6.7.2016
Titulky: Irena
Otázka - Odpověď V.V. Pjakina ze dne 27.06.2016.srt
Otázka - Odpověď V.V. Pjakina ze dne 27.06.2016.doc
OBSAH 27.06.2016
1) BREXIT průběh referenda jinak, než V.V.P popsal? Byla to manipulace podle rozdílu informací v mediích před a po?
2) V Moskvě se setkala Nulandová se Surkovem, jaké jsou z toho výsledky?
3) Naděžda Savčenková, možná se teď změnila z nadnárodního v globální prvek řízení?
4) Demokraté ukončili 26-ti hodinovou, takzvanou sedací stávku v kongresu USA.
5) V Arménii ve svatém Ečmiadzinu se konala božská liturgie před otevřeným oltářem svatého Trdata, které se v rámci své třídenní návštěvy účastnil i papež.
6) Šéf sjednocené letecké strojírenské korporace prohlásil, že ruská letadla v podmínkách duopolu Boeingu a Airbusu - citát: „Nikdo nechce.”
7) Pamětní deska, proto prosím doplnit váš názor na Mannerheima, Vlasova a další podobné případy.
Dobrý den Valeriji Viktoroviči.
Dobrý den.
Zdravím vážené diváky, posluchače i kolegy zde ve studiu.
Nejpopulárnější otázka samozřejmě souvisí s referendem v Británii. A konkrétně Káťa píše: Referendum se v Británii vyvinulo poněkud jinak, než jste Valeriji Viktoroviči popisoval v pořadu z 20.06. Pro BREXIT hlasovala většina a výsledky již byly zveřejněny. Cameron v pátek oznámil své odstoupení. Evropa je v panice. Mnozí představitelé evropské elity vyjadřují své politování nad tímto výsledkem.
Jiný uživatel Natálie píše: Vyvolává to dojem, že je někdo chytře do tohoto scénáře vmanévroval. Měli přece dost času, aby přesvědčili Brity zůstat. Mnozí zmiňovali, že v médiích nebyla probírána reálná rizika, plusy a mínusy vystoupení. Místo toho je pouze různě strašili. A co je nejzajímavější, již k večeru po referendu natočili a začali vysílat kvalitní materiály. Reálné rozhovory s podnikateli, majiteli továren, farmáři apod.
Proč to neudělali předtím?
Bylo lepší položit ty otázky postupně, abych odpověděl nejdříve na jednu, a potom na druhou, ale dobrá.
Teď se pokusím odpovědět na obě najednou. Tak především referendum v Británii proběhlo přesně tak, jak jsem říkal 20.06. Mluvil jsem o tom, že globální řízení, které formuje EU, je připraveno na jakýkoliv vývoj situace okolo britského referenda. Že jsou s ohledem na referendum připraveni jak zvítězit, tak i prohrát.
A pro případ prohry si předem připravili časovanou minu pro odvolání výsledků toho referenda. Copak to teď nepozorujeme? Copak nevidíme, jak okamžitě zorganizovali petici, která do dnešního dne nabrala 3 milióny podpisů? Asi 70 tisíc z toho jich bylo sice zfalšovaných, ale jakým způsobem?
Říkají, že to bylo provedeno z jiných států. Uvádějí různé státy, ale je třeba vzít do úvahy následující:
Zaprvé je dnes svět velice mobilní a lidé jezdí jak na dovolenou, tak i na služební cesty. Cožpak se tedy nemohou podepsat ze zahraničí? I kdyby to možné nebylo, pořád je to 70 tisíc proti více než třem miliónům.
- Statistická chyba.
- To je prostě...
Musíme to brát do úvahy. Lidé mohli tu petici jako britští občané podepsat při svém pobytu v zahraničí. To je jeden aspekt.
Druhý aspekt. Cožpak je nemožné proti té petici rozpoutat špinavou hru? Od těch, kteří si ji přejí zdiskreditovat?
Třetí aspekt. Dnes jsou ve světě, který je pod velkou kontrolou, stále pravděpodobnější, tedy ne pravděpodobnější, ale rozšířenější způsoby přístupu k informacím za použití emulátorů simulujících pobyt v jiných zemích. Existují speciální prohlížeče, speciální programové nadstavby.
- Takzvané anonymizery...
- Ano.
Člověk, který se nachází v Británii a neuvědomí si, že používá přístup k informacím z nějakého jiného státu, se může zcela jednoduše podepsat z Londýna, a vypadat to bude, jako by byl ve Vatikánu, v Pchjongjangu, kdekoliv. To vše je třeba brát do úvahy. Nicméně počet takových podpisů je s ohledem na celkový počet minimální, což ukazuje na to, že ten mechanismus je funkční. Když jsme mluvili o tom, že je taková varianta možná, tak jsme ji z časových důvodů nerozebírali podrobně. Proč je možná a kvůli čemu je možná?
Nemluvili jsme o tom, jak vůbec k realizaci toho referenda došlo, a kdo ho potřeboval. Když si odpovíme na otázku, jak vůbec došlo k tomu, že se to referendum konalo a kdo to potřeboval, tak si zároveň odpovíme i na mnohé jiné otázky. Teď je rozšířeno hledisko, že to referendum vzniklo tak nějak samo o sobě. Kdysi prý kvůli vyřešení svých vlastních problémů ve straně Cameron slíbil provést takové referendum, tak mu potom nezbylo než ho realizovat.
Ale tak to přece vůbec v britském řízení a mezi britskou elitou nechodí! Od kdy nejsou Britové pány svého slova? Ti Britové, kteří nemají trvalé spojence, kteří mají pouze trvalé zájmy?
A co je pro ně výhodné, to také vždy dělají. Mohou slíbit jedno a udělat opak. Mohou i uvnitř svého státu slíbit referendum, a potom ho nerealizovat. Veškerá elita bude držet basu a nikdo se o něm ani nezmíní. A v podstatě, v podstatě to referendum iniciované Cameronem ani nebylo po únoru 2016 potřebné. Protože Británie všechny otázky své přítomnosti v EU vyřešila ke své spokojenosti v únoru 2016.
Já jsem ale nejednou říkal, že vystupovat proti vystoupení Británie z EU Cameron doopravdy začal až v dubnu, kdy byly zveřejněny takzvané panamské seznamy. Do té doby tvrdil: „Já bych z celého srdce chtěl zůstat, ale my prostě musíme vystoupit apod...” Znamená to, že sice nikdy naplno neagitoval pro vystoupení, ale také nikdy neagitoval pro setrvání. A proč? Britská královna také agitovala pro vystoupení. Je to jednoduché. To referendum pro vystoupení Británie z EU bylo od začátku v plánu s ohledem na likvidaci EU a vytvoření evropského islámského chalífátu na území EU. Jenže z různých příčin, o kterých jsme nejednou mluvili, bylo globální řízení nuceno od toho upustit a začít upevňovat evropské národní státy. Ta referenda však již byla spuštěna. Proběhlo referendum na vystoupení Skotska, které tam jen tak tak udrželi... A v Británii to již bylo informačně rozvířeno do takové míry, že se dav jednoduše nedal přesměrovat, neboť dav musí být přesvědčen, že o něčem rozhoduje. Dav musí být přesvědčen, že pokud něco odhlasoval, tak to tak také bude.
- Demokracie?
- Demokracie!
Mluvili jsme o tom, že díky změně svých plánů přesměrovali Camerona, a jestliže Corbyn před panamskými seznamy a v průběhu toho skandálu organizoval akce proti Cameronovi... Jde o vůdce labouristů Jeremy Corbyna, který organizoval akce proti Cameronovi. Tak se poté, kdy se Cameron kál a prohlásil ve svém parlamentu: „Mea culpa”, spojili a tandemově začali agitovat pro setrvání Británie v EU.
Jenže celková situace byla taková, že to zcela zvrátit nedokázali. Chápete? A tak bylo nutné přijmout jiná opatření. Bylo nutné maximálně rozšířit agitaci pro to, aby zůstali v EU. Ale oni přece nejsou hloupí a vědí v jakém informačním stavu se společnost nachází. Takže si uvědomují, že je třeba nějakým způsobem ten stav napravit, ale tak, aby rezervy a hlavní síly byly vrženy do boje až následně. Proto musela být přinesena posvátná oběť a začalo se s posilováním emocionální složky.
„Jen se podívejte, kdo pro ten BREXIT hlasuje, ti, kteří jsou kvůli tomu připraveni zabíjet, ti, kteří nejsou ochotni ničemu se přizpůsobit!” A dále bylo zapotřebí to všechno emocionálně upevnit.
A k té otázce. Po BREXITu zase bylo zapotřebí předvést: „Jen se podívejte, oni ani neberou v úvahu realitu! Vždyť Velká Británie na tom bude ekonomicky tratit.”
