O činnosti Fondu konceptuálních technologií "Altaj" po 18. červnu 2018 (2)

9.12.2021

předchozí část

(...) A ačkoliv ve své „deklaraci o vlastní neomylnosti“ V.V.Pjakin správně uvádí, že „Analytika = identifikace procesů řízení a určení algoritmů jejich průběhu“, nicméně samo o sobě je to nedostatečné ve vztahu k realizaci plné funkce řízení, protože v obecném případě je algoritmika mnohovariantní, a řízení podle plné funkce vyžaduje nejen vidění mnoha variant, ale i jednoznačnost ve volbě preferovaných variant s cílem realizace nejlepší z nich.

Kromě toho, vznikla situace, kdy výše uvedená „deklarace o vlastní neomylnosti“ V.V.Pjakina, datovaná 20.9.2018 je přímou námitkou na fragment třetího dílu cyklu „Besedy o životě“, který byl natočen v roce 2015 Artjomem Vojtěnkovem s členem VP SSSR M.V. Veličkem.

Níže je část přepisu natočeného pořadu, od stopáže 0:00 do 08:59:

*   *   *

Veličko: Pojďte si promluvit o analytice obecně.

Kdy vzniká potřeba provádět analýzy?

Především tehdy, když se střetáváme s tou částí politiky, která je realizována principem:

Kdo ví, ten to pochopí a pokud to neví, nebo nepochopí, je to jeho problém.

A kdy zainteresovaní lidé, nebo prostě lidé, kteří jsou zvědaví, nejsou součástí okruhu osob,

které jsou informovány o tom, co je nutné vědět k pochopení politiky realizované tímto principem.

Potom vzniká otázka: A co se vlastně děje ve světě, v daném státu, nebo někde jinde?

Následně je třeba přistoupit k analytice, v jejímž základu leží roztříštěná fakta, která si musí analytik buď sám vyhledat,

nebo která jsou mu pečlivě podstrkována, aby s ním mohli manipulovat.

Dále, mezi těmito fakty mohou být jak hodnověrná fakta, tak i schválně vymyšlená a nedůvěryhodná.

Také je pro analytiku potřebná nějaká metodologie poznání, která je funkční.

A vzhledem k tomu, že každá metodologie poznání je ovlivněna osobním subjektivismem,

dopadá to tak, že analytika může odhalit nějaký proces, o kterém se nehovoří,

nebo o jehož existenci nemá nikdo ani ponětí, Jenže díky tomu, že všechna fakta nejsou důvěryhodná, a také nemusí být k dispozici všechna,

metodologie nemusí být ve všem správná, plus subjektivismus, který je mravně podmíněn, a také se v něčem může mýlit.

Analytika vždy pochopitelně obsahuje nějaké nedůvěryhodné informace, jinak řečeno chyby.

Proto je tuto okolnost vždy třeba brát jako danost. Druhá otázka souvisí s tím, jak tu analytiku hodláme využít.

A zde je to tak, že čím je pro nás očekávaný výsledek cennější, tím přísněji musíme k analytice přistupovat.

Protože jestliže analytika vždy obsahuje nějakou chybu, může taková chyba také zcela znehodnotit výsledek.

Proto vždy práce s výsledky analýz obsahuje určité riziko, které je třeba v řídících procesech zohlednit.

A jak?

Umět se dostat do takové nálady, aby vám intuice napověděla:

Ano, v této analýze je sice všechno logické, bezchybné a fakta jsou důvěryhodná,

přesto je to úplně špatně a je třeba na to reagovat.

Nebo to i může být správně, ale vzhledem k tomu, že procesy nejsou plně pod kontrolou toho,

kdo se jimi zabývá, bude výsledek úplně jiný.

Máme-li proto nějakou analýzu, je třeba vždy používat i intuici, která by byla jednoduše schopna vyhodnotit ji heuristickými metodami bez ohledu na jakoukoliv formální logiku.

