Poznámka Hox: dnes zveřejňuji další článek s ekonomickou tématikou, protože téma peněžního systému považuji za velmi důležité. Jak článek správně uvádí, současný peněžní systém (jeho parazitická podstata) je příčinou spousty současných neřešitelných situací. Jsou ovšem neřešitelné jen za předpokladu, že by stávající systém v jádru zůstal stejný. Závěr článku je tedy chybný, zhroucení je nevyhnutelné, jen pokud by současný systém zůstal beze změny, což se pochopitelně nestane :)
Náš systém peněz a měn je chybný a ničivý: zhruba každých 60 roků se nutně zhroutí sám do sebe („zima Kondraťjevova cyklu“) a pak znovu začíná od začátku („měnová reforma“); národní státy jsou ale přitom ruinovány a privatizovány, jejich občané jsou vyvlastňováni a zotročováni. Nynější celosvětová krize měn a hospodářství skýtá jedinečnou šanci prolomit tento ďábelský kruh jednou provždy.
7. prosinec 2011
Autor: Norbert Knobloch
Z němčiny do češtiny pro stránky Leva-Net přeložil Princ Drsoň.
Zdroj: http://www.mmnews.de/index.php/wirtschaft/9024-alternativlos-zusammenbruch
Kdo se na náš systém peněz a měn podívá nepředpojatě, najde množství nesrovnalostí, rozporů a logických chyb:
na jedné straně je pro 99 % občanů zakázáno zhotovovat (chybně nazýváno „napodobovat“, „falšovat“) peněžní známky, na druhé straně smí 1 % občanů tyto peněžní známky zhotovovat, napodobovat a falšovat neomezeně (když ústřední banky zemí tvoří nové hotové peníze).
Na jedné straně musí 99 % lidí kvůli penězům něco vykonávat, tedy pracovat, na druhé straně smí 1 % občanů (banksteři) zhotovovat peněžní známky bez svého vlastního výkonu a půjčovat je a ještě za ně účtovat úrok a úrok z úroku a podle okolností krást / loupit majetek svých „dlužníků“ (půjčky poskytované bankami, chybně nazývané „úvěry“).
Na jedné straně jsou »peníze« ideálním právem na rovnocennou protihodnotu za předtím provedený výkon („práci“), na druhé straně se stvrzenky / dluhopisy poskytované pro tento právní nárok, peněžní znaky neboli „bankovky“, vytvářejí pomocí monopolu bez vlastního výkonu z ničeho a jejich množství se svévolně zvyšuje nebo snižuje.
Na jedné straně je vlastní a nejdůležitější funkcí těchto stvrzenek / dluhopisů (peněžních znaků neboli „bankovek“) zabezpečit právní nárok na rovnocennou protihodnotu, který už vznikl provedením výkonu („práce“), po neomezeně dlouhou dobu a neztenčený, na druhé straně už tyto stvrzenky / dluhopisy tento svůj úkol vůbec neplní („inflace“).
Na jedné straně jsou „peníze“ jako „zákonné platidlo“ veřejným zařízením, na druhé straně jsou svévolně prohlašovány za soukromé „vlastnictví“.
Na jedné straně jsou disponibilní peníze prohlašovány za jediné zákonné platidlo, na druhé straně smějí být libovolně zneužívány jako prostředek spekulace a hromadění.
Na jedné straně je pod hrozbou trestu zakázáno zvyšovat počet peněžních znaků (viz nahoře), na druhé straně je dovoleno snižovat počet peněžních znaků jejich odebráním z oběhu v hospodářství a zadržovat je a také je poskytovat pouze za „poplatek“ nebo „odměnu“ (úrok).
Na jedné straně jsou občané nuceni peněžní znaky jako „zákonné platidlo“ přijímat, na druhé straně ale nejsou nuceni je také znovu dávat do oběhu.
Na jedné straně se peníze používají jako „prostředek pro uskutečňování směny“, na druhé straně jako „prostředek pro tvorbu pokladu“, přestože druhá funkce vylučuje tu první.
Na jedné straně jsou »peníze« měřidlem (hodnoty), na druhé straně se toto měřidlo stále mění. Měřidla ale musejí zůstávat stále stejná, pokud mají tento svůj jediný účel, tuto svoji jedinou funkci (měřit a porovnávat) plnit.