A ti rybáři, kteří se tak radovali a organizovali akce pro vystoupení Velké Británie z EU? Cizinci sice nebudou moci v jejich teritoriálních vodách lovit ryby, ale když je potom sami vyloví, tak komu je prodají? EU ty jejich ryby na své trhy nepustí. Budou namydlení. A EU si ty ztráty vykompenzuje v jiných vodách.
Ale trochu jsme odbočili. Takže společnost je v určitém informačním stavu, a změnit ho ráz na ráz není možné. Jenže vy máte určitý cíl! A ty cíle jsou čtyři. Na konci o nich promluvím. Máte tedy určitý cíl. Co musíte udělat?
Musíte využít energii útočníka, sílu útočníka k jeho vlastní porážce. A před referendem průzkumy uváděly, že pro BREXIT je připraveno hlasovat 48% a pro setrvání Británie v EU 52%.
- Naopak?
- Ano, přesně naopak.
Všechny průzkumy to uváděly právě tak. Ale takové vítězství je horší než porážka. Takové vítězství je třeba ponechat... A oni si uvědomují, že nedokážou rychle ten procentní poměr změnit. Takové vítězství je třeba přenechat protivníkovi. A protivník Nigel Farage byl již natolik přesvědčen o své porážce... To je mimochodem také k čestnosti realizace referenda. Byl tedy natolik přesvědčen o porážce, že ji po tom referendu přiznal! Když tu se najednou ukázalo, že ta čísla se úplně otočila. Najednou pro BREXIT hlasovalo 52% a pro setrvání v EU 48%. O čem to vypovídá?
Pokud chcete řídit společnost, potřebujete, aby byla monolitní. A když je rozštěpena na dvě poloviny? Tak nedokážete efektivně řešit žádné problémy. Společnost je nutné vždy pěkně spořádaně zaměřit potřebným směrem. Proto je takové vítězství zapotřebí přenechat protivníkovi.
A okamžitě lidi zavalit informacemi o tom, proč je to rozhodnutí chybné. A to se také rozeběhlo. Přenechali vítězství protivníkům a okamžitě začali šířit potřebné informace.
V tomto ohledu je třeba říci, že se nejedná o nic nového pod sluncem a všechno se to již někdy odehrálo. Svět se vyvíjí po spirále. Jedny a ty samé události se již v lidské historii udály a neustále se opakují. A teď to dopadá tak, že opouštíme to období, kdy jsme vypracovávali analytiku na již vzniklé situace, takže nějak zapadala do reálně probíhajících událostí a byla pochopitelná. Teď budeme poskytovat takovou analytiku, jako když jsme začínali.
„Vy lžete, tak to vůbec není, je to úplně jinak, jsou to jenom vaše fantazie, všechno si to vycucáváte z prstu.”
Proto mnohé z toho, o čem budu mluvit, může být potvrzeno až po uplynutí určité doby. O čem tedy mluvím v souvislosti s BREXITem?
Vydání Naděždy Savčenkové a BREXIT spolu velice, opravdu velice silně souvisí. A spojuje je Belgie.
Ne nadarmo jsem tehdy říkal, že vydání Naděždy Savčenkové je nutné posuzovat z hlediska algoritmiky popravy vévody d'Enghien. Kdy šlo o začátek vytváření Evropské unie. Podstata tohoto manévru se tedy váže k absolutně jiné situaci. Teď popořadě.
Jaké cíle sleduje BREXIT?
Když pochopili, že nedokážou zvítězit s dostatečnou převahou, začalo být nutné tuto převahu vytvořit. A vytvořit ji na základě jiných pravidel. Bylo nutné, aby lidé jako sami vystoupili s požadavkem na jiná pravidla provedení referenda, která by nemohla být rozporována. A jaká tedy ta nová petice obsahuje?
Že musí hlasovat pro jednu z variant minimálně 60% procent při minimálně 75% celkové účasti voličů. Jedni jsou pro BREXIT, druzí proti němu, jsou rozděleni napůl. Opravdu je nutné, aby rozhodovala kvalifikovaná většina, aby se všichni podřídili skutečné většině a nerozhodoval to v podstatě jeden převažující hlas. Je tedy třeba vytvořit tu monolitnost. Jenže při jejím vytváření ve světě nastoupil chaos. Panuje ničím nevysvětlitelná hysterie. Víte, probral jsem se řadou analytiků, podíval se na všechny ty politické talkshow s jejich brainstormingy. A nikde, absolutně nikde jsem nepostřehl, že by analytici pochopili, co se reálně stalo a kvůli čemu to vše bylo podniknuto.
Opakuji, že referendum nebylo organizováno proto, že by Cameron chtěl jako chlap dodržet slovo a byl tedy nucen ho zorganizovat, ale v důsledku naplánovaného informačního stavu, do jakého byla společnost uvedena proto, aby mohlo dojít k rozvratu jejich vlastního státu a mohl být realizován globální projekt evropského islámského chalífátu. Ale vzhledem k tomu, že ten projekt byl odložen, bylo nutné stát opět stabilizovat. Lidé se nedají jen tak vypnout/zapnout, musí být přesměrováni. Proto bylo nutné sice to referendum provést, ale zároveň změnit informační stav společnosti. Jestliže to nestihli udělat do jeho provedení, musí to udělat po něm a to se teď rozeběhlo. Nastoupila absolutní nestabilita, chaos apod. Jenže svět musí být uspořádán, je nutné, aby byl předvídatelný. Protože tam, kde nastupuje chaos, jsou řídící struktury k ničemu. A o čem neustále mluvíme? O tom, že centrum koncentrace řízení je převáděno z Velké Británie do Číny. A první úkol, který má BREXIT vyřešit, je vytvoření situace, za které bude absolutně logicky vypadat posílení procesu přenosu koncentrace řízení z Velké Británie do Číny. To je první úkol.
Druhý úkol.
Stabilizace světové ekonomiky díky zmenšení světové inflační bubliny. Napřed svět pobláznili tím, že se bude zcela určitě hlasovat pro setrvání Británie v EU a všichni spekulanti různé úrovně nezasvěcení do nadnárodního řízení si na to vsadili a prohráli. A navíc tím umožnili hrou na fondových burzách oškubat jak Velkou Británii, tak i Evropskou unii. A vůbec všechny v celém světě. Čímž trochu odpustí tu inflační bublinu a stabilizují světovou ekonomiku.
Stačí říci, že ten úder byl natolik silný, že za 8 hodin přišla Británie o 350 miliard EUR, což je více než dvakrát tolik, než Velká Británie vložila do rozpočtu EU za 15 let. O tolik přišli za pouhých 8 hodin!
Za 15 let vložili něco přes 165 miliard EUR a teď přišli o 350. Jejich roční příspěvek činí řádově 11 miliard, tedy v průměru, protože neustále narůstal a teď se dostali ke 14ti miliardám, ale průměr je asi 11. Takže dále. K čemu to povede?
Ke ztrátám, které se dotknou všech. Což v Evropě povede k začátku nové fáze fašizace států. Kdy davu budou vnucovat: „To vy jste ti hlupáci, vidíte, co jste způsobili svým hloupým hlasováním? Na příkladu Velké Británie se podívejte, jak to dopadá. Jak hlasovali! Tomu se my musíme ubránit. Vy můžete hlasovat v podobném referendu úplně stejně, což nám všem způsobí ohromné ztráty!”
Je tedy nutné přehodnotit podmínky, za kterých funguje Evropská unie. Už o tom začal mluvit například francouzský premiér Valls. „Je třeba přehodnotit pravidla, musí se změnit. Ne, nikdo tím neříká, že je třeba SE VZDÁT možnosti lidového projevování vůle, demokracie.”
Jen se podívejte na Velkou Británii. Vždyť správně namítají: „Cožpak je to správné, aby to bylo 50 na 50? Není! Referendum je třeba provádět na základě jiných pravidel i jeho podmínky musí být jiné.”
A tímto způsobem stejně jako když Gorbačov pod heslem: Více socialismu, zcela zlikvidoval socialistický stát SSSR a všechny sociální výdobytky jeho lidu.
„Více demokracie” tedy v Evropě povede k tomu, že se nakonec promění v Evropský fašistický svaz.
A čtvrtý úkol.
Dochází k upevňování národních států. Dochází k upevňování národních států jako prvků jednotné Evropské unie. Oč jde? Není žádným tajemstvím, že jsou v Evropě velice silné protiunijní nálady. Velmi silné. Co je třeba v těchto podmínkách udělat? Je třeba udělat to samé, co provedli v 19. století, aby mohli vytvořit Belgii. Povšimněte si, že francouzská vlajka je bílo/červeno/modrá. Má tedy barvy atlantistů.
A Belgie má vlajku v barvách euroasijců. Ale potom co... Belgie by nemohla být vytvořena, pokud by Francie i nadále plnila roli centra koncentrace řízení v Evropě, kterým byla v době Napoleonovy říše.
