20.12.2014
Ruský blogger "chipstone" komentuje tiskovou konferenci z 18.12.:
Krátce o včerejší tiskové konferenci (TK). Na TK prezidenta reálně zaznělo mnoho vážných věcí, na které nikdo neobrátil pozornost:
1. V první polovině byl Putin napjatý a dokonce trochu agresivní. Ačkoliv si byl i kompletně jistý sám sebou. To bylo velmi jasně viditelné na jeho mimice. V druhé polovině byl uvolněnější. A dále. Působil šíleně unaveným. Ale zároveň spokojeným s výsledky nějakých reálných záležitostí, které zůstaly mimo pozornost sdělovacích prostředků i tiskové konference. Je v pravdě možné vymyslet mnoho příčin takového stavu, ale mě jako první přišlo na mysl, že je mu už je fyzicky nepříjemné odpovídat dopředu známými frázemi na vědomě prázdné otázky. Spíše je to ale vše spojeno s objemem skutečně důležité a skryté práce, jejíž výsledky se někdy v budoucnu dozvíme. Ale zjevně ne v nejbližší době.
2. Čísla. Na některá čísla stojí za to obrátit pozornost. Například, na 419 miliard dolarů zlatých a valutových rezerv. Dokonce i když by ta cifra obsahovala nedávno ohlášených 7 miliard rezerv Ministerstva financí, určených k prodeji, pak rozdíl oproti 381 miliardám rezerv před pouhým týdnem ohromuje. Navýšení proběhlo nejméně na 31 miliard zelených. A to v okamžiku, kdy všichni čekali prudký pokles rezerv v důsledku intervencí centrální banky. Odkud se ty peníze vzaly je víceméně jasné, o tom jindy. Dále, rozpočet je s velkým přebytkem. Na pozadí zjevné recese a plánovaného deficitního rozpočtu. Faktor je to důležitý, hlavně na pozadí dalších rekordních deficitů rozpočtů zemí Západu a v první řadě USA. Dále, více než 140 miliard aktivního salda zahraničního obchodu. To znamená, že libovolné pokusy her proti rublu jsou od začátku bezperspektivní. Odtok kapitálu, který všechny trápí a který likviduje větší část toho proficitu, se kompenzuje jedním lusknutím prstů.
3. Termín „dva roky“ (na překonání krize, pozn.). Mimořádně zajímavý údaj. Zvláštně na pozadí fakticky Putinem ohlášené, v odpovědi BBC, války vedené Západem proti Rusku. Putin dává dva roky jako nejzazší termín kolapsu západního systému světového pořádku. Přičemž s poznámkou, že vše se může řešit i dříve. Už příští rok.
4. Hlavní a nejdůležitější oznámení. Ohledně amnestie kapitálů, kterou Putin podle svých slov kontroluje osobně. Před TK nikdo nemluvil o amnestii jako o prosté deklaraci majetku bez fyzické repatriace kapitálů do Ruska. Nyní o tom bylo řečeno. Co to mění? Velmi mnoho. Od začátku jsem předpokládal, že cílem amnestie nejsou ty peníze, které po troškách nakradli naši hodnostáři a oligarchové. Reálně to jsou kopějky v objemech od 100-200 miliard dolarů. Jejich deklarace umožní zjednodušit kapitálové řízení v budoucnosti a také uvést do pořádku sumy reálného vnějšího dluhu Ruska – z 600 miliard nynějšího nominálního vnějšího dluhu jsou více než 250 miliard virtuální dluhy firem vlastním pobočkám v offshorech. Ale o tyhle peníze v principu nejde. Amnestie má za účel posvítit na triliony dolarů, které jsou fakticky ruskými a byly vyvezeny ze země před rokem 1993, nebo byly vydělány v následujících letech za ty peníze. Sumy jsou to takové, že se jich skutečně nelze masově dotýkat. Mohla by lehce krachnout celá světová ekonomika, za den dva. Ale i otázka o posvícení si na ně vypadá zvenku podivně. Apriori se má za to, že tajné je bezpečnější než zjevné. Ale ten fakt, že „peníze strany“ (KSSS, pozn.), jak je dříve s oblibou nazývali, je rozhodnuto vytáhnout na světlo světa, mluví o tom, že se objevily nějaké garance nedotknutelnosti těch peněz, že jejich spojení s Ruskem se stalo výhodné i pro Rusko, i pro ty peníze. To znamená, nastoupil okamžik veřejného odsouhlasení reálného bohatství všech světových Hráčů.
5. Vztahy s Tureckem. To, co prezident řekl a to, jak to řekl, samo o sobě hovoří o pevnosti dosáhnutých dohod. Dohod, které doslova v jeden okamžik změnily veškerou geopolitickou mapu planety a regionu konkrétně. Plynový uzel v Turecku fakticky staví Evropu na kolena. Cokoliv by nevymýšleli a jak by nekřičeli, je to fakt, před kterým se neschovají.
Tisková konference ve mně zanechala podivný pocit. Z jedné strany, Putin jako vždy řekl velmi málo. Mnohem méně, než bychom všichni my chtěli slyšet pro plné chápání situace a dění. Z druhé strany, na formální dialog s tiskem řekl překvapivě mnoho, jen bylo třeba to uslyšet.
Informační báze KSB