To znamená mít smysl pro míru. To se týká jakékoliv analytiky, včetně té, kterou na internetu najdete od Valerije Viktoroviče (Pjakina).

Přičemž je třeba ocenit, že ve většině případů jsou jeho analýzy kvalitní, i když někdy se tam vyskytují i takové věci, kdy rozlet jeho fantazie převáží nad realitou.

Ale pochopte, že se nejedná o výtku. Jedná se o vlastnost jakékoliv analytiky, která je produktem kteréhokoliv lidského rozumu.

A to, co dělá Valerij Viktorovič, je přínosem, protože prosívá velké objemy informací, ke kterým by se mnozí sami nikdy nedopracovali.

Poskytuje určitou souhrnnou zprávu, no a navíc, drazí soudruzi, to přece nedělá kvůli tomu,

abyste se ve všem spoléhali na něho, ale abyste začali přemýšlet sami, a to včetně toho, že budete kriticky přistupovat i k jeho analytice.

Protože pokud je mi známo, nejsou mezi námi žádní proroci, kteří by hlásali jen a jen pravdu bez jakýchkoliv chyb.

Nehledě na to, že kdyby se i někdo takový našel, tak vždy budou existovat takoví lidé,

kteří smysl daného textu či slov pochopí jinak, než byl původně zamýšlen.

Protože vztah k jakémukoliv textu nebo slovům je vždy nejednoznačný.

A tato druhá stránka věci, kdy jsou lidé v textu nebo slovech schopni nalézt smysl, který tam nikdy nebyl, tu také existuje.

Myslím, že na tomto je možné tu věc s analytikou uzavřít.

Vojtěnkov: Já ještě jenom pro diváky vysvětlím, že jste měl na mysli pořady Valerije Viktoroviče Pjakina, které neustále vycházejí v průměru asi jednou týdně, a kde jsou rozebírány události politického, někdy společenského života, mezinárodních vztahů, tedy různorodé směry.

Takže konkrétně o něm jsme již mluvili, ale když si vezmeme celkovou analytiku obecně, jako jakési odvětví lidové osvěty, tak vykladači jsou různí. Každý takový vykladač, tedy analytik, vychází z nějakých svých přesvědčení, z nějakého svého světonázoru.

Někdo veškerou světovou politiku vykládá jako třenice mezi Rothschildy a Rockefellery, ve všech jejích projevech, kterými jsou výbuchy bomb, havárie letadel...

Jakmile se něco stane, hned v tom vidí ruku Rothschildů, kteří oblafli Rockefellery nebo naopak.

Někdo v tom zase vidí činnost zednářů. Při každé události najde nějaké to zednářské znamení, které se mihlo někde v davu, což je znamením, že to byli oni. Někdo vychází zase z úplně jiných předpokladů, tak se ptám:

Jak se má obyčejný člověk vyznat v tom moři, protože máme youtube na rozdíl od minulosti, kdy byla pouze televize, kam se málokdo dostal. Internet dnes umožňuje každému, aby si sednul před kameru a tvrdil cokoliv. Jak mají obyčejní lidé poznat, kdo s ohledem na to všechno mluví pravdu?

Veličko: To je právě ta nejsložitější otázka,

protože kdyby byla v pořádku celková osobnostní kultura psychické činnosti obyčejných lidí,

individuální kultura jejich smyslů a intelektuální činnosti, tak by ta otázka byla zbytečná,

a z hlediska života průkazná odpověď na ni existuje pouze jedna:

Udělejte si pořádek ve vlastní psychice, aby fungovala správně

a osvojujte si dialektiku jako umění odhalovat neurčitosti a jejich smysluplné řešení.

Vojtěnkov: Och, vy jste to teď řekl takovým způsobem, že většina lidí prohlásí, že tu větu ani nedokážou pochopit.

