28.4.2017
youtube.com/watch?v=wT5T54WtvfM
Otázka - Odpověď V.V. Pjakina ze dne 24.04.2017.srt (73061)
Otázka - Odpověď V.V. Pjakina ze dne 24.04.2017.doc (106496)
Dobrý den Valeriji Viktoroviči.
Dobrý den. 24.04.2017
Zdravím naše vážené diváky, posluchače i kolegy zde ve studiu.
00:00:15
Samozřejmě, že se všichni zajímají o volby, které včera proběhly ve Francii,
ale vy jste před nimi, Valeriji Viktoroviči říkal,
že z vašeho hlediska je jejich favoritem Fillon a Le Penová je pouze ledoborcem, který mu razí cestu. Avšak výsledky včerejšího prvního kola jsou zcela jiné.
Ne, absolutně s vámi nesouhlasím. Problém je v tom, že o tom je možné říci hodně, nebo neříci nic. Já jsem vždy tvrdil, že Le Penová nevyhraje a ona také v těchto volbách nevyhrála, nehledě na to, že získala celkem hodně hlasů. Vlastně více než celkem hodně, je třeba poukázat na to, že dlouhou dobu byla dokonce v čele. A mluvilo se o tom, že získala 30% hlasů i více, než jen těch 23%, které oznámili. Já jsem ale říkal, že nevyhraje. A když jsem mluvil o tom, že…
- Vy jste řekl favorit,
- ne já jsem řekl, že k vítězství připravují Francoise Fillona.
A v této souvislosti je v podstatě nutné si vzpomenout na to, co jsme říkali. Já jsem o těch volbách moc nemluvil, ale vše co jsem řekl, se vyplnilo téměř s matematickou přesností. Prakticky všechno.
A já jsem mluvil o tom, zaprvé, to bylo úplně na počátku těch voleb, kdy byli teprve ohlášeni jejich kandidáti, tehdy jsem řekl, že tyto volby jsou pouze relativně volby francouzské, a že ve skutečnosti to, co se bude dít ve Francii, je přímo závislé na politické situaci v USA. A že jestliže v USA jsme měli dva konkrétní kandidáty, o kterých jsme zcela konkrétně říkali, že Clintonová zastupuje státní elitu a Trump zase globalisty, tak s ohledem na všechny francouzské kandidáty, a to bez výjimky, se to tak kategoricky tvrdit nedá. Mluvil jsem o tom, že jakýkoliv z těchto kandidátů může být v určitém okamžiku globalisty podchycen a vynesen k moci, jak se jim to bude hodit s ohledem na konkrétní politickou situaci. Ale cožpak se to týká politické situace ve Francii? Ne. V USA! Rozložení sil tam určuje rozložení sil ve Francii. Potom se ještě k té Francii vrátíme.
Teď je ovšem nezbytné, velice nutné si ujasnit, jaké to rozložení sil v USA vlastně je.
V USA boj státní elity s globalisty dospěl až k tomu, že aby byla podpora, tedy spíše pozornost státní elity a její úsilí přesměrováno z procesů svržení Trumpa na jeho podporu, bylo nutné provést ten raketový útok na Sýrii, a potom jako krycí manévr rozvířit tu korejskou krizi. A když říkám, že korejská krize má sloužit jako krytí, tak si přece povšimněte, jak to tam vždy probíhalo. Vždyť je to teď na chlup stejné, a všechno jede i teď podle stejného algoritmu. Napřed se rozeznějí bojové bubny, div že nezačíná válka, a potom to všechno pomalu utichá a nakonec se to podle odladěného schématu uklidní.
Mluvil jsem o tom, že ten raketový útok na Sýrii je analogický letu Mathiase Rusta. Někteří kolegové si však mezi nimi udělali přímo rovnítko. Jenže my v dané situaci mluvíme o metodologii, o vypracování technologie na zlikvidování odporu. A ta technologie Mathiase Rusta se od technologie raketového útoku liší. V případě Mathiase Rusta to bylo realizováno přímo, veškeré obyvatelstvo bylo do toho tyjátru zataženo. Všem předhazovali generály, kteří nedokázali splnit uložený úkol, a to nehledě na to, že jim k tomu vlast poskytla vše potřebné. „Proto je všechny odvolám!“ A lidé je v tom podpořili. Ale cožpak v USA je ta situace stejná? Ne.
Trump říká: „My jsme svůj úkol splnili, jsme chlapíci, vše jde přímo skvěle.“ Takže před veřejností je všechny plně podržel a dav ho v tom přece podporuje. Jak by teď mohl v takových podmínkách veřejně začít ty generály odvolávat? Co jsem o tom říkal? Že ty generály odvolávat veřejně nebude. Sami mezi sebou dobře znají výsledky toho útoku. Velmi dobře. Mohou tvrdit, že doletělo 58 raket, nebo 57. Přitom jsem ale neviděl, že by Američané zveřejnili alespoň nějaký záběr z toho útoku. I kdyby se mělo jednat alespoň o následky toho útoku. Zveřejnily je jiné státy, ale nikde není vidět, že by tam dopadlo 57 raket, na to letiště. Nejvíc, co jsem viděl, jich mělo být 44. Ale byly to pouhé vyznačené kroužky, reálně tam bylo možno najít stopy tak deseti, no možná ještě nějakých šesti. Zbytek nebylo nic jiného než kroužky. Já taky mohu nakreslit pár kroužků. Proč by jich neudělali 57? Prostě nenašli, kam by ty další kroužky mohli ještě vrazit.
