15.2.2016
Prosba Ejche byla obhajována tím, že při přítomnosti tak silné antisovětské agentury by volby do Nejvyššího sovětu mohly přinést nežádaný politický výsledek.
— Jak vysvětlit, proč Stalin a jeho skupina, která už nejednou odrážela požadavky stranického aparátu na povolení k represím, tentokrát mlčky přijala pozici většiny? Báli se prohrát? Ale vždyť jejich volba vedla nejen k porážce jejich „nového kursu“, ale i oni sami navždy ztratili tvář...
—Moje vysvětlení spočívá v tom, že pokud by stalinská skupina šla proti většině, byla by okamžitě odstraněna. Tomu Ejchemu nebo komukoliv dalšímu by stačilo vystoupit z tribuny a procitovat Lenina, co říkal o Lize národů nebo o sovětské demokraci... stačilo vzít program Kominterny, potvrzený v roce 1928, kam zapsali jako model ten systém řízení, který byl zaveden naší ústavou z r. 1924 a který Stalin roztrhal na kousky přijetím nové Ústavy... stačilo to vše prezentovat jako obvinění v oportunizmu, revizionismu, zradě Října, zradě strany, zradě marxismu-leninismu – a byl by konec! Myslím že Stalin, Molotov ani Kaganovič by se nedožili konce června. V tu minutu by je jednohlasně vyloučili z ÚV a strany a předali do NKVD, a tentýž Ježov by s obrovským zadostiučiněním zkonstruoval bleskové vyšetřování jejich záležitosti. Pokud dovést logiku do konce, dnes by se Stalin řadil mezi oběti represí roku 1937, a „Memorial“ a komise A.N.Jakovleva by dávno vyloudili jeho rehabilitaci.
—No to by bylo kdyby řekl „ne“. Ale on řekl „ano“. Jaký je to rozdíl pro miliony lidí, kteří byli oběťmi těch represí...
—Víte, rozdíl existuje. Pokud by Stalin řekl „ne“, historie by se vydala jiným směrem. Vždyť už v roce 1938 se Stalin pomstil. Téměř všichni účastníci toho Pléna, kteří mocenskou porážkou Stalina zlikvidovali jeho „nový kurs“, byli cílem represí, tentokrát ale skutečně stalinských.“ („Komsomolská pravda“, 16.11.2002)
Vsuvka: tytéž události podle dokladu N.S.Chruščova 20. sjezdu.
„Příkladem hnusné provokace, drzé falsifikace a zločinného narušení revoluční zákonnosti je obvinění bývalého kandidáta na členství v Politbyro ÚV, jednoho z viditelných činitelů strany a Sovětského státu, soudruha Ejche, člena strany od r.1905.
S. Ejche byl zatčen 29. dubna 1938 kvůli pomluvám bez povolení prokurátora SSSR, které bylo získáno teprve 15 měsíců po zadržení.
Vyšetřování v záležitosti Ejche se vedlo s hrubým narušením sovětské zákonnosti, s využitím svévole a falsifikace.
Ejcheho nutili mučením podepsat dopředu připravené protokoly výslechů, ve kterých se uváděly obvinění v antisovětské činnosti proti jemu samému a proti řadě stranických a státních pracovníků.
1.10.1939 se Ejche obrátil s prohlášením na Stalina, ve kterém kategoricky odmítal svou vinu a prosil ho zkontrolovat jeho záležitost. Psal: „Nejsou horší muka než to, sedět ve vězení při společenském zřízení, za které jsi vždy bojoval.“
Dochoval se druhý dopis Ejche, který poslal Stalinovi 27.10.1939, ve kterém přesvědčivě, opíraje se na fakta, vyvrací jemu připisovaná provinění, ukazuje, že ty provokační obvinění jsou z jedné strany dílem skutečných trockistů, na jejichž zatčení on jako první tajemník Západosibiřské oblasti dával souhlas, a kteří se spikli k jeho pomstě, a z druhé strany, výsledkem zjevné falsifikace ze strany vyšetřovatelů.
Ejche psal ve svém prohlášení:
„25.října mi oznámili o završení vyšetřování ohledně mé věci a dali mi možnosti seznámit se s výsledky. Pokud bych byl vinen, i kdyby jen zlomkem toho, z čeho jsem obviňován, nedovolil bych si obracet se na vás s tímto předsmrtným apelem, ale já jsem se nedopustil ani jednoho z inkriminovaných zločinů a nikdy jsem neměl v duši ani stín podlosti. Nikdy v životě jsem vám neřekl půl slova nepravdy a nyní, nacházeje se oběma nohama v hrobě, vám také nelžu. Celé moje obvinění je ukázková provokace, pomluvy a narušení elementárních osnov revoluční zákonnosti...
...Moje výpovědi, které jsou součástí vyšetřovacího spisu, jsou nejen hloupé, ale obsahují i v řadě momentů pomluvy na ÚV VKS(b) a Radu lidových komisařů, protože správná rozhodnutí ÚV VKS(b) a RLK přijatá ne z mé iniciativy a bez mé účasti, jsou prezentována jako záškodnictví v důsledku kontrarevoluční činnosti, provedené na můj návrh...
