Funkčné hospodárstvo spoloCnosti

Ahoj Lin,

odpoveď je vyššie v reakcii na Pe-triho.
Tí bojovníci z "Tempelhofov" tiež zdárne priložili svoju ruku k dielu.
Takže čiastočne si sa trafila. :)

Bernard Lietaer:
https://www.banks-need-boundaries.net/docs/en/Lietaer__Mystery_of_Money.pdf

Zajímavá kniha, ukázka...

Jaký může mít Černá Madonna význam v esoterice?

Také zde se sbíhá několik cest. Na základní symbolické úrovni Černá Madonna symbolizuje Matku Zemi a dítě představuje lidstvo, tedy i každého z nás. Černá Madonna odkazuje na prastaré kulty „Velké Matky“ a jejího vztahu k nám.

Na jemnější úrovni chápání je klíč v lingvistické rovině. Arabské slovo „Khemit“ znamená doslova „Černá Země“ a je tradičním označením pro Egypt. Slovo „Al“ je základní arabský větný člen. Proto „Al Khemit“ doslova znamená „Egyptské umění“. Z něj vyplývá i etymologie slova „Alchymie“, která údajně vznikla v Egyptě.

V dnešní době je u nás alchymie asociována se symbolikou přeměmy obyčejných kovů za zlato. Nicméně jak je opakovaně upozorňováno alchymisty všech dob, přeměna kovů je metaforou „filosofické“ (symbolické) přeměny.

Alchymie byla na Západě skutečně jednou z hlavních tradičních cest pro osobní duchovní vývoj. Alchymisté pohrdali čtenáři, kteří čtou alchymické texty doslovně pouze jako technologii pro zisk materiálního bohatství namísto filosofické příučky pro osobní rozvoj...

Sám si odpovídáš, jenom nechceš připustit a stále se držíš nepravdivé premisy stvrzenka=trvalá hodnota.

Peníze byly pouzity ne na uchování hodnoty(jak špatně píšeš), ale na umožnění směny. Tj. ty máš krávu, ale soused chce hrnek, takže jsou peníze, které tuto směnu mají jako prostředník umožnit. Tj. ty i máte místo výměny nějakou hodnotu v penězích, ale ty musíte vyměnit za něco jiného. Bohužel ty chceš změnit smysl peněz jako prostředníka směny na uložení trvalé hodnoty. Což, ale není důvod jejich existence. I kdž na tom budeš trvat, je to jako trvat, že auto Octavia je na vození lidí a zároveň na vození štěrku na stavbu domu. "Lze" to k vození štěrku použít, ale na druu stranu to zároveň ukazuje nesmysl tu oktavku takto pouzivat a zaroveň ti demostruje, že se octavka ničí víc než je zdráva...

Takžepotvrzení-směnka-peníze jsou určeny pro směnu, ale bohužel nejsou určeny na uchování hodnoty v delším časovém měřítku, pouze v časovém měřítku pro další směnu.
Otázka je má to být 1měsíc, 1/2 roku, rok?

Je mi jasné, že na stavbu domu by lidi potřebovali víc než by jsi "našetřil", ale to lze překonat hravě "bezúročnou půjčkou" od státní banky, která by financovala velké projekty, které by se pak zpětně "splácely".

Takže za mě jsi nepochopil funkci peněz a přisuzuješ jim vlastnisti, které sprincipu nemohou mít bez toho aby to nelikvidovalo trh či účastníky trhu a "předem vybraných jednotlivcům" do nedávalo na úkor ostatním hodnotu bez toho aby něco vyrobili či vytvořili...

Nemyslím že jsi se trefil.
Jednou z implicitních funkcí peněz totiž doposud vždy bylo uchovávat hodnotu, minimálně tu, za kterou jsi stvrzenku/peníze nabyl (práce, směna). Tato funkce peněz se vyjadřuje kupní silou. Pokud pak chceme jakési nové peníze/braktáty zbavit této její funkce (uchovávat hodnotu) a navíc její kupní sílu v čase degradovat (proto abychom stimulovali jejich oběh ve smyslu čas jsou peníze), potom už to nebude žádná stvrzenka mající vztah k mém majetku, ale pouze jakýsi neatraktivní prostředek, který naprosto ztratí vnitřní logiku, protože užitek/výnos z něho nebude adekvátní nákladům vynaloženým na jeho pořízení. Dostanu mzdu ve funkčně okleštěných pseudopenězích/braktátech a když je rychle neutratím, tak jsem vlastně pracoval zadarmo. Rovněž si vůbec neumím představit, jak by probíhalo oceňování, když jednotka braktátu by neměla relativně konstantní hodnotu/kupní sílu, tj. např. předvčerejších 100 braktátů by mělo kupní sílu dnešních 90.
S tvrzením, že plnohodnotné peníze z principu nemohou plnit funkci uchovatele hodnoty nelze mnou souhlasit. Mj. by se plně ztratila jejich další funkce, kterou zmínil Hox výše a to funkce nositele informací (třeba o kvalitě produktů). Nevěřím, že by lidé dokázali rozlišovat cenu zboží v braktátech, které by měly časově závislou kupní sílu.
P.
O funkci peněz coby prostředku směny nepíši, protože to je více než evidentní.

