2.3.2018
youtube.com/watch?v=D8nmfaBAB90&feature=youtu.be
Otázka - Odpověď V.V. Pjakina ze dne 26.02.2018.txt (38417)
Otázka - Odpověď V.V. Pjakina ze dne 26.02.2018.srt (58718)
Dobrý den Valeriji Viktoroviči.
Dobrý den 26.02.2018.
Zdravím naše vážené diváky, posluchače a kolegy ve studiu.
00:22
Samozřejmě, že nejpopulárnější otázka souvisí s olympiádou, která včera skončila. Posílají nám komentáře a konkrétně přišla zpráva, že v New York Post nazvali ruské hokejisty týmem bez státu. Jedná se o první vítězství ruského hokeje od roku 1992, kdy sborná také soutěžila za neutrální vlajku na hrách ve francouzském Albertville. A také se velmi často komentovalo téma, jak jste Valeriji Viktoroviči říkal, že naši sportovci a konkrétně i hokejisté jsou zrádci. Jen se podívejte, jací jsou to hrdinové, velká rudá mašina!
Nejenže vyhráli zlato, ale ještě při předávání zlatých medailí zazpívali hymnu. A ještě je tam zpráva o prohlášení Semjona Jelistratova, našeho rychlobruslaře, který řekl: „Ano někteří říkají, že jsme zrádci a tak podobně, ale když jsem stál na stupních vítězů, tak v mé tváři bylo vepsáno, z jakého jsem státu.“
A vůbec všechna média říkají, že jsou to hrdinové a vy říkáte zrádci. Jak to okomentujete?
Podle Jelistratova je lidstvo asi sbírkou debilů, kteří po celou lidskou historii museli formovat systém státních symbolů: erby, vlajky, hymny. Tedy všechno to, co označuje stát. A ono zatím stačilo, abyste někomu pohlédli do tváře a hned věděli, z jakého je státu.
- Nač je nám heraldika, že?
- Ano, nač je nám heraldika,
Nač jsou nám vůbec dějiny lidstva? Stačí se podívat do tváře a víme vše. To je taková hovadina, že si ani nedovedu představit, co na tom ještě komentovat. Ale i v souvislosti s odpovědí i na tuto otázku bych chtěl začít tématem, které, jak by se mohlo na první pohled zdát, s danou otázkou vůbec nesouvisí.
Chtěl bych promluvit o roli analytických center v našem státě. Už nejednou jsem říkal, že u nás nemáme takové „think tanky“ jako například RAND Corporation, Stratfor a všichni analytici jsou kvůli tomu na mě příšerně rozezlení: „Co je to za hlouposti? Vždyť máme tolik analytických strategických center, kam se jen podíváš!“
Já na to všechno vždy odpovídám jednoduše. My máme velké množství žvanilů, kteří se rádi dobře najedí a sladce vyspí, aniž by se samozřejmě museli předřít, kteří v televizi jen žvaní o věcech, o kterých vědí houby. Kdybychom měli nějaký „think tank“ typu RAND Corporation, tak bychom se nikdy neocitli v podobné informační situaci, jaká vznikla okolo našich sportovců.
Nehledě na to, že bychom včas mohli zapracovat na tom, aby naši sportovci soutěžili se svou státní vlajkou, pod ochranou státu. A i kdyby se nic z toho nepovedlo, tak by ke všem těm informačním útokům s velmi závažnými zárodky do budoucna, ke kterým došlo v průběhu této olympiády, jednoduše nedošlo.
Navíc bylo vidět, že při provádění těchto akcí se všechna naše informačně-analytická centra stala aktivními prvky ve vedení informační války proti Rusku. To tedy mají být ta informačně-analytická centra typu RAND Corporation, která právě takové operace plánují?
Uvedu konkrétní příklad. Jen se podívejte, jak byly obratně, pěkně a elegantně provedeny dvě informačně-analytické operace. Řekněme to takto psychologické, informačně-psychologické operace proti Rusku.
Jednalo se o bronzovou medaili našich sportovců v curlingu - Krušeľnickij a Bryzgalova, a o tu naši takzvanou „Red Machine“, naší hokejovou sbornou, o ty ohromné „patrioty“.
Prý zazpívali hymnu, no jo. O tom později a teď k tomu Krušeľnickému a Bryzgalové.
Mohu napovědět našim velkým analytikům, kvůli čemu se od počátku blamují. A jak to bylo provedeno. Jenže našim analytikům moje nápovědy budou absolutně k ničemu. Začínám napovídat.
V dětství jsem četl geniální román Victora Huga - Chrám Matky Boží v Paříži. To je jedna nápověda. A další je novela Prospera Mériméa – Carmen, podle které Georges Bizet složil operu. Dále tu máme Zolův román Nana. O čem to teď vůbec mluvím? Nebo třeba Dáma s kaméliemi od Alexandra Dumase.
Co to s tím má… Každý analytik řekne, jakou to proboha má souvislost s tím, co se stalo Krušeľnickému a Bryzgalové? Úplné přímou.
Tak především já mohu… Můj osobní názor na Krušeľnického a doping v jeho krvi. Podle mě je pravděpodobnost jedna k biliónu, ani nevím jak to vyčíslit, že Krušeľnickij dopoval. Ta pravděpodobnost je jedna ku biliónu a je možné ten bilión zvyšovat do nekonečna, abychom vyjádřili tu pravděpodobnost, že dopoval.
A to jak s ohledem na vzorek A, tak i vzorek B. Já jsem prakticky úplně přesvědčen o tom, že žádný doping, žádné meldonium tam nebylo. Ale ta operace… A proč byla provedena?
