poskytuje možnost volby. A proč by se tedy měly podřizovat Číně, když je možné zapojit se do globalizace na základě těch principů, které navrhuje Rusko, rovnocenných, partnerských, vzájemně výhodných? Dva faktory.

Prvním faktorem je to, že Rusko zvítězilo v Sýrii a k tomu se tedy Írán a Turecko, jako dva vedoucí hráči na této politické aréně, musí nějak postavit.

A druhým faktorem je jiná metoda sjednocení, kooperace, mezinárodní kooperace, kterou Putin navrhnul na APEC.

Tyto dva faktory předurčily celé to setkání. Ty schůzky by se musely konat tak jako tak v důsledku toho, že ISIL/DAIŠ byl v Sýrii poražen. Takže na to hráči nějak reagovat musí. Jenže změna rovnováhy sil v té věci formování centra koncentrace řízení na základě Číny vede k tomu, že Rusko tak získalo doplňkové možnosti, což nutí ty státy včetně Turecka a Íránu vést s ním dialog ve zcela jiném tónu, ve zcela jiné kvalitě. Proto dříve než Putin uskutečnil to setkání s Tureckem a Íránem došlo ke schůzce ministrů zahraničí, došlo ke schůzce ministrů obrany, tedy formátu 2 + 2, kteří vše připravili a až poté se konala ta schůzka s Asadem.

A na tom setkání s Asadem Putin, sice mluvil o společném vítězství v Sýrii, přesto však poukázal na to, že ISIL byl fakticky poražen ruským letectvem a s pomocí ruských poradců. To oni sehráli rozhodující roli. A to neřekl náhodou, protože tato schůzka byla určující pro schůzku s Tureckem a Íránem. Potřeboval určité výsledky a ty výsledky jsou takové:

„Já jsem v kontaktu se zákonnou vládou v Sýrii, máme určitou dohodu a naši roli v řešení problému s ISIL/DAEŠ jste sami měli možnost pozorovat. A teď je potvrzena i zákonnou syrskou vládou.“ To znamená zcela jiný tón při vedení jednání.

Čína zprovoznila první vojenskou základnu v Džibutsku

No a vzhledem k tomu, že Rusko, o kterém se nepředpokládalo, že by se stalo centrem koncentrace řízení, se pod Putinovým vedením tímto centrem stává, k Putinovi pospíchají různí lídři. Přijel i ten ze Súdánu a proč přijel? Čína vytváří svou zónu vlivu, sféru vlivu prostřednictvím vojenských základen. První základna již byla zprovozněna v Džibutsku a Čína v tom pokračuje.

Převrat/nepřevrat, či pseudopřevrat, to divadélko s převratem v Zimbabwe skončilo právě tak, jak to v podstatě Čína potřebovala. Fakticky šlo o zákonné předání moci a ten povyk z evropských zemí… Tedy z evropských, šlo o Velkou Británii, Kanadu a USA, že je tam převrat. Tak ty v podstatě srazili v rozletu, aby zmlkly a tak zmlkly. Čína tedy jen tak tak, ale svou operaci zvládla. Čína tedy posiluje, ale ne všem se její přítomnost v Africe líbí. Navíc, jste-li závislí pouze na jednom, přicházíte v podstatě o svou suverenitu.

Tak proč by se nepokusili sehrát to tak, aby se v regionu objevil ještě jeden silný hráč, se kterým bude muset Čína počítat? USA odcházejí, to znamená, že musí přijít Rusko. Tedy opět dva faktory.

Zaprvé. Globální vliv Ruska, skutečnost, že se Rusko stává centrem koncentrace řízení a že nabízí alternativní a pro všechny národy výhodnější principy globalizace, přitahuje pozornost všech lidí.

