Ford a Stalin: O tom, jak žít lidsky (5). O systémově závažných chybách

Ford a Stalin: O tom, jak žít lidsky (5). O systémově závažných chybách

3.5.2016

předchozí část

 

Ale ani A. Livšic (bývalý ekonomický poradce prezidenta RF, pak mimořádný poradce vlády RF), ani často se měnící předsedové Centrální banky, ani ekonomická věda a tradiční sociologie Ruska celkově nevidí ten paralyzující vliv lichvářství a burzovních spekulací na ekonomiku jak na mikro, tak i makro úrovni. Proto v podmínkách úrokových sazeb (které byly po celé období reforem), mnohokrát převyšujících možná tempa růstu výroby, počítaná v neměnných cenách, jakkoliv efektivní řízení není schopné proměnit „garážovou dílnu“ v pokrokový podnik celostátní nebo globální působnosti. Kromě toho, při takových úrokových sazbách a takovém rozmachu operací s „cennými papíry“ je každá pokroková (v technologické a organizační rovině) výroba odsouzena degradovat.

*     *     *

 

Odbočení od tématu 1: O systémově důležitých chybách

Ve spojení s touto otázkou by bylo chybou nevzpomenout systémotvorný charakter vědy a vysokého školství:

Slepota k paralyzující roli úroků a spekulací s „cennými papíry“ vůči národnímu hospodářství, nejen A.Livšice, ale i dalších úředníků, politiků, podnikatelů, ekonomických komentátorů, vědců-ekonomů a těch, kdo přednášejí ekonomicko-finanční obory na vysokých školách – jsou jejich upřímné omyly, podmíněné mdlým rozumem, nevědomostí a neprofesionalismem? Nebo je to zlý úmysl profesionálů-podlců kteří se zaprodali, který má za cíl držet zbytek společnosti v situaci nevolníků pod narkózou nevědomí, ve finanční oprátce oligarchie bankéřů-lichvářů, burzovních spekulantů a jejich zákulisních pánů? Nechť každý udělá závěry sám a chová se v životě v souladu se svými závěry.

Je také užitečné obrátit pozornost na to, že finančně-ekonomická „slepota“ činitelů politiky, vědy, vysokého školství nese výběrový charakter: prakticky titíž „slepci“ projevují udivující ostříží zrak a aktivitu ve výpadech na stát za jeho daňově-dotační politiku. Během celé doby reforem média na základě autorit vědy křičí o tom, že vysoké daně vybírané státem dusí podnikatele, vlečou za sebou odliv kapitálu, vyvolávají odchod části ekonomiky do šedé zóny atd. Proto otázku o daních a její vazby na úrokové sazby (=lichvu) je třeba také adekvátně osvětlit.

Principiální rozdíl mezi „daňovým útiskem“ ze strany státu a lichvářským vampirismem antinárodní mafie spočívá v tom, že, když existují peníze jako směnný prostředek:

• daně zabírají u producenta nějakou část (v cenovém vyjádření) toho, co reálně vyprodukoval, načež ta část, pokud není rozkradena, se používá na zájmy státu. Pokud stát vyjadřuje zájmy drtivé většiny pracujících (s dobrou vůlí) obyvatel, pak vše co se společnosti ve formě daní vezme, se vrací téže společnosti ve formě různé státně organizované sociální zajištěnosti (bezpečnosti) jedince. Jinými slovy, v takovém státě „daňový útisk“ nikoho neutiskuje, protože vše vzaté na daních se tak či onak vrací téže společnosti.

• lichvářství odsává v cenovém vyjádření ze společnosti dopředu určenou část produkce, která je historicky reálně téměř vždy vyšší, než užitečný efekt v jeho nominálním účetním vyjádření, dosažený díky úvěru. V důsledku toho se společnost ocitá v postavení nevolníka u nadstátní mezinárodní lichvářské korporace pijavic.