Nyní se dostávám k nejostudnější stránce mého života a k mé skutečně těžké vině před stranou i Vámi. Týká se to mých přiznání v kontrarevoluční činnosti... věc se měla tak: nevydržev tlak, který na mě prováděl Ušakov a Nikolajev, zvláště první, který využíval toho, že jsem měl poranění páteře a působil mi nesnesitelnou bolest, mě přinutili pomluvit sebe a jiné lidi. Většina mých přiznání byla nadiktována Ušakovem a v ostatním jsem zpaměti reprodukoval materiály NKVD Západní Sibiře, kdy jsem připisoval provinění z těch materiálů sobě. Pokud v legendě, tvořené Ušakovem a mnou podepsané, něco nepasovalo, nutili mě podepsat jinou variantu.
Prosím Vás poručit zkontrolovat mou záležitost, a to ne proto, aby mě politovali, ale kvůli demaskované hnusné provokace, která se jako had ovinula kolem mnoha lidí, i díky mým zločinným falešným přiznáním. Vás ani stranu jsem nikdy nezradil. Vím, že umírám kvůli hnusné, podlé činnosti nepřátel strany a národa, kteří proti mně zfabrikovali provokaci. (Proces Ejche, svazek 1)“ (Doklad N.S.Chruščova „O kultu osobnosti a jeho následcích“ na 20. sjezdu KSSS)
Krátce, výborná ilustrace na téma „Kdo jinému jámu kope, ...“
V podmínkách, kdy protizednářské rezoluce 2. a 4. Kominterny byly zapomenuty jak ve VKS(b), tak i v Kominterně, nebyla možnost právně klasifikovat cíle represí jako zednáře a „plamenné“ marxisty, pomahače mezinárodního zednářského internacismu = nepřátele bolševismu, proto se v oficiálních dokumentech vyšetřování a rozsudků v řadě případů objevily nesmysly. Ale tyto stalinské represe byly personálně adresné, podložené a bylo známo kdo platil za co.
Ale o činnosti R.J.Ejche, která předcházela jeho zatčení, N.S.Chruščov sjezdu nic neřekl, z čeho je možné pochopit, že podle mínění autorů dokladu „O kultu osobnosti a jeho následcích“ se internacista-fašista Ejche žádných zločinů před kurátory zednářsko-marxistického projektu zotročení Ruska nedopustil.
Dále pokračujeme publikací materiálů „Komsomolské pravdy“.
* *
*
„— Dobře, vrátíme se k prvnímu období stalinských represí. Co se dělo poté, co byla přímo na Plénu Politbyrem schválena žádost Ejcheho?
—Straničtí tajemníci se rozjeli do svých oblastí a už 3. července poslali na Politbyro analogické žádosti o povolení k vytvoření vněsoudních „trojek“. Přičemž v nich rovnou indikovali předpokládané měřítka represí. Během července takové šifrované telegramy přišly ze všech oblastí SSSR. Neudržel se nikdo! To nevyvratitelně dokazuje, že na plénu proběhla dohoda a bylo nutné jen vytvořit precedent. Mám před sebou kopie pár nedávno odtajněných, v čistě propagandistických cílech, šifrovaných telegramů z Ruského státního archivu. Už 10. července Politbyro přijalo a potvrdilo 12 povolení, které přišly jako první. Moskevská, Kujbyševská, Stalingradská oblast, Dálněvýchodní oblast, Dagestán, Ázerbajdžán, Tádžikistán, Bělorusko... sečetl jsem cifry: jen za tento jeden den bylo vydáno povolení k represím více než 100.000 lidí! Sto tisíc! Tak strašná kosa na Rusi ještě nikdy nekosila. Přičemž polovina prvních obětí přišla na moskevskou oblast, zdaleka ne největší v zemi. V moskevskou „trojku“ vešel jak bylo určeno první tajemník, to byl N.S.Chruščov, a také náčelník oddělení NKVD, Redens, příbuzný druhé ženy Stalina. Redens se dnes počítá mezi „oběti stalinismu“. Tak tedy Chruščov a Redens prezentovali… raději ocituju jejich požadavek na Politbyro: „k popravě: kulaků – 2 tisíce, kriminálníků – 6,5 tisíc; k deportaci: kulaků – 5869, kriminálníků – 29 936“. A to je jen jedno máchnutí kosou!
— Máchali i dále?
— Jistě! Vždyť každé oblasti se vydávaly jednorázové limity, to znamená Politbyro určovalo horní limit, dávalo ohraničení, maje požadavky za příliš vysoké. Tajemníci na místech si poradili i s tím: za měsíc nebo dva poslali novou žádost o další kvóty na popravy. A dostávali je.
— „ kvóty na popravy“... bože, jak strašné fráze musel ruský jazyk strpět! Přičemž k popravám se jedná o kulaté cifry, a k deportaci o přesné.. proč?
