V Koncepci sociální bezpečnosti (Концепции общественной безопасности - КОБ) je mezinárodní terorismus nazýván nástrojem realizace plánů "světového zákulisí" pro diskreditaci Koránu a zavedení "nového světového řádu" v globálních měřítcích (tématu je zasvěcena práce «Об искоренении глобальной угрозы "международного терроризма"»). V realizaci takové strategie jsou zapojeny nejen "síly Západu", ale i "síly Blízkého východu", o čemž jsme na stránkách KPE.ru už nejednou psali.
21. ledna 2013 deník Kommersant informoval o tom, že při speciální operaci alžírské armády a zvláštních služeb proti islamistům, kteří ovládli závod na zpracování plynu Tigenturin poblíž města In-Amenas, bylo zabito 32 teroristů a zemřelo 23 rukojmí.
"Podle expertů, následky dramatu s rukojmími se stane zavlečení Alžíru, majícího nejsilnější armádu v regionu, do protiteroristické operace v Mali. Až dosud vláda země, více než 20 let bojující s radikálními islamisty, dělala vše, aby se nezapletla do nového konfliktu. Ale organizátoři napadení Iz-Amenasu neponechali alžírské vládě možnost volby.
Experti, studující drama v In-Amenasu, dochází k závěru: operaci takového rozsahu je třeba připravovat minimálně několik měsíců. To zneplatňuje první verzi, že napadení bylo odvetou za francouzskou intervenci v Mali. Závod nacházející se uprostřed pouště je chráněn natolik důkladně, včetně sledování francouskými a americkými družicemi z kosmu, že skupiny islamistů, kteří objekt ovládli, se k němu nemohli dostat nepozorovaně.
Jinými slovy, teroristický čin proti Alžíru se připravoval dávno a jeho příčinou není operace Francouzů v Mali. Cílem radikálů bylo zasadit úder právě Alžíru, jeho průmyslu energetických surovin - hlavnímu zdroji příjmů do rozpočtu."
Podle informací «Ъ», jsou tzv. alžírští radikálové základem teroristických skupin operujících na Sahaře, z nichž mnohé jsou spojeny s "Al-kajdou".
"Zajímají rukojmí i z řad západních turistů a specialistů, a nedávno si vytvořili základny v severních oblastech Mali - v jednostranně prohlášeném státě Azavad, fakticky "území džihádu".
Podle mínění expertů, drama v In-Amenasu přinutí Alžír k ještě těsnější spolupráci s Francií a africkými státy, poskytujícími své kontingenty pro boj s islamisty v Mali. Jinou volbu alžírská vláda nejspíše nemá: zůstat stranou konfliktu se nepodařilo, země v něj byla efektivně vtáhnuta. A dokud ohromná území na severu Mali zůstávájí týlovou základnou teroristů, nejsou žádné garance, že se cílem podobného útoku jako závod na zpracování plynu poblíž In-Amenasu nestanou i další objekty v Alžíru."
Vzniká otázka: jakou roli zde hrají arabští "trpaslíci" (Saudská arábie, Katar a další) ?
Odpověď dává list "Argumenty týdne" ("Bouře z pouště", 23.01.2013). List informuje, že zajmutí rukojmí na závodě v saharské poušti se účastnili islámští radikálové sedmi zemí (jaké země to byly list neinformuje). Tito teroristé bojovali proti Kaddáfímu v Libyi a nyní se přesunuli do Alžíru. CIA financuje a vyzbrojuje džihádisty (včetně teroristů "Al-Kajdy"), bojující v Sýrii. Ale dělá to tajně, hlavně skrze zvláštní služby Saudské arábie, Kataru a Egypta.
Ale pak vzniká nová otázka: proč se "džihádisté" nepřesunou přímo do Mali plnit úkoly uložené jim CIA? K čemu potřebují Alžír?
Alžír je bohatý na zemní plyn. Má desáté největší zásoby na světě, v žebříčku je hned za Saudskou arábií. Mimochodem, na čtvrtém místě se nachází Írán. Království Saudská arábie je wahhábitkých státem - nástrojem vytvoření a podpory nestability na Blízkém východě a v Severní africe cestou přípravy "islámských bojovníků" a financování arabských revolucí.
