25.8.2018
youtube.com/watch?v=Ywe4N2XLMVI
Otázka - Odpověď V.V. Pjakina ze dne 20.08.2018.txt (64022)
Otázka - Odpověď V.V. Pjakina ze dne 20.08.2018.srt (97893)
00:37 Vstup vojsk Varšavskej zmluvy do ČSSR v auguste ’68 a súvislosti s ďalšími udalosťami vo svete v roku 1968.
Pád mosta v Janove.
57:42 Účasť Putina na svadbe rakúskej ministerke zahraničných vecí Karin Kneisslovej.
01:00:32 Aktuálna situácia na Donbase.
Stretnutie Putina s Merkelovou.
01:15:39 Medvedevove ,,hrozby“ Američanom.
Výročie vojny 08-08-08.
01:20:40 Správanie sa Erdogana voči SŠA.
Stabilizácia svetového finančného systému na úkor štátov tretieho sveta.
01:26:23 Uplatňuje Rusko vlastnú globálnu politiku alebo je iba pešiakom GP?
01:33:18 Je Putin súčasťou plánov GP?
01:38:46 Výzva na samoštúdium a čítanie kníh KSB a DVTR.
Fond konceptuálních technologií uvádí Analytický pořad Otázka-odpověď
Dobrý den Valeriji Viktoroviči.
Dobrý den ...20.08.2018.
Zdravím naše vážené diváky, posluchače a kolegy ve studiu.
00:37
Blíží se symbolické datum a první otázka souvisí s touto dějinnou událostí. Položil ji Ivan z Bratislavy. Zdravím vás Valeriji Viktoroviči, blíží se datum 21. srpna, tedy datum pojící se se vstupem vojsk Varšavské smlouvy do Československa. Ale v roce 1968 proběhlo také velmi mnoho dalších demonstrací mladých lidí jak v Evropě, tak i v USA.
Například ve Francii a Německu se mladí lidé pokoušeli svrhnout kapitalistický systém.
Mládež v USA demonstrovala proti válce ve Vietnamu.
V Itálii zase byla vlna stávek za zlepšení pracovních podmínek.
Můžete podrobněji vysvětlit ty události z roku 1968?
Velmi dobrá otázka a hlavně její formulace je správná, abychom se pokusili posoudit události v Československu v roce 1968 z hlediska obecného chodu věcí globální politiky v té době. A právě takový přístup nám může dát správnou odpověď při hodnocení jakýchkoliv procesů ve světě vůbec. Správně je tam v základě vyjmenován faktologický řetězec událostí, přestože co se týče motivace některých těch událostí, tak byla jiná, než je udáváno. O tom si tedy promluvíme.
Je třeba ještě podotknout, že i v Mexiku byly nepokoje, které byly načasovány k pořádání olympiády.
Ten rok 1968 byl vůbec velice bohatý na rozličné události, které v podstatě kryjí skutečnou podstatu řízení. A budeme-li například mluvit o událostech souvisejících s Československem a vůbec s těmi událostmi z roku 1968, tak je třeba si uvědomovat, že jejich vnější projev není vždy také jejich podstatou.
A budeme-li v daném případě mluvit o Československu, tak je tu řada otázek, které když zkoumáte, tak vždy narazíte na to,
že se tu vyskytují nějaké přednastavené postuláty, bez kterých… Nu, které jsou brány za zcela pevně dané, přes které vlak nejede.
Je to například skutečnost, že ten vstup sovětských vojsk, či států Varšavské smlouvy do Československa udusil jakési Pražské jaro, svobodomyslnost a tak podobně, a že přitom byla projevena neskutečná krutost ve vztahu k civilnímu obyvatelstvu.
Ale jsou tu takové dva okamžiky, ...zaprvé je všechno možné hodnotit porovnáním,
a za druhé je třeba dívat se na podstatu probíhajících událostí.
Jestliže si vezmeme mezní počet mrtvých v důsledku tohoto Pražského jara, když bylo takříkajíc „dušeno“ toto Pražské jaro, tak nejvíce dokázali napočítat 108 mrtvých.
Je nesporné, že smrt každého toho člověka je tragédií pro jeho blízké, příbuzné, je to bezesporu tragédie, ale nesmíme kvůli tomu opomíjet kontext, musíme přece pochopit probíhající události.
A ve stejnou dobu, abychom porozuměli, o čem je řeč, došlo ke studentským nepokojům v Mexiku na pozadí pořádané olympiády a tam při rozhánění těchto studentských demonstrací zahynulo více než 300 lidí.
Ve stejném roce 1968 při masakru v Song My (My Lai) Američané zabili více než 500 civilistů, žen a dětí, a dopustili se přitom nepředstavitelných zvěrstev.
Na jedné straně poukazuji na jednání policejních sil ve vlastním státě a na druhé straně na invazi.
A teď se z tohoto hlediska pojďme podívat na to, co se dělo v Československu.
V Československu k ničemu podobnému v té době nedošlo a důkazů o tom je celá hromada. Stačí si na internetu zadat krutost sovětské armády v Československu v roce 1968 a na všech rusofobních webech najdete ohromné množství fotografií. Tak se prosím na ty fotografie podívejte a podívejte se na ně s porozuměním tomu, co se dělo. Podívejte se na to, jak se tam chová dav, lidé, a jak se chovají vojáci. A potom to porovnejte s tím rozháněním…
Ne, ani ne s tím rozháněním, třeba jen s tím, jak se chovají američtí policisté ke svému vlastnímu obyvatelstvu. Kdyby všechno probíhalo tak, jak pomlouvají SSSR, tak by těch mrtvých v Československu bylo mnohonásobně víc, prostě několikrát víc.
Úplně stačilo v jakékoliv té situaci, která je znázorněna na těch fotografiích, aby jeden jediný voják vystřelil z jednoho jediného samopalu, aby vystřílel jeden zásobník třiceti patron do davu. Těch mrtvých by bylo více než sto, ušlapali by se navzájem při útěku. Chápete to?
A když tam na sobě někdo trhá nátělník ve smyslu: „Tak mě zastřel!“ Tak se tak chová, jen když určité ví, že střílet nebudou! To potom mnozí předváděli svou „udatnost“, když věděli, že odpověď nebude následovat a chovali se k sovětským vojákům nepředstavitelně krutě. Předváděli svou odvahu.
A kde byla ta udatnost, kde byl ten český odpor českého obyvatelstva, když došlo na okupaci Československa německými vojsky? To je to reálné porovnání. Tam je Němci jednoduše na místě odstřelili a tak se nikdo do popředí nedral.
Ale tady, když věděli, že se jim za to nic nestane, tak mohli projevovat to své „hrdinství.“
A kde se vzali ti mrtví?
Protože loutkovodiči, kteří vyvedli lidi do ulic, měli již předem v plánu smrt civilistů. A jenom hrdinství, statečnost a sebeobětování sovětských vojáků zachránilo Československo před reálně krvavým finále, které teď můžeme pozorovat na Ukrajině, a na které došlo v Maďarsku v roce 1956.
Uvedu konkrétní příklad. Jela tanková kolona sovětských vojsk a v zatáčce před mostem provokatéři před tu tankovou kolonu, protože věděli, že ten tank nestačí zabrzdit, jim tam do cesty postavili ženy a děti, prostě civilisty.
Měli to velmi dobře promyšlené, že ten tank prostě nestačí zabrzdit a tak najede do těch lidí, kteří zahynou a oni získají potřebný obrázek, skvělý obrázek. A podle čeho to plánovali, podle toho, jak by se zachovali sami.
Jenže za volantem byl ruský chlapec, ten tank řídil ruský chlapec, sovětský voják a tak se rozhodl, že raději zahyne, než by vjel do lidí. A nechal ten tank, aby se zřítil a zahynul on sám i s celou posádkou. Ostatní už stačili zabrzdit, a proto ti lidé nezemřeli.
A ti, kteří plánovali krvavou řež v Československu, cíleně vytvářeli podmínky, za kterých umírali lidé.
Oni předvedli, k čemu Československo vedou. Všichni vědí, co se stalo ruské manželce slovenského důstojníka, tedy důstojníka československé armády.
Jak ji chrabří… Jen si povšimněte, již takříkajíc „okupovaný“ stát, a přitom se tam našli hrdinové, kteří zaútočili na ženu, svlékli ji donaha a hnali ji ulicí, aby se s ní někde vypořádali.
Jenže se našli normální Češi, kteří jim tu ženu vyrvali a zavolali policii. Je tedy třeba si uvědomit, že tam byli jak pancharti a fašisti, kteří organizovali to takzvané Pražské jaro, tak i normální Češi, kteří chtěli normálně žít a normální lidské vztahy, a právě oni byli tou oporou.
Viděli, že vstup těch sovětských vojsk, vojsk Varšavské smlouvy zachránil stát před tou krvavou řeží, do které ho hnali. A hnali ho do ní ti, kteří páchali bezpráví. Kdyby ten stát byl opravdu okupovaný, tak by se ani jeden z těch „hrdinů“ té ženy prstem nedotkl. Ale oni to své „hrdinství“ předvedli a zaútočili na ženu!
- Valentinu Belasovou?
- Ano.
O těch československých událostech se dá mluvit dlouho, velice dlouho. A hodnotit je musíme v celkové škále všech událostí. Protože to potom dopadá tak, že je okolo toho rozpoután nejeden skandál.
