Životní al go Rytmus

Dovolil bych si stručně komentovat výrok v posledním odstavci textu: "...Mimochodem právě tyto závěry jsou jedněmi z principiálních odlišností oproti závěrům vyplývajícím z východních nauk typu budhismu, kde je něco jako „útěk do sebe sama“ jedním z filosofických východisek toho, jak se vypořádat s „nekvalitním a nepřátelským okolím“, potažmo společenskou angažovaností."

Jedná se bohužel o velice povrchní pohled na východní nauky a zejména na buddhismus, který je mylně chápán, v duchu západního ateismu, jako nějaká intelektuální "filosofie". To, že hinduismus vytvořil vyspělou strukturovanou společnost je mimo jakouokoli pochybnost. Na jeho filozoficko-duchovním základě vyrostly takové angažované osobnosti, jako Gándhí.
Pokud jde o buddhismus, ten v principu řeší otázku osvobození od strasti a nevědomosti introspektivní cestou, tedy nikoli žádný "útěk." O "útěku" lze hovořit v případě závisostí, buddhismus však jde cestou přesně opačnou - zbavování se závislostí. Kromě detailně propracované praxe a dialektiky má i svoji etiku, která je do hloubky pojatá jako učení o příčině a následku. Tripitaka (Vinaja) obsahuje soubor pravidel pro buddhistickou komunitu, postavený na těchto principech. S příchodem máhájány a koncepcí bddhisattvy soucitu dostává sociální stránka nový rozměr. Kdyby buddhismus neměl sociologickou složku, těžko by dokázal vytvořit vysoce funkční civilizační útvary, které v období před islámskou invazí zabíraly území od Mervu (Turkmenistán) až po Cejlon, Bali a Japonsko. Buddhismus patří k nejstarším naukám - dva a půl tisíce let - a jak úzce je provázán s komunitním životem můžete i dnes vidět ještě třeba v Barmě, kde má podobu zřejmě velmi původní.

Je chvályhodný zájem o nové koncepce, ale každá seriozní věda by v první řadě měla stát na poctivých základech všeobecného vzdělání.

... To, že hinduismus vytvořil vyspělou strukturovanou společnost je mimo jakouokoli pochybnost...
Chápu Vás správně, že kastovně strukturované uspořádání společnosti (davo-elitářské podstaty) považujete za OK ?
P.

To jsem přece neřekl. Společenské uspořádání procházelo v průběhu staletí různými proměnami. Kastovní systém vznikl zneužitím a překroucením původního učení o různých úrovních lidí, míněno úrovní duchovní vyspělosti. To, že bylo učení zneužito není vina mudrců, kteří před tisíciletími pokládali základy civilizace. Ostatně zmíněný Gándhí prosadil zrušení kastovního systému zákonem, protože správně chápal podstatu tohoto starého učení.
Poukázal jsem jen na to, že tvrzení "východní nauky jsou útěkem od společenské angažovanosti" je neudržitelné.

Domníváte se tedy, že na základně individuálního úsilí o dosažení svatého cíle, který bychom mohli konkretizovat jako překonání pěti základních žádostí (únik od nich - dosažení pátého tření - cituji: ... takový zastínil přírodu, beze stopy zrušil její oko, unikl tak zlému, po úplném překonání hranice možného vnímání dosáhne mnich utišení vjemů a klam moudře se dívajícího je u konce, unikl světskosti. Tak pravil Vznešený.) lze zformovat konstruktivní a cílevědomou sociální koncepci, jejíž ideálem je - království nebeské na Zemi ?
A ještě jedna krátká citace z Tripitaky, k přemýšlení (pro ty, kteří potřebují lekci z poctivých základů všeobecné vzdělanosti):
Právě tak mnichové se vzdejte všeho co Vám nepatří a to, že jste se toho vzdali bude vám dlouho k blahu, ke spáse. A co mnichové vám nepatří ? Tělo mnichové vám nepatří, vzdejte se ho, pocit mnichové vám nepatří, vzdejte se ho, vjemy mnichové vám nepatří, vzdejte se jich, rozlišování vám mnichové nepatří, vzdejte se ho, uvědomování vám mnichové nepatří, vzdejte se ho. Že jste se jich vzdali, bude vám dlouho sloužit k blahu, ke spáse.
Tak jsem mnichové, zvěstoval pravdu, ukázal odkryl, vyložil, odhalil. Taková je pravda, mnichové, mnou zvěstovaná, ukázaná, odkrytá, vyložená, odhalená. A ti mnichové, kteří jsou svatí, ukončeného klamu, dokončení, hotového díla,, s odloženým břemenem, dosáhnuvše spásy, zničili pouta k bytí, v dokonalé moudrosti osvobozen: měnlivost už pro ně nikdy nebude. A ti mnichové, kteří zavrhli pět dolů je vláčejících pout, všichni ti se dostanou vzhůru, aby se tam osvobodili a nevrátí se zpět na tento svět. Taková je pravda, mnichové, mnou zvěstovaná, ukázaná, vyložená, odhalená. a ti, kteří ke mně (Buddhovi) pociťují lásku a důvěry, ti všichni stoupají k nebesům. Tak pravil Vznešený. Spokojeně těšili se mniši ze slov Vznešeného...
P.

:))) To jste mě opravdu pobavil!
Je to asi tak platný argument, jako že konstruktivní a cílevědomou sociální koncepci nelze zkonstruovat na základě, řekněme nukleární fyziky nebo matematiky.
Pasáže, které citujete, se vztahují k individuální duchovní praxi jednotlivců, takže se samozřejmě netýkají sociologických témat. Ale pane kolego, nemůžete si přece vybrat jakoukoli pasáž a tou někomu mávat před nosem, i když je milé, že jste si dal tu práci a vůbec něco si vyhledal.
Asi byste rád dominoval a není vám proti mysli používat i takovéhle praktiky, ale je to ve výsledku spíš legrační.
Když to vezmeme z reálu, abychom tady nerozváděli úvahy o nesmrtelnosti chrousta, jako pozoruhodný příklad vlivu buddhismu na stát a společnost mohu uvést koncepci "Hrubého národního štěstí" krále Džigme Singjä Wangčhuga (Bhútán), která ma 4 pilíře: 1. udržitelný rozvoj, 2. ochrana a podpora kulturních hodnot, 3. ochrana biosféry, 4. spravedlivá vláda. Tato koncepce je rozpracována do konkrétních opatření a implementována vládou. V Barmě jsou kláštery integrovány v komunitách, poskytují zdarma vzdělání dětem i dospělým a za to mniši žijí pouze z darů. Podobně v Kambodži, násilně rozvrácené Pol Potem a západní politikou, tam jsou buddhistické hodnoty a komunity nepředstavitelnou oporou těch nejchudších, sirotků, starých lidí.
Působíte jako teoretik, který v životě nic nepoznal a proto si nevidí na špičku nosu. Je velkou chybou aplikovat ono známé "podle sebe soudím tebe."
Nejdřív to poznejte a teprve potom si dělejte názory.

Dík za názory. Nicméně vzhledem k tomu že působíte jako mnich, který zvládl lekci ve vzdání se rozlišování, nevidím smysl v diskusi pokračovat.
P.

Problém je v tom, že se pouštíte do debaty o věcech, o kterých máte velmi povrchní povědomí, které vůbec nechápete, naprosto mylně je interpretujete a ještě vykládáte něco o energeticko-informačních pavučinách a sítích. Problém je v osobnosti, pane, proto nefunguje ta "pojmová algorytmika." člověk by měl mít soudnost.

