Domorodí obyvatelé Nového Zélandu - Maorové - před setkáním se západní stravou
14.1.2018
Rovné a zdravé zuby jsou ideálem a základním atributem zdraví a krásy. Kvalitní zuby se vždy u lidí i u zvířat považovaly za kritérium zdraví. Vypovídá o tom i rčení „darovanému koni na zuby nekoukej“, tj. nekoukejte na jeho zdraví, berte, co je. V západních zemích jsou rovné a zdravé zuby známkou společenského statutu, ale mnohdy je to jen fasáda. Dokonalé zuby ale vidíme na fotografiích lidí přírodních národů. Evidentně jim k nim nepomohl ortodontista ani zubní niť. Jak je možné, že „primitivní“ národy mají rovné a zdravé zuby, přestože si je mnohdy nečistí, stejně jako si je nečistí zvířata, a my prý potřebujeme speciální pasty, ústní vody, nitě a rovnátka?
Zuby je třeba čistit, čistit, důkladně nejméně dvakrát denně, nevynechávat čištění mezizubních prostor, nejíst sladkosti — každý to zná. Známe varování před zubním plakem, ve kterém se množí bakterie, požírající naši zubní sklovinu. Když vidíme někoho se špatnými zuby, automaticky si pomyslíme, že je zanedbává. Přitom ale každý zná někoho, kdo péči o zuby zas tak moc nedá a přesto je má zdravé. Naopak, někdo jiný je u zubní hygienistky každou chvíli, čistí si zuby i v práci po obědě, nevynechá nikdy zubní niť a přesto má kazy a o nějaké zuby již v mladém věku přijde.
Proč si myslíme, že zkažené zuby jsou zanedbání péče o ně? V některých zemích tento názor dokonce zastávají zdravotní pojišťovny a neproplácejí plomby. Je to spravedlivé? Mohou lidé za své křivé a zkažené zuby? Ano a ne. Ano ve smyslu, že vše má příčinu a jakýkoli nedostatek ve vzhledu a funkci člověka přímo souvisí s něčím, co ten člověk nedělá dobře — něco zanedbává, něco chybí nebo naopak přebývá. Nedělá to samozřejmě schválně, ale z nevědomosti. Každá matka chce zdravé a krásné dítě, se zdravými a rovnými zuby. Určitě by vědomě nedělala něco, co by to narušilo. Přesto mnoho dětí má rovnátka a plomby. Jak to, když většina matek se snažila zdravě stravovat, čistí jim zuby, omezuje sladké? Jak to, že tolik mladých dospělých má již některé zuby umrtvené v důsledku pokročilého kazu nebo o ně dokonce úplně přišli? Proč je v civilizovaných zemích normální, rovný a zdravý chrup spíše výjimkou? A proč se někomu do pusy vejdou docela velké zuby a jinému se nevejdou menší? Je to opravdu dědičné? Malá ústa po mamince a velké zuby po tatínkovi? Proč ale nejsou křivozubí všichni oříšci, když se zkříží velký pes s menší fenkou nebo obráceně?
Tyto otázky si položil již před 90 lety jeden americký zubař jménem Weston A. Price. Všiml si, jak se během jeho praxe, která začala koncem 19. století, zhoršoval chrup populace. Přibývalo kazů, zánětů, křivých zubů. Jeho vlastní syn zemřel na sepsi ze zkaženého zubního kořene. Logicky si říkal, že by se zuby měly do úst vejít, nerůst jako dříví v lese a neměly by se kazit, stejně jako se nekazí zvířatům. Chtěl najít lidi, kteří to tak mají. V Americe je nebyl schopen najít, proto se vypravil do světa. Objel značnou část světa, oblasti s odlišnými populacemi a způsoby výživy. Vydatně fotografoval, bral vzorky jejich jídla, posílal je do USA na chemickou analýzu. Na základě svých zjištění prováděl i pokusy se svými pacienty, kterým tak dokázal zahojit zubní kazy. Zahojit, ne zalepit plombou.
O své cestě, kterou absolvoval v 30. letech minulého století, napsal knihu Nutrition and Physical Degeneration (Výživa a tělesná degenerace). Je volně ke stažení na internetu, jen anglicky. Hojné citace z knihy lze najít v knize Vyživující tradice od Sally Fellon, vyšlo česky.