peniaze - iným slovom "obezivo" - cize jeho primárnou funkciou je obiehat, kolovat, a v tomto kolobehu byt nositelom informácie o moznosti výmeny tovaru, sluzby.
Takisto toto: "Dostanu mzdu ve funkčně okleštěných pseudopenězích/braktátech a když je rychle neutratím, tak jsem vlastně pracoval zadarmo" je pomýlený záver z chybného predpokladu. Peniaze, obezivo, totiz primárne pre zivot nepotrebujeme, potrebujeme to, co si za ne môzme vymenit. A tie pseudopeniaze omedzenou platnostou vlastne nútia cloveka k tvorivej cinnosti, ked zvysné obezivo po uspokojení základných potrieb prezitia, zivota pretransformuváva na konkrétne hodnotné veci (reálie, technológie, infrastruktúra, ekológia...) ak ich nepremárni na zbytocnosti - ale to ho donekonecna bavit nebude... Vtedy sú peniaze skutocným obezivom - krvou tela ekonomiky a stimulom rozvoja spolocnosti. Akonáhle je umoznené casovo neobmedzené uchovanie hodnoty, stimulujú sa nizsie povahové crty cloveka, ako: pohodlnost, lenivost..., co má za následok potlacenie tvorivosti a ustrnutie vývoja jak jednotlivca, tak spolocnosti. Preto zidia ako nositelia koncepcie biblického zotrocenia, sú sekundárne aj nositelia idey penazí v dnesnej podobe ako deprivacného nástroja rozvoja cloveka...
Vzdy si len treba vyskladat, kto konkrétne za cím je a aké sú aj jeho dalsie skutky (po ovocí poznáte ho)... A planý strom dobré ovocie nikdy neprinesie, aj ked je naoko vábivé...

Ten můj závěr je prakticky platný, nezávisle na teoretických předpokladech a akademických úvahách ohledně toho, která z funkcí peněz je primární, která sekundární a která terciální.
V mém světě je spíše pomýlené tvrzení o tom, že časově neomezené uchování hodnoty peněz stimuluje nižší povahové črty člověka. Jak už jsem psal výš, problémem není existence uchování hodnoty coby jedné z funkcí peněz, ale úrok/lichva (judaismem podporovaná, ŘK církví a koránem zapovězená), která s matematickou jistotou likviduje prosperitu a přesměrovává a koncentruje bohatství do rukou menšiny.
P.

uchovávání hodnoty nemá být funkcí oběživa - pokud je, přináší to jen problémy a krizové tlaky.
Navíc - jednalo se přibližně o 5 procent ročně, o rychlém ztrácení hodnoty nemůže být řeč. V dnešním systému, kdy reálná inflace je o dost vyšší, ten argument není platný - dnes ztrácíš hodnotu rychleji, než tehdy, pokud neinvestuješ.

To už ale ztrácíme smysl pro realitu a rozlišení. Myšlenka existence oběživa bez toho, aby mělo nějakou hodnotu je evidentní nonsens (hodnotou je samozřejmě jeho kupní síla). No a pokud se to myslí tak, že má apriorně oběživo ztrácet svoji hodnotu (podobně jako ztrácí zboží svoji jakost), potom to zas není nic jiného než inflační oběživo (Margrit Kennedy píše 25% ročně), ze kterého budou lidé vždy utíkat, jen místo do mecenášství (ve feudálním světě bez finančního trhu) do dnešních produktů finančního trhu např. akcií. Ne. Prostě když vyměním svůj bušl standardní kvality pšenice za jeden šekel, tak budu vždy v budoucnu chtít kdykoliv uskutečnit i zpětnou konverzi. To že pšenice stárne nemůžu přenášet na šekel, protože stará pšenice má nižší hodnotu než čerstvá, což se projeví její nižší cenou vyjádřenou v šekelech (v poměru hodnoty nekvalitní pšenice k pšenici kvalitnější).
Opakuji, merito problémů nezpůsobuje funkce peněz coby samozřejmý a implicitní uchovatel hodnoty v podobě její kupní/směnné síly, ale úrokové hrátky/podvody/lichva a jejich moderní důsledky typu frakční bankovnictví, derivátový trh, burzovní spekulace atd... Bránit lidem uchovávat si kupní sílu nelze a stimulovat ekonomiku je potřeba jinými, zejména inteligentními investičními prostředky či produkty.
P.