Emoce vznikají na různých úrovních vědomí - v čakramech. Emoce související s pudem sebezáchovy - múládhára, emoce související se sexuálním pudem - svadhišthána, emoce související s osobním prospěchem - manipúra, emoce související s citem a etikou - anáhata. Emocionální bezzájmovosti je dosaženo v adžně. Na úrovni anáhaty dochází k vyrovnávání se s následky karmy. Překonání emocí je dosaženo spojením rozumu a citu (v sahasráře). Tolik praví duchovní praxe, která ozřejmí více než plané spekulace.

Nic ve zlém, ale není to spíš jedna z duchovních teorií (se zanedbatelnou vypovídací schopností) než užitečná praxe ? Nebyl by k dispozici nějaký exaktnější popis/výklad oněch výše zmiňovaných souvislostí? Definovat nějaké chování/souvislosti na základě nezadefinovaných pojmů je alespoň pro mne přece jen poněkud nedostatečné. Co si např. konkrétně představujete pod jednotlivými čakrami ? Centra něčeho - čeho ? Jaké jsou např. vzájemné vztahy čaker, emocí, rozumu, citu, karmy a cílevědomosti jedince ? Mnoho otázek, málo použitelných odpovědí...
P.
ps. Doufám že mě neodkážete na studium té či oné esoterické nauky. To mám už za sebou. Berte prosím jako snahu vyhýbat se arbitrárním tvrzením ve prospěch nalézání objektivních (reálně fungujících) zákonitostí. Předem díky za případnou odpověď, ať to není jen takové povrchní plácnutí.

Velice se mýlíte. Studium "esoterických nauk" máte za sebou, a tak jste se uchýlil k intelektuálním teoriím? Možná jste v "ezoterickém hledání" nebyl dost seriozní. Čakramy nejsou nijak módním pojmem z oblasti Newage nebo něco takového (jeden můj kamarád tomu říká hezky česky "ezomrdky"), je to záležitost stará tisíce let. Kundalini-jóga, která se zabývá čakrovým systémem, je prastará duchovní praxe, která sahá až do védských dob, je to královna jóg. Protože se jedná mimo jiné o systém meditačních cvičení, je, jemně řečeno, vaše první věta irelevantní. Popisovat intelektuálně co je čakram je trochu podobné jako popisovat intelektuálně co je to egregor nebo noosféra, protože to má ledacos společného. Jedná se jemněhmotná energetická centra, která nevidíte těmahle očima. Mimochodem, zmiňuje se o nich i Veličko (v souvislosti s obřízkou). Vaše vědomí přes den těká z jednoho čakramu (jedné úrovně) do druhé, aniž byste si toho byl vědom. Verbálně je to vyjádřeno řadou lidových rčení, jako "srdeční záležitost", "leží mi to v žaludku", "spadlo mu srdce do kalhot", "hoď srdce za překážku a kůň půjde za ní, " "mám toho po krk", atd. A když vám něco dojde, praštíte se kam? Do čela. Tisíckrát za den se projevují vaše čakramy a vůbec o tom nevíte, v tom je rozdíl mezi automatem a "probuzeným" Čelo-věkem (který si je toho vědom). Čakramy jsou nepoznatelné intelektuálně, i když si o tom můžeme povídat. Jsou poznatelné jen správně prováděnými duchovními cvičeními. Pak se vám objasní i ta otázka vzniku emocí a nemusíte kolem toho konstruovat nějaké teorie. Uvědomte si také, že to zde často citované Čelo-Věk se také vztahuje k čakramu (adžna), který mají indičtí sadhuové symbolicky znázorněný jako tilaka mezi očima (na čele), kde se nachází tzv. třetí oko (tady bych upozornil na tu židovskou záležitost s Golemem, která s tím také úzce souvisí, na to téma by se dala napsat celá vědecká práce). Je to hezký příklad společných kořenů Slovanů se starou védskou civilizací. Další příklad by mohl být triglav, respektive trimúrti (Brahma-Višnu-Šiva). Mě na DVTR zaujalo, že má s védským myšlením mnoho společného. Například "zakon vremeni" a "karma" či Dharma teorie a egregory. Mimochodem, autorem Dharma teorie je byl ruský akademik Ščarbackoj. Doporučuji, ale není to lehké čtení. Na závěr bych podotknul, že šest priorit řízení má také přímou souvislost s čakramy (od spoda: 6. - agrese(múládhára), 5. - reprodukce (svadhišthána), 4. - majetek (manipúra), 3 - emocionální se vyrovnávání s karmou (anáhata), 2 - stupňování karmických sklonů (višudhi), - 1 překonání karmických sklonů (adžna), O - dosažení božství (sahasrára). UVědomte si, že stará védská a návazná buddhistická civilizace měla tuto védu (vědu) detailně propracovanou. Buddhistická dialektika je nepřekonatelná, ale jen na intelektuální úrovni je to stěží zvládnutelné. DVTR čerpá mnoho z této tradice, a proto napravte své vidění a studujte ji také, ale z opravdu seriozních zdrojů.

Dík za odpověď, rozumím Vám a tak bych rovněž mohl napsat celou řadu korespondencí mezi různými jógami (přece každá jedna se specializuje na každou jednu čakru) a KSB a esoterikou, kabalou, dianetikou (její dynamiky jsou přece taky pěkně vzestupné jako čakry), křesťanskou mystikou, atd., citovat autory, jejich chápání duchovna atd. a dostat se až k různě otevřenému vědomí, umožňující komunikovat s tím či oním v té či oné dimenzi. Kde pak ale s těmi energetickými centry skončíme a proč ? U 7 nebo 9 nebo 12, z nichž některé jsou prostorově již mimo tělo ? Ano i Veličko o čakrách hovoří a správně se ptá - kdo je dokáže smysluplně identifikovat a zverifikovat výpovědi jogínů o nich? Nezlehčuji to, právě naopak, snažím se tyto poznatky racionálně uchopit a zužitkovat. Vím totiž, že iracionální práce s těmito pojmy vede do dost velkých problémů. Takže hlavní otázka zůstává - kde je ta správná hranice pro to, co bychom mohli chápat jako interface mezi námi a "duchovním" okolím ? Co v důsledku smyslové nedostatečnosti můžeme mít pod kontrolou a v co už nám nezbývá než n(ě)komu věřit ? A čím můžeme, podobně jako chirurg se skalpelem, reálně druhým pomoci ? Myslíte, že je dobrý nápad doporučit neškolenému, bez adekvátní intelektuální báze, vstoupit do těchto energeticko-informačních pavučin a sítí ? Myslíte si že vyváznou se zdravou psychikou ? Chápete v čem vidím problém ? Nejsme-li schopni intelektuálně popsat co máme na mysli, raději pokračujme ve studiu než něco řekneme. Akceptujete esoterický názor, že esoterika je rozumem nepoznatelná ?
Dobré prameny ke studiu ? Jen namátkou co mně teď na mysli vytanuli - Minařík ? Bardon ? Patandžáli ? Rampa ?, Bhagavadghíta ? Uttaraghíta ? Bayleiová ? Tomášovi ? Budhových 21 řečí od Mgr.Kozáka a mnoho, mnoho dalších i středověkých mystiků a esoteriků alá mistr Eckhard ?
V každém případě díky za příspěvek. Nakonec Vámi doporučené napravování vidění není nic jiného než v článku popsaná cyklická objektivizace aktuálně zaujímaného světonázoru. A ta se týká každého jednotlivce, nikoho nevyjímaje. Kdybych to sám nepovažoval za velkou prioritu v životě každého, ani by mě nenapadlo o tom napsat úvahu. Není-liž pravda? Ještě jednou díky.
P.