Co Dr. Price zjistil? Ve všech oblastech Země, kde lidé žili bez kontaktu s moderní civilizací a jedli tradiční stravu, vyrůstali s dokonale rovnými zuby, které se jim nekazily, i když si je nečistili kartáčkem ani nití, a přestože byly pokryty plakem a zubním kamenem. V některých populacích byl výskyt zubního kazu třeba jen 0,5% zubů. Musel prohlédnout mnoho úst, než našel kaz. Některé národy, které jedly tvrdou stravu, měly zuby značně obroušené, přesto bez kazu, pokryté sklovinou. Viděl ženy, které hladce porodily mnoho dětí, přesto měly nedotčený chrup. Evidentně na ně neplatilo lidové pořekadlo, že matku stojí jedno dítě jeden zub.
Jakkoli měly tyto národy imunitu vůči zubnímu kazu, jakmile se dostali do kontaktu s moderní civilizací a začali jíst dovezené trvanlivé potraviny, které Price nazývá „food of commerce“ („komerční jídlo“), tedy mouku, cukr, zavařeniny, konzervy, rostlinné oleje apod., okamžitě začalo docházet k úpadku zdraví. Lidé, kteří se odchýlili od tradiční stravy, začali brzy trpět zubním kazem a začali přicházet o zuby. Ženy po přechodu na moderní stravu rodily děti s deformacemi kostí obličeje, poruchami prořezávání zubů a skusu, tyto děti měly křivé zuby, které se jim kazily. Přitom jejich starší sourozenci, kteří se narodili v době, kdy matky jedly tradiční stravu, měli zuby dokonalé. Narušení růstu obličejových kostí, které Price zdokumentoval, bylo všude stejné: typicky se nedostatečně vyvinula střední část obličeje, což vedlo k celkově užšímu obličeji, nedokonale vyvinutým horním čelistem a lícním kostem, zúžení nosních průduchů. Do takto zúžené čelisti se zuby nevešly a rostly křivě. Typicky vyčnívaly ven špičáky, ale viděl i vážnější vady. Předkus, podkus, nůžkový skus…
Price navštívil v Evropě Vnější Hebridy, švýcarská izolovaná údolí, v Americe Inuity, Indiány na Aljašce a Floridě, v Jižní Americe byl v Peru, v Africe v různých zemích, dále byl v Austrálii u Aboriginců, na Novém Zélandě u Maorů, v Polynésii a Melanésii. Nebyl v Číně z důvodu politické situace a nebyl v Indii. Ve všech oblastech, bez ohledu na výrazné odlišnosti ve způsobu života a složení potravy, nalézal totéž: tradičně se stravující jedince s dokonalým chrupem, moderně se stravující jedince se špatným chrupem. Kvalita chrupu se navíc těsně pojila s celkovým zdravím. Navštívil např. tuberkulózní léčebny a nenalezl tam jediného pacienta bez deformace obličeje a s kvalitním chrupem. Všichni měli špatně narostlé čelisti a křivé zuby. Viděl rapidní zhoršení celkové imunity a zdraví ruku v ruce se zhoršením chrupu. Viděl i duševní úpadek ruku v ruce se zhoršením zdraví a chrupu.
Price si také všiml, že mnoho národů věnovalo zvláštní péči výživě budoucích a kojících matek. Některé africké kmeny měly speciální dietu pro budoucí novomanžele, kterou je krmili zhruba půl roku před svatbou. Také velmi pečlivě dbali na odstup mezi porody, dodržovali nejméně tři roky! Rozhodně pro ně neplatilo, že by ženy rodily jedno dítě za druhým, jak to tehdy bylo běžné v rozvinutých společnostech bez dostupné antikoncepce. Naopak tyto údajně primitivní, divošské národy početí plánovaly. Zjistil, že hlavním důvodem mnohoženství, které některé z těchto národů praktikovaly, bylo právě zajištění odstupů mezi porody. Matka nejmladšího dítěte se neúčastnila pohlavního života, dokud její dítě dostatečně nevyrostlo a ona nedoplnila zásoby živin pro další těhotenství. Neznali účinnou antikoncepci, proto to řešili abstinencí. Některé indiánské národy měly zvyk, že rodiče dítěte spolu nespali, dokud dítě nezačalo chodit. Uvědomme si, že oni prostě museli mít zdravé a silné děti. Byla to otázka přežití, neměli inkubátory ani umělou výživu.