V roce 2015 promítli na kanálu Rossia film a československá vláda hned protestovala, že ty události nejsou podávány správně, že se máme kát:
„Vy tu tvrdíte, že jste tím Československu prospěli, když jste ho uchránili před občanskou válkou?
Místo abyste se káli?!“
V roce 2017, v minulém roce v Rudé hvězdě opublikovali článek o tom, že ten vstup vojsk znamenal pro Československo záchranu.
Okamžitě opět následovali protesty, rozhořčení Miloše Zemana, kterého někteří považují za proruského. A Medvěděv se osobně rozběhl s pokáním:
„No ano, máte ve všem pravdu. To ta ruská pakáž, co tam tenkrát…“
Ještě jednou znovu říkám, že jde o zásadně odlišné věci. Kdyby Československo bylo okupované, tak kdo by se za takových podmínek odvážil jen pípnout?
Kdo by se rozběhl do ulic?
Kdo by na sobě trhal košile?
Nemluvě už o tom, co se stalo v Song My, tam je skutečně Američané okupovali. Ty ruské okupace jsou vůbec velmi podivné. Rusové vždy někoho okupují a stát potom vzkvétá. Budují se silnice, fungují podniky, školy, školky… Kultura se rozvíjí. Národní jazyk je pozvednut na vyšší úroveň.
A mírumilovní protestující měli v rukou Molotovovy koktejly.
Mírumilovní protestující zaútočili na hlídku, zabili ji a samopal ukradli.
Takto mírumilovně protestovali. Zkuste se i jen přiblížit k ozbrojenému policistovi... Ani to nemusí být vojenská hlídka, stačí ozbrojený policista v USA. To jen zase pro srovnání, abyste si udělali obrázek, protože těch pomluv už je až nad hlavu.
Opakuji, že zde by se dalo mluvit o mnohém.
Jediné, co je třeba ještě doplnit, a jde o takovou malou preambuli k událostem z roku 1968, o kterých budeme mluvit, je to, že vstup vojsk Varšavské smlouvy jen o pár hodin předběhl vstup vojsk NATO do Československa.
A když Američané vtrhli do Československa, tak už padli do tankové pasti sovětské armády a byli nuceni dát zpátečku. A tu přítomnost frontových filmařů, kteří ten jejich vítězný vstup natáčeli, vysvětlili tím, že tam právě natáčeli film o tom, jak v roce 1945 vstupovali do Československa. A tam, kam vstoupí Američané, vždy přinesou jedno a to samé, krveprolití a válku.
A právě touto okolností bylo podmíněno to, že je státy Varšavské smlouvy předběhly svým vstupem a nedovolily Američanům rozpoutat v Československu válku, uvrhnout ho do občanské války. Takže k těm událostem z roku 1968.
Ty události byly velice, opravdu velice zajímavé. Já už jsem kdysi mluvil o tom, že v dějinách 20.
a začátku 21. století jsou určité opěrné body, roky, které předurčovaly celý další průběh dějin na planetě Zemi.
A těmi body, které jsem tehdy jmenoval, jsou roky, 27,
tedy 1927, 1956, 1968, o kterém je možné říci, že se protáhl a skončil až v roce 1971,
14. (15.) srpna 1971 Nixonovým projevem.
Potom rok 2014. A zde se lidé mohou zeptat, a k jakým událostem tehdy došlo?
V roce 1956 došlo k událostem v tom, no… …v Maďarsku.
V roce 1968 v Československu plus ty další události, kdo kterou z nich zaznamenal.
V roce 2014 začala na Ukrajině válka, která ohrožuje Evropu.
Ale co se stalo v tom roce 1927, co se stalo tehdy?
Ta věc se má tak, ještě jednou opakuji, že jednou věcí jsou politické události, které mají vliv na celý další průběh světových dějin, a druhou věcí je, jaké politické události je mají krýt.
A když dojde na nějaké takové důležité události jako v roce 1956 a 1968, Československo a Maďarsko, tak už je to něco druhořadého.
A co je prvořadé? V určitém okamžiku průběh politického života na planetě a v různých zemích dospěje k takovému přelomu, kdy začne být nutné kardinálním způsobem vyřešit ten či onen problém. A podle toho, jak ten problém bude vyřešen, poběží další procesy ve světě a budou nabývat té či oné rámcové podoby.
A ty události, ke kterým došlo v roce 1968, mají své kořeny v událostech z roku 1927.
A dříve než se k tomu dostaneme, tak bylo v té otázce vyjmenováno, proti čemu protestovali lidé řekněme třeba ve Francii. Prostě si přečteme hesla, se kterými tam protestovali studenti. Já je prostě jen přečtu:
„Buďte realisté. Požadujte nemožné!“ To znamená, že se nehodlali v žádném případě dohodnout. Dále: „My nechceme žít ve světě, kde za jistotu, že nezemřete hladem, platíte rizikem zemřít nudou!“
To tedy znamená, že neměli žádné důvody z hlediska společnosti, oni se prostě chtěli vyřádit. Jediným destruktivním důvodem byla tedy skutečnost, že se chtěli vyřádit.
Dále: „My nebudeme nic požadovat, o nic prosit. My si to prostě vezmeme!“ Opět jen destrukce, nic pozitivního.
„Ať už budete hlasovat v plebiscitu ano či ne, stejně z vás udělají pitomce!“ Tedy absolutní apolitičnost. Je zbytečné podílet se na řízení státu.
„Tebe šéf potřebuje, ale ty jeho ne!“ Tedy ničení jakéhokoliv řízení, nepochopení vzájemných vazeb mezi řízením a výrobními procesy.
Dále: „Tvé štěstí si koupili, ukradni jim ho!“ To už je čistě kriminální formulace.
„Pod dlažebními kostkami je pláž.“ Vydláždit silnici dlažebními kostkami je velmi náročná práce.
A pláž, to je odpočinek. Pojďme všechno okolo zničit těmi dlažebními kostkami a budeme se válet na písku.
„Ani Boha, ani pána.“ To má být co?
„Nebudeme mít slitování!“
„Žij a neztrácej čas prací! Vesel se bez zábran!“
„Zakazovat je zakázáno!“ Absolutní, ničím neomezovaná svévole. Nic nedělejte, jen ničte.
„Ve společnosti, která zrušila všechny avantýry, zbývá jediná avantýra, zrušit společnost.“
Kam to sklouzáváme?
„Kultura, to je život naruby!“
„Alkohol zabíjí, berte LSD!“
„Povstaň, prokletá univerzito!“ Takže proč bychom se něčemu učili? Pracovat přece nemusíme.
„Smrt policajtům!“ Takže jakákoliv omezení, jejichž průlom znamená bezuzdnou destrukci, musí být zrušena.
„Proletáři všech zemí, bavte se!“ Nepracujte.
„Veškerou moc fantazii.“ Anebo tohle:
„Zvoní budík. První ponížení dne!“
Takto studenti protestovali proti té kapitalistické společnosti. Oč tam tedy ve skutečnosti šlo? Šlo o to, nabořit nějakou řídící strukturu. V daném případě rozkládali řízení ve Francii, což nakonec vedlo v dalším roce k odstoupení generále de Gaulla. A s čím to všechno souviselo? Proč to bylo tak destruktivní?
Opakuji, že ty události, které se odehrály v roce 1968, byly do určité míry pokračováním událostí z roku 1956, ale své kořeny měly v událostech z roku 1927.
A mají vztah, přičemž přímý vztah k mostu, který minulý týden spadl v Janově. To vše začalo v roce 1927. Ten most byl v Janově postaven v šedesátých letech, spadl teď, přičemž tento jeho pád byl předurčen událostmi z roku 1927.
Oč tedy jde? Mnohé události se ukrývají za jinými událostmi. Ty studentské nepokoje začaly v Paříži 10. května přesně ten den, kdy v Paříži začala jednání mezi USA a Vietnamskou demokratickou republikou o uzavření míru.
A znovu zopakuji, že jen dva měsíce předtím došlo k tomu masakru v Song My, kdy američtí „chrabří“ vojáci, kteří neuměli bojovat a vítězit v boji, vyvraždili ženy a děti, protože na to byli chrabří a silní dost.
A čím jsou tyto události pamětihodné? Po válce byly USA v situaci, kdy byl na základě Brettonwoodské dohody… …dolar vázán ke zlatu a všechny ostatní měny zase byly vázány na dolar.
Jenže na tu válku ve Vietnamu USA utratily částku rovnající se 311 000 tunám zlata.
A takové množství zlata tehdy v podstatě nebylo na celém světě. Takže s tím bylo třeba něco dělat. Museli z toho nějak ven. A jakým způsobem tedy všechny tyto události souvisí s rokem 1927?
Je to velice jednoduché. Všichni jste asi slyšeli o lenských rýžovištích zlata a o postřílení dělníků pracujících v tomto podniku v roce 1912. Ale málokdo už zná celé věcné pozadí té záležitosti. Ještě jednou upozorňuji, že o všech těch otázkách, o roku 1968, o těch československých událostech, o tom, o čem teď budu mluvit, je možné sepisovat rozsáhlé práce.
Já jen vytyčuji směr činnosti, kde je třeba hledat informace, jak je nalézat a jak ta událost, to řízení vypadá z obecného chodu věcí z pozic Koncepce sociální bezpečnosti prizmatem Dostatečně všeobecné teorie řízení.