Podstata je tedy následující. Bylo zapotřebí velení postavit před fakta:
„Vy požadujete konfrontaci s celým světem, chcete konfrontaci s Ruskem, chcete dál být světovým četníkem. Vidíte teď, jaké jsou následky? Jsme snad připraveni pokračovat v této politice? Ne! To davu můžeme bez problémů namlouvat, že Amerika je veliká. Já vám ale tvrdím, že velikou je třeba ji znovu udělat, abychom opravdu byli takoví. A ty, kteří teď chtějí rozpoutat válku, odstraním, protože nám překáží v obnově armády, když její zdroje vyhazují na takové jalové útoky a vyvolávají zahraničněpolitické konfrontace! K čemu nám to je? Musíme armádu postavit zase na nohy, navýšit financování, vrhnout se na vědeckovýzkumné práce, potřebujeme techniku. Stojí před námi obrovský kus práce, abychom obnovili naši armádu. Teď nemáme čas na to, abychom se přetlačovali s celým světem. Proto teď všichni podpoříte navýšení financování a ti, kteří si stále mají chuť něco dokazovat, ti teď viděli výsledek. Rusko ani okem nemrklo. Žádný dojem jsme na něj neudělali ani v roce 2013, když jsme vystřelili balistické rakety, které do cíle nedoletěly. A nakonec nám nezbylo, než se vymluvit na Izrael. A teď? Putin není Medvěděv, ten nám svou zemi k nohám nesloží. A proč jen Putin? Celý svět se změnil. Nemáme dost sil, musíme se tedy nějak dát do kupy. A proto se zbavíme těch generálů, kteří to nedokážou pochopit.“
Bylo zapotřebí uvnitř generality vyvolat určitou náladu, aby se daly provést čistky. To je ta technologie. Mathias Rust je v daném situaci příkladem pro navození situace, za které bude možné provést kádrové čistky. To je shodná podstata, a ne že by to bylo úplně stejné. Trump je ve velice těžké situaci. Díky té konfrontaci je tam katastrofální napětí. No a teď do toho ty francouzské volby. Kdo bude mít na starosti ty volby? Samozřejmě že státní department USA. Tvrdí nám, že tam Tillerson udělal čistku. Koho odstranil? Pouze ty nahoře. A noví šéfové musí spolupracovat se starým aparátem. Pamatujte se, co se dělo na první Tillersonově schůzce s Lavrovem? Nenechali ho nic říct před kamerami. Nezamluvili mu hotel, když přijel na to setkání ministrů zahraničí G20, chápete? Úřednický aparát mu tak dával najevo, kdo je kdo. Takže všichni šéfové, které jmenoval Tillerson místo těch propuštěných, se střetli se stejným aparátem. A překonávání jeho odporu jim zabírá čas, aby ten aparát zpacifikovali natolik, že by nepokračoval ve svých podrazech, kde jen může, což v USA není vůbec nic těžkého.
Tam je přece konvenční společnost, kde je neustále zapotřebí chovat se politicky korektně. Jestliže snad nejste dost politicky korektní, jste vyřízeni. Když tam nějaké sedmdesátileté děvče prohlásí, že ten člověk ji obtěžoval, neboť na ni hleděl více než 10 sekund, což ji vyvedlo z míry, je vymalováno - sexuální harašení. Chápete? A kariéra je v troskách, z potíží nevyjdete! Musí tedy nejprve navodit jinou pracovní atmosféru. Tady je v souvislosti s tím nutné pracovat takovým způsobem, aby to v aparátu nevyvolávalo napětí. A na co je zaměřena práce toho aparátu s ohledem na prezidentské volby ve Francii? Je zaměřena na dosazení toho jejich Macrona.
„Nám je přece úplně jedno, jestli tam bude Macron, Fillon, Le Penová!“
Mám na mysli globalisty. „Jaký je v tom rozdíl? Jestliže převezmeme řízení USA do svých rukou, bude ten Macron stejně pracovat pro nás, žádný problém. A potom ho třeba vyměníme.“ Ta situace přece vypadala následovně. Proč globalisté vsadili na Fillona? Jakého zaměstnance byste si najali raději? Takového, kterému byste museli říkat: „Tady nakresli čáru. Nakreslil? Tak, teď ji nakresli i tady, potom tam…“ A takto byste museli dohlížet na každý jeho úkon? Protože on v podstatě není k té práci způsobilý. A to je Macron. Je v tomto ohledu absolutně nezpůsobilý. Přitom máte k dispozici i jiného pracovníka, kterému vytyčíte objem práce, a on se do ní pustí bez vašeho vnějšího dozorování. Potom vám poreferuje, co je hotovo a vy jen zkontrolujete kvalitu: „Tady se ti moc nepovedlo, tady jsi to zařídil skvěle…“ A to je Fillon.
Z hlediska řízení byl tím nejprofesionálnějším prezidentským kandidátem. Takže globalisté tedy upřednostnili Fillona, a podle toho také jednali. A vůbec, když se vrátíme k postavení všech prezidentských kandidátů, tak je taková písnička: Jak loutky na nitkách poskakují, loutkářům úsměvy naskakují. Jsou to všechno loutky ve zručných a nezahálejících rukách. Už jsem o tom mluvil při tom porovnání s Jagupopem. Je to dobrá kniha i film Království křivých zrcadel. Globalisté potřebují k řízení dosadit člověka, který bude manévrovat, který si poradí podle vývoje situace. Zvolili si tedy Fillona. Jenže Fillon má také svůj mínus, o který se mu postarala státní elita USA v průběhu přípravy na rozpoutání války proti Rusku v roce 2014, a obzvláště to vyvrcholilo v předvolební kampani... ...v průběhu předvolební kampaně v USA mezi Clintonovou a Trumpem. Kdy ten stát regionální úrovně a s ekonomikou nadranc
- Rusko,
všude uplatňovalo ten svůj strašný vliv a Putin byl tím nesilnějším a nemocnějším člověkem světa. A kdo jsou ti, kteří mu čelí? Jestli si někdo myslí, že na Západě je profesionalismus v řídící sféře lepší než v Rusku, tak se hluboce mýlí. Na Západě je to samý tanečník zakopávající o rovnou podlahu. A co se týká prezidentských kandidátů, tak ti netvoří žádnou výjimku. Opakuji, že jsou to všechno pouze mediální figury, pouhé loutky.
Ale v Rusku máme Putina.
A ten pocit vlastní nemohoucnosti, když narazí na Putina a jeho řízení státu, kdy dokonce i takoví, absolutní, jak bych to řekl... No, když řeknu nuly, tak to ještě bude přílišná chvála pro takové „odborníky“ jako Šuvalov, Abyzov, Dvorkovič, chápete? Ale dokonce i oni převyšují ty západní odborníky v řízení, poté, co to vzal do rukou Putin. Putina vyloučili z G7 a kde je tomu G7 teď konec? Budeme se setkávat sami. Setkalo se jich tam devět a co? Plácnutí do vody. A kvůli tomu, že si uvědomují, že s Putinem není lehké pořízení, na tom místě potřebovali Fillona, člověka, který alespoň trochu ovládá řízení, který je alespoň trochu samostatný. A jak na to reagovala BBC, a vůbec všechna západní média včetně našich liberálních, jak reagovaly?
Ve Francii se kandidátem na prezidenta stal Putinův přítel. Jak to? Prý se spřátelili, když zastávali funkce premiérů. Takže prý jde o přátelství a předhazovali na podporu toho tvrzení různá fakta. A hned, přímo okamžitě, s vědomím, že s ohledem na státní elitu USA zde mají velmi závažnou, velmi závažnou slabinu, a s vědomím, že právě na ni budou útočit, až se ho budou snažit zastavit, byla okamžitě aktivována protiváha. A tou protiváhou bylo, jak to názorně okomentovalo Radio France Internationale, že tedy bude bojovat „Putinův přítel s Putinovou přítelkyní“. Okamžitě zdůraznili to dilema, že ať už ty volby vyhraje kdokoliv, stejně vyhraje Putin.