Jaká byla ta dieta pro budoucí rodiče? Velmi bohatá na prvky, kterým Price říkal „v tucích rozpustné aktivátory“. Pojem vitamíny v jeho době ještě nebyl zaveden. Šlo zejména o vitamín A, D a K2. Oni neměli tušení, o co se snaží. Zkušenost je ale naučila, že je nutné konzumovat potraviny, které jsou významným zdrojem těchto vitamínů. Každá populace měla své zdroje, měly ale jedno společné: byly to živočišné potraviny, živočišné tuky. Neexistovala výjimka, neexistovala žádná přírodní, civilizací nedotčená veganská populace. Price ji přitom cíleně hledal. Našel samozřejmě populace, jejichž strava vycházela převážně ze zemědělství, ale i tyto populace pravidelně využívaly živočišné potraviny, které měly k dispozici.
Price v každé zkoumané populaci sledoval počet kazů, deformity obličeje, ale i celkové tělesné a duševní zdraví. Porovnával jedince, dodržující tradiční způsob stravování, s jedinci, kteří se nechali svést lákadly moderní civilizace. Jeho zjištění jsou univerzální a velmi zásadní. Když porovnal například různé africké kmeny žijící vedle sebe, ve stejném podnebí a podmínkách, které se lišily jen způsobem obživy, zjistil několikanásobné rozdíly ve výskytu zubního kazu. Nejlépe z hlediska kazů a celkového zdraví vycházely populace, konzumující jako hlavní zdroj bílkovin ryby a mořské plody, další v pořadí byly populace, konzumující jako hlavní zdroj maso suchozemských zvířat, pak populace, založené na pastevectví a konzumující hlavně mléčné produkty, a nejhůře na tom byly populace, které byly převážně zemědělské, konzumující hojně obilniny, luštěniny a méně živočišných produktů. Rozdíly ve výskytu zubního kazu byl mezi první a poslední skupinou zhruba desetinásobné, od 0,3–0,5% do 5–7% zubů.
Jeho kniha je bohatě ilustrovaná a vyplatí se prohlédnout i čtenáři, který neovládá angličtinu. Fotografie jsou velmi výmluvné. Největším přínosem jeho cesty a knihy je ale důkladné studium živin v potravě zkoumaných národů a jejich porovnání s obsahem v tehdejší americké stravě. Kdyby studii provedl dnes, rozdíl by byl ještě větší. V čem se potrava lišila? V obsahu minerálů, zejména vápníku a fosforu, a obsahu v tucích rozpustných vitamínů, konkrétně vitamínu A, D a K2. Rozdíly v obsahu mezi stravou tradiční a moderní byl 5–10x ve prospěch tradiční stravy. Price množství živin porovnával nejen s reálným obsahem v potravě, ale i s tehdejším vládním doporučením, tzv. denní doporučenou dávkou. Lidé se dodnes řídí těmito doporučeními a bojí se předávkování vitamíny, netušíc, že doporučené dávky nebyly stanoveny jako optimální pro zajištění ideálního zdraví, ale jako minimální, které měly zabránit propuknutí zjevného onemocnění z nedostatku, např. kurdějí (sk: skorbutu) nebo křivice. Jde o dávky minimální, pod které již hrozí vypuknutí nemoci. Optimální dávky jsou úplně jinde.