Veličko: No, existují myšlenky, které se nevejdou do standardu "podmět-přísudek"

a určitý větný člen na písmeno "B", (něco jako v češtině "vole") které je prý v ruském jazyce možné ve větě použít kdekoliv a mnohonásobně.

Ti, kteří si myslí, že mezi pivem a fotbalem v televizi mohou konat velké věci, se pletou.

Abyste nebyli obětí cizí analytiky nebo grafomanie na politická témata, musíte dát do pořádku především svoji psychiku. Tomu se vyhnout nedá.

Pořádek ve vlastní psychice se dělá na základě jednoho jediného principu jednoduše slovy vyjádřeného:

Žít pod nadvládou diktatury svědomí.

Dáte-li se touto cestou, tak přibližně za rok, rok a půl, si můžete ve vlastní psychice udělat pořádek, potom bude schopna ve většině případů produkovat pro život dostatečně důvěryhodné výsledky při veškeré své analytické činnosti a prognostice.¹

*   *   *

V kostce se to vše skládá do šesti kroků:

1. Pokud máte hodnověrnou informaci a informačně-algoritmické zabezpečení, na základě kterých můžete vést činnost s předvídatelným a pro vás chtěným výsledkem, pak nemáte potřebu v jakékoliv analytice na dané téma.

2. Pokud nemáte hodnověrnou informaci a informačně-algoritmické zabezpečení, plně zajišťující vaše řídící potřeby, pak potřebuje jedno nebo oboje z následujících:

• analytiku, která doplní chybějící informaci nějakými předpoklady, ve své podstatě výmysly;
• jasnovidění na základě extrasensoriky – vaše vlastní nebo cizí, které vám dá hodnověrné bezprostřední znalosti všeho, co potřebujete pro vaši činnost.

1. Jedno i druhé (analytika i jasnovidění) musí pro začátek zajistit verifikaci zdrojových faktů a cílů činnosti, protože na základě výchozích faktů neodpovídajících životu, nebo cílů neodpovídajících životu, není možné získat životu adekvátní výsledek analytiky.

2. Protože i při hodnověrných výchozích faktech může být analytika chybnou buďto částečně nebo plně, musíte zhodnotit i možné chyby, a spojené s nimi rizika. Pro to je třeba umět využívat intuici a také rozšiřovat svůj rozhled, zdokonalovat se v metodologii poznání.

3. Pokud se možnost chyby zhodnotí jako přijatelná, je možné konat na základě analytiky nebo jasnovidění.

4. Pokud se rizika chyby zhodnotí jako nepřijatelná, pak je bezpečnější nekonat a vrátit se k bodu 1 a zdokonalovat analytiku nebo jasnovidění tak, aby se možnost chyby stala přijatelnou.

Ale algoritmika analytiky a posloupnosti činností 1-6, uvedených výše, a deklarace o vlastní neomylnosti V.V.Pjakina, to jsou vzájemně se vylučující principy poznávací kultury.

Za sedmé. V důsledku „deklarace vlastní neomylnosti“ rodí analytika V.V.Pjakina chyby, které nejsou odhalené ani jím, ani jeho stoupenci, a časem se poddají zapomění.

Během mnoha let vycházení programu Otázka-Odpověď se nahromadil velmi široký seznam chybných prohlášení a tvrzení V.V.Pjakina.

Část z nich jsou neuskutečněné prognózy o dalším rozvoji situace. To je výsledek toho, že faktický průběh událostí proběhl podle jiných variant, než ohlásil V.V.Pjakin. To je normální:

• Analytická prognostika, na rozdíl od proroctví dávaných Bohem, které se naplní vždy, představuje určité množství variant možného toku událostí. Ale ta množina není kompletní a kromě reálných možností může obsahovat i nereálné. Ale dokonce i když v prognostice nebyly nereálné varianty, pak psychodynamika společnosti realizuje jednu jedinou variantu, která může být součástí množiny variant prognostiky, ale také nemusí, tj. může být pro analytika úplným překvapením.
• Kromě toho sám fakt ohlášení prognózy vykazuje vliv na psychodynamiku společnosti, tj. Ohlášení prognózy může být řídícím aktem, směřujícím psychodynamiku společnosti na realizaci konkrétního vektora cílů, a může být i aktem rozrušení stabilního procesu řízení – v závislosti na tom, kdo a co ohlašuje ve vztahu ke které z několika koncepcí řízení, které se realizují zároveň. Proto ohlášení prognózy může zablokovat realizaci nepřijatelných variant průběhu událostí, může rozrušit žádané varianty práce psychodynamiky společnosti, a může stimulovat rozvoj tendencí, které by samy o sobě vyšuměly.

Proto množina nevyplněných prognóz sama o sobě vyžaduje analýzu pro určení toho, co:

• mohlo proběhnout, ale neproběhlo díky vlivu objektivních faktorů, na které nebyl vzat zřetel, nebo díky něčímu nepředvídatelnému subjektivizmu;
• nemohlo proběhnout díky tomu, že během analytické činnosti se staly chyby a jako hodnověrné informace byly použity něčí výmysly nebo lži, a nebo se iluzorní výmysly a představy (touhy, obavy...) staly součástí výsledků analytické činnosti.

Ale taková analýza neuskutečněných prognóz by měla být zajímavá především pro samotné autory podobných prognóz, protože jim umožňuje odstranit problémy jejich vlastní poznávací/tvůrčí kultury, což jim otevře možnost v budoucnu dělat lepší analytiku. Ale soudě podle aktuálních výsledků mnohaleté práce FKT Altaj a V.V. Pjakina osobně se takovým druhem činností nezabývají².

Předtím než budeme hovořit o chybách faktologického charakteru, je třeba ukázat na okolnost, že velká část otázek, osvětlovaných v programu Otázka-odpověď, nese prázdný charakter v tom smyslu, že jakákoliv odpověď (správná nebo chybná) nebo odmítnutí odpovědět na položenou otázku³ nevykazují žádný vliv na další činnost jak samotného tazatele, tak i drtivé většiny sledujících.

Podíváme se jen na jednu z takových otázek, nic neznamenajících pro většinu lidí v jejich životech. Je to otázka o havárii Boeingu 737-800 ukrajinských aerolinií 8. ledna 2020, několik minut po vzletu z Teheránského letiště. V programu Otázka-odpověd z 13. ledna 2020 od 52. minuty V.V. Pjakin odmítal fakt zásahu tohoto letadla protivzdušnou obranou Íránu a trval na tom, že ukrajinský Boeing byl zničen v důsledku vnitřní exploze, organizované „globalisty“ (6. ledna byl boeing v Londýně, kde ho podle verze Pjakina zaminovali) a že Írán přiznal svou vinu na zničení letadla proto, že globální nadstátní moc slíbila Íránu, že se stane „centrem koncentrace řízení“.

V rámci tohoto tématu V.V. Pjakin sebevědomě popisuje přelety civilních dopravních letadel nad íránským územím po zavraždění generála Kásema Sulejmáního Američany a íránské odvetné útoky na americké cíle v Iráku; hovoří o tom, jak podle jeho názoru pracují „normální“ velitelé komplexů protivzdušné obrany (dále v textu - PVO). Vše je to prezentováno z pozic nějakých „samo sebou rozumících se věcí“, „obecných úvah“ a „zdravého rozumu“, ale bez uvádění jakýchkoliv konkrétních údajů a jejich hodnocení z pozic profesionálních znalostí pilotů, dispečerů, velitelů úrovně PVO země a jednotlivých PVO útvarů⁴. Při tom V.V. Pjakin nic neříká o konkrétních věcech organizace PVO země a jednotlivých objektů v Íránu, o vojenských doktrínách Íránu ohledně použití PVO (kde je mimo jiné určeno, kdo a v jakých případech přijímá rozhodnutí o střelbě na cíl), o praxi vzájemné interakce velení PVO země a velení jednotlivých útvarů, a mezi službou řízení letového provozu ve vzdušném prostoru Íránu a v zóně letiště Teheránu.