Jenže Napoleonova říše se zhroutila a bylo nutné vyřešit úkol, jak dostat Francii do krypto-vazalského postavení tak, aby pro atlantické zájmy, kvůli kterým vlastně Napoleona udělali imperátorem... Jedná se o velice dlouhodobé procesy! Jak to zařídit tak, aby se Francie začlenila do realizace zájmů Velké Británie například v Krymské válce? Navzdory svým vlastním zájmům!
Bylo nutné zlikvidovat procísařsky naladěnou část obyvatelstva jako faktor řízení. A jak je možné to udělat?
Je třeba provést provokaci. Proto také říkám, že se nejedná o nic nového pod sluncem a pozorujeme tu samou algoritmiku použitou v roce 1815. Co se stalo v roce 1815?
Napoleon utekl ze Svaté Heleny(1) a vylodil se ve Francii. Začalo Sto dnů. Jak to probíhalo?
„Korsická příšera se vylodila v zálivu Jouan!” A s jeho přibližováním k Paříži se to neustále měnilo. Poslední zprávy zněly: „Jeho císařské veličenstvo je dnes očekáváno ve své věrné Paříži.” A čím skončilo těch 100 dnů? Waterloo! Co bylo následkem Waterloo a toho Sta dnů?
Že všichni, kteří byli věrní císaři, kteří byli připraveni pracovat pro větší slávu Francie, pro její státní suverenitu, se v těchto 100 dnech opět projevili, vyplavali na povrch a bylo možné je zlikvidovat. Aby se dále nemotali pod nohama a nebránili organizování nové Evropské unie. A to se také stalo.
A Waterloo samo o sobě? Dnes již všichni vědí, že Rothschildové dříve než všichni ostatní znali výsledek té bitvy u Waterloo a využili té informace s předstihem. Vydělali na tom majlant. Mně velice zajímá, kdy si naši analytici najdou trochu času na to, aby si prostudovali učebnice dějin a pochopili, že BREXIT je analogem Waterloo.
Je tu ale takový zajímavý detail. Jestliže si to my uvědomujeme, tak proč by jim to mělo opět všechno vyjít? Nesmí jim to vyjít! Rusko přece má v globální politice své zájmy. Evropa. Národy Evropy mají také své zájmy, které se neshodují se zájmy globálního prediktoru. A jaké jsou to zájmy?
800 tisíc katolíků se obrátilo na papeže: „Drahý otče, ochraň nás před homosexuály. Už to není únosné, narušuje to institut rodiny!”
A papež vystoupil a oznámil jim, že se mají před homosexuály kát! Chápete tu situaci?
Národnostní státy mají zájmy, které z nich objektivně dělají spojence Ruska. V Maďarsku to již pochopili. Maďarsko bylo vždy protiruskou zemí a v tomto ohledu se nezměnilo, jenže si tam uvědomili jednoduchou věc. Uchovat si svoji kulturní identitu dokážou pouze jako spojenci Ruska. Pochopí-li to i národní elity ostatních států, existuje šance zmocnit se řízení a všechno to vyřešit. Nesmíme umožnit globálnímu prediktoru, aby to vyřešil stejně jako tehdy s Waterloo.
Musíme BREXITu využít pro své cíle, ale to potom musí existovat jiná úroveň analytiky a jiná kvalita poskytování informací. Teď udělal globální prediktor chybu, jedná se o velice složitý manévr. S BREXITem stejně jako s Waterloo. Přičemž s Waterloo to bylo daleko jednodušší, informační nasycenost společnosti byla jiná. S BREXITem je to velice složitý manévr, velice zranitelný manévr, je jenom nutné ho správně využít! Globalisté jsou velice zranitelní. Teď je třeba je chytit za... příslušná místa. Chápete?
Jenže kdo, a jak? Já vidím, že u nás nejsou naši analytici schopni to vyhodnotit! Nechápou, co se děje, jak si s nimi neustále pohrávají. Takže jak říkám, ohledně BREXITu nedošlo k ničemu neočekávanému. O tom, že je taková varianta možná a bude dokonce velmi žádoucí, jsem mluvil již dvacátého. Dvacátého jsem to říkal, ano? Říkal jsem, že takovou variantu připravují. Uvědomte si jednoduchou věc. Globální vedení má vždy připravenou alternativní variantu řešení jednoho a toho samého problému. Nelze-li nepřítele porazit přímo, je nutné využít jeho energie k jeho vlastní porážce. A v této situaci, pokud chápeme ten manévr...
Oni se teď odkopali. Tenkrát potřebovali sto dnů a dnes ty procesy proběhnou ještě rychleji. Využijeme-li ty procesy správně, může to Rusko neuvěřitelně vyzdvihnout. Nemluvě o tom, že je tento složitý manévr ještě v mnohém zranitelný s ohledem na takzvané nesystémové aktivity a hysterické chování obyčejného davu. Bohužel je podněcování hysterie nejen ve Velké Británii ale v západní společnosti vůbec jedním z prvků realizace tohoto manévru, který můžeme pracovně nazvat Waterloo-BREXIT.
Takové jsou tedy hlavní rysy té situace. Nic podobného jsem ani od jednoho analytika neslyšel. Nikdo z nich nepochopil, proč se to referendum konalo, ani proč jeho výsledky byly právě takové. Dovedete si představit,
kdo by to měl u nás řešit? Teď říkají, že ti euroskeptici nevědí, co mají dělat, že nemají žádný plán. Samozřejmě, že nemají žádný plán, protože ho není prostě zapotřebí. To referendum se konalo pouze pro svedení davu z cesty. A to nejdůležitější je, že to euroskeptici teď mají problém. To oni jsou odpovědní za rozštěpení společnosti. Společnost je rozdělena na dvě poloviny, a řízení je stabilizované. Taková je to situace.
K dalším událostem. 24. června se v Moskvě Nulandová setkala se Surkovem. Valeriji Viktoroviči, v souvislosti s čím se to setkání konalo a jaké jsou jeho výsledky?
Ano, to je velice zajímavá událost, které se nedostalo odpovídající pozornosti. Je třeba říci, že se v poslední době nějak snaží na setkání Nulandové se Surkovem neupoutávat pozornost s ohledem na jejich nejednoznačnost z hlediska řízení. Pokaždé mají problém jak je interpretovat, co o nich říci. Čím je to setkání zajímavé? Nedlouho před tímto setkáním byl proti Rusku proveden velice silný informační útok, který byl zahájen z Francie. A týkal se toho, že USA budou účastníkem dalšího setkání Normandského formátu, a že se mají stát jeho plnoprávným účastníkem. A my jsme ten útok neustále odráželi. Říkali jsme, že o tom nic nevíme, že jsme o tom nic neslyšeli... Jenže se jednalo o cílenou akci. Jednalo se o nátlak na naší takzvanou řídící elitu. Protože my u nás žádnou elitu nemáme, my máme jen frajírky projíždějící se v drahých autech po Arbatu. S takovými si můžete dělat, co chcete. Ti o řízení nevědí vůbec nic, myslí si, že když se zmohli na pořádný auťák, je z nich elita. A rodiče té naší zlaté mládeže, to už jsou úplně...
A ti, kteří stojí o něco výše a jsou orientováni na USA, o čemž jsme nejednou mluvili, také nejsou žádnou elitou, jsou to jenom lokajíčkové, přisluhovači. Jsou připraveni náš stát jim předložit na stříbrném podnosu, aby byl spokojený jejich páníček, před kterým se, když je švihne svým karabáčem, tetelí štěstím.
Takže šlo o takový průzkum, nakolik dokáže tato protiruská mezivrstva ve vedení, která ani není mezivrstvou, realizovat úkol začlenění USA do řízení. USA přicházejí o své řízení Evropy. A přicházejí o možnost rozpoutat v Evropě totální válku. Musí se vetřít do Normandského formátu. My se bránili a bránili, a potom přiletěla Nulandová. A odkud přiletěla? Z Kyjeva.
Tam došlo k velice zajímavé události. Na webu takzvaného p-rezidenta Porošenka, bylo s pompou vyhlášeno, že je žádný příjezd Nulandové nezajímá a prezident nemá ve svém harmonogramu volné místo, aby se mohl s takovou nulou setkat. Přiletěla Nulandová, řekla: „K noze!”
A Péťa pěkně přiběhl s radostně vyplazeným jazykem a svým oddaným pohledem se jí zahleděl do očí. Nulandová si tedy popovídala s Porošenkem, obdařila ho dalšími instrukcemi a odletěla do Moskvy. A s čím z té Moskvy odletěla? To bylo jakési nejasné.
Ale okamžitě se všechno vyjasnilo, když Parubij důrazně prohlásil: „Kyjev nebude plnit Minské dohody!”