Tak zaprvé chci poblahopřát jak Krušeľnickému tak i Bryzgalové, že dosáhli přesně toho, oč usilovali. Toho, pro co si tam jeli, tedy absolutního ponížení.
Což bylo jasné od samého počátku z rozhodnutí Mezinárodního olympijského výboru (MOV). „Budeme vás ponižovat! Vzdali jste se ochrany svého státu, proto si s vámi můžeme dělat, co se nám zlíbí! Budeme si s vámi dělat, co budeme chtít! A stát vás neochrání.“
Znovu opakuji, že žádná záruka toho, že jak ve vzorku A, tak i ve vzorku B byly nějaké stopy meldonia, neexistuje. Jak byla provedena ta analýza? Jaká je záruka poctivosti té analýzy? Žádné záruky neexistují. Gentleman to prohlásil, a hotovo!
A jak to bylo provedeno? Všechna naše média, všichni naši analytici nám s ohledem na tu medaili vnucovali, že curling, to je naše všechno. Je to národní druh sportu, který je nám vším.
A teď se vrátíme k tomu Chrámu Matky Boží v Paříži. Vždyť co nám říkali? „Jen se podívejte na Bryzgalovou, jaká je to krasavice. Skutečně je hezká, opravdu je hezká. Přímo Bondovo děvče, prostě manekýna atd. atd.“ U nás i na Západě o ní stále mluvili. Ale vše to bylo zacíleno na Západ. Proč jsem uvedl ta literární díla? Je to velice jednoduché. Tady v Rusku jsme my muži rozmazlení, opravdu. Když vyjdeme ven, okolo nás je moře krasavic. Ruské ženy jsou neuvěřitelně krásné.
A když vyjdete ven na Západě, nemáte na čem okem spočinout. Každá krasavice je tam vzácnost. Tam je sama krása kapitálem, protože svůj genofond ženské krásy Evropa spálila v ohních inkvizice. Zlikvidovala ho. A důsledkem toho se stalo, že jakákoliv pěkná žena tam na Západě, je středobodem koncentrace všech vášní, ať už člověk patří do jakékoliv společenské vrstvy a ať už ta krasavice pochází z jakékoliv vrstvy. Tedy přesně to, co je námětem těchto románů, které popisují vnímání ženské krásy a její vliv na společensko politický život.
To je to, o čem jsou ty romány. Je to světonázor západních lidí. A když zdůrazňovali krásu Bryzgalové, tak sázeli právě na toto vnímání a chápání světa na Západě, aby si to lidé zapamatovali. Aby si to určitě všichni zapamatovali, protože jinak by nad tím mávli rukou: „No jo curling, tam vyhráli nějací Rusové“ a hned by to pustili z hlavy. Ne, bylo zapotřebí tím Západ pořádně promasírovat, aby to lidem pořádně vtiskli do paměti.
Aby to potom, až okolo toho vypukne skandál s dopingem, všem utkvělo v paměti:
„Rusům se nedá věřit.“ ...Aby si to na každý pád všechno pořádně zapamatovali:
„Vidíte to? Některé Rusy tam pustili a oni už zase dopují!“
„Jen se podívejte na výsledek. Čeho ti Rusové reálně dosáhli? To je ten reálný výsledek. Oni přijeli a nedokázali poctivě soutěžit. Zase dopují a podívejte se, na jejich medailové pořadí. A my jsme si mysleli, že Rusové soutěží poctivě. A ve skutečnosti? Jen se podívejte. Vyřadili všechny dopující a žádní Rusové nikde nevítězí. Jsou někde mezi posledními. Už je to tak, jen se podívejte, na tom curlingu je to pěkně vidět.“
To kvůli tomu, aby právě tato okolnost zůstala zafixovaná. „Nehledě na to, že tam pustili jen ty nejpoctivější, nejčistší sportovce, tak i mezi nimi se našli dopující podvodníci.“ A výsledek toho všeho je objektivní. Vždyť mlčí o tom, že Norové si dovezli 6 tisíc dávek léku pro astmatiky.
A Němci? Co máte? No tak si dovezli 3,5 tisíce litrů nealkoholického piva uvařeného podle speciálního receptu lékaře jejich reprezentace, které pili speciálním způsobem. Ale to přece není doping! To je speciálně pro sportovce. To z lásky jim uvařili takové pivo.
- Speciální Rodčenkovův koktejl?
- Ano, ale kdo dopuje? No přece RUSÁCI!
Aby se to lidem otisklo do paměti co nejvíce, tak použili tu osobitost západního vnímání a chápání světa prostřednictvím ženské krásy. Vždyť ona je skutečně pěkná. Napřed vyvolali emoce, a potom to k tomu pěkně přilepili.
Jaké naše informačně-analytické centrum, jaký náš „think tank“ dokáže takto pracovat? Nikdo takto nepracuje. Oni tomu jen všichni přihrávali, všichni se rozplývali: „James Bond, vždyť ona je jako děvče Jamese Bonda.“ A opět tu je nástraha. Vždyť James Bond je důkladně propracovaný obraz. Děvče Jamese Bonda, to je celý příběh. Je to velice účinné. Víte, dokáží zaháčkovat ten západní světonázor, aby se to vše pořádně zažralo. A potom do toho pěkný skandálek.
A žádné z našich center si toho všeho nejenže nepovšimlo, opakuji, že lidé z nich se sami stali aktivními prvky této operace. Všichni se toho účastnili.
Stejně jako se účastnili v propagaci rudé mašiny, Red Machine! Na Západě nahodili návnadu a všichni se toho chytli: rudá mašina, rudá mašina, rudá mašina…
Jak může tento tým reálných parchantů… „Ale oni přece zpívali?! Zpívali hymnu, jak si může dovolit nazývat je parchanty?“
Právě proto, že tu hymnu zpívali, mohu zcela oprávněně celý ten tým nazývat parchanty. Jestliže s ohledem na někoho jiného je ještě možné diskutovat, tak u nich je to nad slunce jasné. A co naše informační střediska? Ta přece všechno ještě rozdmýchávala.
