Otázka - Odpověď V.V. Pjakina ze dne 04.03.2019

8.3.2019

Otázka - Odpověď V.V. Pjakina ze dne 04.03.2019.srt (61949)
Otázka - Odpověď V.V. Pjakina ze dne 04.03.2019.txt (39015)
 

1. 00:35 Konflikt medzi Indiou a Pakistanom. Úloha Afganistanu.
2. 24:57 Stretnutie Trumpa s Kim Čong-unom vo Vietname.
3. 38:16 Prehlásenie Kremľa o nenesení zodpovednosti za obsah na štátnych TV kanáloch.
4. 44:25 Možné varianty udalostí po ukrajinských prezidentských voľbách.
5. 54:43 Odmietnutie Ukrajiny účastniť sa Eurovízie ako signál začiatku sťahovania Západu z Ukrajiny.
6. 59:13 Znalosti a ich šírenie ako JEDINÝ spôsob na odvrátenie vojny. VEĽMI DÔRAZNÁ výzva na samoštúdium a čítanie kníh KSB a DVTR.

Fond konceptuálních technologií uvádí Analytický pořad Otázka-odpověď

Dobrý den Valeriji Viktoroviči.
Dobrý den ...04.03.2019.

Zdravím naše vážené diváky, posluchače a kolegy ve studiu.

00:35

Tou nejpopulárnější, často pokládanou otázkou na našem webu byla otázka týkající se
konfliktu mezi Indií a Pákistánem. Je tu mnoho souvisejících otázek a lidé jim dávali hodně hlasů. Přečtu otázku ve znění od Sergeje:
Je zřejmé, že komusi se velice nechce odejít z Afghánistánu. Je zřejmé, že Pákistán je velice těžké kontrolovat z centra. A je zřejmé, kdo potřebuje rozpoutat 3. světovou válku.
Je možné tvrdit se stejným stupněm jistoty, že globální prediktor použije tento konflikt, aby ho vyřešila Čína a ne Rusko?
A s jakou jistotou je možné mluvit o tom, že to ten někdo uspěchal a Čína zatím není schopná účastnit se bez Ruska podobných projektů?

Ne, zde je to všechno trochu jinak.
Tak především ten někdo si již dlouho přeje odejít z Afghánistánu. Jenže je asi v takové situaci: „Ivane, chytil jsem medvěda.“
„Tak ho sem dotáhni.“
„Jenže on mě nechce pustit.“
Stejné je to s Afghánistánem. Je lehké do něj vstoupit a těžké odtud odejít. Právě z hlediska podřízení si Afghánistánu.

Když jsme tam přišli my, tak jsme tam také něco stavěli. Nesprávné ideologické pojetí, které uplatňovalo pozdní sovětské vedení, vedlo ke konfliktu, k ozbrojenému konfliktu na území Afghánistánu a také ke ztrátám.
Je však třeba říci, že se svým vojenským úkolem si tam naše ozbrojené síly plně poradily, a že ideologický obsah ruské kultury umožňoval nivelizovat marxistický „mraksistický“ obsah politické práce všech těch stranických orgánů, jež v podstatě vedla k tomu, že se tam rozhořela opravdová válka.

Globalisté velmi často věci řeší prostřednictvím války. A když tam vstoupili s tím, že si podřídí místní obyvatelstvo, tak tam v prvním období vše více méně stabilně zvládali, jenže potom si na jejich přítomnost místní zvykli, rozhlédli se a přišli na to, jak po nich jít a začali je bít.
1. března přišla zpráva o tom, že na jednu americkou základnu zaútočili bojovníci Tálibánu, a že přitom útoku padlo, nebylo raněných, ...ale padlo! ...25 amerických vojáků.
Zdálo by se, že jde prostě jen o další z takových útoků a popsali, jak probíhal.

A jak to bylo dál?

Až po dvou dnech se přišlo na to, když uplynulo už více než 40 hodin!...Že ten boj tam stále ještě probíhá. Že ten boj o tu základnu stále probíhá!

Skutečnost, že si prakticky za celé dva dny americké velení nebylo schopné poradit s útokem bojovníků na základnu, dokládá jak kvalitu amerických vojáků, tak i kvalitu velení amerických vojáků. Za tu dobu již bylo možné je obklíčit a rozprášit. Jenže to by muselo dojít k výsadku vojáků, kteří by museli bojovat! ...A to oni neumí.

Oni šli do armády kvůli penězům, aby zabíjeli, ale umírat?

To nikdo za ty peníze nehodlá. A velení si nedokázalo poradit ani jinak. Takže v tom Afghánistánu to vůbec není tak jednoduché, už dávno by odtamtud rádi utekli.

Jenže utéct z Afghánistánu znamená nechat ho přejít do sféry ruského světa. Což znamená, že se Afghánistán plně přimkne k Rusku, protože oni již mají zkušenosti s přítomností Ruska.
Už zde nefiguruje ta ideologická složka, která vyvolala válku místního obyvatelstva, neboť přestože byla podporována ze Západu, tak v ní tehdy bojovali i místní. Přestože tam byli i cizí bojovníci, tak v těch bojujících banditských jednotkách mudžahedínů byli i místní.

Ta ideologická složka zosobňovaná KSSS, ten marxismus, „mraksismus“ už tu není, takže je plně možné rozvíjet normální harmonické vztahy mezi národy Ruska a národy Afghánistánu. Je tu normální možnost vybudovat běžné mezistátní vztahy.

A to globální prediktor vůbec nemůže potřebovat.
Proto raději cedí krev a drží se tam, aby se, nedej Bože, Afghánistán nepřiklonil k Rusku.
Takže je to trochu jinak.