Slepota k tomuto rozdílu vlivu daňových sazeb a úrokových sazeb na produkci a spotřebu, který nemůže být odstraněn daněním bankovního sektoru, hovoří o tom, že ekonomická věda a tradiční sociologie v Rusku mají protistátní a protilidský charakter, protože vyjadřují zájmy nadnárodní lichvářské mafie a „vědecko-teoreticky“ pravdě-podobně podkládají žádoucí (pro nadnárodní mafii) finančně-investiční a politické strategie.

Přitom ve společnosti je široce rozšířen svou podstatou neadekvátní názor, že úroková sazba u úvěrů je ve finančním systému údajně nutná jako zdroj financování skutečně společensky nutné bankovní činnosti.

V souladu s tím, požadavek principiálního zákonného zákazu úroků (včetně toho i zákaz zhodnocování vkladů v bance úročením) je podle názoru těch, kdo se drží podobného úhlu pohledu: antisystémový požadavek „nevzdělaných extremistů“, údajně schopný zlikvidovat institut úvěrování a makroekonomiku celkově. Ruských 240% ročně (úroková sazba, pozn. překl.) epochy Černomyrdina – Livšice, je z jejich úhlu pohledu jeden extrém, a 0% ročně jako systémotvorný požadavek organizace kreditně-finančního systému budoucnosti celého lidstva, a nejen Ruska, je podle nich druhý extrém.

 

V „normální“ makroekonomice mají být podle jejich názoru nějaké „umírněné“ úrokové sazby, z jedné strany dovolující bankám financovat svou činnost při řešení jim vlastních úkolů, a také platit vkladatelům úroky na jejich vklady, pro stimulování lidí za účelem úspor, aby jejich vklady byly zdrojem financování rozvoje podniků, tvořících celkově makroekonomický systém společnosti; a z druhé strany, umožňující být rentabilními většině podniků ve všech odvětvích průmyslu a nedusící koupěschopnost obyvatel.

Konkrétní hodnoty maximálně přípustných sazeb se obvykle uvádějí v rozsahu 5-7% ročně.

Ve skutečnosti stoupenci takových pohledů míchají dvě svou podstatou zcela odlišné otázky:

• otázku financování fungování infrastruktury společnosti, kam patří i bankovní infrastruktura, přes kterou se uskutečňují platby a další převody peněžních prostředků a které vede globální účetní záznamy makroúrovně ve vyrobně-spotřebním systému;

• otázku o právu kohokoliv na příjmy, které ve své podstatě nejsou důsledkem práce, a které díky tomu nemají vztah k zaplacení minulého a budoucího pracovního vkladu lidí v růst blahobytu společnosti a k sociálnímu zabezpečení, nepodmíněnému účastí na práci.

Pracují lidé, ne peníze. Lidé produkují výrobky a služby, jejich spotřeba se platí penězi.

Pokud na to pamatujeme, pak je mimo diskusi míchání dvou výše uvedených různých otázek stoupenci uvedených názorů. V životě společnosti, v politice státu, v společenských vědách je takové míchání nepřípustné, protože podměňuje otázku otrokářství, které ve společnosti rodí „umírněné“ úrokové sazby (které se historicky reálně realizují prostřednictvím systémové bankovního lichvářství), otázkou nutnosti financování bankovní infrastruktury. Tak se tato principiální otázka organizace života společnosti, skrze smíchání dvou otázek do jedné, staví mimo diskusi.

Kromě toho, že systémové bankovní lichvářství je prostředek realizace finančního otrokářství, v důsledku toho, že institut úvěru s úrokem je „hra na jednu branku“, ve které jsou vždy ve finančním zisku věřitelé-lichváři, a prohrává celá společnost, „umírněné“ úrokové sazby jsou pro společnost zhoubné ještě z jiných důvodů.

Ve společnosti s bankovním systémem, pracujícím s úroky, rodí statistika úspor, vložených do bank občany, statistiku růstu těch úspor díky úrokům z vkladů. Ta procenta z vkladů se u určité části účastníků dostávají na úroveň pracovního příjmu. A pro některé vkladatele převyšují význam příjmů, nutných pro zaplacení spotřeby vysokého životního standardu, dokonce při „umírněných“ úrokových sazbách, nepředstavující nebezpečí pro stabilitu fungování systémové celostnosti makroekonomiky. Kromě toho, vklady dědí potomci prvotních vkladatelů. A ačkoliv potomci nevložili do vytvoření úvodních vkladů žádnou svou práci, zdědili vklady a mají zákonné právo na nepracovní příjmy.