Napsal jste mnoho otázek, které míří všemi směry, a proto je velmi těžké na to konzistentně reagovat, ale pokusím se.
V první řadě je třeba si vyjasnit, co chápete pod pojmem ezoterika. Já tento pojem nemám moc v oblibě, protože se pod něj schovávají všelijaké fantasmagorie, neseriozní bláboly, často i infantilní fantazírování apod. Do takové kategorie zkoumání čakrového systému rozhodně nepatří.
Držíte se rozumového poznání, intelektu. To je v pořádku, ale má to své hranice. V DVTR je nicméně také použito pojmu "esoterní" (nikoli esoterický) a exoterní. Budete-li chápat božství pouze intelektuálně, jste v praxi ateistou, protože hlubší úrovně duchovních pravd jsou intelektem nedosažitelné. Nemůžete je intelektem poznat, ale když je poznáte správným cvičením, své poznatky lze do jisté míry druhým slovně přiblížit, ale to je tak vše - asi jako nelze v hmotě realizovat abstraktní ideu, pouze ji nějak symbolicky znázornit. O to jsem se pokusil ve svém příspěvku. Je to stejný příklad jako s egregorem nebo noosférou - pochopte, že i když je to popsáno nějakými slovy, tak tak slova nejsou ta věc, ale pořád jen určité připodobnění, abyste si to mohl nějak představit. V DVTR je spousta takových pojmů a vůbec vám to nevadí, protože jsou zaštítěné nějakou vědeckou autoritou. Přitom i vy sám klidně používáte pojem "karma". Tak mi řekněte, jak tohle dokážete exaktně definovat - to prostě není možné, stejně jako je to s pojmem "historie" (viz též M.Veličko). Uvedu pár dalších příkladů pojmů z DVTR: svědomí, zakon vremeni, boží záměr, matrice - egregor, intuice, vědomí, naladění, láska... V těchto případech je exaktní věda krátká.
Takže na jednu stranu žádáte exaktnost, ale přitom si dovolíte zcela nepravdivé nevědecké prohlášení typu :"přece každá jedna (jóga) se specializuje na každou jednu čakru..." Prosím, buďme seriozní. Takhle se konstruktivní dialog nedá vést.
Uvědomte si, že poznávací proces nejde jen po linii intelektu (logické operace), ale také po linii empirie. Právě empirické zkoumání lidské psychiky je vlastní indo-védské tradici. Proto se tam rozvinula koncentrační cvičení, jóga, učení o dharmách a další vědy (védy). I pojmy DVTR včetně 6 priorit byly vyjádřeny na základě empirické analýzy.
Žádný interface mezi námi a duchovním okolím není. Jestliže akceptujete pojmy svědomí a egregor, musíte přece chápat, že vaše psychika je plně součástí noosféry. Uvedl jsem vám řadu příkladů, jak se čakramy prakticky projevují denně ve vašem životě. Uvedu ještě jeden: "myslet přirozením." Odkazuje na odpovídající úroveň vědomí. Jinými slovy, jeho vědomí se nachází v čakramu (úrovni) svádhišthána. Naši prostí předkové to navzdory křesťanskému brainwashingu intuitivně chápali, nevím, proč s tím máte takový problém. To, že vidím v 6 prioritách řízení čakrový systém je poznaná skutečnost daná mojí jogickou praxí, i když jste to dost nevybíravým způsobem bez jakéhokoli hlubšího zkoumání shodil. Má slova ke své škodě podceňujete, ale kdybyste se do toho více ponořil, musel byste dojít k podobnému závěru, že DVTR má s védskou tradicí více společného, než se na první pohled zdá.
Svůj příspěvek jsem původně mínil jako určitou poznámku k tématu. Mám tohle téma dobře zpracované (poznané) cvičením. Tzv "emoce" jsou různého druhu, protože vznikají na různých úrovních. Jsou dokonce tzv. ušlechtilé emoce (spravedlivé rozhořčení), které stojí kvalitativně výše než třeba již zmíněný pohlavní pud.
Přiznávám, že nevím, jakou v češtině dostupnou literaturu bych vám doporučil, aby odpovídala vašemu chápání a oslovila vás. Mé poznatky mj. vychází ze samizdatových překladů starých indo-tibetských spisů, které nejsou běžně dostupné a předávaly se už z předválečného období z mistra na žáka. To co povšechně nazývám védskou tradicí nebo indickou školou je bohužel tak rozsáhlé téma, že je nesmírně obtížné vytáhnout příklady relevantní naší debatě, kde by zrovna téma čakramů bylo rozebráno v těchto souvislostech. Přesto jeden tip dám: Evans Wentz: Jóga a tajná učení Tibetu. Jedna citace: "Adžna (mozkové centrum, čelo) je vládcem nad karmou forem a takový je i člověk, který si upevnil vědomí." Prozkoumejte si to s tím Golemem a šémem, než napíšete podobné komentáře jako výše. Pak lépe pochopíte i DVTR. Není to na povrchní debatu.

Na úvod - souhlas v tom, že esoteriku lze chápat ve dvou Vámi naznačených rovinách - jako alá new age fantazmagorie a manipulace a jako reálně existující světonázor. Hovoříme zajisté o tom druhém chápání.
Takže za prvé mám trochu problém s pochopením Vašeho pojetí abstraktních pojmů versus exaktní věda. Je snad evidentní rozdíl mezi abstraktními pojmy a pojmy konkrétními - ne? Potíže jsou až v objasňování smyslu abstraktního pojmu a konsensu s ním, nikoliv v jejich samotném používání, takže nevidím žádný důvod proč by mně naprosto běžné používání abstraktních pojmů mělo vadit a že by hrozilo, že bych si pod nimi snad chtěl představovat nějakou hmotnou věc či jim přikládal váhu kvůli nějaké autoritě. Tuto vaši logiku jsem tedy nepochopil. To po čem volám je právě objektivně správný/funkční smysl/význam/logika/algorytmika používaných abstraktních pojmů, přičemž k jejich popisu mnohdy používám analogie a modely, paralely s jinými obory apod. To je to, po čem volám. S tvrzením - cituji: "hlubší úrovně duchovních pravd jsou intelektem nedosažitelné" mám problém, pokud tím nemyslíte to, že intelektem nelze poznat např. teplotu, vůni nebo chuť, ale lze o nich jen hovořit.
Pokud se pak týká specializace jóg (specifických nástrojů jak překlopit živelně se zformovanou psychiku do psychiky cílevědomě uspořádané) na čakry - máte za to, že níže uvedený výčet neodpovídá skutečnosti a je tedy neseriózní?
1.čakra - hathajóga, ghatasthajóga
2.čakra - tantrajóga, udvaretajóga
3.čakra - karmajóga, kramajóga
4.čakra - bhaktijóga, krijajóga
5.čakra - džňánajóga, radžajóga
6.čakra - agnijóga, adhjatmajóga
7.čakra - samadhijóga, kundalinijóga
Přičemž platí, že každý jedinec má k některému typu blíže než k jinému - právě ve vazbě na to, kam jeho vědomí převážně umisťuje těžiště své pozornosti?
Za další, z čeho soudíte, že mám problém chápat vztah mezi čakrami a převažujícím typem pozornosti (umísťování vědomí), které že to oblasti z běžného života jedinec priorizuje? Náladovost netrénovaných lidí je přece evidentní věcí. V tom přece taky není merito mých otazníků. Stejně jako je nedorozuměním, že jsem snad odmítl Vaši (jednu z mnoha) korespondenci mezi 6.prioritami DVTR a soustavou čaker.
Dále se nějak míjíme. Mám pocit, že každý mluvíme o něčem jiném, když jsem zmínil tu komunikaci s "duchovním okolím". Možná se jen kousek víc soustředíte na moji osobu než na předmět diskuse, nic ve zlém.
DVTR má samozřejmě mnohé společného i s indo-védickou tradicí, ale je to pořád dokola - do jaké míry s tím či oním lze souhlasit a do jaké už nikoliv. Ano obě dvě (ovšem nejenom ony) nabádají řídit, protože vědí, že dostaneme-li pod kontrolu svoji psychiku, může konat zázraky. Ovšem to ještě není vše, je to i energii a ta zase o mravnosti. A zase jsme u vektoru cílů, co a proč ano a co a proč ne. A tady lze určitě rozdíly najít.
Píšete, že jste cvičením nabyl intelektuálně pouze komentovatelné poznatky. Ok akceptuji, nemám s tím žádný problém, psychosomatika je reálná věc. Právě naopak, rád bych využil těchto Vašich poznatků a vrátil se k mému původními příspěvku o emocích a zeptal se Vás, zda Vaše jógická praxe může potvrdit nebo vyvrátit myšlenky dianetiky ohledně toho, že emoce jsou ekvivalentem či jednotkami životních energií (prány a ostatních) a že jsou blokovány v engramech ?
A poslední věc na závěr - co je podle Vás, pro jogína vektorem cílů jeho snažení, k čemu ve finále využije pracně nabytých poznatků ?
Děkuji za diskusi a s tím, že to není na povrchní/kostrbatou, off-line debatu zcela souhlasím.
P.