Ze Západu přišel vzkaz, že rudá mašina má vyhrát. Vždyť otevřeně řečeno to vítězství bylo zařízeno, plně zařízeno.
Zajistili, aby hráli s druhořadými, třetiřadými týmy, aby nehráli proti silnému týmu. Oni je protlačovali do toho vítězství a provokovali je, aby na konci zazpívali tu hymnu. A proč?
Protože zpívali hymnu, když nahoru stoupala bílá vlajka!
Jen si představte třeba stalingradskou bitvu. Porazí Pauluse a potom zdvihnou bílou vlajku a s hymnou na rtech se mu půjdou vzdát. U nás existuje hanobení státních symbolů. Ale z nějakého důvodu je možné trestat hanobení erbu i vlajky, ale hymna je nechráněná. U nás ji například nějaký „ukropatriot“ v Sevastopolu pouštěl falešně a s absolutně překrouceným textem na oficiální akci jako hymnu. A nic, protože na to nejsou paragrafy.
A oni v podmínkách, kdy probíhá absolutní kapitulace a nahoru stoupá bílá vlajka, na počest jejich vítězství stoupá bílá vlajka!
Já to nepopírám, šlo o vítězství, no prosím, ale oni neprokázali dost rozumu, ani odvahy, aby mlčeli a nehanobili ruskou hymnu, která… Víte, je jeden takový sovětský film, já si teď nepamatuji, jak se jmenoval, ale podstata jeho námětu byla následující. Vypráví se tam o jednom komsomolském vůdci, který pochází z chudých poměrů. Byl zvolen předsedou komsomolské buňky dané vesnice, jenže musel být z něčeho živ. Rodiče, a příbuzní na něj útočili, že je třeba z něčeho žít.
Tak se šel nechat najmout jako čeledín ke kulakovi a říká mu: „Tak jsem tady.“ A on na to: „Dobře, já ti dokonce zaplatím víc.“ A on: „Ale mám své podmínky. Například 1. května nebudu pracovat…“ „Žádný problém.“ Potom k němu přišel komsomolský šéf a říká mu: „Co to provádíš? Cožpak si neuvědomuješ, že za to, abys právě ty u něj pracoval, ti snese modré z nebe? On tím dává najevo, že si podrobil sovětskou moc. Existují principy, kterým se zpronevěřit nesmíš.“
Existují činy, kterými diskreditujete svůj stát, a dáváte najevo, že je v podřízeném postavení, že není suverénní! Cožpak si neuvědomujete, že jste tím zhanobili ruskou hymnu? Že jste svým jednáním podkopali suverenitu Ruska v očích celého světa? Nestěžujte si potom, že si nás jako státu neváží. Vy jste sami zhanobili svoji hymnu.
Přijeli jste tam soutěžit za bílou vlajku, celou dobu jste mlčeli, vyhýbali se novinářům. Jeden náš lyžař dokonce přelezl bariéru, ohrazení, aby se vyhnul tisku: „Co kdybych něco řekl špatně?“ Přesně jako ten Jelistratov: „Já se novinářům raději vyhýbám, co kdybych řekl něco, co jsem neměl?“ Všichni se báli mluvit.
A proč ti hokejisté zazpívali hymnu? Protože je na to připravovali. Neboť šlo o operaci, hloubkovou operaci západních „think tanků“, se kterou si ty naše nedokázaly poradit. Protože tu nemáme takové analytiky, kteří by to pochopili. Vždyť jak vypadá ta situace? Vezměte si tu bílou vlajku. Nakráčeli za ní a zase za ní odkráčeli. To my jsme začali řešit tu otázku bílé vlajky.
- Máte na mysli zahájení a ukončení.
- Ano. Zahájení a ukončení s bílou vlajkou.
My jsme o té věci mluvili a hned jsme řekli, že když tam nakráčeli za bílou vlajkou, tak ať za ní i odejdou, ať nedělají své zemi ostudu, neponižujte ji na takovou úroveň, že jakýsi úředníček může rozhodovat, co je vlajkou naší země.
To, že naši olympionici opět kráčeli za bílou vlajkou, takzvaní „naši“, mám na mysli „sportovce z Ruska“, není jejich zásluhou. Dělalo se všechno pro to, aby vlajka byla vrácena, i proto, i kvůli tomu zpívali tu hymnu, aby bylo plně předvedeno, že náš stát nemá žádnou suverenitu.
Rusko celé jako stát není jen kryptokolonií, ti lidé uznávají, že vůbec nemá nárok na nějaké své zájmy. Aby se do vnější politiky vrátili časy jako za Kozyreva. „Povězte nám, jaké máme mít zájmy a my vám i hymnu zazpíváme, abyste mohli říci: ‚Oj, bude i folklór‘.“ Já vůbec...
Takže tu skutečnost, že v závěru nekráčeli za vlajkou, zařídili globalisté.
Oni přece pozorně sledují všechny procesy v naší zemi a velmi dobře si uvědomují, co začalo v Rusku, že v Rusku je celkově národní jádro zdravé, že ti nezvedenci, kteří se připlazili po břiše pro dolary tam, do zahraničí, nejsou reprezentativním vzorkem Ruska.
A jestliže by pozvedli vlajku na základě povolení jakéhosi úředníčka… A je to vlajka, se kterou do Ruska vždycky přicházelo neštěstí. Je to vlajka, pod kterou se shromažďovali všichni nepřátelé Ruska. …tak lidé povstanou a řeknou: „Ne. My takovou vlajku, kterou nám povoluje jakýsi západní úředník, který chce určovat, zda jsme suverénní či ne, nepotřebujeme!