Po návratu domů začal Dr. Price ve své praxi používat získané poznatky. Jeho zkušenosti s léčbou zubního kazu jsou neuvěřitelné. Kdo z vás věděl, že kaz se dá vyléčit? Že ho není nutno ihned plombovat? Já to tedy rozhodně netušila. Souvislost mezi výživou a kazem končila u cukru, bakterií a plaku. Dr. Price pracoval například s dětmi z jedné školy, které pocházely z chudých poměrů a jedly velmi špatnou stravu: bílý chléb, džemy, odstředěné mléko apod. Téměř nejedly potraviny, které přírodním národům zajišťovaly perfektní chrup. Děti měly samozřejmě kazy, v průměru osm na jedny ústa. Dr. Price zajistil, aby ve škole dostávaly jedno perfektní jídlo denně, doma jedly dál jako obvykle, tedy bídně. Co obsahovalo toto perfektní jídlo? Děti začínali rajčatovým nebo pomerančovým džusem, kterým zapily dávku fermentovaného oleje z tresčích jater (sk: trečej pečene) a máslového oleje z másla od krav, které se pásly na rychle rostoucích travinách a které bylo velmi bohaté na vitamín D, A a K2. Pak dostaly velkou porci dušeného masa ve vývaru se zeleninou. Maso se obměňovalo, někdy byly ryby, ale vždy byl vývar z kostí a zelenina, zejména hodně mrkve. Po mase dostaly chléb upečený z čerstvě umleté celozrnné mouky, důkladně prokvašený, namazaný kvalitním máslem, k tomu dušené ovoce a půl litru plnotučného nepasterizovaného mléka. Jídlo plné živin, zajišťující kvalitní chrup. U všech dětí s kazy postupně začaly hojit, zkažená místa se potáhla sklovinou. Ale zlepšily se nejen zuby. Dr. Price kontaktoval učitel dětí a ptal se, co s nimi dělá, protože se jim výrazně a prudce zlepšil prospěch a chování! Stačilo k tomu jedno superjídlo denně.
Zubní kaz není o nedostatečné péči, spíše o nedostatečné výživě. Kazící se mléčné zuby znamenají nedostatečnou výživu v těhotenství a raném dětství. Křivé zuby jsou důsledkem nedostatečně narostlých čelistí. Náprava existuje, i když třeba nespravíme vše (záleží na věku), vždy zlepšíme kvalitu skloviny a ovlivníme kazivost a dáme šanci, aby kosti narostly co nejvíc. Ideálním výživovým doplňkem je právě fermentovaný olej z tresčích jater s máslovým olejem, doplněný vitamínem K2
Rovné a zdravé zuby jsou ideálem a základním atributem zdraví a krásy. Kvalitní zuby se vždy u lidí i u zvířat považovaly za kritérium zdraví. Vypovídá o tom i rčení „darovanému koni na zuby nekoukej“, tj. nekoukejte na jeho zdraví, berte, co je. V západních zemích jsou rovné a zdravé zuby známkou společenského statutu, ale mnohdy je to jen fasáda. Dokonalé zuby ale vidíme na fotografiích lidí přírodních národů. Evidentně jim k nim nepomohl ortodontista ani zubní niť. Jak je možné, že „primitivní“ národy mají rovné a zdravé zuby, přestože si je mnohdy nečistí, stejně jako si je nečistí zvířata, a my prý potřebujeme speciální pasty, ústní vody, nitě a rovnátka?
Zuby je třeba čistit, čistit, důkladně nejméně dvakrát denně, nevynechávat čištění mezizubních prostor, nejíst sladkosti — každý to zná. Známe varování před zubním plakem, ve kterém se množí bakterie, požírající naši zubní sklovinu. Když vidíme někoho se špatnými zuby, automaticky si pomyslíme, že je zanedbává. Přitom ale každý zná někoho, kdo péči o zuby zas tak moc nedá a přesto je má zdravé. Naopak, někdo jiný je u zubní hygienistky každou chvíli, čistí si zuby i v práci po obědě, nevynechá nikdy zubní niť a přesto má kazy a o nějaké zuby již v mladém věku přijde.
Proč si myslíme, že zkažené zuby jsou zanedbání péče o ně? V některých zemích tento názor dokonce zastávají zdravotní pojišťovny a neproplácejí plomby. Je to spravedlivé? Mohou lidé za své křivé a zkažené zuby? Ano a ne. Ano ve smyslu, že vše má příčinu a jakýkoli nedostatek ve vzhledu a funkci člověka přímo souvisí s něčím, co ten člověk nedělá dobře — něco zanedbává, něco chybí nebo naopak přebývá. Nedělá to samozřejmě schválně, ale z nevědomosti. Každá matka chce zdravé a krásné dítě, se zdravými a rovnými zuby. Určitě by vědomě nedělala něco, co by to narušilo. Přesto mnoho dětí má rovnátka a plomby. Jak to, když většina matek se snažila zdravě stravovat, čistí jim zuby, omezuje sladké? Jak to, že tolik mladých dospělých má již některé zuby umrtvené v důsledku pokročilého kazu nebo o ně dokonce úplně přišli? Proč je v civilizovaných zemích normální, rovný a zdravý chrup spíše výjimkou? A proč se někomu do pusy vejdou docela velké zuby a jinému se nevejdou menší? Je to opravdu dědičné? Malá ústa po mamince a velké zuby po tatínkovi? Proč ale nejsou křivozubí všichni oříšci, když se zkříží velký pes s menší fenkou nebo obráceně?