Takže od roku 1873 tu společnost Lenzoloto vlastnili Gincburgové (Günzburgové), bankéřská rodina, což by nebyl žádný problém, kdyby v roce 1908 při rozšiřování svého byznysu, nezaregistrovali v Londýně společnost Lena Goldfields, v roce 1908, jejíž kontrolní a klíčový balík náležel anglickým bankéřům a Rusku byl ponechán jen takový balík, aby zájmy britské koruny, britské společnosti mohly být v Ruském impériu lobovány.
V roce 1916 se 24 anglických a amerických společností spojilo a dostalo pod svou kontrolu těžbu fakticky veškerého zlata v Rusku na Sibiři.
Této svévoli do určité míry učinila přítrž Velká říjnová socialistická revoluce, ale ne na dlouho. Již v roce 1920 bylo přijato rozhodnutí o obnově zahraničních koncesí. A zde začíná to nejzajímavější. V roce 1925 koncesní výbor vydal společnosti Lena Goldfields, uzavřel s touto společností koncesní dohodu na 30 let a to takovou, že zatímco za cara Lena Goldfields vlastnila v Lenzolotu 66%, tak na základě této koncesní dohody, kterou uzavřela sovětská vláda, protože koncesní výbor přece byl její součástí, měla Lena Goldfields už 93%.
A kdopak byl tím „chytrákem“, který uzavřel tuto pro Sovětský svaz, pro Rusko absolutně nevýhodnou dohodu?
V čele toho koncesního výboru seděl Lev Davidovič Bronštejn – Trockij! To právě on uzavřel tuto dohodu.
Tato dohoda absolutně kopíruje logiku těch smluv, které uzavírala Jelcinova vláda podle Dohody o sdílení produkce, kdy zahraniční společnosti zcela vykrádají zdroje státu a nedá se s tím nic dělat. Ale ta společnost Lena Goldfields byla velice zajímavá společnost a jestliže tak nelítostně vykořisťovala své dělníky za cara, až to vedlo k jejich vzbouření a následnému postřílení, což posloužilo jako předehra k budoucí revoluci, tak po uzavření té dohody v roce 1925, té nové koncesní dohody, začala tak vykořisťovat dělníky, že to v zemi vyvolalo zákonitou otázku:
„A zač jsme tedy vlastně bojovali?“
My jsme bojovali za to, aby fabriky připadly dělníkům a teď u nás zahraniční kapitalisté vykořisťují dělníky takovým způsobem, jak se jim o tom nesnilo ani za cara! A to vyvolávalo velké napětí.
A teď porovnejte tuto situaci s tím, co se nyní děje u nás v Rusku, kdy se jedná o konkrétní kroky konkrétních společností a výčitky směřují k Putinovi: „Vyřeš to!“
A co s tím mohl v té době dělat Stalin? On neměl plnou moc, byl zástupcem bolševiků, a Trockij, který uzavřel ty dohody, pracoval pro zájmy anglosaských bankéřů.
Oni chtěli světovou revoluci a co bude s nějakými dělníky nebo se Sovětským svazem, jim bylo ukradené. Mám na mysli s Ruskem. Bolševikům nezbylo než pracovat v těchto velice složitých podmínkách. Ti koncesionáři drancovali všude a pokoušeli se všeho toho zmocnit, a ve výsledku…
Mimochodem, v těchto událostech trockisté prohrávali ideologicky! A v roce 1927 se trockisté pokusili provést státní převrat načasovaný k oslavě desátého výročí Velké říjnové socialistické revoluce. Jenže ten pokus o státní převrat byl zcela potřen a Trockij v důsledku toho skončil v lednu roku 1928 ve vyhnanství.
Přišel o všechny své funkce a byl poslán do vyhnanství do Alma-Aty. Někteří nejzuřivější příznivci Trockého také skončili ve vyhnanství ve vzdálených regionech SSSR. A to je ten rok 1927.
Okamžik zvratu, který vedl k tomu, že se změnila situace, že se začala měnit situace ve světě. V našem státě začal být likvidován trockismus a již v tom roce 1927 byl založen Dněproges, který ukázal, že sovětská moc to myslí vážně a je tu nadlouho.
Jenže Trockij nedal pokoj. Začal připravovat nový pokus o státní převrat, vedl aktivní korespondenci a tak ho v roce 1929 nuceně vyhostili ze SSSR. V roce 1929.
Což poté pro trockistické podhoubí v SSSR znamenalo další ránu, a to už změnilo postavení SSSR ve vztahu k západním státům.
A hned to vedlo také k tomu, že v roce 1930 byla koncese Lena Goldfields zrušena.
A teď si vzpomeňte, jak Putin bojoval za likvidaci Dohody o sdílení produkce.
Využil k tomu tenkrát silové ministerstvo Rosprirodnadzor a ministerstvo ekologie. A zde na to šli jiným způsobem. Jakmile bylo v dostatečné míře poraženo trockistické podhoubí, byla okamžitě koncesní dohoda se společností Lena Goldfields zrušena. Samozřejmě, že Velká Británie nemohla tuto věc ponechat jen tak a britský soud okamžitě rozhodl, že sovětská vláda dluží britské společnosti Lena Goldfields 65 miliónů dolarů.
No a sovětská vláda také chápala, že nežije ve vakuu, a že je třeba nějakým způsobem navazovat vztahy, a že tedy nějaké odstupné bude muset zaplatit, ovšem ne ve výši 65ti miliónů. Vedla se dlouhá jednání a v roce 1934 byla uzavřena dohoda, na základě které se sovětská vláda zavázala vyplatit společnosti Lena Goldfields tři milióny liber šterlinků ve splátkách rozložených na dvacet let a pěkně bez úroků.
Sovětská vláda tuto dohodu začala plnit, ale v roce 1940 byly připojeny pobaltské státy, Británie konfiskovala zlato těchto pobaltských republik, které u ní měly uloženy, a Sovětský svaz přerušil plnění dohody o vypořádání se společností Lena Goldfields do vyřešení tohoto problému se zabavením zlatých zásob, a zlatých a valutových rezerv pobaltských států, které byly uloženy na účtech v britských bankách.
Proč o tom všem vykládám? Vyprávím to proto, že 5. ledna začalo Pražské jaro.
5. ledna... ...byl zvolen prvním tajemníkem Komunistické strany Československa Dubček. Byl povolán do Moskvy, tam si s ním promluvili, schválili jeho jmenování a KSČ to jen takříkajíc orazítkovala.
Ale 5. ledna roku 1968 došlo i k další události, která byla důležitější, ale utajená.
5. ledna došlo k podpisu dohody mezi vládou Velké Británie a SSSR, na základě které SSSR uznal dluh ve výši 65 miliónů dolarů společnosti Lena Goldfields.
A touto dohodou se zcela otevřela cesta pro jakoukoliv restituci vlastnictví zahraničních společností, které zde měly za carské vlády. Jednalo se o smlouvu o kapitulaci. A samozřejmě, že Západ nemohl nevyužít tohoto okamžiku.
Vídeňské centrum koncentrace řízení opírající se o knihovnu Habsburků
Takže co se týká konkrétně československých událostí, tak tam ta situace vypadá následovně.
V roce 1956 došlo k těm událostem v Maďarsku, které souvisely s tím, už jsme o tom mluvili,
že v roce 1955 SSSR z vlastní iniciativy jako gesto dobré vůle předal do řízení angloamerického konglomerátu vídeňské centrum koncentrace řízení opírající se o knihovnu Habsburků, kde bylo uloženo velmi mnoho foliantů bezprostředně se vztahujících k řízení světa a ke globální politice za dobu historie celého lidstva.
To byl velice závažný ústupek. Ten ústupek udělali, protože již tehdy trockistické vedení SSSR snilo o tom stát se součástí osvíceného západního světa.
A stát se součástí osvíceného západního světa bylo možné pouze jedním způsobem:
zrazením zájmů Ruska a jeho národů, a předáním těchto národů do otroctví Západu, což úspěšně dokončil Michail Sergejevič Gorbačov.
To znamená, že poststalinská politika už směřovala jen k tomuto cíli. A považovat Michaila Sergejeviče Gorbačova za zrádce v žádném případě není možné, neboť to byl oddaný člen KSSS.
Jenže cílem KSSS bylo zaprodat Rusko a předat ho Západu k vykořisťování.
Michail Sergejevič za tím jen udělal finální tečku.
Ale ten odpis Ruska započal již roku 1953, už jsem o tom mluvil podle mne v jednom z květnových pořadů Otázky-odpovědi, když jsme probírali ty události…
- V Maďarsku.
- Ano, v Maďarsku.
Jenže když takto Západ získal jedno, dostal chuť na další sousto. A zatímco Polsko, kde také začaly ty takzvané liberální reformy, se ukousnout stále nedařilo, protože prostě bylo obklopeno Sovětským svazem, Československem, NDR a nebylo jak tam proniknout...
Jako když do Maďarska mohli přes hranici s Rakouskem vpouštět stále ještě akceschopné kontingenty maďarských fašistů, kteří bojovali na území SSSR v sestavě koaličních vojsk hitlerovské Třetí říše. A tito fašisté se potom postarali o krveprolití v Českoslo… Oj v Maďarsku.
Co se týká toho Československa, tak tam se nacházelo další centrum koncentrace řízení, jednalo se o okultní centrum světového židovstva, to všechno v rámci jednotného Rakousko-Uherska.
