12.1.2016

předchozí část

7. Moc v SSSR: zednáři + „ideoví“ marxisté + byrokracie + bolševismus

7.1. Pavouci ve sklenici

Tuto kapitolu bude také třeba začít z objasnění terminologie. Slova „byrokrat“, „byrokracie“ a odvozená slova se dávno stala pejorativami a nadávkami. Určitým způsobem jsou intuitivně pochopitelné a v obecném smyslu mají ten význam, že pro byrokraty není důležitá podstata, ale jejich právo být při díle a krmit se od něj, ale nepřijímat bezprostřední účast.

Kromě toho je byrokracie zvláštní formou parazitismu, jejíž konkrétní osobitosti je třeba znát pro chápání epochy Stalina.

Jedno z nejrozvětvenějších vysvětlení toho, co znamená „byrokracie“, dal K.Marx:

„Byrokracie je kruh, z něhož nikdo nemůže vyskočit. Její hierarchie je hierarchie vědomostí. Vrchy se spoléhají na nižší kruhy ve všem, co se týká znalosti detailů; nižší kruhy důvěřují vrchům ve všem, co se týká chápání všeobecného, a takovým způsobem se navzájem uvádí v omyl. (…) Všeobecný duch byrokracie je tajemství. Zachovávání toho tajemství se zabezpečuje v jejím vlastním prostředí její hierarchickou organizací, a ve vztahu k vnějšímu světu (společnosti) – jejím uzavřeným korporativním charakterem. Odkrytý duch státu, a také státnické myšlení proto byrokracii připadá zradou ve vztahu k jejímu tajemství. Autorita je proto princip jejího vědění, a zbožštění autority její způsob myšlení (…) Co se týká individuálního byrokrata, státní cíl se mění v jeho osobní cíl, v hon na pozice, kariéru“.

Tato definice „byrokracie“, jako sociální profesionální skupiny a korporace izolované od společnosti, daná K.Marxem, se překrývá s definicí „davu“ jako sociálního jevu dané V.G.Belinským: „Dav(stádo) je skupina lidí žijící podle tradic a soudící podle autorit.“

Tj. pro dav/stádo je charakteristické nemyšlení a absence vůle účastníků, a tomu odpovídaje kompletní slepota a neodpovědnost za důsledky svých činů. Jak je vidět ze srovnání obou definic, definice sociologického termínu dav/stádo V.G.Belinského je zajímavé tím, že shrnuje nejen ve své podstatě v mnohém správnou definici Marxe, ale je i charakteristikou všech vnitrospolečenských hierarchií osobních vztahů, založených na tajemství a tajném vědění. Všechny hierarchie, duchovní i světské, veřejné (exoterické) i mafiózní (esoterické) jsou druhy stáda, jehož účastníci se vzdali Bohem dané svobody volby a smysluplné vůle nebo o ně přišli vlivem svého podvědomí. V souladu s tím všichni účastníci hierarchií, včetně velmistrů řádů, hlav tajných bratrstv a mafií, církví, „šedých eminencí“, kteří podporují hierarchii osobnostních vztahů, jsou – členy davu, kteří neopodstatněně ztotožňují hierarchii subordinace a rozdělení odpovědnosti ve strukturách společnosti s hierarchií lidské důstojnosti.

Ale marxova definice sociálního jevu „byrokracie“ není kompletní, možná proto, že jí dal na základě pozorování činnosti víceméně akceschopné byrokracie Německa, Anglie, Francie 19. století, která navíc v procesu svého formování byla prošpikována zednářstvím a existovala s ním v nějaké „symbióze“. Z marxovy definice vypadly hlavní charakteristické vlastnosti byrokracie:

Pro byrokracii je koloběh dokumentů, korespondence a výměna názorů v ústní formě (po telefonu, v kuloárech veřejných akcí) reálnou podstatou, a samotná věc se jí jeví něčím odvozeným od direktiv a koloběhu dokumentů a proto poněkud méně důležitým, než oběh dokumentů, který je nositelem pravdy „poslední instance“; zatímco ve skutečnosti je veškerý koloběh dokumentů a rozhovory jen odrazem reálného díla, na jehož řízení byrokracie pretenduje jako jedna z profesionálních korporací v davově-“elitární“ společnosti.

Také z ní vypadla další charakteristická vlastnost byrokracie:

Byrokracie provádí kádrovou politiku (tj. realizuje výběr a rozestavení kádrů) na základě dávání přednosti klanovému původu uchazečů o pozici nebo „adopce“ jiných uchazečů, kteří dokázali svou loajálnost legitimní hierarchii.