Tyto otázky si položil již před 90 lety jeden americký zubař jménem Weston A. Price. Všiml si, jak se během jeho praxe, která začala koncem 19. století, zhoršoval chrup populace. Přibývalo kazů, zánětů, křivých zubů. Jeho vlastní syn zemřel na sepsi ze zkaženého zubního kořene. Logicky si říkal, že by se zuby měly do úst vejít, nerůst jako dříví v lese a neměly by se kazit, stejně jako se nekazí zvířatům. Chtěl najít lidi, kteří to tak mají. V Americe je nebyl schopen najít, proto se vypravil do světa. Objel značnou část světa, oblasti s odlišnými populacemi a způsoby výživy. Vydatně fotografoval, bral vzorky jejich jídla, posílal je do USA na chemickou analýzu. Na základě svých zjištění prováděl i pokusy se svými pacienty, kterým tak dokázal zahojit zubní kazy. Zahojit, ne zalepit plombou.
O své cestě, kterou absolvoval v 30. letech minulého století, napsal knihu Nutrition and Physical Degeneration (Výživa a tělesná degenerace). Je volně ke stažení na internetu, jen anglicky. Hojné citace z knihy lze najít v knize Vyživující tradice od Sally Fellon, vyšlo česky.
Co Dr. Price zjistil? Ve všech oblastech Země, kde lidé žili bez kontaktu s moderní civilizací a jedli tradiční stravu, vyrůstali s dokonale rovnými zuby, které se jim nekazily, i když si je nečistili kartáčkem ani nití, a přestože byly pokryty plakem a zubním kamenem. V některých populacích byl výskyt zubního kazu třeba jen 0,5% zubů. Musel prohlédnout mnoho úst, než našel kaz. Některé národy, které jedly tvrdou stravu, měly zuby značně obroušené, přesto bez kazu, pokryté sklovinou. Viděl ženy, které hladce porodily mnoho dětí, přesto měly nedotčený chrup. Evidentně na ně neplatilo lidové pořekadlo, že matku stojí jedno dítě jeden zub.
Jakkoli měly tyto národy imunitu vůči zubnímu kazu, jakmile se dostali do kontaktu s moderní civilizací a začali jíst dovezené trvanlivé potraviny, které Price nazývá „food of commerce“ („komerční jídlo“), tedy mouku, cukr, zavařeniny, konzervy, rostlinné oleje apod., okamžitě začalo docházet k úpadku zdraví. Lidé, kteří se odchýlili od tradiční stravy, začali brzy trpět zubním kazem a začali přicházet o zuby. Ženy po přechodu na moderní stravu rodily děti s deformacemi kostí obličeje, poruchami prořezávání zubů a skusu, tyto děti měly křivé zuby, které se jim kazily. Přitom jejich starší sourozenci, kteří se narodili v době, kdy matky jedly tradiční stravu, měli zuby dokonalé. Narušení růstu obličejových kostí, které Price zdokumentoval, bylo všude stejné: typicky se nedostatečně vyvinula střední část obličeje, což vedlo k celkově užšímu obličeji, nedokonale vyvinutým horním čelistem a lícním kostem, zúžení nosních průduchů. Do takto zúžené čelisti se zuby nevešly a rostly křivě. Typicky vyčnívaly ven špičáky, ale viděl i vážnější vady. Předkus, podkus, nůžkový skus…
Price navštívil v Evropě Vnější Hebridy, švýcarská izolovaná údolí, v Americe Inuity, Indiány na Aljašce a Floridě, v Jižní Americe byl v Peru, v Africe v různých zemích, dále byl v Austrálii u Aboriginců, na Novém Zélandě u Maorů, v Polynésii a Melanésii. Nebyl v Číně z důvodu politické situace a nebyl v Indii. Ve všech oblastech, bez ohledu na výrazné odlišnosti ve způsobu života a složení potravy, nalézal totéž: tradičně se stravující jedince s dokonalým chrupem, moderně se stravující jedince se špatným chrupem. Kvalita chrupu se navíc těsně pojila s celkovým zdravím. Navštívil např. tuberkulózní léčebny a nenalezl tam jediného pacienta bez deformace obličeje a s kvalitním chrupem. Všichni měli špatně narostlé čelisti a křivé zuby. Viděl rapidní zhoršení celkové imunity a zdraví ruku v ruce se zhoršením chrupu. Viděl i duševní úpadek ruku v ruce se zhoršením zdraví a chrupu.
