13.5.2016
4.3. Fordismus – první příchod bolševismu do Ameriky
Podstatu základního ekonomického zákona kapitalismu J.V. Stalin určil následovně:
„Hlavní rysy a požadavky základního ekonomického zákona soudobého kapitalismu by bylo možné formulovat asi takto: Zabezpečení maximálního kapitalistického zisku vykořisťováním, zbídačováním a soustavným ožebračováním většiny obyvatelstva dané země, zotročováním a soustavným olupováním národů jiných zemí, zejména zaostalých zemí, a konečně válkami a militarizací národního hospodářství, využívanými k zabezpečení nejvyšších zisků.“ (“EKONOMICKÉ PROBLÉMY SOCIALISMU V SSSR“, „Poznámky k ekonomickým otázkám, souvisejícím s listopadovou diskusí v roce 1951“, oddíl 7. „Otázka základních ekonomických zákonů soudobého kapitalismu a socialismu“)
Ačkoliv obyvatelstvo zemí „zlaté miliardy“ v naší době nelze nazvat chudým (je překrmeno do bezvědomí díky globálnímu přerozdělování zisků z lichvy a dopředu nesplatitelných dluhů globální nadstátní bankovní korporací), - ale pro kapitalismus euroamerického stylu je usilování o maximální spotřebu charakteristické i v naší době.
Avšak na prvních stránkách knihy H. Forda „Můj život, moje úspěchy“ čteme:
„Pokud bych sledoval jen kořistné cíle, nepotřeboval bych usilovat o změnu zavedených metod. Pokud bych přemýšlel jen o hromadění majetku, současný systém by pro mě byl ideální: zásoboval by mě penězi v dostatku. Ale já pamatuji na povinnost služby. Současný systém neposkytuje vyšší produktivitu práce, protože podporuje plýtvání ve všech jeho formách; mnoha lidem bere produkt jejich práce. Nemá plán. Vše závisí na stupni plánování a účelnosti.“ (Úvod. „Idea, jíž se řídím“)
Z tohoto je možné pochopit, že H. Ford jako člověk i jako soukromý podnikatel neodpovídá typu soukromého podnikatele, jehož kvality lehly do základů definice hlavního ekonomického zákona kapitalismu euroamerického střihu, protože H. Ford jasně a jednoznačně vyjadřuje svůj negativní vztah k „hrabání“ - tj. k dosažení maxima zisku v podnikání a jeho přisvojení do vlastní kapsy (o tom bude řeč dále) jako cíl činnosti libovolného „normálního člověka“ v takové společnosti. H. Ford nepřijímá historicky zformovaný kapitalismus jako systém a proti kořistné tvorbě zisku jako normy chování všech, která v něm panuje, staví pro všechny a každého normu chování SLUŽBY svou činností ostatním lidem a společnosti.
Avšak na rozdíl od zapálených marxistů – antikapitalistů není H. Ford revolucionář, nesnaží se svrhnout historicky zformovanou společensko-ekonomickou formaci, je transformátor. Přičemž transformátor, odmítající násilí jako způsob realizace společenského pokroku. Je učitelem: to, co zjistil a pochopil o organizaci výroby a rozdělení ve společnosti, to, co pochopil v politice celkově (včetně globální politiky) svědomitě popsal ve svých knihách, aby se ostatní, stejně jako on, stavěli k životu tvůrčím způsobem, k problémům v něm vznikajícím, a mohli využít jeho znalosti a praktické metody pro blaho současníků a budoucích generací.
Ale před pokračováním citování knihy H. Forda „Můj život, mé úspěchy“ uděláme malé odbočení od tématu, aby bylo možné lépe ocenit hloubku jím vyřčeného.
* * *
Odbočka od tématu 3: Objektivní práva a subjektivní zákony
Právo, to je otevřená možnost dělat něco a mít přitom garantovanou absenci trestu za tuto činnost.
V ruském vnímání světa jsou pojmy „právo“, „pravost“, „správnost“ vzájemně propojené a odpovídající slova mají společný kořen. V důsledku toho právo vyjadřuje objektivní pravost, předurčenou Bohem, a jak důsledek tohoto stojí právo nad státem příjímanými zákony, které mohou v životě společnosti vyjadřovat amorálnost. Tvrzení o tom, že „Právo“ a „Zákon“ jsou synonyma, pramení z defektní mravnosti a představuje vnucování společnosti míchání pojmů s cílem záměny práva amorálním zákonem.
V souladu s tím, pokud provádíme osvětlení otázek v systému myšlení, ve kterém jsou navzdory tomu „Právo“ a „Zákon“ synonyma, pak v životě společnosti je nutné rozlišovat dvě kategorie práv:
- práva objektivní, darovaná Shora člověku a lidstvu, a první z nich, nadřazené všem ostatním: právo každého člověka být zástupcem Boha na Zemi v souladu se svědomím a v souhlasu se smyslem Odhalení Shora;
- „práva“ subjektivní, zaváděné do života společnosti samotnou společností její vlastní mravně podmíněnou svévolí, která může vyjadřovat jak Pravost, tak i nepravost (amorálnost).
V důsledku toho jsou ve společnosti možné a reálně existují konflikty mezi právy objektivními, v jejichž následování se projevuje Boží Záměr, a „právy“ subjektivními v případech, kdy se tvůrci zákonů, jejich vykladači a vykonavatelé pokouší stát v cestě realizaci Záměru. V situacích podobného druhu je Právo nadřazeno zákonu, o čemž odedávna informuje ruské přísloví: „Bezhříšný před Bohem – nevinný před carem“. Takový přístup se kvalitativně odlišuje od kánonicky novozákonní mravní rozpolcennosti „bohovo bohu, císařovo císaři“.