Kyjev není nic jiného než banda nic neznamenajících břídilů a sám Parubij je ubohým obětním beránkem, kterého tam nahnali, a na kterého to potom všechno hodí, až dojde na čistku. Až si to každý odnese po svém. A Parubij ani není obyčejný jeliman. Ani nevím, jak ho popsat. Je jako papoušek. Co mu Nulandová přikázala, to také prokvákal, jak jen toho byl schopen. To, co zaznělo od Parubije, je pozicí USA.
A zde vyvstává otázka. Jak tedy proběhlo to setkání se Surkovem? Buď jí Surkov řekl jako ta kobyla z toho vtipu z dostihů, co slibovala, že vyhraje: „No, nedala šem to, no.” Nebo naopak řekl: „Já jsem ten řád za zásluhy nedostal jen tak pro nic za nic.” Vzpomínáte si na ten řád, který mu v květnu udělili na Krymu?
To nevíme. Uvidíme, jak se to dále bude vyvíjet. Ale sama skutečnost toho, co potom následovalo, vypovídá o tom, že Nulandová odjela s prázdnou a USA se jednoduše ocitly mimo dění... Mám na mysli státní elitu. To, že ničeho nedokázaly dosáhnout, je už velice závažným ukazatelem posunu Ruska k získání své suverenity. Je to důležitým ukazatelem, že USA přestávají ovládat své podpindosníky v ruském úřednickém sboru. Z tohoto pohledu to bylo velice zajímavé setkání.
Další otázka je od Ruslana, který prosí okomentovat situaci, která se vyvíjí okolo Naděždy Savčenkové. A konkrétně její prohlášení o míru, o nebezpečí rozpoutání 3. světové války, a také ta obvinění, která na její adresu začínají znít ze strany kyjevské vlády. Možná se teď Savčenková změnila z nadnárodního v globální prvek řízení?
Ne, Savčenková není prvkem globálního řízení, je prvkem nadnárodního řízení. Ta věc spočívá v charakteru samotné Savčenkové a nástrojích, kterými je otázka Savčenkové řešena. Když jsem mluvil o tom, že Savčenkovou propustili, aby vyřešili problémy Belgie, že se jedná o horší věc než zločin, že je to chyba, tak to všechno stále platí.
Je nutné chápat jednoduchou věc. Teď Savčenkovou prosazují jako „chytrý Putinův plán”. Až patrioté uvěří a prosadí se u nás právě takové informační zajištění Savčenkové, se kterým již začali, když se dívám na naše média. Je to prostě hrůza. Ty její akce je možné podat úplně jinak, ale u nás jí teď dělají reklamu, aby její propuštění vypadalo jako správná věc, a jakmile jim na to skočíme, dostaneme se do pasti.
A potom se Savčenková stane tím prvkem globální politiky, ale zatím na to globalisté hledí následovně:
Pokud jim Rusko tuto variantu nesežere, tak viníky zůstanou Amíci.
A pokud jim to sežereme, odneseme si to všechno my.
Je třeba chápat, že Savčenková je prostě past, ze které je třeba se dostat.
Další událost, kterou vás prosí okomentovat. Demokraté ukončili 26-ti hodinovou, takzvanou sedací stávku v kongresu USA.
Ano, řešila se otázka prodeje zbraní apod. a demokraté, 60 kongresmanů, zorganizovali sedací stávku trvající "celých 26 hodin", při které manifestovali, protestovali... Tato událost, ke které došlo v USA, je velice důležitá.
Jak to říkal profesor Preobraženskij? „Proboha, s domem je konec!” Tak takový konec je i s USA. Ještě nestačil utichnout skandál okolo toho dopisu pracovníků státního departmentu prezidentovi USA ohledně Sýrie, a je tu další průšvih. Když jsme o tom mluvili, tak jsme říkali, že to byla akce státní elity, která nechápe řízení a je zahnaná do kouta. Dopustila se porušení všech předpisů, aby se do věci vložila a jak to udělala?
Vždyť ten dopis je prostě absolutní debilita, vrchol pitomosti. Je to ukazatel toho, že státní department USA a konkrétně ti, kteří se pod ten dopis podepsali, vůbec netuší, jak jsou řízeny sociální supersystémy. Jak je realizováno mezistátní a nadnárodní řízení. Nejsou schopni přijít na nic jiného, než na použití síly.
Je však třeba si uvědomovat, že 6. priorita je ta nejslabší priorita, a pokud někdo klesl až k 6. prioritě, tak to znamená, že již prohrál boj na všech vyšších prioritách.
A z toho dopisu vyplývá jedna jednoduchá věc, vůbec nemají ponětí o zobecněných prostředcích řízení. Ti, co se podepsali, tyto věci absolutně nechápou. A teď tedy demokraté zorganizovali tu stávku. 60 kongresmanů! 26 hodin okupovali prázdnou tribunu a plácali si játra do vypnutého mikrofonu. Zapózovali si, vypadalo to tak efektně. V tomto ohledu se dá říci, že se začínají podobat ukrajinskému parlamentu, Radě, takže už jim jenom zbývá, aby se tam začali prát. A podstata té stávky? Vždyť ničeho nedosáhli, a přece měli nějaký cíl?
Existoval kdysi takový člověk, Lev Davidovič Trockij. Ať už k němu máte jakýkoliv vztah, tak řečníkem byl výborným. A v mnohém jeho řečnické umění zajišťovalo ideologické naplnění, informační zajištěnost fungování různých armádních jednotek. Trockij neměl strach přijít až k jednotce, ve které pověsili nebo zastřelili svého velitele a komisaře a vystoupit před ní. A tyto jednotky se potom najednou s nadšením bijíce se v prsa vrhaly do boje za sovětskou vládu. SLOVO! To je zbraň v informační válce. Jestliže v konvenční válce vyhrávají ti, kteří mají lepší zbraně a lépe je ovládají, tak v informační válce vyhrávají ti, kteří mají lepší informace a kteří jimi nejlépe dokáží vládnout.
Dokážete-li takové informace využít, vyhrajete, nedokážete-li to, prohrajete. Řízení je informační proces. Proto ať už se jedná o kongres, senát, nebo kterýkoliv parlament, není nutné něco dokazovat nějakými akcemi, ale přesvědčovat svými slovy.
To u nás v roce 2005, na začátku roku 2005 ten nejvlastenečtější ze všech patriotů Dmitrij Olegovič Rogozin se svými soudruhy zorganizoval akci, jakými se teď zabývají různí ti Ljaškové apod. Přinesli si matrace, jídlo a řekli... Tedy ne jídlo, měla to být hladovka, takže vodu a tak. „My budeme držet hladovku do té doby, dokud nebude zrušeno „zpeněžení dávek vyplácených v naturáliích”, protože my jsme ti největší frajeři.”
A dosáhli svého? Ne!
Co nám to tu tedy vyprávíš? Ty že chápeš řízení? Chápete? Pro kohokoliv, kdo viděl tuto akci, které se Rogozin účastnil, je jeho úroveň chápání řídících procesů zcela očividná. Prostě očividná! Kdyby chápal alespoň něco, tak by se nikdy podobné akce neúčastnil a vysvětlil by těm, kteří ji naplánovali, že takto postupovat nelze. Vystoupil by na tribunu a postavil se k té věci úplně jinak. A on zorganizoval hladovku?!
Jen se podívejte, co se děje v takzvaném ukrajinském parlamentu. Neustálé rvačky, nikdo nic nedokáže prosadit slovy. Jen rvačky, žádné porozumění. A my teď vidíme, že tato úroveň ukrajinského parlamentarismu, poslanců, je absolutně charakteristická i pro státní elitu USA.
USA je již zemí, která se hroutí! To je také třeba využít. Oni nechápou, jak probíhá řízení, nedokážou si informačně zajistit své řízení, prostě to neovládají. Je třeba toho využít! Musíme sami prosazovat své řízení. Státní elita USA není akceschopná! Předvedli to tou akcí u sebe doma, když okupovali tu prázdnou tribunu. Trčeli tam více než jeden celý den, cpali se pizzou, pózovali... Ano, je to divadýlko pro dav.
- Při hladovce jedli pizzu?
- Oni neorganizovali hladovku, to Rogozin tenkrát.
To jsem uvedl jako příklad, tady to byla „sedací stávka”. Pizzu si tam objednávali. Chápete? To je ta úroveň, jen se podívejte... Jen se podívejte na Ukrajinu, jak podle ní kopírují své chování. Státní elita USA!
Čeho ti mohou dosáhnout? S kým se tam máme domlouvat? S těmi debily? Kteří zorganizovali takovou „stávku”? Ty je možné řídit. Je nutné se domlouvat s globální elitou ve vedení USA. Tak můžeme vyřešit mnohé.
A to, že Nulandová odjela s prázdnou, znamená, že někdo z našeho úřednického sboru začal myslet.