Price si také všiml, že mnoho národů věnovalo zvláštní péči výživě budoucích a kojících matek. Některé africké kmeny měly speciální dietu pro budoucí novomanžele, kterou je krmili zhruba půl roku před svatbou. Také velmi pečlivě dbali na odstup mezi porody, dodržovali nejméně tři roky! Rozhodně pro ně neplatilo, že by ženy rodily jedno dítě za druhým, jak to tehdy bylo běžné v rozvinutých společnostech bez dostupné antikoncepce. Naopak tyto údajně primitivní, divošské národy početí plánovaly. Zjistil, že hlavním důvodem mnohoženství, které některé z těchto národů praktikovaly, bylo právě zajištění odstupů mezi porody. Matka nejmladšího dítěte se neúčastnila pohlavního života, dokud její dítě dostatečně nevyrostlo a ona nedoplnila zásoby živin pro další těhotenství. Neznali účinnou antikoncepci, proto to řešili abstinencí. Některé indiánské národy měly zvyk, že rodiče dítěte spolu nespali, dokud dítě nezačalo chodit. Uvědomme si, že oni prostě museli mít zdravé a silné děti. Byla to otázka přežití, neměli inkubátory ani umělou výživu.
Jaká byla ta dieta pro budoucí rodiče? Velmi bohatá na prvky, kterým Price říkal „v tucích rozpustné aktivátory“. Pojem vitamíny v jeho době ještě nebyl zaveden. Šlo zejména o vitamín A, D a K2. Oni neměli tušení, o co se snaží. Zkušenost je ale naučila, že je nutné konzumovat potraviny, které jsou významným zdrojem těchto vitamínů. Každá populace měla své zdroje, měly ale jedno společné: byly to živočišné potraviny, živočišné tuky. Neexistovala výjimka, neexistovala žádná přírodní, civilizací nedotčená veganská populace. Price ji přitom cíleně hledal. Našel samozřejmě populace, jejichž strava vycházela převážně ze zemědělství, ale i tyto populace pravidelně využívaly živočišné potraviny, které měly k dispozici.
Price v každé zkoumané populaci sledoval počet kazů, deformity obličeje, ale i celkové tělesné a duševní zdraví. Porovnával jedince, dodržující tradiční způsob stravování, s jedinci, kteří se nechali svést lákadly moderní civilizace. Jeho zjištění jsou univerzální a velmi zásadní. Když porovnal například různé africké kmeny žijící vedle sebe, ve stejném podnebí a podmínkách, které se lišily jen způsobem obživy, zjistil několikanásobné rozdíly ve výskytu zubního kazu. Nejlépe z hlediska kazů a celkového zdraví vycházely populace, konzumující jako hlavní zdroj bílkovin ryby a mořské plody, další v pořadí byly populace, konzumující jako hlavní zdroj maso suchozemských zvířat, pak populace, založené na pastevectví a konzumující hlavně mléčné produkty, a nejhůře na tom byly populace, které byly převážně zemědělské, konzumující hojně obilniny, luštěniny a méně živočišných produktů. Rozdíly ve výskytu zubního kazu byl mezi první a poslední skupinou zhruba desetinásobné, od 0,3–0,5% do 5–7% zubů.