Vrátíme se k naší ruské rudé vlajce, která byla vždy, po celou historii naší státní vlajkou. A ti, kteří se tam prošli, ukázali, co jsou zač, stejně jako to udělali vlasovci za 2. světové války.
Globalisté tu věc vyhodnotili a rozhodli se: „To ne, to teď neuděláme. Ať si tam tu vlajku udržíme, protože to je naše vlajka, kterou jsme Rusku tak pracně vnutili.
Vlajku budeme muset udržet, ale jejich hymnu ponížíme. Hymna není naše, tam se zpívá o suverenitě a hrdosti Ruska a tak jí vymácháme ve špíně a udělají to ti, kterým jsme zajistili vítězství.“
A oni to udělali. Za peníze! Takže ta otázka, jak bude vypadat další osud, není zdaleka vyřešená. Do samé poslední chvíle nebylo rozhodnuto, jak to bude. Zda půjdou za vlajkou nebo ne.
Státní elita velice tlačila na to, aby Rusko bylo s konečnou platností poníženo, aby tedy šli za vlajkou, za trikolórou.
Ale globalisté si uvědomovali hrozící následky takové věci. Oni přece nestojí o okamžitý prospěch, oni hledí do budoucna a tak pracovali proti tomu. Vše to bylo rozhodnuto doslova v minutách.
Vezměte si to, tu kontribuci 15-ti miliónů ruský olympijský výbor zaplatil a najednou v poslední den olympiády do Pchjongčchangu přiletěl Žukov. A jak to? Přece měl zakázáno tam jet.
Tak proč tam přiletěl? Aby tam byl přítomen, až bude rozhodnuto, že půjdou za státní vlajkou.
Stejně jako když do Velké Británie odletěl Hess kvůli tomu, že měla být uzavřena dohoda mezi Velkou Británii a Německem. A jak by mohla být uzavřena, kdyby ji neměl kdo podepsat? A tak tam musel odletět. On tam tedy letěl, jenže havaroval a nedostal se kam měl, a tak byl podpis té dohody o spojenectví mezi Velkou Británií a Německem zmařen. Ale letěl tam právě kvůli tomu podpisu, aby tam byl. Není důležité, jak by se tam dostal, ale aby tam byl.
Stejně tak tam měl být Žukov, až odvolají tu sankci proti Rusku. Měl být viděn s tou trikolórou a předvést, co bylo třeba. A kdo je to Žukov? Znovu zdůrazňuji, že nikdy nepracoval pro ruské zájmy. On má daleko větší zájem na tom, aby jeho syn, který žije v Londýně, neskončil v anglickém vězení. A tento Damoklův meč nad hlavou jeho syna dosud visí, takže v každém případě bude neustále pracovat proti Rusku vždy a bezvýhradně, jak to také stále dělá.
Takže se připravovali, jenže došlo ke zlomu. Globalisté nechtěli zastavit tu takzvanou Red Machine, která s rudou mašinou nemá vůbec nic společného. Nemá s ní nic společného. Porovnávat je s týmem z roku 1992 je rouhání.
Jak se ten tým jmenoval? Sjednocený tým! „Vy jste nás připravili o jednotný stát a my tu jednotu stále zachováváme. Není důležité, jak se náš stát teď bude jmenovat, ještě to není rozhodnuto, ale my jsme stejně jednotní.“
Šlo o pokus zachovat jednotný stát a teď se pokoušejí přepsat ideologii tamtoho vítězství a říci:
„Jen se na ně podívejte, na ty zrádce za dolary, kteří jsou připraveni zazpívat cokoliv, kteří jsou za dolary připraveni říci cokoliv.“
Oni vědí, že zaplatit jim má Rusko, tak si při té příležitosti zahrají i na vlastence: „Rusko je v mém srdci!“ Jen si přečtěte Kovalčuka, kde tam vidíte nějaké vlastenectví? Ten mele jen o penězích: „Chce ta ruská lůza slyšet, že jsme vlastenci? Tak povím, že je Rusko v mém srdci. Dokonce i tričko si natáhnu. Tak se to teď má dělat. Já přece vím, že Rusko mi bude muset zaplatit, protože páníček to tak řekl. A já tedy budu pronášet potřebné rituální fráze.“
Co jsou všichni ti sportovci v tomto ohledu? Oni jsou trénovaní jako ti Pavlovovi psi. Vyhráli? „Tak musí zazpívat písničku a schrábnout za to nějaké ty love.“
A tak přesně to udělali. Dívali se, jak stoupá bílá vlajka a zpívali. Jim je ukradené, co stoupá na žerď, stejně jako co zpívají. A nám tady potom vyprávějí o nějakém jejich vlastenectví. Oni zhanobili jeden ze symbolů našeho státu. Hymnu, za kterou umírali naši vojáci, kterou jsme hájili celou dobu. Hymnu, která odráží tisíciletí trvající podstatu ruské státnosti. Tak právě tohle vymáchali ve špíně, přesněji vynasnažili se vymáchat ve špíně, protože na to nemají, ti lidští trpaslíci, když šla nahoru bílá vlajka a byla předváděna jejich kapitulace.
Ještě jednou opakuji, abyste tomu dobře rozuměli. Oni udělali to, že když... Je prostě nemyslitelné, aby se naše armáda po porážce Pauluse šla vzdát s bílou vlajkou a hymnou na rtech. Je to tak? A oni to udělali! Když jste soutěžili za bílou vlajku, tak jaké k tomu máte právo?