Osvětlení této tématiky vyžaduje profesionální znalosti v odpovídajících oblastech obecně, a znalosti konkrétních detailů týkajících se Íránu, kterým Pjakin nedisponuje, a které je nemožné osvojit si v režimu jakoby neustálé připravenosti dát správné odpovědi na libovolné znenadání položené otázky. Navíc jsou potřebné znalosti ohledně tématu jak v Rusku, tak v Íránu, z větší části v režimu utajení.

• Podle verze Íránu, raketa která zasáhla ukrajinský boeing byla vypuštěna z komplexu TOR-M1 útvaru PVO, který se nachází pod velením Stráží islámské revoluce a nikoliv pod velením armády Íránu, odpovídající za PVO země, a který nebyl součástí systému PVO země, za podmínek, kdy absentovalo spojení s výše stojícím velením, a ukrajinský boeing se ocitl tam, kde neměl být. A dokonce i pokud služba řízení letového provozu teheránského letiště byla ve spojení s PVO země, pak to neznamená, že byla ve spojení se všemi útvary PVO, a že se v to spojení nevměšovaly síly, nepřátelské Íránu, za použití systémů radioelektronického boje (REB).

Tj. v organizaci systémů PVO Íránu a bojového řízení se nacházela systémová chyba, která vedla k tragédii. To je objektivně možné a taková verze je pochopitelná⁵. Vyvrátit tu verzi je možné jen konkrétními fakty, které by s ní byly v rozporu, ale ta fakta a jejich výklad, která uvádí V.V.Pjakin, tuto verzi nijak nevyvrací.

• Podle verze V.V.Pjakina velitel (operátor) konkrétního útvaru PVO, který navíc zaujal svou pozici jen několik hodin před událostí, sleduje a analyzuje celou situaci nad veškerým vzdušným prostorem země, je schopný rozlišovat civilní letadla, bojová letadla, drony a rakety a samostatně přijímá rozhodnutí ohledně sledování a sestřelování cílů, a přitom rozlišuje ty, které se vzdalují a nabírají výšku, od těch, které se přibližují a klesají. To v praxi takto nefunguje, ale to leží mimo zorné pole posluchačů V.V. Pjakina, pokud oni sami nejsou členy útvarů PVO nebo letectva, nebo nepatří mezi dispečery letového provozu, nebo nejsou schopni „zapnout“ své procesní myšlení a „zagůglit“ samostatně. Na základě „obecných úvah“ podobného druhu a na základě „zdravého rozumu“ se dělá závěr, že PVO Íránu civilní letadlo nesestřelila, ale že Írán vzal odpovědnost na sebe.

Ale otázka o hodnověrnosti libovolné verze je především otázkou o procesním myšlení a o jeho použití v analytické činnosti: pouhými slovy, bez vazby slov na reálně možné průběhy událostí a podstatu procesů (i s ohledem na rychlost činnosti různého druhu sociálních struktur a systémů), je možné dokázat cokoliv, a vše bude vypadat pravděpodobně – pokud člověk „nezapne“ procesní myšlení.

Několik videí, na kterých je zachycen zásah ukrajinského boeingu raketou, a také Íránem zveřejněnou komunikaci mezi dispečerem a piloty boeingu, která potvrzuje zásah raketou, nechal V.V.Pjakin bez komentáře: jsou to údajně falzifikáty, podsunuté „globalisty“, stejně jako fotografie úlomků rakety, vyfocené v oblasti trosek letadla, stejně jako informace o nálezech mezi troskami letadla poškození takového druhu, jaké odpovídá zásahu raketou PVO.