A druhý faktor je riziko ztráty suverenity kvůli tomu, že v daném regionu bude pouze jeden hráč. To nutí lídry států, dokud ještě není vše rozhodnuto, aby se co nejrychleji rozběhli za Putinem a dohodli se s ním. To je třeba využít a prosazovat tak svou linii globalizace, svou ruskou globalizaci. Budovat svůj ruský svět.

41:53

Další otázka je… Také přišlo hodně zpráv v souvislosti s událostmi probíhajícími v Luhanské lidové republice. Prosí vás okomentovat, co se tam vlastně děje. A konkrétně odstoupení Plotnického.

Je možné důvěřovat západnímu společenství?

V minulém pořadu jsme mluvili o tom, že USA, mám na mysli státní elitu USA, že jejich řízení na Ukrajině směřuje k porážce, a že Putin jde cestou legalizace, nejen institucionalizace Luhanské a Doněcké republiky, ale i jejich legalizace jako subjektů mezinárodního práva. Legálně jsou právními nástupci ukrajinské státnosti, jenže je jako takové nikdo neuznává. Uznávají státní převrat v Kyjevě. To je opět k té otázce, zda je možné důvěřovat západnímu společenství. Západní společenství vždy pracuje proti ruským zájmům a vždy je připraveno Rusko rozdrtit.

U nich nehrají žádnou roli normy cti, morálky, ty pro ně neplatí. Pro ně nic neznamená ani zákonodárství, proto ten státní převrat uznávají za legitimní a ty, kteří podle zákona vytvořili vlastní státnost a podchytili legitimní státnost ukrajinského státu, a také s ohledem na to, že nedokážou vyvinout normální míru násilí, aby svá práva uhájili, tak ty neuznávají.

GP brzdí řešení na Ukrajině s vytvářením dalších problémů Rusku

A proč jsem řekl, že nejsou schopni vyvinout normální míru násilí? Problém je v tom, že obsadit Kyjev není žádný problém. Dostat se až na západní ukrajinskou hranici také není žádný problém. Problém je v tom, že válka nespočívá jen v tom, kdo koho na bojišti přestřílí. Pamatujete na A jitra jsou zde tichá? Tam staršina řekl, že je to také o tom, kdo koho přechytračí. Už v té době bylo jasné, že válka není jen o střílení. Válka…

Jediná správná definice války: Válka, to je komplex opatření zaměřených na uchvácení cizích přírodních, energetických a lidských zdrojů. KOMPLEX OPATŘENÍ!

A tento komplex opatření nezahrnuje pouze šestou prioritu, kde, kdy, kdo koho přestřílí, ale také vedení takzvané studené informační války. A co se týká vedení studené informační války nemají Luhanská a Doněcká republika dost zdrojů, aby protivníka převálcovaly.

Všechna média mají pod kontrolou protivníci Ruska a právě tato média formují… Globalizace byla v poslední době, tedy přesněji celou dobu, vedena podle starozákonní biblické koncepce, jejímž důsledkem bylo, že do Ruska neustále vtrhávali dobyvatelé ze Západu. Neustále ho chtěli nějakým způsobem pokořit a zachvátit, proto je nutné manévrovat a hájit své cíle. Jakmile Rusko dokázalo pomoci Luhanské a Doněcké republice, tak je Putin hned začal legitimizovat jako subjekty mezinárodního práva.

Zavolal hlavě Doněcka i Luhanska, vedoucím představitelům Doněcké a Luhanské republiky a promluvil si s nimi. No a nebezpečí takového zvratu událostí nejen pro realizaci politiky americké státní elity, ale i pro globalisty, je v podstatě očividné. Vzhledem k tomu, že potřebují mít neustále ohnisko napětí. Oni nesouhlasí s tím…

Tedy přesněji, výhledově souhlasí s tím, aby se Ukrajina stala neutrálním demokratickým státem, ale chtějí, aby k tomu došlo co nejpozději a s co největšími náklady pro Rusko. Aby to přineslo Rusku co nejvíc problémů, než bude z Ukrajiny zformován takový stát.