A proč je nazývám parchanty? Tak dobrá, vy jste se rozhodli, že vás s naším státem nic nespojuje, tak jeďte na olympiádu jen za sebe, proč ještě špiníte svůj stát? Právě proto jsou to parchanti, že prý tam jako soutěžili za Rusko. Kdo o ně tady stojí, o ty sportovce prý z Ruska?
Já už jsem říkal, že tam podle zákona rozdělení pravděpodobnosti nejspíše jelo 15% lidí, kteří udělali chybu v dobré víře. A mezi těmito 15 %... Jestliže těch hokejistů mi vůbec není líto, tak těch mladičkých krasobruslařek je mi opravdu líto. Ty tam speciálně nahnali, vůbec se neuvažovalo o tom, že by tam nejely. Ty kvůli jejich mládí nebylo těžké zmanipulovat.
Ale já chci upozornit na něco jiného. Zagitova vyhrála zlato a zaslouženě ho vyhrála, opravdu zaslouženě, proti tomu nikdo nic nenamítá. Ale o čem všichni mluví? Proč má Medvěděvová jen stříbro? A hned našli vysvětlení: „Víte, není zvykem dávat i druhé zlato jednomu státu.“
No to se podívejme, opravdu? A co Salt Lake City? Olympiáda z roku 2002? To už jste zapomněli na pár Sale-Pelletier, když Běrežnaja-Sicharulidze zcela jasně vyhráli? Zcela jasně!
Sale-Pelletier zajeli tak mizerně, že vůbec neměli stát na stupních vítězů. Padali, prvky neprováděli čistě, přesto jim dali stříbro. Ovšem Kanada a USA se ozvaly: „A proč stříbro? My chceme zlato!“ Zatlačily a došlo k výměně medailí. Číňané, kteří museli spolknout to ponížení, že se Sale-Pelletier vůbec ocitli na stupních vítězů, řekli, že se opakovaného předávání medailí účastnit nebudou! Ale Běrežnaja a Sicharulidze se té frašky zúčastnili. Ale proč o tom teď mluvím?
Za zády našich sportovců nestojí stát, takže není nikdo, kdo by mohl hájit jejich zájmy. A to je ve výsledku ten kámen úrazu. Někde něco zaskřípe, a jestliže to ještě posílí? Mohli by si dovolit takto s nimi jednat, kdyby za jejich zády stál stát? Dostali by teď i druhé zlato, dvě naše dívky by stáli na nejvyšším stupni vítězů a nahoru by stoupala státní vlajka. Oni sami se vzdali ochrany státu. Sami to udělali.
Opakuji, že Krušeľnickij i Bryzgalova dostali přesně to, proč si tam jeli, přesně to, co jim Mezinárodní olympijský výbor slíbil. A vyžrali si to do dna. Nestojí-li za vámi stát, budou si s vámi dělat, co chtějí. Sami odmítli soutěžit za státní vlajku Ruska. Sami tam jeli soutěžit za bílou vlajku. Tu otázku ochrany státních symbolů je třeba začít řešit. Kromě erbu a vlajky musí být chráněna i hymna. V první řadě hymna, protože s tou si každý dělá, co chce a špiní ji.
Já myslím, že na základě mravního zhodnocení toho, co udělali ti hokejisté, kteří, znovu zdůrazňuji, nemají vůbec nic společného s rudou mašinou...
Vždyť to bylo speciálně rozvířeno, šlo o operaci, na kterou se nezmůže žádné z našich analytických center.
A to prý u nás máme „think tanky“? Kde? Dokážete jen pustě žvanit o svých smyčkách anakondy, Overtonových oknech... Och ach, oni to umí a my?“ Tak v tom pokračujte. Na to se můžeme podívat na všech televizních stanicích.
Lidová iniciativa pracuje jinak a vytváří svá politická centra.
- K další otázce?
- Ano.
31:42
Valeriji Viktoroviči na internetu se objevila následující zpráva, kterou vás prosí okomentovat. Státy jihovýchodní Asie přejdou pod plnou kontrolu Pekingu, přičemž dobrovolně.
A podle toho oznámení se bude formovat osobitý Svaz čínských socialistických republik. Co to má být?
To je volná interpretace zprávy společnosti Bloomberg, která vyšla minulý týden, ano myslím, že minulý týden a byla zasvěcena čínské vnější politice. Klade se tam důraz na způsob, jakým jedná Čína, jak si upevňuje své pozice ve světě, a jak o své pozice přicházejí všechny přední státy.
Konkrétně je tam uveden citát, tedy spíše čísla, že pro rok 2018 Čína vyčlenila na svou vnější politiku 54 miliardy jüanů, což je o 60% více než před pěti lety.
Současně bylo v USA, které jsou pro Trumpa přece „na prvním místě!“, financování vnější diplomatické činnosti sníženo o 30%. A vůbec se teď neustále v těch či oněch analytických pracích, přehledech od Bloomberga a dalších struktur, zase ty „think tanky“, objevují informace, kde se lomí rukama: „Jak je to možné? Ty otázky, které se dříve rozhodovaly v Londýně, se teď rozhodují v Pekingu. Ty otázky, které se rozhodovaly ve Washingtonu, se teď řeší v Pekingu. Vliv Číny se stále rozšiřuje a rozšiřuje a především v jihovýchodní Asii.“
Takže Čína prostřednictvím různých krizí tak či onak přebírá všechny státy pod své křídlo, do své péče a jedinou pevností, která Číně stojí v cestě a zatím uplatňuje svou politiku, která není strukturním způsobem fixovaná na Čínu, ale vychází ze svých vlastních zájmů, je Vietnam.