Přitom se podrozumívá, že funguje princip „dostal funkci, jiskra Boží bude dočasně automaticky propůjčena“. Ale protože Boží jiskra není v moci hierarchů byrokracie, v tomto principu kádrové politiky se projevuje velmi tvrdý ateismus veškeré byrokracie, který odsuzuje oblast činnosti každé byrokratické korporace na krach tím rychleji, čím důsledněji ten princip aplikuje.

Tento princip kádrové politiky se sčítá ještě s jedním, který Saltykov-Ščedrin zformuloval takto: „Ti kdo se nebojí pozic, je nedostanou. Bojícím se se dostane vše: a dokonce i s meči, ačkoliv ani jednou nestáli na poli boje proti nepříteli.“

Kromě toho Saltykov-Ščedrin poznamenal: „Všechny otčiny jsou si rovné pro člověka, který se chce ukázat před vedením“ - čímž ukázal na lhostejnost byrokracie k osudu její Otčiny. Ačkoliv je třeba poznamenat, že tento princip má výjimky. Byrokracie bývá specificky „patriotická“ ve dvou případech:

• když ji agrese zvenku přivede k chápání, že v případě porážky bude zbavena nejen svého sociálního statusu, ale možná i života;

• když ona sama úspěšně vede agresivní politiku ohledně rozšíření zóny svého parazitismu.

V případě patriotického vybuzení se byrokracie snaží svůj korporativní spotřební egoizmus povýšit do statusu celonárodních zájmů a požaduje, aby jim celá společnost sloužila s připraveností k samoobětování, avšak sama si nepřeje obětovat cokoliv z toho, co už stihla nahrabat z materiálních blah nebo v čem uspěla okleštit společnost v aspektu práv jedince nebo sociálních skupin.

Ale jsa podmnožinou stáda (v smyslu toho termínu v definici Belinského), byrokracie není samostatným byť třeba kolektivním subjektem v politice. Ona je vždy „zombie“ - buďto degradující v každodenním parazitismu, nebo nástrojem zavedení do života politické vůle, působící na ni zvenku.

Pro chápání problematiky která nás zajímá je nutné ukázat i na rozdíl zednářské hierarchie a hierarchie byrokracie. Ačkoliv byrokracie, to je oficiální exoterická hierarchie osob, ztotožňujících sebe samé s pozicemi, a zednářstvo je ve mnohém neveřejná hierarchie osob, čí „důstojnost“ je podmíněna stupni zasvěcení, ale hlavní rozdíl je v něčem jiném.

Hlavní je to, že:

• za zednářstvem stojí nějaká civilizační idea, tj. idea celospolečenského významu. A kandidáti na stupně zasvěcení se vybírají samotným zednářstvem, vycházeje z jejich mravně-etického rozvoje, a nejen z profesních úspěchů nebo ohodnocení potenciálů profesionálního růstu v té či oné oblasti, protože bez konkrétní morálky a etiky lidé nejsou schopní sloužit ideji celospolečenského významu, byť třeba falešné nebo špatně pochopené ideji.

• byrokracie je v principu bez-ideová v aspektu nesení nějaké ideje celospolečenského významu, které jsou pro ni jen demagogickým krytím (adresovaným publiku) spotřebitelského egoismu a chtíče pomíjivé slávy ze strany každého jednotlivého byrokrata. A není to byrokracie, kdo se zabývá hledáním a proséváním kandidátů, ale jsou to sami kandidáti, kteří, sledujíce princip „cokoliv dělat, jen nepracovat“ sami nacházejí cesty ke vchodu do hierarchie byrokracie a dále hledají cesty a způsoby ke kariernímu postupu.

Taková je byrokracie v její podstatě, která je v reálném životě potlačována vnějšími společenskými faktory, nad kterými nemá moc ani byrokracie celkově, ani jednotliví byrokraté, a které vyvolávají v byrokratech osobní strach odpovědnosti každého z nich za projev různých egoistických úsilí ve své činnosti. Faktory takového druhu je vliv zednářstva a jiných mafií na byrokracii, realizujících ve společnosti konkrétní politické projekty; tlak veřejného mínění, místy získávající mystický charakter; nevnímavý automatismus aplikace zákonů jinými větvemi byrokracie, kterým je třeba ospravedlnit svou existenci, ve vztahu k té větvi, ke které patří bojící se byrokrat; bolševismus, jako antibyrokratický jev ze své podstaty.