A konečně jsou naše „peníze“ svázány s mechanismem úroku a úroku z úroku, přestože to z matematických i praktických důvody vždy a nevyhnutelně musí vést k sebezničení.
Tento soupis ukazuje vzhledem k ústřednímu významu peněz pro všechna národní hospodářství planety Země zcela zřejmě, že dnešní hospodářské problémy a existenciální ohrožení jsou zaviněny výlučně naším chybným systémem peněz. Jde přitom o tři základní problémy a nebezpečí, které zcela vážně ohrožují náš život a naše přežití zde na naší krásné „Modré planetě“. Všechny tyto tři problémy spočívají v nepřiměřeném vývoji:
Nepřiměřenost a bezuzdnost
„Kromě růstu počtu obyvatel světa je pro krizovou situaci světa určující nepřiměřený vývoj ve třech směrech: 1. ve směru rostoucího rabování a zatěžování životního prostředí, především v důsledku stálého růstu výroby a spotřeby [takzvaný „růst“, vynucený kvůli úroku a úroku z úroku]; 2. ve směru rostoucího nepřiměřeného zadlužování národních hospodářství [rovněž zapříčiněno úrokem a úrokem z úroku], zvlášť zřejmého v zemích Třetího světa; a 3. ve směru rostoucího protikladu mezi chudými a bohatými [opět kvůli úroku a úroku z úroku], jak mezi různými zeměmi, tak uvnitř zemí. Pokud se na tyto jevy podíváme důkladněji, narazíme na příčiny související s vládnoucím řádem peněz: nepřiměřené hromadění a soustřeďování peněžního majetku vede k nepřiměřenému růstu dluhů, s tím spjaté rostoucí úroky vedou k rostoucímu přesouvání příjmů. Tyto úroky se na straně peněžních majetků jeví jako výnosy a způsobují další růst úroků s příslušně rostoucím tlakem směřujícím k dalšímu zadlužování. Jde zde tedy o spirálu problémů, která sama sebe urychluje a má nepřirozený okruh [okruh s kladnou zpětnou vazbou], který v přírodě nacházíme pouze u procesů chorobného růstu [např. u rakoviny]. Přerozdělování příjmů směrem od práce k vlastnictví nutně vede k chudnutí pracujících.“
(Helmut Creutz, in: Zeitschrift für Sozialökonomie, 89. pokračování, duben 1991; citováno podle: Margrit Kennedy, Geld ohne Zinsen und Inflation, 9. vydání, Wilhelm Goldmann Verlag, München 2006, str. 106/107; poznámky: autor.)
Ještě jednou jinými slovy a stručně: problémy našeho kapitalistického systému hospodářství jsou zapříčiněny naším systémem peněz; problémem našeho systému peněz jsou dva druhy nepřiměřeného růstu: nepřiměřený růst množství peněz, který se nazývá „inflace“ a vede ke ztrátě kupní síly peněz, respektive ke (zdánlivému a takto chybné nazývanému) „růstu“ cen, a nepřiměřený růst soukromých peněžních majetků pomocí úroku a úroku z úroku (úrok z úroku = sdružený úrok, pozn. překl.), který vede k nepřiměřenému zadlužení a nutí k excesivnímu „růstu“. Abychom oba tyto druhy nepřiměřeného růstu překonali a problémy tím vyřešili, je nutné monopol na tvorbu peněz a na jejich uvádění peněz do oběhu a také úrok a sdružený úrok odstranit. Tečka.
Pomocí úroku a sdruženého úroku akumulace a eskalace peněžních majetků na jedné straně a přesně zrcadlově nebo proporcionálně na druhé straně akumulace a eskalace dluhů a také nespravedlivé, zločinné přerozdělování národního důchodu směrem od těch, kteří jej vytvářejí, k těm, kteří jej bez vlastní práce hltají, nejen trvají, ale dokonce se ještě stále zrychlují. Následky těchto chybných způsobů vývoje jsou závažné: rostoucí, stále méně zvladatelné poruchy ekologických, hospodářských a společenských systémů, které nakonec nutně končí jejich zničením.