Tak tohle se tam tedy buduje. A co bych v tomto ohledu chtěl podotknout? Jak dlouho už my mluvíme…. A naše „think tanky“, které tu máme, kterých tu je bezpočet, dosud nic neřekly o přenosu centra koncentrace řízení do Číny, /my o tom tedy mluvíme dávno/, zatímco na Západě mluví o tom, že ten proces probíhá, že běží. A projekt hedvábné stezky je právě o tom. No a minulý týden, tedy vlastně tento týden byly zveřejněny pozměňovací návrhy čínské ústavy, kterými se Čína bude řídit!
My tu přece máme ty „think tanky“, že? Analytiky vystupující v televizi. A jak zareagovali? Ó, Si Ťin-pching bude králem navždy, on si to…“ Cožpak to je to hlavní v těch navržených změnách? V těch změnách takříkajíc neuviděli slona. Vždyť přemýšlí v rámci geopolitiky o smyčkách anakondy a dalších věcech jako je civilizace souše a civilizace moře. A jak se z toho ti geopolitici vykroutí, aby popsali železnice, nové koridory, tu politiku nové hedvábné stezky, celou tu globalizaci realizovanou Čínou? Je to prostě k smíchu. Takže naši velcí analytici si nepovšimli slona.
A konkrétně, v čínské ústavě bude provedena změna, která bude znít následovně:
Práce na budování jednotného osudu lidského společenství.
Ještě jednou, oni tam začleňují změnu o budování jednotného osudu lidského společenství. Čína na sebe bere odpovědnost globální úrovně. Chce formovat lidstvo podle svého standardu. Všechno ostatní jsou pouze způsoby a metody dosahování právě tohoto cíle.
O způsobech a metodách jako samostatných cílech naši analytici a „think tanky“ dokážou uvažovat, ale tohoto si nevšimli. Nevšimli si toho, jak je to realizováno. Kdyby si tedy alespoň přečetli tu zprávu od Bloombergu a dalších západních „think tanků“, které tyto informace již nadhazují, píší o tom zcela přímo.
To je jako v tom vtipu, čtvrtého dne si moudrý náčelník Bystrozraký sokol konečně všimnul, že jejich vězení nemá čtvrtou zeď.
Ale to je k těm západním „think tankům“, protože ty už jsou nuceny začít formovat strukturu a tak ohlašují tyto problémy, tedy ne problémy, ale procesy přenosu centra koncentrace řízení z Velké Británie a USA do Číny. Oni to ohlašují. A naši stále spí, neprohlédli ještě ani astanský proces. Jak jásali, když jim státní departament sdělil, že astanský proces zašel na úbytě, zemřel. A jak stejný státní department potom sám začal pracovat v rámci tohoto astanského procesu, zase přehlédli.
Vždyť oč jde? Oni přece nechápou formát Astany a tak o tom mlčí. Ty klanově-korporativní skupiny, které si neporadí s formátem Astany, mám na mysli ty naše, rossionské, ty si pěkně nabijí držku. Samy si za to můžou, to ony si nabraly takové analytiky.
- A platí je.
- Ano výplatu od nich dostávají, ale vysvětlit, jak funguje formát Astany, nedokážou. A to ani nemluvím o přenosu centra koncentrace řízení.
Chápou vůbec, v čem spočívá problém, že se nedaří budovat centrum koncentrace řízení z Íránu? A proč byl vůbec zvolen jako ten klíčový bod, jako centrum koncentrace řízení? A proč došlo k selhání? K tomu selhání nedošlo až teď, k tomu došlo už v průběhu války mezi Irákem a Íránem v osmdesátých letech, kdy začalo být jasné, že Írán Irák neporazí, že je třeba mu pomoci.
Vysvětlil alespoň jeden z našich „think tanků“, co se stalo? A tak se v tom pořád plácáme. Kam se podíváš, tak naše „think tanky“... A ještě pořád poslouchám, jak je mohu urážet a tvrdit, že tu žádné nemáme? Ukažte mi alespoň jednu operaci provedenou na takové úrovni, jako se to povedlo západním „think tankům“ s našimi „sportovci z Ruska“.
- Protože to nebyli ruští sportovci.
- Ne, to nejsou ruští sportovci.
- Jak nás neustále krmí média.
- I když jsou to zrádci, jsou pořád naši, to naši nás zradili. S tím se nedá nic dělat.
- Zrádci z Ruska.
- Ano.
39:34
Dále tu máme otázku od Sergeje takříkajíc spojenou s prací politologů, politických technologů. Ve svém posledním pořadu Otázka-odpověď jste důrazně doporučoval poslechnout si Grudininova vystoupení, abychom pochopili prázdnost a lživost jeho slibů.
Cožpak člověku, který žije podle svého svědomí, nestačí ta skutečnost, že Grudinin zalhal v samotném začátku své kampaně o svých účtech v zahraničí?
Podle mého musí každému soudnému člověku stačit pět minut z jakéhokoliv Grudininova vystoupení, aby pochopil, co je zač.
Není tedy vaše doporučení, aby si všichni poslechli Grudinina, pro obyčejné lidi přehnané?
Podle mého by pečlivý poslech jeho vystoupení měl být starostí politologů a politických technologů,
kteří by potom lidi měli ve zhuštěné podobě informovat o podstatě jeho vystoupení.
Kategoricky s tím nesouhlasím, protože politology, politickými technology a analytiky se musí stát celá společnost v celém svém souhrnu. Každý člověk se musí stát politologem, politickým technologem a analytikem. I když bezesporu ne všichni mohou pracovat v této profesi. Co bych k tomu chtěl říci?
Ve všedním životě se ke každému člověku dostane celý soubor informací, které potřebuje ke svému životu. Každý člověk musí mít znalosti, dovednosti a návyky, aby z těch informací dokázal pro sebe vyvodit patřičné závěry, aby se on sám a jeho rodina nedostali do krizové situace kvůli tomu, že se přepočítal v hodnocení situace.
