8.6.2016
„Vnitřní prediktor SSSR“ je iniciativní skupina, anonymní autorský kolektiv zabývající se rozpracováváním Koncepce sociální bezpečnosti (v orig. Концепциа общественной безопасности, ruská zkratka - KOB) počínaje rokem 1987. Nehledě na zánik SSSR jako státu, činnost skupiny pokračuje pod původním názvem, který se stal určitou „firemní značkou“, nyní se však akronym „SSSR“ interpretuje jako „souborná, sociálně spravedlivá Rus“.
Vysvětlení vzniku VP SSSR bude třeba vzít trochu zeširoka, od dobového kontextu, textu bude více, ale měly by odpadnout nejasnosti a otázky, jež se periodicky vynořují.
V 80. letech začal SSSR zaostávat ve produkci a spotřebě sociálně nejdůležitějších kategorií zboží, trpěl mnoha problémy, přebujelými vojenskými výdaji, stále však podle ukazatele „ekonomický blahohobyt většiny obyvatel“ patřil mezi 10 nejúspěšnějích ekonomik světa, tj. většina lidí na Zemi žila materiálně hůře, než obyvatelstvo SSSR.
Přitom SSSR žil na svůj vlastní účet, nepociťoval nedostatek surovin a poskytoval materiální pomoc zemím, které považoval za přátelské – objektivní předpoklady krachu tedy chyběly. Proto když za této situace vystoupil Gorbačov s novým kursem (Perestrojka = transformace) se slogany „více socialismu, více otevřenosti, více demokracie“, a ohlásil jeho cíle – zdokonalení socialismu na základě rozšíření demokracie, zrychlení vědeckotechnického pokroku a rozvoj produkční základny země, většina obyvatelstva mu zcela důvěřovala a oddechla si: „konečně se objevil někdo kdo chápe, co je třeba dělat“. Lidé vkládali do Gorbačova a jeho tým naděje, že změní SSSR na místo, kde ten, kdo bude dobře pracovat, bude i dobře žít, a země celkově bude žít lépe, než kapitalistický Západ – nevyužitost tvůrčího potenciálu národa cítili všichni.
Zde je třeba objasnit jednu ideologému brežněvské epochy – od konce 70. ideologové ÚV KSSS tvrdili, že za dobu sovětské vlády se v SSSR zformovala nová historická společnost lidí – „sovětský národ“. Sovětský národ se skutečně formoval, ale proces nebyl zakončen ani na konci 70. let, ani na začátku 90. let, jinak by k rozpadu SSSR nedošlo.
Část „elit“ a formující se sovětský národ hlasoval v referendu 17. března 1991 za státní celostnost a zachování SSSR, což je mimo diskusi i při vší záměrné zamotanosti položené otázky, ale prodejná část „elit“, hlavně nacionálních, které se osmělily po ohlášení „glasnosti“, pokračovala za tiché podpory KGB pod patronátem CIA a „nevládních organizací“ v likvidačním procesu jak před referendem, tak po něm.
Navzdory Gorbačovem ohlášené „politice otevřenosti“ (glasnosti) a „pluralitě názorů“, ti, kdo byli skutečně pro socialistickou variantu dalšího rozvoje, v médiích nedostávali prostor. Gorbačovská státnost přesně podle receptů Goebbelse dávala veškerý prostor a vysílací čas jen likvidátorům SSSR, dogmatikům a stranickým byrokratům, kteří svou hloupostí diskreditovali jak socialismus, tak SSSR celkově.
V takových podmínkách rostla dezorganizace práce státního aparátu, což se projevilo deficitem věcí základních potřeb, nastalo zhoršování ekonomické situace většiny obyvatel. Určitá část obyvatel čekala na „vysvělení“ od vedení, část se postavila do opozice novému kurzu, a blíže neurčená skupina kolegů si za podmínek provádění vládou antinárodní politiky, nechápání toho co se děje částí obyvatel a s neakceschopnou opozicí položila klasickou otázku „Co dělat“. Ale předtím, než bylo možné na tu otázku odpovědět, bylo nutné pochopit co se reálně děje, což znamená zjistit a pochopit:
-
jaké faktory vykazují vliv na rozvoj situace v dohledné historické perspektivě a v současnosti?