A kvůli tomu bylo zapotřebí rozkolísat, ne úplně zmařit… Upřesním to, americká státní elita chce zmařit Minské dohody, a pro globalisty bylo výhodné tyto mírové dohody rozkolísat, aby ten kolotoč, ten vleklý proces jednání nikdy neskončil. Aby se co nejvíce protahoval. Kvůli tomu bylo zapotřebí, aby jeden ze subjektů minského procesu vytvořil podmínky, za kterých by Minské dohody byly podkopány. A takovým subjektem vždy byla státnost Luhanské republiky.

O konkrétních lidech tam by bylo možné toho říci mnoho, ale bohužel to nejde udělat takto veřejně, proto se musíme omezit pouze na to, že otázka odchodu Plotnického byla velmi naléhavým problémem, a čím byl rychleji vyřešen, tím lépe. Protože státnost Luhanské republiky se po jeho odchodu kvalitativně změní. Dokonce i v případě, že se dané klanově-korporativní skupině a těm kurátorům Plotnického z Kyjeva a Moskvy povede opět dosadit svého člověka, tak už bude muset hrát podle jiných pravidel, a to znamená zcela jinou pozici.

Bude možné postoupit dál jak s minským procesem, tak i ve formování státnosti. Neboť když to zhodnotíme, tak v Luhansku jeho takříkajíc státní moc vždy spoléhala na svou dočasnost. Proč by se měli teď starat o čisté ulice, nebo o jiné státní řízení, když se stejně brzy všechno zhroutí? Oni pořád žili v očekávání krachu. Proto také byly v Luhansku problémy s budováním státnosti značně větší než v Doněcku.

Takže někdo dal znamení. A předtím zazněly hlasy ve stylu: „My také můžeme vést svá separátní jednání o Minských dohodách jiným způsobem…“ Tohle zaznělo z Luhanska. A když Plotnickij začal situaci vyostřovat, tak cíl byl jen jeden: zmaření Minských dohod, jakoby byl…

No jak bych to řekl. To, že byl jedním z těch, co podepsali Minské dohody, vůbec neznamená, že má zaručenou ochranu. Jak se mnozí pletou. To je usilovně vnucovaný omyl.

Člověk je tvor smrtelný a struktury jsou proměnlivé. Může v nich dojít k nějaké výměně. A skutečnost, že se za nějakou skupinu podepsal osobně Plotnickij vůbec neznamená, že v určité etapě se místo něho na jednání nemůže objevit někdo jiný. Ano, zatím ho ponechali jako představitele Luhanské republiky pro jednání o Minských dohodách, ale to neznamená, že to tak bude pořád. Absolutně ne. Menší otřes, nějaké to drhnutí a hotovo, bude nahrazen někým jiným.

A v podmínkách, kdy se z Luhanské a Doněcké republiky mají stát subjekty mezinárodního práva, bude ta otázka podpisu Plotnického už úplně pasé. Ztratí úplně svůj smysl. Zůstane v dějinách jako jeden z těch, co je podepsali a to je vše. Zatím je to řešení takové kompromisní. Jestliže teď Plotnickij a klanově-korporativní skupina, která za ním stojí v Moskvě i Kyjevě, vydírají tím, že vyšachování Plotnického znamená zmaření Minských dohod, tak to tak není. Není to tak. V případě správného nastavení procesu jednání, je to jen menší zádrhel. Nic víc. Bude-li Plotnickij úplně odstraněn od vedení těchto jednání.

Opakuji, že to snadno vyřeší zkušené vedení jednání a proces nebude žádným způsobem zmařen.