„Kladná“ zpětná vazba je záporná
V oblasti peněz nebo měn máme zhoubný, ničivý koloběh, který sám sebe urychluje: tak, jak stále rostou výnosy z úroků placených za kapitál, rostou neustále peněžní majetky a peněžní obraty bank. Tím znovu a dál roste úroková zátěž hospodářství a zadlužení / nepřiměřené zadlužení občanů, podnikatelů a státu, což vede k dalšímu růstu výnosů z úroků a k dalšímu růstu peněžních majetků a tak dále a tak dále. V kybernetice se to nazývá „okruh s kladnou zpětnou vazbou, kladná zpětnovazební smyčka“. Okruh s kladnou zpětnou vazbou lze přirovnat ke špatně fungujícímu termostatu topení, který, když teplota v místnosti stoupá, ventil topení ještě dál otevře, místo aby jej přiškrtil nebo zavřel (příklad podle: Helmut Creutz). Okruh s kladnou zpětnou vazbou je sebeničivý, autodestruktivní; proto se ve světě živých nevyskytuje. V přírodě existují pouze okruhy se zápornou zpětnou vazbou, ve kterých se jakýkoli nepřiměřený vývoj sám zabrzdí, sám sebe zlikviduje.
Fatální důsledky chybného vývoje měn nebo peněz jsou trojí: hospodářské, společenské a ekologické. Všechny tři se ovšem vzájemně ovlivňují: stále rostoucí nároky na společenský produkt vytvořený pracujícími, které plynou z úroků ze stále rostoucího kapitálu, vedou ke stálému zmenšování té části sociálního produktu, která zůstává pracujícím. To znamená, že příjmy a kupní síla podnikatelů a pracujících klesají při rostoucích dluzích, s jejich rostoucími dluhy a kvůli jejich rostoucím dluhům. Důsledkem toho jsou poklesy poptávky a investic, platební neschopnost firem a nezaměstnanost. Trvale a s každou krizí („sestupem“) stále narůstá napětí ve společnosti. Nakonec přicházejí společenské nepokoje, násilná povstání a občanská válka.
Vyhnout se snižování příjmů pracujících lze jen, a i tak jen na přechodnou dobu, když se sociální produkt každý rok zvětšuje, a to nejméně o takovou jeho část, kterou kapitál každoročně požaduje navíc. Pokud se má dodržet daný poměr přerozdělování mezi prací a kapitálem, musí být procentuální růst hospodářství stejný jako růst kapitálu. Takový růst výkonu ale zvyšuje spotřebu nenahraditelných zdrojů a nevratné ničení přírody a brzy naráží na meze tělesné a nervové výkonnosti a zatížitelnosti člověka.
Zhroucení je jisté
Zdánlivé „východisko“ z krize hospodářství a společnosti vede tedy dokonce ještě rychleji ke krizi ekologické. Proto máme v nynějším, zvrhlém systému peněz, pouze volbu mezi zhroucením ekonomickým nebo ekologickým. V důsledku toho ale hrozí nejen katastrofy v životním prostředí, ale znovu také válečné střety kvůli přírodním zdrojům jako jsou voda, ropa, dřevo, uhlí, užitková zvířata, užitkové rostliny, zemědělská půda.
Politika je mezi mlýnskými kameny nadvakrát: jestliže nadměrně rostoucí peněžní majetky nebudou převáděny zpět do hospodářství pomocí (úrokem zatížených) „úvěrů“, dojde k deflační recesi (záporný růst hospodářství zaviněný nedostatkem peněz v oběhu, pozn. překl.). Jestliže však budou převáděny zpět do koloběhu hospodaření, dojde kvůli zadlužení a zchudnutí pracující a podnikající třídy společnosti, střední třídy, k hospodářskému krachu a ke zhroucení společnosti. Jestliže se, jako zdánlivá alternativa a domnělé východisko, zvýší výkon hospodářství, produkt společnosti („hospodářský růst“), dojde ke zhroucení ekologickému.
Aktuální vývoj světa vede k obojímu: zhroucení společnosti je nevyhnutelné, protože růst hospodářství nelze stupňovat podle tempa a míry, jakými pomocí úroku a sdruženého úroku exponenciálně rostou peněžní majetky. A ekologický kolaps je rovněž nevyhnutelný, protože příroda sama už nyní nezvládá růst naší výroby a spotřeby – ani při nynějším počtu lidí, natož pak s růstem počtu obyvatel světa, který už je nyní daný.
Informační báze KSB