Jenže v případě vítězství Le Penové Putin vyhraje bezvýhradně. A tady se do toho zapojil krycí scénář. Jestliže Fillon se opírá o francouzské zdroje, tak Le Penová nemá jiné zdroje, než ty zapůjčené od ruských bank. Není důležité, že jsou součástí světového kreditního systému a ruské jsou pouze svým názvem. Ve skutečnosti jsou dávno, jak se říká, tamní. A jestliže Fillon dostal požehnání od veškerých západních elit, od těch řídících, ekonomických, tak Le Penová, ta odjela do Moskvy a dostala požehnání stát se prezidentkou od ruské Státní dumy, a setkal se s ní osobně prezident Putin. To znamená, že jí vytvářejí takovou pověst, o jaké si při útoku na Trumpa Clintonová mohla nechat leda tak zdát. Tam se snažil akorát Žirinovskij, který Trumpovi vytvářel image ruského agenta. A tady se jedná přímo o instituci, o Státní dumu, kde vystupovala, a kde se na ni celý zástup poslanců obracel jako na budoucí francouzskou prezidentku. Navíc se setkala přímo s Putinem, takže to je konec.
Když přijela a já jsem to komentoval, tak jsem řekl, že všechno je připraveno ke spuštění tohoto krycího mechanismu ve vztahu k Le Penové. Když se však vrátila, tak co? Tak nic. Média o tom mlčela.
- Ruská?
- Západní.
- Ve smyslu, když se zase vrátila…
- Vrátila se zpátky a zdálo by se, teď je vhodný okamžik omlátit jí to o hlavu, vymáchat ji v tom a všechny voliče tak přistrčit Fillonovi. Jenže všechna média jako by oněměla, ticho po pěšině. O čem to vypovídá?
Vypovídá to o tom, že díky neřešeným problémům mezi státní elitou USA a globální elitou, se nepovedlo Fillonovi vytvořit takový odrazový můstek, aby se dal využít jeho potenciál a mohl se probojovat do funkce francouzského prezidenta. A nejenže hromadné sdělovací prostředky mlčely, i ta situace se začala pomaličku vyjasňovat.
Vždyť proti němu měli velice chatrnou… No tu, výčitku. Jeho žena byla zaměstnána jako asistentka a získala tak prý neoprávněné příjmy. Ale v podstatě, v podstatě, jestliže pomineme fakt zákonnosti… A mimochodem, s ohledem na zákony nic neporušil, v té době, kdy ji zaměstnal. Protože v podstatě, když si vezmeme tu situaci, tak manželka jakéhokoliv politika je v podstatě jeho životní pomocnicí. A jestliže by to byla špatná manželka, tak by se nemohl stát politikem, protože by se mu nepostarala o zázemí, nedokázala by napomoci jeho dalšímu postupu. Aby se ale nezmítala mezi prací a zajišťováním práceschopnosti svého manžela, bylo by účelné platit jí mzdu už jen z toho důvodu, že je manželkou a tedy i pomocnicí daného politika. Bylo by… Opakuji, že jestliže má špatnou manželku, tak nedokáže být politikem. Znamená pro něj absolutní záštitu. Dokud pracuje v zájmu státu a dokud svou politickou funkci plní dobře, měla by dostávat mzdu, protože to ona zajistila jeho práceschopnost, jeho normální, mravní stav, neboť ho podporuje a vytváří mu spolehlivé zázemí. Jakmile tuto funkci přestane plnit, je to konec, začíná selhávat. To bylo jen takové odbočení.
Všechno začalo pomalu utichat, všechno se začalo řešit a on začal opět získávat body. S ohledem na Fillona byli všichni analytici rozpačití. Zdálo by se, že už ho absolutně potopili. V této situaci je zapotřebí připomenout jednu věc, která se stala, když proti němu zahájili trestní řízení. Vždyť on si byl příliš jistý s vědomím, jaké síly stojí za ním, byl příliš sebejistý a dopustil se chyby.
Veřejně prohlásil, že bude-li proti němu zahájeno trestní řízení, tak odvolá svou kandidaturu na prezidenta. Aha, a kdo ti to dovolí? Opět připomínám Jagupopa sedmdesátého sedmého a loutky na provázku. Kdo by mu to dovolil? Jde o globální scénáře! „Tys byl vyzvednut, vybrán a protlačen a teď bys chtěl vyskočit z rozjetého vlaku?“ To mu samozřejmě nikdo nedovolil. A i to řízení neustále blokovali a nakonec se povedlo tu věc potlačit do takové míry, že Fillon najednou jen tak z ničeho nic… A vůbec, když byl nominován na prezidentského kandidáta, tak nikdo nepochyboval o tom, že se stane prezidentem, protože se jednalo o toho nejprofesionálnějšího kandidáta.
Macron byl v porovnání s ním chlapečkem v krátkých kalhotkách, aby ten mohl vyhrát, nesměl by tam být Fillon. Fillon tedy vstoupil do volebního boje a všichni hned začali se svým obvyklým předvolebním vyhodnocováním, kdo jsou dva nejpravděpodobnější kandidáti a kdo ten zbytek za nimi. A jak to hodnocení vypadalo ve Francii? Čtyři kandidáti měli absolutně stejné šance, čtyři! Kdo tedy z nich v cílové rovince předběhne ty ostatní? A v důsledku této skutečnosti a s ohledem na dynamiku se kterou Fillon obnovoval své pozice… Přičemž mnozí analytici nechápali: "Jak to, že se jeho pozice začaly obnovovat tam, kde se o to prakticky sám nesnažil?"
Ale to je třeba chápat, jaká síla stojí za ním, a jaká síla zatlačila na určité páky, aby tyto jeho pozice byly obnoveny. A někteří analytici a média najednou začali mluvit o tom, že je velmi pravděpodobné, že do druhého kola se probojuje Fillon a Le Penová. To by v každém případě vyhrál Fillon. Už se mluvilo o tom, že se dostane do druhého kola. A jemu v podstatě pro realizaci tohoto scénáře chybělo pár dnů, pouze pár dnů. Jen několik dnů. To je cena jeho unáhleného prohlášení: „Bude-li proti mně zahájeno trestní řízení, stáhnu svou kandidaturu.“ Byl tehdy nucen se nejprve ospravedlnit, vysvětlit proč v té volební kampani zůstal, což už ho samo o sobě poškodilo, a teprve potom začít získávat body. Kdyby si to prohlášení odpustil, jeho startovací pozice pro získávání bodů by se spustila už tehdy, a měl by čas jednoznačně vyhrát. Dále vzniká otázka.