51:55

Další otázka se také týká Ukrajiny. Anton z Charkova píše: Proč bolševici pod Leninovým vedením v roce 1919 vytvořili právě Ukrajinskou místo například Maloruské SSR? Plody této matrice sklízíme doposud a až Zacharčenko se tu situaci poprvé pokusil napravit. Je známo, že projekt ukrajinství je protiruský projekt globalistů. A jak lodičku nazveš, tak také popluje. Lenin si to neuvědomoval? Nebo musel vrátit takzvaný dloužek a nahrát svým globálním kurátorům, kteří ho vyslali dělat revoluci? Nebo USSR vyhlásili jednoduše jako protiváhu Ukrajinské lidové republice Gruševského a Petljury? V každém případě byl tento název zakotven i v ústavě z roku 1936, a podezřívat z trockismu i Stalina je dost těžké. Kde je logika?

Logika je jednoduchá. Existuje vnitřní, existuje vnější a existuje globální politika. Revoluci neorganizovali bolševici. Únorovou revoluci provedla ta vyšší vrstva Ruského impéria, která pracovala v rámci Britského impéria. Bolševiky nikdo nevysílal dělat revoluci. Bolševici se toho procesu zmocnili a převzali ho v okamžiku, kdy ruská státnost přesně podle plánu realizace únorové revoluce již neexistovala.

Nekonečné výměny ministrů prozatímní vlády, kabinetu samotné prozatímní vlády, plané diskuse… Ta katastrofa se přibližovala všude, úplně všude. Bylo zapotřebí, aby ten proces někdo převzal. A kromě všeho ostatního za té prozatímní vlády... Kromě toho, že občanská válka vzplanula už v létě roku 1917, kdy dezertovali vojáci, aby si podělili půdu. A samozřejmě dezertovali i s puškami. Důstojníci dezertovali rovnou s kulomety, aby tu půdu naopak bránili. A vše se rozhořívalo.

Tu bylo to povstání Kornilova, které bylo pokusem rozšířit tu občanskou válku celostátně. To kvůli tomu ozbrojili Rudou gardu a dali tak zbraně do rukou bolševikům. Jenže bolševičtí propagandisté odvedli svou práci v armádě a dostat je do střetu se tedy nepovedlo. Takže se jim to povedlo až v roce 1918 díky povstání „Běločechů“.

V roce 1917 se jim toho díky povstání Kornilova dosáhnout nepovedlo. Situace byla arcisložitá. Lenin měl rád tuto předponu arci-. Velice složitá, hrozivá situace to byla. Řízení státu totálně zkolabovalo. Na ruském území se začaly tvořit různé státní útvary. To bylo připravováno, strukturně to připravovaly různé západní rozvědky. Každá si vzala na starost svoji část.

Připravováno to bylo od poloviny 19. století! A bolševická strana byla nejmenší. Když se bolševikovi Leninovi v dubnu roku 1917 dostalo potvrzení, že došlo k absolutnímu rozvratu… Už v březnu prozatímní vláda přiznala, že došlo k absolutnímu rozvratu státnosti. A když se žádná politická strana nechtěla chopit odpovědnosti dát to ve státě do pořádku, a Lenin namítnul, že taková strana tu je, tak se mu smáli. Nesmáli se mu jen proto, že se jim zdálo absurdní, aby na sebe někdo vzal tuto roli řídit stát, který se již prakticky sype, který se již rozpadnul, ale také kvůli tomu, že bolševici se dali spočítat na prstech jedné ruky.

Do říjnové revoluce jejich počet vzrostl alespoň na 50 tisíc a stáli proti miliónové straně eserů. A proč jejich počet vzrostl na 50 tisíc? Protože se k nim přidali i BUNDovci, menševici, trockisti, ti všichni se rozhodli podpořit bolševiky. Potom teprve spočítali celkový počet, aniž by dělili, kdo je kdo. Celý ten rozpad státu a zformování různých států na jeho území byl naplánován již v 19. století. Pro tuto věc byla vytvářena kádrová základna, revoluční strany, byly připravovány státní vnější zdroje.