Pokud tedy souhlasíme s „umírněnými“ úrokovými sazbami (včetně úročení vkladů) a uzákoníme je, společnost namísto kultivovaného respektu ke svědomité práci a podpory svědomité práce podporuje parazitismus nejbohatší části vkladatelů bank, a přiznává jim právo na nepracovní příjmy a přerozdělení v jejich prospěch (ve formě úročení jejich vkladů) produkce, vytvářené prací těch, kdo vklady nemá nebo má v bankách relativně malé částky, z nichž úroky mají malý význam v jejich osobním rodinném rozpočtu.

V mravně zdravé společnosti mohou příjmy patřit výlučně k jedné z následujících kategorií:

• mzdy a odměny za účast v pracovní činnosti;

• platby sociálního zabezpečení z účelových státních a veřejných fondů, nepodmíněné účastí v pracovním procesu;

• finanční pomoc od jiného člověka na základě jeho osobní motivace a vzájemné domluvy, nenarušující práva strany, která přijímá pomoc (pomoc osvobozuje od problémů, a nevytváří nové).

Příjmy v podobě úroků, včetně úročení vkladů v bance, jsou uzákoněná krádež, anonymní vymáhání peněz v tom smyslu, že vymahatel nevstupuje do přímého kontaktu s tím koho okrádá, v důsledku čehož ti, které obírá, jsou zbaveni možnosti odporu vůči jemu.

Ti, kdo nesouhlasí s takovým přístupem v otázce o umírněných úrokových sazbách, včetně úročení vkladů obyvatel v bankách, stojí před nutností objasnit prostému pracujícímu:

• proč jedny druhy nepracovních příjmů jsou přiznány pravomocnými a uzákoněny, a jiné druhy nepracovních příjmů se považují za protiprávní a trestné?

• proč uzmutí uzákoněných nepracovních příjmů na individuální osnově je také zařazeno k trestným činům a stíhá se na základě zákona?

Objasnit je to třeba právě prostému pracujícímu, a ne „prostému daňovému poplatníku“, protože daňový poplatník v historicky reálně zformované ekonomice nemusí sám být pracujícím, ačkoliv může čestně platit daně z nepracovních příjmů, uzákoněných ve společnosti. A pracující je nucen krmit, odívat, podporovat život všech, včetně daňových poplatníků, „čestně“ a podle zákona žijící z nepracovních příjmů. A pracující má právo vědět, proč on údajně musí zabezpečovat život těch, kdo je schopen pracovat ale nepracuje; přičemž zabezpečit ho často na vyšší úrovni spotřeby, než je dostupná jemu samému nebo jeho rodině.

Úsilí vytvořit takzvanou „střední třídu“ představuje usilování největších parazitů-investorů, žijících převážně nepracovními příjmy, sejít z očí v té beztvaré mase „střední“ třídy, která přece jen pracuje, ale v jejíchž příjmech je část nepracovních příjmů z různých „cenných papírů“ dostatečně velká, aby za ní úzkoprse bojovala a masově vystupovala na obranu celého toho rozvratně-parazitického systému.

Jedním z příkladů takového povstání nemyslících z řad „střední třídy“ na obranu rozvratně-parazitického systému jsou námitky proti reorganizaci úvěrově-finančního systému na principu vyloučení institutu úročení z něj, včetně úročení vkladů.

Námitky takového typu, vycházející z toho, že zrušení úroků (včetně úročení vkladů) zmenší úvěrové zdroje bankovního systému, protože lidé nebudou vkládat peníze do bank, což podemele institut uvěru jako takového (a jako důsledek celé národní hospodářství), jsou také neopodstatněné.