Protože státní elita USA, ti, se kterými se pokoušejí neustále domluvit, jsou jednoduše debilové! A jasně na to poukazuje jak ten dopis státního departmentu, tak i ta stávka. Vydali se touto cestou, aby názorně ukázali, jací jsou ignoranti v oblasti řízení. Před takovými se tu u nás klaní a ponižují.
-Slovo debil používáte jako lékařský termín ve smyslu slabomyslný, že?
- Ano.
- Nejde o urážku.
Ne, nejde o urážku. Jaká urážka? Je to fakt.
- Lehká forma slabomyslnosti, že?
- Ano.
- Další otázka...
- Ještě okamžik.
A absolutní nepochopení procesů řízení. Absolutní, prostě absolutní, vůbec nic nechápou! Doporučil bych vám všem, přečíst si ten dopis státního departmentu. To je perla, to je neskutečná perla. Je to hymna debility!
Další otázka je spojená s návštěvou papeže v Arménii. A konkrétně ve svatém Ečmiadzinu, kde se konala božská liturgie před otevřeným oltářem svatého Trdata, které se v rámci své třídenní návštěvy účastnil i papež. A ta jeho cesta měla následující motto: Pouť do první křesťanské země.
Ano, motto je to velice zajímavé. Jedná se o druhou návštěvu papeže v Arménii. Napřed tam byl...Ne...Jako první tam byl František nebo Jan...? Teď si hned nedokážu vzpomenout. To teď není důležité. Prostě se
jedná o druhou návštěvu papeže. Ale to nejzajímavější. Tato návštěva měla opravdu klíčový význam, a její název byl také velice vypovídající: Pouť do první křesťanské země. Chápete? Pouť! A ze všech pravoslavných církví východních ritů se právě ta arménská nazývá apoštolská.
V jejím čele stojí katolikos všech Arménů. A právě k němu přijel papež a celý ten liturgický proces je fakticky předání řízení z centra...
Existují dvě vývěsky. Pro globalisty atlantisty je to anglická královská rodina a pro euroasijce je to Vatikán, instituce papeže.
Takže euroasijci přenášejí svoji vývěsku do Arménie, do Ečmiadzinu. Z Vatikánu do Ečmiadzinu.
Ta liturgie fakticky signalizovala právě tento proces. Byl zahájen proces přesunu. Proto papež vystoupil a prohlásil, že je nutné klanět se homosexuálům.
Já už jsem říkal, že katolická církev se zachránit nedá. A místo katolické církve mohla zaujmout Ruská pravoslavná církev, která se ale příliš zaangažovala do státního převratu proti Putinovi a přišla tak o všepravoslavný koncil, který se konal na Krétě. V důsledku svého chování byla opominuta.
Je to samozřejmě ještě možné zvrátit, ale ta věc spočívá v něčem jiném. Je Ruská pravoslavná církev jako nástroj připravena plnit tuto misi a vystřídat katolickou církev v Evropě?
Katolická církev jednoduše umírá. A centrum euroasijství, ta jeho vývěska se teď přesunuje do Ečmiadzinu.
To je také k té otázce Severní Arménie a perspektivám Ázerbájdžánu. Mnozí to nechápou. Ale já jsem viděl, že se Alijev a Sarkisjan setkali s Putinem. To znamená, že Alijev dostal rozum, a pochopil, že jsou v pasti, ze které se musí nějak vyhrabat, a že nesmí poslouchat takové, jako je Polad Bülbüloglu a jiní. Nevyužiji opět ten lékařský termín, který použil Lavrov. Je tedy nutné zmínit následující.
Ta třídenní návštěva znamenala začátek přenosu vývěsky. Evropa je podle plánu odepisována. Stejně jako bylo naplánováno referendum na rozčlenění Velké Británie, vystoupení Velké Británie z EU, stejně tak byl naplánován přenos Vatikánu, centra koncentrace řízení, tedy přesněji té vývěsky řízení eurasijského křídla globalistů do Ečmiadzinu. Tímto okamžikem prohlásili, že klíče byly předány.
Dále další zpráva, šéf Sjednocené letecké strojírenské korporace prohlásil, že ruská letadla v podmínkách duopolu Boeingu a Airbusu - citát: „Nikdo nechce.” Konec citátu.
Ano, to je... Právě jsme mluvili o tom, že v naší elitě, mezi úřednictvem, všichni velmi dobře vědí, co se děje a komu slouží. Je to jeden z konkrétních lidí, který udělal pukrle před pindosy. On v podstatě tímto prohlásil, že udělá vše pro to, aby zničil letecký průmysl v Rusku. Protože jenom tak se dá jeho prohlášení chápat.
Jak to, že nikdo nechce ruská letadla? Podívejme se na to tak. Ve svých dvou prvních prezidentských obdobích Putin dosáhl toho, že bylo připraveno spuštění výroby letadla TU 334. O co se Putin postaral? Dohodl smlouvy, naši letečtí dopravci byli připraveni jich koupit 150. Peníze na výrobu byly vyčleněny. Ale to možná jenom Putin naše dopravce postavil do bezvýchodné situace, kdy k tomu byli nuceni? Ani náhodou. Irán byl připraven koupit téměř 300 letadel TU 334. A co udělal Medvěděv?
Okamžitě zrušil všechny plány na obnovu výroby TU 334 a peníze utratil na nákup Boeingů! Možná, že Írán si vše rozmyslel? Vůbec ne. Írán je stále chce koupit a v roce 2016 o tom opět mluvili: „My jsme připraveni ta vaše letadla koupit třeba hned. 100 jsme jich připraveni koupit, ihned. Jen je začněte vyrábět!” Ale ta letadla musí být TU 334, TU 204 a TU 214. A co jim vnucuje naše Sjednocená korporace? Ten létající šrot Superjet 100? Oni říkají: „O ten nestojíme, o ten nikdo ve světě nestojí! My chceme normální letadla.
Začněte vyrábět túčka!”
A oni na to: „Ne, ty vyrábět nebudeme. Berte Superjety!” Dále. Že prý je nikdo nechce?!
Čína se na nás obrací: „Dejte nám normální letadla. Jsme připraveni u vás nakupovat TU 204 a 214.” A oni jim dali jedno letadlo podle smlouvy, a potom zase: ůBerte od nás ty Superjety 100”. Oni chtějí LETADLA. Chtějí túčka!!! Letadla, která létají, normální letadla a ne ty... Vždyť žádný stát si Superjet 100 nekoupil! Přestože neustále omílají, že ten stát, onen stát... Všechno to nakupuje Gazprom a vnucuje všem v rámci mezistátních smluv. Tato výroba pro nás znamená jenom nepřetržité ztráty. MS-21 a Superjet 100 jsou letadla plně vyráběná pouze ze západních dílů! Se západní účastí! A oni snad dopustí výrobu konkurenčního stroje, nebo co? Kde na Západě najdete podobné debily? Samozřejmě, že jsou připraveni účastnit se výroby těchto letadel, ale za předpokladu, že nepůjde o stroj, který by pro ně znamenal konkurenci, a sami si je samozřejmě nekoupí! Takže my vynakládáme prostředky na výrobu těchto letadel, potom je přes Gazprom za své peníze nakupujeme, a následně je fakticky předáváme jako dary.
Je to jedna velká černá finanční díra v ruském rozpočtu! Je třeba vyrábět vlastní letadla a co on mele? Prý: „Budeme navyšovat výrobu Superjetů 100!” NAVYŠOVAT! Nikdo je nechce, ale my budeme jejich výrobu NAVYŠOVAT?! Toto letadlo nemůže konkurovat Airbusu a Boeingu, ale přesto jeho výrobu navýšíme?! Nebudeme vyrábět letadla, o která je na trhu zájem - TU 334 ani TU 204 a 214.
Budeme vyrábět ten šrot! To je jeden ze soudruhů, co je také mimo mísu a stejně jako dřív se plazí před debily. Neuvědomuje si, před kým se to plazí, kvůli komu ničí svůj stát. On jedná v rámci realizace státního převratu stejně jako ostatní. My o tom mluvíme neustále. Teď všichni dělají před pindosy pukrle.
Tenhle ho udělal. Rogozin ho udělal... Ten ale trochu jinak, ten si řekl o ochranu a bude za to potrestán.
V tomto ohledu... Teď bude následovat očividná reklama. Vyšla Chazinova kniha o řízení - Schody do nebe. Budete-li tam hledat něco o podstatě moci, tak to tam nenajdete. Ani o řízení, ani o podstatě moci. Ale zato je to absolutně velkolepá kniha, kterou všem doporučuji, pokud vás zajímá, na jakých mravních a etických základech jsou budovány vztahy mezi elitou. To je tam popsáno velkolepě. Jde o názornou příručku pro všechny. Chcete-li pochopit jednotlivé kroky různých těch Medvěděvů, Surkovů, Rogozinů apod. Tato kniha vám to pěkně osvětlí, je v tomto ohledu velmi dobře napsaná.