Vidím, že vás to téma opravdu zaujalo a pustil jste se do něj. Což oceňuji. Ale také jste se dpustil řady chaotických, až nekorektních komunikačních tahů, které jsem se pokusil uvést na pravou míru - třeba to, že jste můj komentář bezdůvodně ocejchoval jako potenciálně nebezpečné "energeticko-informační pavučiny a sítě." Nebo ten nehorázný výrok o psychosomatice. To vše prozrazuje úroveň vašeho chápání a objasňuje četné projekce, kterých si zjevně nejste vědom.
Mě však jde o osvětlení celé věci a ne její zatemnění.
To, že hierarchie jóg má určitou souvislost s čakrami je něco docela jiného než že "každá jedna se specializuje na každou jednu čakru". Je to hluboké nepochopení problematiky, které souvisí s povrchním obeznámením se s ní. V tom je, zdá se, váš problém, že si myslíte, že když si letmo něco zaškatulkuje svým intelektem, už tomu rozumíte.
Uvedu konkrétní příklady, jak úrovně vědomí (čakramy) souvisí s řízením na prioritách. V článku "Rodina základ státu a útok na 5.prioritě" je velmi dobře popsaný mechanismus sexualizace dětí s cílem udržet společnost v masové míře na nízké pudové úrovni (nízké, protože odpovídá spodním čakramům.) Je to útok na tuto úroveň vědomí, neboli připoutání mysli jedince k ní prostřednictvím ulpění. Velmi podobné je to (o patro výš) na úrovni pupku a smyslových požitků - mám na mysli všechny ty pořady o vaření, se kterými se roztrhl pytel.
A teď bych se zmínil o církvi. Ježíš je zobrazován se zářícím srdcem - myslíte, že jde o sval, nebo něco jiného? Neustále se opakují mantry, že Bůh je láska, Ježíš tě miluje, vykoupil tě z hříchů, nastolují se otázky viny a odpuštění, vztahové věci jako církev - Matka, - všechno jsou to útoky na srdeční čakram. Protože když ulpíte v této úrovni, ztratíte vhled a jste snadno manipulovatelný, řiditelný. To na úrovni společnosti odpovídá třetí prioritě řízení.
Vhled máte pouze tehdy, když se vaše vědomí nachází mezi očima. Proto "šém" je nápis "pravda", když však smažete jedno písmenko, zbyde "smrt". Když vaše vědomí spadne z třetího oka dolů, stanete se řiditelným automatem. Čelo odpovídá na úrovni jedince 1. prioritě.
Všech 6 priorit odpvídá (spodním) šesti čakramům na úrovni společnosti.
Dianetiku jsem do hloubky nestudoval a přiznám se, že mi to nijak nefascinuje. Pouze jsem připojil svůj komentář k tématu emocí, které dle mého mínění nebylo uchopeno správně.
Cílem jógina je dosažení osvobození od nevědomosti, dosažení absolutního poznání. Ale o to v této debatě nešlo, to jen odpovídám na vaši otázku.

Říká se - v nejlepším přestat, takže za sebe navrhuji ukončit tuto naši debatu, neb se mně zdá, že její užitečnost klesla pod smysluplnou hranici. Skutečně nemám v úmyslu se obhajovat (a dokola vysvětlovat) co a jak jsem myslel, když jsem napsal to a nebo ono, nicméně v důsledku toho, že jste to pochopil jak jste to pochopil, bylo potřeba z Vaší strany na tom něco napravovat na pravou míru. Kdybyste místo napravování mých hlubokých neznalostí a projekcí na pravou míru, zvolil nabídnutý dialog, možná bychom se dostali dál. Takže na závěr - to že jste pochopil moji větu o nebezpečnosti energo-informačních sítí a pavučin jako hodnocení Vašeho komentáře je z Vaši strany skutečně nepochopení toho, co jsem měl na mysli. A taky, by mě ještě fakt zajímalo, co tak nehorázného jste vyčetl z mých příspěvků ohledně psychosomatiky.
Takže na závěr Vám upřímně přeji to, ať se Vám na Vaší cestě za absolutním poznáním skutečně daří.
P.
ps. Copak není evidentní, že zvedání (a udržení) vědomí do jednotlivých čaker není nic jiného než provádění, v článku ke kterému diskutujeme, mnou popsaných objektivizačních cyklů ? Ale diskusi jsme o tomto nevedli, vedli jsme ji o emocích a o případné možnosti, jak si názor na ně rozšířit, vylepšit, zobjektizovat. A za ni díky a vše dobré.
P.

Obhajovat se nemusíte, kdybyste k tomu přistoupil od začátku trochu konstruktivněji a neodbíhal pořád od tématu, bylo by to celé čistší a konzistentnější. Máte-li pocit, že jsem si vaše slova chybně vyložil, možná je to tím, že jste se nevyjádřil dost srozumitelně nebo exaktně, chcete-li.
Ve svých komentářích jsem dal hodně podnětů k přemýšlení a hlavně empirickému zkoumání. K tomu jste bohužel mnoho produktivního nedoplnil. V první reakci píšete: "Co si např. konkrétně představujete pod jednotlivými čakrami ? Centra něčeho - čeho ? Doufám že mě neodkážete na studium té či oné esoterické nauky. To mám už za sebou..." Poté jste byl nucen vytasit své povědomí o druzích jógy (v souvislosti s čakrami) a ve svém p.s. však nakonec uznáváte existenci čaker a dokonce cosi o zvedání a udržování vědomí.
Na první pohled to působí rozporuplně, ale je v tom obsažen zajímavý vývoj! To, že jste to vůbec nakonec připustil a dokonce to máte snahu naroubovat na své oblíbené téma je neklamnou známkou, že tato debata naopak přinesla své plody! Věřím, že vám to nedá a podla zakona vremeni budete své vidění dále prohlubovat. Přeji mnoho zdaru!