úrokové hrátky/podvody/lichva a jejich moderní důsledky typu frakční bankovnictví, derivátový trh, burzovní spekulace jsou samozřejmě hlavní problém, ale pokud je cíl dlouhodobý bezkrizový rozvoj, funkce úložiště hodnoty a oběživa musí být odděleno. Jinými slovy, peníze jako oběživo nesmí mít hodnotu samy o sobě, jsou jen prostředkem směny, informací o hodnotě, či provedené práci.
Úložiště hodnot může například být speciální banka, ve které by peníze nepodléhaly demurrage, či jakýkoliv jiný hmotný statek.

V podstatě ti jde asi o to, jak zařídit, aby ideálně nepadělatelný informační nosič kupní síly (kovová mince) nebyl sám o sobě hodnotný, jak se to stalo se zlatem, kdy cenný kov (v roli nepadělatelného nosiče) začal být hodnotnější než kupní síla kterou představoval. Tento problém však, jak nevyřešil ani v podstatě bezcenný papírový nosič bankovek (náhrada kovových mincí), protože kupní síla je hodnotou (směnným právem držitele) samou o sobě a není závislá na formě svého vyjádření. A tak nelze oddělit od sebe tuto hodnotu (kupní sílu) a možnost jejího (ne)uplatnění tedy uchovávání, tak jako nelze od sebe oddělit dvě strany téže mince. A to teď nepolemizuji o tom, jestli to je skutečně vůbec potřeba. Prostě princip peněz je jako vše ostatní v hmotné rovině duální a protikladné (reciproční/jin-jangové), kdy jednou stranou pomyslné mince oběživa je hodnota reálné komodity (směňovaného zboží) a druhou tatáž hodnota vyjádřená (oceněná) v celospolečensky konsensuálně smluveném (mj. i jeho nosičem vyřešeném) invariantu.
P.

nepřesvědčil jsi mě, ale už bychom se asi opakovali, argumenty jsou napsané... za sebe tedy končím

Souhlas, je třeba to nechat uležet.
P.

Úspory=odložená spotreba a to je slobodná voľba každého ako dlho chce odložiť svoju spotrebu, tým pádom obeživo mal by mať aj funkcie uchovávateľa hodnoty.
-
Obeživá vyvinuli z komodít, ktoré človek používal a je to svojim spôsobom ešte stále komodita napr. v Ríme základom peňazí bol dobytok (tak ako to je v niektorých Afrických krajinách), v Egypte obilie, soľ, mušle kaori, zlisované čajové lístky, železné prúty a zlato a striebro na šperky. Boli to zlatníci ktoré začali vydávať štandardizované kúsky zlata a striebra a orázítkovali ich vlastným cejchom a tak vznikli mince ktoré uľahčili obchod.
-
Čo ale schvaľujem sú 2 veci v rámci duálneho systému:
-komoditné lokálne meny na rozprúdenie ekonomiky, niečo na spôsob Egyptských zmeniek na obilie (poľnohospodár odniesol do štátnej sýpky preňho prebytočné obilie a za to dostal zmenky ktoré potom vymieňal za potrebný tovar, tieto zmenky potom obiehali v ekonomike ako obeživo, ktoré sa potom keď niekto chcel tak vymenil naspäť na obilie, samozrejme je to len hrubý opis);
-meny ako uchovávateľa hodnôt, pri ktorej je horný limit pre každú rodinu aby nenastal koncentrovanie moci a výrobných prostriedkov.

V podstatě souhlasím s tím doplněním, že ten limit/výše nadbytečných peněz by mohl určovat hranici, od které by oběživo začalo stárnout, čili ztrácet na kupní síle, jak doporučují zastánci užitečného vlivu demurrage. Tedy jakýsi hybridní model.
P.

Toto sú moje hlavné výhrady proti kWh invariantu.