A jak se stalo, že se Le Penová… Mnozí, kteří mluví o jejím vítězství, jen utvrzují svou chybu v analýze. Tato chyba jim neumožní analyzovat další scénáře. Nevyhrála to Le Penová. Jenže scénář prosazování Fillona za skryté pomoci Le Penové, který globalisté spustili, utrpěl nedostatkem času kvůli banální chybě, kvůli banálnímu prohlášení na samém začátku, že svou kandidaturu odvolá. A ten čas je dán demokratickými procedurami. A nyní je tu problém, jak dál? No teď už nezbývá, než se zmocnit řízení. Kdyby tam teď pustili Le Penovou, tak by mezi řídící struktury vnesli úplný rozkol a vyvolalo by to chaos. Protože kdyby „realizovala“, v závorkách samozřejmě… Vždy je třeba mít na zřeteli, že obzvláště na Západě neexistují svobodní politici, všechno jsou to loutky ovládané svými nitkami.
A v dané situaci, víte, vyřčené slovo zpátky nevrátíš, a každý politik má určité renomé, podle kterého je formováno informační pole, a které je podporováno energií společenských mas. Lidská očekávání jsou zformována, a je třeba nevycházet z jejich rámce, jinak dojde k selhání řízení. Teď je třeba to zařídit tak, aby se to, co Le Penová deklaruje, nerealizovalo. A co měl ten její ledoborec vlastně krýt? Ona měla vycházet z extremistických pozic, z radikálních. O stejných věcech měl mluvit i Fillon, jenže ten měl vystupovat politicky korektně, aby to bylo přijatelné pro celou společnost. A jestliže si ho společnost zvolí, tak by potom k němu byli voliči Le Penové v podstatě loajální. A zatím je tu konfrontace, plná konfrontace mezi voliči Le Penové a Macrona.
Podíváme se tedy, co vlastně Fillonovi chybělo? První zprávy z voleb svědčily o tom, že Le Penová vyhrává všude. Vyhrávala všude. Mluvím o mnohých volebních obvodech, kde měla 30% a více. Teď co s tím, co dělat? Přece nechceme… Ve smyslu, vždy jsme říkali, že Le Penová postoupí z prvního kola a ve druhém prohraje.
- Fillon.
- S Fillonem, s jakýmkoliv kandidátem.
To není důležité. Vzpomeňte si na rok 2002, kdy se do druhého kola dostal otec Le Penové
- Jean-Marie Le Pen.
Ten tenkrát získal přibližně 17% v prvním kole a Chirac... No já si to přesně nepamatuji, asi něco málo nad 20%, podle mě. A co bylo dál? Ve druhém kole Le Pen získal o něco málo víc než těch svých 17%, ale Chirac tam už získal více než 80%. Tento model je teď třeba realizovat s jakýmkoliv kandidátem. Jenže Le Penová má příliš velký úspěch. Co je tedy úkolem?
Úkolem je snížit počet hlasujících pro Le Penovou. Takové mechanismy k dispozici jsou. Když se u nás mluví o Čurovovi. Jenže náš Čurov těm, kteří se tam zabývají sčítáním hlasů, nesahá ani po kotníky. Ví se přece o tom, že ve Francii je na volebních okrscích zaregistrováno nějak příliš mnoho kandidátů, tedy voličů, a navíc je možné manipulovat s hlasy zasílanými poštou. Mají spoustu různých variant, které jim umožňují dosáhnout takového výsledku, jaký… Jinou věcí je, že kvůli Fillonovi nebylo možné tyto mechanismy aktivovat. Nešlo to, bylo to principiálně nemožné, protože je tam příliš velký odpor podpindosníků. A ti, kteří v podstatě pracují pro globální prediktor, kteří jsou součástí globální řídící elity, jsou navenek nuceni pracovat jakoby pod křídlem USA.
Takže rozdrtit ho bylo pro ně jednoduché, aby zajistili Macronovi vítězství. Le Penovou je třeba zastavit. Mechanismy byly aktivovány a tak začala prudce ztrácet, už jenom díky například Paříži, kde nabrala méně než 5%, je možné korigovat cokoliv. A tam skutečně není příliš populární, v Paříži. Podívejte se, jak se vyvíjela dynamika s ohledem na Le Penovou. Čas uvádím moskevský. 23.dubna ve 21:04 francouzské ministerstvo vnitra informovalo o líderství Le Penové v prezidentských volbách. Ve 21:04. A ve 23… Tedy opět 23. dubna ve 21:30 se už premiér Cazeneuve, ministr zahraničí Ayrault, prezidentský kandidát Hamon i prezidentský kandidát Fillon obrátili ke svým voličům s výzvou, že je třeba zastavit nástup fašismu, že musí hlasovat pro Macrona a ne pro Le Penovou. To znamená, že Fillon, kterému Le Penová nahrávala, a který měl převzít její voliče, se k voličům obrací s výzvou, aby hlasovali pro druhého kandidáta a nehlasovali pro ni. To je velice důležitý okamžik.
A co hned následovalo? Okamžitě se „někdo“ začal scházet u Bastily, mám na mysli na náměstí Bastily. Sešel se tam dav a ve Francii začaly nepokoje. „Nechceme Macrona ani Le Penovou.“ To je signál od toho „někdo“ oběma kandidátům. Oběma silám stojícími za nimi. A těmi sílami jsou v podstatě: státní elita Francie a státní elita USA. Macrona si nepřejeme, ale nepřejeme si ani Le Penovou, pojďte se dohodnout. Mám na mysli s globalisty. A Le Penová nemá žádnou možnost, jak pracovat na realizaci globálního plánu řízení.
Tady však hned uděláme znak, vysvětlivku: Bude to realizováno v té či oné kvalitě v závislosti na vyřešení vnitřní politické situace a vztahů mezi státní elitou USA a globální elitou uvnitř USA. Tam jsou ty klíče od voleb. Vůbec ne ve Francii. Ve Francii dav využívají, jak potřebují. A že se nepovedlo protlačit Fillona, bylo pouze nedostatkem času. Globalisté by tu stejně vyhráli, takže se nedá mluvit o vítězství Le Penové, aniž vidíte tu souvislost mezi Fillonem a Le Penovou, a jak Le Penová plnila funkci ledoborce. Stalo se, že ta loď, které měla prorazit cestu do přístavu, zůstala viset před ním ve chvíli, kdy došlo k finiši toho závodu. Proto také sám ledoborec doplout stačil. Taková je ta situace ve Francii. Vůbec to není tak, jak je nám podáváno v televizi. A v tomto okamžiku, kdyby naše státní řízení bylo profesionálnější a podpořilo Putina, tak se Rusku mohly otevřít skvělé perspektivy pro spolupráci s Evropou a konkrétně s Francií.
Opakuji, že Macron je nula. Je to nula, je třeba ho ve všem vést za ručičku. To je z hlediska státní elity USA ideální kandidát. A ten, který si dovolí používat hlavu? Však si toho dost užili s Merkelovou, proto také nechtějí mít co do činění s lidmi, kterým to myslí.
00:37:22
Neustále mluvíte o vzájemném boji globálních a státních elit.
Co z tohoto hlediska znamená výpad proti Seanu Spicerovi tiskovému mluvčí USA?