Ale moc, jako v praxi realizovaná schopnost řídit, tam není probírána vůbec. A že řízení je informační proces, o tom tam také není ani zmínka. Přečíst si tu knihu ale opravdu doporučuji. Dělám jí tímto reklamu.
A poslední otázka je od Dmitrije. V posledním pořadu Otázka-odpověď jste vyslovil svůj názor na to, že pamětní deska Mannerheimovi v Petrohradu má právo na existenci na základě toho, že Carl Gustaf Mannerheim byl ruským generálem, který bojoval za Rusko a jeho boj s bolševiky, se Sovětským svazem, je třeba posuzovat z hlediska jeho antipatie k sovětské ideologii, ale ne k Rusku jako takovému. Ale pokud začneme vyčleňovat jednotlivé konfrontační epizody a klást na ně důraz, je možné i činnost generála Vlasova prodat stejným způsobem. A nebyl to pouze sovětský generál, proslavil se jako hrdina při obraně Moskvy. Jeho zásluhy vůči Rusku mají tedy celkem velkou váhu stejně jako ty Mannerheimovy. Bojoval proti tyranii Stalina a sovětů a ne proti Rusku. Proč mu jeho názor na státní zřízení brání být hrdinou? Jak daleko se můžeme dostat s podobnými úvahami?! Takto je možné ospravedlnit všechny nepřátele a zrádce. A proto prosím doplnit váš názor na Mannerheima, Vlasova a další podobné případy.
S takovými úvahami můžeme zajít opravdu hodně daleko, hluboko a úplně v nich uváznout. A poslechnete-li si to, co jsem řekl, tak je vše celkem jasné. Když nás to však prosí doplnit, tak to uděláme. Tak především jsem řekl, že tu hysterii okolo Mannerheima rozviřují trockisté, kteří také vůbec neposlouchají, co jsem řekl, jak jsem to formuloval atd. Takže první, co jsem řekl.
Odhalení té pamětní desky Mannerheimovi bylo realizováno v rámci spiknutí na provedení státního převratu v Rusku.
Jako podnět, který měl posloužit k obrácení národního vlasteneckého mínění proti Putinovi, který v roce 2001, pokud se nepletu, položil věnec k Mannerheimovu hrobu. Nepoložil ho ke hrobu prezidenta Rytiho, který řídil stát, ale ke hrobu generála, prezidenta, který nastoupil do funkce po Rytim, a který zemi vyvedl z války a otevřel druhou frontu proti Němcům. Laponská válka. Koho to zajímá, může se na to podívat.
A proč tedy, zdá se to mít přímou souvislost, Stalin vyznamenal řádem Vítězství rumunského krále Michala I., když se rumunská armáda dopouštěla zvěrstev v mnohém srovnatelných s tím, co prováděla finská armáda? Teď se začaly objevovat publikace s informacemi o tom, čeho se dopouštěla finská vojska, o jejich zvěrstvech. Ani rumunská armáda v nich nezaostávala, stejně jako maďarská... Ale v daném případě, jakmile Michal I. vyvedl svůj stát z války, dostal řád.
Co se týká Rumunska, tak existuje takový historický vtip, který si dělá srandu z toho, nakolik to pro nás vůbec bylo z vojenského hlediska přínosné. Přiběhne náčelník generálního štábu Halder a hlásí führerovi:
- Můj vůdče, Rumunsko vyhlásilo válku.
- Pošlete tam dvě divize.
- Můj vůdče, vy jste mne nepochopil. Rumunsko nevyhlásilo válku nám, ale Rusku.
- Tak tam pošlete dvě divize.
Chápete? Spojenec, který přináší víc problémů než užitku. Opakuji, aby zase nedošlo k nějakému nedorozumění. Odhalení pamětní desky je aktem účasti ve státním převratu na svržení Putina. Proto jsem to také řekl, aby ti dva lidé, kteří její odhalení zorganizovali, popřemýšleli o své roli ve státním převratu.
Já jsem se o Mannerheimovi vyjadřoval příznivě a najednou do toho montuju státní převrat. A proč je to tedy aktem státního převratu? Protože odhalování podobných pamětních desek musí probíhat výlučně po proběhnutí široké společenské diskuse. Ve které budou mít všichni lidé v míře svých schopností, v klidu, bez citového vypětí a hysterie, možnost rozebrat z hlediska smyslu činnost každého jednotlivého konkrétního člověka.
Jak jsem mluvil o Kolčakovi, jak o Mannerheimovi. Nesmí to probíhat prezenčním způsobem.
„Ten dobytek nám to všechno sežere, zase jsme to pěkně zaonačili. A pokud nám to nesežere a povstane, tak mu ukážeme, proti komu má jít.”
A co je nejzajímavější, tak proti Mannerheimovi v první řadě a nejvíce vystoupili právě bělogvardějci. Přitom by se zdálo, že by všemi svými parametry měl odpovídat zájmům Bělogvardějského projektu. V občanské válce bojoval proti rudým. I ve Velké vlastenecké válce bojoval proti SSSR. A navíc se účastnil jednoho z nejhrůznějších zločinů proti lidskosti, blokády Leningradu. Zdálo by se, že je to tedy hrdina. Proč se tedy politruk Strelkova Ivanov tak zapáleně staví proti Mannerheimovi? Když je jinak připravený Škura, Krasnova a Ruský obranný korpus na rukou nosit?
Jsi jenom nedůstojný vnuk úctyhodného dědy. Tvůj děda za svou vlast bojoval a ty ji ničíš. A proč?
Abyste se vyznali ve všech těch intrikách, a proč v první řadě nepřátelé Ruska tak vystupují proti Mannerheimovi, je právě potřebná ta široká diskuse. V rámci jednoho našeho pořadu, a vůbec v podobném formátu, není možné Mannerheima analyzovat. Je to velice zajímavá figura, jeho jméno je vyryto v Kremlu v jeho Svatojiřském sálu, na což nesmíme zapomínat. A je třeba tedy Mannerheima opravdu dobře analyzovat. Ale pro veřejnost je nutné si v tom napřed udělat jasno, aby měl každý možnost se vyjádřit, aby všechny informace, které jsou k dispozici, mohly být předloženy a na základě nich potom bylo rozhodnuto, zda si nezaslouží být považován za ruského vlastence, nebo naopak.
A v tomto ohledu bych chtěl zdůraznit dva aspekty týkající se Mannerheima:
Proč kategoricky nesouhlasím s tím, aby bylo Mannerheimovi upíráno, že byl ruským vlastencem. Opravdu kategoricky!... Objeví-li se nějaké jiné informace, mohu to přehodnotit, ale zatím všechno to, co je mi o něm známo, mluví pro to, že byl ruským vlastencem. Takže o čem je řeč?
Mluví o leningradské blokádě, které se účastnila finská armáda. Ano, účastnila. Vedl snad Mannerheim politiku, která by vedla k té válce a účasti Finska v ní? Nevedl. Mannerheim byl v opozici, když Ryti v politice prosazoval Velké Finsko rozkládající se až k Jeniseji. Hezky zeširoka se rozmáchl. A Mannerheim manévroval v rámci svých možností.
Je třeba chápat jednoduchou věc, abyste si uvědomili, jak se ve Finsku ocitnul, a v jakém tam byl postavení.
To už ale bude třetí aspekt. Tady ať se dotknete, čeho chcete, je třeba dalšího vysvětlení. Takže se pokusím být stručný. Ta věc se má tak, že když bolševiky obviňují z toho, že Donbas jen tak darovali Ukrajině, a teď to vedlo k tak velkým problémům, tak vůbec nechápou podstatu procesů probíhajících při občanské válce. V průběhu občanské války docházelo k rozčlenění ruského území na ovladatelné subjekty. Tedy přesně to, co zajistilo řiditelnost Evropy díky jejím malým státům. Znamená to, že všechny řídící subjekty ovládly právě tolik území, jaké byly schopny pojmout. A tyto republiky, všechna ta řídící centra nevytvářeli pouze bolševici. Účastnili se toho trockisté, anarchisté... Přičemž nejen ti, kteří byli v koalici sovětské moci, ale i v té bělogvardějské. Jen si vzpomeňte na ta různá direktoria a sjednocované útvary. A úplně stejným útvarem bylo tehdy i Finsko. A to, že pouze Finsko zůstalo takovým útvarem, prý jakoby zajistil Mannerheim svým bojem za finskou nezávislost. Ve skutečnosti to tak nebylo.
Když zaběhnu dopředu, tak když Mannerheim pochopil roli Finska v globálním projektu, tak udělal všechno možné proto, aby Finsko nevycházelo z rámce ruské státní politiky. To on zajistil ten neutrální status Finska, které pokaždé řeklo NATO: „Ne! My jsme se SSSR.” Dokonce jednou prohlásili, že pokud přes ně poletí rakety na SSSR, tak je budou sestřelovat. A to byl důsledek jeho politiky. Mannerheimům archiv zmizel, ale to není důležité.