Oproti tomu keď predsa len niekto chce zviesť nejaký energetický štandard, tak nech je to suchý zemný plyn s určitou výhrevnosťou, a potom z toho odvádzať cenu pre ropy (je ich až 32 typov) a uhlia (asi toľko kategórií ako pre ropu).
Prečo? Väčšina elektrickej energie pochádza z elektrární spaľujúce fosílne palivá, pričom aj náš transportný systém ich využíva v plnej miere a nie elektrinu.

Potom sa dajú na ňu uviazať a zavádzať rôzne (lokálne?) komoditné meny alebo môže sa môže otočiť a zlato/striebro bude štandardné 1 a bude sa uvádzať, že na ich ťažbu koľko tepelných jednotiek bolo použitých a potom na ne naviazať (lokálne) komoditné meny.

Keby to niekomu nedošlo, takéto meny by boli kaziace meny.

jeden ze základních problémů, bloků diskusí o finančním systému je neoddělování funkcí oběživa a "uchovávadel" hodnot nebo prostředků vyrovnávaní účtů zahr. obchodu. Pokud ty funkce nejsou rozdělené, nastává velký problém.
Dovedu si představit emisi měny v kompetenci státu, regulovanou popsaným způsobem, a v bilaterálním zahraničním obchodu systém vzájemných zápočtu (OTC countery, nebo jak se to jmenuje, bez použití třetí měny) - jednoduše se sleduje vývoz/dovoz a +-saldo se se třeba jednou měsíčně vyrovná domluveným "uchovávadlem" hodnoty, například zlatem, stříbrem nebo čímkoliv jiným, na čem se strany dohodnou. To je bez problémů. Ale zavádět zlato jako oběživo je ekonomická sebevražda.

Nicméně, tvoje hlavní výhrada ve skutečnosti žádná výhrada není, protože vyplývá z nepochopení - v popsaném systému funguje energie jen jako parametr, podle něhož se odhaduje množství emise na další období. NIC VÍCE. Žádné transporty, ztráty, nemožnost skladovat, havárie elektráren nemají na nic vliv.

energoinvariant se dá shrnout do jedné věty: Stát emituje nekryté oběživo (kryté důvěrou) nezatížené úrokem a množství určuje podle spotřeby energie v dané ekonomice, protože existuje přímá úměra mezi spotřebou energie a tvorbou hodnot.

Obeživo bol často aj uchovávateľom hodnoty.

Zlato ako obeživo, o tom sa dá polemizovať na jednej starne by sa malo dovoliť aby sa kolovalo nejaké množstvo zlatých/strieborných mincí ako obeživo, na strane druhej drahé kovy sú nepraktické.

Kryť obeživo len dôverou je nebezpečná vec, z jednoduchého dôvodu pokiaľ sa neudržiava konštantný objem je to recept na katastrofu. Dôvod, dôvera sa buduje pomaly, ale sa stráca rýchlo.

Ešte väčšiu katastrofu spôsobuje odhad, niekedy to vyjde niekedy nie a štatistiky sem štatistiky tam je to nedôveryhodná metóda na emisiu peňazí.
Na odhad ekonomickej aktivity v krajine, na to sa dá použiť, ale od toho objem obeživa nesmie závisieť inak nikto nebude môcť efektívne plánovať do budúcna.

Možno som sa nevyjadril dostatočne jasno, mám na mysli duálny systém:
-lokálne obeživo (vydávané obcou, VÚC atď) na podporu miestnej ekonomiky;
-štátne komoditné peniaze slúžiaci na medzinárodný obchod (komoditné meny);
-tvrdá mena slúžiaca na vyrovnanie salda alebo na sporenie či ako jednotka medzinárodnej pôžičky na potrebné investície.

"Obeživo bol často aj uchovávateľom hodnoty." - pravda, ale to taky bylo často katalyzátorem krizí.