A co se týká toho konfliktu Indie a Pákistánu o Kašmír a účasti Číny v tomto konfliktu,
tak ani tam není zdaleka vše tak, jak by se na první pohled mohlo zdát.
Je vůbec třeba k tomu dodat, že s ohledem na všechny ty události, ke kterým dochází ve světě, si musíte uvědomovat jednoduchou věc. Nic není tak, jak to vypadá!
Jak to prezentují média a jak je to vykládáno různými politology, polithňupy a analytiky-geopolitiky.

Všechno je to zcela jinak.... A jak je to tedy ve skutečnosti?

Takže co tu máme s ohledem na Kašmír?
Střetávají se tam zájmy tří států. Je to samozřejmě Indie a Pákistán a ještě Čína. A zdá se tedy logické, že by Čína měla vystoupit jako arbitr mezi Indií a Pákistánem a obhájit si díky tomu nějaké své zájmy.

Jenže jak může v této roli Čína vystupovat?
Když Pákistán část svého území náležejícího ke Kašmíru předal Číně?

Jak ho předal, teď ponechme stranou, ale předal ho.

Indie to předání neuznala. To už znamená konflikt.

Tak jakým prostředníkem zde může být Čína?

Čína zde nemůže plnit roli prostředníka, protože je sama jedním z účastníků toho konfliktu.

A teď se podívejme na samotný ten konflikt.
Zdálo by se, že je dost závažný, ale přitom jakýsi podivný.

Co zde fakticky máme?

Pákistán prohlašuje, že sestřelil dvě letadla a Indie uznává jen jedno. Vrtulník nebyl uznán. A když tedy pomineme vše, co se tvrdí, tak fakticky bylo přiznáno sestřelení jednoho indického letadla a sestřelení jednoho pákistánského letadla.

A co je na tom zajímavé?

Zatímco indickému vojenskému letectvu sestřelili jeden MiG-21, což je velice starý model, tak pákistánské vojenské letectvo přišlo podle stávajících standardů zcela o moderní americký F-16. Takže Pákistán samozřejmě vyjádřil svou výhradu USA a odtud jim odpověděli:
„Vy s ním neumíte létat, neumíte ho využít a s tím my nemáme nic společného. Sám stroj je dobrý.“

A to vyvolává otázku. ...Chápete to? ...MiG-21.

Cožpak Indie nemohla použít modernější letadla? ...Mohla. ...A navíc toho boje, ve kterém byl sestřelen F-16, se účastnil MiG-21, francouzské Mirage i naše Su-30MK.
Což je normální, takže to možné bylo.
Jenže tam potřebovali poslat výslovně MiG-21. ...Proč?

Protože na úrovni těch protivníků, kterým čelil, byl nejzranitelnější a tak byl sestřelen.

A k čemu vůbec tohle všechno bylo Indii? ...A zde se dostáváme ke zvláštnosti té situace.

Proč vlastně ten konflikt vzniknul?
A jaké jsou výhledy tohoto konfliktu?

14. února došlo v Indii k teroristickému útoku, při kterém zahynulo 45 lidí, a proto Indie za deset dnů zaútočila na základny teroristů na pákistánském území.

A vše se to rozběhlo. To by vše bylo pochopitelné. Navíc je možné tvrdit, že území Kašmíru není plně pod pákistánskou kontrolou apod.

Kdyby zde nebylo jedno ale.

Sám ten jev mezinárodního terorismu. Neboť žádný takový jev, jako je mezinárodní terorismus, vůbec neexistuje. Veškerý ten mezinárodní terorismus je projevem činnosti tajných služeb konkrétních států. ...Nic víc a nic míň.

A ten mezinárodní terorismus, proti kterému všichni bojují, jak to říkají diplomaté, je jen otázkou toho, zda je přípustné využití diverzně-teroristické činnosti v diplomatickém jednání mezi dvěma státy.
Pro nikoho není tajemstvím, že všichni ti teroristé jsou plodem činnosti tajných služeb určitých států.

A zatímco Rusko nikdy nevyužívalo mezinárodní terorismus ve svých cílech, tak o tom, jak mezinárodní teroristy používají západní státy, dnes již dohledáte tuny informací. Všude.
A ISIL, který je dnes tou nejznámější teroristickou skupinou, je nepravidelnou armádou USA.
Tady vidíte, na jaký až stupeň pozdvihly USA využívání mezinárodního terorismu při uplatňování své politiky.
 

A zde se dostáváme k podstatě porozumění konfliktu mezi Indií a Pákistánem.
Ten nejhorší konflikt mezi Indií a Pákistánem byl ten ze začátku 21. století.
Ten konflikt, který urovnal Putin, když předvedl, jak je možné hledat vzájemné porozumění mezi státy, jak se podobné konflikty dají urovnávat.

Takže co se teď děje?

Ta věc se má tak, že Pákistán byl od samého počátku svého zformování využíván jako nástroj uplatňování politiky prosazované prostřednictvím mezinárodního terorismu.
Obzvláště markantní to bylo, když západní státy organizovaly válku proti lidové republice Afghánistán a sovětskému kontingentu v Afghánistánu.

Výcvikové základny byly soustředěny právě v Pákistánu. Pákistán byl historicky zformován takovým způsobem, že přítomnost zahraničních tajných služeb na jeho území zosobněných jejich teroristickými organizacemi, je hluboce začleněna do státního řízení a ideologie Pákistánu.
Pákistán jako stát to vykořeňuje, protože se pro něj jedná o cizorodé těleso.
Jen si vzpomeňte na toho proslulého Usáma bin Ládina. ...Kde žil, když ho zabili?
A cožpak to tenkrát Američané s Pákistánem, s jeho státními orgány nějak koordinovali?
Než Usáma bin Ládina zlikvidovali?

Nejde teď o to, že šlo o divadélko, a jaké to bylo divadélko,
ale o to, že se státními strukturami, se státním řízením to nebylo nijak dohodnuto.