-
jaké jsou mezi nimi příčinno-důsledkové vztahy?
V procesu hledání odpovědí na tyto otázky uvnitř této skupiny vznikla práce, která během procesu svého vzniku dostala název „Dehermetizace“ (Разгерметизация - Odtajnění). "Dehermetizaci" psali pro sebe, nepočítalo se s tím, že by měl text být veřejný. Psalo se ručně do sešitů A4, s mezerami pro poznámky a doplnění. Pracovní text četli všichni členové formujícího se kolektivu, vnášeli své poznámky a opravy do volných míst v sešitech, pokud došlo místo pro poznámky, aktuální varianta textu se přepisovala i se změnami do nového sešitu jako výchozí varianta stejným způsobem, jako se psal původní text. Proces se opakoval do té doby, než vznikl pro všechny přijatelný výsledek.
Protože problematiku, posuzovanou v těch pracovních textech, členové posuzovali i ústně a s dalšími lidmi, byla pokládána otázka „To je zajímavé. Kde je možné si o tom přečíst?“. Pracovní sešity použít nešly kvůli své organizaci a faktu jediného exempláře. Objevil se člověk, ochotný přepsat texty tiskopisem v 5-ti exemplářích, propisem, tak vzniklo prvních 5 exemplářů strojového textu o 650 stranách. První a druhý exemplář byl použitelný pro xerokopie a lihové kopírky, čímž se zabývali ti, kdo měl k podobným mašinkám přístup. Ve výsledku se „Dehermetizace“ začala v nezavršené podobě šířit a stala se poměrně známou v opozičních kruzích, několik exemplářů bylo zasláno i stranickému vedení a vedení KGB. Ale v Ústředním Výboru panovala tuhá stranická disciplína a KGB měla na práci důležitější věci, než ochranu státu...
Práce nad Dehermetizací pokračovala, ale završena nebyla. V lednu 1991 „Institut USA a Kanady“ Akademie věd SSSR zadal Institutu řízení na Fakultě aplikované matematiky Leningradské státní univerzity (LGU) výzkumnou práci, jejímž vedoucím se stal člen-korespondent Akademie věd Vladimir Ivanovič Zubov (1930-2000). Zadání znělo na matematické modelování interakce velmocí, globálně politických procesů a variant vývoje.
V bázi vstupů pro danou práci se nacházela i zpráva Institutu USA a Kanady pod názvem „Rozvoj koncepcí strategické stability a dynamiky rozvoje scénářů možné interakce za podmínky zachování parity perspektivních strategií světových velmocí do roku 2005“ (technické zadání na tu práci podepsal tehdejší náměstek ředitele Institutu USA a Kanady A.A.Kokošin, budoucí náměstek ministra obrany RF).
Odpovědným vedoucím za vypracování byl rektorem LGU jmenován představitel kolektivu VP SSSR. Vznikají reálně dva kolektivy – jeden formální z představitelů všech 20 fakult LGU, druhý neformální – VP SSSR. Obsah té zprávy neodpovídal tomu, co se reálně dělo v globální politice, přičemž kvalita výzkumů v Institutu USA a Kanady byla natolik nízká, že bylo jednodušší napsat vše znovu tak, jak to ve skutečnosti bylo, než rozebírat množství „konkrétních chyb“ a opravovat je při zachování celkového kontextu od Institutu USA a Kanady AV SSSR.
Výsledkem snahy „vysvětlit od nuly“ vše, co se vyjasnilo během psaní Dehermetizace, byla práce, která vešla ve známost jako „Mrtvá voda“ (Мёртвая вода) ve verzi r. 1991.
Od toho okamžiku se veřejná činnost kolektivu Vnitřní Prediktor SSSR začala projevovat ve formách a stylistice, známých z pozdějších publikací.