Podíváme se na pár jednotlivých věcí. Ano, finská armáda se bojů účastnila. Z čeho ale obvinili hitlerovští generálové Mannerheima? Že měl možnost Leningrad dobýt, a neudělal to. Naši patrioté namítají, že takovou možnost neměl, protože prý neměl dělostřelectvo, neměl... No promiňte pánové, ale kolik dělostřelectva se účastnilo útoku na Minsk šestý den války? Chápete? Tato otázka může být sporná. Zda by ho dobyl, či ne. V roce 1941 však dobýt město výlučně pomocí pěších jednotek nebyl problém, jak dokládá příklad Minsku. Proto výčitka Mansteina, že Mannerheim vedl útok schválně tak, aby Leningrad nebyl dobyt, nevypadá neopodstatněně.
Ale co vůbec vypovídá o Mannerheimovi jako o člověku, který se snažil odvrátit nátlak Finska na SSSR v plném rozsahu, což mimochodem také vedlo k tomu, že Stalin dosáhl toho, aby se právě Mannerheim stal prezidentem, se kterým potom uzavřel smlouvu. Je velmi hloupé předpokládat, že by Stalin podepisoval smlouvu s někým, koho tam nepotřeboval.
Ryti byl přece odstraněn, s ním nikdo smlouvu podepsat nehodlal, chápete? Protože ten proti Rusku bojoval. A s Mannerheimem ji podepsali. Ryti se dostal do stejné situace jako Saakašvili, stal se pro ostatní z hlediska politiky vyvržencem. Stejně jako Horthy, Antonescu.
A s Mannerheimem, který válčil, Stalin tu smlouvu podepsal. A to, že ho Stalin vyškrtnul ze seznamu nacistických zločinců, kteří měli být odsouzeni, je také fakt.
Kdo potřebuje zdroje, tak ať využije Google, nebo Yandex a můžete dohledat množství různých materiálů, o které se postarali liberálové, když se snažili dokázat, že se fašistický meč koval v SSSR. Oni tam celkem hodně informací v této souvislosti vyložili. A prý existuje jeden absolutně nesporný fakt prokazující, že Mannerheim byl finským Hitlerem. Nikdo ho nemůže popírat, byl o tom natočen dokumentární film. A má jím být ta skutečnost, že v roce 1942, na oslavu 75. narozenin Mannerheima do Finska přiletěl sám Hitler.
To vypovídá o všem. Na základě toho není již třeba nic víc dokazovat. Tak to tvrdí ti, kteří se snaží dokázat, že Mannerheim byl finský Hitler. A já si položím takovou otázku. Rok 1942!
Všude se válčí a Hitler se vydá přes problémové území, přes Balt, kde může být jeho letadlo sestřeleno jinými letadly, nebo různými diverzanty, a dílo celého jeho života, celá Třetí říše se může zhroutit jako domeček z karet. Tak proč tedy Hitler riskoval celou budoucnost Třetí říše a letěl na Mannerheimovy narozeniny?
Létal snad Hitler na narozeniny k Antonescovi, Horthymu, nebo snad při té příležitosti navštívil generála Franca? Nebo snad s těmito lidmi neměl co řešit? Tak například mohl zaletět do Španělska, ale proč by měl riskovat let přes okupovanou, vichistickou Francii? Kdyby se tam obtěžoval, mohl zařídit zformování ne jedné modré divize, kam Franco soustředil všechnu tu náplavu, která umírala touhou bojovat proti SSSR. Mohl zařídit zformování několika divizí, španělská armáda mu mohla značně pomoci. Proč by si tam nezaletěl? Bylo by to absolutně bezpečné.
Proč se tedy v takové napjaté době vydal právě za Mannerheimem? Proč riskoval život, celou Třetí říši?
Letěl z jednoho jednoduchého důvodu.
Protože si dobře uvědomoval, že neudrží-li Mannerheima v rámci své politické linie, tak Mannerheim dokáže provést ve Finsku státní převrat a dostat ho z války. V tom dokumentárním filmu o Hitlerově příletu je jedna velice zajímavá věc. Ryti vítá Hitlera s veškerou podlézavostí jako pejsek, který skáče na zadních tlapkách před führerem a dokonce i před jeho doprovodem. Je nesmírně šťastný, vždyť přijel sám führer.
A Mannerheim, kterého se sám Hitler ostýchal, neboť věděl, že se bude muset dohodnout s člověkem, který je samostatný. A ty podmínky, které mu dal Mannerheim? Chcete, abychom bojovali? Tak nám musíte dodat ty nejmodernější zbraně. To nejlepší a v těch objemech, které budeme potřebovat. A Hitler na to přistoupil. A jak zásoboval třeba Maďary nebo Rumuny?
Například letectvo. Starými sovětskými letadly, kterých se zmocnili na letištích, jako Il-15 a I-153. Prosím, na těch si létejte a nějaké Messerschmitty ? Focke-Wulfy? To je pro vás příliš velká čest.
Führer, Hitler přiletěl do Finska kvůli jednomu cíli. Pokud by Finsko vystoupilo z války v roce 1942-43, což nebylo nemožné, tak by Německo prohrálo již v roce 1943. Tohle se snažil Hitler nepřipustit, protože si uvědomoval, že kdyby neudržel Finsko, byl by nahraný. Díky tomu stálo za to riskovat život a letět.
A to, že potom někde v postranních rozhovorech tvrdil, jak byl Mannerheim rád a jak mu lichotil...
Jen se na ten dokumentární film podívejte. Kdo se ke komu lísal. On pouze chtěl vyvolat potřebný dojem, a podával to tak, jak to pro něj bylo výhodné. Návštěva Hitlera v roce 1942 ukazuje, že Mannerheim s využitím své autority, a v míře svých možností ve své opoziční generálské funkci uplatňoval opoziční politiku vůči té nacistické, nelidské, protilidské politice, kterou vedl Rytiho politický režim ve Finsku.
A jakmile se sám Mannerheim stal politickým vůdcem Finska, okamžitě vše otočil. To je to, o čem je řeč. To je třeba pochopit. O Mannerheimovi je možné se z dostupných zdrojů dozvědět z takových nepřímých svědectví, že dělal všechno, co mohl ze své funkce GENERÁLA!
Uvědomte si, že byl generálem, že neurčoval politickou strategii státu. A zda byl lidsky krutým generálem? Porovnejte si jeho rozkazy s rozkazy velitele 6. armády Reichenauem, který Wehrmacht proměnil v nástroj genocidy ruského lidu. Bylo něco podobného možné doložit v případě Mannerheima? Absolutně ne. Prý existují nějaké utajené rozkazy.
To je velice zajímavé, jak může vypadat takový utajený rozkaz, který má splnit i ten nejposlednější voják? Buď ten člověk tápe s těmi utajenými rozkazy, nebo vůbec nešlo o žádné jeho rozkazy a utajené jsou jenom proto, že nejde odhalit jejich primární zdroj. Předložte primární zdroj. Ohledně Reichenaua primární zdroje existují. A s ohledem na Mannerheima nic podobného neexistuje. Rád bych podobné zdroje uviděl, abych si mohl upravit svůj názor. Ale jeho činnost jako generála, opakuji, jako generála a i ten příjezd Hitlera poukazuje na to, včetně způsobu jakým vyvedl Finsko z války v roce 1944... Vždyť se na to podívejte. Pomohlo nám to ušetřit naše vojáky. Jak tehdy vypadaly podmínky, za kterých Mannerheim podepisoval smlouvu? V podmínkách, kdy finská armáda jako taková neexistovala. Rudá armáda prokázala bezprecedentní hrdinství. Všichni měli za to, že útok armády je možný pouze v zimě a oni v roce 1944 zaútočili v létě. To v létě zlikvidovali finskou armádu v jejích pozicích. Za těchto podmínek na koho Stalin ukázal prstem, toho parlament také zvolil. Mohli si vybrat jenom mezi totální okupací a podmínkami nabízenými Stalinem. Proto byl také do funkce zvolen Mannerheim.
Stalin i Mannerheim znali scenáristiku, protože Mannerheim se s tím již střetl. On byl na pomezí Ruska. Napřed bojoval za Rusko, a potom najednou pochopil, že ve scénáři je pouze existence finského státu jako takového. A proč? Narazil na nadnárodní řízení. On si dopisoval s Churchillem. Chápete to? Nějaký generál si dopisuje s premiérem Velké Británie. Takže pochopil, že Finsku byla určena nějaká jiná... Nakolik to pochopil, by bylo možné se dozvědět z jeho pamětí. Jenže samotné paměti a podkladové materiály k nim zmizely. Zbylo pouze to, co bylo možné pustit do světa. I Stalin si velmi uvědomoval roli Finska, proto nepodpořil jeho okupaci v roce 1939 a neudělal to ani v roce 1940, kdy jsme ho porazili, a uzavřel mírovou smlouvu. A neokupoval ho ani v roce 1949. Potřeboval člověka, který by chápal poslání Finska a pomohl mu získat čas.