"Těsná spolupráce s Francií v boji s islamisty v Mali" byla umožněna proto, že vlastních sil na boj s Tuaregy v Mali - zemi bohaté na nerostné suroviny - se Francii nedostává v dostatečné míře. Regulérní armáda Mali se v důsledku provokací "rozpadla". A s ohledem na to, že Francie a Saudská arábie má pro sebe navzájem velké pochopení, o čemž informuje francouzský tisk:
-" 20.1.2013 ministr obnovy průmyslu Arnaud Montebourg vyzval v Riádu k zformování francouzsko-arabského investičního fondu podle příkladu toho, který byl vytvořen s Katarem"
pak fakt útoku teroristů "Al-kajdy" na objekt ropného průmyslu v bývalé francouzské kolonii - Alžíru, potvrzuje zájem Saudů na kontrole uhlovodíků v regionu.
Nicméně opíraje se na obecný chod věcí, je možné tvrdit, že arabští "trpaslíci", ať se jedná o Saudskou arábii, Katar nebo Kuvajt (který je stěží rozeznatelý na mapě světa) angažováním penězmi, zbraněmi a "živou silou" v podpoře nestability v Severní africe (Tunis, Egypt, Libye, Mali) a občanské války v Sýrii, fakticky realizují cizí strategii. Ta strategie byla iniciována "světovým zákulisím" a má dlouhodobý protikoránský charakter. Budou-li schopni tito "trpaslíci" dlouhou dobu, tj. stabilně (ve smyslu předvídatelnosti) zůstávat "druhy" Západu, to je velká otázka. Po ovládnutí přírodního bohatství Libye, Mali a další zemí regionu může vyvstat otázka i jejich nerostných surovin. Biblická tlupo-"elitární" doktrína zotročení a skoupení světa a transferu nerostných surovin na této osnově, nezná hranic. Proto se perspektiva zemí Perského zálivu jeví nezáviděníhodnou. Vedení Saudské arábie fakticky sobě a okolním státům kope jámu. Čím dál tím hlubší, protože po vyčerpání 4. priority obecných prostředků komunikace/kontroly/agrese (ekonomické) nebudou mít co nabídnout. A historicky zformovaný islám (3. priorita - ideologická), včetně formy, která existuje v Saudské arábii je neobhajitelný; on je začleněn do biblického globálního projektu. O druhé v první prioritě obecných prostředků komunikace/kontroly/agrese (historicko-faktologická a konceptuální-metodologická) už vůbec nemůže být řeč.
Řešení je jen v realizace koncepce spravedlivého uspořádání života na Zemi, ale ta je nepřijatelná jak hiearchiím "trpaslíků" Perského zálivu, tak "světovému zákulisí".
Обезьянья лапа арабских "карликов" vyšel 28.01. na kpe.ru.
Dodatek - o "efektu opičí pracky" z pohledu Dostatečně obecné teorie řízení:
Efekt "opičí pracky"
Možná, že někomu se termín "stabilita objektu ve smyslu předvídatelnosti chování v určité míře pod vlivem vnějšího prostředí, vnitřních změn a řízení" bude zdát ohlupujícím smyslovým koktejlem, velmi obecným a proto neužitečným. Takoví lidé mají možnost volby: v západní literatuře o problematice řízení se vyskytuje profesionální slengový termín "efekt opičí pracky", který je z hlediska svého smyslu protikladem námi uvedeného; tj. "nestabilita objektu ve smyslu... atd." - absence předvídatelnosti. "Efekt opičí pracky" se projevuje v tom, že spolu s očekávaným kladným výsledkem, podniknuté akce s sebou nevyhnutelně nesou i vedlejší následky, jejichž škodlivost převažuje kladný výsledek a ten se stává bezcenným. Rusky se tato varianta řízení popisuje rčením: За что боролись — на то и напоролись (za co bojovali, na to i doplatili).