Ke kterému došlo minulý týden a měl velký ohlas, ano. V podstatě by se zdálo, co takového řekl? Že Asad, kterého obviňují z toho, že bombarduje vlastní obyvatelstvo chemickými zbraněmi, že tráví vlastní obyvatelstvo chemickými zbraněmi, že používá bomby, chemické náboje. A přitom ho to otrávené obyvatelstvo z vděčnosti podporuje a bojuje s ním proti ISIL, proti kterému naopak Asad chemické zbraně nepoužívá?!
Na to se přece ptal sám Asad: „Proč tedy nepoužívám ty chemické zbraně proti svým zarytým nepřátelům a naopak s nimi zabíjím své stoupence?“ Takže oč jde? Asada obviňují, že používá své zbraně, ty chemické zbraně proti civilistům, proti svému obyvatelstvu. O tom se snaží přesvědčit… - Lidi v Evropě a Americe.
- Ano, obyčejné lidi v Evropě i Americe.
Na tomto základě je třeba ho démonizovat. A která osobnost byla zatím nejvíce démonizovaná? Byl to Hitler. To k Hitlerovi se vždy všechno přirovnává. A proč Hitler? Kvůli holokaustu, že plynem trávil židy. A tak samozřejmě řekl, že Asad je horší než Hitler. A to všechny zvedlo ze židlí: „Proč je horší než Hitler?“ „Protože dokonce ani Hitler své vlastní obyvatelstvo nelikvidoval chemickými zbraněmi.“ Cožpak snad bombardoval svá města? Nebombardoval. Střílel snad po nich chemické náboje? Nestřílel. Tak co řekl tak nepatřičného? Nic. Vše to bylo ještě v normálním rámci, tak co je tak zvedlo ze židlí?
„Cožpak zapomněl na koncentrační tábory?“ O nich přece nemluvil: „To už pánové překrucujete.“
A já jsem si řekl, co že je najednou tak pobouřilo, že se tak hlasitě ozvali? Začali vykřikovat, že požadují jeho okamžité propuštění. Problém je v tom, že ten den měl brífink, na kterém toho řekl až dost. Asi dvacet minut před tím, než přirovnal Asada k Hitlerovi, řekl něco, co neměl. Kariéra jakéhokoliv politika visí na jeho jazyku. Je třeba přemýšlet, co a kde můžete říci. A on na tom brífinku řekl něco, co hromadné sdělovací prostředky absolutně ignorovaly. Proč by se vůbec lidé měli zajímat o tu frázi, kterou vyslovil?
On řekl, že Severní Korea... Že nejsou žádné důkazy o tom, že by Severní Korea vůbec představovala pro USA jakoukoliv jadernou hrozbu.
„To si děláš srandu? Co to plácáš, člověče? My oznamujeme, že tam posíláme tři letadlové lodě, aby si to s tou Severní Koreou vyřídily, že je na spadnutí válka a ty tu vykládáš, že o nic nejde? Proč to tedy asi všechno podnikáme? Hned po tobě přece vystoupil sám Trump, že tam posíláme celou armádu lodí!“ Takže ten povyk spojený s tím prý antisemitismem, za který se Sean Spicer dokonce všem omlouval, souvisí s tím, že se prořekl. Řekl něco, co dav vědět nesmí, že žádná hrozba neexistuje, že je to všechno jen humbuk, že je to divadélko před veřejností, celé to korejské vyostření. Takto se kácí kariéry. Já ani nevím, jak ji Sean Spicer dá zase do pořádku a bude-li to vůbec možné. Tedy všechno je možné, ale ten výpad proti němu byl velice závažný, a je docela dobře možné, že ho na základě vhodné záminky odvolají. Možná je ale i ta varianta, že bude zohledněno, že „zkušenostmi se člověk učí“, a jestliže si svoji chybu uvědomil a pochopil, bude teď pracovat po tom výprasku usilovněji.
K jeho krytí byl využit samotný Trump. A také je třeba si uvědomovat tu věc, že Trump má zájem Spicera si tam udržet, z toho jednoduchého důvodu, že má velice málo svých lidí ve státním řízení.
Musí pracovat s lidmi, kterým může důvěřovat. A že se ten člověk uřekl? Vždyť si toho nikdo nepovšimnul. Jeden reportér CNN napsal do Twitteru tuto jeho větu, ale na tom to skončilo. V médiích, která jsou v jejich rukou, vše pěkně ututlali. Proto je to jen další z mnoha svědectví o tom, že to s tou Koreou je prostě divadélko. Pěkně rozehrané divadélko. Dovedete si představit, co by to udělalo ve společnosti, kdyby média tuto jeho větu rozšířila, tu větu Seana Spicera? Ten jeho přešlap je velice závažný a jak říkám, nevím, jaká je tam přesně situace, a jak z ní vůbec vybruslí, s jakými ztrátami. V každém případě se už za svůj antisemitismus omluvil, i když v jeho vystoupení žádný nebyl. Takto se realizuje globální politika. Když je od něčeho třeba odvést pozornost, vyvolá se povyk kvůli něčemu úplně jinému a hotovo. A paměť davu je plus mínus dva týdny. Ano, dav je sešlost lidí, kteří žijí podle tradic a přebírají názory autorit. A historická paměť davu je skutečně plus mínus dva týdny. A jestliže se to navíc ten dav vůbec nedozvěděl, tak je to prostě ovladatelné stádo.
00:44:21
Mimochodem, ještě k událostem v USA.
20. dubna Rex Tillerson obvinil Írán ze sponzorování terorismu. A hned po něm podobný výrok pronesl James Mattis a nakonec i sám Trump.
Bylo to trochu jinak. Napřed šéf Pentagonu Mattis prohlásil, že všechny problémy na Blízkém východě jsou důsledkem íránské politiky. Potom vystoupil šéf státního departmentu s podobným prohlášením, a až potom prezident. Jen si to vezměte, jak to tři dny po sobě vygradovalo. A proč? Přece se snad s Íránem už na všem dohodli a začali s ním spolupracovat? Teď najednou zase Írán označí za nepřítele.
Jedná se o přeorientování. Nedostanou se dál, jestliže nebudou mít nepřítele. Dělat pořád nepřítele z Ruska? S tím je třeba se jakoby přátelit a využívat jeho zdroje pro vyřešení vnitřních politických úkolů v USA. Když zase z Ruska uděláme nepřítele, začne si budovat vlastní politiku a opět bude ovlivňovat všechny naše volby pomocí hackerů apod. Uvědomte si jednoduchou věc. Sankce vůči takovým zemím jako je Írán a Rusko, jsou pro ně vždy přínosem. Když Írán díky těm sankcím neměl možnost spolupracovat s vnějším světem, tak co udělal? Začal se zabývat svou infrastrukturou, pozvedával samotný Írán. Co dělá Rusko díky uvaleným sankcím? To samé, rozvíjí infrastrukturní projekty. Pozvedáváme svou vlastní ekonomiku.