Jeho kniha je bohatě ilustrovaná a vyplatí se prohlédnout i čtenáři, který neovládá angličtinu. Fotografie jsou velmi výmluvné. Největším přínosem jeho cesty a knihy je ale důkladné studium živin v potravě zkoumaných národů a jejich porovnání s obsahem v tehdejší americké stravě. Kdyby studii provedl dnes, rozdíl by byl ještě větší. V čem se potrava lišila? V obsahu minerálů, zejména vápníku a fosforu, a obsahu v tucích rozpustných vitamínů, konkrétně vitamínu A, D a K2. Rozdíly v obsahu mezi stravou tradiční a moderní byl 5–10x ve prospěch tradiční stravy. Price množství živin porovnával nejen s reálným obsahem v potravě, ale i s tehdejším vládním doporučením, tzv. denní doporučenou dávkou. Lidé se dodnes řídí těmito doporučeními a bojí se předávkování vitamíny, netušíc, že doporučené dávky nebyly stanoveny jako optimální pro zajištění ideálního zdraví, ale jako minimální, které měly zabránit propuknutí zjevného onemocnění z nedostatku, např. kurdějí (sk: skorbutu) nebo křivice. Jde o dávky minimální, pod které již hrozí vypuknutí nemoci. Optimální dávky jsou úplně jinde.
Po návratu domů začal Dr. Price ve své praxi používat získané poznatky. Jeho zkušenosti s léčbou zubního kazu jsou neuvěřitelné. Kdo z vás věděl, že kaz se dá vyléčit? Že ho není nutno ihned plombovat? Já to tedy rozhodně netušila. Souvislost mezi výživou a kazem končila u cukru, bakterií a plaku. Dr. Price pracoval například s dětmi z jedné školy, které pocházely z chudých poměrů a jedly velmi špatnou stravu: bílý chléb, džemy, odstředěné mléko apod. Téměř nejedly potraviny, které přírodním národům zajišťovaly perfektní chrup. Děti měly samozřejmě kazy, v průměru osm na jedny ústa. Dr. Price zajistil, aby ve škole dostávaly jedno perfektní jídlo denně, doma jedly dál jako obvykle, tedy bídně. Co obsahovalo toto perfektní jídlo? Děti začínali rajčatovým nebo pomerančovým džusem, kterým zapily dávku fermentovaného oleje z tresčích jater (sk: trečej pečene) a máslového oleje z másla od krav, které se pásly na rychle rostoucích travinách a které bylo velmi bohaté na vitamín D, A a K2. Pak dostaly velkou porci dušeného masa ve vývaru se zeleninou. Maso se obměňovalo, někdy byly ryby, ale vždy byl vývar z kostí a zelenina, zejména hodně mrkve. Po mase dostaly chléb upečený z čerstvě umleté celozrnné mouky, důkladně prokvašený, namazaný kvalitním máslem, k tomu dušené ovoce a půl litru plnotučného nepasterizovaného mléka. Jídlo plné živin, zajišťující kvalitní chrup. U všech dětí s kazy postupně začaly hojit, zkažená místa se potáhla sklovinou. Ale zlepšily se nejen zuby. Dr. Price kontaktoval učitel dětí a ptal se, co s nimi dělá, protože se jim výrazně a prudce zlepšil prospěch a chování! Stačilo k tomu jedno superjídlo denně.
Zubní kaz není o nedostatečné péči, spíše o nedostatečné výživě. Kazící se mléčné zuby znamenají nedostatečnou výživu v těhotenství a raném dětství. Křivé zuby jsou důsledkem nedostatečně narostlých čelistí. Náprava existuje, i když třeba nespravíme vše (záleží na věku), vždy zlepšíme kvalitu skloviny a ovlivníme kazivost a dáme šanci, aby kosti narostly co nejvíc. Ideálním výživovým doplňkem je právě fermentovaný olej z tresčích jater s máslovým olejem, doplněný vitamínem K2
Pozn. leva-net:
Kniha Westona Price v češtině, obrací naruby to, co potravinová a zdravotnická lobby propaguje jako zdravé, doporučujeme k přečtení:
https://www.westonaprice.org/cs/health-topics/principles-healthy-diets-czech-translation/
Zmíněná studia v angličtině (mnoho foto):
http://journeytoforever.org/farm_library/price/pricetoc.html
Polynésané na své přirozené stravě:
na "moderní stravě" západní civilizace:
Melanésané na své přirozené stravě:
po přechodu na moderní stravu:
Ve zmíněné studii je mnoho dalších fotografií ze všech částí světa, ilustrujících všude totéž.
Informační báze KSB