Za prvé, cenové hladiny všech trhů jsou podmíněny nominální koupěschopností společnosti, včetně její úvěrové komponenty, a reagují na dynamiku její změny. Jinými slovy, čím vyšší je podíl vydaných a nesplacených úvěrů v objemu placených nákupů, tím vyšší jsou nominální ceny.

Za druhé, jsou další prostředky makroekonomické regulace, dovolující podporovat nominální bonitu bankovního systému na úrovni, nutné pro jeho efektivní fungování.

Legislativní zákaz úročení ve všech jeho podobách mravně ozdraví společnost, jeho hospodářskou a finanční činnost a bude doprovázen účetně nevyčíslitelnými pozitivními efekty v jiných oblastech života civilizace.

Ve výsledku převládne v řízení makroekonomických systémů rozumná vůle lidí, nyní vytěsněná z oblasti makroekonomického řízení a potlačovaná v něm bezmyšlenkovými automatismy vnímání institutu úroku, garantujícímu lichvářské korporaci finanční prosperitu při jejích libovolných chybách a přešlapech v úvěrově-investiční makroekonomické politice.

Proto v podmínkách činnosti úroků, zvláště v podmínkách činnosti „neumírněných“ úrokových sazeb, namířených na vytvoření situace dopředu nesplatitelných dluhů, tj. dluhové kabaly jako systému otrokářství na finančně-dluhovém základě:

• je neplacení daní jedním ze způsobů odporu lichvářskému zotročení, tím spíše v případě, pokud hlavní část státního rozpočtu, plněného daněmi, jde na „obsluhování“ jeho dluhových závazků před vnějšími a vnitřními lichváři a spekulanty s „cennými“ papíry;

• daňová policie a jí obsluhující justice jsou ve mnohém analogické složkám, které němečtí fašističtí okupanti kompletovali z místních obyvatel pro realizaci svých plánů zotročení národů Ruska.

Mnoho podnikatelů a prostých robotníků, ačkoliv třeba nemohou objasnit výše uvedené o rozdílu mezi daněmi a úroky a o jejich vzájemných vztazích, cítí jak ty rozdíly, tak vzájemné vztahy, a svou finanční politiku strojí na mikroúrovni národního hospodářství v souladu s výše uvedeným.

Proto jsou sebeklamem naděje některých politiků legalizovat příjmy fyzických a právnických osob, vrátit kapitály co utekly, do Ruska, aniž by předtím „nešlápli na hrdlo“ systémové lichvě a spekulacím s „cennými“ papíry, a také i „vědecko-teoretickému“ opodstatnění údajné nutnosti a nevyhnutelnosti jejich přítomnosti ve finančně-ekonomickém systému civilizace.

S chápáním tohoto, Rusko se nemůže rozvíjet s uzákoněnými nepracovními příjmy. Pokusy používat násilí v tomto směru jen zhoršují situaci a prodlužují nynější krizi, a nepovedou k dobru těch násilníků a jejich nohsledů.

 

Odbočení od tématu 2: Axiomatika současné ekonomické vědy

Aby bylo jasné, v řečišti jaké koncepce řízení produktivních sil lidstva byl činný Henry Ford, je nutné jasně a přesně vyjádřit některá ustanovení, mající vztah k současnému systému výroby a rozdělení produkce a služeb ve společnosti.

 

-pokračování-

 

 

Diskusní téma: Ford a Stalin: O tom, jak žít lidsky (5). Krátce o podstatném: O systémově závažných chybách

Jiný citát

Sio | 07.05.2016

"V některých případech se pak
pokouší stát zbavit soukromé banky jejich vlivu. Žel se to
stává pouze v diktaturách. Demokratické režimy jsou
v tomto ohledu zřejmě příliš slabé."

Citát

Sio | 07.05.2016

Henry Ford (1863- 1947): „Je jenom dobře, že lidé
nerozumí měnovému systému, neboť kdyby ano, měli bychom
tu revoluci už zítra ráno.“

Jiny úhel pohledu

Nikdo | 05.05.2016

Máme společnost, kdy je velmi obézní nevýrobní vrstva (byrokracie,bankovnictví,finanční-spekulanti), která navíc vysává společnost úroky a do dlouhodobě vede do katastrofy.