A když SSSR chtěl… Tedy přesněji podepsal kapitulaci, tak Západ, který nikdy nehrál čestně se zrádci Sovětského svazu, a vždy je nakonec podtrhnul... Jenže zradit SSSR, Rusko, udělat z lidí otroky a dát ruské zdroje k rozkrádání Západu si partajní sovětská nomenklatura přála tak moc…
To oni přece vychovali všechny takové jako je Čubajz, Šuvalov a Medvěděv. Jen se podívejte, jak ti touží za každou cenu potopit stát, zničit ho, jen aby se zavděčili, oni jim plivou do obličeje a oni se šťastně usmívají.
Takže sovětská vláda si sice přála úplně kapitulovat, jenže tu stále ještě byla ta poststalinská setrvačnost, na kterou bylo ještě nějaký čas nutné brát ohled. A Západ, který viděl, že sovětská vláda zaprodává zájmy SSSR, zaprodává zájmy Ruska a celého socialistického tábora, dostal chuť získat i druhé okultní centrum, tedy Prahu, okultní centrum světového židovstva a vstoupit tam s americkou armádou.
A když sovětská vláda, která ještě byla ve vlivu setrvačného stalinského pohybu, uviděla, že když jdou takto snadno na ruku Západu, tak to nevede k ničemu dobrému, a že se tam může zopakovat ta řež, tak tam byla vyslána vojska Varšavské smlouvy, aby se jí zabránilo a jen o velmi krátkou dobu předběhli vstup amerických vojsk do Československa.
Ale to jen díky tomu, že byl ještě dost silný poststalinský vliv ve vedení Sovětského svazu, takže trockisté ještě nemohli zradit zájmy SSSR, Sovětského svazu v plné míře.
Takže k čemu vedla ta porážka trockistického podhoubí v SSSR v letech 1927 až 1929.
Vedlo to k tomu, že SSSR pomalu, ale stabilně přestával být surovinovým přívěškem Západu a tvůrčí potenciál vybudování socialismu v jednom státě byl tak veliký, že SSSR sám dokázal čelit spojenému Západu.
A po vítězství ve Velké vlastenecké válce, ve 2. světové válce se SSSR de facto stal centrem koncentrace řízení, ke kterému se upíraly pohledy celého světa. To vytvoření systému socialistické spolupráce bylo objektivní daností, která posilovala SSSR.
Jako nástroj ke zničení SSSR byly spuštěny dva různé modely socialismu.
Zatímco v republikách socialistického tábora jako Československo, Maďarsko, Polsko byl takříkajíc spuštěn salámový socialismus, jak to někteří nazývají, ve skutečnosti to byl socialismus, který se více podobal stalinskému modelu, a na základě tohoto modelu tam byli vychováváni západně orientovaní lidé s poukazem na to, že v SSSR, kde byly cíleně vytvářeny deficity a bytové problémy, je ten skutečný socialismus.
Likvidace stalinského modelu socialismu vedla k tomu, že komfort v Sovětském svazu nekompromisně padal a byl uměle vytvářen nedostatek. Díky této nerovnováze u nás vznikala poptávka na provedení přestavby a vybudování socialismu s lidskou tváří a ve státech socialistického tábora jim zase říkali: „Podívejte se, jak vypadá ten „skutečný“ socialismus, orientujte se raději na Západ, protože tam je všechno super, vše je tam nádherné.“
Ve skutečnosti na Západě nic nebylo super. A aby alespoň nějakým způsobem dokázali čelit Sovětskému svazu, tak byl po 2. světové válce celý Západ zkoncentrován pod jedno řízení, to angloamerické. Ale dokonce ani tento souhrnný zdroj nebyl dostatečný!
Teď se zřítil ten most v Janově a proč spadnul?
Protože v šedesátých letech přešlo stavebnictví v Itálii částečně do rukou mafie a kvalita a pevnost staveb závisela na tom, jak velkou účast v tom měla mafie a jakou stát. Tam, kde to měla pod palcem cele mafie a prala díky tomu peníze, šlo více písku a méně cementu. Víceméně normální stavby byly stavěny, jestliže byl také poměr písku a cementu víceméně odpovídající. Proto z těch budov a staveb postavených ve stejné době zemětřesení jedny přestály a ty druhé se zřítily. Tento problém nekvalitního stavebnictví v šedesátých letech odhalila zemětřesení, ke kterým v Itálii neustále dochází s velkým počtem obětí.
Takže zhroucení toho mostu bylo jen otázkou času. Jenže bylo zapotřebí vytvářet iluzi a mafiánské struktury stavěly levněji, takže spotřebovaly také míň zdrojů. Proto se také před existencí mafie zavíraly oči.
A vůbec veškerá organizovaná kriminalita je kriminalitou organizovanou z vyšších míst buď ze státní nebo nadnárodní úrovně a státní aparát ji buď vidí nebo nevidí. Abyste zlikvidovali struktury organizované zločinnosti, musíte zastavit toky.
Když se normálně podíváte na to, o čem jsme teď mluvili, prý to bylo nesprávně provozováno.
„No ano bylo to nesprávně provozováno, a když se na to podíváme, tak jste to nesprávně provozovali, nekvalitně postavili, takže žádné další peníze nedostanete.“
Potom se veškerá organizovaná zločinnost okamžitě zhroutí. A zločinnost jako taková se omezí na obyčejnou pouliční kriminalitu. A také kriminalita bílých límečků bude zlikvidována, těm ta pouliční kriminalita slouží jen jako bojové oddíly řešící různé úkoly na odstranění toho či onoho nepohodlného úředníka.
Takže celý Západ se vybičoval ze všech sil, aby čelil Sovětskému svazu.
A Sovětský svaz ho mohl dorazit, protože v té době ho měl ideologicky na lopatkách, vyhrál nad ním. Všichni normálně orientovaní státní činitelé té doby, viděli perspektivy spolupráce a rozvoje svých států cestou, kterou jim předvedl SSSR a státy socialistického tábora, a také viděli bezperspektivnost a beznadějnost pod americkým vedením.
Reálně se každý státní činitel díval na to, co se děje v Itálii a říkal si, že to takto nemůže vydržet, protože přijde doba, kdy se to všechno provalí.
Bylo jasné, že z ideologického hlediska Západ musel vypadat lépe, což se mu dařilo na úkor drancování států třetího světa, na úkor přečerpávání zdrojů ze Sovětského svazu a států socialistického tábora, jak už jsme o tom mluvili a píšeme o tom v analytické zprávě Západ a SSSR o tom, jak reálně probíhala „studená válka“, to všechno se dělo, ale stejně se blížil kolaps.
A ten kolaps byl posilován lidmi myslícími na stát, takovým jako de Gaulle. V roce 1965 poslal de Gaulle do Spojených států dolarový stříhaný papír, aby mu za něj vyplatili zlato. A to už nadnárodnímu řízení začalo být jasné, že dále to protahovat nesmí. A tak byla velmi rychle připravena dohoda, na základě které měl SSSR předávat ještě více svých zdrojů na Západ, to byla ta dohoda o uznání dluhu společnosti Lena Goldfields, což umožňovalo odčerpávat zdroje ze Sovětského svazu a zároveň to bylo potvrzením, že sovětská vláda kapituluje.
A právě proto byla konečná rozhodnutí s ohledem na státy Oregon, Washington, Kalifornie a Aljaška, konečná rozhodnutí, nedívejte se na to, co je uvedeno ve Wikipedii, kdy prý byly přijaty a kdy se staly součástí USA, ta konečná rozhodnutí byla přijata až poté, kdy byla podepsána kapitulace v podobě dohody o uznání dluhu společnosti Lena Goldfields.
Řešilo to dvojitý úkol. Jenže USA si okamžitě chtěly ukousnout ještě více.
Ale předat do řízení USA dvě centra koncentrace řízení, dvě taková střediska informací, knihovnu Habsburků ve Vídni a okultní knihovnu v Praze, okultní centrum světového židovstva, neměli (globalisté) vůbec v úmyslu.
Kvůli tomu byl také v roce 1942 zavražděn Reinhard Heydrich, který se pokusil těmito věcmi zabývat.
Z Velké Británie vyslali dva vrahy, kteří ho zabili a složka SS jako zázrakem zlikvidovala všechny, kteří pracovali podle plánů, které jim dal Heydrich. Takže čím přesně se zabýval Reinhard Heydrich s ohledem na okultní bádání, není známo, protože vyvraždili všechny včetně horníků, aby se nikdo nemohl o ničem prořeknout.
Proto samozřejmě tu iniciativu na odvrácení občanské války v Československu globalisté umožnili. To ovšem neznamená, že proti Sovětskému svazu nebyla rozpoutána hysterie.
A v tom roce 1968 byly hned spuštěny i další procesy.
A konkrétně šlo o ty studentské nepokoje, ke kterým zorganizovali i stávku pracujících, kterých vyšlo téměř 10 miliónů a vůbec nechápali, zač a nač vlastně protestují, a že ve skutečnosti bojují proti vlastnímu státu.
No a de Gaulle byl přinucen odstoupit. Jenže to stále nevyřešilo problém. Zdroje nestačily.
Sovětský svaz ideologicky v boji se Západem vyhrál a výsledkem tohoto vítězství se stalo to, že 14. (15.) srpna 1971 Richard Nixon přiznal, v podstatě kapituloval, a prohlásil, že dolar už nadále nebude krytý zlatem a bude devalvován.