Tak například tu teď máme volby, ano? Jak by se v nich měl obyčejný člověk vyznat, jestliže nemá alespoň elementární znalosti o řízení? O řízení sociálních supersystémů. Jak má rozpoznat, zda Grudinin lhal o svých 7,5 miliardách nebo ne, takže mu nezbývá než věřit jedné či druhé straně. Jedni říkají, že Grudinin lhal a dokládají to fakty a Grudinin, aniž by předložil fakta, říká: „Ne, to oni lžou. Oni mě pomlouvají! Přitom já jsem takový slušný a schopný člověk, já vám tady v jednom samostatném sovchozu vytvořil socialismus. Mně přece na vás tak strašně záleží.“ Máte mu věřit?
Jenže víra v sociálních záležitostech je sociální příživnictví. Když věříte tomu či onomu člověku, tak mu tím postupujete řešení té či oné životní záležitosti. Když potřebujete opravit nějaký přístroj, auto tak se obrátíte k příslušnému člověku a tu záležitost mu svěříte, protože sami nemáte dostatečné znalosti. Ale v té či oné míře o tom přece jen něco víte. Samozřejmě, že když si nějaké děvče vybírá růžové autíčko, tak si splete i kanalizační poklop s krytem motoru. To je jedna věc.
Nesmíte se podobat podobným děvčatům, musíte znát elementární záležitosti, aby vás nepodvedli. Uvedu vám klasický příklad. Jestliže dříve, abyste se stali sociálně aktivním člověkem, bylo zapotřebí umět číst, psát a počítat, aby vás nepodvedli, tak dnes to NESTAČÍ!
Dnes je zapotřebí vědět, jak jsou řízeny sociální supersystémy, abyste z celého souboru informací dokázali vyčlenit ty podstatné, vyhodnotit je a přijít k závěru, který by nebyl založen na víře, ale na vlastní analýze.
A jestliže vám někde něco chybí, tak tu máte profesionální analytiky, kteří shromažďují informace. Potom se na ně můžete obrátit, ty informace si přečíst a sami si je opět po svém vyhodnotit. Kde to ten analytik nezvládnul, kde lhal a kde řekl pravdu. Takže tu zase nebude figurovat víra! Je to jen o tom, že ten analytik shromáždil potřebné informace.
Je to stejné jako v obchodě. Když znáte matematiku, tu nejjednodušší aritmetiku, tak přijdete do obchodu a umíte-li číst, přečtete si ceník, prohlédnete ceny, a vyhodnotíte, kolik máte v kapse peněz, kolik z nich můžete utratit a co z produktů potřebujete. Ty zase můžete hodnotit podle obsahu, zda jsou geneticky modifikované nebo ne. Takže provádíte určité vyhodnocování, máte pro něj dostatek informací.
V sociální oblasti musíte umět to samé. A opakuji, že ponecháte-li to na analytikovi, bude podle toho vypadat výsledek. Potom zase můžete vykřikovat: „Podvedli mne!“ Proč bychom měli dělat stále stejné chyby? A když každý člověk v klidu: „Vystupuje Pavel Nikolajevič Grudinin. Já ho poslouchám a on řekl to a to. Já osobně jsem to slyšel. Promiňte mi to, Pavle Nikolajeviči, ale vy říkáte hlouposti! Plácáte nesmysly, jste prostě hlupák, jestliže jste schopen mluvit o věcech tímto způsobem. Vůbec nechápete řízení.“
To už je zcela jiný přístup. Já sám jsem to vyhodnotil, já sám jsem to pochopil. Já sám dokážu sečíst a + b! Já umím spočítat, že jedna plus jedna jsou dvě a dva plus dva zase čtyři. A když vynásobím dva krát dva, tak to pro mne nebude 22 v nějaké alternativní matematice, ale pěkně čtyři. Chápete, jak to musí vypadat? Aby každý byl v těchto věcech způsobilý. Aby si dokázal učinit vlastní závěry a nevypadalo to tak, že: „Říkají, že ukradl 7,5 miliardy. Ale Grudinin vypadá jako správný chlapík a říká, že lžou a já mu to tedy věřím.“
Jenže tohle není otázka víry. Vy budete volit člověka, který bude ŘÍDIT STÁT!
A jestliže se vy sami osobně nepřesvědčíte o tom, že lže, že vůbec nechápe procesy řízení, že každému řekne to, co chce slyšet... Každý člověk si jen musí porovnat, co říká doktorům, učitelům, podnikatelům atd. Už jen z toho vám musí být jasné, jak je prolhaný. Jen si to porovnejte a pochopíte, že každému říká to, co chce slyšet, jen aby za něj hlasovali. Je možné takovému člověku svěřit řízení státu?
Jenže to musí udělat každý člověk, sám. A jak to udělá? Jestliže poslouchá analytika, tak zase jen někomu věří. Otázky vlastního života musí člověk řešit sám a vycházet přitom ze svých zájmů. A co když se tomu analytikovi Pavel Nikolajevič právě tímto svým lhaním líbí? A doufá, že stát opět půjde dolů vodou jako za Jelcina a bude možné někde něco urvat? Proto si každý závěr musí udělat sám pro sebe.
Ne proto, že ho všichni o něčem přesvědčují. Nejde přece o agitaci, je zapotřebí vniknout do podstaty toho, co ten Pavel Nikolajevič Grudinin říká! Potom ta otázka jeho kandidatury, toho, že je prezidentským kandidátem, pro každého obyčejného člověka, který pochopí podstatu toho, co říká, odpadne sama o sobě. A stejně tak to musí probíhat s každým prezidentským kandidátem nebo volbami do jakékoliv jiné funkce, do jakékoliv volené funkce.