A tak vyvstala otázka. Jak zachránit Rusko? Podle plánů té únorové revoluce nemělo z Ruska zůstat nic, vůbec nic. Rusko mělo shořet v ohni občanské války. Když Trockij říkal, že Rusko je zápalnou šňůrou ohně světové revoluce, tak šlo o to zorganizovat ruské mužiky, aby svými bodáky roznesli revoluci. Stejně jako to udělali francouzští mužici, když roznášeli revoluci na svých bodácích. A čím skončila revolučnost ve Francii? Z 27 miliónového obyvatelstva v okamžiku revoluce v roce 1793 jich v roce 1815 zbylo 17 miliónů.

To samé chtěli zopakovat s Ruskem. A Lenin, který chápal mnohé, opravdu mnohé, draze zaplatil za své přání zachránit Rusko. On uzavřel Brestlitevský mír a za to ho zabili.

Stalin to také všechno chápal a uvědomoval si i jednoduchou věc. Inteligence Ruského impéria ve své většině poslala bolševiky někam, že s nimi spolupracovat nebude. A kdy to udělala? Až po občanské válce. Do té doby šlo o vítězný pochod sovětské moci. Všichni potřebovali nastolit řád, a tak také všichni uznávali sovětskou moc.

Kdyby nedošlo k tomu povstání Československého armádního sboru, tak by nedošlo k občanské válce.

Ta jednotlivá ohniska odporu by byla potlačena, ty bandy. A jen ten zbytek sil v podobě Československého expedičního sboru vedl k tomu, že občanská válka vzplanula po celém Rusku. Lenin si uvědomoval jednu jednoduchou věc, jestliže v daném okamžiku podle plánů trockistů a zákulisí ruští mužici půjdou roznášet pomocí bodáků do Evropy revoluci, tak Rusko přestane existovat stejně jako ruský národ. A tak uzavřel Brestlitevský mír, aby někde udělal pořádek, někde se dokázal vypořádat s nepřáteli Ruska, kteří budou bojovat proti bolševické moci.

A ukázalo se, že měl absolutní pravdu. Opakuji, že právě za to ho zabili. I Stalin si velmi dobře uvědomoval, kdo je u něj řídící silou. Bolševici měli málo svých řídících kádrů a některé z nich nemohli viditelně vůbec použít, protože by jim je jednoduše pozabíjeli. Mám na mysli ruský generální štáb a rozvědku generálního štábu. Stačí si vzpomenout na ten odpor, když byl jmenován bolševik Frunze do čela Lidového komisariátu pro vojenské a námořní záležitosti místo Trockého. Okamžitě ho zavraždili v průběhu chirurgické operace.

A Kotovského, který se měl stát zástupcem velitele tohoto komisariátu, rovnou zastřelili. Frunze se domluvil s generálem Slaščovem z Bílé armády, že bude učit rudé důstojníky, s ruským vlastencem, který pochopil, že to bolševici mají pravdu, a že nebojoval ani tak proti bolševikům, jako proti trockistům, a že ta válka v podstatě neskončila, že bude mít pokračování.

A co je nejdůležitější, že bude i druhá etapa války, druhá světová, a je tedy třeba připravit rudé důstojníky. A kdo by je měl připravovat? On sám měl bojové zkušenosti. Toho také zabili. A mnohé další bolševiky pozabíjeli, jakmile začali ohrožovat statusové postavení trockistů. Jakmile bylo v plánu vyměnit nějakého lidového komisaře, okamžitě ten bolševik, který ho měl nahradit, někým způsobem zemřel. Buď ho přímo zabili, nebo zemřel jinak.

Ta situace byla velice vážná. A proto Lenin neměl možnost ve vztahu k Ukrajině realizovat jiný plán státní výstavby. Stalin se pokoušel při zakládání SSSR protlačit plán kulturních autonomií. A proč ho Lenin nepodpořil? To nevím. Ta možnost existovala, v podstatě to bylo realizovatelné, neboť ten plán by schválila prakticky všechna oddělení bolševické strany i s těmi trockisty, kteří tam byli. Trockisté jim až potom vnutili svoji diskusi, aby je převezli.