V případě konfliktu „zednářstvo – byrokracie“ díky uvedeným okolnostem:

• zednářstvo disponuje převahou v aspektu strategie, protože pomíjivý egoismus nedovoluje byrokracii přemýšlet o daleké budoucnosti, a absence své politické vůle nedovoluje uskutečňovat jí známé strategické politické projekty;

• byrokracie disponuje převahou v aspektu taktiky, protože díky své bezprincipiálnosti je vždy schopná překročit skrz ta omezení, která ukládá úkol sloužení nějaké ideji.

*     *     *

Pokud ve společnosti pracují faktory, reprodukující byrokracii, jsou možné dvě strategie vítězství nad byrokracií:

• pokud je přítomna síla, masové vyhnání „neovladatelných“ byrokratů podle seznamů z aparátu řízení, které je možné realizovat i ve formě nemilosrdné likvidace za podpory jiných větví byrokracie.

• pokud síly na organizace represí vůči byrokratům nejsou, pak je možné dovolit byrokracii degradovat, načež smést její režim celkově.

Ve vztahu ke stranické, státní a hospodářské byrokracii SSSR na konci 30. let první strategii realizoval J.V.Stalin, načež ji nedovolil znovu „zvlčit“, realizují opakované „pročesávání“.

Poté, co se „říšsky orientovaná“ byrokracie v čele s L.I.Brežněvem zbavila neotrockistů chruščovského typu, byla ve vztahu k ní světovým zednářstvem realizována druhá strategie.

*            *

*

L.D.“Trocký“, G.J.“Zinovjev“, L.B.“Kameněv“, N.I.Bucharin, když ze své vůdcovské pýchy vpadávali do byrokratismu, nechtíc vnikat do podstaty věci (nebo k tomu nebyli způsobilí), vkládali plnou odpovědnost za dílo na jim podřízené specialisty-profesionály. Ale vedle toho byli „ideovými“ marxisty, navíc zasvěcení do různých stupňů zednářstva nebo jako minimum měli zednáře ve svém okolí. A zednářstvo je jeden z faktorů, disciplinující byrokracii v procesu její práce pro ten či onen politický projekt, jehož podstata je velmi vzdálená od egoistických zájmů každého byrokrata.

Jak je vidět dokonce z výše uvedených útržků vzpomínek A.S.Jakovleva a V.G.Grabina, J.V.Stalin byrokratem, jako nositelem výše uvedených vlastností, nebyl:

• byl přesvědčeným bolševikem, a proto usiloval dobrat se podstaty věci, pracuje bezprostředně s profesionály-specialisty, znaje podle jména možná tisíce profesionálů různých oblastí v různých odvětvích a používaje jejich pomoc k chápání konkrétních otázek, se kterými se setkával v celostátní řídící činnosti.

• nezávisle na tom, zda J.V.Stalin znal a pamatoval si definici byrokracie K.Marxem, věděl, že důvěřovat výstupům byrokracie o poručeném díle znamená dílo zahubit, protože byrokratům je vlastní skrývat své chyby a zneužití moci, představovat svá selhání jako své úspěchy a pomlouvat konkurenty s cílem jejich odstranění. Proto:

- práci s dopisy, prohlášeními a stížnostmi nenechával na byrokratickém aparátu, ale pracoval ohledně otázek v nich obsažených sám, a pracoval ohledně podstaty těch otázek. Aparát (sekretariát) J.V.Stalina se na tom procesu také podílel, ale nesl funkci filtrace společensky a státně významné informace z proudu postupujících informací.

- jedním z úkolů zvláštních služeb bylo dodávat „nahoru“ hodnověrné informace o situaci na místech, o práci a chování představitelů orgánů státní moci a stranické moci.

- kromě toho někteří historici říkají, že mimo oficiálních zvláštních služeb v SSSR vznikla, existovala a vycházela za jejich rámec nějaká síť informátorů a vykonavatelů, založená na osobních vazbách, jejíž prací vedl sám Stalin, a její „dokumentace“ šla spolu s proudem dokumentace ministerstev, v kterých pracovali účastníci sítě, a také v soukromé korespondenci.

V důsledku systematické činnosti třech uvedených faktorů právě stalinské represe byly ve své většině opodstatněné. Ale problém společnosti v SSSR byl v tom, že kromě stalinských byly ještě i represe, organizované zednářsko-marxistickými kruhy, a represe, organizované bezideovou byrokracií jako takovou jednoduše z hlouposti a přání dokázat svou užitečnost před „pánem“.

-pokračování-