Tebou takto navrhovaný systém vypadá ok, otázka je, zda je to nutné dělat tak složitě. Nemyslím si, že ty rizika o kterých píšeš nejsou řešitelné: celé by to samozřejmě muselo být pod veřejnou kontrolou, trend spotřeby energie by plnil funkci predikce, jako zpětná vazba, na jejímž základě by se dělaly korekce, by byla tekoucí inflace/deflace. Byl by stanoven rozumný cíl, udržet inflaci například v rozmezí +- 2 procenta, ale dlouhodobě aby průměr vývyků byl blízko 0, žádná inflace ani deflace. Tedy - trend spotřeby energie - základ pro predikci, tekoucí inflace/deflace - základ pro korekci. Při eliminaci destrukčního deformačního vlivu úroku a složeného úroku by parametr inflace/deflace byl velmi vypovídající a použitelná.
Zbývá ještě jeden moment, demurrage, které by takto postavená měna obsahovala, jak je popsáno v knize Margrit Kennedy. Řekněme do tří až pěti procent ročně. To by působilo proti hromadění oběživa jako akumulace bohatství, a tím vyřazování části oběživa z účasti na ekonomickém životě. Ale - prostředky, uložené v bankách k tomu určených, by mohly nepodléhat demurrage, protože banka je může poskytnout dále, takže efekt steriliace oběživa by nenastal. Musely by to být samozřejmě termínované vklady, aby banka mohla rozumně plánovat.
Dalším efekt demurrage by spočíval v tom, že by umožňoval pružně měnit množství oběživa bez nějakých explicitních zásahů, jednoduše neemitování nové várky by se rovnalo zmenšení objemu oběživa, emitování na úrovni demurrage by se rovnalo zachování objemu, emitování nad úroveň demurage = nárust atd.

Keď úplne zabránite ľuďom hromadiť obeživo resp. určitý typ obeživa, tak začnú hromadiť 2 veci:
-fyzické bohatstvo teda nábytok, klenoty, umelecké diela atď čo povedie k navýšeniu konzumu, čo v konečnom dôsledku zničí planétu;
-začnú hromadiť výrobné kapacity, zdroje atď čo tiež neskončí dobre.

Takže zabránenie hromadiť ľuďom obeživo ktoré drží hodnotu je nesprávna cesta, nehovorím že netreba zaviesť horný limit a ani to že kaziace/komoditné meny sú nesprávnou vecou, len to, že nesmieme zabrániť aby ľudia vytvárali bezpečnostné rezervy na dlhšiu dobu.

Čo sa týka elastického obeživa resp. elastického množstva obeživa, to vďaka (centrálnym) bankám a Keynesianizmu máme. Nejako sa to nám neosvedčilo. :)

Z historického hľadiska môžeme povedať 3 veci:
1) Ten kto má prístup ako 1. k nove emitovanému je vo výhode a tomu zabránili len kvality Stalina. Vo vašom systéme to ale nesmieme očakávať, že sa objaví Človek s rovnakými kvalitami.

2) S tým že neustále upravuje množstvo obeživa rozkolíše sa ekonomika. Pričom keď korekcia objemu obeživa je rovnaká alebo približne rovnaká ako rýchlosť obehu či je jeho celočíselným násobkom tak sa nastane rezonancia čo v konečnom dôsledku zničí ekonomiku a je to jedno či je to za 2-5-10 rokov, konečný výsledok je katastrofa.

3) Keď sa pozrie na USA, len v rokoch 1929-33 bol problém viazanosť obeživa a uchovávateľa hodnoty. Prečo? Pretože FED sa stal bankou bánk, a tie od neho požičiavali na špekulácie, a keď poklesli ceny, tak nuž dopadlo to ako dopadlo. nehovoriac o tom, že predchádzajúce 2 poklesy cien nepoškodili ekonomiku (iste banky skrachovali, ale ekonomika bola pevná), pretože tie poklesy boli vždy dôsledkom etablovania nových technológií. (V skratke keď sa zavádzali nové technológie, došlo k nárastu cien lebo zaviesť technológie je dosť drahé ale akonáhle sa nové technológie sa rozšírili, tak jednak došlo k poklese produktov a následne aj k likvidácií prebytočných kapacít.)

to co píšeš neodpovídá historické zkušenosti, oběživo s demurrage fungovalo ve středověku nejedno století. Co se týká pružné emise, nikde není psáno, že se to musí nějak výrazně měnit, může to klidně zůstat i desetiletí téměř beze změny. Ale jakmile se objeví inflace / deflace, může to být signál že množství oběživa neodpovídá potřebám a je ho třeba upravit. Obecně pokud počítat s bezkrizovým rozvojem, pokud při konstatní (optimální) money velocity připadá na jednoho obyvatele optimální množství peněz, oběživa, pak při prosté změně počtu obyvatel, aby byly optimální parametry uachovány, je třeba množství oběživa upravit.

Výhoda z včasného přístupu k novým penězům, které mají dnes banky atd., v popsaném systému nebude. Nová emise totiž jde výhradně na produktivní účely, převážně infrastrukturní projekty, v každém případě na společensky potřebné investice, nikoliv spotřebu. V japonsku s tím mají zkušenost cca 20-30 let a fungovalo to, žádné podobné tlaky to nezpůsobovalo. Pokud totiž jde nová emise na infrastrukturní projekty, tj primárně stavebním firmám atd., tvoří se nové hodnoty, takže ty peníze pak nejsou v ekonomice "navíc".

