Hrozba pseudosocialismu

25.8.2014

Jegor Černyšov

Co spadá do pojmu socialismus, pokud ho popíšeme z pohledu vektoru parametrů?

1. Společenské vlastnictví výrobních prostředků. Protože základ „výroby“ je tvoření, prostředkem této tvorby je metodologie práce s informací-mírou-matérií. Tzn. v první řadě společenské vlastnictví metodologie. A to je nedogmatické, metodologické a všem dostupné vzdělání.

2. Výplata řídících pracovníků není vyšší než výplata pracujících (v produktivní sféře). V případě státního plánu založeného na energoinvariantu, rozdělení potřeb, rozdělení odvětví, je možné dosáhnout i bezhotovostního (ve smyslu peníze z ruky do ruky) režimu uspokojení potřeb společnosti.

Existuje nebezpečí budování pseudosocialismu?

Vždy je nebezpečí, protože vždy je i volba: možnost vydat se jak směrem k Záměru, tak i do oblasti dopuštění. V tomto případě je znepokojivé následující.

Experimentem může událost ve městě Wörgl nazvat někdo, pro koho je to představení. A on to něco demonstroval někomu jako experiment. Slova vyjadřují morálku, a tak pro někoho se jedná „zázrak města Wörgl“, a pro někoho hlavně o „experiment“. Další historicky podobný „experiment“, je Šajmuratovo. Ochomýtal se okolo něj Chazin. Sledoval průběh experimentu.

Je udivující, že Chazin, při všem jeho údajném ideovém socialismu, si z prstu vycucal procento znehodnocování peněz a jeho následky. On je „vědec“, který na to sám stále poukazuje: „mne, jako ekonoma zajímá...“, „já, jako ekonom...“ a další. V čem spočívá jeho vědeckost? Z konceptuálně konkrétního pohledu se tam neochomýtal kvůli spravedlivosti.

Ukázalo se, že testovali společnost: zda-li někdo pochopil problém toho procenta, či nikoliv. Vše prošlo bez povšimnutí, nyní je to možné klidně bez výjimky zavést, budou pracovat za jídlo.

Pseudosocialismus v tomto případě může spočívat v tom, že formálně je vše zadarmo, ale přitom bezplatně je pro Ivana 20 m2 obytné plochy, a pro jeho šéfa Abrama Moisejeviče 200 m2. Vše podle plánu. Žádný trh. A nikdo neprotestuje, neboť všichni mají „všechno“.

Hlavní je, k čemu to postupně celé vede. Socialismus, to je v první řadě otázka společenského vlastnictví výrobních prostředků. Ale v základech libovolných výrobních prostředků leží metodologie práce s informací, jenž je i prvním výrobním prostředkem.

Tedy:

• Na pozadí experimentu s „šajmuratíky –шаймуратиками“(název experimentální/místní měny v obci Šajmuratovo – pozn. přek.)

• Na pozadí formování regionálních ekonomických zón

• Na pozadí distancování se od liberálů a tržního modelu,

• Na pozadí pravoslavného marxismu, jako hlavního uchazeče o státní ideologii, který se plánuje ústavně zakotvit všemi z toho vyplývajícími důsledky, včetně důsledků trestních.

• Na pozadí zákazu dvousvazku „Vody mrtvé“, jako jediné otevřené adekvátní metodologie.

… se objevuje struktura údajně socialismu. Není důležité, jak ho nazvou personální propagandisté, kteří se k němu budou slavnostně obracet, ale fakticky to bude planeta Tormans (kniha ke stažení zde – pozn. přek.) v její „light“ verzi. Protože, pokud byste chtěli skutečný socialismus, začali byste s aplikací „Vody mrtvé“ do vzdělávání a dali byste jí status společenského vlastnictví, nebo minimálně by tomuto procesu nepřekáželi ti, kteří ho chápou. A takto opět, „naše síla nám bude zákonem pravdy“ ... chtěli jste socializmus, bude Tormans.

Někdo ucítil vítr změn (nebo byl informován) a využil situace , to jsou figury typu Fjodorova a Kurginjana. Za nimi stojí ti, kteří by rádi vylili „Vodu mrtvou“ někam, kde by po ní nezůstalo ani vidu, ani slechu. Zakecají do nepoznání cokoliv. Moc nabírají den za dnem. Fjodorovci přímo prohlašují, že mají cíl vytáhnout národ k referendu, aby zrušili zákaz státní ideologie a z důvodu „znárodnění“ CB (centrální banky).

Jakoby sami od sebe, ale stále dokola opakují ve výsledku to samé i Sulakšin s Bagdasarjanovem, jen tito od jména vědy. Kurginjan rehabilituje marxismus jako údajně spící mohutnou marxistickou sílu vyžadující revanš, jako alternativu liberálům, proto i SSSR 2.0. A Fjodorov jakoby od jména současné moci, která si uvědomila, pochopila, prozřela a vše v podobném duchu. A Putina si připsali jako lídra. A sami ve skutečnost staví otázku ne o vlastnictví výrobních prostředků, ale o „vlastnictví jako celku“. A stojí na pozici „soukromého vlastnictví“.