Život se od školy odlišuje tím, že:

• ve škole jsou sborníky úloh a řešení úloh z nich znamená 1) porozumění výchozím datům a 2) porozumění a schopnost používat určité metody, které umožňují transformaci výchozích dat v řešení;
• v životě se lidé setkávají s problémy, které je třeba řešit. Vyřešit problém znamená 1) procítit ho, 2) transformovat problém v úlohu, tj. samostatně zformovat množinu výchozích dat pro řešení problému a vybrat nebo vytvořit metody jeho řešení, 3) řešit úlohu, tj. prostřednictvím metod transformovat výchozí údaje do řešení.

Škola v její historicky zformované podobě neučí tomu hlavnímu – jak procítit problém a jak ho přetavit v úlohu zformováním výchozích údajů a zvolením nebo vytvořením metod pro jeho řešení.

Tj. jeden z aspektů dělání analytiky spočívá v tom, že analytik sám formuje výchozí údaje pro analýzu. Pokud se spletl a zformoval neadekvátní množinu výchozích údajů, pak analytika může být přesvědčivá, ale bude při tom neodpovídat realitě.

V souladu s tím, analýza havárie ukrajinského boeingu, udělaná V.V. Pjakinem, není bezalternativní. Existuje alternativní analýza situace, vedoucí k zániku ukrajinského letu u Teheránu, založená na jiných výchozích faktech:

https://www.youtube.com/watch?v=ETI2FOCOCUg&list=PLM8riY4_BqzZgtsLt3KrpdgHqb6etE0WJ&index=5&t=1342s (od 27:50), publikována 22. ledna 2020. V ní je ukázáno, že letadlo bylo zasaženo v důsledku chyby íránské PVO.

Příklad s analytikou V. Pjakina na téma tragédie ukrajinského letu má ještě jeden aspekt: od té události uběhlo už několik měsícu a byla většinou posluchačů pořadů Pjakina, stejně jako většinou populace obecně, zapomenuta.

Ale pokud se podíváme na životní cesty většiny lidí, pak nezávisle na tom, jestli verze Pjakina odpovídá realitě nebo ne, nezávisle na tom znají-li lidé jeho a další verze – libovolná verze je neužitečná pro řešení jakýchkoliv životních problémů drtivé většiny lidí.

• tj. praktický význam libovolné verze analytiky na téma tragédie ukrajinského boeingu je nulový.
• ale to, co tam proběhlo, vyvolává u mnoha lidí k ničemu nezavazující prázdný zájem a zvědavost.

Případ s tragédií ukrajinského boeingu je jedním z mnoha příkladů publikace V.V. Pjakinem a týmem FKT Altaj analytiky s reálně nulovým významem; a její vyzdvihvání do statusu „konceptuálně významné analytiky“.

To vede k otázce o jiném, nikoli vzdělávacím smyslu týdenního vysypávání „analytiky“ podobného druhu do veřejného prostoru. Abychom pochopili tento další význam, musíme přiznat:

Patos V.V. Pjakina ve vystoupení na téma zániku ukrajinského boeingu v Teheránu je emocionálně přesvědčivý a člověk mu může uvěřit, ale jen do té doby, než si vzpomene, co je to protivzdušná obrana země; co je to objektová protivzdušná obrana; jaké mají prostředky pro monitorování vzdušné situace, její analýzu a určení cíle; jak se vzájemně ovlivňují; jaká je rychlost systému jako celku a jeho součástí; jak systém protivzdušné obrany a jeho subdivize interagují se službou řízení letového provozu na územích jejich oblastí odpovědnosti a s letištními dispečerskými službami.

Totéž ale platí o emocionálním a patetickém dopadu vystoupení V.V. Pjakina na jiná témata: pokud byl divák emocionálně zajat, pak ve většině případů uvěří názoru V.V. Pjakina, protože divák bezmyšlenkovitě emocionálně soucítí s V.V. Pjakinem a proto není schopen samostatně kriticky přehodnotit to, co prezentuje⁶.

