Putinovy geopolitické šachy s Washingtonem

F. William Engdahl

Za zablokování rezoluce OSN, která mohla vést k vojenské intervenci v Sýrii, bylo Rusko obviněno orwelliánským Západem, že řadí své národní zájmy před životy milionů Syřanů. Prozkoumáním aktivit Vladimíra Putina po je zvolení prezindetem, William Engdahl ukazuje že Rusko skutečně sleduje své národní zájmy, které jsou nejlépe vyjádřeny jako usilování o spravedlivé a klidné světové prostředí a neutralizace agendy USA a Izraele pro Blízký východ.

Od té doby co byl zvolen prezidentem, Vladimír Putin neztrácí ani minutu při řešení nejpalčivějších geopolitických otázek. Nepřekvapivě, v centru jeho pozornosti je explozivní situace na Blízkém východě, hlavně v Sýrii. Zde Putin využil všechny myslitelné prostředky prevence dalšího zhoršení situace do stavu, který by mohl docela dobře vést k světové válce. Jeho aktivity v uplynulých týdnech zahrnovaly aktivní osobní diplomacii se syrskou vládou, stejně jako s takzvanou opoziční "Syrskou národní radou". Zahrnovaly intenzivní diplomacii s tureckým režimem Erdogana, stejně jako rozhovory za zavřenými dveřmi s Obamou a přímou diplomacii s izraelským prezidentem Netanjahuem.

Samotná Sýrie, v kontrastu s tím, jak ji představují západní média, je multietnický a nábožensky tolerantní stát, s alávitským muslimským prezidentem Bašárem al-Assádem, který má za manželku sunnitku. Sekta Alávitů je větev šíítského islámu, která nepožaduje po ženách nošení burky a podle sunnitských měřítek je liberální, zvláště v porovnání s prostředím například ve fundamentalistické Saudské arábii, kde žena nemůže vlastnit dokonce ani řidičský průkaz. Syrská populace je směsí Alávitů, Drúzů a Kurdů, sunitů, arménských křesťanů. Kdyby vláda Assáda padla, experti odhadují že podobně jako v Egyptě, moci by se chopilo pochybné Muslimské bratrstvo, což by jednoznačně neuvítal nikdo, ani Izrael, a určitě ne Rusko nebo Čína.

Podle informací shromážděných Gajendrou Singhem, indickým diplomatem s desítkami let zkušeností se situací na Blízkém východě, kdyby režim Assáda, který zastupuje alávitskou menšinu obyvatel, padl, země by se rychle ponořila do krvavé lázně, která by mohla vyústit až ve 4 miliony mrtvých (20% syrské populace). To by mělo přinutit k zamyšlení ty na Západě, kteří oslavují a podporují pochybnou "Syrskou národní radu", která je pod vlivem Muslimského bratrstva, a ozbrojenou opozici "Svobodná syrská armáda" (FSA), která byla dokonce New York Times(y) označena jako plná soupeřících frakcí. Kdyby se navíc konflikt stal krvavou lázní jako v Libyi, rozšířil by se přes hranice Sýrie do Turecka. Pobřežní oblasti Sýrie mají velkou alávitskou majoritu a alávité také žijí v pohraničních oblastech Turecka, Hataj a Antakija.


 

Odlišit pravdu od fikce o dění v Sýrii je těžké, protože média jsou omezená a mluvčí opozici byli opakovaně přistiženi při lhaní o událostech. V jednom konkrétním případě, novinář z Anglie prohlásil, že byl rebely záměrně odveden do smrtící pasti, aby mohli prohlásit, že byl zabit vládními jednotkami a nahnat tak nějaké mediální body proti režimu v Damašku. Hlavní korespondent Channel 4 news, Alex Thompson, řekl agentuře AP že syrští rebelové ho chtěli nechat zemřít v zemi nikoho poblíž hranic s Libanonem, aby pak mohli použít jeho smrt v mediálním boji. A v dalším případu nehorázné manipulace, po masakru v Húlá, BBC ukázala fotografie mrtvých s tvrzením, že byli zabiti vládními vojáky, ale byli chyceni při činu, protože vyšlo najevo, že se jedná o fotografii italského novináře Marco di Lauro z Iráku z roku 2003.