Tenkrát ta varianta vybudování normálního unitárního státu bez jeho dělení na „Okrajiny“ existovala. Očividně však existovaly nějaké důvody a ty je třeba hledat v archívech. Všechno není úplně vyjasněné. Stalin chápal, jaké kádry ho obklopují a jak. A sám Stalin až do roku 1943 s Kominternou nic nezmohl a byl nucen počítat s ní jako se strukturou, jako se subjektem řízení. Až v roce 1943 se mu povedlo zlikvidovat Kominternu jako subjekt řízení.

To ale neznamená, že ji zlikvidoval úplně. Lidé zůstali, vazby mezi nimi zůstaly a klanově korporativní zájmy také zůstaly. Jen to všechno již nefungovalo strukturně, ale bezstrukturně. Ale i tak se jednalo o důležité Stalinovo vítězství v boji s nadnárodním řízením. Proto se ty věci nedají hodnotit povrchně. Proč Lenin jednal, jak jednal, to není správné. Je třeba proniknout do podstaty procesu, odkud se vzaly všechny ty proudy. Kdy to všechno začalo být vytvářeno.

A kdyby se, řekněme, po abdikaci imperátora k moci dostali hned bolševici, tak by žádné „Okrajiny“

nikam neodpluly. Tenkrát ještě bylo možné prostřednictvím státních nástrojů potlačit všechny separatistické nálady. A stát by byl impériem, ale unitárním.

- Od Varšavy do Aljašky?

- Ano. Přestože v té době již patřila k USA.

- Máte na mysli Aljašku.

- Ano.

A Varšava se stala jakoby samostatným státem. A tím jakoby státem je dodnes. Zdůrazňuji, že jsem dvakrát řekl jakoby.

- Mimochodem tato otázka je rozebírána v analytické zprávě VP SSSR: Ke stoletému výročí Velkého října, která je dostupná na webu www.dotu.ru

01:04:51

A další otázka je od Jevgenije. Okomentujte prosím zatčení Sulejmana Kerimova ve Francii a prohlášení našeho ministerstva zahraničí k této záležitosti.

Řekněme to takto. To prohlášení ministerstva zahraničí bylo obvyklé, rituální.

- Protokolární

- Ano, protokolární.

S tím se nedá nic dělat. Ale to zatčení je velice zajímavé. Ta věc se má tak, jak jsem již říkal, že někteří se nedokážou dovtípit, ani když je jim něco naznačováno přímo. Napřed byly zveřejněny jedny dokumenty, potom druhé o těch offshorech, zdálo by se tedy… Já už jsem říkal, že s těmi, kteří brání realizaci Putinovy politiky v Rusku, si to nebude vyřizovat Putin, ale globální prediktor prostřednictvím těch nástrojů.

Vždyť kdo je to Kerimov? Není nic jiného než obyčejný mafián. Čím se zabýval? Zabavoval podniky více méně legálně, zákonně. Přebíral je do svého vlastnictví, a potom je předával tomu, komu bylo zapotřebí, ale ten již byl zcela… Jak bych to řekl?

- Závislý?

- Ne, ne, ten byl, jakým nabyvatelem…

- Poctivým.

- Ano, legálním nabyvatelem, jehož obchod už se nedal zpochybnit.

Protože už ani proti samotnému Kerimovi nebyly vzneseny žádné pretenze. Všechno to bylo OK, prostě to byl takový schopný podnikatelský machr, který ani s financováním nikdy neměl problém.

A když se podíváte, pro koho to tak usilovně pracoval, komu zajišťoval byznys, čí to byl takříkajíc operátor na řízeném trhu s majetkem, komu vytvářel podnikatelský základ pro jeho další existenci na tomto světě, tak vám musí být jasné, komu bylo takto posláno znamení. Nikdo na ně nebude brát ohled a nezachrání je žádné diplomatické pasy či něco podobného.