Západní termín pochází z tvorby anglického spisovatele Jacobse, autora povídky "Opičí pracka", podle jejíž záplety má vlastník sušené opičí pracky právo na splnění tří přání. Majitel pracky vyjadřuje první přání - neprodleně 200 liber. Znenadání přichází zaměstnanec společnosti, informuje o smrti syna a vkládá mu do rukou 200 liber jako náhradu. Otřesený otec chce syna okamžitě vidět, ten se objevuje jako přízrak, otec zase v šoku chce, aby odešel atd.
Sušená - mrtvá - opičí pracka (jsa prostředkem černé magie) "vládla" schopností plnit přání svého majitele právě takovým způsobem, což ji odlišovali od živé "Sivki-Burki véščej Kaurki" z ruských pohádek, jejíž skutky byly provedeny v čisté formě bez doprovodných neočekávaných efektů. (pozn.p.: pohádka o které je řeč zde, o českém ekvivalentu nevím).
Zápletka povídky Jacobse získala idiomatický význam a porodila slengový termín "efekt opičí pracky", jehož význam je skryt člověku, jež nezná zápletku povídky.
"Opičí pracka" s jejím defektem vznikla jako prvek profesionálního slengu z toho důvodu, že v západní vědě, stejně jako v "sovětské", existují psané, nepsané a podvědomé-nevědomé zákazy na výzkum určitých jevů a z toho vyplývájící - vypracování způsobů jejich pochopení. Mantinely takového druhu vyvolávají ve vědeckých kruzích "mystickou" hrůzu, v jejímž důsledku vědci, kteří se životními okolnostmi setkávají se zakázanou tématikou, nenazývají některé věci a jevy jmény vystihujícími podstatu a dávají přednost přiřazovat jim zástupný znak-symbol, při setkání s nímž "posvěcení" pochopí, s čím mají co do činění, a "neposvěcení" údajně znát ani nepotřebují.
Proto, jestli Západ používá termín "efekt opičí pracky", nesoucí "významový náklad" jen asociativních spojení se zápletkou povídky, a nenese samostatný smysl a proto je k ničemu při neznalosti klíče-povídky, my dáváme přednost termínu s plně určeným "smyslovým nákladem", který je člověk schopen pochopit sám o sobě, osvojit ho podle míry svého chápání, a tím zároveň ochránit zaprvé své okolí, a zadruhé, sebe, od dopadu efektu spíše "opičí hlavy" (a ne pracky) na ramenou všech, kdo svými činy dává vzniknout "efektu pracky".
Pro vyhnutí se defektu "opičí hlavy" na krku člověka je nutné především jednoduše zdržet se akcí se záměrně nepředvídatelnými následky, a také nespoléhat se na "možná" při okolnostech, ve kterých je dopředu známa pravděpodobnost negativních následků.
Předání návyků prognózy a řízení jedním subjektem druhému je možné pouze tehdy, pokud vztahy příčinny a následku (jinými slovy, objektivní zákonitosti), ležící v základu předvídatelnosti a řízení, mohou být interpretovány v nějaké jim oběma společné soustavě kódování informací (tj. předány tím či oním "jazykem", v nejširším smyslu slova "jazyk", značící libovolný prostředek výměny informací mezi lidmi, který se v dané kultuře rozvinul); v opačném případě stojí přede všemi, kteří si přejí návyk osvojit, úkol dosáhnout toho samostatně. To jest o-svoje-ní každého návyku je vždy samostatné rozšíření svého vlastního systému stereotypů při formování a zavedení do něj dříve neosvojených stereotypů vnitřního a vnějšího chování. Existence společných systémů kódování informací jednotlivým subjektům pouze ulehčuje proces předání a osvojení návyků.
Proto nutnost předávání návyků může vyžadovat ve společnosti vytvoření nových systémů kódování informací a jim odpovídající pojmový aparát, ale přitom o-svoje-ní všeho toho je práce, kterou může udělat každý "osvojovatel" pouze sám, protože systém obrazných představ o Životě v celku i každého z jeho projevů, včetně abstrakcí vědy, si musí každý člověk vypracovat sám.
Tvůrci nových prostředků se musí postarat o to, aby jejich výtvor bylo možné v dobré víře osvojit podle možností jednoduše a bez defektu "opičí hlavy", kdy učí jedno, ale naučí druhé, často v přímém protikladu k tomu, co bylo předem ohlášeno.
Informační báze KSB