Sázky v této geopolitické hře nejsou nic menšího než přežití v první řadě Sýrie jako svrchovaného státu, jakékoliv nedostatky by měl. Dále, v konečném důsledku zahrnují přežití Íránu, Ruska a Číny jakožto svrchovaných národů, společně s dalšími BRICS zeměmi - Brazílií, Indií a Jižní afrikou. V dlouhé perspektivě jsou sázky přežití civilizace jak jí známe a vyhnutí se světové válce, která by zdecimovala světovou populaci ne o miliony jako před sedmdesáti lety, ale o miliardy.

Putin nakreslil jasnou pevnou hlubokou linii kolem přežití Assáda a Sýrie jako stabilního státu. Málokdo se ptá proč Rusko varuje před možnou světovou válkou, pokud Washington bude trvat na okamžité změně režimu v Sýrii, jak Hillary Clinton dělá. Není to kvůli záměru Ruska provozovat vlastní imperialistickou agendu na blízkém východě. Rusko není vojensky a ekonomicky v pozici něco takového udělat, ani kdyby chtělo. Je to naopak kvůli zachování provozu jediného ruského středomořského vojenského přístavu-základny, Tartus, jediné zbývající ruské vojenské základny mimo jeho území, od rozpadu SSSR, a jediného jeho tankovacího bodu ve středozemí. V případě srážky s NATO je tento přístav pro Rusko strategické důležitosti.

Ale sázky pro Rusko jsou ještě vyšší. Putin a ministr zahraničí Ruska, Sergej Lavrov, dali velmi jasně najevo, že spuštění vojenské intervence do Sýrii by mělo nedozírné následky. Spolehlivé zdroje v Damašku hlásí, že v Sýrii je přítomno kolem 100.000 ruských vojenských "technických poradců". To je velmi mnoho, a ruská loď vezoucí útočné helikoptéry Mi-25, jejichž opravu si Sýrie už dříve objednala a zaplatila, míří do Sýrie, zatímco o několik dní dříve vyrazila ruská vojenská flotila směrem na Tartus, vedena křižníkem Admirál Čabaněnko.

Dřívější pokus poslat opravené helikoptéry zpět do Sýrie byl zablokován v červnu u pobřeží Skotska úhybným manévrem, když anglická pojišťovací společnost vypověděla lodím pojištění (lodě se neplavily pod ruskou vlajkou). Nyní Moskva dala najevo, že nebude tolerovat žádnou intervenci v námořním spojení s Damaškem. Ruský mluvčí ministerstva obrany, Vjačeslav Dzirkaln, ohlásil že "flotila bude poslána aby garantovala bezpečnost našich lodí a zabránila komukoliv v interferenci pro případ blokády. Připomínám, že nejsou žádné limity.", střízlivě dodal. Co Moskva mnoha slovy říká je, že je ochotná jít do obdoby kubánské krize z roku 1962, pokud NATO bude trvat na požadavku změny režimu v Damašku.

Protože vyšlo veřejně najevo, že tzv. demokratická opozice v Sýrii je pod vlivem pochybného Muslimského bratrstva, jen stěží organizaci známou multietnickou tolerancí a demokratickými tendencemi, Moskva je přesvědčena, že vítěství loutkového režimu podporovaného USA a vedeného Muslimským bratrstvem by spustilo vlnu destabilizace napříč centrální Asií do republik bývalého Sovětského svazu. Čína je také extrémně citlivá na toto nebezpečí kvůli nedávným krvavým nepokojům muslimských organizací v Ujgurské autonomní oblasti, které byly tiše sponzorovány vládou USA. Ujgurská oblast je velmi bohatá na ropu.