To neznamená, že to nebylo dohodnuto s jednotlivými představiteli státní moci Pákistánu, kteří jsou infiltrováni do této struktury, a kteří jsou v míře svých služebních povinností představiteli té či oné diverzně-teroristické organizace, té či oné tajné služby, která je vnější ve vztahu k Pákistánu.

Činnost všech těchto diverzně teroristických skupin na území Pákistánu poškozuje především sám Pákistán.
Ale Pákistán jako stát nemá sílu poradit si s těmito teroristickými organizacemi, které působí z jeho území. V důsledku působení těchto teroristických skupin není vlastně část pákistánského území vůbec pod kontrolou státu.

Ale stát Pákistán si chce udělat pořádek na svém vlastním území a zde se zájmy Indie a Pákistánu sbližují.
To, co se stalo tento týden, se liší od všech předcházejících událostí pouze větším rozruchem, který je zaměřen na řešení vnějšího politického úkolu, o kterém budeme mluvit.
A v podstatě se to ničím neliší od toho, co se tam dělo po dobu všech let 21. století, kdy některá z těch teroristických skupin z pákistánského území zaútočila proti Indii a Indie jí ten útok vrátila. Pákistán se rozhořčil kvůli narušení své územní celistvosti. Vyměnili si několik invektiv a konflikt utichnul, vstřebal se. To se přece nestalo poprvé.

A co vidíme dnes? ...Přesně to samé.

Proč se Pákistán takto chová?
Protože když rukama Indie likviduje teroristické skupiny na svém území, tak si tak upevňuje svůj stát a státnost. Pro něj je to výhodné.

Jenže kvůli etice uznané ve světě, je nucen dál dělat tato svá prohlášení, a proto je také dělá.

Ale Pákistán musel také ukázat, že není teroristou, že nehodlá s Indií válčit, a proto toho sestřeleného letce, jehož zachránili před lynčem, Pákistán jako akt dobré vůle vrátil Indii bez jakýchkoliv předběžných podmínek.

Chápete to?

Jedná se o hru se vzájemnými přihrávkami. Indie likviduje na pákistánském území nepřátele Pákistánu. A je nutné, aby tu věc mezi sebou nějak urovnali v rámci těch vztahů, které dnes mezi těmito státy panují.
Nu kdo by povolil, jaký stát by souhlasil s tím, aby někdo hospodařil na jeho území?

Jinou věcí je, že se jedná o dohodu, o neformální dohodu mezi dvěma státy. To se dá fakticky odhalit po dobu všech let 21. století.

Ale proč je ten rozruch okolo toho teď větší, než to bylo obvyklé?

Jedná se o prostředníka, který má tento konflikt urovnat. Je nesporné, že jak Indie, tak i Pákistán jsou připraveni k tomu, aby se tím prostředníkem stalo Rusko.
Už se přece přesvědčily o efektivitě zprostředkovatelské činnosti Ruska, že pro ně dokáže nalézt oboustranně přijatelný dialog, přivést je k vzájemně přijatelným dohodám. Vždyť na začátku si nesedli ani k jednomu stolu a Putin musel jezdit z jedné budovy do druhé, ale ten konflikt urovnal. Potom už si sedli i ke společnému stolu.

Tak kdo by měl být tím prostředníkem? ...Proč celý ten rozruch?

Na koho se obrátil Pákistán, aby se stal tím prostředníkem? ...Pákistán se obrátil na Írán.
Nu to se podívejme.

Co znamená Írán ve světových procesech? ...Írán…

S Čínou je to zcela jasné, tam se všichni shodnou. Je to ekonomický subjekt, a teď už i důležitý vojenskopolitický subjekt. Například vojenské letectvo Pákistánu nepoužívá jen americká letadla, ale i čínská.

A jak tu figuruje Írán?

Vždyť Írán je stále třetiřadý stát, který si sice pořád dělá na něco nároky, ale nedokáže je podpořit, jako stát.
Ta věc se má tak, že z Íránu se má stát centrum koncentrace řízení a v islámském světě má nahradit Saúdskou Arábii, která je teď potápěna. Je tedy načase, aby Írán začal hrát přední roli ve světě.

Proto celý ten rozruch. Írán je třeba představit jako toho prostředníka. Z Íránu musí být formován subjekt globální politiky. Takto ho chtějí pozdvihnout, a potom bude třeba vyřešit ten problém mezi Izraelem a Íránem.

A znovu opakuji, že v Izraeli je silná vrstva lidí v řízení, která má zájem na rozpoutání války s Íránem, díky které má Izrael zmizet.
Írán totiž v každém případě Izrael zlikviduje, za jakýchkoliv okolností. Otázkou je pouze, co ho to bude stát, jaká je míra přípustných škod. Proto globální loutkovodiči potřebovali, aby Izrael pro Írán zlikvidovalo, výslovně ZLIKVIDOVALO Rusko.
To kvůli tomu nepřátelé židovského národa, kteří jsou v Izraeli, v izraelském vedení, zařídili to sestřelení našeho letadla syrskou raketou. Oni potřebovali vyprovokovat konflikt mezi Ruskem a Izraelem. Konflikt, ve kterém by Izrael přestal existovat.

Připomenu, že před deseti lety Kissinger prohlašoval, že trvání státu Izrael je sedmdesát let a v roce 2019 tu už nebude.
To jsou plány té světové globální elity, globálního prediktoru.

Zatímco my nemáme zájem likvidovat žádný národ ani žádný stát.
My stojíme o přirozený rozvoj, a proto se jim ta provokace také nevydařila.

A o čem mluvil Netanjahu na té schůzce ve Varšavě?
„My jsme tu jednali o tom, jak bychom se všichni mohli vrhnout na Írán.“

A o čem mluvil Netanjahu teď, když přijel na návštěvu k Putinovi?
„Naším ústředním tématem byl Írán.“

Z Íránu formují centrum koncentrace řízení. Všichni s ním musí počítat. Ale Írán se nemůže stát centrem koncentrace řízení, dokud bude považovat Izrael za objekt, který je nutno zničit.
To znamená, že musí ideologicky přehodnotit všechno, co platilo v době, kdy tam byl prezidentem Ahmadínežád.
Kdy se tam pořádaly všechny ty konference, na kterých se dokazovalo, že Izrael je to zlo, které je třeba zlikvidovat. Tento ideologický základ je třeba přepracovat. A ať už je to dobře či špatně, sám život k tomu Írán nutí, k těmto korekcím.