Musíte daného člověka posuzovat s ohledem na podstatu věci. Na základě toho, co on říká. Jak on navrhuje řešit otázky. Je to jako pravidla silničního provozu. Přece si sebou nebudete brát na nakupování člověka, který vám bude všechno vysvětlovat, číst a počítat. Přece si do ulic neberete průvodce, aby vám říkal: „Teď je zelená, můžeme přejít silnici. Je červená, takže stojíme. Oranžová, to nestihneme, nebo musíme se připravit, za chvíli vyrazíme.“
- To se učí děti už ve školce.
Stejně tak je třeba se naučit, jak se řídí sociální supersystémy. Každý dospělý, příčetný člověk se musí sám naučit, jak jsou řízeny sociální supersystémy. Když se to naučí, může bránit zájmy své i své rodiny.
A znovu opakuji, že tyto znalosti naleznete pouze v jednom zdroji a tím jsou práce vnitřního prediktora SSSR. Říkají, že je těžké je číst, že je nechápou. Lidová moudrost praví, že bez práce nejsou koláče. A ve škole bylo jednoduché všechno zvládat? Všichni přece měli ve škole s něčím problémy. Všichni by si přáli, aby to bylo jednodušší. Ale nakonec všichni tu školu nějak absolvovali. Kdo si to chtěl ulehčit, měl jedny známky, a ten, koho opravdu zajímaly předměty, které se učil, měl zase jiné známky. Takže…
Ale nestačí získat znalosti, ještě je nutné umět je použít v praxi. Někdo říká: „Jen se podívejte, trojkař, a jak se mu v životě daří.“ To jsou lži. Jinou věcí je, že skutečně mnozí premianti ve snaze získat dobré známky, pouze biflují…
- Učí se jen kvůli získání dobrých známek.
- Kvůli známkám, ano.
A co je nejdůležitější, přicházejí o čas, ve kterém by mohli dostávat lekce přímo od života. Jak ty znalosti v životě využít. Proto jakýkoliv trojkař vždy u sebe drží jako poradce tyto šprty, protože bez nich je úplně vedle. Oni potom tvoří určitý tandem. Jeden umí znalosti uplatnit v životě a ti druzí zase mají ty znalosti.
Jenže je zapotřebí, aby toto všechno ovládal jeden člověk, aby měl znalosti i věděl, jak je použít. A aby se tomu v životě neučil živelně, ale systémově a to se vám, znovu zdůrazňuji, povede jen tehdy, když nad sebou budete pracovat. Když budete studovat Koncepci sociální bezpečnosti a učit se Dostatečně všeobecnou teorii řízení.
Snadné to nebude. Je třeba sedět u učebnic. Jen si vzpomeňte na stalinskou industrializaci, na stalinskou kulturní revoluci, cožpak tehdy to bylo pro lidi jednoduché? V přípravných a speciálních školách pro dělníky a rolníky? Když se po směně museli ještě posadit k učebnicím? Jen si vzpomeňte na film Velká přestávka.
Tenkrát už to vyprchávalo, ale i tehdy lidé ještě stáli o znalosti a uvědomovali si jejich potřebu. Jenže jestliže dříve byly zapotřebí ty faktologické znalosti - matematika, jazyky, fyzika, chemie, tak dnes je nutné vědět, jak jsou řízeny sociální supersystémy. Jak využít tyto konkrétní znalosti ve společnosti pro dosažení vlastních cílů. Abyste ochránili zájmy své i své rodiny. Abyste si zajistili mírové nebe nad hlavou.
Aby s námi nemohli vyběhnout tak, jak to udělali v Pchjongčchangu. Ještě nejednou se budeme vracet k následkům, protože žádné „think tanky“ nemáme. Tedy máme, spousty, ale vyhodnocovat následky těch provokací je pod jejich úroveň.
A ještě uvidíte, jak bude fungovat ta provokace s bronzovou medailí v curlingu. Krušeľnického a Bryzgalové. Jak velké to bude mít důsledky.
A také ta hymna se nám vrátí.
Proto na to musíme být připraveni a pracovat na tom, předem to neutralizovat.
A u nás? Jak byli nadšení, když jste se podívali na televizi, tak se přímo blahem rozplývali, že zpívali hymnu, když nahoru stoupala bílá vlajka. Já mluvím o našich moderátorech v televizi. O moderátorech ve všech smyslech, oni nemoderují jen televizní pořady. Je přece třeba chápat, co se děje. Proto…
Máme ještě otázky?
To byla poslední.
Proto znovu opakuji, že každý v míře svého chápání pracuje pro sebe a své zájmy a v míře svého nepochopení na toho, kdo toho ví a chápe více. Abyste ochránili zájmy své a své rodiny, musíte se snažit toho znát a chápat více, abyste nebyli loutkou v cizích rukách, aby s vámi nemohli manipulovat. Ano jde to těžko, ano budete muset věnovat čas učení, a přečíst si i další související literaturu, ale jestliže to neuděláte, tak nikdo neochrání zájmy vaše ani vaší rodiny.
A ten, komu svěříte řešení těchto otázek, bude vycházet z vlastního vnímání a chápání světa a může vše řešit na váš úkor. Na úkor zdrojů, které by mohly posloužit k zajištění živobytí vaší rodiny. Snažte se proto znát a chápat více. Pamatujte si, že znalosti znamenají moc, berte tuto moc do vlastních rukou. Braňte zájmy své i své rodiny.
Buďte šťastní, přeji vám mírové nebe nad hlavou.
Do příštích setkání.
Informační báze KSB