Kromě toho, všechny psané zákony, které jsou vlastní společnosti v každé historické době – pokud se na ně díváme z úhlu pohledu teorie řízení – představují tři třídy informačních modulů:
-
algoritmy normálního řízení podle nějaké konkrétní koncepce života společnosti a života a činnosti v ní fyzických a právnických osob;
-
algoritmy ochrany řízení podle té koncepce před pokusy realizovat v téže společnosti řízení podle jiné koncepce, neslučitelné s první;
-
algoritmy odstranění nákladů (ztrát), vnitřně vlastních té koncepci, na kterou pracují algoritmy normálního řízení, rodící ve společnosti napětí a konflikty.
Ale problematika rozlišení koncepcí a projevů každé z nich ve formě rozličných fragmentů jednoho a téhož zákonodárství, společného pro celý stát, a překračování platných zákonů – je mimo chápání většiny poslanců, sociologů a občanů, díky čemuž představuje zákonodárství většiny zemí defektní algoritmiku. Defektnost algoritmiky zákonodárství má dvojí charakter:
-
v konceptuálně nevyhraněném Rusku není jasné, jaké zákony a paragrafy vyjadřují normální řízení podle vybrané koncepce, a co v zákonech představuje obranu před pokusy realizovat v ruské společnosti koncepce řízení, neslučitelné s panující. Právě proto je nynější zákonodárství Ruska krajně vnitřně rozporné, smyslově nevyhraněné nebo jednoduše nesmyslné;
-
v konceptuálně vyhraněných zemích Západu je rozvinuta část zákonodárství, vyjadřující normální algoritmiku řízení podle biblické doktríny (viz Příloha) a část zákonodárství, namířená na potlačení výdajů/ztrát, vnitřně vlastních na Západě panující biblické koncepci existence společnosti ve finanční oprátce židovského korporativního nadstátního lichvářství.
V souladu s nutností překonávat a kompenzovat vlastní náklady, ekonomické a finanční zákonodárství je zemích Západu podobné budování labyrintu ve stylu „babylonské věže“, ve kterém jedni soukromí podnikatelé mají právo hnát se za pomoci advokátů a soudců pod dozorem prokuratury za zisky jiných soukromých podnikatelů, příjmy státnosti i příjmy veškeré nájemní pracovní síly, nezamýšleje se o následcích v jejich prostředí kultivované sobeckosti a o tom, kdo a jak bude řešit vzniklé následky. Větší část právnické praxe Západu jsou proto právnické kličky na téma „urvat si něco“ na zákonných základech nebo „nenechat se oškubat“, na čemž parazituje chamtivá smečka právníků.
Rozvoj druhé části zákonodárství – obrana řízení podle panující koncepce před nekompatibilními alternativami – se děl jak v Rusku, tak na Západě od r. 1917 do konce 50. let, tj. do té doby, kdy v SSSR byl popliván J.V. Stalin a jeho epocha, načež pod vedením nového pokolení trockistů, prázdných byrokratů a sobců-kariéristů upadl SSSR do stagnace, a ideály socialismu v kruzích inteligence Západu byly diskreditovány, přestaly se těšit široké podpoře ve společnosti a přestaly ohrožovat samou existenci kapitalismu euro-amerického typu.
V SSSR byla ta část zákonodárství představena v epoše Stalina známým článkem 58, předpokládajícím tresty za kontrarevoluční a antisovětskou činnost. Na Západě „Hon na čarodějnice“ epochy „mcCarthismu“ a „zákazy na profese“ pro stoupence „levých“ přesvědčení v SRN v 70-80. letech také patří do tohoto řečiště politiky ochrany normálního řízení podle panující koncepce před jejími alternativami.
V podmínkách množství koncepcí, ucházejících se o výhradní moc nad společností, je vznik této části zákonodárství nevyhnutelný, a při jejím vzniku v davově-“elitární“ společnosti je nevyhnutelné i zneužití této části zákonodárství, protože v masových soudních sporech obyvatel začíná určitá část z nich maskovat svou sobeckost a různorodé sociální patologie ideály a slogany té či oné koncepce.
Pokud hovoříme o epoše potlačení řízení společnosti podle biblické koncepce, a organizaci samořízení společnosti v řečišti Záměru, pak profesionální právníci a zvláště zákonodárci, kteří se nezamýšlejí o konceptuální podmíněnosti zákonodárství, jsou nejškodlivějšími typy. Jsou škodlivější než soukromí podnikatelé, kteří se zařizují podle aktuálních zákonů (a mezer v nich), včetně bankéřů a spekulantů, protože soukromý podnikatel (jako třída) se zařídí podle jakéhokoliv zákonodárství, které z jeho úhlu pohledu jen vyjadřuje „pravidla hry“. Pokud se změní „pravidla hry“, společné pro všechny, pak většina soukromých podnikatelů, které nezajímá nic kromě jejich vlastního byznysu a nepřemýšlí o globálních problémech sociologie, se jim opět přizpůsobí, zvláště, pokud nebude ohrožen jejich život a nebude hrozit konfiskace jejich majetku a podniků. A pokud podnikatel má v naší době určité tradiční, nepsané právo nepřemýšlet o konceptuální podmíněnosti zákonodárství, pak právníci-profesionálové a zákonodárci takové právo už nemají.
* *
*
pokračování...
Informační báze KSB