A to byl okamžik, kdy mohl Sovětský svaz upevnit své ideologické vítězství, jenže to ne. SSSR jim absolutně šel na ruku a prohlásil, že teď bude obchodovat jenom v dolarech!
Všichni chtěli obchodovat v rublech, protože se jednalo o nejstabilnější měnu a nejstabilněji se rozvíjela sovětská ekonomika, samé takové příklady, jenže ve vedení byli jen zrádci, samí zrádci, jak Brežněv, tak i Suslov a všichni ti ostatní. A oni prohlásili:
„To ne, naším cílem je zničit SSSR a udělat z něj, z Ruska surovinový přívěšek Západu a my sami se chceme stát lokajíčky Západu.“
Čehož jejich následovníci jako Čubajz, Kudrin, Gajdar, Šuvalov, Medvěděv a další nakonec dosáhli, stát se pro Západ jeho lokajíčky a okrádat svůj stát. Jaké to bude mít následky pro Rusko, jim bylo vřele ukradené.
Tak to by bylo ve zkratce k těm událostem roku 1968. Ale znovu opakuji, že ty události jsou velice zajímavé a analyzované mohou být z jakéhokoliv aspektu. Tenkrát se odehrálo i velice unikátní mistrovství Evropy. Co všechno se jen v tom roce 1968 nedělo.
Vražda Martina Luthera Kinga, vražda Roberta Kennedyho, Prohlášení o založení černé Ameriky. Bylo toho neuvěřitelně mnoho. Šlo o jednu z přelomových etap. A že to našlo své vyjádření v takových okamžicích, projevech, bylo výsledkem toho, že se na Západě nakupily neřešené problémy, které bylo třeba z vnějšího pohledu řešit jiným způsobem.
Ale přitom to nesmělo ohrozit západní stabilitu, proto jsem četl ta hesla, jak proti kapitalismu protestovali pracující a studenti v Paříži. A sami tak zbourali státní řízení, které bylo hrozbou nejen pro USA, ale i pro globální řízení, protože de Gaulle se orientoval na spolupráci se SSSR.
A kdyby se tato spolupráce prohlubovala, tak by de Gaulle také nemusel dovolit tak zjevně pošlapávat zájmy celého světa ve prospěch nadnárodního řízení. A v roce 1971 by de Gaulle mohl dosáhnout toho, aby se neobchodovalo v dolarech, ale v rublech, proto se ho předem potřebovali zbavit.
- Strávili jsme téměř hodinu jen na první otázce a máme jich ještě několik.
- Promiňte, ale bylo to velice ve zkratce. Jen letem světem po takových vrcholcích.
57:43
Další otázka je spojena s podivnou, jak píšou naši uživatelé návštěvou Putina v Rakousku, kam přijel na svatbu rakouské ministryně zahraničí Karin Kneisslové. A podivné je na tom to, proč tato ve své podstatě soukromá návštěva, byla v televizi, jakoby šlo o státní návštěvu.
Proč se to v té televizi vůbec objevilo?
Vždyť Putin si mohl zajet…
Nu promiňte, dnes žijeme v kapitalistickém systému a v mediálním světě existuje takový pojem celebrity, tedy známí lidé, na které je upnuta světová pozornost. Cokoliv ti lidé dělají ve svém soukromém životě, se stává předmětem všeobecné pozornosti. Na tom je například založena televizní show Kim Kardashianové. Ona svůj soukromý život vystavuje na odiv a dostává za to peníze.
Putin je ve světě politik číslo jedna, to uznávají všichni. Nu, když jsou ve France 2 schopni napsat, že politikem číslo jedna ve světě je Macron a důkazem toho je, že ho uvítal sám Putin, když přijel na mistrovství světa, tak to o něčem vypovídá.
Takže ta pozornost se k Putinovi upírá už jen proto, že je to Putin, protože on řeší otázky na úrovni globálního významu, které mají dopad na všechny lidi. Proto by tu ta pozornost tisku v každém případě byla.
Skutečnost, že byla omezena a to i z naší strany, když tam byl pouze jeden novinář, který měl právo natáčet, protože jde o osobní Putinův doprovod, je také objektivní danost, které se nevyhnete.
A že tam nebyla připuštěna média, že se nejednalo o píár akci, to je také objektivní danost. Ta Putinova návštěva je normálním lidským krokem a navíc, dokdy budeme v té mediální sféře tahat za kratší konec provazu? Je načase začít normálně pracovat. A když se to navíc shoduje s normálním lidským chováním, tak se holt spojí příjemné s užitečným. Ale to je velice krátce.
Tu hlubší podstatu zatím ponecháme stranou.
01:00:33
Další otázka je od Maxima z Doněcku. Valeriji Viktoroviči, projekt Malorusko se ruší?
- V žádném případě.
Okomentujte situaci na Donbasu, kam to všechno spěje. Zrušení voleb v republikách DLR a LLR, prodloužení zplnomocnění Zacharčenkovi a jeho zástupci Pasečnikovi a lidovým radám republiky. Únik informací o Putinově návrhu Trumpovi organizovat na Donbasu referendum a výsledky setkání Putina a Merkelové s ohledem na Ukrajinu, kam odletěl z Rakouska.
Proč se vůbec gosudar schází s babičkou, která si ve vlastním státě nedokáže udělat pořádek, protože je vazalem USA?
O čem s ní může už pátým rokem jednat o Ukrajině?
Ona je snad z hlediska řízení nezpůsobilá? Ona snad je jako Gorbačov v prosinci, vydává nařízení a nikdo je neplní? Nebo je výkonnou politickou činitelkou a plně způsobilou státní činitelkou?
Ona je plně způsobilou státní činitelkou. Práce s každým státním činitelem, ať už je podřízen jakémukoliv řízení, je pro každého objektivní nezbytností z hlediska převzetí a vstupu do řízení.
Řízení je proces informační, šíření informací je řízení, jako jsou besedy s lídry států a to tím spíše tohoto druhu. Jedná se o nezbytnou podmínku řízení. To je přece věc ležící přímo na povrchu.
Co se týká situace Ukrajiny a jejích výhledů.
Vrátíme se k Československu a k těm událostem roku 1968.
Je takový pojem, takové ruské přísloví: Když se páni perou, tak cucky létají z jejich poddaných.
A ať už si to přejeme či ne, jedná se o objektivní danost světové globální politiky.
Už jsem nejednou říkal, že států, které jsou prohlášeny za státy, je na naší planetě mnoho, ale že těch, kteří reálně disponují svou státní suverenitou je na planetě Zemi málo.
A že aby se stát alespoň nějakým způsobem začal stávat státem, je nutné, aby měl minimálně 10 miliónů obyvatel. To je sice nezbytná, ale nedostatečná podmínka.
Proto se státy i s větším počtem obyvatel často nedokážou stát skutečným státem a v daném případě je toho příkladem Ukrajina nebo jakýkoliv stát v Africe, JAKÝKOLIV s výjimkou států Maghrebu, tam je to něco trochu jiného.
Pro všechny ostatní koloniální státy platí tato dynamika. 10 miliónů je tedy nezbytná, ale nedostatečná podmínka. Mnohým se nelíbí, jak jsou rozdělovány státy a národy. Sovětský svaz uchvátil to, Sovětský svaz uchvátil ono…
Já však musím říci a přesněji připomenout, že Sovětský svaz neudělal nic, za celou svou historii neudělal nic, co by vycházelo za rámec mezinárodních, mezinárodního zákonodárství.
A konkrétně připomenu, že v roce 1938, když se rozhodli, že Československu odeberou Sudety, tak československého prezidenta Beneše pozvali na tuto sešlost Velké Británie, USA, Francie
a Ameriky, oj Německa, kde si poseděl v předpokoji, a potom mu prostě oznámili rozhodnutí. To je vše a Sudety jim sebrali. A nikdo ve světě se nepozastavil nad tím, že by to bylo provedeno nelegitimně. A proč? Protože to bylo provedeno legitimně.
Ve vztahu k Sovětskému svazu si vezmeme jiný příklad. V roce 1939 Sovětský svaz učinil Finsku návrh:
„Vzhledem k tomu, že je vaše hranice příliš blízko k našemu Leningradu, pojďme ji posunout a my vám za to oddělíme daleko větší kus území s daleko větším přírodním bohatstvím.“
Jenže ne, finští nacionalisté, kteří už viděli Velké Finsko až k Jeniseji, vyprovokovali válku
a Sovětský svaz prý nebyl v právu. Jak to, že nebyl v právu?
V Mnichově na to právo měli a Sovětský svaz právo neměl? Když šlo o jedno a to samé? A když navíc Sovětský svaz na rozdíl od Mnichova navrhl výměnu území, a pro Finsko objektivně výhodnou? Tak proč Sovětský svaz nebyl v právu?
Protože šlo o Rusy, o Rusko. A jestliže připojení, tedy likvidace Jugoslávie, bombardování Jugoslávie, vytvoření Kosovského státu je v pořádku, přestože tím bylo porušeno veškeré mezinárodní právo, tak ve vztahu k Rusku referendum na Krymu a návrat Krymu do Ruska v pořádku nejsou, přestože zde byly naopak dodrženy veškeré body mezinárodního práva.