Keby v súčasnosti to šiel na produktívne účely, tak by to bolo fajn. Lenže sa to nedeje, kto dáva svoje papierky do reálnej ekonomiky resp. do infraštruktúry je Čína, a aj ona narazila na limitujúce faktory na svojom území, preto kupuje všetko za svoje rezervy kým je čo a potom pošle US$ tam kde patrí, naspäť do USA a tá hyperinflácia bude smrteľná pre USA. Chcem tým povedať kým čína investovala do rozvoja, tak v USA hrajú s akciovým trhom (detto EU).
V tom Vaša poznámka je na mieste.
-
Moja poznámka sa týkala emisií na základe kWh a tá môže fluktuovať dosť, nielen medzi sezónami ale aj medziročne (o denných cykloch ani nehovorím).
-
Napadla ma ešte 1 vec, keď cca 80-90% populácie žije v prostredí, ktorá stabilne zabezpečuje základné potreby t.j. obydlie, jedlo a energiu na rôzne účely, tak verejné projekty sa môžu financovať aj zo zbierok tzv crowdfunding a to aj tak, že množstvo obeživa je konštantná.
Takéto prostredie by zabezpečovali rodové statky v rámci rodových osád a tým pádom škrečkovanie by bolo zbytočné pre 80-95% populácie (lebo permakultúrny systém statku by predstavoval hodnotu a zabezpečoval obnovu potrebných vecí) a biogénna energia by bola zas dominantná.
-
Posledný odstavec môjho príspevku je viac menej odpoveďou aj pre Popolvár.

len k jednému bodu:
"Keď úplne zabránite ľuďom hromadiť obeživo resp. určitý typ obeživa, tak začnú hromadiť 2 veci:
-fyzické bohatstvo teda nábytok, klenoty, umelecké diela atď čo povedie k navýšeniu konzumu, čo v konečnom dôsledku zničí planétu;
-začnú hromadiť výrobné kapacity, zdroje atď čo tiež neskončí dobre."
A to je dobré, lebo to budú robit len docasne, lebo na rozdiel od pohodlne skladovatelných papierikov, vsetko to, co si vymenoval je velmi nepohodlné a zatazujúce... Az im to docvakne, tak s tým prestanú, lebo zistia, ze to vlastne primárne nepotrebujú. Ustane kumulovanie (skreckovanie) bohatstva do uz jedinca zatazujúcej a skutocný zivot obmedzujúcej úrovne v akejkolvek podobe - papieriky, zlato, diamanty, nehnutelnosti, fabriky...
Väcsina z nás stále uvazuje v depriváciou vyvolaných pokrivených náhladoch a poziadavkách na zivot... Stále len sa snazíme nieco modifikovat v rámci existujúceho systému, koncepcie - cize v podstate to danému systému ako urcujúcemu prispôsobujeme. Je potrebné aj pri zmene ponímania a úcelu aj penazí vychádzat z iného ako aktuálne platného systému, koncepcie, ktorý trvale skutocný rozvoj nepodpodporuje, ale naopak...
Ak budeme vychádzat z koncepcie podporujúcej trvalo skutocný rozvoj, tak zistíme, ze otázky o forme a spôsobe uchovania hodnoty sú irelevantné, lebo potreba trvalého zabezpecenia uchovania hodnoty v podobe penazí v akejkolvek forme primárne nebude dôlezitá...

Dokonalé! Peníze vlastně nepotřebujeme (dlouhodobě, pokud se budeme vyvíjet k lidství). Vtip je v tom, že jsme se zotročily penězi (čehož lze snadno zneužít), které umožňují demonstrovat naši prestiž a převahu nad ostatními (jeden z kořenů zla je soutěživost). Znám příběhy lidí, kteří realizovali svůj potenciál bez peněz. Prostě svým nadšením a úsilím strhli ostatní a ty jim ty prostředky, když to viděli s radostí dali (pro člověka je dávání daru radost a obohacuje ho, démon tohle nezná). Pokud nebudeme soutěžit a dokážeme se domluvit, pak se nějaký prostředek směny vždycky se najde :) Nepotřebujeme řešit primárně systém, nýbrž potřebujeme nejdříve být lidmi. S lidmi bude fungovat jakýkoliv systém s démony žádný.