Ok, takže epilog:)
Příteli, věřím, že pochopíte podstatu použití tohoto mého závěrečného oslovením, ano tato naše debata byla nekonzistentní, dle mého z objektivních důvodů. S vědomím toho, že není korektní říkat druhým co mají nebo nemají dělat, aťuž to myslíme sebelépe, přece jen se musím zmínit o tom, že jsem se od začátku domníval že si více rozumíme v tom, jaký význam mají v dialektické diskusi otázky a odpovědi (vzhledem k Vašemu odkazování se na znalost DVTR). Vy jste si však mé otázky přeložil do schématu učitel - žák, aniž by jste si IMHO (mohu se zajisté mýlit) uvědomil, že se Vás neptám na něco na co nemám vlastní odpovědi (nebo zkušenosti) - tedy z nevědomosti, ale že se Vás na Váš názor ptám proto, že by mohl obsahovat něco, co by mě (a všechny ostatní, kteří věnovali energii čtení naší debaty) případně mohlo (v protodialektickém slova smyslu) obohatit. Ano máte pravdu, příčina nedorozumění je i na mé straně ve smyslu Vámi zmíněného nepřesného vyjadřování, ale to je obecný (oboustranný) problém takto vedených diskusí, kdy se člověk (v našem případě my oba dva) musí nejdříve jaksi prokousat počátečními formulačními a interpretačními nelady a převažujícími mentálními predeterminancemi/nastaveními partnera. Asi jste nakonec přece jen pochopil, že s tématem čaker (emocí) nemám problém, jen hledám/precizuji (v případě této diskuse u Vás) co nejlepší/nejobjektivnější způsob jejich uchopení tak, aby poznání jejich objektivních zákonitostí bylo možné zpřístupnit i těm, kteří nejsou ochotni moc přemýšlet. Takže to ve skutečnosti nebyl můj poznatkový vývoj v diskusi, ale "vyladění neladů" různě nastavených (našich) myslí, které nakonec naši debatu úspěšně přivedlo k názorové konvergenci:)
V každém případě díky za debatu, o které jsem přesvědčen, a tady s Vámi plně souhlasím, že byla (přinejmenším na úrovni nevědomí) pro všechny zúčastněné přínosná. Nashle při příštím tématu:) Upřímně vše nejlepší.
P.

Vidím, že musíte mít za každou cenu poslední slovo. Mě to nevadí, ale usoudil jsem, že bych k tomu měl ještě podotknout: Mýlíte se, že jde z mé strany o nedorozumění nebo nepochopení vašich reakcí - tak složité a hlubokomyslné to zase není. Ve skutečnosti je to těkavé a hodně po povrchu. Já chápu dobře o co vám jde, řekl bych že lépe než vy sám. Řadu vašich námitek jsem vyvrátil, protože jste použil chybnou nebo manipulativní argumentaci či komentáře. Na otázky jsem většinou odpověděl, ale bylo jich mnoho a některé lze považovat za řečnické, nebo až za jistý druh intelektuálního exhibicionismu. Víte, pokud člověka zajímá pravda, ego je velkou překážkou, ať je třeba zabalené do různých cizích slov a frází. Proto je i překážkou produktivního dialogu mezi lidmi.

O tom, kdo tu má potřebu míti poslední slovo, jste nás pane jogíne dokonale přesvědčil. Díky.

V prvom rade ďakujem „HNR“, v druhom autorovi článka aj všetkým diskutujúcim za podnetné myšlienky. Pomohli mi tuším pokročiť v chápaní podstaty emócií a ich miesta v živote (človeka). Skúsim načrtnúť:

Človek (vsadený do prostredia) má dve stránky, „dostredivú“ a „odstredivú“. „Odstredivá“ by sa možno dala nazvať riadením alebo vôľou, „dostredivá“ chápaním. Vôľou pôsobíme na prostredie, chápaním zisťujeme/overujeme jeho stav a zmeny (poznanie).

Kam teraz zaradiť emócie? V každom prípade sú v nás, čiže mali by sa nejakým spôsobom viazať k vôli a chápaniu. Podľa mňa sú vyjadrením vzťahu vôle ku chápaniu. Stupnica emócií zahŕňa všetko od eufórie či blaženosti (pri súzvuku vôle s poznaním) na jednej strane po bolesť (pri krajnom odmietaní poznania vôľou) na strane druhej.

Ako náčrt by to snáď stačilo. Názory? Pripomienky?

Doporučuji, pro rozšíření si obzorů (jedno další, iteračně-objektivizační kolečko:), seznámit se s koncepcí emocí jak ji navrhl Hubbard v dianetice. Podotýkám, že nejsem žádný apologet dianetiky, prostě jsem zvědavý a mám rád poznatky:) Do jaké míry se jedná o objektivní poznatky ponechávám bez komentáře.
Jen velmi stručně tedy nastíním své chápání:
1. Engramy jsou mimo jiné (nežádoucí vzorce jednání - autopilot, který vede stroj ke katastrofě) i nosičem či skladištěm emocionálního náboje (a to jak emocí negativních, tak pozitivních), vznikajícího v souvislosti s každou bolestivou životní situací, která engramy produkuje. V pojetí dianetiky jsou emoce chápány prakticky jako synonymum pro projev životní síly (vitality, energie) jedince. Tím, že engramy v sobě tento emocionální náboj (doprovázející vznik engramu) neproduktivně zadržují, snižují množství životní síly, které tak má jedinec k dispozici pro každodenní život a tak nejenže likvidují schopnost jedince racionálně reagovat na okolní situace, ale ještě ho obírají o životní sílu, což obojí dohromady působí negativně na psychosomatický stav (zdraví) jedince a to vše většinou bez toho, aby si jedinec tyto skutečnosti reálně vůbec uvědomoval.
2. V pojetí dianetiky, souvisí veškeré jednání člověka s tzv. hierarchií dynamik (něco jako implicitními motivacemi). Ty tvoří jakýsi rámec toho, v němž se člověk snaží jednat tak (nezávisle od toho, nakolik si to explicitně uvědomuje), aby toto jeho jednání podporovalo jeho život (přežití, kvalitu života) jako jedince i jako člena lidské společnosti. S chápáním těchto implicitních dynamik, kdy tyto v člověku existují jednak coby vrozené predispozice (v hierarchii dynamik nejnižší - pudová dynamika sebezáchovy), druhak coby vědomě volené strategie racionálního chování (hierarchicky vyšší - naučené dynamiky alá např. dělba práce) vedoucího ke zlepšování kvality života, souvisí i chápání diskutovaných emocí, potažmo životní energie. Pozitivní emoce život člověka podporují, životní energii dodávají, baterky člověka nabíjejí, negativní emoce naopak, život člověka potlačují a životní energií (vitalitu) vyčerpávají, vybíjejí, spotřebovávají. Na pomyslné škále možností jak žít, se tak můžeme pohybovat v rozsahu od smrti (evidentní) k nesmrtelnosti (žádoucí formy transformace), když emocionální stavy jedince přímo korelují s tím, na jaké úrovni, kvalitě života (v jakési zóně spokojenosti) se jedinec nachází. Přitom s tím koncem této škály či zóny spokojenosti, úrovně či kvality života, který je zastoupen smrtí se energeticky pojí takové emocionální stavy jako apatie či naprostá lhostejnost k vlastnímu životu, kdežto s druhým, nesmrtelným koncem života se pojí emoce radosti, spokojenosti a štěstí. Mezi těmito mezními póly se pak nacházejí všechny ostatní (odstupňovaně angažované, optimistické či pesimistické) emocionální odstíny (nálady) každodenního života. V tomto smyslu dianetika terapeuticky pracuje (bojuje) s tzv. utlačovateli, což je pojem označující všechny aspekty života, které tlačí na člověka na škále kvality života směrem od emocionálně žádoucích, optimistických přístupů k životu a vyhlídek na nesmrtelnost k emocionálně nežádoucím přístupům (náladám) jako jsou apatie, lhostejnost, nezájem, hněv vedoucím k pesimistickým a poraženeckým vyhlídkám na smrt.
3. Jak tedy vidíme, zadržují-li engramy v sobě, bolestnou událost téměř vždy provázející emoce, snižují tak, již jen svou pouhou existencí, energetickou bilanci člověka (jeho vitalitu), projevující se zejména v nežádoucím, emocionálně (nevědomky a zbytečně) sníženém tonusu/sentimentu, potažmo psychosomaticky podmíněným nedobrým zdravotním stavem (psychickým i fyzickým) jedince.
Rovněž je toto spojení emocí s energií a podvědomými automatismy nežádoucího jednání (engramy) dostatečně dobře demonstrovatelné na praktických příkladech toho, kdy v lidech zhusta (pro ně samotné) neočekávatelně tzv. bouchnou saze, z pohledu okolí – však z naprosto banálních a iracionálních příčin, ale pokud takového (aberovaného) člověka znají, tak pro ně to až tak neočekávatelné iracionální výbuchy být nemusí.
Takže to jen pro představu, jak lze emoce chápat a pro přemýšlení nad tím, jak s emocemi pracovat a proč se snažit udržovat si trvale optimistický a pozitivní přístup k životu, který je prakticky vždy doprovázen spíše radostnými a aktivními náladami (emocionálními stavy) než náladami rezignujícími, apatickými, hněvivými či vznětlivými. A samozřejmě i pro představu toho, proč se pokusit s engramy zabojovat.
P.