- Ještě tu uvádějí příklad připojení NDR k NSR. Nakolik to bylo legitimní.
Tato otázka se týká pouze Krymu a já měl na mysli radikálnější kroky, kdy zlikvidovali Jugoslávii
a vytvořili nikdy neexistující státy, když pozabíjeli Srby, přivezli tam Albánce a řekli, že se jedná o odvěké albánské území. Nu ano, jedná se o sporné území mezi Albánií a Jugoslávií, tedy Srbskem, ale nejedná se o žádné odvěké albánské území, je třeba znát dějiny. Oč tedy jde?
Všichni asi znáte ten případ, kdy se Churchill obrátil na Stalina s návrhem, aby jim přenechal Krym.
To je také velice unikátní případ na samostatné povídání, ale nebudeme odbíhat stranou. Ano, o tom jak ho Stalin odpálkoval. To je samostatný příběh odkud se vzal ten požadavek na Krym, ale o tom teď nemluvíme.
Churchill se obrátil ke Stalinovi:
„Dej nám Krym a my ti za to dáme jakýkoliv kus Evropy, na který si ukážeš, ten ti odřízneme.“
O jaké suverenitě těch nařezaných států se tedy dá mluvit, jestliže to nabízel Churchill? Když je nabízel Churchill? A proč si mohl Churchill dovolit učinit takový návrh?
Z jednoho jednoduchého důvodu, že
veškeré mezinárodní rozčlenění Evropy je založeno na dvou základech.
Na Curzonově plánu na vytvoření nových hranic států a na Locarnských dohodách z roku 1925.
Když se vyjasnilo, že nově vytvořené státy po zlikvidovaném Rakousko-Uherském, Německém
a Ruském impériu nebyly zformovány úplně ideálně, a že z dějinného hlediska budou nutné změny těchto hranic.
Na tom jednání v Locarnu je to i zaznamenáno, že nově nařezané státy mají jen konvenční hranice, které vítězné státy mohou změnit v jakémkoliv okamžiku.
Když proto Benešovi řekli, že od Československa odříznou Sudety, tak co mohl dělat? Když sice vytvořili stát, ale bez žádné suverenity? Jediným pokusem ukotvit alespoň nějakou suverenitu těch příhraničních států, které byly nově vytvořeny na základě Rakousko-Uherského, Německého a Ruského impéria, byl návrh Sovětského svazu na Helsinské konferenci v roce 1975, aby hranice uznané po 2. světové válce byly prohlášeny za neměnné.
Ale Západ, který s tím jako vždy pokrytecky souhlasil, to sám porušil a ze všeho opět obviňují Rusko, SSSR, že tam Rusko není v právu, tady není v právu.
Západ nikdy nepřistupoval k tomu, aby někomu konkrétně potvrdil hranice.
Když si proto někdo myslí, že hranice Česka, Slovenska, Polska, Maďarska jim někdy někým byly zaručeny, tak se plete.
Ten pokus SSSR z roku 1975, aby jim jejich hranice byly garantovány, byl zlikvidován společně se SSSR. A suverenita těch států je závislá jen na tom zda jim Rusko tu suverenitu dokáže ubránit nebo ne.
Ale ty protiruské nálady v Maďarsku založené na roku 1956, zcela na ruby překroucené, jen aby to bylo proti Rusku, v Československu proti SSSR, jen aby to bylo proti Rusku, v Polsku rok 1956, 1968, osmdesátá léta, jen aby to bylo proti Rusku, povedou k tomu, že si je jednoduše přerozdělí.
Jestliže nebude Rusko, nebude jim kdo mít zaručovat jejich hranice, ale oni si to neuvědomují.
Ti, kteří ty protiruské kampaně organizují, mají opět jen jednu touhu, zavděčit se Západu.
Proč o tom mluvím?
Mluvím o tom proto, že se nesmíte dívat na to, co se děje na Ukrajině. Ukrajina je území nikoho, jehož budoucnost se teď řeší na nadnárodní úrovni a to i prostřednictvím takových jednání, důvěrných jednání s Angelou Merkelovou, kdy jí ukazují, jak by měla vystoupit proti zájmům USA v zájmu Německa a v zájmu evropských států.
Protože zájmy evropských států bezprostředně ovlivňují i německé zájmy, budoucnost Německa, jeho stabilitu. A v souladu s tím bude potom vyřešena otázka Ukrajiny.
V zájmu Německa je, aby se Ukrajina přesunula jako jednotný a nedělitelný stát do ruského světa, kde bude Ukrajině zaručeno neutrální postavení, dokud ze sebe nevykoření banderismus a „svidomost“ a nerozhodne se jak dál.
To znamená, že státnost bude Ukrajině zaručena, ale státem nikdy nebyla a nikdy nebude, to je objektivní danost. Proto je třeba pracovat a je třeba vést ta jednání.
Povšimněte si, že těch minských jednání, Minských dohod se domáhal Putin, a teď všichni vyžadují, aby Minské dohody plnilo Rusko. A jak je může plnit Rusko, když je mají plnit jiní? Rusko je jen jejich garantem, stejně jako Francie a Německo. Francie a Německo teď budou muset čelit USA.
Kdybychom se s ní nesetkávali, tak by to znamenalo ponechat Merkelovou samotnou, vystavenou tlaku americké elity, která už je úplně mimo sebe. Vždyť už začali jít i po Kissingerovi.
Oni jsou mimo sebe, ve stavu hysterie, oni začali šílet.
Jejich poslední šance jim mizí. Oni nechápou, že realizace té jejich poslední šance by znamenala světový kolaps civilizace na planetě Zemi. Americká státní elita ani podpindosníci po celém světě to nechápou.
Nemůžete ponechávat procesům řízení volný průběh, proto když nabídli Putinovi, aby přijel na svatbu do Rakouska, jako takový rituální návrh, jakých jsou tisíce, tak mohl Putin jako státní činitel říci: „Já bych rád, ale jsem moc pracovně vytížený…“
Jenže Putin to vyhodnotil a řekl: „Ne. Já právě budu projíždět okolo, tak se tam zastavím.“
Normální přátelské vztahy a normální lidské informování o nich, to je zcela jiný směr.
Přijel do Německa a tam si také promluvil. A ten závan návštěvy na svatbě nevyprchal. Přitom by bylo možné o tom velmi mnoho povědět, ale neuděláme to, protože je příliš brzy, neboť nikdo neporozuměl tomu, co bylo provedeno.
Je totiž napřed nutné mít informační základnu. My neustále musíme začínat od nuly. Všechno, o čem mluvím… Bylo by možné toho říci hodně a obsažněji, jenže je nutné začínat od nuly.
Všechno to, o čem jsem mluvil v souvislosti s událostmi roku 1968, nikde žádným způsobem nezaznívá.
Obecné povědomí, že na tom něco je, tu je, ale pojmenovat to nikdo neumí. A proč?
Protože neznají teorii řízení, neznají Koncepci sociální bezpečnosti a Dostatečně všeobecnou teorii řízení. To je všechno. Zato se všichni věnují geopolitice.
A to, že jim dodělává jeden ze segmentů geopolitiky, té jejich Anakondy, Turecko, to vysvětlí jak?
Prý civilizace souše a moře.
01:15:40
Další otázka. Nedávno premiér Medvěděv navštívil jeden z našich nejvýchodnějších regionů, Kamčatský kraj a prohlásil tam následující, cituji:
„Mohu říci jen jedno, bude-li následovat něco typu zákazu činností bank, či použití té či oné měny, tak to bude moci být nazváno zcela přímo, znamenalo by to vyhlášení ekonomické války. A na tuto válku bude nutné reagovat ekonomickými metodami, politickými a v nutném případě i jinými metodami a naši američtí přátelé si to musí uvědomit“, prohlásil Medvěděv.
Mohl byste to dešifrovat, ten výraz i jinými metodami?
Co tam dešifrovat? Pes, který štěká, nekouše. Medvěděv je absolutní nula. Naši američtí přátelé ho dávno mají v kapse, takže po žádných jeho vyzývavých prohlášeních nenásledují činy. Jde jen o pokus trochu využít situace a určitým způsobem se prezentovat. Nesmíte zapomínat, že právě uplynulo výročí války 888 (08.08.2008.) a existují dva její konkrétní viníci, kteří si sednou na stejnou lavici obžalovaných.
Ten první je Saakašvili a ten druhý je Dmitrij Anatoljevič Medvěděv.
Kdyby Američané neměli na tisíc procent zaručeno, že Rusku budou moci plivnout do ksichtu, že se Rusko ani nepohne a nebude Osetii bránit, tak by nikdy nevydali rozkaz tomu svému pudlíkovi Saakašvilimu, aby zaútočil.
Ze své strany Medvěděv splnil všechno a my jsme absolutně prohráli informační válku, zcela, protože seděl, čekal a před svými páníčky ani nepípnul. Vůbec nejednal o problému ochrany Severní Osetie, vůbec se nesnažil pozvednout mezinárodní mínění proti tomu vpádu a genocidě, kterou tam prováděli gruzínští fašisté na osetinském území.
Pořád čekal, až se to všechno samo nějak vyřeší a Sarkozy, který měl uzavřít s Medvěděvem jednu dohodu, podle které by Kavkaz připadl NATO, byl nucen uzavřít jinou dohodu.
