22.3.2018
Mnoho lidí si klade otázku, jak jde současná situace změnit k lepšímu, co konkrétně dělat "obecně" a co může daný člověk udělat konkrétně. Existuje jedna objektivní zákonitost: společnost jako taková, její očekávání, do kterých se promítá míra chápání a mravnost, určuje všem politkům pevné mantinely "od - do", co můžou dělat. Jak ve smyslu "co si můžou dovolit" (co společnost zkousne), tak ve smyslu pozitivních kroků. Kdo nevěří, nechť si například představí, že by v roce 1989 Havel při svém prvním vystoupení před masami, kdy byl připuštěn na tribunu, začal mluvit o tom, že je třeba budovat komunismus. Nebo, že by někdo v roce 1953 v SSSR začal mluvit o tom, že je třeba likvidovat socialismus a obnovit kapitalismus. V obou případech by byl politik, který by šel proti proudu, vypískán, "sežrán zaživa" lidmi. To jsou pochopitelně extrémní příklady, ale stejný princip funguje vždy a všude, v současné situaci například ohledně toho, kdyby nějaký politik přišel s tím, že je třeba likvidovat institut úroku a vybudovat bezúročný finanční systém a bezúročnou ekonomiku. Ačkoliv menší část společnosti už chápe, že je to jediná cesta, která se dříve nebo později realizuje, většina společnosti by stále takového politika považovala za extremistu a blázna, a "zařízla". I když jsou to kroky, které jsou ku prospěchu celé společnosti a jsou nevyhnutelné. Společnost pracuje proti svým zájmům, z důvodu nedostatečného chápání (nejlepší otrok je ten, co si neuvědomuje, že je otrok...).
Tím se dostáváme k tomu podstatnému. Může v davově-"elitární" společnosti něco řešit výměna vůdce? Objektivní odpověď zní, že nikoliv, vazby příčina-důsledek jsou zde naopak: míra chápání společnosti a její mravnost určují, jaký vůdce se dostane "nahoru" a jaké úlohy bude řešit. Každá společnost má takového vůdce, jakého si reálně zaslouží.
Výměna vůdce tedy nic neřeší a z principu ani nemůže (to na margo těch, kteří stále "čekají na godota", na nějakého "vůdce", který, pokud bude zvolen, prý vyřeší všechny problémy). Co tedy řeší situaci, co může jeden člověk dělat? Velmi mnoho. Může změnit sebe. Může měnit svou mravnost k lepšímu a zvyšovat svou míru chápání, aby chápal objektivní procesy, jak lokální, tak globální - a to je ve skutečnosti jediná cesta, jak lze v dlouhodobém horizontu něco skutečně změnit. Protože, jak bylo naznačeno výše, za situace, kdy míra chápání společnosti a její mravnost, určuje trajektorii její budoucnosti, a za situace, kdy měnit druhé nejde, je jedinou cestou, která zbývá, (z)měnit sebe, a tím působit i na své okolí. Což je také ta správná cesta.
Globální konceptuální moc, často označovaná jako "globální zákulisí", má za cíl číslo jedna udržovat populaci v nevědomosti a ignoranci, neboť jen tak si může udržet svou moc nad ní. Tomuto úkolu je podřízeno vše: debilizační vzdělávací systém, dehumanizační tendence, kult požitků, těla, spotřeby, individualismu, propagace alkoholu, cigaret a tisíce dalších elementů současné masové kultury, se kterými se každý setkává mnohokrát denně. Hlavním cílem globálního zákulisí je zabránit, aby se lidé stali Lidmi. To je ten reálný "matrix", který obklopuje každého jedince od narození. Uvědomit si, že vůbec existuje, je jednou z nejtěžších věcí v životě každého člověka. Je to systém, který reprodukuje sám sebe, formuje nové generace, které pak zase svou činností formují další generace. Pokoušet se změnit ho "zvenku" je marné, jediná cesta jako ho změnit je, že dostatečný počet lidí změní sami sebe, svůj pohled na životu, přístup k životu. Tímto procesem se jako "virus" začne nová informace šířit ve starém systému, možná pomalu, ale nezadržitelně (jako vzlínající voda), pokud tato nová informace více odpovídá životu, než starý systém.
Zaslepení stoupenci starého systému sice budou mít ještě nějakou dobu možná pocit, že mají "věci pevně v rukou", ale postupem času bude tlak okolního prostředí na jejich psychiku stále větší, až si najednou uvědomí, že žijí ve světě, kterému nerozumí a který nepřijímají (kognitivní disonance). Tento proces už probíhá, jak v globálním měřítku, tak v ČR/SR...