Čína se v otázce blokování rezoluce OSN ohledně Sýrie pevně spojila s Ruskem. Rezoluce navržená Spojenými státy otevřela cestu nejen ke zničení Kaddáfího, ale ke zničení celé Libye jako fungující země. Autor tohoto článku mluvil osobně v Moskvě a v Pekingu od debaklu v Libyi s dobře informovanými osobami, jak mohli být v předchozím případě s Libyí tak krátkozrací. Od té doby si tam i tam zcela jasně uvědomili, že Bushova agenda pro "velký střední východ" je v přímém střetu s jejich národními zájmy. Rusko a Čína k tomuto dni 3x vetovaly v OSN sankce navržené proti Sýrii, naposledy 19.07.

Putin a jeho ministr zahraničí Sergej Lavrov trvají na striktním dodržení navrženého mírového plánu Kofi Annana. Navzdory tomu, jak si plán vykládá Washington, plán neobsahuje ani slovo o požadavku odstoupení Assáda nebo změny režimu, ale je jen o složení zbraní na obou stranách a dosažení dohody.

Mnoho zápaďanů, kteří čerpají své informace o světových záležitostech výhradně z CNN nebo BBC, je přesvědčeno, že Sýrie je klasický případ "dobrých" (tzv. Syrská národní rada (SNC) a slepenec "Free Syrian Army") proti "zlým" (diktátor Assád a jeho režim, hlavně armáda). Přes rok západní média ukazovala záběry, některé dokonce ani nenatočené v Sýrii, jak si někteří všimli, kde tvrdili, že nevinné neozbrojené obyvatelstvo je masakrováno vládními jednotkami.

Nikdy se nepokusili vysvětlit, jak by Assádovi prospělo znepřátelit si jeho nejsilnější opěrný bod, jmenovitě podporu většiny Syřanu proti tomu, co přesně nazval zahraniční intervencí do svrchovaně syrských záležitostí.

Nepřekvapivě, mnoho žurnalistů ze svých zkušeností na vlastní oči potvrzuje, že údajná "demokratická opozice" je tajně vyzbrojována a cvičena v táborech na turecké straně hranic. Profesor Ibrahim Alloush z univerzity Zaytouneh v Jordánsku řeklu stanici RT:

"Zbraně jsou pašovány do Sýrie ve velkých množstvích odevšad. Je naprosto jasné, že rebelové dostávali zbraně ze zahraničí a syrská televize ukazovala téměř denně záběry dodávek zbraní pašovaných do Sýrie z Libanonu, Turecka a dalších sousedících zemí. Protože rebelové jsou podporování GCC (Kooperační rada perského zálivu) a NATO, dá se vyvodit že dostávájí zbraně a peníze z těch samých zdrojů, které jim poskytují politickou podporu."

Jeden turecký novinář, kterého autor vyzpovídal v Ankaře a dubnu, kam se právě vrátil z intenzivního putování po Sýrii, sdělil své očité svědectví o případu zajetí malé skupiny "opozičních bojovníků". Novinář, mluvící plynně arabsky, byl šokován když se jeden za zajatých velitelů dožadoval vysvětlení toho, proč ti, kteří je zajali, mluví arabsky. Když jim řekli, že je to jejich rodný jazyk, rebel byl v šoku: "Ale vy byste měli mluvit hebrejsky, jste s izraelskou armádou, nebo ne??"

Ve zkratce, bojovníci byli bleskově vytrénování na turecké straně hranice, byli jim dány kalašnikovy a hrst dolarů a byli posláni válčit džihád proti izraelské armádě. Dokonce ani nevěděli, proti komu bojují. V jiných případech, žoldáci rekrutováni z Afghánistánu a odjinud a financováni penězi Saudů, včetně údajných členů Al-Kajdá, tvoří "demokratickou opozici" zákonnému režimu Al-Assáda.