Je mi ľúto, ale neštandardné a múdro vyzerajúce názvoslovie slúži na jediný účel: zakryť fakt, že tie úvahy sú nepravdivé, ba zavádzajúce.

V pořádku, vše dobré.
P.

Prepáčte, neberte to, prosím, osobne. Nečítal som celé Hubbardovo dielo, iba niečo, ale vzhľadom na osobné skúsenosti nemôžem prijať žiadne „materialistické náboženstvo“, ku ktorým radím aj dianetiku. Pri podrobnejšom pohľade obsahuje pravdy aj nepravdy, čo z nej robí nezdravú („červivú“) filozofiu. To neznamená, že pre nikoho nie je užitočná, že nikomu nedokáže aspoň dočasne pomôcť, ale podľa môjho názoru nevedie jednoznačne do cieľa, ktorým je Človek.

Samozřejmě to neberu osobně. Souhlas v tom, že vůči každému názoru bychom měli zaujmout hodnotící postoj - do jaké míry souzním s mojí mozaikou a do jaké míry nikoliv. Nakonec o tom je celý článek, ke kterému diskutujeme. Zaujalo mě však to, na základě čeho jste dospěl k závěru, že dianetika je formou materialistického náboženství ? Na základě kontaktu s nějakými vykladači Hubbardova díla ? Umíte tenhle úsudek vyargumentovat ? Opakuji, nejsem žádný apologet dianetiky a Hubbarda, jen prosévám zrno od plev. Co myslíte že jsem přehlédl, když se domnívám, že znát podstatu dianetiky je užitečné ? Díky.
P.
ps, Vy znáte nauku/filosofii/paradigma které se nemýlí ?

Dianetiku a Scientologii znám velice dobře. L.Ron Hubbard udělal velmi dobrou rešerši psychoanalýz z mnoha zdrojů. Velice mě to zaujalo.

Jenže když vám v Dianetickém centru namísto mostu a odstraňování engramů stále nabízí něco jiného a chtějí neustále napravovat Vaši etiku, tak je celý systém špatně. Když mi chtěli nabídnou intenziv 12,5 hodina auditingu za 100000Kc, tak jsem je poslal do prdele.

Bohužel L.R.H. onemocněl chorobou, která se jmenuje numismatika. Také kdesi prohlásil "Scientology is where my money is". Ke konci života celé svoje dílo tímto poškodil.

Opravit by se to dalo, o tom je svobodná zóna, ale u nás v čechách není nikdo s kým by se dal auditing provozovat.

V této souvislosti je pozoruhodný diskusní příspěvek hned pod první dílem (van Helsink):

http://leva-net.webnode.cz/products/pridi-na-pomoc-mojej-neviere-1/

Max Planck: Když si někdo myslí, že něco nového objevil, ale nedokáže to jako vědec vyjádřit tak, aby tomu všichni rozuměli, tak neobjevil vůbec nic.
Opět skončíme u terminologie (nebo u pojmového aparátu). Lidé nejsou zas tak blbí, jak se vám možná zdá. Naprostá většina nepochopení spočívá v tom, že používaným nestandardním výrazům rozumí každý jinak. Je to dáno tím, že v poslední době se s termíny velice nešetrně zachází (možná je to i čísi záměr). Je tedy na autorovi aby přestal ohromovat květnatou mluvou a místo toho se uchýlil k jasnému a stručnému osvětlení používaných termínů. Pokud to neudělá, tak to dílo napsal skutečně jen sám pro sebe.

S tou terminologií souhlas, nejasnost a různorodost v termínech a sdíleném chápání jejich významů objektivně je jedním ze zdrojů nedorozumění a nepochopení se. Budu tedy rád, když mi sdělíte, které mnou použité pojmy dle Vašeho spadají do této kategorie. Trochu jinak to je s vyjadřovací formou. Co se jednomu zdá květnaté je pro druhého příliš strohé, a s tím toho žádný autor prostě nic moc neudělá.
Na druhou stranu, s růstem chápání objektivity logicky roste počet pojmů, které tento nárůst doprovází. Přece jen nelze předpokládat, že s pojmy obecné školy vystačíme na vysoké. V každém případě dík za názor. Jak z textu článku vyplývá učíme se stále, v podstatě téměř vždy jeden od druhého...
P.

Mám pocit, že život je v článku pojímán příliš mechanicky. Člověk není a nikdy nebude něčím dokonalým a zkušenost mi říká, že proces jeho utváření se nevejde do logických formulek. Jak jsem pochopil, je hlavní rozdíl mezi Člověkem a Znacharem v tom, že Člověk se řídí soucitem a rovnoprávném pohledu na druhé. V kontextu veřejného vystupování Putina a Lavrova bych zneužil jako příměr přístup Ruska, které s snaží prosazovat Člověčí koncept vzájemně výhodných vztahů a férového ekonomického soutěžení bez úmyslu získat nadvládu a Znacharský přístup Euroatlantické civilizace založené na konceptu získání převahy, nadvlády, oloupování a zabíjení u slabších.
Znalosti technologie moci jsou stejné, možná je má znacharská civilizace i vyšší, ale koncepty se zásadně liší. A já mám pocit, že článek toto opomíjí.
Osobnosti typu Člověk mohou mít různou úroveň znalostí, je to skutečně geneticky podmíněno. Neznamená to ale, že "hloupější" jedinec nemůže být zároveň Člověkem.
Kromě znalostí a dovedností je tu ještě moudrost. A moudrost není geneticky podmíněná. Je možné ji předat výchovou, prostředím, ve kterém člověk vyrůstá, získat zkušenostmo atd. A Člověk by měl být především moudrý, samozřejmě úměrně schopnostem, zkušenostem a věku.
Moudrost zahrnuje nejen racio, ale i emoce ve vyváženém poměru. A proces poznání? Iterace? Samozřejmě. Každý si musí vybírat, co je dobré a co ne, projít si slepými uličkami omylů. Ale zdaleka to nezávisí jen na jedinci samotném. Formuje nás společnost, ve které vyrůstáme, informační prostředí. Někdo může být popředu, někdo pozadu, ale utrhnout se od karavany je výsadou jen několika obdařených jedinců. A pokud jsou moudří, vědí, jak svůj dar mají použít ve prospěch celku.

Dík za příspěvek, snad jen pár poznámek.
1. Není scholastika spíš o statických dogmatech než o vědomostní algorytmice?
2. Není znacharstvo pouze formou démonismu ? Tudíž k popisu rozdílů mezi ním Člověčenstvím nejsou pojmy jako soucit a rovnoprávnost vůbec adekvátní ?
3. Co to je moudrost? Syntéza (harmonický kříženec) rozumu a emocí - je to vůbec principiálně možné - kdo je tady vlastně ředitel ? V mém chápání tedy nikoliv, v mém chápání je moudrost: schopnost uplatňovat v praktickém životě objektivní poznatky.
4. A ještě k těm emocím. To je hodně zajímavé a důležité téma. Sám jsem zvědav, jak se VP SSSR postavil k pojetí emocí (coby analogu k vitalitě či životní síle) ke kterému došel Hubbard ve své dianetice.
P.
ps. Jak říká klasik - jen moudrému je moudrá rada k dobru.