Znovu ale opakuji, že ve vedení Izraele je velice silná vrstva, která si přeje, aby byl v důsledku války Izrael i izraelský národ zcela zlikvidován.

O té Visegrádské čtyřce jsme přece mluvili.
Ten scénář je připraven, podle kterého mají být určité řídící struktury z Izraele přesunuty na území Visegrádské čtyřky, ze které má být v podstatě zformováno nové Rakousko-Uhersko na novém území rozkládajícím se od Baltského moře až po to Černé.
A proto v tomto regionu nesmí být dopuštěna válka, to je politika Ruska.

Írán není v současné době schopen nijak překonat subjektnost, sílu subjektnosti Ruska v globální politice, a tak musí být posilován. Aby pak Írán mohl fungovat jako rovnocenný…
On to teď nedokáže ani s podporou Turecka. Je třeba posílit jeho vnitřní potenciál. A proto tomu konfliktu mezi Indií a Pákistánem dodali takovou váhu, aby díky tomu povznesli jako subjekt globální politiky Írán. To je to, co se teď řeší.

A co se týká Indie a Pákistánu, tak nikdo z nich nemá zájem o velkou válku. Mají zájem na likvidaci „terorismu“, a jak bude vyřešen problém Kašmíru, teď není na pořadu dne.
Oni potřebují očistit území Pákistánu od teroristických skupin nepřátelských jak Indii, tak i Pákistánu, které jsou vlastně ve své podstatě útvary cizích tajných služeb, přičemž určitě ne ruských.
(Írán přeřeknutí?) Indie a Pákistán dobře vědí, jací „spojenci“ jim tyto problémy zařídili. Mám na mysli „spojence“ Indie a Pákistánu.

25:04

Další otázkou je setkání Trumpa s Kim Čong-unem ve Vietnamu.
Otevřel jsem jeden vyhledávač a čtu zde nadpisy z novin. V Times nazvali příčinu předčasného ukončení této schůzky: Summit zklamaných nadějí.
Proč summit zkrachoval?
Proč se Trump s Kim Čong-unem nedokázali na ničem dohodnout?
Co se tam ve skutečnosti tedy stalo?

Kim Čong-un a Trump se na všem dohodli. Summit úspěšně splnil ten úkol, kvůli kterému byl pořádán.

To je nečekané, že?

Je to přece v úplném rozporu s tím, co je slyšet z televize. Vždyť tam rozebírají Trumpa i Kim Čong-una horem dolem. Jak k sobě přistupovali, jak se na sebe dívali atd. Nač si jen vzpomenete. A všichni se shodují v tom, jak velký frajer je Kim Čong-un, jak USA postavil na místo. Jakou že to ten Trump měl smůlu. Nu, to už je osud. A začali hledat vysvětlení.

Tak už to dopadá, že já jsem ta baba Jaga, která je vždy proti všem. Pokaždé, když dojde na takovéto symbolické události, tak všichni politologové, analytici říkají jedno a já něco úplně jiného. Prostě vždycky.
A není to tak, že bych se rozhodl: „Já řeknu pravý opak a něčím se odliším.“ Tak to přece vůbec není. Kdyby se ti politologové a analytici vyznali v otázkách globální politiky, v konceptuální moci, v šesti prioritách řízení, kdyby neseděli v tom svém pískovišti geopolitiky, tak by tomu porozuměli stejně snadno. Přece všichni vycházíme z úplně stejných materiálů.

A tak se podíváme na to, co všichni měli možnost vidět, jen to rozebereme z trošku jiného úhlu.

Takže, proč se vůbec Trump s Kim Čong-unem potřebovali sejít?

Všichni vědí, že se na ničem dohodnout ani nemohli.

Co může Trump nabídnout Kim Čong-unovi?
Trump může Kim Čong-unovi navrhnout, že zařídí odvolání sankcí proti Severní Koreji.

A co požadují od Severní Koreje?
Plné odzbrojení, likvidaci těch druhů zbraní, kvůli kterým vlastně USA přistoupily na tato jednání.

A co by bylo výsledkem? ...Co vidí Trump, tedy vlastně Kim Čong-un?
Že když se USA zachce, tak kdykoliv poruší všechny své dohody. To znamená, že když dnes sankce odvolají, zítra je opět mohou zavést.

Vždyť, jak to bylo s tím jaderným programem Íránu?

„Nám teď nevyhovují ty smluvní podmínky, které jsme Íránu sami vnutili. Teď chceme víc.“

Tak kdo bude důvěřovat tomuto partnerovi za takové úrovně jednání?
Pokud USA dnes sankce odvolají, tak zítra je mohou zase zavést. To je v moci USA.

A i kdyby Korejci nezlikvidovali dokumentaci, ale jen samotné ty zbraně, které donutily USA zasednout za jednací stůl se Severní Koreou, tak i kdyby Severní Korea zlikvidovala jen ty zbraně, které přinutily USA sednout si k jednacímu stolu, znamenalo by to jen jedno, že je hned tak znovu nevyrobí, že budou bezbranní. Jedná se o nevratný krok.

Když zničíte prostředek nátlaku, svůj zdrojový potenciál pro jednání, tak už nebudete mít v ruce vůbec nic. Nu kdo při zdravém rozumu po tom, co se stalo Kaddáfímu, Saddámovi Husajnovi, po tom, jak se USA chovají v celém světě, kdo za těchto podmínek, kdy USA jeden den slovo dají a další den ho odvolají, odevzdá zbraně, aby zůstal zcela bezbranný?