Ono je to i pochopitelné, protože pokud vlastnictví není prostředek, pak, samozřejmě, je cílem. Vlastnictví jako cíl, to je pozice chamtivce-liberála, proto upřímně říkají, co si myslí. A to, že jsou liberálové, říká sám jejich název „Národně osvoboditelské hnutí“. Svoboda jako základ světonázoru, to je osobitost liberálního pohledu na Svět. Protože v ruském světonázoru je svoboda důsledek spravedlivosti a hlavně nespravedlivost vyvolává potřebu reagovat, ne nesvoboda. Fjodorovci při tom počítají, že je není vidět, snaží se ze sebe vytlačit nějaké socialistické společenství, a sami jsou liberální podvodníci. Minimálně, v míře jejich nepochopení je využívají liberální západní síly.

Obecně, proto oni i najíždějí na „Vodu mrtvou“, jelikož toto je otázka minimálně regionální volby: buď socialismus, nebo jeho napodobenina. Pod socialismem se může skrývat i nějaká konvergence. Jednoduše s nimi nemáme terminologickou shodu, protože oni socialismem nazývají to, co jím není, ale nejde o termín, ale o podstatu.

Fakt, že Fjodorovci se lepí na Putina, nazývajíce ho svým lídrem, svědčí o tom, že cílí na post-putinovské období, jako jeho údajní ideoví pokračovatelé. Ale jak jsem řekl, Putin hlásá do značné míry protichůdné hodnoty.

Pokud napodobenina socialismu bude přerůstat ve skutečný, potom to způsobí rozvoj lidskosti, a to Globální prediktor nedopustí hned v zárodku. A nedopustit to může válkou.

Pokud se blíží takový scénář, že vše se rozdělí do ekonomických zón (Chazin zmiňuje 6 zón), a židé postaví „most mezi nimi“ (Kissinger se o tom zmiňoval), pak jakýkoliv skutečný socialismus je vždy možné zlikvidovat velkou válkou, pak budou jiné problémy na pořadu dne než lidství.

Pokud likvidují Izrael, pak není důležité kam, ale odkud - z epicentra možného Chalífátu, kterému překáží ve vzniku. Globální prediktor má v souladu s tím dvě záložní varianty – Čínu a Chalífát: vždy je možné poštvat je na nás, rozbít tento socialismus válkou, minimálně to zastavit, vrhnout společnost ve vývoji o půl století nazad.

Z části proto války ve světě nepřestávají. Je údajně zbytečné žít dlouho v míru, začnete se rychle podobat člověku.

V masách se posiluje ortodoxní sektářská neadekvátnost. Takový pseudosocialismus je pseudo i proto, že je to ve skutečnosti fašismus. A v takových podmínkách není třeba nic zdarma; to vůbec není cíl, ale prostředek k rozvoji Člověka. Pokud blokují rozvoj Člověka na světonázorové úrovni, zakazujíce „Vodu mrtvou“ a propagujíce biblickost ve všech formách, nepředkládajíce nic lepšího, bude v tomto fašismu zcela nedůležité, zda to stačí všem, či nikoliv, a bude-li to za peníze nebo zdarma.

Lidskost nelze nasadit silou, a fašismus, to je ideologická podpora „malinkými lidmi“ svých pánů. Chovají otroky, kteří jsou povinováni pánům. A obecně, pozice „manažera“ lidstva přetváří kohokoliv do fašisty-satanisty. Je třeba učit se řídit sám sebe, ne ovládat ostatní. Lepší moc nad sebou, než tisíciletá vláda nad druhými. Není potřeba jít někoho řídit. Je potřeba dát každému metodologii práce s informací, aby se přispělo k jeho maximální samostatnosti; to je úkol vzdělávání. A „manažeři“ nechť se zatím zabývají svými „manažerskými“ záležitostmi. Vyroste nové pokolení, s jinými úvahami o věčnosti, a přirozeným způsobem je všechny vytěsní ze všech sfér společenského života a všechno nepozorovaně rozkvete. Nehlučně, bez „boje o moc“, bez veškerých problémů, jakoby samo sebou, „nepříjde království Boží nápadným způsobem“.

Hlavně proto, aby to nenastalo, byla štvanice započatá právě „Vodou mrtvou“. Pokud mají úkol zbudovat napodobeninu socialismu, tak první, co je potřeba nedopustit, je společenské vlastnictví výrobních prostředků, tj. v první řadě na metodologii práce s informací (a stejně s mírou a hmotou), což znamená: nedopustit vznik nových vzdělávacích standardů, jako normy v systému vzdělávání.

Putin neustále říká, že vyplňuje vůli národa, že je najatý pracovník (jednoduše používá liberální terminologii), že bude konat tak, jak rozhodne národ. Nikdo ho neslyší. Ale vždyť i to je vlastnost lidské společnosti, která tkví v tom, že společnost je národem, protože se může sama řídit a rozhodovat komu svěří řízení, a komu ne, a pokud se někdo provinil, pak je možné ho vždy odstranit z funkce, ale pokud je potřeba, i vyvrhnout ze společnosti jako odpadlíka.