— Je jasné, že čísla si cucali z prstu, zda je zaoukrouhlovali nebo nechávali přesné, ať to vypadá že je to výsledek přesné statistiky – jaký je to rozdíl? Zde je například žádost z Dagestánu – 600 k popravě, 2485 k deportaci. Pojďme zapřemýšlet, zda se například mohlo v moskevské oblasti nacházet v roce 1937, když boj s kulaky byl dávno ukončen, vzít téměř 8 tisíc kulaků? A 33 tisíc kriminálníků? Co to bylo za kulaky a kriminálníky? Dokud historikům nedají možnost přesně podle dokumentů prověřit koho postihovali represe, budeme jen hádat... Ale dovolte mi říct mou domněnku, navíc jsem v ní hluboce přesvědčen. Soudě podle počtu na žádostech o represe se jednalo především o ty samé lidi, kteří byli nedávno rehabilitováni Stalinem a Vyšínským podle „zákona o třech koloskách“ a kterým byly vráceny volební práva v naději, že ti lidé odpustí sovětské moci přešlapy a budou hlasovat za nový společenský systém, založený na nové Ústavě a parlamentu. Ale aparát přehrál Stalina nejen na volbách 12. prosince 1937, ale i ještě na dobrých 50 let dopředu. V tom roce, mimochodem o celý rok později než Stalin plánoval, ukončil svou existenci Centrální výkonný výbor (ЦИК), a jeho místo zaujala Nejvyšší Rada SSSR. Ale je nutné říkat, jaký „sovětský parlament“ jsme dostali a proč dokonce Stalin ho neměl rád?
— Hádám: Ejche se tam dostal?
— Všichni „první“ se tam dostali. A nyní si představte lidem „vybrané“ typu Ejche, kteří i proto postříleli tolik lidí, aby nikdy skutečné volby nebyly – a najednou by měli přijímat zákony, které skutečně chrání lidi? Dodám jen, že na jaře 1938 byl Ejche zatčen a popraven.
— Jak se podařilo zastavit krvavou seč?
— Celou druhou polovinu roku 37 na Politbyro chodili šifrované telegramy s prosbami zvýšit limity na popravy a deportace. Přirozeně, že v podmínkách represí už nemohla být o skutečných volbách řeč. Jen si představte takovou situaci: ve volebním okrsku č.xyz nezvítězí kandidát od strany, ale člověk nějaké společenské organizace. Místní „trojka“ by na něj ihned zfabrikovala nějaké obvinění a uklidila ho do gulagu nebo na hřbitov. Hrozilo, že to nabere taková měřítka, že by země mohla spadnout do občanské války. V říjnu se znova sešlo plénum strany, už třetí během toho roku. Právě nedávno jsem v archivech objevil unikátní dokument: 11. října 1937 v šest hodin večer Molotov podepsal finální odvolání stalinské myšlenky skutečných voleb. Namísto toho plénum potvrdilo bezalternativní princip jedno místo – jeden kandidát, což automaticky garantovalo partokracii absolutní většinu v novém parlamentu. Partokracie zvítězila dva měsíce před volbami.
— Mluvil jste o mstě Stalina těm „vítězům“...
— Musíte pochopit: v roce 1937 ještě nebyl všemocný diktátor Stalin, byl jen všemocný kolektivní diktátor jménem Plénum. Hlavní opora ortodoxní stranické byrokracie, představené nejen prvními tajemníky, ale i ministry SSSR, významnými stranickými a státními činiteli. Na lednovém plénu roku 1938 přednesl hlavní doklad Malenkov. Říkal, že první tajemníci podepisují dokonce ani ne seznamy odsouzených trojkami, ale jen dva řádky s jejich počty. Otevřeně obvinil prvního tajemníka Kujbyševského oblastního výboru: vy jste pozavírali celý stranický a sovětský aparát oblasti! Postyšev na to odpovídal v duchu, že zatýkal, zatýká a bude zatýkat do té doby, dokud nezničí všechny nepřátele a špiony! Ale ocitl se v nebezpečném osamocení: za dvě hodiny po této polemice ho demonstrativně vyloučili z řad kandidátů do Politbyra a nikdo nezvedl hlas na jeho podporu.
— Ani Chruščov, který také dostal svůj díl kritiky v tom dokladu Malenkova? Ti dva lidé se o patnáct let později ocitnou na pozici hlavního uchazeče o místo mrtvého vůdce, proto je tak zajímavé pochopit zdroje jejich konfrontace...
— Ano, Malenkov ve svém dokladu řekl, že v Moskvě provedená prověrka vyloučení ze strany a zatčení zjistila, že většina z odsouzených byla obecně absolutně bez viny. Ale v lednu 1938 Chruščov dal přednost mlčení, dělal, že se ho to netýká. Jde o to, že právě na lednovém plénu byl odvolán z funkce prvního tajemníka moskevské oblasti a městkého výboru Moskvy, a byl jmenován prvním tajemníkem ÚV ukrajinské KS. A velmi brzy poté, co se ujal své nové funkce, přišel z Kyjeva šifrovaný telegram: žádost o povolení k represím 30.000 lidí.
Informační báze KSB