Ale řeší to kostrbatě aktuální problém, že jsme již snadno schopni vyrobit více než můžeme spotřebovat a přitom nejsme schopni tu výrobu zastavit (řídit, regulovat). Připomíná mi to pohádku "hrnečku vař", stačí říci dost.

Tento problém je psychický máme dost a nestačí nám to. KSB umožňuje řešení a to podporou vytváření člověčího typu psychiky, Ostatní typy psychiky nedokáží říci "dost" na rozdíl od člověčího typu psychiky.

K tomu, aby vznikala společnost s převahou lidského typu psychiky je potřeba řídit společnost podle nové koncepci a tu máme, jsem opravdu rád, že mohu být u jejího vzniku, konečně svěží duch svobody po stoletích otrokářské koncepce.

Re: Jiny úhel pohledu

Hox | 05.05.2016

Prostřední dva odstavce představují naprosté nepochopení, je to zaměňování příčiny a důsledků. To že jsme schopni vyrobit více než potřebujeme není problém ale plus, problém je v tom, že ekonomika postavená na lichvě nutí všechny vyrábět stále více a rychleji, bez ohledu na reálnou potřebu, jen aby se nezhroutila. Mohli bychom pracovat 2-4 hodiny denně, pracujeme 8-16, ale nikoliv proto že by to kdokoliv potřeboval, ale proto, že nutnosti splácet virtuální dluhy nutí roztáčet kola ekonomiky stále rychleji bez ohledu na cokoliv. Vskutku naprosto protilidský, amorální systém, kde je vše postaveno na hlavu a proti zdravému rozumu.

Re: Re: Jiny úhel pohledu

Cico Ciciak | 06.05.2016

Presne tak. My vlastne žijeme v dobe a (globálnej) civilizácii, kde boli hmotná núdza, strach o živobytie (minimálne sociálne istoty v bývalom východnom bloku) a 8+ hodinový pracovný čas vytvorené len umelo a naschvál, aby ľudia práve nemali možnosť, energiu a čas pracovať na dosiahnutí skutočne Ľudského typu psychiky a dali sa tak ľahko manipulovať, štvať proti sebe ako zver a ovládať. Tragické je, že ešte aj dnes existujú ľudia, čo sa boja nových vecí, napríklad základného príjmu, ako čert svätenej vody, pretože podľa nich sa vraj jedná o nástoj zotročenia ľudí "elitou". Pri určitom chápaní to je možné, ale rovnako to platí napríklad aj o internete, PC, smartfónoch... Proste vždy je to o tom: kto z koho. Tak skúsme využiť základný príjem v prospech ľudstva, rovnako ako napríklad internet. Také tie "argumenty", že keby sa u nás zaviedol základný príjem vo výške dajme tomu 300 euro/mesiac pre každého po dovŕšení 18. roku života a minimálna mzda by sa zvýšila zo súčasných mizerných 350 euro na SR, na 700 euro, že by sem začali utekať "kobylky", tak takýto "argument" je podľa mňa hodne slabý, pretože len v takom Nemecku sa vypláca sociálna dávka vo výške okolo 400 euro na nezamestnaného jednotlivca a o platoch radšej ani nehovorím. Snáď sa nebudeme báť nejakých "kobyliek" a len kvôli strachu z nich tu budeme drieť za 350 euro/mesiac + žiadna sociálna sieť. Čo ste už načisto padnutí na hlavu?

Re: Re: Re: Jiny úhel pohledu

petržlen | 07.05.2016

Základný príjem? V zmysle úryvka na tejto stránke určite nie skôr, ako
1. bude odstránená úžera
2. budú zrušené ostatné formy nepracovných príjmov
a tento výpočet predpokladov nemusí byť úplný, ako ani nie je. ;-)
V konečnom dôsledku je aj základný príjem nepracovným príjmom s potenciálne devastačným vplyvom na psychiku ľudských jedincov, čiže nebezpečným sociálnym experimentom.