Dokonce naprosto provládní New York Times byl nucen přiznat, že CIA se podílela na vyzbrojování syrské opozice. Napsali "Podle amerických činitelů a pracovníků arabských tajných služeb, CIA operativci fungují tajně v Jižním turecku, kde pomáhají spojencům určovat, kteří syrští opoziční bojovníci dostanou přes hranici zbraně. Zbraně, včetně automatických zbraní, raketometů, munice a protitankových zbraní jsou pašovány hlavně přes tureckou hranici skrze tajnou síť prostředníků která zahrnuje Muslimské bratrstvo a je placena Tureckem, Saudskou arábií a Katarem, řekli vládní činitelé.."

Mezinárodní výbor červeného kříže nyní klasifikuje konflikt jako občanskou válku. Peter Wallensten, vedoucí výzkumník na univerzitě Uppsala a ředitel "Uppsala Conflict Data Program" řekl, že "stává se to stále více mezinárodní občanskou válkou, a jak víme z historie, čím více se konflikt stane "zmezinárodněný", tím bude delší... je tam občanská válka, ale nyní plyne ze zahraničí do Sýrie tak mnoho zbraní, že je to ve skutečností zmezinárodněná občanská válka."

Podle Mary Ellen O’Connell, respoktované autority na právo a řešení mezinárodních sporů na univezitě Notre Dame, "Klasifikace Mezinárodního výboru červeného kříže znamená že Assádův režim čelí ozbrojené opozici zapojené do vojenských operací a má legální právo odpovědět podobně. Syrská armáda nyní bude mít více autority zneškodňovat osoby podle jejich příslušnosti k ozbrojené opozici, než když byl Assád omezen na použití síli podle pravidel mírového stavu." Rebelské opoziční skupiny prohlašují, že to znamená přesný opak.

Zatímco administrativa USA dělá pietní prohlášení o podpoře "demokracie", požaduje Assádovo odstoupení a uznává pochybnou a roztříštěnou opozici ve formě Syrské národní rady, která je pod vlivem Muslimského bratrstva, Rusko pracuje šikovně na poli diplomacie na oslabení tažení Západu směrem k válce.

Jakmile Putin převzal úřad prezidenta 7. května, ihned se vydal na komplexní sérii diplomatických misí za zneškodnění nebo alespoň vykolejení plánu Washingtonu pro Sýrii. 16. června hostil v Moskvě Kofi Annana, kde zopakoval neochvějnou podporu Annanova mírového plánu pro Sýrii.

Protože média se dopouštějí značných zkreslení ve výkladu tohoto plánu, neškodí si ho připomenout:

(1) commit to work with the Envoy in an inclusive Syrian-led political process to address the legitimate aspirations and concerns of the Syrian people, and, to this end, commit to appoint an empowered interlocutor when invited to do so by the Envoy;

(2) commit to stop the fighting and achieve urgently an effective United Nations supervised cessation of armed violence in all its forms by all parties to protect civilians and stabilise the country.
To this end, the Syrian government should immediately cease troop movements towards, and end the use of heavy weapons in, population centres, and begin pullback of military concentrations in and around population centres.
As these actions are being taken on the ground, the Syrian government should work with the Envoy to bring about a sustained cessation of armed violence in all its forms by all parties with an effective United Nations supervision mechanism.
Similar commitments would be sought by the Envoy from the opposition and all relevant elements to stop the fighting and work with him to bring about a sustained cessation of armed violence in all its forms by all parties with an effective United Nations supervision mechanism;

(3) ensure timely provision of humanitarian assistance to all areas affected by the fighting, and to this end, as immediate steps, to accept and implement a daily two hour humanitarian pause and to coordinate exact time and modalities of the daily pause through an efficient mechanism, including at local level;

(4) intensify the pace and scale of release of arbitrarily detained persons, including especially vulnerable categories of persons, and persons involved in peaceful political activities, provide without delay through appropriate channels a list of all places in which such persons are being detained, immediately begin organizing access to such locations and through appropriate channels respond promptly to all written requests for information, access or release regarding such persons;

(5) ensure freedom of movement throughout the country for journalists and a non-discriminatory visa policy for them;

(6) respect freedom of association and the right to demonstrate peacefully as legally guaranteed.