Kdo by za těchto podmínek vedl seriózní jednání o tom, že bude odzbrojovat, aby něco dostal?
Nikdo. Prostě nikdo.
A Kim Čong-un není idiot. Proto podobná jednání vést nebude.

A proč tedy přijel? ...O čem vůbec jednali? ...A co Trump?

Zrušili plánovaný oběd, tedy večeři. Trump to komentoval:
„Nemá to smysl, rušíme to. Oni chtěli příliš, a my s tím nesouhlasili.“
To tedy bylo vysvětlení a už jen jakési nářky směrem k USA:

„Kdo takto postupuje? ...Co to ze mne děláte za pitomce? ...Organizujete slyšení jakéhosi individua, když já se tu snažím vést jednání?! ...Kim Čong-un se podíval, co se okolo mne děje, a že mne mohou odvolat, tak co by se se mnou domlouval? ...Vždyť ve výsledku tak poškozujete zájmy USA.“

A je to tady a všechno zapadlo na svá místa. Teď se podíváme, co se děje. Trump má velké problémy se státní elitou USA. Je třeba to nějak řešit.

A jak?

Velmi dobře státní elitu zasáhl ten shutdown. Velmi účinně, rating Trumpa vzrostl a rating jeho protivníků klesl, protože Trump pracuje pro lidi, pro stát a vy jste kvůli jakýmsi migrantům připraveni nechat spadnout stát do propasti.

Dále tu máme ten rozviřovaný problém: strach, šílená hrůza ze Severní Koreje v amerických médiích. Trump tam jel dohodnout se v zájmu USA s Kim Čong-unem a právě v té chvíli na Trumpa zaútočili doma. Ve výsledku Trump nedokázal nic výhodně vyjednat pro USA.

To znamená, že ti, kteří zaútočili na Trumpa, zaútočili zároveň na stát USA, na zájmy všech obyčejných lidí. Takto se vyvíjela ta situace, kterou tak nastavili.

A byla ta výpověď bývalého advokáta vůbec co k čemu?
Ať už byla jakákoliv, byla nicotná, protože už předtím lhal pod přísahou. Nic z toho, co potom tento člověk bude říkat, nelze už brát vážně, bude to vyvráceno, platí tam anglosaské precedenční právo. U každého soudu ho jednoduše úplně roznesou, zcela jednoduše.

A co tam ten člověk navíc prohlásil?

Že žádné přímé důkazy o Trumpově spolupráci s Ruskem nemá, že ho z toho pouze podezřívá.

Chápete? ...Člověk, který lhal u soudu, tedy pod přísahou tu pomlouvá Trumpa a vyzývá k jeho odsouzení. A přitom dokonce i on sám říká, že nemá žádné údaje, že by Trump byl ruským agentem. Ale to je přece negativní agitace. Zcela jednoduchá metoda.

Proč to politologové nevidí?
Že Trumpovi tato situace umožní vypořádat se s těmi lidmi ne jako se svými nepřáteli ve vysokých kruzích USA, ne jako se svými osobními nepřáteli, chápete?

Jemu přece říkají:
„To je tvůj nepřítel, který jde jen po tobě…“

Trump je potřeboval dostat do pozice, že poškozují stát, USA.
To potřeboval předvést, dokud ještě nevyprchal dojem z toho shutdownu. A to také předvedl, bylo to provedeno.

A co se týká Kim Čong-una.
Tak pro něj, pro něj podobná setkání znamenají protržení mezinárodní politické blokády. Když se on, Kim Čong-un nedohodl s prezidentem USA, toho nejdůležitějšího, toho nejmocnějšího státu na světě, tak to pro něj znamená politický kapitál, zvyšuje mu to rating i autoritu nejen v Severní Koreji, ale v celém světě.
Takto z Kim Čong-una vytvářejí subjekt globální politiky, subjekt, který bude spojovat dvě Koreje.

To kvůli tomu se sešli, aby si Trump vytvořil mechanismus pro likvidaci protitrumpovské opozice, která byla takto prezentována jako protistátní opozice a Kim Čong-un ubránil své pozice, uhájil své zájmy, prokázal své schopnosti.
„Jaký je to talent... A my jsme si mysleli, že je to jen neschopný vařbuchta.“ Tak rozvažují všichni naši politologové: „Ukazuje se, že má na víc…“

Navíc je ještě třeba si uvědomovat jednu věc.

Kde bylo to setkání?

Odehrálo se v jihovýchodní Asii a s ohledem na mentalitu tamního obyvatelstva nepřijel Kim za Trumpem, ale Trump přiletěl za ním. To je, oč tu jde. Znamená to zcela jiný pohled na subjektnost Kim Čong-una. Jedná se o globální hru, o globální pohled.
A u nás hodnotí, kdo komu jak podal ruku, jak k němu přistoupil, jak se na něho podíval…

Všechno je to očividné. Já jsem přece nemluvil o žádných nových faktech, které by nebyly ohlášeny, které by nebyly k dispozici. Jen jsem je vyložil jinak na základě šesti priorit řízení, plné funkce řízení, pěti druhů sociální moci a pěti druhů sociální idiocie, z hlediska globální, vnitřní a vnější politiky a těch ostatních věcí.

Když tohle všechno znáte, tak vše leží na povrchu. A když se potom díváte na všechny ty polithňupy… O čem to mluví?

Proto to samozřejmě vždy dopadá, že jsem proti. To není kvůli tomu, že bych chtěl být v opozici, ale oni prostě neznají elementární věci a pokoušejí se to rozebírat.
Víte, v Psím srdci je taková epizoda se Šarikovem, který rozmýšlí o věcech vesmírné důležitosti s vesmírnou hloupostí. A na to se musíme dívat.