Re: Re: Jiny úhel pohledu

čtenář | 07.05.2016

Možná nejde o nepochopení, ale o spojení dvou různých věcí dohromady
- ekonomika na úrok - to máte na mysli vy (Hox)
- jednání lidí, že chtějí oni sami stále více (autor) - viz odstavec
"Tento problém je psychický: "máme dost" a nestačí nám to. KSB umožňuje řešení a to podporou vytváření člověčího typu psychiky, Ostatní typy psychiky nedokáží říci "dost" na rozdíl od člověčího typu psychiky."
ad) 1 - na toto odpovídáte vy a k tomuto nás nutí systém - pracovat stále více, aby systém nepadl...
ad 2) - zde je o poruchu osobnosti, kdy čloběk nakupuje zbytečnosti (třeba i na půjčky) a tato skutečnost, ale způsobená jím samým, ho nutí mít třeba dvě zaměstnání. Nebo, že majitel chce mít stále více peněz na účtu a tím nutí zaměsttnance více pracovat. Proto jeho narážka na člověčí typ - ten žije bez nadměrné spotřeby.
Takže bych na něj nebyl tak přísný..

Jinak mě zaujalo to, že ve článku se souhlasí s tím, že se nemají platit daně.
Je jasné, že daněmi podporujeme systém, ale bez nich by se systém zase okamžitě zhroutil - třeba veřejné zdravotnictví, policie atd. Platí tento bod i v současné době, nebo je to jen Ruské specifikum??

Re: Re: Re: Jiny úhel pohledu

petržlen | 07.05.2016

„Systém“ je optimálny vzhľadom na správanie všetkých zúčastnených subjektov a keďže sa správame čiastočne na základe vedomých rozhodnutí, na jeho skutočnú zmenu je potrebná zmena informačného poľa.

„Verejné zdravotníctvo“ je vec kontraproduktívna – je to pokus zbaviť sa zodpovednosti za zdravotný stav svoj a niekedy aj svojich blízkych. (Výnimky sa možno nájdu, ale tipujem, že nebudú štatisticky významné.) Každá choroba je vonkajším prejavom nejakej démonickej psychickej vlastnosti a dá sa zvládnuť potlačením tohto démonizmu.

Polícia je prostriedok obrany pred väčšími vnútornými démonickými štruktúrami. Keďže je (u nás) v súčasnosti takýmto štruktúram podriadená, stráca opodstatnenie.

Nezdalo sa mi, že by táto stať nabádala neplatiť dane všeobecne, lebo za istých podmienok, ktoré práve nie sú splnené, zmysel a pozitívny účinok majú. Akékoľvek opatrenie by však malo nasledovať až po zmene inFormačného (doTvorivého) poľa.

Re: Re: Re: Re: Jiny úhel pohledu

čtenář | 07.05.2016

Nevím, pohybujeme se moc v teoretické rovině, takže se asi neshodneme. Funkci státu snad nepopíráte a nějaké příjmy stát potřebuje. O tom, že nynější státy nejsou nic moc, se nemá cenu bavit, ale lepší než nic..
Zdravotnictví - nejsou jen nemoci, ale i úrazy, třeba nezaviněné.
Klasicky dopravní nehoda, vámi nezaviněná, 4 těžce zranění.., To by vás určitě finančně zruinovalo, pokud by jste si to měl platit sám.
Policie - část samozřejmě slouží aparátu, ale část taky někdy můžete potřebovat - třeba znovu ta dopravní nehoda, nebo krádeže, ublížení na zdraví, vražda atd..
Asi bych to uzavřel takto - pokud některé složky státní moci člověk nepotřebuje (policie, soudy, zdravotnictví, hasiči...), tak mu připadají zbytečné. Ale když je potřebuje, pak je rád, že jsou a že fungují. V ideální společnosti nežijeme a ještě dlouho nebudeme žít. Mějte se..