A proto hrozit Íránu sankcemi je marné. V potřebný okamžik pak bude Írán po ukončení svých infrastrukturních projektů připraven převzít dominantní řídící roli v regionu. Takže to uspořádání Írán – Čína bude funkční. Írán na to bude zcela připraven, ten už svůj stát přebudoval. A dělá to teď i Čína, která uzavírá škodlivé provozy, vrhla se na infrastrukturní projekty, staví silnice, železnice, mosty, vylepšuje běžné životní podmínky i ekologii. Přičemž část svých škodlivých provozů přesunuje do Severní Koreje. To je také velice zajímavé. Když nám tvrdí, jak se Čína zbavuje nějaké výroby.
Je tedy potřebný nějaký nepřítel. A tak si zvolili Írán: „Je to v poho, hraj ještě chvíli roli nepřítele, akorát stačíš dorazit všechny své projekty, protože stejně…“ No co znamená jaderný obchod? Účastnilo se ho celé mezinárodní společenství. USA nemohou okamžitě všechno vyřešit, takže to všechno bude pokračovat, všechna spolupráce se světem, která je pro ně potřebná. Budou například dostávat technické novinky, budou spolupracovat s těmi, se kterými budou potřebovat. „S Ruskem vám už vůbec nemůžeme zakázat spolupracovat, dostanete od něj ta svá letadla.“ A Rusko tak bude rozvíjet své letectví, nebude dělat žádné ty superjety, ale normální letadla jako Tupolev a Iljušin.
00:47:55
Další otázka je od Dmitrije a vrací nás k tématu minulého pořadu. Valeriji Viktoroviči,
byl vyšetřen teroristický útok proti dortmundské Borussii. Ukazuje se, že to nebyli islamisté, ale ruský Němec, který chtěl ovlivnit kurz na burze a v Süddeutsche Zeitung se hned této novinky jako jedni z prvních chytli. Co je to zase za manévr?
Nu, a co znamená, že to nebyli islamisté? Je to zase jako v tom vtipu: Po Berlínu kráčí Stierlitz, táhne za sebou padák, na hlavě má čepici s rudou hvězdou, na hrudi řád Rudého praporu, aniž kdo tuší, že jde o ruského rozvědčíka. Cožpak islamisté jsou pouze fousatí muži s turbany? Samozřejmě, že ne. Opakuji, co jsem říkal už nejednou. Žádný mezinárodní terorismus NEEXISTUJE! Je pouze terorismus, který je využíván při uplatňování vnější a nadnárodní politiky a realizují ho tajné služby různých států. Včetně tajných služeb samotného Německa. Kdo proto reálně nechal vybuchnout nějakou bombu, kdo reálně střílel v nějakém obchodním domě, je jedna věc a koho konkrétně za viníka označí, je zase úplně jiná věc. Udělají to ve shodě s těmi cíli, které mají před sebou ti, kteří to řídí.
Když proto bylo zapotřebí předvést západním elitám, že… ISIL je přece výtvor tajných služeb USA. Je to jejich nepravidelná armáda. Tedy ukázat jim, že jestliže Švédsko odsoudí USA za raketový útok na Sýrii, vyslouží si tím teroristický útok doma. Vy jste také měli něco proti? Další teroristický útok, a to vše je práce ISIL. Pěkně nalaďte své vztahy s USA. A všechny evropské elity: „To se nám nelíbí, aby nás USA takto stavěly do latě, kdy si vzpomenou. My chceme alespoň nějakou suverenitu a samostatnost, takže se musíme od USA odpoutat.“ A když přišlo na tuto věc a s těmi lidmi se dohodli, vznikla tu jiná situace. A opět se vracíme kam?
K francouzským volbám. Tedy k boji státní a globální elity v USA, který se promítá ve Francii.
A jaký význam má v tomto ohledu Německo? Tam jsou také letos volby. A opět je tu ten boj mezi státní a globální elitou v USA. Napřed státní elitě USA řeknou: „Byl to ISIL, a to proti vám zvedne odpor.“ Potom státní elita USA přistoupí na určitou spolupráci s ohledem na Německo: „Tak dobrá, chlapík si chtěl jenom zahrát na burze, hodíme to zatím do autu, bez problémů. Dohodli jsme se. Ale dobře si pamatujte, že vždy může zase vyjít najevo, že hrál na té burze, aby mohl financovat ISIL, protože je sám jeho členem.“ Vždy mají v rukávu nějaké to eso. S kým si státní elita myslí, že hraje? A Süddeutsche Zeitung samozřejmě zpracovává každý následující krok. Ukazuje směr dalšího pohybu.
00:52:11
Nina Rešetnikova prosí okomentovat situaci v Turecku po tom referendu.
No a co? V Turecku je úplně normální situace. Když jsme mluvili o brexitu, vzpomínáte? Brexit byl připravován v rámci likvidace evropského prostoru, kde měly být vybudovány nové státy, vzniknout nové národy a nové jazyky. V roce 2011 v Londýně o tom zcela přímo mluvil Obama, že to vše v Evropě vznikne. A s ohledem na tuto věc byl připravován brexit. Jenže vzhledem k tomu, že zapůsobil faktor Ruska a došlo k fázovému posunu, to nestíhají a musí Evropu zatím stabilizovat, tak… Jenže brexit už byl v běhu, ty procesy nejdou jednoduše vypnout, jsou zaangažovány celé mechanismy, politické strany, lidé na tom pracují, vše má svou setrvačnost. Člověk nemá vypínač Zap./Vyp., a jen tak přepnout se nenechá.
Co je tedy třeba udělat? Nepřipustit brexit jinými způsoby. Tak hledali východiska. Procento možného vítězství není nic moc. Vždyť co je to 51%? To jen způsobí rozkol ve společnosti a neumožní realizovat vlastní projekty. Jak se tedy rozhodnou? Že to vítězství (v referendu) přenechají svému protivníkovi. Nechali ho tedy vyhrát, a potom jim tam dosadili Theresu May a Borise Johnsona, kteří své řízení zdiskreditují nadobro. No a potom se zrealizují nové parlamentní volby. Normální průběh, který se mimochodem rýsoval od samého počátku, jak jsme o tom také mluvili, když jsme se dotýkali brexitu. Jen si vzpomeňte na těch sto dnů a rozložte si tu algoritmiku do jiných časových intervalů, těch Bonapartových sto dnů, na základě kterých vznikla Belgie. A teď k té další věci.
Podíváme se, jak to vypadá u Erdogana. Mnozí si myslí, upřímně se domnívají, že moc je jakési křeslo, nějaká cedulka na dveřích u nějaké šéfovské kanceláře. „Potřeboval bych jen takovou pravomoc!“ Ve skutečnosti je moc schopnost realizovat v praxi své řízení. Jestliže tuto schopnost řídit nemáte, tak vám žádné pravomoci nepomohou, jen si vzpomeňte na poslední dny Gorbačova.