Vždyť kolik už je příkladů ze Západu, že potřebují-li někoho zlikvidovat, zatknout, tak pro ně zákony nic neznamenají. Vše tam dělají podle vlastních pravidel a teď jim podle těch nepsaných pravidel předvedli: „Pánové, přehnali jste to. Máte utrum. Teď vás budeme přes Kerimova po jednom odstřelovat, jestli budete dělat Putinovi potíže.“

01:07:45

Ještě jednu otázku od Sergeje. Objevila se zpráva o požáru v Gruzii ve městě Batumi. Podle mého názoru je ta zpráva plná symbolů. Hotel Leo Grand, signál od hlavního, zahynulo 11 lidí, 21 jich bylo zraněno. Mohlo jich být i 22, jestli někoho nepočítali. To znamená signál od GP státní elitě. S ohledem na těch 11 upřesnili, že šlo o deset občanů Gruzie a jednoho Íránce. Mezi zraněnými je jeden občan Izraele a Turecka. V době požáru se v budově nacházely účastnice soutěže o miss Gruzie, to vypadá na odkaz na soutěž 22 lidí – tedy GP atd. Jak okomentujete tuto událost?

Kerimovo zatčení k deaktivaci vnitřního spiknutí proti Putinovi

V poslední době je vše do krajnosti přeplněno symbolismem, prostě maximálně. A skutečnost, že je Bůh pohan/jazyčnik a mluví s lidmi jazykem životních okolností, chápou globální elity, ale vůbec ne ty státní. Pro globální elity je to určité znamení.

Proto také říkám, že to vůbec nebylo kvůli tomu, aby podnítili vnitřní spiknutí, to Kerimovo zatčení, ale aby naopak deaktivovali vnitřní spiknutí proti Putinovi. Protože na Putina je teď navázáno moc věcí. I ten jeho diplomatický maratón o tom svědčí.

Miloš Zeman ohlašuje mnohé z toho, co potřebuje ohlásit globální prediktor

Jen si to vezměte, do Francie jelo 14 podnikatelů z Česka a do Ruska jich přijelo 145. Je to rozdíl? Je a velice podstatný. A Zeman také není obyčejná figura. Ohlašuje mnohé z toho, co potřebuje ohlásit globální prediktor. A globálnímu prediktoru bylo doslova zhuštěně v tomto týdnu posláno mnoho znaků.

A ten hotel je jeden signál. Je třeba ho mít na zřeteli při posouzení těch dalších. 26. července, oj tedy listopadu, se v Chile převrhnul autobus. Zahynulo 11 lidí a dvacet jich bylo zraněno. Zajímavé je, že v tom autobuse jeli pracovníci administrativy a lidé v řídících funkcích.

Ještě jedna událost byla opominuta. 2. srpna došlo ještě k jedné události. Šlo opět o autobus, který spadl do strže tentokrát však v Mexiku, a zase zahynulo 11 lidí. A co je zajímavé? Že jak v Chile, tak i v Mexiku se ty události staly: v Chile u města Victoria a v Mexiku u města Ciudad Victoria. A co je Chile a Mexiko?

Mexiko je vlast dvou civilizací Inků a… Oj, omlouvám se, Aztéků a Mayů.

A značná část území Chile byla součástí civilizace Inků.

Už tu byla otázka, nepamatuji se, kdy to bylo, kde jsem už říkal, že pro globální prediktor je v podstatě katastrofou to, že tyto civilizace zlikvidoval.

Protože tyto civilizace byly řízeny na biogenní úrovni, používali se tam biogenní technologie řízení společnosti. Zatímco Západ se rozvíjí technogenním způsobem. A technogenní rozvoj předpokládá rozšíření znalostí mezi veškeré obyvatelstvo, v celé společnosti, což vede ke zhroucení řízení společnosti fungující na principu davo-„elitářství“ a esoterismu.