Jedná se o velice dobře promyšlený účelový tah. Uvědomte si, že to ten dav nenechá v klidu:
„Jak je to možné?...Večeře byla připravena a oni na ní nešli? ...Odjeli.“
Kdyby povečeřeli, tak by tomu jejich „neúspěchu v jednání“ nikdo neuvěřil. Řekli by si:
„To se neshodli jen na něčem podružném.“

Oni tomu potřebovali dát tohle citové zabarvení. Tam byl každý krok pečlivě naplánován, vyvážen.

38:16

Další otázka od Ivana Filatova, který se odkazuje na jeden ze zpravodajských zdrojů.
V Kremlu prohlásili, že nejsou odpovědní za obsah na státních televizních kanálech.
Proč Kreml obrátil pozornost na představitele ideologické priority, jakým je Rossija 1?
Co podle vás nechápou a co by měli chápat představitelé ruských informačně-ideologických „elit“ při svém informování o světových událostech?

Tady nejde o pochopení nebo nepochopení. Pokud si dobře vzpomínám, tak šlo jen o komentář, že nejsou odpovědní za to, co ukazují na televizních kanálech, i když jde o ty se státní účastí. A je to tak.
My v ústavě nemáme stanovenou státní ideologii, a tak stát nemůže diktovat svou informačně-politickou linii. Stát to může dělat udáváním tónu prostřednictvím určitých procesů řízení, prostřednictvím realizace řízení a určitých kroků. A věcná část těchto kroků potom formuje informační pole.

A co se týče informování o těchto krocích, tak tam to už je zase jinak, tam hrají roli klanově-korporativní zájmy těch, kteří ovládají ten či onen informační zdroj. A s ohledem na tyto klanově-korporativní zájmy se potom upravuje veškeré zpravodajství. Stát to předepisovat nemůže.

A co nechápou?

O tom jsem už mluvil. Naše "elita" vůbec nechápe procesy řízení složitých sociálních supersystémů a umí si jen hledat páníčka. Ať už je to ta patriotická nebo liberální elita, je to jedno. Jedni se pokouší dohodnout se na vyšší úrovni, druhým stačí být podpindosníky.

Jenže nikdo nebude jednat s někým, kdo nechápe procesy globální politiky, kdo nechápe podstatu konceptuální moci, kdo nedokáže svým příkladem formovat informační linii.
A potom… Když to vidí ti globalisté, kteří řeší ty či ony úkoly řízení ve vztahu k Rusku…

Na co se dívají?

Na informační média, na informační zdroje. Oni vědí, kdo stojí za každým tím zdrojem. A když vidí naši televizi, tak z žádným s těch klanů nebudou jednat jako rovný s rovným.

Jako rovný s rovným jednají a budou jednat s Putinem, protože si velmi dobře uvědomují, že je Putin převyšuje o celou hlavu.
Putin se nad ně ale nepovyšuje, nabízí jim rovnocenné jednání a oni to přijímají.

A s kým dalším by se měli bavit?

Vždyť se podívejte na jakékoliv médium.
Podívejte se na informačně-analytické pořady, na všechny ty politické talk show, kdo by s nimi potom mohl vést vážná jednání?

Takže je budou zneužívat a oni se potom budou cítit ukřivdění.

A kdo je tím vinen? ...To je tak těžké sednout si k učebnicím?

Koncepce sociální bezpečnosti je napsaná, tak si sedněte a nastudujte si všechno, co se týká řízení složitých sociálních supersystémů. Všechno je to přece dostupné. Je prostě nutné, abyste byli odborně způsobilí v oblasti řízení. Abyste nebyli jen „elitou“, někým, kdo díky své rodinné příslušnosti zaujal nějaké to místo v řídicím systému.

Musíte chápat procesy řízení a jak je řídit. Jenže tohle naše „elita“ nechápe. Oni mají za to, že udělali dost, když se narodili v té správné rodině, to přece stačí:
„Tak proč bych se ještě učil?“...Připomíná mi to středověk, hned po době temna, kdy v Evropě platilo, že králové považovali za nedůstojné mít znalosti, které jsou hodné pouze lůzy, tedy číst, psát a počítat: „K čemu by mi to bylo?“
A dokonce ještě v 18. století, na konci 18. století, do revoluce se ještě vyskytovali takoví vytříbení aristokraté, kteří pohrdali tímto ničemným zaměstnáním lůzy.

Tak dnes je naše „elita“ úplně stejná. Oni si myslí, že znalosti o řízení, že tyto odborné znalosti vůbec nepotřebují na to, aby řídili ten dobytek, tu lůzu…
Stačí se narodit v té správné rodině a tím máte postavení zajištěno, a hotovo.

Ten projekt Lídr Ruska je profanací kádrového hledání. Oni si to ještě vypijí za tu jeho zpackanou organizaci, ale to jsou jejich problémy.
Takže lidé se prostě sami musí začít učit a sami budovat a informační média využívat jako zdroj faktologických údajů a v žádném případě jako zdroj jejich interpretace.

44:26

A opět k Ukrajině.
- (V.V.P smích) Vždyť už jsem toho k tomu tolik řekl.
- Je to ve stejném gardu, ale trochu jinak.
Píše Oleg. Valeriji Viktoroviči, já chápu, že už máte těch otázek k volbám na Ukrajině plné zuby. Tato otázka se netýká voleb ale toho, co bude dál. Upřesňuji: na volby přijde tak 20 až 45% zbylého obyvatelstva, USA si tam dosadí, koho budou potřebovat a co bude dál?

- Zajímá ho, co bude dál, ne podrobně, ale možné varianty událostí. V posledním pořadu taková otázka zazněla, ale vy jste na ni neodpověděl. Mluvil jste jen o tom, proč nemáme jít k volbám, ale co bude dál, jste neřekl.