Není v něm žádný požadavek na odstoupení Assáda před dosažením přímeří a složení zbraní, navzdory tomu co Hitlary Clintonová tvrdí, když tvrdí, že také podporují tento plán. Annanův plán volá po diplomatickém řešení. Spojené státy zjevně nechtějí diplomatické řešení. Chtějí změnu režimu a co největší válku napříč rozdělení islámského světa na šiíty a sunnity.

Moskva a Peking chtějí stejně razantně zabránit tomu, aby se chaos ze Sýrii rozlil do okolních zemí. 19. července Rusko a Čína vetovaly rezoluci OSN podporovanou USA s tvrzením, že tato rezoluce je navržena aby otevřela dveře libyjskému scénáři v Sýrii. Rezoluce byla sepsána britským ministrem zahraničí Williamem Hague, a otevřela by dveře uplatnění článku 7 rezoluce RB OSN na Sýrii. Článek 7 dovoluje 15ti členné radě autorizovat řadu akcí od diplomatických a ekonomických sankcí až po vojenskou intervenci. Hague ve své rezoluci požadoval ať syrská vláda složí do 10 dnů zbraně a vrátí vojáky a těžkou techniku do kasáren. Od podobných požadavcích směrem k "Svobodné armádě Sýrie" (FSA) nepadlo ani slovo. Washington tvrdil, že bude uplatňovat jen ekonomické a diplomatické sankce, ale ne vojenské. Hmm, jistě...

Putin má více než malou páku na tureckého premiéra Erdogana. Erdogan byl v Moskvě právě před hlasování RB OSN 19. července, diskutovat syrskou situaci s Putinem. Turecko je druhý největší kupec ruského zemního plynu a 80% ruského zemního plynu pochází ze státem kontrolovaného Gazpromu.

Celá turecká strategie "energetické křižovatky" - hrát klíčovou roli v tranzitu plynu z Eurasie, Středního východu do Evropy, záleží na plynu z Ruska a Íránu.

Putin také odjel do Tel-Avivu 21. června aby se setkal s izraelským premiérem Netanjahuem. ruský vliv v Izraeli není malý. Od rozpadu Sovětského svazu se na území Izraele ocitly desítky tísíc ruských židů. Nakonec, Izrael nemůže být nijak nadšen z vyhlídky, že by Sýrii ovládlo Muslimské bratrstvo. I když ze schůzky proniklo málo informací, je zřejmé, že Putin doručil zprávu že "zničená, dezorientovaná a zlomená Sýrie není v zájmu Izraele. Sýrie má druhou nejsilnější a nejlépe organizovanou organizaci Muslimského bratrstva, hned po Egyptu, " podle bývalého indického velvyslance K. Gajendra Singh.

Zdroj : “Putin’s Geopolitical Chess Game with Washington in Syria and Eurasia”, by F. William Engdahl, Voltaire Network, 23 July 2012, www.voltairenet.org/a175097

Diskusní téma: Putinovy geopolitické šachy s Washingtonem

dobrá zpráva

v | 30.07.2012

není nad objektivní informace od inteligentní bytosti :)

Тайное и Явное

sxg | 30.07.2012

Dalo by sa preložiť? Prípadne článoček o obsahu filmu:
http://www.youtube.com/watch?v=2cEhRjKNFiA

Re: Тайное и Явное

Hox | 01.08.2012

jestli si najdu čas se na to podívat, tak něco zkusím sepsat.

TUNWZbju18

assitineMiz | 02.12.2013



LXWLMize46

assitineMiz | 07.12.2013



Přidat nový příspěvek