Vždyť také Sarkozy fňukal, když snažně prosil Putina v Pekingu, abychom na to nereagovali, že s Medvěděvem je to dohodnuté. A Medvěděv všechno splnil a kvůli němu jsme prohráli informační válku.
Všichni se pokoušeli získat komentáře prezidenta, úředníků. Kdyby to Medvěděv Američanům nezaručil, nepracoval v této matrici genocidy osetinského národa a ponížení a ničení Ruska, tak by mluvil ze všech možných tribun. Medvěděvův proamerický postoj je dávno známý.
Jen si vzpomeňte, s jakou radostí odsoudil libyjský lid k občanské válce a krveprolití. Stačilo, aby tehdy podpořil Putina, který řekl: „Co je to za nový křížový pochod organizovaný proti Libyi?
A Medvěděv?
Hystericky vykřikoval: „Kdo tu určuje vnější politiku, já nebo premiér? Bombardujte.“
Takže to, co říká Medvěděv, je všechno na dvě věci. Je to jen pokus, vypadat inteligentně za nově vzniklých okolností: „Teď všichni brojí proti Američanům, tak se něčím musím připojit.“
Prý vyhlášení války… A s jakými následky? Vždyť on nic neřekl.
Putin vždy vše řekne jasně: „Vy nám něco vyhlašujete? Tak vězte, že následovat bude to a to.“
A tenhle? Prý nám tím vyhlásí válku a co dál? Ty jako státní úředník budeš kapitulovat, nebo jim nějak odpovíš? Řekl něco v tom smyslu? Ne.
Ale dělat ramena, to by mu šlo. Řekli mu, aby zajistil penzijní reformu, která zničí Rusko a on za ní bojuje s houževnatostí hodnou lepšího využití. Takže proč vůbec s Medvěděvem ztrácet čas?
A ano. Ještě jedno chci říci. Bohužel v blízké budoucnosti nevidím nikoho vhodnějšího do funkce premiéra, než je Medvěděv. To jsem se nezbláznil, to je objektivní hodnocení všech souhrnných prvků řízení.
01:20:40
- A ještě jedna otázka.
- Ano.
Čím je podmíněn takový otevřeně tvrdý Erdoganův postoj? Ve vztahu k USA, ke státním elitám. Hodlá například znárodnit tureckou centrální banku, jak sám řekl. Je očividné, že se všemožně snaží zbavit státních elit. A to vyvolává otázku, zda by Putin také nemohl tímto tvrdým způsobem například zaútočit na naši centrální banku.
Už jsme se bavili o tom, že je třeba jednat plánovitě a s rozmyslem, neboť naše státní elita nás může destabilizovat zevnitř jako v případě Sajano-Šušenské hydroelektrárny.
To znamená, že Erdoganovi je stabilita jeho státu ukradená?
Když vede válku takto otevřeně?
Nebo už není státní elita v Turecku tak silná, aby zařídila kolaps státu?
Erdoganovi je skutečně ukradené, co bude s Tureckem a žádnou válku s nikým nevede. On bojuje jen o jedno, aby byl v Turecku carem, sultánem a přitom ničí Turecko a připravuje ho o jeho budoucnost.
S americkou státní elitou Erdogan nebojuje, a ke všemu co dělá, je určitým způsobem ponoukán zvnějšku z jednoho jednoduchého důvodu.
Turecko už teď existuje příliš dlouho navzdory Lausannské smlouvě z roku 1923 a mělo dávno přestat existovat. Je třeba ho začlenit do nových reálií a těmi novými reáliemi je nové centrum koncentrace řízení Írán.
A mimochodem, zde je velice zajímavá situace okolo Kaspického moře. Je tam toho hodně. Takže co reálně dělá Erdogan?
Jak my, tak i globalisté vidíme jednu jednoduchou věc, že Erdogan vždy jedná na základě principu:
Donuť hlupáka modlit se Bohu, on si horlivostí čelo rozbije.
Takže stačí Erdoganovi nepřekážet, on to Turecko zlikviduje sám. On vyřeší ten úkol, který měl být vyřešen už dávno prostřednictvím masové migrace do Evropy, která měla smést Evropu, Turecko se mělo zhroutit atd., já už jsem ten scénář popisoval mnohokrát.
Přitom však také záleží na tom, pod čí řízení se Turecko dostane. A tak, aby to nebylo Rusko a nezískalo svůj Anatolský federální okruh, Turecko přesměrovávají na Írán, tvoří pevné vazby na Írán. A co dělá Erdogan?
Erdogan dělá všechno pro to, aby se světový kreditně-finanční systém založený na dolaru nezhroutil.
Prasknutí inflační bubliny hrozí smést nejen USA, ale celý světový řád na planetě Zemi.
Už jsme nejednou mluvili o tom, že nás čekají události, které musí tak či onak vyřešit krizi platební neschopnosti v USA. USA se blíží k defaultu, který je analogický tomu v Rusku z roku 1998 a je třeba se mu nějak vyhnout. Ten konflikt mezi Tureckem a USA tomu dobře napomáhá.
Víte, velmi mne baví, když se dívám na to, jak tam v Turecku manifestačně ničí dolary. Pochopte jednoduchou věc. Ty dolary natiskli a získali díky nim zdroje. A když ten dolar zničíte, tak oni za něj své zdroje už získali a je to tedy čistě váš problém, když ho zničíte. Vy ho ničíte na úkor vlastní zdrojové stability, což jen napomáhá udržovat zdrojovou stabilitu USA.
To jen k tomu, kam vede masová hysterie. A ve výsledku těchto Erdoganových kroků a boji na úrovni světového kreditně-finančního systému turecká lira spadla a stáhla se sebou měny států třetího světa, například indické rupie, což v značné míře stabilizovalo světový kreditně-finanční systém a upustilo trochu tu inflační bublinu, jejíž prasknutí hrozí smést nejen USA, ale celý světový řád na planetě Zemi.
Takže otázka, na úkor koho budou stabilizovat USA a světové politické zřízení, civilizaci na planetě Zemi, se v daném případě prostřednictvím Erdogana řeší na úkor států třetího světa. To oni teď mají problémy. Všechno, co je navázáno na tureckou liru…
A jakým způsobem je vlastně indická rupie navázána na liru? To je jen vysvětlení pro lidi. Takže na úkor států třetího světa tu bublinu teď upouští.
Erdogan proto hraje v rámci scénáře, který nezná, utěšují ho, že bude díky tomu sultánem, tak ať.
- Ať si sám kope jámu, že?
- Ano.
A ti, kteří umí řídit, si tímto způsobem řeší problémy. Vše je připravováno k tomu, že se Turecko zhroutí. A kdo nad ní převezme řízení, to už je otázka.
Zatím je ta pravděpodobnost taková, že Rusko získá Anatolský federální okruh.
01:26:24
Takže další otázka nás vrací k minulému pořadu z 15. srpna, kde jste říkal, že Rusku bylo umožněno bojovat s ISIL jen proto, že si s tím Írán nedokázal poradit.
No dovolte, ale cožpak tak Rusko nehájilo své národní zájmy, jak nám všichni vnucují?
Nebo je Rusko pouhým pěšákem řízeným globalisty čistě ve svých cílech?
Už se jednou rozhodněte, Valeriji Viktoroviči, jak na tom Rusko vlastně je, protože je v tom nějaký zmatek. Jednou říkáte, že Rusko samo uplatňuje svou politiku a podruhé zas, že jsme pod kontrolou globálního prediktoru a děláme to, co nám řeknou.
Ne. Ten poslední závěr je nesprávný, absolutně nesprávný. Ten člověk žije v černobílém světě.
A ani v tom, co bylo řečeno předtím, není žádný vzájemný rozpor. Jaká je ta situace?
Už jsem říkal, že Rusko není plně suverénní. A mluvil jsem o tom, že s ohledem na tu válku v Sýrii proti mezinárodnímu, proti takzvanému mezinárodnímu terorismu, je plně v zájmu našeho státu, v zájmu Ruska nepřipustit válku na ruském území, ale zlikvidovat nepřítele s menšími krvavými ztrátami na cizím území.
To ale nic nemění na tom, že Rusko tím vstupuje do oblasti zájmů globální politiky, kterou realizuje globální prediktor. A mezinárodní terorismus je nástrojem realizace globální politiky globálního prediktoru, který je uplatňován prostřednictvím konkrétních států a jejich tajných služeb.
A v souladu s tím, ať už své zájmy chceme ochránit nebo ne, vždy to bude v nějakém vztahu k cílům globálního prediktoru. Takže my si přejeme ochránit ruské zájmy bojem proti mezinárodnímu terorismu na syrském území a to vyvolává otázku, nakolik to bude odpovídat zájmům globálního prediktoru. Vždyť se jedná o jeho vlastní nástroj.
Ale my teď víme, tedy nám to bylo jasné od začátku, to, co teprve teď začíná zaznívat z televize, že ISIL je nástrojem USA, tedy nástrojem globálního řízení, ale v rukou státní elity USA, a že státní elita svou vnější politikou zasahuje do globální politiky globálního prediktoru.
Takže jak to tam mělo vypadat?
Irák a Sýrie měly být smeteny, ISIL se měl nechat porazit Íránem. Masová migrace měla začít proudit do Evropy a na území postsovětských států, tedy na území bývalého SSSR, velkého Ruska, a s těmi migračními vlnami měla přijít i válka. A hotovo, takto to mělo být.