Já si nejsem jistý, že si tam někoho dosadí USA. Mluvil jsem o tom, že z Washingtonu budou volat, a že je úplně jedno, kdo jak bude hlasovat. Oni mohou v klidu ty milióny voličů opominout a nastrčit místo toho svou fikci.
Ale bez ohledu na celý ten idiotismus volební kampaně, která tam na Ukrajině probíhá, nu v uvozovkách „volební kampaně“, Medvěděv již vyjádřil své přání uznat ty volby za legitimní.
On uznává, že se jedná o volby.
Ještě neproběhly, zato tam probíhá výsměch zdravému rozumu, a on už je připraven je uznat za legitimní. ...To je črta všech podpindosníků, kteří se snaží páníčkovi vyhovět všemi svými silami.

Takže jsem mluvil o tom, že z Washingtonu budou volat, v posledním okamžiku, před bezprostředním vyhlášením výsledků, protože po jejich vyhlášení jsou změny problematické, přestože i to se dá.
Není vůbec důležité, kdo kam nahází kolik volebních lístků, jaké protokoly se sepíšou a podobně. Jakmile zavolají z Washingtonu jménem globalistů nebo státní elity, protože to je otázka, bude tam dosazen určitý jedinec.

A co se týká toho, co bude dál?

Když lidé na volby nepřijdou, když tam prostě nepůjdou.

A co dál? ...Co na nich závisí?

V roce 1917… Dobu od března do října roku 1917, tedy fakticky celou dobu existence Prozatímní vlády, je možné charakterizovat jako dobu dvojvládí.
Mimochodem, to léto roku 1917 tak také bylo označeno ve všech sovětských učebnicích dějepisu. Vypadalo to, že prozatímní vláda je u moci, když vydává výnosy, nařízení a podobně. Jenže všechno, co dělali, se sypalo. Proč?

Byl tu třeba Petrohradský sovět lidových poslanců, který vůbec neřešil otázky celonárodního významu, zabýval se svým lokálním drobným řízením, ale jejich Nařízení číslo 1 místní vojenské posádce zlikvidovalo veškerou disciplínu v celé armádě.

Proč?

Protože masová statistika chování ideologicky, chování obyvatelstva ideologicky odmítajícího vládu Prozatímní vlády, a ve větší míře přijímajícího a s ohledem na vzniklou situaci považujícího za přiměřenější tu ideologii, jejímž zdrojem byl Petrohradský sovět, vedla k tomu, že nařízení Prozatímní vlády nebyla naplňována.

Ve vztahu k řízení se lidé orientovali i bez existence jakýchkoliv strukturních větví, strukturního řízení na Petrohradský sovět. Byly zakládány sověty, formovalo se další řízení…
To je to, oč tu jde. Pokud se lidé sami o sobě rozhodnou, že všechno, co se tam dnes děje, celý ten cirkus, se jich nijak netýká, že život vyžaduje jiná politická rozhodnutí, tak ať si do Kyjeva dosadí, koho chtějí, stane se absolutně neakceschopným.
Všechno se mu bude sypat pod rukama.

A na základě statistiky masového chování, masové statistiky chování lidí, kteří nepřijmou tyto volby, se bude formovat jiné řízení.
A nebyl to Petrohradský sovět lidových poslanců, kdo se nakonec chopil moci, chopila se jí strana bolševiků v říjnu roku 1917.

Na Ukrajině existují dva silné subjekty, které formují centrum koncentrace řízení.
Je to Luhanská a Doněcká republika, které jsou legitimními právními nástupci ukrajinské státnosti.
To je zcela jiná situace. V roce 1917 se orientovali na určité ideologické poselství. Nevěděli přesně, co a jak mají dělat.

A zde je názorný příklad, existují státní subjekty, které jsou schopné dodat dostatečnou sílu, která může na Ukrajině obnovit pořádek. Ale to potom obyvatelstvo svým chováním nesmí podporovat řízení kyjevské bandy. Je to podobné jako… …rok 1991.
Kdy v Kremlu seděl první a poslední prezident Sovětského svazu Michail Sergejevič Gorbačov. Vydával výnosy, nařízení apod. a nic, nikdo se mu nepodřizoval. Už se mu otevřeně vysmívali, co tam vlastně dělá?
Ale nikdo nepřišel a nevyhnal ho, protože všem byl ukradený. A tak tam chvíli vydržel sedět a potom odešel.

Tak takovou situaci je zapotřebí vytvořit. Kdy všechna řídící rozhodnutí kyjevské bandy, vydávaná kyjevskou bandou budou prakticky nicotná. Pokud je obyvatelstvo nebude akceptovat a plnit, tak budou prakticky nicotná. Samozřejmě, že kyjevská banda neodejde jako Gorbačov. Ale ta věc se má tak, že tam působí mnoho různých band, klanově-korporativních skupin. A ti se už teď kvůli těm volbám, aby páníčkovi předvedli, že to oni jsou ti praví, vzájemně do sebe pustili, až z nich cucky létají.

Ať jedni zloduši sklízejí hněv druhých zloduchů. (Korán, 6:65) Zatímco lidé musí budovat svůj život, budovat svůj stát. Musí si uvědomovat, že tu jsou dostatečné síly, které mohou přijít obnovit pořádek a to je Luhanská a Doněcká republika.
Ti přijdou se svou armádou a na Ukrajině obnoví pořádek. Ukončí celý ten bordel. Ale jen ve chvíli, kdy se stávající stát začne hroutit.

Ta nejméně početná strana v Rusku, Sociálně demokratická dělnická strana Ruska bolševiků vzala moc ve státě do svých rukou, když už o ni nikdo jiný nestál. Už v červnu na sjezdu sovětů všichni říkali, že stát se zhroutil, a že neexistuje žádná politická síla, která by souhlasila s tím, že ten stát z tohoto stavu dostane.

Vždyť kolik tenkrát bylo těch bolševiků? ...Na začátku revoluce jich bylo řádově 25-30 000.