Vždyť jeho příkazy nikdo již neplnil. Seděl ve své pracovně: „No dobrá, jsem prezident státu SSSR a s mými příkazy mě posílají někam? No tak tam holt půjdu taky.“ A šel. A kdo plnil příkazy prozatímní vlády? Rozeslali své příkazy na místa určení a tam začali lidé přemýšlet: „A mám já je vůbec plnit nebo ne? Proč vlastně svrhli cara? A vůbec, vždyť já mám úplně jiné politické názory.“
A pouze někteří ve světě přemýšlejí, a obzvláště v Rusku, o rozšíření základny pravomocí prezidenta, například Ruska. Putin je všemohoucí. Jak to? V podstatě mu stávající právní úprava postačuje pro realizaci jeho řízení.
A jak se stal všemohoucím Stalin? Lenin získal tu nejvyšší státní funkci, když se stal předsedou rady ministrů. Mám na mysli lidových komisařů. A Stalin? Ten dostal technickou funkci tajemníka strany, generálního tajemníka. „Tam si seď, zabývej se stranou. Jsme vítězná politická strana, která tu všechno řídí.“ A když přijel někdo z guberniálního výboru, hlava gubernie za Leninem a vyložil mu: „Máme takové a takové problémy.“ Mluvím hypoteticky, po Leninovi tam byl Rykov atd. „Máme takové a takové problémy.“ Dostal určité rady, a potom si na poslední chvíli vzpomněl: „Ježíš, vždyť jsem ještě neodevzdal své výkazy straně. Musím jim tam hodit své papíry, dostat potřebná razítka a hotovo.“
Přišel ke Stalinovi: „Proč jsi tak rozhozený?“ „Ale mám problémy s tím a tím.“ „Tak to udělej tak, tak a tak.“ „Hm…“ Vrátil se, udělal a ukázalo se, že měl pravdu.
Když přijel příště: „No zajdu za nimi, ale potom se stavím ještě u Stalina na kus řeči.“ Strávil u něj už víc času, a když přijel příště: „Co budu dělat na té vládě? Zajdu se poradit rovnou ke Stalinovi, co mám dělat.“ Takto přechází moc z jedněch rukou do druhých. Jestliže chápete podstatu řídících procesů a jevů, a můžete poskytnout účinnou radu, tak se na vás budou orientovat, jako se teď orientují na Putina. A jestliže tyto procesy nechápete, tak vám žádné pravomoci nepomohou, nedosáhnete s nimi ničeho.
Mikuláš II. měl pravomocí až nad hlavu, a kde je to jeho impérium? A to z něj chtějí mít svatého mučedníka. Náš stát zatáhnul do světové války a občanská válka byla důsledkem jeho řízení.
Vracím se tedy k Erdoganovi po tomto potřebném vysvětlení.
Mimochodem, když říkají, no často se ozývají výčitky, že mluvím o jednom, a potom přejdu na něco jiného, jenže je to tak, že existuje něco „co se rozumí samo sebou“, ve společnosti je však vykládáno jinak, a aby mě lidé správně pochopili, musím to „samo sebou se rozumějící“ vysvětlit. To zaprvé.
Zadruhé. Když mluvím o nějakém jevu, tak k němu musím poskytnout i určitou informační základnu pro jeho pochopení v případě, že takovou informační základnu nevytvořila média. A to se děje neustále. Takže se vracíme k Erdoganovi. A co tam vidíme? Ukazuje se, že měl málo pravomocí! Chyběly mu ty pravomoci. Tak o ně začíná bojovat. Jak vyhrál? Přeplazil těch 50% jen tak tak. A ještě se mluví o falšování, dezinformacích. Už jen ta agitace pro Erdogana porušila kde co. Dokonce i Evropu to zasáhlo, když tam poslal agitovat své ministry. O čem to vypovídá? Kdyby mu to myslelo, tak by si řekl: „Co s tím, nedokážu přesvědčit společnost. Co tedy musím udělat? Musím teď to referendum, které jsem si vymyslel, hodit do autu. Přenechat ho svým protivníkům, a potom je všechny obvinit z toho, že kvůli nim se tohle nepovedlo, tamto se nepovedlo.“
Chápete? Vaši političtí protivníci by byli znemožněni, vy byste si to referendum zopakovali a stali se absolutním vítězem. Další věc. Co teď získala společnost v osobě Erdogana? Pro co hlasovali? Hlasovali pro Erdogana. Nemůžete hlasovat pro osobnost, když nabízíte model řízení. Je třeba si dobře uvědomovat, že dnes je tam jeden člověk a zítra se toho může chopit někdo úplně jiný. A tito lidé budou mít zcela rozdílné mravní a povahové kvality. Na tohle je třeba myslet, musíte se řídit zájmy státu a ne člověkem. A zde agitace probíhala stylem: „Věřím Erdoganovi, chci, aby i nadále řídil. Takhle bude řídit ještě x let, a to je dobře.“ Opravdu? On přece procesy řízení nechápe. Teď je jeho společnost v krizi a jeho řízení nepřijímá.
A jestli ho napadne, a jeho to napadne, jednat pomocí represivních metod, tak to bude konec Turecka. Já to říkám pořád. Nepřekážejte Erdoganovi, ten to Turecko dorazí sám.
- Manažer zkázy?
- Přesně tak. Přesně tak, manažer zkázy.
Nechte ho proto běžet s tím jeho praporem.
01:01:33
Ještě jedna otázka. Prosí vás, Valeriji Viktoroviči,
okomentovat rozhodnutí Nazarbajeva o přechodu Kazachstánu z cyrilice na latinku.
A opět nás to vrací k francouzským volbám. Ve světě všechno totiž souvisí se vším. Nadnárodní řízení ve světě dlouhou dobu realizuje státní elita USA. To jí světový četník USA v područí globálního prediktoru používal jako svalovou hmotu pro uplatňování svého řízení. USA vstoupily do konfrontace s globalisty. Proto potřebují vytvořit určité napětí v celém světě, aby mohly řešit své čistě státní úkoly. Jeden z úkolů, globálních úkolů, který byl řešen prostřednictvím státní elity, bylo vytvoření Velkého Túránu s centrem v Astaně. O tom jsem už mluvil. Formát Astana, který se ještě nejednou projeví. Teď tam přemýšlejí čistě o tom, co přinese přechod z cyrilice na latinku lidem, jaké následky to přinese státu.