Jenže americká státní elita odmítla hrát podle těchto pravidel a ISIL byl najednou natolik silný, že si s ním Írán nedokázal poradit. Plán globálního prediktoru se zhroutil. Rusko se stabilizovalo a tak najednou přestalo mít smysl smést Evropu.
Naopak bylo nutné Evropu rychle stabilizovat. Bylo by sice možné přenést válku do Ruska, jenže Rusko to nehodlalo umožnit a upevňovalo se přes ODKB a pod vlivem společné hrozby by Rusko mohlo o to víc posílit.
A tak se globální prediktor dostal do takové situace, že když Rusko ve svém zájmu zasáhne v Sýrii a zlikviduje ISIL, tak tím uvolní cestu Íránu a stabilizuje Evropu. A protože to v té situaci zapadalo do plánů globálního prediktoru, dokud si to časem nevyřídí s Ruskem, tak neměl globální prediktor proč bránit Rusku v likvidaci ISIL, protože tím byla zároveň likvidována americká státní elita, která s globálním prediktorem vstoupila do konfliktu.
Proto samozřejmě globální prediktor umožnil Rusku zlikvidovat ISIL. Za jiných okolností, kdyby za jiných okolností Rusko zasáhlo v Sýrii, protože to je v jeho vlastním zájmu zlikvidovat ISIL, a ta jeho likvidace nebyla právě i v zájmu globálního prediktoru, tak by se globální prediktor postaral o pozvednutí odporu mezinárodního veřejného mínění, o naši izolaci atd.
Jenže s ohledem na Sýrii mlčí. Všude jinde řvou, ale o Sýrii mlčí. Proto mluvím o tom, že v tomto případě to bylo umožněno, že v tomto případě je tu dohoda.
Ale ne proto, že bychom jako loutky šli tahat horké kaštany z ohně pro globální prediktor, to ne. My jsme si tím řešili své úkoly které bychom museli řešit stejně, ale s ohledem na Sýrii globální prediktor nestojí proti nám: „Co tam dokážete udělat, to tam udělejte.“
To znamená, že s ohledem na Sýrii proti nám globální prediktor neorganizuje odpor. Všude jinde ano, ale tam ne, protože tam oni sami potřebují udělat z Íránu centrum koncentrace řízení. Tyto věci je přece třeba nutné chápat.
Vždyť co je to za černobílý svět? Když ne tak, tak naopak. Vždyť ve světě existuje ohromné množství zájmů. Ohromné množství různých propletenců. A je třeba umět ty propletence využívat. Je takový pojem jako strategie nepřímých akcí, metoda závlačky (skryté a sofistikované akce, řešení), na co si vzpomenete, kde se střetávají všechny tyto zájmy. Co je to za primitivní uvažování? Když ne bílé, tak černé.
01:33:19
Pracujeme už půldruhé hodiny, proto pro dnešek poslední otázka od Alexeje.
Vy říkáte, že známe-li DVTŘ, je vše očividné a globální prediktor se musí smířit s Putinem.
(- Právě jste o tom mluvil.)
A co když je to trochu jinak?
Co když všechno jde podle plánu, podle plánu globálního prediktoru a Putin je součástí toho plánu?
A ty armádní hry a olympiády jsou také součástí toho jednoho plánu?
To, že nám umožňuje je pořádat, znamená, že je Rusko začleněno do těchto plánů a nejedná navzdory, ale v souladu s nimi, jinak by následovala další Sajano-Šušenská hydroelektrárna.
A v zemi není možné dosáhnout významných výsledků, dokud to GP nepovolí, jinak vše rozkradou a dehonestují, a je jasné proč a kdo. A v čem s vámi souhlasím, je skutečnost, že dokud lidé nebudou mít znalosti o řízení supersystémů, nic dobrého se nestane. Ale GP masám neumožní získat takové znalosti. Je možné, že složitost Koncepce a DVTŘ a vaše činnost proto zatím nejsou v rozporu s plány GP.
Nejsou z jednoho jednoduchého důvodu, že analytici takové kvality, veřejní analytici nejsou ničím omezováni. Ale v tom není nic tajuplného. My teď fakticky vlastně sledujeme stejný cíl. Musíme stabilizovat situaci ve světě a zachránit civilizaci na planetě Zemi, a potom teprve bude následovat vzájemný střet.
Co se týká toho, že by vše mohlo jít podle plánu.
Víte, to se musíte opravdu vynasnažit, abyste neviděli, jak se globálnímu prediktoru nic nedaří.
Naplánovali si vytvoření evropského islámského chalífátu, zorganizovali kvůli tomu arabské jaro, zhroucení a destabilizaci států Blízkého Východu a států střední Asie a najednou to všechno brzdí, blokují a likvidují ISIL…? Kdo by to dělal? A proč se to vše děje?
Protože všechno se řídit nedá. A v důsledku zákona času globální vedení přišlo o své řízení a zastaraly mnohé kontrolní funkce. Globální prediktor to svou ztrátou řízení dopracoval až tam, že když dal jaderné zbraně Indii a Pákistánu, tak tím přivedl svět na hranu globální jaderné války. Vyřešit to dokázal jedině Putin a takových příkladů je celá spousta.
A jedině Rusko je tou závlačkou, která teď brání světu před pádem do hlubin nebytí, do posttechnokratického světa. Co je cílem globálního prediktoru?
Jeho cílem je, aby Rusko, dokud existuje, stabilizovalo situaci na planetě Zemi a k tomu Rusko potřebuje nějaké nástroje:
„Proto dělejte, co umíte, organizujte si třeba ty armádní hry, pořádejte olympiádu apod. Nebudeme vám v tom pomáhat, ale ani tomu bránit. A tam, kde se nám bude zdát, že nás to ohrožuje, vám do toho samozřejmě vstoupíme.“
Oni teď dovolili Rusku řešit problémy za globální prediktor. Ale to neznamená, že nám dovolili dělat všechno. Proto také tady u nás pěstují projekt SSSR 2.0. Předpokládají, že Putin teď za ně všechno udělá, Koncepce sociální bezpečnosti tyto otázky vyřeší, a potom opět vytáhnou SSSR 2.0 a za 15-20 let zlikvidují zbylý potenciál a zrealizují to uspořádání na dvě centra koncentrace řízení Írán a Čínu.
Takže za tu dobu se Írán musí postavit na nohy. Proto si také Írán pospíšil, aby uzavřel dohodu o Kaspiku, protože už tak jsou nesmírně pozadu a čas běží. Jestliže teď nebude přeseknuta nová hedvábná stezka koridorem sever-jih, tak se Čína pro globální prediktor promění v takový problém, že si s ním opět bez Ruska nedokáže poradit.
Oni si v každém případě bez Ruska neporadí a poskytovat lidem znalosti o řízení skutečně nechtějí. Ale kdo se jich teď na to ptá? Lidi, kdo se jich teď na to ptá? Máte internet? Máte chuť pracovat? Tak do toho. A že je to složité? Samozřejmě že je to těžké, vzpomeňte si, jak jste se v první třídě učili matematiku. Také jste mohli říci: „Nač já se vůbec budu učit tuhletu matyku, ty počty?“
Vždy je to složité. Je třeba se vybičovat. Učit se a osvojit si materiál je těžké. Vy chcete, abyste nemuseli nic dělat a postaral se někdo jiný? Tak se dejte na geopolitiku, ale potom nefňukejte, že se vám nic nedaří. Tam je všechno jednoduché, tam je to úplně jednoduché.
To už promiňte, ale nové znalosti jsou dost složité, ve smyslu jejich vícesložkovosti. Je také třeba učit se nové pojmy, protože těmi starými se mnohé popsat nedá. Musíte tedy studovat.
Znalosti o řízení sociálních supersystémů najdete pouze v jednom zdroji, v pracích vnitřního prediktoru SSSR a v Koncepci sociální bezpečnosti a její součásti Dostatečně všeobecné teorii řízení.
Ale osvojit si to můžete pouze vy sami. Pouze vy sami. Stačí jeden člověk, aby koně přivedl k napajedlu, ale ani čtyřicet lidí ho nedonutí pít.
To, co vám nikdo nedokáže vložit do vašich hlav, jsou znalosti. Mohou vámi manipulovat na základě předchozích znalostí a přesněji neznalostí. Chcete toho vědět a chápat více, tak studujte sami. Ty zdroje jsou otevřené. A jestliže se vám to zdá příliš těžké, tak co už je možné s tím dělat? Kde to zaznělo?
Ve Výrostkovi (komedie od D. I. Fonvizina):
„Nač bych se učil zeměpis,
když mě drožkář doveze,
kam potřebuji?“
Doveze. Buď si sami ochráníte svůj život, buď sami budete bránit zájmy své a své rodiny, nebo to za vás udělají jiní, se svými zájmy a možná na úkor vašich zájmů, zájmů vaší rodiny. Proto si pamatujte, že znalosti znamenají moc, berte tuto moc do svých rukou a pamatujte si, že každý v míře svého chápání pracuje pro sebe a pro své zájmy a v míře svého nepochopení pro toho, kdo toho ví a chápe více.
Studujte Koncepci sociální bezpečnosti a Dostatečně všeobecnou teorii řízení, abyste toho znali a chápali více.
Braňte zájmy své a své rodiny.
Přeji vám mírové nebe nad hlavou a štěstí.
Do příštích setkání.
Informační báze KSB