Rozdíl davově-„elitární“ společnosti od společnosti lidské je v tom, že v davově-„elitární“ vše rozhoduje pán, falešně se považující za všeznalého, v lidské společnosti rozhoduje vše poradní svaz, to jest spojení lidí schopných dávat i přijímat rady, a žijících podle svědomí.

V lidské společnosti manažer slouží, v davově-„elitární“ vládne. V lidské společnosti společnost někomu projevuje důvěru v otázce řízení určitých společenských úkolů, v davově-„elitární“ „vládce“ kašle na přání davu, „co chci, to udělám“, „sám vše vím“, „moc jsem zde já“.

Jít někam „řídit“ protože jsem „manažer“, to znamená „moc jsem zde já“. Řešit problémy je potřeba, a ne „menežovat“. A základním problémem dneška jsou staré vzdělávací standardy.

Další upřesnění

První

Ve Vesmíru jsou dva typy uspořádání, nazvané jako systém a supersystém.

Systém má uspořádání, sestavené z vzájemně nezaměnitelných funkčních částí. Je podoben jedinci, který má hlavu a ruce, nebo jiné části těla, které nelze zaměnit. Uspořádání systémového typu společnosti symbolizuje pyramida s „vševidoucím okem“ na dolaru. Rozdělení na „elitu“ a dav v tomto typu společnosti, je klíčem k jeho systémovosti, tj. k funkčnímu a strukturálnímu rozvrstvení.

Supersystém naopak, má elementární bázi složenou z maximálně podobných elementů. Je podobný vodě, kde všechny molekuly jsou si podobné svou podstatou a funkcionalitou.

Druh „člověk rozumný“ je ve své podstatě supersystém. Na podstatu supersystémovosti lidského společnosti ukazuje ten fakt, že děti se rodí stejně bez znalosti řeči, chůze, a ani nemají žádný názor na Svět. Všechny rozdíly v pohledu na svět jsou důsledkem kultury naplněné chybami, které rozdělují příznivce opačných úhlů pohledů na různé tábory během jejich dospívání a formování.

Poněvadž Homo sapiens se člověkem se nerodí, ale stává, osvojením kultury - adaptační části, předávající se vněgeneticky, to klíč k supersystémovému uspořádání společnosti je ve společné (jediné) lidské kultuře myšlení, v jejímž základě leží axiomatika (axio – hodnota), rodící metodologii práce s informací, tj. tvůrčí proces.

Abychom dostali z lidské společnosti systém, stačí reprodukovat kastové rozdělení, které dělí společnost na vzájemně nezaměnitelné části, kde je podmínečně nějaká hlava, nějaké ruce, včetně nějakého zadku. Tj. společnost, ve které spodní kasta není způsobilá nahradit kastu „elity“ a naopak.

Abychom získali supersystémové uspořádání lidské společnosti, je nutné likvidovat příčinu rozdělení na kasty, tedy monopol na „královskou informaci“, monopol na znalost dostatečně všeobecné, ve smyslu aplikace, teorie řízení. To znamená je třeba neautorská kultura, kde autorita pravdy je výše, než „pravda“ autority. K tomu jsou nutné metodologické vzdělávací standardy, je nutný systém vzdělávání, který efektivně naučí každého se efektivně věnovat sebevzdělávání.

Druhé

Prvotní cíl supersystému je zůstat stabilní v prostředí. Pro to je nezbytné:

1. Obnova elementární báze (tj. druhový instinkt, instinkt pokračování rodu)

2. Nezkreslený přenos fundamentální části informačně-algoritmického zabezpečení elementů v procesu obnovy (tj. genetické zdraví)

3. Maximální kvalita výměny informací mezi elementy, které zahrnuje

• minimální zkreslení informace při přenosu

• s maximální rychlostí její výměny mezi elementy

Tj. jednotné informačně-algoritmické a materiální zabezpečení každého, stejné možnosti uspokojení přirozených potřeb, i včetně vědomostí.

Proto deformovaná distribuce společností vyrobených statků ve prospěch jedněch a v neprospěch druhých brzdí rozvoj supersystému, překáží jeho efektivnímu vnitřnímu fungování, mění supersystém typu „voda“ na systém typu „pyramida“, ve kterém nejsou všichni na stejné úrovni.

Z toho důvodu shodné informačně-algoritmické a materiální zabezpečení každého je nezbytnou podmínkou pro stabilní rozvoj společnosti. A proto, v současném ekonomickém systému s existencí osobního platu za práci, by rozdíl v platech měl směřovat k nule. A obzvláště je to důležité především v řídících funkcích, kde výše platu za práci nesmí být příčinou prahnutí po této funkci, ale měla by odsívat chamtivce nedostatečným rozdílem ve výši platu za práci ve srovnání s jiným funkcemi, a přitahovat schopné jedince nebojící se odpovědnosti a toužící pracovat ve prospěch společnosti.

převzato odtud