A Mannerheim mu ten čas pomohl získat až do roku 46. Získal mu čas a umožnil mu manévrování v globální politice. To je třeba si uvědomovat. Ale dříve než se začnou odhalovat památníky a konat nějaké veřejné akce, je třeba, aby se lidé tohle dozvěděli a pochopili, aby byla odhalena fakta, otevřeny archivy, aby to dokázali vstřebat, protože obzvláště pro obyvatele Leningradu, Petrohradu je to velmi bolestné téma. Blokáda byla strašným zločinem. Je třeba vymezit činnost Mannerheima jako generála a činnost finského státu, který uplatňoval expanzní politiku Velkého Finska až k Jeniseji. Je třeba analyzovat, do jaké míry generál Mannerheim tyto plány plnil a do jaké míry jim čelil.
A jsou potřebné dokumenty, dokumenty a ještě jednou dokumenty. A je třeba, aby společnost celkově vyslovila svůj souhlas dřív, než se začne s odhalováním podobné pamětní desky. Dokud tento souhlas ve společnosti není, jsou takové desky prvkem realizace státního převratu. Napřed byla potřebná diskuse, široká diskuse, klidná diskuse, a až potom deska. Až by se společnost rozhodla, zda si ji zaslouží nebo ne.
V tomto ohledu, když mně vyčítají generála Mannerheima, se já v podstatě řídím stejnou politikou jako bolševik Josif Vissarionovič Stalin a bolševik Michail Vasiljevič Frunze, kteří pozvali a vrátili bílé generály do Ruska. Například generála Slaščova. Myslíte si snad, že v tehdejším Rusku bylo ohledně generála Slaščova méně emocionálního napětí? Říká se, a já si myslím, že určitý reálný základ to mít může, že prý když rozebírali útok Rudé armády na Varšavu a Slaščov se velice negativně vyjádřil o Buďonném, tak se Buďonnyj rozzuřil, popadnul revolver a vystřílel celý zásobník na Slaščova, ale netrefil se. Načež mu Slaščov řekl: „Vy válčíte stejně jako střílíte.”
A já si myslím, že je to výmysl, protože právě Buďonnyj, který tak mistrně ovládal svou šavli i revolver, nemohl netrefit, pokud by na Slaščova opravdu střílel. Buď se to opravdu stalo, a Buďonnyj nemířil přímo na Slaščova, ale jenom okolo něho, nebo je to jednoduše celé výmysl, který je založen na jiných událostech. Protože existuje i jiná varianta, že to udělal jeden z frekventantů. Takže oč jde?
Slaščov byl rozporuplnou figurou. Jeho tady v Rusku nepřijali, celkově ho zde nepřijali. Ale bolševici, kteří si uvědomovali, že musí být v zemi dosaženo společenského usmíření a sjednocení všech, ať už hájících ideologii bílou nebo rudou, ale bojujících za Rusko... Kromě trockistů bojujících za světovou revoluci, ve které byla Rusku určena role zápalné šňůry, nebo bělogvardějců typu Krasnova a Škura bojujících za likvidaci Ruska. Kteří zde hodlali nastolit čistě zahraniční vedení.
Že tedy musí být ti, kteří chtějí bojovat za Rusko, za jednotné a nedělitelné Rusko, sjednoceni. Že ve společnosti musí nastoupit vzájemné pochopení na základě principu: Co bylo, to bylo, hledět musíme kupředu, přestože si minulost budeme pamatovat. Občanská válka je velice závažná věc, vždy je krvavá a je třeba hledat ty, kteří to dokážou překonat. A Slaščov přijel, protože neměl kde jinde se uplatnit, ale Mannerheim byl ve státě, který vedl protiruskou politiku, kde mohl na základě své autority, vycházím-li z toho, co o něm vím, tuto politiku blokovat. Blokoval spojení Finska s Německem do té míry, do jaké toho byl schopen ze své funkce generála a pouhého veřejného, populárního činitele, který nemohl formovat státní politiku. To je rozdíl, to je velice závažný rozdíl.
Proto plně sdílím tuto pozici bolševiků Stalina, Frunzeho a myslím si, že i o Mannerheimovi je třeba se bavit z těchto pozic. Máme-li důvody se domnívat a já si myslím, že takové důvody existují, že Mannerheim pracoval pro ruské zájmy a dostupných informací je o tom více než dost. Celou knihu je z nich možné sepsat, pokud by se do toho někdo dal. O čem jsem to ještě v této souvislosti mluvil...?
Že bolševik Frunze, Michail Vasiljevič velice draze zaplatil za tento svůj postoj k Rusku. Zato že čelil cíli udělat z Ruska zápalnou šňůru světové revoluce. Zaplatil za to svým životem. Jen si povšimněte, že ve stejnou dobu zahynul Frunze, kterého Stalin s velkým úsilím prosadil do funkce vojenského lidového komisaře... Vyšoupli Trockého a hned potom zemřel. Zabili i Frunzeho zástupce Kotovského. Frunze ho chtěl udělat svým zástupcem. Zabili Slaščova a všechno to byla práce trockistů.
A když pozoruji reakci na Mannerheima, ta silná slova, která používají. Jedná se o čistý trockismus, vyvolávání zbytečné hysterie okolo Mannerheima. Jen si položte otázku, proč nepřátelé Ruska, ti z bílého projektu, jejichž cílem je jakýmkoliv způsobem zlikvidovat Rusko, tak hystericky proti Mannerheimovi vystupují. Z této strany zkuste posoudit Mannerheimovu činnost. Podívejte se na to z tohoto pohledu, každý Mannerheimům čin je možné posoudit z opačné pozice. Já jsem uvedl jen jeden příklad, tu Hitlerovu návštěvu. Je ale možné všechno analyzovat podrobně, včetně té výčitky německých generálů, že nedobyl Leningrad.
Tomu všemu můžete porozumět, všechno to můžete pochopit a porozumět tomu, máte-li určité znalosti o řízení sociálních supersystémů. Víte-li, že existuje globální politika a žádná geopolitika, že všechny ty BREXITy a jiné podobné události, návštěva papeže v Ečmiadzinu apod., je možné pochopit pouze z úrovně globální politiky. A tady nás všichni ti frajeři, všichni ti skvělí analytici, na které se díváme v televizi, poučují, jak máme žít, a přitom se celí blažení hrabou v pískovišti geopolitiky, kam je posadil ten hodný britský strýček, a staví si tam své hrady z písku. Nechápete-li globální politiku, nedokážete-li vše posuzovat z hlediska Dostatečně všeobecné teorie řízení, pěti druhů sociální moci, pěti druhů sociální idiocie, a mnohého dalšího, nemůžete pochopit, jak je utvářeno chování každého člověka.
Potom budete rozdělovat, vyčleňovat... a nebudete dělat z různých zrádců Ruska, jako byl Vlasov, ruské hrdiny. Z hlediska globální politiky a Dostatečně všeobecné teorie řízení byl Vlasov nekompromisně, bez jakýchkoliv pochybností zrádce a mizera.
A o Mannerheimovi to neplatí. Z celé Mannerheimovy činnosti je možné vysledovat i přes jeho nepřijetí sovětské moci snahu pracovat pro ruské zájmy. Což vyvrcholilo podepsáním mírové smlouvy a účastí finské armády ve válce proti hitlerovské armádě, a snížilo naší zátěž, ale to hlavní, Finsko tak umožnilo Stalinovi manévrovat v globální politice. To právě Mannerheim zajistil poválečný status Finska, který doposud působí.
Kvůli tomu je však zapotřebí studovat Dostatečně všeobecnou teorii řízení a Koncepci sociální bezpečnosti.
Je třeba navyšovat svou teoretickou základnu a chápat, jak jsou řízeny sociální supersystémy a nepropadat hysterii. To je v podstatě k této otázce všechno.
To byla poslední otázka.
Dostali jsme se k tomu, co už jsem řekl, je třeba číst tlusté knihy vnitřního prediktoru SSSR, a chápat podstatu toho, co se děje, abyste dokázali hájit zájmy své i své rodiny.
Jestliže teď neprovedeme potřebný manévr s ohledem na BREXIT, bude to pro nás těžké.
A jestliže ten manévr provedeme, utřou globalisté nos.
Těžké to pro nás bude z toho hlediska, že ruskému světu nepřenechají Ukrajinu. Pokud vše provedeme správně, vrátí se Ukrajina do ruského světa.
Proto by všichni měli číst tlusté knihy vnitřního prediktoru, nastudovat si Dostatečně všeobecnou teorii řízení, stát se konceptuálně samostatnými a bránit zájmy své i své rodiny.
Buďte šťastní,
do příštích setkání.
Informační báze KSB