Re: Re: Re: Re: Re: Jiny úhel pohledu

petržlen | 08.05.2016

Štát je mocenský nástroj a moc sa používa v niečí prospech a niečí neprospech. Fantázia mi dovoľuje predstaviť si viac ako „lepší než nic“ aj bez takéhoto štátu.
Úraz či choroba postihujú ako človeka samotného tak jeho okolie, každého do istej miery. Chápete ich ako výsledok náhody. Náhody som zo svojho života viacmenej vylúčil. Smrť beriete ako „koniec“, ja ako „návrat domov“. Naozaj sa asi ťažko dohodneme.
Ak vám potrebné zložky štátnej moci fungujú, môžete si gratulovať. Patrím k stále väčším zástupom tých, ktorým niektoré zložky fungovať prestali. Vám nech to vydrží.

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Jiny úhel pohledu

Sio | 08.05.2016

No vy jste ideál voliče "Svobodných" pana Macha. Přeji vám, ať se moc nebijete do hlavy, až až vás ten zlý stát bude vytahovat z kaše. A jedno vám mohu slíbit. Život je dlouhý, takže na to určitě dojde.

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Jiny úhel pohledu

petržlen | 13.05.2016

Ďakujem, takúto nálepku ešte nemám v zbierke. ;-)
Neviem, či mi HNR dopraje toľko pohodlia, aby som si hlavu nemusel otĺkať, ale vám na oplátku neprajem, aby vás po vašej mlátil práve takýto dobrý štát – zaručiť vám to neviem.

.

Cico Ciciak | 04.05.2016

Prečo nepotrebujeme, aby ľudia vkladali peniaze do bánk za účelom úročenia, aby potom boli voľné peniaze na poskytovanie úverov!

Davos-ké "elity" už chcú reformovať zastaralý kapitalizmus - Tu sú argumenty proti úroku - Od Ruda Vaského
--------------------------------------------
http://johnybgood.thoughts.com/posts/davos-ke-elity-uz-chcu-reformovat-zastaraly-kapitalizmus

.

Cico Ciciak | 04.05.2016

K parazitom spoločnosti treba zahrnúť aj kadejakých rentierov, žijúcich bezpracne z dividend!

A áno, tzv. stredná trieda (to sú tí kadejakí "ajťáčkovia, techničkovia, právničkovia, ekonómovia, intelektuáli, podnikateľkovia", treťo-sektoráci, platení pseudo-aktivisti... - teda horliví/posadnutí/psycho-trockistickí zástanci, často len užitoční idioti /roztrúsení naprieč celým politickým spektrom/ západnej liberálnej "demokracie" a kapitalizmu západného typu, ktorí často navštevujú weby typu: iDnes, Sme... a volia "pravicové" strany ako: ODS, SaS... - nemám v podstate nič proti týmto niektorým profesiám, narážam hlavne na zdeformovanú/nízku osobnú (a)morálku a sveto-názor ich predstaviteľov) je iba účelovo zákulisím na západe vytvorená armáda zombíkov, chrániaca reálny his-toricky z(de)formovaný kapitalizmus západného typu (súčasnú formu), ktorým mocní tohto sveta hádžu doslova len zbytky od stolu, hoci relativita funguje aj tu: t.j. že pre niekoho sa zdajú byť aj tie zbytky od stola jak brutálna žranica!

Re: .

Hox | 04.05.2016

Právě jsi mě zařadil do "účelovo zákulisím na západe vytvorené armáda zombíkov, chrániaca reálny his-toricky z(de)formovaný kapitalizmus západného typu".

Re: Re: .

Cico Ciciak | 04.05.2016

Ak narážaš na to, že aj ty si "ajťák", tak súhlasím s tým, že namiesto slova "kadejakí", tam malo byť slovo "(po)niektorí". Určite nie všetci "ajťáci" majú pokrivené vnímanie reality + nízku morálku.

zdroje

Lekno | 04.05.2016

neviem ci tieto zdroje niekomu pomozu:

the Course of lectures under the Concept of Public Safety - Secrets of handle of mankind (Petrov K.P.)
http://pravdu.ru/en/lessons/petrov/

Přidat nový příspěvek