Kdyby západní civilizace převzala tyto biogenní technologie, které se uchovaly v Americe, tak by vše bylo v pořádku. Mám na mysli pro ně. Jejich nadvláda na planetě Zemi by byla nezvratná. Protože by dokázali zastavit technický pokrok. Jaké tehdy byly zbraně? Primitivní. I děla, plulo se díky plachtám a to všechno se dalo zastavit, kdyby převzali technologie žreců Mayů, Inků a Aztéků. Jenže oni to vše sami zničili. Takže… Teď se tato území nacházejí pod západní koncepcí řízení.

A autobusy s lidmi z řídící oblasti jeli k Victorii, to znamená k vítězství, ale nedojeli.

A došlo ještě k jedné události, která je velice zajímavá. Ta věc se má tak, že v nočním klubu na Tenerife se propadla podlaha. Zraněno bylo 22 lidí. A propadla se plocha o velikosti 4 m². Jaká filozofie u nás vládne?

- Matérie… Omlouvám se.

- Matérie, energie, prostor a čas.

Ano, matérie, energie, prostor a čas. Na základě této filozofie dál svět řídit nelze, propadnete s ní.

- Vede to dokonce do záhuby.

- Ano je to, zkázonosné, a tuto zkázonosnost podtrhuje ještě jedna událost.

Všichni víme, že se ztratila argentinská ponorka. Na její palubě bylo v posádce 44 lidí. 44 je číselná míra slova žrec. Ta ponorka… Na části argentinského území se také rozkládala říše Inků. Takže to má také souvislost s Inky, s technologiemi, které by chtěl globální prediktor získat teď. Jenže tehdejší globální prediktor to vše nerozumně zničil. A jak se u nás nazývají tyto primitivní technologie?

- Předpotopní.

- Předpotopní technologie. To tedy znamená, že předchozí civilizace utonula.

Jen se podívejte, kolik je všude té symboliky. Znaky jsou vysílány všem, jak euroasijskému bloku globálního prediktoru, tak také euroatlantickému bloku globálního prediktoru, všem byly odeslány znaky: To je váš konec, znamená to vaši zhoubu, měňte koncepci řízení! Manévrujte!

No a záchrana je zde pouze jedna. Kdo připlul na pomoc té ponorce, tedy kdo přiletěl na pomoc? Rusko.

To byla poslední otázka.

Událost, ke které došlo tento týden a která všechny pobouřila, to vystoupení našich školáků. Opakuji, že našich. A to, že takto vystoupili, je náš problém, je to naše neštěstí, neštěstí naší společnosti. To vystoupení našich školáků v německém Bundestagu musí být pochopeno správně. Nezměníme-li náš vzdělávací systém…

Jedno čínské přísloví praví: „Nezměníte-li směr svého pohybu, riskujete, že se dostanete tam, kam směřujete.“

Takže pokud nezměníme náš vzdělávací systém, nezměníme-li naši státní ideologii, při které je vše na prodej, nebude-li v nás vlastenectví, jestliže nebudeme vychovávat vlastence, inteligentní vlastence, žádné Rudé gardy ani Hitlerjugend, jak to navrhuje ta poslankyně za Jednotné Rusko ve Státní dumě. I když to nebyla ona, bylo to jen provedeno jejím prostřednictvím, ona byla jen vykonavatelem. Riskujeme, že až toto pokolení dopěje do aktivního života a převezme řízení našeho státu, tak náš stát přestane existovat.

Překonat to a napravit náš vzdělávací systém nám pomohou znalosti Koncepce sociální bezpečnosti a Dostatečně všeobecné teorie řízení.

Studujte tlusté knihy vnitřního prediktoru SSSR, pamatujte si, že znalosti znamenají moc. Berte tuto moc do svých rukou a buďte šťastni.

Přeji vám mírové nebe

nad hlavou. Na shledanou.