Krátká chronologie:
-
1985-87 – formování kolektivu, který si později volí název Vnitřní prediktor SSSR, ve své většině z řad výzkumníků Petrohradské státní univerzity (LGU) a také důstojníků a vědeckých pracovníků mořské flotily SSSR (např. V.M.Zaznobin – inženýr akustického projektování ponorek), první práce a texty.
-
1988-90 – „Dehermetizace“, první články, publikace v časopisu „Molodaja gvardija“ článku „Konceptuální moc – mýtus či realita?“ - jako odpověť Leningradské univerzity na otázku zadanou všem univerzitám Akademií věd: „Jaká má být věda ve 21. století?“. Teze budoucí Koncepce sociální bezpečnosti (KOB - Концепциа общественной безопасности)
-
1991 – zadání zmíněné práce Leningradské univerzitě ze strany Institutu USA a Kanady AV SSSR, odpovědným vedoucím je rektorem jmenován člen VP SSSR.
-
květen 1991 – hlavní část práce zakončena, jejím základem je Dostatečně všeobecná teorie řízení.
-
27.5.1991 – v Akademii VMF (vojensko-mořská flotila) SSSR se koná poslední (před rozpadem SSSR) konference o problematice řízení, za Leningradskou univerzitu vystupuje představitel VP SSSR a defakto dělá první veřejnou prezentaci KOB. 28.5.1991 je KOB představena vyššímu vedení KGB, je vyrobeno několik kopií, které dostávájí špičky vedení SSSR.
-
1992 v důsledku státního krachu SSSR je publikováno 1. veřejné vydání Mrtvé vody nákladem 10.000 exemplářů. Zde se dá poznamenat, že publikace Mrtvé vody byla přímým důsledkem rozpadu SSSR, kdy se v důsledku organizačního chaosu dostaly na veřejnost materiály, které by v případě zachování státnosti nebo nekatastrofické varianty transformace byly odsouzeny „ztratit se“ v archivech ÚV KSSS, zvláštních státních služeb apod.
-
1992 až nyní – veřejná aktivita, autorský kolektiv pod značkou VP SSSR pokračuje v rozpracovávání Koncepce a publikaci prací, představitelé VP SSSR pravidelně vystupují v různých místech, zemích.
K dnešnímu dni autorský kolektiv VP SSSR čítá neznámý počet členů z neurčeného množství zemí (ale nejen ze zemí bývalého SSSR), pravidelně publikuje na svých oficiálních stránkách dotu.ru.
Veřejnými představiteli jsou:
Vladimír Michailovič Zaznobin, docent, kandidát technických věd, působí na Petrohradské státní zemědělské univerzitě (http://spbgau.ru/departments/tech-econom/structure/kafedry/polit-social/sostav-kafedry/node/2953), kde přednáší politologii, sociologii, světonázorové základy potírání extremizmu, narkotizace, korupce.
Michail Viktorovič Veličko, docent, kandidát ekonomických věd, působí na Petrohradské státní zemědělské univerzitě (http://spbgau.ru/departments/tech-econom/structure/kafedry/polit-social/sostav-kafedry/node/2949), kde přednáší politologii, sociologii, sociologii řízení, státní politiku a řízení, organizaci práce s mládeží, geopolitiku.
Viktor Alexejevič Jefimov, profesor, doktor ekonomických věd, do r. 2016 rektor Petrohradské státní zemědělské univerzity (http://spbgau.ru/departments/tech-econom/structure/kafedry/municipalnoe_upravlenie/sostav_kafedri/node/2854)
Zdroje:
-
předmluva k ruskému vydání Dehermetizace (2007): https://dotu.ru/2002/09/28/20020928-razgermetizacia/
-
Petrohradská státní zemědělská univerzita - http://spbgau.ru
-
předmluva Mrtvé vody
-
M.V.Veličko: „Rozmluvy o životě“, část 7
Viz také:
Informační báze KSB