Zejména pokud se vrátíme k otázce o termínu „hybridní válka“, pak každý divák pořadu „Otázka-odpověď“ z 3. února 2020 měl možnost obrátit se na část 21.2 „Základů sociologie“ a zjistit, že V.V. Pjakin lže, a mohl to udělat okamžitě poté, co v tomto pořadu pomluvil VP SSSR. Ale málokdo z obdivovatelů V.V. Pjakina tak učinil i poté, co na tuto lež přímo upozornil VP SSSR v krátké poznámce „O činnosti V.V. Pjakina a FKT Altaj" (viz komentáře „věrných pjakiniánů“ na https://vk.com/wall-64179184_317581). Pokud jde o samotného V.V. Pjakina, pak i on měl plnou příležitost nelhat: stačilo se obrátit na text „Základů sociologie“ a pochopit napsané ve vztahu k životu a dalším materiálům KSB.

Ve vydání „Otázka-odpověď“ ze dne 6. dubna 2020 V.V. Pjakin vyjádřil svůj názor na činnost VP SSSR a původ zmíněné krátké poznámky. Udělal to typickým goebbelsovským stylem: pokud jste přistiženi při lži, pak je nepřijatelné brát v úvahu podstatu obvinění, je nepřijatelné připustit jejich platnost, ale je nutné se tvářit jako člověk, který je nad útoky na něj, a pateticky vznáší protiobvinění ze lží, z idiocie, neschopnosti, spojení s nepřáteli atd. - dav obdivovatelů uvěří „guruovi“ a poté budou obdivovatelé gurua hájit lež a hájit autoritu klamavého „gurua“ a šířit ve společnosti lež, kterou oni a jejich „guru“ povýšili na pravdu poslední instance.

Tj. v osobě V.V. Pjakina vidíme příklad aplikace a vlivu (na diváka pořadu Otázka-odpověd) určité psychotechniky, která by měla být teoreticky dobře známá většině přívrženců KSB - viz „Hodina býka“ I. Jefremova, epizoda "Setkání s hadem": podstata je stejná - potlačit vůli a na určitou dobu upevnit účinek seance potlačení vůle, ačkoli prostředky a cíle jsou v románu I. Jefremova a v naší realitě odlišné. V.V. Pjakin tuto psychotechniku pravidelně předvádí v praxi.

Zda sám Valerij Viktorovič ví, co dělá a jak to dělá, kdo s ním manipuluje aby přesně to dělal, nebo o tom nemá podezření a byl zvolen a zmanipulován právě proto, že to vše dělá upřímně z těch nejlepších úmyslů na základě svého zformovaného typu psychiky a nevědomých automatismů - to je především otázka pro něj samotného.

A je důvod se domnívat, že V.V. Pjakin není schopen vnímat argumentaci neodpovídající jeho názoru, protože k provádění této psychotechniky je nutné vypojit části mozku zodpovědné za vnímání a rozvoj významů, tzn. je nutné nějakým způsobem vyřadit nebo potlačit neokortex⁷. V takovém stavu není jedinec schopen vnímat argumentaci⁸. Úspěch vlivu této psychotechniky však předpokládá buď počáteční odpojení neokortexu u posluchačů-diváků (tj. „věrní pjakiniáni“ jsou specifickou cílovou skupinou) nebo jeho odpojení v počátečních fázích seance „Setkání s hadem“ nebo s jeho živým funkčním analogem⁹.

Zda tomu tak je nebo ne, je otázka k diskusi, ale fakt, že argumentace, která se neshoduje s názorem V.V. Pjakina, je jím odmítána aniž by pochopil její podstatu a koreloval ji s protiargumentací – to je fakt, kterého si už dávno všimli ti, kdo s ním mají diskusní zkušenosti. A to dělá práci s V.V. Pjakinem v tandemových a polytandemových režimech z principu nemožnou.

-pokračování-

poznámky