Je však třeba podívat se na to, jaké to přinese globální následky. Co se stane s určitým projektem. Přechod z cyrilice na latinku je nezbytná podmínka pro vytvoření Velikého Túránu. Je to nezbytná podmínka. Je třeba všechny národy odtrhnout od jejich historických kořenů. Když tvrdí, že tam, v Kazachstánu kdysi bylo latinské písemnictví, tak ano, celých sedm let. Je však třeba si uvědomovat, že dané písemnictví se nijak neuchytilo z jednoho jednoduchého důvodu, že tehdy bylo obyvatelstvo negramotné a latinkou psali v podstatě, z větší části trockisté a to gramotné obyvatelstvo, které bylo zaangažováno v řízení. A když začala být negramotnost likvidována a lidé začali vytvářet kulturu, tak už psali cyrilicí. Když je od toho odtrhnete, uděláte z nich Mankurty (Č. Ajtmatov-Stanice Bouřná: Den delší než století), Ivany, kteří si nepamatují svůj původ.
- To je ten úkol.
- Jako v Turecku.
Ano, jako v Turecku. Měli arabské písemnictví, přišel Atatürk, potlačil je, převedl vše na latinku a hotovo. Tak vytvořil Turecko. A teď si s tím Tureckem dělají, co je napadne, protože od jejich kořenů je odřízli. Oni dokonce už ani nejsou schopni, komu zůstali nějaké deníky jejich prarodičů… Jejich vnuci a pravnuci už si je nejsou schopni přečíst.
Co je zapotřebí udělat? Přechod na latinku jednoznačně vyvolá společenské napětí v Rusku. Hodí se to státní elitě? Hodí. Je tedy třeba zatlačit na Nazarbajeva a ten si žádné oranžové revoluce nepřeje: „Pánové, to vyřešíme. Já to zařídím. Přece vidíte, že váš projekt běží, nikdy jsem se s vámi nehádal. Jdeme nalinkovanou cestou. Udělám opět prohlášení.“
A perspektivy toho prohlášení? Ty záleží na tom, jak bude vyřešen světový konflikt mezi státní elitou USA a globalisty. To jsou ty perspektivy. Nezáleží na tom, co by snad chtěl udělat Nazarbajev a představitelé těch elit. To jsou všechno podpindosníci. Co jim z Washingtonu řeknou, to udělají. Pro ně není výhodné v ekonomické, ani v politické rovině převádět písemnictví z cyrilice na latinku. Když to ale bude požadovat páníček z Washingtonu… „Šéfík zavelel, je třeba poslechnout!“ A není důležité, co je to bude stát. A jestli šéfík nezavelí, tak to nechají plavat.
Projeví se jejich vlastní, státní zájem. Přestože jsou to podpindosníci, budou se orientovat na svou zemi, na Kazachstán, na Kyrgyzstán. Mám na mysli návrh toho poslance, co se tam ozval, že by také bylo dobré přejít na latinku. Okamžitě na to zapomenou, protože jejich vlastní státní zájem to není. Ano, tento vlastní zájem je jim ukradený, jestliže mohou posloužit páníčkovi. Jenže páníček bude mít jiné starosti, jestliže… Takže ta situace je taková. To prohlášení bylo uděláno jenom, aby se uvolnila situace: "Pánové, vyříkejte si to mezi sebou, my chápeme, že všude to houstne, všude. Afghánistán jste bombardovali, okolo Koreje zvyšujete napětí. S Íránem se hádáte. Nechceme taky jednu schytat, raději se z toho zatím nějak vyzujeme. Požadujete to od nás? My to ohlásíme.“
To byla poslední otázka.
Já v podstatě opět... S ohledem na některé otázky tu byly takové výtky, jako co jsem říkal o Le Penové apod. Řekl jsem o Francii něco, co by nebylo jasné? Podle mě jsem zde vyložil dost ucelený obrázek. Samozřejmě jsem neřekl všechno, protože o tom by se dalo mluvit a mluvit. Ale každý člověk si přece takový obrázek může sestavit úplně sám. Jestliže bude mít určité znalosti. Znalosti Koncepce sociální bezpečnosti a Dostatečně všeobecné teorie řízení.
Musíte se stát konceptuálně samostatnými. Jinak to bude tak, že manipulátoři a nic nechápající analytici budou zase v televizi vykládat ty své bludy a strašit vás kdo ví čím!
Napřed v televizi vykládají, že je to úplná katastrofa, že tři skupiny leteckých lodí plují ke Koreji. A potom: „Lidičky promiňte, to byla jen taková mystifikace a my se nechali nachytat.“
Jak se mohli nachytat, když mohou z otevřených zdrojů sami prověřit, kde je jaká letadlová loď a co právě dělá? Dnes se to nedá utajit, prostě nedá! To je neprofesionalita, jednoduše neprofesionalita. To nejsou žádní analytici, ti, kteří formují takové programy, kteří vystupují v politických talk-show.
Nedávno byl v Solovjovově pořadu celkem zajímavý dialog, kdy stálý účinkující z Ukrajiny, Kofton řekl, že politická show je formou vytváření společného názoru na to, kdo je společný nepřítel a vytváření společného postupu proti němu. A Solovjov mu odpověděl: „Ne, my máme jiný úkol. My máme za úkol si zde vše ujasnit.“ A hned by se byl kousnul do jazyka. Proč by měl debilům vysvětlovat, že vlastně napomáhají analýze politické situace? Protože to sami nezvládnou, tak dávají dohromady nepřátelské skupiny a ony si potom ve svém zápalu tříbí své různé cíle a úkoly a také jejich výsledky. Když si to vyslechnete, tak na tomto základu, jestliže jste samozřejmě dostatečně inteligentní, dokážete vypracovat vlastní politiku realizace své strategie řízení, abyste dosáhli svých určitých cílů.
Zkorigovat dosahované cíle, nebo je změnit. Určit si, čeho je možné dosáhnout a čeho ne. A to nejdůležitější. Můžete se již promyšleněji orientovat ve stávající realitě. Když každá z těch klanově-korporativních skupin vyloží vlastní pohled na nějakou událost, tak už to není kaleidoskop, jestliže k tomu přistupujete správně, ale mozaika. Proto je tam také zvou. Protože v současnosti všichni analytici trpí kaleidoskopickým idiotismem. Nedokážou se dostat za své omezující rámce a jsou schopni vidět pouze nějakou jednu věc. Jako když se slepec chytá slona. Za ocas - to je had, za nohu - to je strom.
Když tedy popíší, co vidí a vy si ty jednotlivé prvky poskládáte, máte představu o tom, co se reálně děje. To je účel politických talk-show a vůbec ne ten, aby si tam někdo dělal reklamu. I když všichni lezou do televize právě jen kvůli tomu. Nu, co už. Každý v míře svého chápání pracuje pro sebe a své zájmy a v míře svého nepochopení pro ty, kteří vědí a chápou více, jak hlásá pravidlo Dostatečně všeobecné teorie řízení.
Nastudujte si i další její pravidla, nastudujte si ji celou a buďte konceptuálně samostatní.
Přeji vám štěstí, na shledanou.
Informační báze KSB