1. Použil jsem ten termín ve smyslu používání komplikovaných logických konstrukcí, které stejně nejsou moc prakticky použitelné. Možná příhodnější by byl termín sofismus. Možná se to k tomu nehodí, dívám se po praktickém využití a z toho hlediska mi příjde takto formulovaný článek dost nepoužitelný. Porovnejte si to se způsobem podání lekcí generála Petrova. Většina lidí si takový článek vůbec nepřečte, ještě méně porozumí a ještě méně si informaci osvojí. Máte ambici psát pro intelektuální elity? Počítáte se k nim?
2. Pokud do definice znacharstava zatáhnete čerty, ďábly a démony, vzdávám se. Tohle není pole na kterém se chci pohybovat. Možná je to dobré pro řízení, mít vystrašené lidičky, co se bojí démonů. Jsou obvykle poslušnější. Mi se to ale příčí. V tom jsem asi nepraktický.
3. To jsem z článku pochopil. Nadřazujete rozum emocím. Také mám podobné tendence, proto mám pocit, že tomu rozumím. Ale s přibývajícím věkem mi to připadá jako nesprávné, to jsou právě ty iterace, ohlížím se zpět, vyhodnocuji, koriguji názory. Stejně jako opak, samozřejmě. Prozradíte, kolik je vám let? Máte zkušenost s vlastními dětmi? Děti jsou nejlepší učitelé svých rodičů. Mám už dospělé, prošel jsem si celým cyklem jejich a své výchovy. Neocenitelná zkušenost.
4. To opravdu netuším. Jen vím, že jsou to právě potlačené emoce, které jsou schopny pustit z řetězu "běsy" v našich hlavách. Ale třeba jsem v této otázce mimoběžný, nejsem si jist, zda rozumím tomu, co chcete říct.
K tomu ps. Upravil bych to. Dobrá rada je k dobru připravenému. Moudří nejsme nikdy dost, moudrost je ideál.

1. Jen jsem si chtěl ujasnit jak to myslíte s tou scholastikou, ten pojem se mi nezdál šťastně použitý. Jinak už dávno neřeším, koho mé texty osloví a koho ne. Píšu to hlavně pro sebe.
2. Měl jsem za to, že slovu démonismus tady rozumíme ve smyslu démonický (specificky pokřivený/aberovaný) stroj psychiky, o žádné čáry máry fuk či strašení (které stejně jako Vy nejsem ochoten akceptovat) tu nejde.
3. - 4. Emoce je velké a důležité téma. Emoce jsou energie (napájení), rozum je AlGoRytmika (funkčnost), nepreferuji jedno na úkor druhého protože to je logický nonsens, jedno nelze oddělit od druhého, jsou spolu funkčně svázány. Emoce jsou však dvojí - žádoucí a nežádoucí, jedny život podporují, druhé ho potlačují. Jde o to, dostat je pod kontrolu a vědět jak ty žádoucí maximalizovat a ty nežádoucí minimalizovat. Jedině v tomto řídícím smyslu snad lze říct, že rozum by měl být emocím nadřazen - tj. měl by chápat roli emocí v lidském životě a respektovat ji. Teď to asi nemá smyslu hlouběji rozebírat, ale brzy se na toto téma tady objeví asi obsáhlejší pojednání a diskuse. Emoce jako fenomén je IMHO potřeba co nejobjektivněji uchopit a zvládnout, jen to s nimi nejde udělat jako s vědomostmi alá text mé úvahy.
Díky za diskusi.
P.
ps. Ano Vámi zmíněné výchovné cykly mám už za sebou, nicméně to, že by mé děti byly mými učiteli, přes to, že už jsou taky nějaký ten pátek dospělí, zatím nenastalo. Ale vím co máte na mysli a nejsem proti. Každá zvládnutá technika umožňující vhled od vlastní psychiky je moudrému k užitku.

Dnes se mi to líbí, přečetl jsem si i příspěvky níže a cítím rezonanci s tím, jak to myslím. Tj. z mého pohledu napsány dobře a jsou rozumné, jako i tvé odpovědi.
1. Tady stručně - takto jak to říkáš to dává smysl. Myslel jsem, že to bereš jako nějakou popularizaci.
2. V pořádku. Dnes se proto používá asi také ne zcela vhodně mnoho jiných termínů jako třeba psychopat nebo deprivant, někdo řekne zm.d. Já se na to dívám podobně jako ty. Jsem přesvědčen, že s vyjímkou velmi malých dětí a to ještě ne všech, jsme poškození některými zkušenostmi prakticky všichni. A myslím tím teď psychiku. Vidím to i na sobě (to by se člověk měl snažit zjistit nejdříve, ale je to zároveň nejtěžší). Zbavit se takových defektů je nesmírně těžké, nelze to lámat přes koleno. Okamžiky prozření jsou, když člověku nějaké zkušenost (setkání s člověkem výrazně vykazujícím nějaký defekt, shlednutí filmu, kde se nachází, přečtení knihy) nevede ke konstatování "Přesně jako ten či onen", ale k otázce "A co já? Nedělám to náhodou taky?!" a schopnosti upřímné co nejobjektivnější odpovědi.
3-4. Ano, všechno správně. Když jsem se k tomu vyjadřoval, měl jsem nejvíce na mysli proces snad nejdůležitější - vytváření koncepce použité v základech řídícícho procesu. Protože tady, zcela souhlasím, je zásadní, jaké emoce stojí v základech této koncepce. Mohou být skutečně žádoucí i nežádoucí. Láska, soucit, nenávist, zdánlivá bezemočnost - chladná kalkulace, touha pomoci a opojení mocí atd ...
Výběr pak zásadně ovlivní vektor cílů a tím i celý řídící proces. Pochopitelně i na nižších prioritách řízení je potřeba s emocemi počítat, vyhodnocovat je, podporovat nebo neutralizovat. Velmi "šikovně" je to využíváno v organizaci barevných revolucí.

Ještě k těm dětem v roli učitelů. Tento proces probíhá spíše v tom, že na nich vidíme, co děláme dobře a co špatně, kde jsme měli úspěch a kde se dopustili chyb. Jejich postoj k životu nám ukazuje, jakou osobnost se nám podařilo vychovat.
Přesnější by tedy bylo říci, že se výchovou dětí vychováváme sami. Nicméně, dětem je třeba naslouchat, mohou mít někdy i lepší názor na problém, než my. A pokud ano, je to příznak dobrý. Dobrý žák by měl přerůst učitele.

Opakovaně mne překvapuje moje 7 letá dcera.Dokáže různé situace vidět a následně mi je tak rozumně a zároven lidsky přiblížit,až mi přitom spadne brada.Svět Našich dětí je úplně jiný než Náš,bohužel.

Svet našich detí musí byť zákonite iný ako ten náš, lebo sa ešte len postupne učia niesť zodpovednosť za svoje rozhodnutia. Sú dočasne udržiavané v nevinnosti a múdrosti doslova anjelskej.

Sio - k bodu 2. ...Zbavit se takových defektů je nesmírně těžké, nelze to lámat přes koleno.... - Je to jednoduché s tou správnou metodou. A jedna je opravdu velice dobrá a hlavně účinná, kde to přijmu, tím to pochopím a zároveň propustím. Dělám to s ní už hodně dlouho a tak vím, o čem to je a jak funguji já a tím pádem, jak fungují ostatní. Vlastně fungujeme všichni na programech rodu, vesnice, města, národu atd... To jsou jakoby autopilotní programy, které běží v pozadí našeho "systému" a vytváří nám tu naši realitu...