A kolik bylo eserů? ...Milión! ...Tak si to porovnejte.

Kadetů (Konstitučně demokratická strana) bylo 170 000 a další strany byly to samé.

A s tím se bolševici museli popasovat. Jenže bolševici věděli co dělat. Chápali, že se to všechno sype a měli vizi budoucí podoby státu. Neměli subjekt řízení. Museli ho vytvořit pomocí říjnové revoluce 1917.
A na Ukrajině ten subjekt řízení existuje, je jím Luhanská a Doněcká republika. A ty mají dostatek sil, aby si poradily se všemi těmi nacionalistickými kárnými bataliony, které trestají obyvatelstvo a nutí ho trpět tu kyjevskou bandu. Ale to se od nich musí sami lidi odtáhnout a neuznat ty volby, nesmířit se s nimi a neříkat:
„Už jsou zvolení. S tím teď už nic nenaděláme.“

Musí si říci, že ty volby jsou divadélko, sami pro sebe si to říci. A až tato masová statistika vznikne, skončí to krveprolití a všechen ten zmatek na Ukrajině. Musí to udělat sami, všechno sami.

54:43

Mimochodem, v souvislosti s tím tu mám otázku.
Okomentujte prosím odmítnutí Ukrajiny účastnit se Eurovize.
Je možné si vykládat toto rozhodnutí jako politický signál o začátku stahování se Západu z Ukrajiny?

Vůbec ne.
To je přesně to, o čem jsme právě mluvili. Řízení se hroutí. Ideologicky se všechny ty složky kyjevské bandy nedokázaly dohodnout a delegovat svého kandidáta k účasti.

Oč v tomto ohledu přišly? ...Přišly o kompetence vnější politiky.
Kvůli svým malicherným, omezeným, přízemním zájmům a přízemnímu chápání politiky a řízení o ně přišli. Pustili se do sebe a začali vyžadovat nějaká svá ideologická klišé a tak podobně, šikanovali ty lidi, protože nechápou, jak probíhá řízení. A pokud lidé tohle budou podporovat, tohle hroutící se řízení, a ono se bude hroutit se všemi problémy, které to lidem přinese, a to včetně ztráty jejich životů v občanské válce...
Potom už nepůjde jen o slzy těch dívek, které tam ponížili, urazili, jak jen mohli.

Sype se to, řízení kyjevské bandy se hroutí.
A lidé na Ukrajině teď mají možnost to zhroucení urychlit. A mimochodem vůbec tu vládu v roce 2014 nemuseli připustit.
Teď mají možnost urychlit zhroucení kyjevské bandy, aby mohl nastoupit normální, legitimní právní nástupce státní subjektnosti Ukrajiny, Luhanská a Doněcká republika se svými silami, které by obnovily pořádek a zahnaly všechny ty banderovce a „svidomé“ tam, kde je jejich místo. Do hrobu.

Jak dlouho je ještě možné trpět těmto „svidomým“ banderovcům to zabíjení lidí na Donbasu?

Děti tam zabíjejí. Já chápu, že pro někoho to nic neznamená. Tak potom trpte tu kyjevskou bandu, přikyvujte jim a hrňte se na ty volby, vytvářejte tam dojem masovosti, prodávejte svůj hlas, zdánlivě prodávejte.
Ať už totiž na ty volby půjdou či ne, jejich hlasy budou započítány přesně podle toho, jaké bude rozložení sil na tom či onom volebním okrsku nebo u volební komise. A stejně na těch volbách v uvozovkách „zvítězí“ ten, koho určí ve Washingtonu.

Celé je to jen divadélko. Kdo po tom touží, ať skáče dál s těmi „svidomými“ s Banderou v ruce. Zvolili si za hrdinu Banderu, krvavého kata, tak jaký očekávají pořádek?

Ten pořádek na Ukrajině je banderovský.

Vraždění dětí a civilistů, hoře a utrpení veškerého ukrajinského obyvatelstva. Pokud to přijímáte, účastněte se voleb.
Pokud to nepřijímáte, řekněte, že je to jen cirkus a svým chováním ho, kde to jen jde, sabotujte.
Ve výsledku se to všechno zhroutí, nastoupí Luhanská a Doněcká republika a udělají pořádek, obnoví státní řád. Můžete se podívat, jaký teď panuje státní řád v těchto republikách. Tak si zvolte, co se vám líbí víc.

A přitom si to vezměte. Jsou to dvě republiky, které se nespojily a každá z nich má své osobitosti. To znamená, že jakékoliv ukrajinské území bude schopné prosazovat své vlastní zájmy a upevnit je v jednotné ukrajinské státnosti. To je vše.
Všem lidem je tato cesta otevřená, aby tak bránili zájmy své a své rodiny a ukončili tu válku. Musí to rozhodnutí ale přijmout sami v sobě a vytvořit tak masovou statistiku chování, aby se to zhroutilo. Takové příklady z dějin známe.

- To byla poslední otázka.

A znovu jsme se dostali k nutnosti porozumění složitých sociálních procesů, procesů řízení složitých sociálních supersystémů.
Je nutné pochopit, že pokud se o politiku nezajímáte, politika se bude zajímat o vás. A jestliže se chcete stáhnout někam do svého ústraní, a starat se jen o svou zahrádku, hospodářství, o dům a dělat, že se vás to netýká, budete odsouzeni stát se trávou na válečném poli.

Jestliže se nechcete stát trávou na válečném poli a ubránit zájmy své a své rodiny, tak musíte chápat, jak jsou řízeny složité sociální supersystémy. Jak ve stávajících politických podmínkách bránit zájmy své a své rodiny.
Tyto znalosti naleznete v pracích vnitřního prediktoru SSSR. Čtěte tyto práce. Stávejte se konceptuálně mocnými.

Braňte zájmy své i své rodiny, buďte šťastní,
přeji vám mírové nebe nad hlavou.
Do příštích setkání.