(z materiálů Koncepce společenské bezpečnosti, knihy "Krátký kurz")
Víra v objektivní schopnost trhu k samoregulaci produkce a spotřeby v souladu se společenskými potřebami k ničemu nezavazuje a proto dělá život bezstarostným. Ale ke globálnímu biosférno-ekologické krizi neexistuje společenská potřeba. Tato krize vznikla v důsledku vědecko technického boomu posledních dvou staletí v západní regionální civilizaci, a je projevem toho, že vedle společenských potřeb tržní samoregulace ekonomiky uspokojuje i antispolečenské potřeby, antibiosférní potřeby určité části obyvatel.
Krize není epizodou, náhodným jevem bez příčin, ale výsledek dlouhého procesu nakupení chyb civilizace. To mluví o tom, že historicky, reálný tržní mechanismus Západní civilizace není schopen zbavit se antisociální, antibiosférní orientace ekonomiky. Taková stabilní mnohastaletá orientace ekonomiky Západu dovoluje tvrdit, že: Západní regionální civilizace je ve své podstatě degradační-parazitickou sebevražednou civilizací, představující nebepečí pro celé lidstvo.
V makroekonomice je degradačně-parazitická podstata kultury Západu projevena jako nadvláda bezmyšlenkovitého lichvářského parazitizmu, který získal civilizované uzákoněné formy v bankovním systému, nad intelektuální činností ve směru organizace výroby a rozdělení produkce a služeb. Jistě, osvojení bankovní činnosti, jejích tradic (jinými slovy: dělám to, ale nevím proč) potřebuje určité duševní úsilí, ale bankovní systém jako celek je automat, naprogramovaný na výběr úroků.
Úrok z úvěrů jednosměrně přesunuje platební schopnost ze společnosti do korporací lichvářů. Dokonce jestli je představitel této korporace neúměrně hloupý v činnosti rozdělování investičních prostředků a úvěrů do odvětví ekonomiky, pak jednoduché zvýšení úroků mu dovoluje zabezpečit korporaci prvenství ve sféře financí, bez závislosti na dynamice produkce i bez závislosti na následcích hospodářské činnosti pro společnost a biosféru. To znamená, kvůli chybám investiční politiky jediné bankovní korporace bude vždy trpět někdo jiný, jen ne sami bankéři, schopní zaplatit monopolně vysokou cenu za vše při libovolném deficitu.
V důsledku této situace je bankovní systém jako celek nejvyšší hierarchickou úrovní v makroekonomice Západu, a může si dovolit nepřemýšlet o následcích ekonomické životnosti subjektů, které kredituje; a ty, naopak, pod bičem bankovního lichvářství (a leasingového parazitismu) nemají možnost ohlédnout se okolo a zamyslet se nad čímkoliv jiným, kromě své vlastní politiky, dovolující dosáhnout maximálního zisku z půjčeného kapitálu.
Výsledkem je století rozvíjející se společensky i z hlediska biosféry nepřípustná kultura produkce a spotřeby.
Takový způsob "hospodaření", rozšířen v globálním měřítku, vedl k tomu, že hospodáři bankovních lichvářských klanů dovedli obyvatelstvo celých kontinentů do zničení vlastní kultury a vymírání; populaci "nerozvinutých" zemí odsoudili na narko- a porno- byznys a chudobu; a populaci "rozvinutých" zemí dovedli do takového stupně mravní a intelektuální tuposti, že ona (populace) nevidí příčiny a nemůže zastavit už déle než 2000 trvající vleklou katastrofu schizofrenické kultury, přenášené z pokolení na pokolení propagandou Bible a Talmudu. V Tóře (viz. Starý zákon, Deuteronomium 23:19,20 - 4. století př.n.l.) je jedněm povoleno lichvářství jako blahorodá činnost; a druhým - kánon Nového zákona, který prošel cenzurou ještě před Nikejským koncilem, přikazuje neprotivit se zlu a čekat na druhý příchod. Starý a Nový zákon a Talmud tvoří jeden celek. U následovníků jednoho i druhého víra v písmo v masovém měřítku degraduje intelekt a trhá proces myšlení na cáry, což se projevuje v množství vnitrosociálních antagonizmů, integrujících se do globálního antagonizmu biblické sebevražedné civilizace s biosférou planety.
Do období "svobody (s)vědomí od náboženského tmářství" ta civilizace vstoupila, nemaje kulturu v souladu s Objektivní realitou myšlení, v důsledku čehož bezmyšlenkovitě vychovávala v nových pokoleních předchozí vztahy mezi lidmi a jim vlastní způsoby panování (hospodaření?). Civilizace Západu jako celek je civilizací nevolníků, kteří se stali loutkami systému sociálních vztahů, kdysi přijatým - jakožto normu - mravností jejich předků. Je nezpůsobilá (prakticky, i v psychiatrickém smyslu toho slova); není schopna pomoci nikomu a sama potřebuje pomoc zvenku, aby přežila parazitizmus své kultury. V konečném důsledku se poté, co se hierarchie "zasvěcenců" Egypta zbavila faraona Achnatona (tj. přibližně posledních 3000 let), Země změnila v náš společný domov pro duševně choré.
Informační báze KSB