Ano, ty autopilotní programy jsou v terminologii dianetiky jednoduše engramy. Mohl byste nám více přiblížit metodu, jak se s nimi úspěšně vypořádáváte ? Předem díky.
P.

učil jsem se Regresní terapii s metodou RUŠ u Karla Nejedlého (regresní terapie je podle Dragomireckého, je odvozená právě z dianetiky). Karel Nejedlý je zakladatelem metody RUš. Dlouhá léta jsem ji předával dál, než na mě poslal vloni právníky :-) Tak jsem ji přejmenoval na metodu PPP (přijmout, pochopit, propustit). Je to nejrychlejší metoda, kterou znám a znám jích docela hodně. S touto metodou to všechno opravdu přijmu a propustím... M.

Díky za info a upřímně přeji hodně spokojených klientů.
P.

iste nie tak učene, ale skúsim reagovať

Pokud do definice znacharstava zatáhnete čerty, ďábly a démony, vzdávám se

Ak píšete, že ste sa stretli s lekciami gen. Petrova, tak zrejme viete o typoch psychiky - zvierací, biorobot (zombie), démonický a človečenský. Je to pomenovanie. Nikto predsa netvrdí, že tu behajú nejakí čerti či polopriesvitní démoni. Je to názov. Zaviedli ho naši predkovia, podobne ako pojem Boh a hoci sú teraz naše predstavy o niečo iné, zjednodučšene vyjadrujú podstatu. Ani pod zombie si v KSB nepredstavujú oživenú mŕtvolu, ale napr. súčasníka, hypnoticky sledujúceho bedňu s reklamou a potom idúceho si kúpiťto, čo mu natlačili do hlavy. Takže toľko k pojmu démon.

S tými emóciami je to zložité. Každopádne si myslím, že emócie sa objavujú na základe vyhodnotenia rozumu a podvedomia. Inak sa díva na zabíjačku mäsiar, či chovateľ prasiatka a úplne iné emócie to vyvolá v človeku, ktorý rozumom dospel k tomu, že zabíjať zviera je neakceptovateľné.

Človek, ktorý poznávaním došiel do ľudského typu psychiky,nebude mať v hlave "besy". Tak si aspoň myslím.

A na deťoch sa môžeme naučiť mnohému, ale tiež nesmieme zabudnúť, že to sú bytosti vo vývoji k Človeku.

Máte pravdu, jsem prostě asi na ta označení jako ďábel nebo démon trochu alergický. Pokud je tím myšlen člověk psychicky poškozený - viz má odpověď Petrimu výše.

Souhlas, že "moudří nejsme nikdy dost". A mám otázku: Jak si moudrost vysvětluješ? Snad jako "všechno ví, všude byl, nic ho nepřekvapí"?
Podle mého chápání je moudrost o schopnosti využít v praxi to, co ses kde naučil, dozvěděl - a to tak, abys úspěšně řešil své životní situace, dokázal "dohlédnout následků", tj. co nejméně chybných rozhodnutí a to hlavně v situaci, ve které jsi nikdy nebyl. Popř. umění jiné nasměrovat k co nejlepšímu (ovšem jejich vlastnímu) řešení jejich životních situací, kde tvá rada je založená na osobních zkušenostech.
Shrnu: moudrost je o světonázoru, o schopnosti "řídit se sám" a řešit životní situace směrem k harmonii (sebe i okolí). Takže - z mého hlediska nejde o žádný "ideál", ale o běžný lidský parametr, který splňuje dost lidí v našich reálných životech.

Máš pravdu, slovo moudrost se dá interpretovat různě a také to tak lidé činí. To, jak ji popisuješ, jsou atributy které k moudrosti patří, ale nedefinují ji zcela. Je těžké ji definovat úplně.
Já bych přiložil dvě polínka do ohně bez nároku na úplnost, přiznám, že moudrost člověka vyhodnocuji dost intuitivním přístupem a rozlišuji různé typy moudrostí. Zase bez definic, to bych tomu musel definovat několik dní a hrabat se ve vzpomínkách.
Jeden z nutných atributů vyjadřuje Sokrates - pomohu si wiki:
"Sófrosyné (slovo pochází z řeckého slova σωφροσύνη) je starověký řecký mytologicko-filosofický pojem, který se dnes v zjednodušené formě do češtiny překládá jako střízlivost, střídmost, umírněnost, uměřenost, zdrženlivost, uvážlivost, prozíravost, sebekontrola, sebeovládání[1] nebo také jako rozumnost."
Já bych to zjednodušeně shrnul jako uměřenost. Cit pro míru. A jsme u KSB. :-)
Použila jsi pěknou myšlenku "moudrost je o světonázoru, o schopnosti "řídit se sám" a řešit životní situace směrem k harmonii (sebe i okolí)."
K tomu ideálu. Netvrdím, že neexistují moudří lidé. Ale součástí jejich moudrosti je vědění, že nikdy nejsou moudří dost. Viz slavná věta onoho Sokrata, který bezesporu jako moudrý člověk uznáván je - "Vím, že nic nevím."
Myslel jsem to právě takto.

Ještě to druhé polínko. Existuje něco jako lidová moudrost. Pocházím z rodiny valašských horalů, kde je málo učených, formálně vzdělaných lidí. Přesto mí vesničtí příbuzní, se kterými jsem od dětství alespoň o prázdninách vyrůstal, moudří jsou. Nejsou bohatí penězi, ale jsou pracovití, takže ani ne chudí. Když tam ale přijedu, vidím vždy stejný obraz. Lidé žijící spolu v harmonii, vesele se bavící, typicky tak 3 - 5 malých dětí se motá mezi dospělýma, nikdo nekřičí, děti si váží dospělých všech generací a naopak. Neženou se za školami, tituly, penězi, úspěchem, kariérou nebo luxusem. Stačí jim co mají a váží si toho. Řeší problémy, které život přináší jim, jejich blízkým, sousedům, přátelům. Nejsou žádné bábovky, brek a stesky se moc netrpí, není v módě. Dva moji bratranci byli na vojně paragáni, hory jim dávají zdraví a fyzičku. Odpovídá to vašemu pojetí moudrosti?

moja prababicka bola jednoducha rolnicka, mala zakladnu skolu, ale bola stelesnena mudrost preziarena laskou.

Mému pojetí moudrosti to odpovídá. :) Ona "lidová moudrost" se blíží nejvíce, protože vychází z vlastních zkušeností, třeba i několikrát ověřených v praxi jako fungující, doložený osobním životem.
Učenost (projití celého školského systému) s moudrostí nemá co dělat. Žádný titul nezajistí lidství a schopnost prožívat život tak, aby byl harmonický, tvořivý. Stejně tak peníze nebo moc.
Však pro příklady nemusíme chodit daleko. Několikrát otitulovaný sexuolog radí, jak na manželské krize - sám několikrát rozvedený. Psycholog, sám pojídající uklidňující pilulky, radí jiným, jak "zvládat stres". Dětský psycholog radí rodičům, jak na dítě - a sám dítě (ať už své nebo cizí) zvládnout neumí. Dietolog, radící lidem, jak zhubnout, je sám "nadměrný" až příliš. O čem to svědčí? Jakou cenu má jejich "titul", odbornost, vzdělání?

http://vychovanevychovou.cz/3-typy-rodicu/?gw=vnv9c&utm_source=vesnice&utm_medium=email&utm_campaign=rychlokurzemail1
http://vychovanevychovou.cz/5-principu/?gw=vnv9c&utm_source=vesnice&utm_medium=email&utm_campaign=rychlokurzemail2
http://www.nevychova.cz/blog/jak-se-domluvit/?utm_source=vesnice&utm_medium=email&utm_campaign=rychlokurzemail3

Axioma zavedená na samom začiatku je dosť silná, ale v prípade Pozemšťanov aj dosť pochybná.